Nařízení 163/1950, kterým se vymezují tuzemská pojištění pojišťoven se sídlem v cizině a tuzemská pojištění s plněními znějícími na říšské marky účinný od 23.12.1950

(1) Pojištění, ze kterého je jako pojistitel zavázána pojišťovna se sídlem v cizině, nebo pohledávka z takového pojištění se považují za tuzemské ve smyslu § 5 odst. 1 zák. č. 95/1950 Sb., jestližea jestliže kromě toho jsou splněny podmínky § 2.

(2) Provozováním činnosti na území Československé republiky [odstavec 1 písm. a)] se rozumí též, sjednala-li v době nesvobody pojišťovna mající sídlo v cizině pojištění podle předpisů okupační moci s osobami majícími bydliště (sídlo) v obsazeném území.

(1) Pojištění majetkové nebo pohledávka z něho se považují za tuzemské, jestliže pojištěná věc nebo pojištěný zdroj nebezpečí byly na území Československé republiky při sjednání pojištění. Jestliže však bylo pojištění v platnosti ještě dne 1. srpna 1950, považuje se za tuzemské jen za další podmínky, že pojištěná věc nebo pojištěný zdroj nebezpečí byly na území Československé republiky také dne 1. srpna 1950.

(2) Za tuzemská se nepovažují pojištění majetková a pojištění úrazová, která zanikla podle § 6 odst. 2 zák. č. 95/1950 Sb.

V práva a závazky z pojištění, která se považují za tuzemská podle ustanovení §§ 1 a 2, vstoupí na příkaz ministra financí Československá pojišťovna, národní podnik. Tato pojišťovna však nevstoupí v závazky pojišťoven se sídlem v cizině, jestliže oprávněným je Fond národní obnovy podle konfiskačních předpisů nebo Likvidační fond měnový proto, že životní pojištění (pohledávky z životních pojištění) nebyla přihlášena podle dekretu presidenta republiky č. 95/1945 Sb., o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů, nebo proto, že nárok propadl podle § 76 odst. 5 zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, ve znění zákona č. 68/1949 Sb.

Pojištění s plněními znějícími na říšské marky, ze kterého je jako pojistitel zavázána pojišťovna se sídlem v cizině, se považuje za tuzemské ve smyslu § 12 odst. 1 zák. č. 95/1950 Sb., je-li tuzemským pojištěním ve smyslu ustanovení oddílu I. Za stejných podmínek se považuje za tuzemskou pohledávka znějící na říšské marky z pojištění, ze kterého je (byla) jako pojistitel zavázána pojišťovna se sídlem v cizině.

Pojištění s plněními znějícími na říšské marky, ze kterého je jako pojistitel zavázána Československá pojišťovna, národní podnik, nebo znárodněný ústav pojišťovací se sídlem v tuzemsku, jakož i pohledávka z takového pojištění, se považují za tuzemské ve smyslu § 12 odst. 1 zák. č. 95/1950 Sb., jestliže

Peněžité závazky znějící na říšské marky z pojištění, která se považují za tuzemská podle §§ 4 a 5, se plní počínajíc dnem 1. srpna 1945 v československých korunách v poměru 1 říšská marka = 10 československých korun s výjimkou závazků z tuzemských pojištění sjednaných v československých korunách, které byly přepočteny na říšské marky v poměru 1 československá koruna = 12 říšských feniků; plnění peněžitých závazků z těchto pojištění se stanoví zvláštním předpisem.

Nenáležela-li ve dny rozhodné podle tohoto nařízení majetková práva z životního pojištění pojistníkovi proto, že byla převedena na osobu jinou, vztahují se podmínky stanovené tímto nařízením pro pojistníka na tuto jinou osobu.

Ministerstvo financí může k zamezení tvrdosti v jednotlivých případech rozhodnouti, že pojištění, ze kterého je jako pojistitel zavázána pojišťovna se sídlem v cizině, nebo pojištění s plněními znějícími na říšské marky se považují za tuzemská, i když nesplňují všechny podmínky oddílu I. a II.

Nedotčeny zůstávají předpisy o tom, že se pojistitelovo plnění převádí na vázaný vklad.