Sp. zn. Pl. ÚS 10/15 ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti § 72 odst. 1 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 44/2016 účinný od 03.02.2016
| Schválené: | 19.11.2015 |
| Účinnost od: | 03.02.2016 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | OSVOJENÍ. ADOPCE., TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 10/15 dne 19. listopadu 2015 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj), Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu I. senátu Ústavního soudu na vyslovení protiústavnosti § 72 odst. 1 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn:
1. Dne 12. 10. 2014 stavn soud obdržel stavn stžnost L. P. (dle jen "stěžovatel"), namtajcho porušen jeho zkladnch prv v řzen, ve kterm soudy zamtly jeho nvrh na zrušiteln osvojen syna jeho družky (dle tak jen "nezletil") s odůvodněnm, že takov osvojen zkon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o rodině") nepřipoušt.
2. I. sent stavnho soudu, jemuž byla stžnost dle rozvrhu prce přidělena, podle ustanoven 78 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., (dle jen "zkon o stavnm soudu") svm usnesenm sp. zn. I. S 3283/14 ze dne 14. 4. 2015 řzen o stavn stžnosti přerušil a podal nvrh plnu stavnho soudu na vysloven rozporu ustanoven 72 odst. 1 věty prvn zkona o rodině s stavnm pořdkem.
I.
Vymezen věci a předchoz průběh řzen
3. Stěžovatel podal dne 22. 4. 2013 Okresnmu soudu v Chebu nvrh na osvojen syna sv družky, ktermu je nyn 13 let. Stěžovatel s družkou žije ve stabilnm svazku již přes deset let.
4. Ze zprvy Městskho řadu v Aši jako orgnu socilně-prvn ochrany dět, kter byl v řzen před obecnmi soudy opatrovnkem nezletilho, vypracovan na ždost okresnho soudu vyplv, že stěžovatel žije ve společn domcnosti s matkou dtěte, nezletilm a dalšm dtětem, kter m společně s matkou nezletilho. Biologick otec se o nezletilho nezajm a neplat vživn. Nezletil potvrdil, že osvojen je jeho vslovnm přnm, protože stěžovatele od malička považuje za svho otce. Proto chce, aby stěžovatel byl jako jeho otec zapsn v rodnm listu, a chce mt se stěžovatelem a se svm polorodm bratrem stejn přjmen. Matka nezletilho uvedla, že nvrh byl podn hlavně na popud nezletilho. Opatrovnk tak kontaktoval prvnho otce nezletilho, kter s nvrhem předběžně souhlasil. Opatrovnk tedy vzhledem k souhlasu všech zainteresovanch osob doporučil, aby soud nvrhu vyhověl. Rozsudkem zmněnho okresnho soudu č. j. 18 Nc 1055/2013-9 ze dne 16. 8. 2013 bylo určeno, že pro nezjem otce nen třeba jeho souhlasu s osvojenm nezletilho R.
5. Rozsudkem č. j. 18 Nc 1054/2013-56 ze dne 12. 12. 2013 okresn soud nvrh na osvojen zamtl. Z provedench důkazů okresn soud zjistil, že stěžovatel je způsobil k osvojen, otec se o syna přliš nezajm a vživn neplat. Nezletil se vyjdřil před soudem tak, že chce zůstat se stěžovatelem, kterho oslovuje "tati", a chce se po něm jmenovat. Podle okresnho soudu tak byly splněny někter podmnky pro osvojen, avšak nikoliv podmnka, že jako společn dtě mohou někoho osvojit jen manžel, jak stanovuje 66 odst. 1 zkona o rodině. Dle nzoru okresnho soudu zkon nedv možnost osvojen v danm přpadě, kdy nejde o osvojen osamělou osobou v tom smyslu, že by osvojitel byl fakticky jedinm rodičem, ale kdy by naopak stěžovatel nahradil jen vztah otce, zatmco rodičovsk vztah matky by zůstal. Na tom nic neměn ani forma osvojen, neboť dotčen zkonn ustanoven se tkaj osvojen obecně, navc je uveden zvěr nepřmo potvrzovn i ustanovenmi o novm přjmen dtěte, kter nese přjmen osvojitele, pokud je osamělou osobou, nebo společn přjmen dět manželů, na kterm se tito dohodli, pokud je osvojitelem manžel matky.
6. Proti vše uvedenmu rozsudku okresnho soudu podal stěžovatel odvoln. K jednn odvolacho soudu byli stěžovatel i matka nezletilho řdně předvolni, ale z pracovnch důvodů se omluvili. Jednn odvolacho soudu se nezčastnil ani opatrovnk nezletilho, kter ponechal rozhodnut o odvoln na zvžen soudu. Krajsk soud v Plzni pak svm rozsudkem č. j. 56 Co 65/2014-72 ze dne 24. 6. 2014 prvoinstančn rozhodnut potvrdil, neboť se ztotožnil s prvnm nzorem okresnho soudu.
7. K dotazu stavnho soudu, proč neuzavře s matkou manželstv či zda se pokusili o změnu přjmen nezletilho, stěžovatel uvedl, že uzavřen či neuzavřen manželstv je jen jejich prvem. O změnu přjmen usilovali, ale matričnm řadem jim bylo sděleno, že bez souhlasu biologickho otce nelze změnu provst.
8. Prvn sent stavnho soudu dospěl k nzoru, že stavn stžnost napaden rozhodnut obecnch soudů se jev jako porušujc prvo stěžovatele na ochranu rodinnho života, zaručen čl. 10 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), a tž jako rozporn s čl. 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte, podle kterho "zjem dtěte mus bt přednm hlediskem při jakkoli činnosti tkajc se dět, ať už uskutečňovan veřejnmi nebo soukrommi zařzenmi sociln pče, soudy, sprvnmi nebo zkonodrnmi orgny". Zroveň však podle I. sentu stavnho soudu nebylo možno stavn stžnosti bez dalšho vyhovět, neboť obecn soudy postupovaly v souladu s ustanovenm 72 odst. 1 věty prvn zkona o rodině, jež osvojen dtěte družky v důsledku vylučuje. Podle tohoto ustanoven "osvojenm zanikaj vzjemn prva a povinnosti mezi osvojencem a původn rodinou". V přpadě osvojen nezletilho stěžovatelem by tak zanikl prvn vztah mezi nezletilm a jeho matkou, což jednak stěžovatel ani nepožaduje a jednak by to bylo v rozporu se zjmy a prvy nezletilho i jeho matky. Sent stavnho soudu proto citovan ustanoven zkona o rodině považuje za rozporn s čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte. Přitom vzal v potaz, že doktrinrn prce a komentřov literatura od začtku činnosti zkona o rodině podporuj vklad, že osvojen dtěte partnera je možn pouze za existence manželstv (viz např. Češka, Z. a kol. Československ rodinn prvo. Praha: Panorama, 1985, s. 154; Hruškov, M. a Krlčkov, Z. Česk rodinn prvo. Brno: Masarykova univerzita, Prvnick fakulta, 1998, s. 237; či Dvořk, J., Švestka, J. a kol. Občansk prvo hmotn 3. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 110). Proto I. sent podal nvrh, aby plnum stavnho soudu vyslovilo, že ustanoven 72 odst. 1 věty prvn zkona o rodině bylo v rozporu s stavnm pořdkem.
II.
Argumentace stran
9. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen pouze uvedla, že napaden ustanoven zkona o rodině obsahoval již vldn nvrh zkona z roku 1963, kter byl řdně schvlen tehdejšm Nrodnm shromžděnm dne 4. 12. 1963. Od t doby nebylo napaden ustanoven novelizovno.
10. Sent Parlamentu Česk republiky konstatoval, že napaden ustanoven bylo součst již původnho zněn zkona o rodině z roku 1963, z čehož vyplv, že na jeho schvlen se nepodlel. Zroveň uvedl, že nvrhem vznesen otzka nebyla v rmci Sentu předmětem diskuze ani při projednvn novel zkona o rodině, ani při projednvn novho občanskho zkonku.
11. Vlda ve svm vyjdřen k nvrhu poukzala na někter souvislosti nvrhu a relevantnch rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva (dle jen "ESLP") a vrcholnch nrodnch soudů některch evropskch zem. Upozornila, že v oblasti osvojen druhm rodičem (tzv. second-parent adoption) neexistuje v Evropě jednotn praxe, neboť čst sttů umožňuje osvojen druhem či družkou rodiče, zatmco jin stty tento druh osvojen vyhrazuj manželskm prům. V tto souvislosti vlda odkzala i na přpad revidovan Evropsk mluvy o osvojen dět. K samotn tvrzen protistavnosti napadenho ustanoven zkona o rodině vlda zaujala neutrln postoj s vědomm, že se jedn o mimořdně citliv tma, kter může mt dopad na vnmn tradičnch společenskch a rodinnch vazeb.
12. V přpadě vyhověn nvrhu by podle vldy bylo nutno vyřešit několik otzek. Umožněn osvojen druhovi či družce rodiče dtěte bez podmnky manželstv otevr otzky spojen s kvalitou vztahu, kter nen "podložen" existujcm manželstvm. Bylo by nutn vyřešit, jak bude posuzovna trvalost a stabilita vztahu rodiče a jeho druha, aby bylo ověřeno, že dtě zsk potřebn zzem a nebude v blzk době vystaveno dalšmu tlaku v podobě rozchodu rodiče a jeho druha. Vlda upozornila, že nyn probh diskuze o umožněn osvojen druhm rodičem nesezdanm prům ve Švcarsku a v rmci n jsou kladeny otzky stanoven minimln dlky existence vztahu mezi rodičem a druhem či družkou a dtětem nebo způsobu prokazovn dlky veden společn domcnosti.
13. Veřejn ochrnkyně prv se rozhodla do řzen nevstoupit.
III.
Hodnocen stavnho soudu
A. stavn konformita legislativnho procesu
14. Podle ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zjišťuje stavn soud v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů, zda napaden zkon (nebo jin prvn předpis) byl přijat a vydn v mezch stavou Česk republiky stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Napaden ustanoven bylo součst původnho zněn zkona o rodině z roku 1963, přičemž od t doby nedoznalo jeho zněn ždn změny. Posouzen legislativnho procesu by tedy znamenalo posuzovat soulad s již neplatnmi stavnmi předpisy platnmi v době přijet zkona. Vychzeje z ustanoven 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, podle kterho je nepřpustn nvrh, jestliže stavn zkon, s nmž je podle nvrhu přezkoumvan předpis v rozporu, pozbyl před doručenm nvrhu stavnmu soudu platnosti, stavn soud uvd, že v přpadě prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy Česk republiky (dle jen "stava") dne 1. 1. 1993 je oprvněn přezkoumvat pouze jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoliv však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence. Z tohoto důvodu nemohl stavn soud posuzovat uvedenou proceduru ani v tto věci [viz shodně nlez sp. zn. Pl. S 15/09 ze dne 8. 7. 2010 (N 139/58 SbNU 141; 244/2010 Sb.), bod 22].
B. Přpustnost nvrhu
15. stavn soud vodem uvd, že nvrh I. sentu považuje za podan oprvněnm subjektem a přpustn.
16. Podle ustanoven 78 odst. 2 zkona o stavnm soudu, dojde-li sent v souvislosti s rozhodovnm o stavn stžnosti k zvěru, že jednotliv ustanoven zkona, jejichž uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, jsou v rozporu s stavnm zkonem, řzen přeruš a pod nvrh plnu na zrušen takovho prvnho předpisu podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.
17. Takovmu postupu nebrn, pokud dan zkon již pozbyl platnosti. V nlezu sp. zn. Pl. S 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.) stavn soud dovodil, že v přpadě konkrtn kontroly norem, kter již pozbyly platnosti, vyvolan nvrhem obecnho soudu podle čl. 95 odst. 2 stavy nelze aplikovat ustanoven 66 a 67 zkona o stavnm soudu, ale přmo čl. 95 odst. 2, resp. čl. 95 odst. 1 stavy, podle kterho soudce obecnho soudu nen oprvněn sm posoudit soulad zkona s stavnm pořdkem. Tato judikatura byla naposledy potvrzena v nlezu sp. zn. Pl. S 41/10 ze dne 17. 9. 2013 (N 164/70 SbNU 525; 466/2013 Sb.), bodu 22. Ke stejnmu zvěru je nutno dospět, i pokud k nzoru o protistavnosti ustanoven již neplatnho, ale v dan věci aplikovanho zkona dospěje sent stavnho soudu při rozhodovn o stavn stžnosti, neboť ani ten nen oprvněn sm vyslovit nesoulad zkona s stavnm pořdkem. Tato pravomoc nlež pouze plnu stavnho soudu.
C. Prvn prava a obecn principy relevantn v posuzovanm přpadě
18. Cel ustanoven 72 zkona o rodině, jehož věta prvn odstavce 2 je posuzovna, zn:
"(1) Osvojenm zanikaj vzjemn prva a povinnosti mezi osvojencem a původn rodinou. Zanikaj tak prva a povinnosti opatrovnka, popřpadě poručnka, kter byl ustanoven, aby za rodiče tato prva a povinnosti vykonval.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotk se osvojen vztahů mezi osvojencem a tmto rodičem i jeho přbuznmi."
Od 1. 1. 2014 je toto ustanoven nahrazeno ustanovenm 833 zkona č. 89/2012 Sb., občansk zkonk, kter zn:
"(1) Osvojenm zanik přbuzensk poměr mezi osvojencem a původn rodinou, jakož i prva a povinnosti z tohoto poměru vyplvajc. Zanikaj tak prva a povinnosti opatrovnka, popřpadě poručnka, kter byl jmenovn, aby za rodiče tato prva a povinnosti vykonval.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotk se osvojen přbuzenskho poměru mezi osvojencem a tmto rodičem i jeho přbuznmi, ani prv a povinnost vyplvajcch z tohoto poměru."
19. Osvojen dět se dotkaj zejmna dvě mezinrodn smlouvy, jimiž je Česk republika vzna. Prvn z nich je mluva o ochraně dět a spoluprci při mezinrodnm osvojen přijat dne 29. 5. 1993 v Haagu, kter byla vyhlšena pod čslem 43/2000 Sb. m. s. Ta sice ve sv kapitole II rmcově upravuje podmnky osvojen, ale otzky osvojen druhm rodičem se ani nedotk. Bližš podmnky osvojen upravuje Evropsk mluva o osvojen dět přijat dne 24. 4. 1967 ve Štrasburku, kter byla vyhlšena pod čslem 132/2000 Sb. m. s. Ve svm člnku 10 odst. 2 stanov, že osvojenm jakkoli prva a povinnosti thož druhu existujc mezi osvojencem a jeho otcem nebo matkou anebo jakoukoli osobou nebo orgnem přestanou existovat. Nicmně zkon může stanovit, že manžel (manželka) osvojitele si zachov sv prva a povinnosti ve vztahu k osvojenci, jestliže ten je jejm manželskm, nemanželskm anebo adoptovanm dtětem. V revidovan Evropsk mluvě o osvojen dět přijat dne 27. 11. 2008 ve Štrasburku ustanoven čl. 7 odst. 2 připoušt, že smluvn stty mohou rozšřit působnost tto mluvy i na heterosexuln pry, kter žij společně ve stabilnm vztahu. Ustanoven čl. 11 odst. 2 sice stanov, že vztahy mezi rodičem, jenž je partnerem osvojitele, a jeho osvojovanm dtětem by měly zůstat zachovny, ať již byl jejich vztah registrovn či nikoli, ale s podmnkou, nestanov-li zkon jinak. Tato revidovan mluva dosud nebyla Českou republikou ratifikovna.
20. ESLP se již opakovaně zabval osvojenm dtěte druhm (socilnm) rodičem, kter m již s dtětem vytvořenu sociln vazbu srovnatelnou s vazbou rodičovskou. Jednalo se však o přpady, kdy soudy osvojen povolily, nebo o osvojen homosexulnmi pry. Pro stavnm soudem řešenou věc lze zřejmě za zsadn považovat rozhodnut velkho sentu ve věci X a dalš proti Rakousku ze dne 19. 2. 2013 č. 19010/07. V 136 tohoto rozhodnut ESLP zdůraznil, že čl. 8 evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod nezavazuje člensk stty k rozšřen prva na osvojen druhm rodičem na pry, kter neuzavřely manželstv. Odkzal přitom i na svou předchoz judikaturu, kde vyslovil stejn zvěry (rozhodnut ve věci Gas a Dubois proti Francii ze dne 15. 3. 2012 č. 25951/07, 66 až 69, a rozhodnut ve věci Emonet a dalš proti Švcarsku ze dne 13. 12. 2007 č. 39051/03, 79 až 88).
21. stavn soud se sice již několikrt zabval institutem osvojen, avšak vždy ve zcela jinch souvislostech. Jednalo se zejmna o přpady osvojen, v nichž obecn soud vyslovil, že k osvojen dtěte nen třeba souhlasu jeho rodičů. Dosud však stavn soud neměl přležitost zabvat se otzkou osvojen dtěte druhem či družkou jednoho z rodičů, při němž m bt nahrazen či doplněn pouze druh z rodičů a kde již vznikl vztah mezi osvojencem a osvojitelem (tzv. sociln rodič). Tento druh osvojen bude stavn soud dle označovat jako "osvojen druhm rodičem" (jde o překlad běžně užvanho anglickho pojmu "second-parent adoption").
22. Mezi dtětem (potencilnm osvojencem) a socilnm rodičem (potencilnm osvojitelem) již zpravidla existuje rodinn život. Prvo na ochranu rodinnho života chrněn čl. 10 odst. 2 Listiny dopad na širok okruh prvnch vztahů. stavn soud uznv, že povaha vztahů mezi rodiči a dětmi nen primrně prvn. Vychz přitom i z judikatury ESLP, podle kter pod definici rodinnho života dle čl. 8 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "evropsk mluva") spadaj i faktick vztahy mezi osobami, kter jsou dlouhodob a stl, aniž by formlně šlo o vztahy přbuzensk nebo o manželstv či o vztahy formlně sttem uznan.
23. stavn soud rovněž dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohledněn nejlepšho zjmu dtěte při jakkoli činnosti tkajc se dtěte, včetně soudnho rozhodovn [viz např. nlez sp. zn. Pl. S 23/02 ze dne 30. 6. 2004 (N 89/33 SbNU 353; 476/2004 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 15/09 ze dne 8. 7. 2010 (N 139/58 SbNU 141; 244/2010 Sb.), bod 29; nlez sp. zn. IV. S 3305/13 ze dne 15. 10. 2014; nlez sp. zn. I. S 1506/13 ze dne 30. 5. 2014 (N 110/73 SbNU 739); či nlez sp. zn. III. S 3363/10 ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59)]. Tato povinnost vyplv z čl. 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte (č. 104/1991 Sb.), podle kterho nejlepš zjem dtěte mus bt přednm hlediskem při jakkoli činnosti tkajc se dět, ať už uskutečňovan veřejnmi nebo soukrommi zařzenmi sociln pče, soudy, sprvnmi nebo zkonodrnmi orgny.
24. V 68 vše citovanho rozhodnut ve věci Gas a Dubois proti Francii ESLP připomněl, že již v minulosti uvedl, že manželstv uděluje těm, kteř ho uzavřou, specifick status. Vkon prva uzavřt manželstv je chrněn čl. 12 evropsk mluvy a nese s sebou sociln, osobn a prvn důsledky.
25. Česk prvn řd v souladu s vše uvedenm poskytuje manželstv onen specifick status odlišujc jej od soužit nesezdanch prů. Zkon o rodině věnoval manželstv hned ustanoven 1. Občansk zkonk začn čst druhou o rodinnm prvu prakticky totožnm ustanovenm o manželstv ( 655). Jako přklady specifickho statusu manželstv lze v rodinnm prvu připomenout vzjemnou vyživovac povinnost manželů ( 91 zkona o rodině, 697 občanskho zkonku), dokonce i rozvedench manželů ( 93 zkona o rodině, 760 a nsl. občanskho zkonku), možnost vzjemnho zastupovn manželů ( 21 zkona o rodině, 696 občanskho zkonku), prvn domněnku otcovstv ( 51 zkona o rodině, 776 občanskho zkonku) a zvlštn režim rozvodu manželstv vyžadujc splněn několika podmnek ( 24 a nsl. zkona o rodině, 755 a nsl. občanskho zkonku). Manžel je na rozdl od nesezdanho druha upřednostněn i v dědickm prvu, a to zařazenm do prvn skupiny (třdy) dědiců ( 473 zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, činnho do 31. 12. 2013 - dle jen "obč. zk.", 1635 občanskho zkonku). Zcela zvlštn pravě podlhaj majetkov vztahy manželů ( 143 a nsl. obč. zk., 708 a nsl. občanskho zkonku). Rovněž njemn vztahy manželů k bytu byly a jsou upraveny samostatně ( 703 a nsl. obč. zk., 743 a nsl. a 766 a nsl. občanskho zkonku).
26. Co však stavn soud považuje ve vztahu k posuzovan věci za ještě důležitějš, je prvn prava zajišťujc postaven dtěte v přpadě rozvratu vztahu jeho rodičů. Ustanoven 25 a 26 zkona o rodině zajišťovala, že manželstv nemůže bt rozvedeno, dokud nebudou soudně upraveny prva a povinnosti rodičů k nezletilmu dtěti pro dobu po rozvodu. Obdobn prava je nyn v 755 odst. 3 a 906 občanskho zkonku. Zkon o rodině ve svm ustanoven 50 a občansk zkonk ve svm ustanoven 908 zakotvily možnost soudu rozhodnout i bez nvrhu o pravě poměrů dtěte, nežij-li rodiče spolu a nedohodnou-li se.
D. Aplikace obecnch principů na nyn projednvan přpad
27. Nejprve se stavn soud musel zabvat možnost takovho stavně konformnho vkladu napadenho ustanoven, kter by umožňoval přpadn osvojen druhm rodičem i u nesezdanho pru. Text ustanoven 72 zkona o rodině je však jednoznačn. K zniku vzjemnch prv a povinnost mezi osvojencem a původn rodinou (resp. jednm z rodičů) nedochz vlučně v přpadě, je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence. Jin vklad by byl zcela v rozporu s vslovnm zněnm zkona.
28. Jak již bylo shora uvedeno, I. sent stavnho soudu byl konfrontovn se situac, v nž ve prospěch povolen osvojen druhm rodičem dtěte nasvědčovala kvalita vztahu mezi nm a druhem matky jako socilnm rodičem, kvalita vztahu biologick matky a socilnho rodiče domhajcho se osvojen (desetilet vztah pečetěn společnm dtětem) i jednoznačně vyjdřen přn dtěte a jeho zjem mt otce, kter se o něj star a zabezpečuje jej (na rozdl od biologickho otce neprojevujcho o dtě zjem). Proto je nvrhem I. sentu napadna stavnost minul (potažmo i současn) pravy osvojen druhm rodičem v přpadě, že osvojitel nen manželem jednoho z rodičů, ale pouze jeho druhem či družkou. Takov osvojen je sice teoreticky možn, ale v matrice dojde k vmazu obou biologickch rodičů dtěte, tedy i druha či družky osvojitele.
29. Argumentace I. sentu stavnho soudu spočv předevšm v tom, že napaden ustanoven zkona neumožňuje individulně posoudit nejlepš zjem dtěte. Neumožňuje nahradit nefunkčnho rodiče rodičem funkčnm. Zasahuje tak do prva stěžovatele na ochranu rodinnho života (čl. 10 odst. 2 Listiny) a je tak v rozporu s čl. 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte.
30. Jak vyplv z bodů 19 a 20 tohoto nlezu, mezinrodn smlouvy i rozhodovac praxe ESLP (viz vše citovan rozhodnut ve věcech X a dalš proti Rakousku, Gas a Dubois proti Francii a Emonet a dalš proti Švcarsku) plně respektuj prvo jednotlivch sttů přijmout takovou pravu osvojen, jak je prvě nyn předmětem posouzen stavnm soudem. Zvlště ESLP se opakovaně vyslovil tak, že na prvn pravu, kter neumožňuje osvojen druhm rodičem u nesezdanch prů, nelze pohlžet jako na zsah do rodinnho života.
31. Za důvod pro vlučnou možnost osvojen druhm rodičem pouze v přpadě sezdanch prů lze považovat požadavek na stabilitu partnerskho vztahu, kter m sktat i vyšš zruku stability vchovnho prostřed pro dtě. Takov požadavek jistě sleduje nejlepš zjem dtěte. Naskt se však otzka, zda je manželstv stle určitou zrukou stabilnho vztahu. Zda tedy může tento požadavek ospravedlnit napadenou prvn pravu osvojen.
32. Zkon o rodině byl přijat v roce 1963, kdy mra rozvodovosti byla menš než 20 % (Možn, I. Rodina a společnost. Praha: Slon, 2006, s. 267). V roce 2013 dosahovala již 49 % (Statistika a My, č. 10/2013). Společn život partnerů bez formlnho uzavřen manželstv se stv ve společnosti stle častějšm. Podle dajů Českho statistickho řadu 11 % českch plnch rodin v roce 2011 tvořila takzvan faktick, čili formlně neuzavřen manželstv (Statistika a My, č. 7-8/2013). Je zřejm, že se stoupajc rozvodovost kles stabilita manželstv. O stabilitě a dlce trvn soužit nesezdanch prů však statistick data schz. Nelze tedy porovnvat stabilitu manželskho soužit, kde mme k dispozici jednoznačn data, se soužitm bez jakchkoli formalit a bez jakkoli evidence. Z toho zřejmě vychzel i zkonodrce při přijmn občanskho zkonku. Ten byl přijat v roce 2012 a v důvodov zprvě je vslovně uvedeno: "Trvalost manželstv je třeba chpat jako naprosto nezbytn atribut, kter manželstv odlišuje (kromě zkonn regulace) od stavů či poměrů, kter jsou předem uvažovny jako krtkodob, přechodn." (Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky; důvodov zprva k 655 zkona č. 89/2012 Sb., občansk zkonk, sněmovn tisk 362/0).
33. stavn soud je dalek toho, aby jakkoli určoval lidem, v jakm svazku spolu maj žt. To je jistě prvem každho jednotlivce. V tomto přpadě je však nutno posoudit, zda idea, že manželstv skt zruku trvalho soužit muže a ženy a že poskytuje dtěti větš ochranu (jistotu), může odůvodnit napadenou prvn pravu. Na jedn straně zde stoj pry, kter formalizovanm způsobem projevily svou vůli žt trvale spolu a podrobit se zvlštnmu prvnmu režimu dopadajcmu na manželstv - viz bod 25 tohoto nlezu. A nejedn se jen o vhody. Manželstv lze rozvst jen soudnm rozhodnutm, soud mus rozhodnout i o poměrech dtěte v době po rozvodu manželů (viz bod 26), rozvod provz i nutnost majetkovho vyrovnn apod. Na straně druh stoj pry, kter se ždnmu režimu nepodřdily. A jak vyplv z bodu 26 tohoto nlezu, poskytuje manželstv dtěti vyšš mru jistoty. Při každm rozvodu manželstv mus bt soudem rozhodnuto (byť i jen schvlenm dohody rodičů), kdo bude o dtě nadle pečovat a jak bude zajištěna jeho vživa. Přitom mus soud vychzet z nejlepšho zjmu dtěte. Naproti tomu při rozchodu nesezdanch rodičů soud o těchto poměrech dtěte rozhoduje prakticky jen na nvrh. Řzen sice soud může zahjit i sm, ale nejprve se o potřebě takov pravy mus dozvědět. V praxi tak může dochzet a rovněž i dochz k situacm, kdy po rozchodu rodičů pobr dtě nepřiměřeně nzk a přpadně i ždn vživn.
E. Zvěr
34. Na zkladě vše uvedenho dospěl stavn soud k zvěru, že napaden prvn prava sice stanov omezen pro nesezdan pry, ale toto omezen je dostatečně odůvodněno předpokladem vyšš mry stability manželskch prů a zejmna lepšm zajištěnm poměrů dtěte, dojde-li k ukončen soužit jeho rodičů. Tato prava tedy sleduje nejlepš zjem dtěte.
35. Předkldajc sent stavnho soudu argumentoval i zsahem do rodinnho života. Ani zde stavn soud neshledal napadenou prvn pravu za rozpornou s člnkem 10 odst. 2 Listiny. Na konkrtnm přpadu stěžovatele stavn soud přiblž jin řešen postaven nezletilho dtěte umožňujc doshnout obdobnch vsledků jako u osvojen. Do soužit rodiny stěžovatele nikdo nezasahuje. Je zřejm, že tak nečin ani biologick otec dtěte, kter se o ně nezajm. V přpadě obav z jeho zsahu bylo a je možno využt omezen rodičovsk zodpovědnosti ( 44 odst. 2 zkona o rodině a 870 občanskho zkonku). Je-li přnm dtěte (a možn i hlavn motivac k osvojen) nst stejn přjmen jako ostatn členov rodiny, takov změny lze doshnout i bez souhlasu biologickho otce, jehož souhlas nahrad soud ( 49 zkona o rodině a 877 občanskho zkonku). Tto možnosti se však rodina stěžovatele ani nepokusila využt. Přitom lze předpokldat jej spěch, když soud již pravomocně rozhodl, že dokonce nen potřeba souhlasu otce s osvojenm. Tm spše lze předpokldat souhlas soudu se změnou přjmen. Zkon tedy poskytoval a stle poskytuje pro nezletil dtě a jeho faktickou rodinu nstroje umožňujc soužit rodiny a naplněn přn dtěte. Opět je nutno připomenout, že prvo osvojit či prvo bt osvojen nen zkladnm prvem chrněnm stavnm pořdkem či mezinrodnmi smlouvami.
36. stavn soud tedy dospěl k zvěru, že napaden prvn prava nen v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny ani s člnkem 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte. Změna tto pravy a přpadn umožněn osvojen druhm rodičem u nesezdanho pru jsou plně v kompetenci zkonodrce. Zde je vhodn citovat ze souhlasnho stanoviska soudce Costy, ke ktermu se připojil soudce Spielmann v již vše zmněnm rozhodnut ve věci Gas a Dubois proti Francii: "... existuj oblasti, ve kterch je nrodn zkonodrce lpe než evropsk soudce nadn k tomu, aby změnil instituty, kter se dotkaj rodiny, vztahů mezi dospělmi a dětmi, či pojem manželstv." stavn soud je thož nzoru. Protože stavn soud neshledal nvrh svho I. sentu důvodnm, v souladu s ustanovenm 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, jej zamtl.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek a Kateřina Šimáčková.