Ve věci stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ohledně rozhodování soudů o zvyšování nájemného z bytu a ohledně posuzování žalob pronajímatelů na náhradu škody vůči státu 136/2009 účinný od 28.04.2009
| Schválené: | 28.04.2009 |
| Účinnost od: | 28.04.2009 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Žaloba., Nájemné. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu ve složení předseda soudu Pavel Rychetský a soudci Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická dne 28. dubna 2009 přijalo podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru I. senátu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2220/08, který se odchyluje od právních názorů Ústavního soudu vyslovených v nálezu ze dne 9. září 2008 sp. zn. IV. ÚS 175/08 a nálezu ze dne 4. prosince 2008 sp. zn. III. ÚS 3158/07, toto stanovisko:
*Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, str. 389, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.
I. Obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. II. Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy (nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05), jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaloby. Za dobu, která tomuto dni předchází, může pronajímatel bytu uplatnit svůj nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva proti státu přímo.
Odůvodněn:
I.
1. Stěžovatel podanou stavn stžnost napadl usnesen Nejvyššho soudu ze dne 11. 3. 2008 č. j. 25 Cdo 2864/2006-82, rozsudek Městskho soudu v Praze ze dne 1. 6. 2006 č. j. 20 Co 135/2006-71 a rozsudek Obvodnho soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2006 č. j. 24 C 169/2005-48. Věc byla podle rozvrhu prce přidělena do I. sentu a je vedena pod sp. zn. I. S 2220/08; soudcem zpravodajem je Ivana Janů.
II.
2. Ze spisu obvodnho soudu sp. zn. 24 C 169/2005 vyplynulo, že stěžovatel se žalobou ze dne 13. 7. 2005 vůči Česk republice domhal nhrady škody způsoben nesprvnm řednm postupem ve vši 4 627 970 Kč s přslušenstvm, kter mu měla vzniknout jako ztrta v důsledku protizkonn a protistavn regulace njemnho, a to za obdob v letech 2002 až 2004. Soud prvnho stupně jeho žalobu zamtl, odvolac soud jeho rozhodnut potvrdil a Nejvyšš soud dovoln odmtl, neboť dospěl k zvěru, že ždn z prvnch otzek vznesench stěžovatelem nem zsadn prvn vznam. Pro plnost je nutno dodat, že v principu stejn věci řeš stavn soud i pod sp. zn. I. S 566/05 a sp. zn. I. S 1109/08.
III.
3. Při projednvn stavn stžnosti dospěl I. sent stavnho soudu k těmto prvnm nzorům:
- pronajmatel se může po njemci domhat zvšen njemnho jenom s činnost od podn žaloby;
- pronajmatel m ve vztahu k obdob vymezenmu žalobou prvo vůči sttu na nhradu za nucen omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“), jež nen subsidirn ve vztahu k uplatněn žaloby na zvšen njemnho vůči njemci, neboť takovho zvšen se stěžovatel nemohl domhat za dobu před podnm tto žaloby.
Vzhledem k tomu, že se těmito zvěry I. sent hodlal odchlit od prvnch nzorů vyjdřench v jinch nlezech stavnho soudu (v podrobnostech srov. dle), předložil věc v souladu s 23 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, plnu stavnho soudu. Přitom byl veden nsledujcmi vahami.
4. stavn soud se problematikou, jž se dotk stavn stžnost, zabval již několikrt v minulosti. V nlezu ze dne 28. nora 2006 sp. zn. Pl. S 20/05 (N 47/40 SbNU 389, 252/2006 Sb.*) - v němž tak poukazuje na předchoz judikatorn vvoj - dospěl k zvěru, že „samotn dikce 696 odst. 1 obč. zkonku, kter pouze předjm přijet nov pravy, nen protistavn, protistavn je dlouhodob nečinnost zkonodrce, jež m za nsledek stavně neakceptovatelnou nerovnost a v konečnm důsledku porušen stavnch principů; ... za určitch podmnek jsou důsledky mezery (chybějc prvn pravy) protistavn, zejmna tehdy, když zkonodrce se rozhodne, že určitou oblast uprav, tento mysl v zkoně vyslov, avšak předvdanou regulaci nepřijme. Stejn zvěr plat i v přpadě, kdy Parlament deklarovanou pravu přijal, avšak tato byla zrušena proto, že nesplňovala stavn kritria, a zkonodrce nepřijal stavně konformn nhradu, ačkoliv mu k tomu stavn soud poskytl dostatečnou lhůtu (18 měsců).“. S ohledem na to, že dlouhodob nečinnost sttu (zkonodrce jako představitele jedn větve veřejn moci ve sttě), kter nepřijal pravu jednostrannho zvyšovn njemnho, je v rozporu s stavnm pořdkem, dospěl stavn soud k zvěru, že obecn soudy nemohou žaloby pronajmatelů zamtat, nbrž mus rozhodnout o zvšen njemnho. Vše njemnho by měla odpovdat mstnm podmnkm tak, aby nedochzelo k diskriminacm mezi pronajmateli (ale i njemci) bytů s regulovanm njemnm a pronajmateli (njemci) bytů s tzv. tržnm njemnm.
5. V nlezu ze dne 6. dubna 2006 sp. zn. I. S 489/05 (N 80/41 SbNU 59) - jehož zklad spočval v tom, že stěžovatel se jako žalobce domhal zaplacen rozdlu mezi regulovanm a tzv. tržnm njemnm (nikoliv zvšen njemnho ani nhrady škody) - stavn soud myšlenky vysloven v citovanm plenrnm nlezu dle rozvinul. Připomněl, že rozhodovn o zvšen njemnho představuje socilně citlivou zležitost, a dle uvedl, že „při rozhodovn o vši njemnho bude obecn soud konstitutivnm rozhodnutm (pro futuro) dotvřet objektivn prvo (v tomto směru je sprvn premisa obvodnho soudu, že se nelze domhat zaplacen rozdlu mezi obvyklm a regulovanm njemnm za dobu minulou). Vzhledem k mimořdnosti tohoto postupu, založenho vrokem I. nlezu sp. zn. Pl. S 20/05, mus dt soud častnkům dostatek prostoru pro seznmen s principy jm dotvřenho prva a k využit adekvtnch instrumentů, včetně eventuln změny žalobnho petitu i možnosti uzavřt smr. V tomto smyslu se mus žalobci dostat od obecnho soudu vhodnho poučen, a to i nad rmec obecn poučovac povinnosti zakotven v 5 občanskho soudnho řdu.“. S ohledem na odpovědnost sttu za majetkovou jmu vzniklou nepřijetm předvdan prvn pravy, zdůrazněnou ve vroku I. nlezu sp. zn. Pl. S 20/05, stavn soud v nlezu sp. zn. I. S 489/05 dovodil, že „pokud pronajmatelův důvodn nrok nebude v pln mře uspokojen, nezbude mu jin cesta, než uplatnit vůči sttu požadavek na nhradu škody.“.
6. Povinnost soudů konstitutivnm způsobem rozhodovat
pro futuro
o zvšen njemnho dle upřesnil stavn soud v nlezu ze dne 9. zř 2008 sp. zn. IV. S 175/08. Konstatoval v něm, že „m-li tato podmnka mt rozumn smysl, nutno počtek doby rozhodovn o zvšen regulovanho njemnho z bytů určit okamžikem podn žaloby k obecnmu soudu“. Z nlezu sp. zn. I. S 489/05 pak citovan rozhodnut vyvozuje požadavek subsidiarity nhrady škody vůči sttu po vyčerpn efektivnch procesnch prostředků k ochraně prva, směřujcch vůči njemcům.7. Myšlenka subsidiarity nroku na nhradu škody vůči sttu je obecně sprvn, avšak v nlezu sp. zn. I. S 489/05 byla formulovna pro jin skutkov stav, než jak ji chpe nlez sp. zn. IV. S 175/08. Zde je nutno připomenout, že ve věci veden pod sp. zn. IV. S 175/08 šlo o spor o nhradu škody podle zkona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při vkonu veřejn moci rozhodnutm nebo nesprvnm řednm postupem a o změně zkona Česk nrodn rady č. 358/1992 Sb., o notřch a jejich činnosti (notřsk řd), ve zněn pozdějšch předpisů, spočvajc v rozdlu mezi njemnm regulovanm a obvyklm. Stěžovatel se žalobou, podanou v noru 2006, domhal nhrady škody za červenec 2002 až listopad 2005, tedy za obdob před podnm žaloby. Uvažoval-li za tto situace stavn soud o povinnosti vyčerpat efektivn prostředky npravy vůči njemci, lze z toho usuzovat, že vyšel z nzoru, podle něhož m pronajmatel nějak nrok vůči njemci i za obdob před podnm žaloby. Explicitně tento nzor poslze vyjdřil nlez ze dne 4. prosince 2008 sp. zn. III. S 3158/07: - požadavek, adresovan obecnm soudům v klčovm nlezu sp. zn. Pl. S 20/05, že „i přes absenci pravy předvdan v 696 odst. 1 obč. zkonku, mus rozhodnout o zvšen njemnho, a to v zvislosti na mstnch podmnkch a tak, aby nedochzelo k diskriminacm různch skupin prvnch subjektů“, nelze redukovat jen na prvn vztahy „budouc“, resp. nen důvod jej nespojit i s nroky, jimiž se pronajmatel domhali „njemnho“ nad rmec njemnho, sjednanho v njemn smlouvě, za vymezenou dobu minulou..
IV.
8. S prvnm nzorem popsanm v předchozm odstavci se však I. sent neztotožnil, předložil věc plnu k zaujet stanoviska, kter tak požadovanou většinou hlasů učinilo. Předmětem posouzen plna byly dvě otzky, jež spolu zce souvisej: a) od jak doby lze pronajmateli přiznat zvšen njemn; b) existence nroku na nhradu za nucen omezen vlastnickho prva a jeho subsidiarita.
9. Dle přesvědčen stavnho soudu pronajmatel vůči njemci ždn nrok na vyplacen rozdlu mezi regulovanm a obvyklm njemnm za obdob před podnm žaloby nem. Už vůbec nelze oporu pro tento nzor hledat v nlezu sp. zn. I. S 489/05 (viz vše), v němž se naopak vslovně konstatuje, že „je sprvn premisa obvodnho soudu, že se nelze domhat zaplacen rozdlu mezi obvyklm a regulovanm njemnm za dobu minulou“.
10. Prvn nzor připouštějc možnost domhat se po njemci zaplacen rozdlu mezi regulovanm a obvyklm njemnm za dobu minulou, tj. před podnm žaloby, nedoceňuje v prv řadě povahu rozhodnut o zvšen njemnho. Rozsudek o zvšen njemnho je rozhodnutm konstitutivnm, což vslovně uznv i nlez sp. zn. Pl. S 20/05 (viz vše). Nejde přitom ze strany obecnch soudů samozřejmě o dotvřen objektivnho prva v tom smyslu, že by soudn rozsudky v jednotlivch přpadech byly pramenem obecně zvaznch pravidel chovn, ale o změnu hmotněprvnho njemnho vztahu mezi konkrtnm pronajmatelem a konkrtnm njemcem, v zvislosti na konkrtnch mstnch podmnkch. Z povahy konstitutivnho rozhodnut vyplv, že na hmotněprvn vztahy může mt činky pouze do budoucna, tedy od okamžiku, kdy nabude prvn moci, ledaže by zkon vslovně upravil jeho činky jinak. Prvn skutečnost, s nž hmotn prvo spojuje vznik, změnu nebo znik hmotněprvnho vztahu, je totiž teprve samotn rozhodnut; proto je jenom logick, že změna v hmotněprvnch vztazch může nastat až od okamžiku, kdy tato prvn skutečnost vznikne a začne vyvolvat činky, jež jsou s n spojeny.
11. Rozhodnut o zvšen njemnho konstitutivně zasahuje do existujcho prvnho vztahu mezi njemcem a pronajmatelem tak, že měn jeho obsah, pokud jde o vši njemnho. Z tohoto pohledu je zvyšovn njemnho „do minula“ (tedy zpětně) zřejmm protimluvem, neodpovdajcm povaze konstitutivnho rozhodnut; krom toho by představovalo rovněž v prvnm sttě nepřpustnou pravou retroaktivitu, neboť soud by zpětně do minulosti přetvřel obsah prvnho vztahu mezi pronajmatelem a njemcem a ukldal by njemci povinnost platit vyšš njemn i za obdob, v němž njemce ždnou takovou povinnost neměl.
12. Jedinm teoreticky důslednm přstupem by tak byl zvěr, že změna v obsahu njemnho vztahu (změna vše njemnho) nastv teprve od prvn moci rozsudku vyslovujcho zvšen njemnho do budoucna (rozuměno od data podn žaloby). S ohledem na to, že zvyšovn njemnho soudnm rozhodovnm bylo zcela mimořdnm prostředkem, jehož použitelnost stavn soud podmnil nemožnost zvyšovat njemn podle zvlštn prvn pravy, znamenalo by to, že žaloby o zvšen njemnho, o nichž dosud nebylo rozhodnuto, by musely bt zamtnuty, neboť od 1. 1. 2007 již lze zvyšovat njemn podle zkona č. 107/2006 Sb., o jednostrannm zvyšovn njemnho z bytu a o změně zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů. Takov zvěr by však zroveň znamenal, že ani žaloba o zvšen njemnho by nebyla efektivnm prostředkem npravy protistavnho stavu, jejž zkonodrce (stt) založil svou dlouhodobou nečinnost. Lze proto souhlasit s nlezem sp. zn. IV. S 175/08 v tom, že okamžik zvšen njemnho vže ke dni podn žaloby; toto řešen je přijateln i z hlediska njemce, jenž může od tohoto okamžiku se zvšenm njemnho kalkulovat. Lze rovněž plně souhlasit se separtnm votem prof. Musila k nlezu sp. zn. III. S 3158/07, že teprve od tohoto okamžiku může njemce relně reagovat na skutkov a prvn argumenty, uplatněn pronajmatelem v žalobě, domhajc se zvšen njemnho; spojen počtku možnosti zvšen njemnho s podnm žaloby zohledňuje autonomn zjmy obou stran a vyhovuje principu proporcionality. Proto lze připustit i vjimku z činků konstitutivnch rozhodnut, odůvodněnou stavnmi hledisky, jež je jinak možn pouze na zkladě vslovn zkonn pravy; tato odlišn regulace vyplv z nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 20/05 (viz vše), jenž svmi činky
erga omnes
- za popsanch mimořdnch okolnost - pln vlastně funkci zkona. Pro zvšen njemnho přede dnem podn žaloby však ždn důvody nalzt nelze; nevyplvaj ani z stavn argumentace, ani z povahy konstitutivnch rozhodnut. Tuto otzku je tedy možno uzavřt tak, že obecn soudy mohou rozhodovat o zvšen njemnho za obdob od podn žaloby do 31. 12. 2006. Njemn za obdob před podnm žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brn sama povaha konstitutivnho rozhodnut; zvšen njemnho za obdob od 1. 1. 2007 rovněž nen možn, neboť od tohoto data již jednostrann zvyšovn njemnho připoušt 3 odst. 2 zkona č. 107/2006 Sb.13. Ve vztahu k druhmu bodu stanoviska vyslovuje stavn soud souhlas s překonnm prvnho nzoru uvedenho v nlezu sp. zn. IV. S 175/08. Ačkoliv stavn soud konstatoval již v nlezu sp. zn. Pl. S 20/05 protistavnost dlouhodob nečinnosti zkonodrce spočvajc v nepřijet zkonn pravy umožňujc jednostrann zvšen njemnho, nelze z danho rozhodnut vyvozovat nrok na nhradu škody vůči sttu. Z hlediska posouzen zkladnho prva na nhradu škody vůči sttu je nezbytn vychzet z čl. 36 odst. 3 Listiny. Toto ustanoven zaručuje prvo na nhradu škody způsoben mu nezkonnm rozhodnutm soudu, jinho sttnho orgnu či orgnu veřejn sprvy nebo nesprvnm řednm postupem. Z tohoto hlediska ale nelze považovat Parlament za orgn veřejn sprvy, soud nebo jin srovnateln orgn sttu. Nelze tak předevšm učinit v přpadě, kdy Parlament vykonv svoji zkonodrnou pravomoc. Odpovědnost za vkon tto pravomoci je v prvn řadě politick. Meze volnosti uvžen zkonodrce jsou sice stanoveny stavnm pořdkem, důsledkem jejich překročen je ale možnost zrušen zkona nebo vysloven jeho protistavnosti stavnm soudem. Takovto zsah stavnho soudu sice může za určitch okolnost mt vliv na prva jednotlivce, do nichž bylo v důsledku takovhoto zkona nebo mezery v zkoně zasaženo (např. neaplikovatelnost zkona v určit věci), nezakld však jednotlivci nrok na nhradu škody.
14. Pokud tedy stavn soud konstatoval přpadn nrok na nhradu škody vůči sttu ve svm nlezu sp. zn. I. S 489/05 a potažmo v nlezu sp. zn. IV. S 175/08 (oba viz vše), směřoval takovto nrok ve vztahu k pochyben obecnch soudů, kter by neposkytly ochranu zkladnmu prvu dotčench pronajmatelů tm, že by zamtly jeho důvodn nrok na zvšen njemnho. Takto koncipovan nrok na nhradu škody se ždnm způsobem neodchyluje od dikce čl. 36 odst. 3 Listiny, resp. nroku na nhradu škody, jak je vymezen zkonem č. 82/1998 Sb. Pokud tedy přslušn orgn zruš pravomocn rozhodnut soudu, v jehož důsledku tento soud nedostl sv povinnosti rozhodnout o zvšen njemnho ve smyslu nlezu sp. zn. Pl. S 20/05, může se pronajmatel domhat vůči sttu nhrady škody, kter mu v důsledku takovhoto nezkonnho rozhodnut vznikla. Přesto se stavn soud domnv, že pronajmateli svědč ve vztahu k vymezenmu obdob před podnm žaloby jin prvn titul, a to prvo na nhradu za nucen omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny.
15. Meze přpustnosti omezen vlastnickho prva je nutno chpat v kontextu vzniku a vvoje dotčench njemnch vztahů. Již v nlezu ze dne 22. března 1994 sp. zn. Pl. S 37/93 (N 9/1 SbNU 61; 86/1994 Sb.) stavn soud shledal stavn konformitu transformace prva osobnho užvn bytu na njemn vztah podle 871 občanskho zkonku. V tto souvislosti přitom poukzal na to, že v době, kdy nastaly prvn činky podle uvedenho ustanoven, existoval veřejn zjem na transformaci někdejšch uživatelskch vztahů k bytům v instituci chrněnch njmů, kter by vytvořila přijateln stav prvn jistoty pro všechny dosavadn prvn vztahy k bytům, jež byly založeny na existenci prva osobnho užvn bytu. Posouzen existence veřejnho zjmu však vyžaduje vzt v vahu jeho časov aspekt. Ačkoliv nelze alzt přesnou hranici, odkdy již nebylo možn považovat omezen vlastnickho prva v důsledku regulace njemnho za stavně konformn, plyne z dosavadn judikatury stavnho soudu s ohledem na derogačn nlezy ze dne 21. června 2000 sp. zn. Pl. S 3/2000 (N 93/18 SbNU 287, 231/2000 Sb.), ze dne 20. listopadu 2002 sp. zn. Pl. S 8/02 (N 142/28 SbNU 237, 528/2002 Sb.) a ze dne 19. března 2003 sp. zn. Pl. S 2/03 (N 41/29 SbNU 371, 84/2003 Sb.), jakož i nlez sp. zn. Pl. S 20/05, že takovto zvěr nebylo možn akceptovat již v roce 2000. Z tohoto důvodu se stavn soud zabval otzkou, zda omezen vlastnickho prva v důsledku regulace njemnho nedosahovalo v obdob, ke ktermu vztahuje stěžovatel svůj nrok, takov intenzity, že je nezbytn považovat jej za nucen omezen vlastnickho prva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny.
16. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny se připoušt nucen omezen vlastnickho prva ve veřejnm zjmu, na zkladě zkona a za nhradu. Uveden člnek nelze vykldat jako zkladn prvo na nhradu za jakkoliv omezen vlastnickho prva stanoven zkonem. Obsah stavně garantovanho prva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny, jakož i prva pokojně užvat majetek podle čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod totiž nen bezbřeh a podlh řadě omezen, jež lze z hlediska stavn garance považovat za imanentn jeho stavnmu a potažmo zkonnmu vymezen. To znamen, že zkon může obecně stanovit meze vlastnickho prva, aniž by takovto omezen bylo spojeno s prvem na nhradu. Nucen omezen vlastnickho prva, jakož i vyvlastněn podle čl. 11 odst. 4 Listiny tak je třeba vzthnout pouze na určit kvalifikovan přpady omezen.
17. Aniž by stavn soud považoval za nezbytn vymezit znaky takovhoto kvalifikovanho omezen vyčerpvajcm způsobem, lze v obecn rovině dovodit, že jednm z těchto znaků je omezen vlastnickho prva jdouc nad rmec povinnost, kter zkon obecně stanovuje pro všechny subjekty vlastnickho prva za dodržen principu rovnosti. Nucen omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny totiž představuje omezen vlastnickho prva konkrtnho vlastnka nad rmec omezen, jež vyplvaj obecně pro subjekty vlastnickho prva, resp. kter dopadaj jen na čst vlastnků, toto nerovn postaven je však v souladu s principem rovnosti v důsledku existence skutečnost tuto nerovnost dostatečnm způsobem odůvodňujcch. Uveden lze demonstrovat na přkladu tzv. leglnch věcnch břemen, kdy povinnost strpět např. stavbu sloupu elektrickho veden na svm pozemku je třeba považovat za omezen nad rmec obecnch omezen vlastnickho prva plynoucch ze zkona, kter se dotk jen některch vlastnků, kteř sv „znevhodněn“ nemohou svm projevem vůle ovlivnit. Skutečnost, že prvě v jejich přpadě dojde k omezen, přitom nen dna z povahy věci, ale v důsledku konkrtnho posouzen přslušnho orgnu veřejn moci, na jehož zkladě k takovmuto omezen dojde.
18. Druhou podmnkou, kterou v tto souvislosti stavn soud připoušt, je intenzita omezen vlastnickho prva, jež může bt vyjdřena vce faktory, a to předevšm otzkou rozsahu samotnho omezen a dle dlkou trvn takovhoto omezen, tedy zda se jedn o omezen dočasn nebo trval. stavn soud již ve svch nlezech sp. zn. Pl. S 3/2000 a sp. zn. Pl. S 8/02 poukzal na protistavnost nerovnho postaven dvou skupin vlastnků, když jedna skupina vlastnků je povinna nst nklady sociln politiky sttu v oblasti bydlen. Tato nerovnost m racionln zklad z hlediska vymezen dotčench pronajmatelů, protože je spjata s njemnmi vztahy vzniklmi transformac prva osobnho užvn bytu. Nelze již ale nalzt rozumn důvod ve vztahu k povinnosti vlastnků strpět samotn nklady bydlen njemců. Zatmco v době transformace prva osobnho užvn bytu na njemn vztah byl tento důvod dn, nelze ho nalzt v době, kdy již byla, a to dokonce opakovaně, stavnm soudem konstatovna protistavnost regulace njemnho podle vyhlšky č. 176/1993 Sb., o njemnm z bytu a hradě za plněn poskytovan s užvnm bytu, ve zněn pozdějšch předpisů, a v tto souvislosti i možn porušen vlastnickho prva řady pronajmatelů. Omezen vlastnickho prva tto skupiny vlastnků omezilo stavně zaručen vlastnick prvo některch pronajmatelů vraznm způsobem nad rmec omezen vlastnickho prva stanovench pro všechny vlastnky. Takovto omezen přitom s ohledem na rozsah nkladů, kter jednotlivm pronajmatelům vznikly, aniž by tito mohli z těchto nkladů mt jakkoliv užitek, a dlouhodobost stavu, jež byla zapřčiněna předevšm dlouhodobou protistavn nečinnost Parlamentu, kter až vc než čtyři roky po uplynut lhůty poskytnut stavnm soudem v nlezu sp. zn. Pl. S 3/2000 přijal zkon umožňujc jednostrann zvyšovn regulovanho njemnho, je třeba považovat za natolik intenzivn, že mus bt podřazeno pod čl. 11 odst. 4 Listiny.
19. Čl. 11 odst. 4 Listiny sm o sobě neobsahuje ždnou bližš pravu cel řady praktickch otzek, jako kupř. u kterho sttnho orgnu je nutno nrok uplatnit, v jakch lhůtch apod. V tomto směru je nutno postupovat analogicky podle předpisu svm obsahem a čelem nejbližšho, kterm je zkon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při vkonu veřejn moci rozhodnutm nebo nesprvnm řednm postupem a o změně zkona Česk nrodn rady č. 358/1992 Sb., o notřch a jejich činnosti (notřsk řd).
20. stavn soud dodv, že v přpadě nroku na nhradu za nucen omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny je třeba posoudit otzku jeho subsidiarity. O subsidiaritě jednoho nroku vůči druhmu lze hovořit pouze v těch přpadech, kde se dva nroky alespoň čstečně překrvaj (např. typicky si mohou konkurovat nrok na nhradu škody a nrok na vydn bezdůvodnho obohacen). Ve věci veden pod sp. zn. IV. S 175/08 však ve skutečnosti o ždnou konkurenci nroků nešlo. Pronajmatel se totiž nemohl vůči njemci domhat doplacen rozdlu mezi obvyklm a regulovanm njemnm za dobu minulou, ale mohl po něm ždat toliko zvšen njemnho ode dne podn žaloby. Nhrada škody, jž se stěžovatel v řzen před obecnmi soudy domhal, směřovala vůči sttu a tkala se prvě již proběhlho obdob let 2002 až 2005. Z toho jednoznačně plyne, že ždn konkurujc nrok na nhradu vůči njemci pronajmatel za toto obdob neměl a stejně tak neměl ani prvo na zvšen njemnho za tuto dobu. Nrok na nhradu za nucen omezen vlastnickho prva vůči sttu se zjevně tk jinho subjektu a jinho prvnho titulu, a proto jej nelze vyloučit s odkazem na subsidiaritu nroku na nhradu škody vůči nrokům, jež měl pronajmatel dajně mt proti njemci.
21. Z uvedench vah vyplv, že je nutno důsledně zvžit, jak nrok pronajmatel uplatňuje. Jde-li o nhradu za nucen omezen vlastnickho prva za dobu před podnm žaloby proti njemci - jako kupř. ve věci projednvan I. sentem pod sp. zn. I. S 2220/08, kdy žaloba proti sttu byla podna dne 13. 7. 2005 a stěžovatel požadoval nhradu za obdob v letech 2002 až 2004 - nelze jeho nrok podmnit tm, že napřed m uplatnit efektivn prostředky k ochraně prva vůči njemci, neboť pronajmatel ždn nrok za toto obdob vůči njemci nem. Pronajmatel m vůči njemci prvo na vyšš njemn teprve na zkladě rozhodnut soudu, jehož konstitutivn činky - s ohledem na shora vyložen stavn souvislosti - nenastvaj ex nunc, ale upnaj se ke dni podn žaloby; v ždnm přpadě však do minula, tj. do doby předchzejc podn žaloby.
22. Otzka, zda v dan věci byl dn konkrtn nrok stěžovatele na nhradu za nucen omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny, zůstv k zodpovězen obecnmu soudu, kter mus zvžit do jak mry došlo v důsledku regulovanho njemnho k zsahu do jeho zkladnho prva vlastnit majetek, jakož i zda v jeho přpadě byly splněny vše uveden podmnky pro vznik prva na nhradu. Samotn protistavnost prvn pravy regulovanho njemnho totiž neznamenala, že v každm individulnm přpadě bylo porušeno zkladn prvo pronajmatele (vlastnka bytu). Rovněž je namstě zdůraznit, že vše nroku na nhradu za nucen omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny nemus bt identick s rozdlem mezi obvyklm a regulovanm njemnm. Obecn soudy tedy nesm nrok na nhradu vůči sttu zamtat apriorně, nbrž musej za respektovn vše uvedench zvěrů posoudit jednotliv individulně uplatněn nroky. V tomto smyslu je tedy tvrzen nrok pronajmatele (vlastnka bytu) třeba prvně posoudit z hlediska prva na nhradu podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Obecn soudy jsou v tomto směru povinny vytvořit ve smyslu 118a občanskho soudnho řdu dostatečn procesn prostor, aby se obě strany řzen mohly k novmu prvnmu posouzen vyjdřit a přpadně uplatnit nov důkazy nebo nmitky.
23. stavn soud rovněž zdůrazňuje, že v ždnm přpadě nepovažuje celou věc za definitivně vyřešenou, ale vznš siln apel na zkonodrce, aby se znovu a tentokrt systematicky zabval problematikou regulovanho njemnho a vzal v vahu opatřen, kter např. přijal polsk zkonodrce v reakci na rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Hutten-Czapska, tedy v pilotnm přpadu ve vztahu k regulaci njemnho v Polsku, kter po dlouhou dobu vykazovala obdobn stavněprvn nedostatky jako regulace njemnho v Česk republice. Polsko v tto souvislosti schvlilo v roce 2006 zkon, kter umožňoval rychlejš zvyšovn njemnho až do takov vše, kter by stačila k pokryt udržovacch nkladů včetně zajištěn nvratnosti vloženho kapitlu a přiměřenho zisku, dle upravil občanskoprvn odpovědnost obce za škody, kter vlastnkovi vzniknou z důvodu neposkytnut socilnho bytu njemci, ktermu z důvodu nzkch přjmů vznikne prvo na sociln byt přidělen obc. Rovněž lze z toho hlediska hodnotit pozitivně změr polsk vldy z roku 2008, jehož clem bylo zaveden systmu kompenzačnch přspěvků poskytovanch vlastnkům, jejichž majetek podlhal systmu regulovanho njemnho v letech 1994 až 2005 [srov. rozsudek (smrn urovnn) Evropskho soudu pro lidsk prva ze dne 28. dubna 2008 ve věci Hutten-Czapska proti Polsku, č. 35014/97, body 14 až 26].
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali ke stanovisku pléna soudci Vlasta Formánková, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha a Jiří Nykodým a toliko k jeho odůvodnění soudkyně Ivana Janů a Eliška Wagnerová (odlišná stanoviska jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=st-27-09_1).