Sp. zn. Pl. ÚS 16/14 ve věci návrhu na zrušení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 375/2011 Sb., a § 34 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 99/2015 účinný od 28.04.2015
| Schválené: | 27.01.2015 |
| Účinnost od: | 28.04.2015 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Školy mateřské. Předškolní výchova. Předškolní zařízení., Ochrana zdravých životních podmínek (očkování, dezinfekce, deratizace). |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 16/14 dne 27. ledna 2015 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje), Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu nezletilého P. R., zastoupeného zákonnou zástupkyní B. Z., právně zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem Brno, Burešova 6, na zrušení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 375/2011 Sb., a § 34 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, vlády České republiky a veřejné ochránkyně práv jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Návrh na zrušení ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve slovech "předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci" se zamítá.
II. Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodněn
I.
Rekapitulace stavn stžnosti navrhovatele a průběh řzen před stavnm soudem
1. Navrhovatel se ve včas podan stavn stžnosti ze dne 25. 6. 2013, doplněn podnm doručenm stavnmu soudu dne 11. 10. 2013, domh zrušen rozsudku Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 29. 3. 2013 č. j. 8 As 20/2012-42 a rozsudku Krajskho soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011 č. j. 29 A 69/2010-36. Řzen o stavn stžnosti je vedeno pod sp. zn. I. S 1987/13. S nvrhem na zrušen uvedench rozsudků se navrhovatel domh rovněž zrušen 50 zkona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, ve zněn zkona č. 375/2011 Sb., (dle tž jen "zkon o ochraně veřejnho zdrav") a 34 odst. 5 zkona č. 561/2004 Sb., o předškolnm, zkladnm, střednm, vyššm odbornm a jinm vzdělvn (školsk zkon), a to zejmna z nsledujcch důvodů.
2. Nejvyšš sprvn soud stavn stžnost napadenm rozsudkem ze dne 29. 3. 2013 č. j. 8 As 20/2012-42 rozhodl o zamtnut kasačn stžnosti navrhovatele proti rozsudku Krajskho soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011 č. j. 29 A 69/2010-36, kterm byla zamtnuta jeho žaloba proti rozhodnut Krajskho řadu Kraje Vysočina ze dne 20. 5. 2010 č. j. KUJI 38442/2010, sp. zn. OSMS 283/2010 Odv, kterm krajsk řad zamtl odvoln navrhovatele proti rozhodnut ředitele Mateřsk školy Nměšť nad Oslavou Třebčsk ze dne 22. 4. 2010 a rozhodnut ředitele Mateřsk školy Nměšť nad Oslavou Husova ze dne 30. 4. 2010, a obě rozhodnut, na zkladě kterch nebyl navrhovatel přijat do mateřsk školy pro nesplněn podmnek 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav z důvodu, že se nepodrobil stanovenmu pravidelnmu očkovn, krajsk řad potvrdil.
3. Navrhovatel ve sv stavn stžnosti namt, že shora uvedenmi rozhodnutmi obecnch soudů došlo k porušen jeho prva na předškoln vzděln jako součsti prva na vzděln dle čl. 33 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen "Listina"), neboť jeho vyloučen z předškolnho vzděln bylo neproporcionln. pln zkaz přstupu zdravch nekompletně očkovanch dět do mateřskch škol je podle navrhovatele nepřiměřen a neobstoj ani v testu racionality. Jelikož je dan podmnka očkovn pro přstup k předškolnmu vzdělvn neproporcionln, je neproporcionln i zsah do prva na osobn integritu. U ochrany veřejnho zdrav před šřenm infekčnch onemocněn v mateřskch školch je podle navrhovatele třeba zkoumat, zda existuj mrnějš opatřen než pln vyloučen ze vzděln, kter lze označit za sankci vůči těm, kteř se nechtěj podrobit nařzenmu rozsahu očkovn.
4. Navc v přpadě odepřen prva na vzděln navrhovatele nebyla podle něj splněna podmnka zakotven v čl. 4 Listiny, podle kter meze zkladnch prv a svobod mohou bt upraveny pouze zkonem, neboť rozsah očkovac povinnosti, kter je podmnkou pro přijet do mateřsk školy, je stanoven pouhou vyhlškou. V tto souvislosti navrhovatel odkazuje na nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 35/95 ze dne 10. 7. 1996 (N 64/5 SbNU 487; 206/1996 Sb.). Navrhovatel uvd, že rozsah očkovn pro přstup ke vzděln je určen bez jakchkoli zkonnch mez pouhou vyhlškou. Aby prava respektovala stavn požadavky, muselo by bt zkonem vymezeno minimlně, proti kterm nemocem m bt dtě očkovno, aby mu byl umožněn přstup ke vzděln. V tto souvislosti navrhovatel odkazuje tak na nlezy stavnho soudu sp. zn. Pl. S 36/11 ze dne 20. 6. 2013 (N 111/69 SbNU 765; 238/2013 Sb.), sp. zn. Pl. S 23/02 ze dne 30. 6. 2004 (N 89/33 SbNU 353; 476/2004 Sb.) a sp. zn. Pl. S 45/2000 ze dne 14. 2. 2001 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.).
5. Podmnka očkovn pro přstup k předškolnmu vzděln zasahuje podle navrhovatele rovněž do prva dtěte na svobodn a informovan souhlas chrněn mluvou o lidskch prvech a biomedicně, publikovanou pod č. 96/2001 Sb. m. s., (dle jen "mluva"). Jeho rodiče jsou totiž nuceni dtě podrobit zkroku na zkladě nepřm sankce, neboť vyloučen z předškolnho vzděln zashne nejen dtě, ale celou rodinu - zejmna pracovn možnosti matky dtěte, což vylučuje "svobodnost" takovho souhlasu. Podle navrhovatele podmnka očkovn proti devti nemocem pro přstup k předškolnmu vzdělvn v Česk republice nen v souladu s požadavkem nezbytnosti v demokratick společnosti, což je jedna z podmnek, za kterch lze podle čl. 26 mluvy omezit zkladn prvo nebt podroben jakmukoliv zkroku v oblasti pče o zdrav bez souhlasu svho nebo zkonnch zstupců.
6. Rodiče navrhovatele se rozhodli syna očkovat v pozdějšm věku pouze proti některm nemocem, kter považovali za zvažn a u kterch považovali přnos očkovn za převažujc nad riziky podle jejich přesvědčen o nejlepšm zjmu dtěte a přesvědčen ve smyslu svobody myšlen a svědom podle čl. 15 Listiny a čl. 9 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "Evropsk mluva"). Navrhovatel poukazuje na to, že stt vrazně selhv v politice očkovn, kter je netransparentn, přičemž za přpadn poškozen zdrav dtěte po očkovn nepřevzal stt ždnou odpovědnost. Za tto situace je nedobrovoln očkovn (bez svobodnho souhlasu rodičů) jako podmnka pro předškoln vzdělvn v rozporu s "prvem na zdrav" navrhovatele.
7. V souvislosti s tm, že navrhovateli nebylo umožněno navštěvovat mateřskou školu, a častnit se tak předškolnho vzdělvn, musela rodina rovněž čelit socilnmu vyloučen nejen dtěte, ale i jeho matky, kter byla nucena bt dalšch několik let s dtětem doma, což je zkonitě spojeno s celkovm snženm přjmu rodiny a jej životn rovně, v čemž navrhovatel shledv porušen prva na respektovn soukromho života a rodinnho života a diskriminaci na zkladě přesvědčen rodiny.
8. Navrhovatel dle namt, že s ohledem na to, že se Nejvyšš sprvn soud ani Krajsk soud v Brně vůbec nevypořdaly s jeho argumentac a podloženmi tvrzenmi ohledně přiměřenosti odepřen předškolnho vzdělvn nekompletně očkovanm dětem, došlo k porušen prva na spravedliv proces v podobě denegationis iustitiae (odepřen spravedlnosti) a porušen prva na odůvodněn rozhodnut.
9. Sprvn soudy se podle navrhovatele rovněž nevypořdaly se skutečnost, že u očkovn proti tzv. dětskm nemocem (spalničky, zarděnky, přušnice) nen ve vyhlšce č. 537/2006 Sb., o očkovn proti infekčnm nemocem, ve zněn pozdějšch předpisů, stanovena ždn lhůta, proto nelze splněn očkovn k předškolnmu vzdělvn z prvnho hlediska vyžadovat. Nikde v platnch prvnch předpisech nen stanoveno, že se dtě tomuto očkovn m podrobit ještě před vstupem do mateřsk školy. Opomenutm vypořdat se s tmto faktem došlo rovněž k porušen prva na spravedliv proces a prva na odůvodněn rozhodnut.
10. S ohledem na shora uveden navrhovatel ve sv stavn stžnosti stavnmu soudu navrhuje, aby vydal nlez, kterm rozsudek Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 29. 3. 2013 č. j. 8 As 20/2012-42 a rozsudek Krajskho soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011 č. j. 29 A 69/2010-36 zrušuje, a rovněž navrhuje ve smyslu 64 odst. 1 psm. e), resp. 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu"), aby přijal nlez, kterm zruš ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav a 34 odst. 5 školskho zkona.
11. Usnesenm ze dne 18. 6. 2014 č. j. I. S 1987/13-1 dospěl I. sent stavnho soudu k zvěru, že uplatněnm 34 odst. 5 školskho zkona ve spojen s 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, pročež nvrh navrhovatele na zrušen napadench ustanoven postoupil k rozhodnut plnu stavnho soudu podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky.
II.
Vyjdřen častnků řzen
12. stavn soud za čelem posouzen věci vyzval častnky řzen, aby se vyjdřili k nvrhu na zrušen napadenho ustanoven.
13. Sent Parlamentu Česk republiky (dle jen "Sent") jako častnk řzen ve svm vyjdřen uvedl, že přestože byl školsk zkon od svho přijet v zř 2004 již mnohokrt novelizovn, nedoznala dikce napadenho ustanoven 34 odst. 5 ani jedin změny a nebyla za dobu bezmla deseti let předmětem ždn vznamnějš kritiky na plnu či v orgnech Sentu při projednvn nvrhu školskho zkona ani jeho několika destek novel. Na tomto mstě je možno poznamenat, že povinnost dodržovat při přijmn dět k předškolnmu vzdělvn podmnky stanoven prvnmi předpisy (tj. nikoliv pouze zkonem o ochraně veřejnho zdrav) plat obecně a nepochybně by se uplatnila i v přpadě neexistence ustanoven.
14. K samotnmu nvrhu školskho zkona Sent uvd, že mu byl doručen dne 21. 7. 2004 a v sentn evidenci 4. funkčnho obdob mu bylo přiřazeno čslo tisku 403. Zkonnou osnovu projednal vbor pro vzdělvn, vědu, kulturu, lidsk prva a petice, kter doporučil Sentu vrtit nvrh zkona Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy uvedenmi v přloze usnesen vboru č. 227 ze dne 4. 8. 2004. Ždn z těchto pozměňovacch nvrhů se netkal oblasti předškolnho vzdělvn, tj. čsti druh předlohy. Dne 5. 8. 2004 se Sent na 17. schůzi 4. funkčnho obdob přidržel doporučen svho vboru a vrtil nvrh zkona Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy (usnesen č. 517). V rozhodnm hlasovn (č. 101) se z přtomnch 55 sentorů vyslovilo pro 49, proti byl jeden. Lze tak podle Sentu uzavřt, že co do procedury projednvn školskho zkona "horn" komorou postupoval Sent v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
15. Sent ve svm vyjdřen dle uvd, že tak napaden ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav je součst danho zkona od jeho počtku, pouze s tm rozdlem, že s činnost od 1. 4. 2012 došlo [v souvislosti s přijetm zkona č. 372/2011 Sb., o zdravotnch službch a podmnkch jejich poskytovn (zkon o zdravotnch službch)] k nahrazen pojmu "jesle" pojmem "zařzen poskytujc pči o dtě do 3 let věku v dennm režimu". Nvrh zkona o ochraně veřejnho zdrav byl Sentu postoupen dne 7. 6. 2000 a bylo mu přiděleno čslo tisku 276 ve 2. funkčnm obdob. Nsledně byl nvrh projednn vborem pro zdravotnictv a sociln politiku, vborem pro evropskou integraci a vborem petičnm, pro lidsk prva, vědu, vzdělvn a kulturu. Vsledkem jednn všech vborů bylo doporučen plnu Sentu, aby nvrh zkona vrtilo Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy. Ždn z těchto pozměňovacch nvrhů se však netkal napadenho ustanoven 50.
16. Plnum Sentu se předlohou zabvalo dne 30. 6. 2000 na sv 20. schůzi ve 2. funkčnm obdob. Nvrh zkona byl vrcen Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy, když pro přijet přslušnho usnesen č. 420 se v hlasovn č. 117 vyslovilo 39 ze 46 přtomnch sentorů, nikdo nebyl proti. Sent zvěrem konstatoval, že i při proceduře projednvn zkona o ochraně veřejnho zdrav postupoval v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
17. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky jako častnk řzen ve svm vyjdřen k nvrhu toliko zrekapitulovala legislativn proces, o kterm konstatovala, že s nvrhy napadench zkonů vyslovily stavně předepsanm postupem souhlas obě komory Parlamentu, zkony byly podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšeny. Konkrtně Poslaneck sněmovna uvedla, že nvrh zkona o ochraně veřejnho zdrav byl předložen vldou Poslaneck sněmovně dne 10. 2. 2000 (rozesln poslancům jako sněmovn tisk 538/0). Nvrh zkona Poslaneck sněmovna projednala v prvm čten dne 23. 2. 2000 a k projednn jej přikzala vboru pro sociln politiku a zdravotnictv. Vbor pro sociln politiku a zdravotnictv projednal nvrh zkona dne 3. 5. 2000 a doporučil Poslaneck sněmovně schvlit jej ve zněn vborem navržench pozměňovacch nvrhů. Poslaneck sněmovna projednala nvrh ve druhm čten dne 18. 5. 2000 a ve třetm čten dne 25. 5. 2000 na sv 25. schůzi vyslovila souhlas s nvrhem zkona ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů, z nichž ždn se netkal napadenho ustanoven. V hlasovn č. 258 se z přtomnch 165 poslanců vyslovilo 164 poslanců pro nvrh zkona a nikdo nebyl proti. Nvrh zkona byl postoupen Sentu dne 7. 6. 2000. Sent nvrh vrtil Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy, kter se rovněž ustanoven 50 netkaly. Nvrh zkona vrcen Sentem projednala Poslaneck sněmovna dne 14. 7. 2000 na sv 26. schůzi a přijala jej ve zněn schvlenm Sentem. V hlasovn č. 699 hlasovalo z přtomnch 155 poslanců pro 128 poslanců, 13 poslanců hlasovalo proti. Po přijet zkona a po podpisu zkona přslušnmi stavnmi činiteli byl zkon vyhlšen dne 11. 8. 2000 ve Sbrce zkonů pod č. 258/2000 Sb.
18. Nvrh školskho zkona předložila vlda Česk republiky Poslaneck sněmovně dne 11. 3. 2004, kde byl projednvn pod čslem sněmovnho tisku 602/0. V prvm čten dne 1. 4. 2004 na 30. schůzi byl nvrh přikzn k projednn vboru pro vědu, vzděln, kulturu, mldež a tělovchovu. Vbor pro vědu, vzděln, kulturu, mldež a tělovchovu nvrh zkona projednal dne 3. 6. 2004 na 31. schůzi a doporučil jej Poslaneck sněmovně schvlit ve zněn vborem navržench pozměňovacch nvrhů. Druh čten nvrhu zkona proběhlo dne 22. 6. 2004 na 33. schůzi Poslaneck sněmovny. Souhrn podanch pozměňovacch nvrhů byl zpracovn jako sněmovn tisk 602/2, ždn z pozměňovacch nvrhů se netkal napadenho ustanoven. Ve třetm čten byl nvrh zkona projednn dne 30. 6. 2004 na 33. schůzi Poslaneck sněmovny, kde byl schvlen v hlasovn č. 418. Z přtomnch 182 poslanců hlasovalo pro nvrh zkona 92 poslanců a proti bylo 82 poslanců. Poslaneck sněmovna postoupila nvrh zkona dne 21. 7. 2004 Sentu, kter jej projednal 5. 8. 2004 na 17. schůzi a vrtil jej Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy. Pozměňovac nvrhy se netkaly napadenho ustanoven. Nvrh zkona vrcen Sentem projednala Poslaneck sněmovna dne 24. 9. 2004 na sv 35. schůzi a přijala jej ve zněn pozměňovacch nvrhů Sentu. V hlasovn č. 98 hlasovalo pro zkon ze 191 přtomnch poslanců 96 poslanců, 91 poslanců hlasovalo proti. Zkon byl doručen prezidentu republiky dne 8. 10. 2004, kter jej dne 22. 10. 2004 podepsal. Schvlen zkon byl doručen k podpisu premirovi dne 3. 11. 2004. Zkon byl publikovn ve Sbrce zkonů v čstce 190 pod č. 561/2004 Sb.
III.
Postoj vldy a veřejn ochrnkyně prv k nvrhu
19. V souladu s ustanovenm 69 odst. 2 a 3 zkona o stavnm soudu upozornil přpisy ze dne 3. 7. 2014 stavn soud vldu a veřejnou ochrnkyni prv na probhajc řzen, přičemž připomenul, v jak lhůtě mohou do řzen vstoupit jako vedlejš častnci a přpadně se tž k nvrhu vyjdřit.
20. Vlda přpisem ze dne 30. 7. 2014 oznmila, že vstoup jako vedlejš častnk do řzen. Na vod svho vyjdřen k dan věci uvedla, že se neztotožňuje se zvěrem vyplvajcm z usnesen stavnho soudu ze dne 18. 6. 2014 č. j. I. S 1987/13-1 o potřebě opětovně se zabvat nvrhem na zrušen 34 odst. 5 školskho zkona a 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav. Vlda v tto souvislosti připomn, že stavn soud se problematice stavnosti zkonn povinnosti podrobit se stanovenmu druhu očkovn a s tm spojenmu posouzen tvrzench porušen prva na vzděln, zsahů do prv garantovanch mluvou či tvrzen protistavnosti vyhlšky č. 537/2006 Sb., o očkovn proti infekčnm nemocem, opakovaně věnoval. stavn soud se taktž zabval obecnou otzkou mry autonomie rodičů při rozhodovn o zdravotnickch zkrocch vůči jejich dětem. Vlda ve svm vyjdřen k předmětnmu nvrhu uvedla, že nepovažuje za nutn opakovat zvěry vyplvajc z předchoz relevantn judikatury a zaměřuje se zejmna na věcn zdůvodněn legitimity a racionality napadench ustanoven zkona o ochraně veřejnho zdrav a školskho zkona, resp. legitimity cle, kter prvn prava povinnho očkovn proti infekčnm nemocem sleduje - tedy ochranu veřejnho zdrav, tj. zdrav populace, včetně jejch specifickch skupin, mezi něž bezesporu patř i děti předškolnho věku.
21. Zkon o ochraně veřejnho zdrav stanov povinnost osoby podrobit se pravidelnmu očkovn s tm, že podle ustanoven 108 odst. 4 tohoto zkona při pravě pravidelnch očkovn vychz Ministerstvo zdravotnictv z doporučen Světov zdravotnick organizace. Zjem všech vyspělch zem je v souladu s doporučenmi Světov zdravotnick organizace udržovat vysokou proočkovanost proti zškrtu, tetanu, dvivmu kašli, invazivnm onemocněnm vyvolanm Haemofilem influenzae b, dětsk přenosn obrně a virov hepatitidě B a dle proti spalničkm, přušnicm a zarděnkm na hladině kolem 90 % populace. Jen při dostatečn proočkovanosti je totiž možn navodit tzv. kolektivn imunitu, tedy formu imunity, ke kter dochz, když je vznamn množstv osob v populaci či skupině (např. mateřsk škole) očkovno proti konkrtnm infekčnm onemocněnm. Při navozen kolektivn imunity dan patogen v populaci necirkuluje a v důsledku toho nen pak chrněn jen očkovan jedinec, ale i ti jedinci, kteř očkovni nejsou z důvodu trval kontraindikace (cca 5 % populace), nebo ti, u nichž se nevytvořila dostatečn imunita po očkovn. Pokud tedy nen očkovn jedinec - např. osoba, u nž byla zjištěna trval kontraindikace k očkovn, pak nedojde k ohrožen kolektivn imunity, avšak tato osoba je prostřednictvm kolektivn imunity chrněna. Dojde-li ovšem k poklesu celkov proočkovanosti populace pod ochrannou hladinu, pak kolektivn imunita ohrožena je. Cirkulace původce v populaci se může zvšit a může dojt k vzestupu počtu novch přpadů onemocněn. Zachovn kolektivn imunity je tedy podstatn pro zamezen šřen infekčnch onemocněn v populaci.
22. Kolektivn imunita tedy sice nemůže ovlivnit patogenitu původce, ale může snžit jeho cirkulaci v populaci, přpadně vst až k eliminaci původce v populaci a pomoc nepřmho efektu vst k poklesu vskytu onemocněn tak u neočkovan populace (např. osoby s poruchou imunity, s trvalou kontraindikac pro očkovn). Nepřm efekt je pak měřiteln poklesem incidence onemocněn u neočkovanch osob. Existence kolektivn imunity je zvisl na dvou faktorech: na mře proočkovanosti a činnosti očkovn, resp. činnosti očkovac ltky. K jejmu navozen však vždy dochz teprve při dosažen určit (tzv. dostatečn) mry proočkovanosti. Dojde-li naopak v populaci k poklesu proočkovanosti pod jej dostatečnou mru, pak je zachovn kolektivn imunity ohroženo, resp. lze ztratit kolektivn imunitu pro dan onemocněn. Cirkulace patogenů v populaci se v takovm přpadě může zvšit a dochz ke vzestupu novch přpadů onemocněn - to potvrzuje např. zvšen vskyt spalniček ve Velk Britnii při ztrtě kolektivn imunity v důsledku klesajc proočkovanosti, či např. epidemie černho kašle (cca 225 000 onemocněn) v důsledku odmtn očkovn proti tto nemoci ze strany určitch nboženskch skupin ve Velk Britnii v letech 1976 až 1982. Mra proočkovanosti se může u jednotlivch onemocněn měnit a ne vždy je pevně stanovena. Nicmně u všech interhumnně přenosnch onemocněn lze hovořit o kolektivn imunitě, pouze k jejmu dosažen je nutn rozdln mra proočkovanosti.
23. Pokud jde o činnost očkovn, vzhledem k vysok činnosti v současnosti použvanch vakcn pro plošn očkovn, je možno konstatovat, že klčovou pro dosažen kolektivn imunity a snžen cirkulace původců infekčnch nemoc v populaci je mra proočkovanosti. Nevytvořen kolektivn imunity při 100% proočkovanosti populace by bylo možn jedině u velice mlo činn očkovac ltky. Takto nzkou činnost neprokazuje ždn ze schvlench a registrovanch vakcn pro plošn očkovn. Pokles koncentrac srovch protiltek v čase (nejrychlejš pokles je v průběhu 1 roku po očkovn s nslednou relativně pomalu klesajc koncentrac - stadium "plateau") ještě neznamen ztrtu imunity. Ke ztrtě imunity dochz až při poklesu pod mezn ochrannou hladinu. U některho očkovn ani při poklesu protiltek nedochz ke ztrtě imunity v důsledku existence paměťovch buněk (např. v přpadě očkovn proti virov hepatitidě B). U nemoc, kde přetrvv riziko onemocněn cel dětstv nebo až do dospělosti, se provd přeočkovn, kter reaguje na pokles koncentrac protiltek. Zachovn kolektivn imunity je tedy podstatn pro zamezen šřen onemocněn v populaci a jednoznačně převažuje nad individulnmi zkladnmi prvy jednotlivce.
24. Model prvnm předpisem stanoven povinnosti osoby podrobit se očkovn se přitom u očkovn proti dvivmu (černmu) kašli, zškrtu a tetanu uplatňuje ve 12 zemch (včetně Itlie a Francie) z 28 zem sdružench v Evropsk unii a u dětsk obrny ve 13 těchto zemch (navc Belgie) z uvedench 28. Je v zjmu všech zem světa, aby proočkovanost proti zkladnm infekčnm onemocněnm byla udržovna na vysok rovni. Kromě toho je zavedeno v některch zemch i omezen přstupu neočkovanch dět do kolektivnch zařzen, např. ve Spojench sttech americkch, kde do sttnch předškolnch zařzen nesměj dochzet neočkovan děti. Dky pravidelnmu očkovn, jeho kontrole a vysok proočkovanosti a dobr kvalitě očkovacch ltek se v Česk republice podařilo eliminovat dětskou přenosnou obrnu, eliminovat zškrt a vrazně omezit vskyt cel řady infekc, proti kterm se očkuje, což je dokldno grafy k analze trendů očkovn, kterou sestavil Sttn zdravotn stav jako zdravotnick zařzen určen k plněn kolů v oblasti působnosti Ministerstva zdravotnictv, a kter vlda ke svmu vyjdřen připojila. Vlda ve svm vyjdřen dle ilustruje na vybranch infekčnch onemocněnch souvislost mezi provděnm očkovnm a trvalm poklesem či vymizenm onemocněn.
25. Smyslem pravy obsažen v navrhovatelem napadenm ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav je podle vldy chrnit zdrav skupiny fyzickch osob požvajcch zvlštn prvn ochranu - dět. Konkrtně pak dět navštěvujcch zařzen poskytujc pči o dtě do 3 let věku v dennm režimu nebo předškoln zařzen - tedy nejenom dět využvajcch veřejnou službu spočvajc v umožněn předškolnho vzdělvn formou navštěvovn mateřsk školy zřzen dle školskho zkona.
26. K nmitce navrhovatele, že rozhodnut o jeho nepřijet do mateřsk školy je sankc, vlda odkazuje na důvodovou zprvu k předmětnmu zkonu, jakož i na vše uveden odborn argumenty a připomn, že jedinou sankc, kterou prvn řd umožňuje v přpadě navrhovatele, resp. jeho zkonnch zstupců, uložit, je pokuta za spchn přestupku na seku zdravotnictv podle ustanoven 29 odst. 1 psm. f) zkona č. 200/1990 Sb., o přestupcch, ve zněn pozdějšch předpisů.
27. V souvislosti s vše uvedenm pak vlda poukazuje i na nepravdivost tvrzen navrhovatele, že stt nezkoum, zda jsou očkovny i ostatn děti v mateřsk škole. Splněn povinnosti podle 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav je stejně jako plněn ostatnch povinnost stanovench tmto zkonem, předmětem sttnho zdravotnho dozoru podle kontrolnch plnů krajskch hygienickch stanic.
28. K nmitce navrhovatele, že rozsah očkovac povinnosti, kter je podmnkou pro přijet do mateřsk školy, je stanoven "pouhou vyhlškou" vlda připomn, že stavn soud se uvedenou nmitkou již v minulosti zabval, přičemž se ztotožnil se zvěry rozšřenho sentu Nejvyššho sprvnho soudu, kter ve svm rozhodnut ze dne 3. 4. 2012 č. j. 8 As 6/2011-120 dospěl k zvěru, že: "rmcov prava povinnosti fyzickch osob podrobit se očkovn stanoven v 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav a jej upřesněn ve vyhlšce č. 537/2006 Sb. odpovdaj stavněprvnm požadavkům ..." [srov. např. usnesen sp. zn. II. S 2873/12 ze dne 13. 12. 2012 (dostupn na http://nalus.usoud.cz) nebo nlez sp. zn. III. S 449/06 ze dne 3. 2. 2011 (N 10/60 SbNU 97)].
29. K vše uvedenmu pak vlda toliko dodv, že očkovac kalendř, vtělen do vše uveden vyhlšky, vychz z doporučen Světov zdravotnick organizace a jeho clem je optimalizovat schmata a odstupy mezi jednotlivmi očkovnmi. Vlda však zdůrazňuje, že očkovac kalendř nen neměnnm dogmatem, což vyplv i z postupnch změn vyhlšky o očkovn proti infekčnm nemocem. Změny přitom vychzej z doporučen Světov zdravotnick organizace oprajc se o vsledky epidemiologick bdělosti (surveillance), posouzen vlivu věku očkovanch osob a počtu dvek na aktuln schopnost tvorby ochrannch protiltek při zohledněn toho, že různ typy vakcn vyžaduj různ schmata, někter očkovac ltky lze aplikovat současně, mezi jinmi je nutn odstup. I z tohoto důvodu se jev jako potřebn zachovat možnost pružně reagovat na změny, což prvn předpis vydan ve formě vyhlšky umožňuje.
30. K nmitkm navrhovatele, že vyhlška v některch přpadech stanov i očkovac ltku, kterou m bt stanoven pravideln očkovn provedeno, pak vlda připomn, že sm navrhovatel ve svm nvrhu uvd, že nebyl očkovn proti spalničkm, zarděnkm a přušnicm a dle nebyl očkovn proti virov hepatitidě B. Z toho, že navrhovatel nebyl očkovn proti virov hepatitidě B, je zřejm, že nepodstoupil pravideln očkovn hexavalentn očkovac ltkou, jak předpokld 4 vyhlšky č. 537/2006 Sb., nbrž jeho pravideln očkovn proběhlo ve smyslu 47 odst. 1 věty druh zkona o ochraně veřejnho zdrav. Toto ustanoven připoušt, aby k pravidelnmu očkovn byla použita jin registrovan očkovac ltka, než pro kterou stanovilo Ministerstvo zdravotnictv antigenn složen postupem podle 80 odst. 1 psm. e) thož zkona. Tedy tento postup zkon předpokld a postup navrhovatele, resp. jeho zkonnch zstupců, by s nm nebyl v rozporu, pokud by se navrhovatel podrobil v individulnm očkovacm plnu i očkovn proti virov hepatitidě B, jak stanov 4 vyhlšky č. 537/2006 Sb.
31. V souvislosti s vše uvedenm vlda tž konstatuje, že navrhovatelem namtanou absenci povinnosti pro pracovnky mateřskch škol dokldat svůj očkovac status považuje za nadbytečnou, neboť tito pracovnci buď infekce, kter jsou očkovnm preventabiln, již prodělali a jsou proti nim imunn, nebo byli proti nim očkovni. Vyjadřovat se k neprvnm zvěrům navrhovatele na adresu Ministerstva zdravotnictv a Nrodn imunizačn komise pak považuje vlda za nedůvodn, neboť, jak je vše uvedeno, očkovn (nejen) dět se řd odbornmi vědeckmi poznatky.
32. Vlda m za to, že navrhovatel, resp. jeho zkonn zstupci, zcela neproporčně nadřazuj zjmy svho vlastnho dtěte nad zjem ostatnch dět a domhaj se poskytnut veřejn služby (přijet do mateřsk školy), aniž by byli ochotni se legitimnm podmnkm poskytnut takov služby podrobit. Stt však v tomto přpadě nemůže připustit, aby zjem jednotlivce převžil nad zjmy ostatnch dět. Na všechny děti přijman do mateřsk školy se uplatňuj stejn požadavky stanoven v 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav a z tohoto důvodu by byl zcela absurdn požadavek navrhovatele, aby ředitel při přijmn dět do mateřsk školy individulně posuzovali, jak druhy očkovn budou či nebudou pro přijet vyžadovat. Vedle toho je pak nutn zdůraznit, že si rodiče mohou zvolit jinou alternativn cestu a pečovat o dtě jinmi způsoby než za využit služeb mateřsk školy zřzen podle školskho zkona.
33. Na zvěr svho vyjdřen vlda vyjadřuje přesvědčen, že navrhovatelem napaden prvn prava je stavně konformn a že přpadn zrušen navrhovatelem napadench ustanoven prvnch předpisů by vedlo k zsadnmu negativnmu průlomu v legislativě ochrany veřejnho zdrav, a to v době, kdy dky aktivitm odpůrců očkovn kles nejen v Česk republice, ale i ve světě proočkovanost a narůst vskyt dřve činně očkovnm kontrolovanch infekčnch onemocněn, jako je čern kašel či spalničky. Pokud bude prolomena kolektivn imunita, děti, kter ze zkonem předvdanch důvodů očkovny nebyly, nebo se u nich nevytvořila dostatečn imunita po očkovn, chrněny nebudou, což se může postupně negativně projevit nejen v šřen infekčnch onemocněn v populaci, ale i nkladech na lčbu osob, kter bylo možn ochrnit prevenc. Vlda tž připomn, že při posuzovn problematiky povinnho očkovn a jejch prvnch konsekvenc je třeba zohlednit i subjektivn prva a svobody druhch - a to vše při neopomenut faktu, že existuje skupina osob, kter se nemůže očkovn podrobit pro trvalou kontraindikaci, jakož i faktu, že ani očkovn nezajišťuje 100% odolnost vůči nkaze, a tudž nelze vychzet z toho, že pro očkovan děti nepředstavuj děti neočkovan ždn riziko. S ohledem na vše uveden m vlda za to, že stavn soud by měl nvrh veden pod sp. zn. Pl. S 16/14 odmtnout, nebo zcela zamtnout.
34. Veřejn ochrnkyně prv přpisem ze dne 11. 7. 2014 oznmila stavnmu soudu, že využije svho prva na vstup do řzen. Ve svm vyjdřen ze dne 19. 8. 2014 uvedla, že smyslem mateřskch škol nen jen hldn dět a pče o ně, nbrž i jejich vzdělvn. Že jde o součst prva na vzděln, nikoli (jen) o sociln službu, vyplv přmo i ze skutečnosti, že o vzdělvn v mateřskch školch hovoř školsk zkon, tedy zkon, jenž ve smyslu čl. 41 (odst. 1) Listiny prvo na vzděln provd. Zsahem orgnu veřejn moci, resp. rozhodnutm, jež je formlnm předmětem stavn stžnosti a kter se opr o napaden ustanoven zkona, je proto dotčeno zkladn prvo stěžovatele na vzděln dle čl. 33 odst. 1 Listiny, v kombinaci se zkladnm prvem nebt diskriminovn ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny bez rozdlu jinho postaven, zde konkrtně spočvajcho ve zdravotnm stavu. Za takovch okolnost stavn pořdek nepředpokld vymezen vymahatelnosti prva (omezen prva) zkonem a přpadn zsah do tohoto prva mus bt podroben přsnmu posuzovn přiměřenosti.
35. Podle školskho zkona je vzdělvn založeno mimo jin na zsadě rovnho přstupu bez jakkoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlav, jazyka, vry a nboženstv, nrodnosti, etnickho nebo socilnho původu, majetku, rodu a zdravotnho stavu nebo jinho postaven.
36. Z přstupu ke vzděln a jeho poskytovn by tak nemělo bt vyloučeno ani dtě, kter pro svůj zdravotn stav nemůže bt podrobeno pravidelnmu očkovn. Na takovou situaci svm způsobem pamatuje prvě 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav. Dtě, kter nemůže podstoupit očkovn pro trvalou kontraindikaci, by tak do vzdělvacho zařzen mělo přichzet s jistotou, že nebude ohrožen jeho zdravotn stav. Napaden ustanoven tedy dtěti s trvalou kontraindikac prakticky zajišťuj rovn přstup ke vzděln (v opačnm přpadě by mohlo bt z přstupu ke vzděln vyloučeno). Nezd se však, že by prvn prava zajišťovala ochranu těchto dět tak tm, že by povinnost očkovn ukldala rovněž personlu vzdělvacch zařzen.
37. Ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav však současně brn v přstupu ke vzděln a jeho poskytovn dětem s dočasnou kontraindikac, neboť bezvjimečně nepřipoušt jejich přijet k předškolnmu vzdělvn. Ustanoven ve vsledku zasahuje do celho spektra zkladnch prv dtěte. Krom prv zmněnch stěžovatelem navozuje tak nerovn postaven dět s trvalou kontraindikac a dět, jimž dočasn kontraindikace (souhrn takovch kontraindikac) rovněž znemožnila "včas" podstoupit povinn očkovn. Ustanoven 50 ve spojen s 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav proto neobstoj v tzv. testu proporcionality, a to zejmna v testu potřebnosti. Považuje-li stt splněn povinnosti podrobit se očkovn skutečně za natolik důležit v zjmu ochrany veřejnho zdrav, měl by jej splněn vynucovat k tomu určenmi prostředky, tedy primrně (v krajnm přpadě - po bezvslednm jednn) uloženm sankce za přestupek.
38. Namsto skutečnho vynucovn stanoven povinnosti (se zmněnmi vjimkami) však stt prakticky zneužv opticky legitimnho cle, protože se ho fakticky snaž doshnout prostřednictvm jin "sankce" sthajc rodiče, totiž nepřijetm (čstečně) neočkovanho dtěte do předškolnho zařzen. Dtě si tak bere jako rukojm, neboť ve vsledku trest dtě tm, že mu odepře přstup ke vzděln, a to bez posouzen skutečnho rizika ohrožen ostatnch dět v konkrtnm předškolnm zařzen a hlavně bezvjimečně - bez ohledu na ostatn důvody brnc dtěti absolvovat očkovn před nstupem do předškolnho zařzen (včetně kombinace dočasnch kontraindikac). V tto souvislosti lze poukzat na nerovn postaven dět s trvalou kontraindikac a dět, jimž dočasn kontraindikace (souhrn takovch kontraindikac) rovněž znemožnila "včas" podstoupit povinn očkovn. Přkladem veřejn ochrnkyně prv uvd přpady autistickch dět, u nichž se po očkovn proti přušnicm, spalničkm a zarděnkm objevily zvažn komplikace. V praxi tak mohou existovat rozličn kontraindikace, kter materilně odpovdaj trvalm kontraindikacm, ale nejsou takto označeny, proto nepředstavuj vjimku z povinnho očkovn.
39. Tvrzen cl v podobě ochrany ostatnch dět v konkrtnm předškolnm zařzen neobstoj pro přpad, že jsou všechny ostatn děti očkovny (tehdy je neočkovan dtě v zsadě nemůže ohrozit, ani kdyby se snad samo nakazilo). K tvrzenmu cli nemůže vst ani očkovn proti onemocněnm, jejichž přenos mezi dětmi v předškolnch zařzench v Česk republice nepřipad v vahu (např. tetanus, žloutenka typu B, obrna). Myšlenku, že jde ve skutečnosti o jin trest (komplikaci) pro rodiče, podporuje tak to, že striktn podmnky vyžadovan pro čely přijet k předškolnmu vzdělvn pominou, jakmile se na dtě vztahuje povinn školn dochzka.
40. Prostředek k dosažen deklarovanho cle považuje veřejn ochrnkyně prv za zjevně přehnan (nepřiměřen a nepotřebn) i proto, že očkovn představuje prostředek ryze preventivn ochrany prakticky vylučujc již samotn vznik (relnho) ohrožen ostatnch (neočkovanch) dět v předškolnm zařzen. Přehnanost prostředku (pln vyloučen plně neočkovanch dět) vynikne ve srovnn s preventivnmi opatřenmi přijmanmi okolnmi stty. Ty dočasně omezuj přstup nemocnch a neočkovanch dět do vzdělvacch zařzen až v okamžiku vskytu onemocněn, a to po obvyklou inkubačn dobu onemocněn. Splněn prvnho cle (ochrany veřejnho zdrav vysokou proočkovanost) pak tyto stty dosahuj podporou dobrovolnho plošnho očkovn v podobě hrady očkovn ze systmu zdravotnho pojištěn.
41. Vsledky testu minimalizace zsahu do zkladnch prv v podobě šetřen podstaty a smyslu omezovanho zkladnho prva (přkazu optimalizace) plynou podle veřejn ochrnkyně prv do značn mry z vah učiněnch pro čely testu potřebnosti. Zatmco hodnocen ustanoven zasahuje samotnou podstatu prva na vzděln (bezvjimečnm vyloučenm ze vzdělvn), jeho nenaplněn prakticky nen s to bezprostředně zashnout do prva jinch na ochranu zdrav. V rozsahu tzv. vžc formule veřejn ochrnkyně prv zdůraznila, že aplikace hodnocenho ustanoven nevede pouze k zsahu do prva na vzděln. Přpadn upřednostněn prva na ochranu zdrav jinch může zashnout tak do ostatnch zkladnch prv dtěte (zejmna do jeho prva na nedotknutelnost osoby, ochranu zdrav a respektovn soukromho a rodinnho života).
42. Ve shodě se stěžovatelem se pak veřejn ochrnkyně prv domnv, že napaden ustanoven ani ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav nedostoj požadavku zkonnho zkladu pro možn omezen zkladnho prva podle čl. 4 odst. 2 Listiny. Zkonodrce totiž nevymezil ani podstatn parametry povinnho očkovn (nestanovil meze zmocněn), a zjevně tak na moc vkonnou delegoval uložen primrnch povinnost. Podzkonn prava pak sama, bez opory v zkoně, vymezila definičn znaky povinnho očkovn.
43. Zvěrem svho vyjdřen veřejn ochrnkyně prv s ohledem na shora uveden uvedla, že ustanoven 50 (ve spojen s 46) zkona o ochraně veřejnho zdrav zasahujc do prva na vzděln dle čl. 33 odst. 1 Listiny v kombinaci se zsahem do prva nebt diskriminovn ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny neobstoj v testu proporcionality ani v požadavku zkonnho zkladu pro možn omezen zkladnho prva podle čl. 4 odst. 2 Listiny, a navrhla, aby stavn soud zrušil 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav.
44. stavnmu soudu bylo taktž doručeno dne 28. 8. 2014 podn amicus curiae brief od MUDr. Jana Vavrečky, Ph.D., jako předsedy občanskho sdružen Unicampus, o. s., kter se věnuje ochraně kolektivnch zjmů a prv spotřebitelů. V tomto vyjdřen bylo zejmna reagovno na (stavnm soudem mu nezaslan) shora uveden vyjdřen vldy. Ve vyjdřen je uvedeno, že vlastn fyzick separace a oddělen neočkovanch dět od dětskch kolektivů nepřinš vůbec ždn užitek nikomu. Vlastn separačn činky nelze odůvodnit ždnou medicnskou či zdravotn potřebou takovho stavu. Stoj zcela proti ochraně veřejnho zdrav a proti teorii kolektivn imunity vytvřet fyzickou separac neočkovanch dět jejich početnějš nechrněn skupiny či komunity v populaci.
45. Fyzickou separac neočkovanch dět z dětskch kolektivů se podle danho vyjdřen nechrn děti očkovan, neboť ty takovou ochranu vůbec nepotřebuj, a ani děti neočkovan, neboť ty před proočkovanmi kolektivy chrnit nepotřebuj. Ačkoliv plat, že čm vce je v populaci chrněnch jedinců, tm silnějš kolektivn imunita je, narůstajc kolektivn imunita však slouž ku prospěchu stle se zmenšujcmu počtu jednotlivců. Je tedy iracionln chtt doshnout protiltkov ochrany všech jednotlivců z důvodu maximalizace kolektivn imunity. Pokud kolektivn imunita populace slouž již zcela zanedbatelnmu počtu jedinců, je sama zcela zanedbatelnou, přestože je velice siln. Racionlnm clem ochrany veřejnho zdrav je tedy "optimum kolektivn imunity".
46. Dalš amicus curiae brief byl doručen soudci zpravodaji dne 1. 6. 2014 od prof. MUDr. Jana Jandy CSc., předsedy sekce očkovn Česk pediatrick společnosti, kter uvd, že dtě neočkovan proti spalničkm, zarděnkm a přušnicm, kter zsk někter z uvedench onemocněn mimo kolektiv mateřsk školy, může nakazit děti v kolektivu mateřsk školy. Onemocněn neočkovanho dtěte zanesen do kolektivu mateřsk školy může rezultovat v přenos infekce na děti, u kterch očkovn bylo ze zvažn zdravotn indikace odloženo, nebo v přpadech, kdy dtě bylo očkovan, ale z různch, byť vzcnch důvodů, nevznikla předpokldan imunita. Ohrožen personlem mateřsk školy, kdy jde o dospěl osoby, je sice teoreticky možn, ale vysoce nepravděpodobn. Personl byl v minulosti v naprost většině přpadů očkovn, resp. přeočkovn v dětskm věku, riziko je tedy minimln, vyloučit je ale nelze. Muselo by bt provedeno laboratorn vyšetřen hladiny ochrannch protiltek proti danm onemocněnm. To se běžně neprovd.
47. Neočkovan dtě zařazen do kolektivu mateřsk školy je vystaveno riziku infekce spalniček, zarděnek a přušnic. Tuto infekci může zskat buď od dalšho neočkovanho dtěte, kter ji zaneslo do kolektivu mateřsk školy, nebo od dtěte sice očkovanho, ale u kterho nevznikla předpokldan imunita a infekci zsk mimo mateřskou školu a tam ji zanese. Co se tk rizika onemocněn hepatitidou typu B, pediatři se opakovaně setkvaj s přpady, kdy ve veřejnch prostorch mimo budovy jsou nachzeny pohozen použit injekčn jehly použit předtm jedinci drogově zvislmi (např. na pskovištch, kde si děti hraj). Zraněn takovou jehlou je spojeno s jasnm rizikem nkazy hepatitidou B. Obecně je možno dodat, že doporučen očkovat děti již v kojeneckm věku je podporovno skutečnost, že nkaza virem hepatitidy typu B v tlm věku je spojena s vznamně vyššm rizikem zvažnho průběhu nemoci ve srovnn s infekc zskanou v pozdějšm věku.
48. Rodiče svm rozhodnutm neočkovat mohou ohrozit na zdrav i na životě nejen vlastn, ale i ostatn děti. Jde zde tedy o princip solidarity. V zjmu ochrany veřejnho zdrav by mělo převžit přesvědčen, že rizika vedlejšch činků vakcinace jsou naprosto nesrovnateln s rizikem, kdy poklesne v populaci tzv. proočkovanost.
IV.
Replika navrhovatele
49. Navrhovatel ve sv replice k vyjdřen častnků řzen a vedlejšch častnků řzen zejmna uvedl, že se tměř ve všem shoduje s nzorem veřejn ochrnkyně prv k projednvan věci. Naopak s argumentac a tvrzenm vldy se neshoduje a k tomu uvd, že plošn sttem doporučen a hrazen očkovn je sice v souladu s doporučenmi Světov zdravotnick organizace, ta ovšem nedoporučuje povinn očkovn. Dle uvd, že dostatečn proočkovanost, a tedy i kolektivn imunita, je zajištěna jak v systmu povinnho očkovn, tak i v systmu dobrovolnho sttem hrazenho očkovn. I když je v zemch s dobrovolnm individulnm očkovacm přstupem proočkovanost o něco nižš, je stle velmi vysok. Vlda nen podle navrhovatele schopna zajistit zkladn předpoklady, aby alespoň nařizovn povinnho očkovn bylo legitimn, tedy aby jeho medicnskou nutnost podložila důvěryhodnmi studiemi a aby orgn, kter politiku očkovn tvoř, byl důvěryhodn, vyvžen, bez střetů zjmů a jednal v zjmu dět.
50. Argumentace vldy je podle navrhovatele jednostrann a manipulativn, neboť uvd pouze vhody očkovn a rizika zcela zamlčuje. Ke každ povinně očkovan nemoci i ke každ nemoci, proti kter stt očkovn doporučuje a hrad, by měla bt zpracovna komplexn analza, kter vyhodnot jak přnosy, tak rizika, tak i možn modely očkovn a jejich činnost a šetrnost a ze kter vyplyne, zda je povinn očkovn medicnsky nezbytn.
51. V přpadě 100% proočkovanosti ostatnch dět v mateřsk škole chyb podle navrhovatele důvod vylučovat jedin neočkovan dtě, protože nem koho nakazit a ohrožovat. Stt rovněž nezkoum, zda je naočkovn i personl školky, a i kdyby v minulosti byl, tak každ vakcna m pouze omezenou dobu činnosti. Na tvrzen vldy, že zkonn zstupci nezletilho zcela neproporčně nadřazuj zjmy svho dtěte nad zjem ostatnch dět, navrhovatel uvd, že pro každho rodiče je prioritn zjem jeho vlastnho dtěte a i ti rodiče, kteř dtě kompletně naočkuj v souladu s oficilnm očkovacm kalendřem, tak jistě nečin z toho důvodu, že nadřazuj veřejn zjem nad zjem svho dtěte, ale z toho důvodu, že jsou přesvědčeni, že očkovn je v takovm rozsahu v zjmu dtěte samotnho.
52. V zvěru sv repliky navrhovatel znovu uvd, že žd stavn soud, aby rozhodl o zrušen ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav a 34 odst. 5 školskho zkona.
V.
Upuštěn od stnho jednn
53. Po shora rekapitulovanm průběhu řzen dospěl stavn soud k zvěru, že nen třeba ve věci konat stn jednn, neboť by nepřineslo dalš, resp. lepš a jasnějš objasněn věci, než jak se s n seznmil z psemnch konů navrhovatele, častnků řzen a vedlejšch častnků řzen. S ohledem na zněn 44 zkona o stavnm soudu rozhodl stavn soud bez konn stnho jednn.
VI.
Dikce napadench ustanoven
54. Napaden ustanoven 34 odst. 5 školskho zkona zn:
"Při přijmn dět k předškolnmu vzdělvn je třeba dodržet podmnky stanoven zvlštnm prvnm předpisem."
55. Napaden ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav zn:
"Zařzen poskytujc pči o dtě do 3 let věku v dennm režimu nebo předškoln zařzen mohou přijmout pouze dtě, kter se podrobilo stanovenm pravidelnm očkovnm, m doklad, že je proti nkaze imunn nebo se nemůže očkovn podrobit pro trvalou kontraindikaci."
VII.
Posouzen aktivn legitimace navrhovatele k podn nvrhu
56. Jak již bylo vše uvedeno, navrhovatel podal nvrh na zrušen citovanch ustanoven společně s stavn stžnost podle 72 a nsledujcch zkona o stavnm soudu. Jeho aktivn legitimace se tak opr o ustanoven 64 odst. 1 psm. e), resp. 74 zkona o stavnm soudu. V souladu s těmito ustanovenmi musel tedy stavn soud nejprve zkoumat, zda jsou podmnky pro podn takovho nvrhu v přpadě stěžovatele (navrhovatele) splněny.
57. Zkladnm předpokladem podn nvrhu podle ustanoven 74 zkona o stavnm soudu je "uplatněn" napadenho prvnho předpisu. To znamen, že teprve až na zkladě aplikace předmětnho předpisu (nastal skutečnosti) je vydno rozhodnut, opatřen nebo jin zsah orgnu veřejn moci, kter je předmětem stavn stžnosti a kter se projevilo v individuln prvn sfře stěžovatele negativně, tj. došlo k porušen jeho stavně zaručench zkladnch prv a svobod. Mezi stavn stžnost napadenm rozhodnutm nebo jinm zsahem orgnu veřejn moci a ustanovenm prvnho předpisu navrženho ke zrušen mus existovat zk vazba v tom smyslu, že nebt napadenho ustanoven prvnho předpisu, nebylo by vydno ani napaden rozhodnut nebo uskutečněn jin zsah orgnu veřejn moci.
58. V posuzovan věci, s ohledem na předmět sporu - v němž se navrhovatel domh zrušen rozhodnut ředitele mateřsk školy, na zkladě kterch nebyl přijat do mateřsk školy pro nesplněn podmnek 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav - přitom dochz k aplikaci 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav pouze čstečně.
59. V souladu s těmito zvěry pak stavn soud podrobil meritornmu přezkumu jen tu čst napadenho ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav, kde se prav, že: "předškoln zařzen mohou přijmout pouze dtě, kter se podrobilo stanovenm pravidelnm očkovnm, m doklad, že je proti nkaze imunn nebo se nemůže očkovn podrobit pro trvalou kontraindikaci". Jen u tto čsti nvrhu je totiž podle stavnho soudu z ustanoven 74 zkona o stavnm soudu aktivn legitimace navrhovatele dovoditeln.
60. Naopak v čsti, kdy navrhovatel, alespoň formlně v petitu svho nvrhu, broj proti zbyl čsti napadenho ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanovc citovanou podmnku pro přijet dtěte i do "Zařzen poskytujc pči o dtě do 3 let věku v dennm režimu" se nvrh odmt, neboť je podn osobou k tomu zjevně neoprvněnou.
61. V čsti nvrhu požadujc zrušen ustanoven 34 odst. 5 školskho zkona pak nen aktivn legitimace navrhovatele k jejmu podn naplněna ani čstečně. Napaden ustanoven 34 odst. 5 školskho zkona ukld pro přpady přijmn dět k předškolnmu vzdělvn povinnost dodržet podmnky stanoven zvlštnm prvnm předpisem, a stanov tak toliko obecnou zsadu, že zde m zvlštn zkon přednost před obecnm zkonem (lex specialis derogat legi generali). Z tto zsady vyplv, že jsou-li naplněny podmnky pro použit zvlštn prvn pravy, mus se tato prava aplikovat a nelze použt pravu obecnou. Lze proto přisvědčit tvrzen Sentu, obsaženmu v jeho vyjdřen, že by se uveden vkladov pravidlo obsažen v 34 odst. 5 školskho zkona uplatnilo i v přpadě neexistence tohoto ustanoven. Napaden rozhodnut o nepřijet navrhovatele do mateřsk školy by proto byla vydna i nebt 34 odst. 5 školskho zkona.
62. Proto stavn soud dospěl k zvěru, že navrhovatel ve vztahu k napadenmu ustanoven 34 odst. 5 školskho zkona nen oprvněnm navrhovatelem, a nejsou tak v tto čsti jeho nvrhu splněny podmnky jeho aktivn legitimace v řzen o kontrole norem.
VIII.
stavn konformita legislativnho procesu
63. Podle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., stavn soud - kromě posouzen souladu obsahu napadenho zkona s stavnmi zkony - zjišťuje, zda byl zkon přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
64. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamtal vadu legislativnho procesu ani překročen stavou stanoven kompetence zkonodrce, nen s ohledem na principy procesn ekonomie nutn tuto otzku blže zkoumat a postač, vedle přihldnut k vyjdřenm předloženm Poslaneckou sněmovnou a Sentem, formln ověřen průběhu legislativnho procesu z veřejně dostupnho informačnho zdroje na http://www.psp.cz.
65. Nvrh zkona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, obsahujc napaden ustanoven 50 Poslaneck sněmovna řdně schvlila na sv schůzi konan dne 25. 5. 2000 (usnesen č. 1020). Sent nvrh vrtil s pozměňovacmi nvrhy Poslaneck sněmovně, kter jej přijala na sv schůzi konan dne 14. 7. 2000 (usnesen č. 1160). Prezident republiky přijat zkon podepsal dne 26. 7. 2000. Po podpisu předsedou vldy byl zkon vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 74 pod čslem 258/2000 Sb.
66. Napaden ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav bylo tedy přijato a vydno v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
IX.
Prvn hodnocen stavnho soudu
67. Napaden ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanov jako podmnku pro přijet dtěte do předškolnho zařzen podroben se stanovenm pravidelnm očkovnm, ledaže m dtě doklad, že je proti nkaze imunn nebo se nemůže očkovn podrobit pro trvalou kontraindikaci.
68. Pravideln očkovn, na kter napaden ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav shora uvedenm způsobem odkazuje, je upraveno v 46 odst. 1 zkona o ochraně veřejnho zdrav tak, že tmto ustanovenm vymezen fyzick osoby jsou povinny podrobit se, v provděcm prvnm předpisu upravench přpadech a termnech, stanovenmu druhu pravidelnho očkovn. Předmětnm provděcm prvnm předpisem je podle 108 odst. 1 zkona o ochraně veřejnho zdrav vyhlška Ministerstva zdravotnictv.
69. Navrhovatel ke svmu tvrzen o protistavnosti 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav ve svm nvrhu uvd, že k omezen jeho zkladnho prva na vzděln, ale tž prva na informovan souhlas, resp. nedotknutelnost osoby a jej fyzick integrity a soukrom, prva svobodně projevovat sv nboženstv nebo vru a rodičovskch prv nedochz zkonem, nbrž vymezen rozsahu povinnosti nechat se očkovat je ponechno vyhlšce, čmž je sfra ochrany zkladnch prv a svobod pod pravomoc moci vkonn, kter k takovm pravomocm nen oprvněna. Obdobnou nmitku nenaplněn požadavku zkonnho zkladu pro možn omezen zkladnho prva uvd ve svm vyjdřen tak veřejn ochrnkyně prv.
70. stavn soud považuje za podstatn, že ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanov podmnku podroben se stanovenm pravidelnm očkovnm, aniž by samo konkrtn obsah tto podmnky vymezilo či dle upravilo, jakou formou m bt stanoven. Uveden je upraveno v ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav, na kter 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav v danm směru navazuje.
71. stavn soud ve sv ustlen judikatuře zdůrazňuje vzanost petitem nvrhu, nikoli jeho odůvodněnm, tj. argumenty, kter navrhovatel uvd. Posuzuje proto sice nvrh i z jinch hledisek ochrany stavnosti, než kter jsou uvedena v odůvodněn nvrhu, nemůže však rozhodnout o zrušen jinch ustanoven, než kter jsou v petitu nvrhu uvedena. Vjimkou z uvedenho je situace, kdy by v důsledku zrušen určitho zkonnho ustanoven derogačnm nlezem stavnho soudu ustanoven jin, obsahově na předchozm zvisl, ztrcelo rozumn smysl, tj. ztrcelo opodstatněnost sv normativn existence, čmž by byl dn důvod pro zrušen i tohoto zkonnho ustanoven, a to aniž by se jednalo o postup ultra petitum. Platnost takovho ustanoven zanik totiž na zkladě principu cessante ratione legis cessat lex ipsa, derogace proveden stavnm soudem m proto toliko evidenčn, technickou povahu [srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 59/2000 ze dne 20. 6. 2001 (N 90/22 SbNU 249; 278/2001 Sb.)].
72. Posuzovan nvrh však s ohledem na shora uveden takovm přpadem nen. Ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav - vůči ktermu podstata nmitek navrhovatele, byť spojovanch s napadenm ustanovenm, ve skutečnosti směřuje, a to aniž by jeho zrušen bylo nvrhem požadovno - nen totiž ustanovenm, kter by pouze legislativně-technicky na ustanoven, jehož zrušen je navrhovno, navazovalo. Situace je zde do jist mry opačn, neboť to je prvě napaden ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav, resp. jm předpokldan podmnka podroben se stanovenmu očkovn pro přijet do předškolnho zařzen, jejž naplňovn by bez existence 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav nemohlo bt v praxi vyžadovno. Kdyby však stavn soud přezkoumval ve světle nmitek navrhovatele ve spojen s napadenm ustanovenm tak 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav, jednalo by se o postup ultra petitum.
73. S ohledem na shora uveden, tedy že napaden 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav upravuje podmnku podroben se stanovenm pravidelnm očkovnm, aniž by sm upravoval, jakm způsobem m bt pravideln očkovn stanoveno, nemůže stavn soud nmitce porušen vhrady zkona v souvislosti s tmto ustanovenm přisvědčit.
74. S poukazem na stavně konformn vklad, kter m prioritu před zrušenm zkona nebo jeho čst, stavn soud proto uzavr, že 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav vhradu zkona nijak neporušuje, neboť na jeho zkladě nen dokonce ani vyloučeno, aby povinnost podroben se pravidelnm očkovnm byla stanovena vhradně jen zkonem. pravu samotn povinnosti podrobit se očkovn, na kterou napaden ustanoven svm obsahem toliko odkazuje, čin 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav, kter ve spojen s 108 odst. 1 zkona o ochraně veřejnho zdrav zmocňuje Ministerstvo zdravotnictv k vydn přslušn vyhlšky. Předmětn nmitka porušen vhrady zkona proto může mt stavněprvn relevanci až v souvislosti s posledně citovanmi ustanovenmi zkona.
75. Navrhovatel v petitu svho nvrhu, kterm je stavn soud vzn, však vedle 34 odst. 5 školskho zkona, k jehož zrušen nen aktivně legitimovn, broj pouze proti 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav. Proto stavn soud na zkladě shora uvedenho shledal nvrh v čsti, ve kter je namtno porušen vhrady zkona ustanovenm 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav, jako zjevně neopodstatněn.
76. Nad rmec uvedenho stavn soud dodv, že se otzkou naplněn požadavku zkonnho zkladu v souvislosti s 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav již zabval, a to ve věci sp. zn. Pl. S 19/14, přičemž dospěl k zvěru, že: "text ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav je dostatečně jasn a srozumiteln a vyplvaj z něj spolehlivě zkladn atributy a meze prvn pravy povinnho očkovn proti infekčnm nemocem. Zmocněn, jež je v zkonn pravě poskytnuto provděc vyhlšce za čelem regulace podrobnost spjatch s realizac povinn vakcinace, využv podzkonn norma v danch mezch, aniž by zashla do skutkov podstaty obsažen v podstatnch znacch v zkoně. Nedošlo tedy k legislativnmu zsahu do garanc poskytnutch nositelům zkladnch prv a svobod v čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny" (nlez ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. Pl. S 19/14).
77. Pokud jde o dalš nmitky navrhovatele a veřejn ochrnkyně prv směřujc k tomu, že podmnka očkovn pro přstup k předškolnmu vzděln obsažen v 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav zasahuje do prva navrhovatele na vzděln, prva nebt diskriminovn a že neobstoj v testu proporcionality, stavn soud podotk, že v souladu s tm, co je uvedeno vše (k petitu nvrhu), nezkoumal stavn soud stavnost obsahu zkonn povinnosti podrobit se stanovenmu druhu pravidelnho očkovn, v přpadech a termnech upravench provděcm prvnm předpisem, a to jak na rovni zkonn (ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav), tak ani na rovni podzkonn (vyhlška Ministerstva zdravotnictv č. 537/2006 Sb., o očkovn proti infekčnm nemocem).
78. V intencch takto vymezenho přezkumu, jehož předmětem je ze shora uvedench důvodů toliko samotn dikce čsti ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanovc podmnku pro přijet dtěte do předškolnho zařzen, je nutn zodpovědět otzku, zda pče v předškolnm zařzen spad pod Listinou chrněn zkladn prvo na vzděln, jehož porušen stěžovatel a veřejn ochrnkyně prv namtaj.
79. Ustanoven čl. 33 Listiny, kterm je prvo na vzděln garantovno, nestanov, jak je rozsah "vzděln", kter předevšm v prvn větě svho prvnho odstavce pokrv. Školsk zkon, kter je jednm ze zkonů, kter toto ustanoven provděj, v paragrafu 1 vymezuje svůj předmět pravy tak, že: "Tento zkon upravuje předškoln, zkladn, středn, vyšš odborn a někter jin vzdělvn ve školch a školskch zařzench, stanov podmnky, za nichž se vzdělvn a vchova (dle jen ,vzdělvn') uskutečňuje, vymezuje prva a povinnosti fyzickch a prvnickch osob při vzdělvn a stanov působnost orgnů vykonvajcch sttn sprvu a samosprvu ve školstv".
80. Podle důvodov zprvy k 1 školskho zkona je pro potřeby tohoto zkona pojem "vzděln" uveden v čl. 33 Listiny chpn jako "vzdělvn" ve smyslu procesu i "vzděln" ve smyslu vsledku, tj. spěšnho ukončen tohoto procesu završenho obvykle dosaženm stupně vzděln.
81. Ustanoven 2 odst. 2 školskho zkona pak vymezuje obecn cle vzdělvn, resp. vchovy a vzdělvn ve smyslu citovanho 1 školskho zkona, kdy jako jeden z těchto clů je např. pod psmenem a) uveden "rozvoj osobnosti člověka, kter bude vybaven poznvacmi a socilnmi způsobilostmi, mravnmi a duchovnmi hodnotami pro osobn a občansk život, vkon povoln nebo pracovn činnosti, zskvn informac a učen se v průběhu celho života".
82. Ustanoven 33 školskho zkona stanov cle předškolnho vzdělvn tak, že: "Předškoln vzdělvn podporuje rozvoj osobnosti dtěte předškolnho věku, podl se na jeho zdravm citovm, rozumovm a tělesnm rozvoji a na osvojen zkladnch pravidel chovn, zkladnch životnch hodnot a mezilidskch vztahů. Předškoln vzdělvn vytvř zkladn předpoklady pro pokračovn ve vzdělvn. Předškoln vzdělvn napomh vyrovnvat nerovnoměrnosti vvoje dět před vstupem do zkladnho vzdělvn a poskytuje specilně pedagogickou pči dětem se specilnmi vzdělvacmi potřebami."
83. S ohledem na shora uveden a dle s přihldnutm k judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tž jen "ESLP"), kter vyslovila, že ustanoven čl. 2 Dodatkovho protokolu k Evropsk mluvě zaručujc, že nikomu nesm bt odepřeno prvo na vzděln, se vztahuje na všechny typy a rovně vzdělvn poskytovan v rmci smluvnho sttu (srov. rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Leyla Zahin proti Turecku ze dne 10. 11. 2005 č. 44774/98, 134), stavn soud dospěl k zvěru, že nen důvod předškoln vzdělvn jako proces vedouc k osvojovn stanovench dovednost, postojů a vědomost, a nikoliv pouze jako pči o děti či hldn dět vylučovat z dosahu prva na vzděln podle čl. 33 Listiny (srov. KATZOV, P. Školsk zkon: komentř. Praha: Wolters Kluwer, 2009).
84. Prvo na vzděln, obsažen v hlavě čtvrt Listiny, patř do tzv. socilnch prv. Ustanoven čl. 41 odst. 1 Listiny i samotn povaha socilnch prv vylučuj, aby metodologie jejich přezkumu byla totožn s metodologi užvanou ve vztahu ke "klasickm" zkladnm prvům (obsaženm zejmna v hlavě druh Listiny), jako je "přsn" test proporcionality, jehož aplikace ve svm důsledku vrazně omezuje diskreci zkonodrce při přijmn prvn pravy majc regulovat přezkoumvanou oblast společenskch vztahů. S ohledem na ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny však uvžen zkonodrce nen (resp. z stavnho pohledu nemůže bt) ani v oblasti regulace socilnch a ekonomickch prv zcela neomezen a může bt podrobeno přezkumu stavnm soudem.
85. Na zkladě uvedenho konstruoval stavn soud ve svm nlezu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. Pl. S 54/10 (N 84/65 SbNU 121; 186/2012 Sb.) jako metodologick nstroj k přezkumu zsahu zkonodrce do oblasti stavně garantovanch socilnch prv tzv. test rozumnosti. Tento test reflektuje jak nutnost respektovat poměrně rozshlou diskreci zkonodrce, tak potřebu vyloučit jeho přpadn excesy a skld se ze čtyř nsledujcch kroků: 1. Vymezen smyslu a podstaty socilnho prva, tedy jeho esencilnho obsahu. 2. Zhodnocen, zda se zkon nedotk samotn existence socilnho prva nebo skutečn realizace jeho esencilnho obsahu. 3. Posouzen, zda zkonn prava sleduje legitimn cl; tedy zda nen svvolnm zsadnm snženm celkovho standardu zkladnch prv. 4. Zvžen otzky, zda zkonn prostředek použit k jeho dosažen je rozumn (racionln), byť nikoliv nutně nejlepš, nejvhodnějš, nejčinnějš či nejmoudřejš.
86. Prvnm krokem přezkumu v rmci tohoto testu je vymezen smyslu a podstaty socilnho prva, ve zkoumanm přpadě prva na vzděln ve smyslu ustanoven čl. 33 Listiny.
87. Jak je již vše uvedeno, u prva na vzděln se lze podle čl. 41 odst. 1 Listiny domhat tohoto prva jen v mezch zkona. Ustanoven čl. 33 Listiny je tak primrně vydno zkonodrci k tomu, aby je naplnil konkrtnm obsahem. Od zkladnch prv obsažench zejmna v druh hlavě Listiny se prvo na vzděln liš v tom, že neexistuje jako a priori neomezen zkladn prvo, kter by bylo zkonodrcem přpadně omezovno z důvodů předvdanch v Listině, ale je to naopak zkonodrce sm, kter mu dv přslušn obsah a rozsah. Byť m zkonodrce relativně širokou dispozici pro konkrtn vymezen obsahu a způsobu realizace tohoto člnku, je vzn stavnmi maximami, z nichž hlavn v tomto smyslu představuje čl. 4 odst. 4 Listiny [srov. nlez sp. zn. Pl. S 38/04 ze dne 20. 6. 2006 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.), vztahujc se k čl. 26 Listiny, či nlez sp. zn. Pl. S 35/93 ze dne 15. 2. 1994 (N 7/1 SbNU 51; 49/1994 Sb.), vztahujc se k čl. 33 odst. 2 Listiny].
88. Ovšem ani zmněn relativn volnost zkonodrce vyplvajc z čl. 41 odst. 1 Listiny nemůže vst k tomu, aby formou zkona porušil podstatu a smysl čl. 33 Listiny. K charakteru prva na vzděln však stavn soud ve sv předchoz judikatuře poznamenal, že "jeho pojmov znak je sm o sobě vgn, neboť s tmto jen všeobecně formulovanm prvem je spojen nespočet socilnch aspektů a čelů, a to mnohdy rozdln sociln kvality a socilnho dopadu. Tendence posunout jakkoliv z těchto aspektů a čelů do roviny způsobil k porušen tohoto prva by podle nzoru stavnho soudu byla způsobil, stejně jako v cel řadě obdobnch přpadů, vyvolat celou řadu socilně dysfunkčnch a neždoucch činků" [nlez sp. zn. Pl. S 32/95 ze dne 3. 4. 1996 (N 26/5 SbNU 215; 112/1996 Sb.)].
89. Zsah do samotnho jdra prva na vzděln je tak něčm vjimečnm a může k němu dojt jen v přpadě zjevnch excesů. To by se tak mohlo stt např. za situace, když by měl dan prvn předpis obecně nepřijateln (např. diskriminačn) důsledky či by nesplňoval požadavky v prvnm sttě obecně kladen na prvn předpisy (usnesen ze dne 5. 1. 2011 sp. zn. II. S 2446/10).
90. V rmci druhho kroku testu stavn soud posuzuje, zda napaden zkonn prava nepopr samu existenci, podstatu či smysl stavně garantovanho socilnho prva. Jak již bylo vše uvedeno, ustanoven čl. 41 odst. 1 Listiny totiž s ohledem na ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny nelze samo sebou vykldat tak, že umožňuje prostřednictvm zkonn pravy stavn garance zcela negovat; v opačnm přpadě by stavn prava socilnch prv postrdala jakkoliv praktick smysl. K protistavnmu zsahu spočvajcmu v narušen podstaty a smyslu prva na vzděln však v projednvan věci nedošlo.
91. Napaden ustanoven 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanov pro přijet dtěte do předškolnho zařzen podmnku spočvajc ve splněn povinnosti podroben se stanovenm pravidelnm očkovnm. Vjimkou, kdy pro přijet dtěte do předškolnho zařzen nen splněn uveden podmnky vyžadovno, jsou podle napadenho ustanoven přpady, kdy m dtě doklad o tom, že je proti nkaze imunn nebo se nemůže očkovn podrobit pro trvalou kontraindikaci.
92. Citovan prvn prava představuje pohledem judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva nezbytn preventivn opatřen k zajištěn, že v souvislosti s předmětnou podmnkou pro přijet dtěte do předškolnho zařzen nepůjde lkařsk zkrok v podobě očkovn k tži dtěte v mře, kter by narušovala rovnovhu mezi jeho tělesnou integritou a veřejnm zjmem na ochraně zdrav obyvatelstva (viz rozsudek ESLP ve věci Solomachin proti Ukrajině ze dne 15. 3. 2012, č. stžnosti 24429/03, 36, dostupn v internetov databzi HUDOC - http://hudoc.echr.coe.int).
93. Veřejn ochrnkyně prv ve svm vyjdřen namt, že napaden ustanoven v uveden vjimce z dan podmnky navozuje nerovn postaven dět s trvalou kontraindikac a dět, jimž dočasn kontraindikace rovněž znemožnila podstoupit povinn očkovn, a to s poukazem na přpady kontraindikac, kter materilně odpovdaj trvalm kontraindikacm, ale nejsou takto označeny, a proto nepředstavuj vjimku z povinnho očkovn, což je ve svm důsledku diskriminačn.
94. Ustanoven 46 odst. 2 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanov, že: "Před provedenm pravidelnho a zvlštnho očkovn je fyzick osoba povinna podrobit se v přpadech upravench provděcm prvnm předpisem vyšetřen stavu imunity (odolnosti). Pravideln a zvlštn očkovn se neprovede při zjištěn imunity vůči infekci nebo zjištěn zdravotnho stavu, kter brn podn očkovac ltky (trval kontraindikace). O těchto skutečnostech poskytovatel zdravotnch služeb vystav fyzick osobě potvrzen a důvod upuštěn od očkovn zapše do zdravotnick dokumentace." Z citovanho ustanoven tak plyne, že užitm legislativn zkratky "trval kontraindikace" v napadenm ustanoven je myšlen přpad, kdy je zjištěn takov zdravotn stav dtěte, kter brn podn očkovac ltky.
95. K tomu stavn soud poukazuje na již shora citovan nlez ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. Pl. S 19/14, podle kterho mus bt institut očkovac povinnosti, jako omezen zkladnho prva, doprovzen takovmi zkonnmi zrukami, jež by minimalizovaly jeho zneužit a vyloučily lkařsk vkon v přpadě, že nejsou dny podmnky pro jeho proveden. stavn soud v nvaznosti na to v citovanm nlezu konstatoval, že aniž hodl zasahovat do odbornch aspektů realizace očkovn, považuje za takovou garanci prvě prvn pravu obsaženou v ustanovench 46 odst. 2 a 3 zkona o ochraně veřejnho zdrav.
96. stavn soud na tomto mstě znovu připomn, že k zkladnm argumentačnm metodm postupu stavnho soudu v řzen o kontrole norem patř princip priority stavně konformn interpretace před derogac, podle něhož v situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna je v souladu s stavnm pořdkem a druh je s nm v rozporu, nen dn důvod zrušen tohoto ustanoven. Při aplikaci danho prvnho předpisu je pak kolem všech vykonavatelů veřejn moci interpretovat jej stavně konformnm způsobem. Tato metoda vychz z principu dělby moci a s n spojenho principu zdrženlivosti, tj. z principu, dle něhož, lze-li zajištěn stavnosti doshnout alternativnmi prostředky, stavn soud vol ten, jenž moc zkonodrnou omezuje v mře nejmenš [např. nlez sp. zn. Pl. S 5/96 ze dne 8. 10. 1996 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996 Sb.), sp. zn. Pl. S 19/98 ze dne 3. 2. 1999 (N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb.), sp. zn. Pl. S 15/98 ze dne 31. 3. 1999 (N 48/13 SbNU 341; 83/1999 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 4/99 ze dne 16. 6. 1999 (N 93/14 SbNU 263; 192/1999 Sb.), sp. zn. Pl. S 10/99 ze dne 27. 10. 1999 (N 150/16 SbNU 115; 290/1999 Sb.), sp. zn. Pl. S 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.), usnesen sp. zn. Pl. S 92/06 ze dne 3. 4. 2007].
97. stavn soud proto konstatuje, že při vkladu napadenho 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav, resp. při posuzovn naplněn podmnky trval kontraindikace pro vjimku z povinnosti podroben se povinnmu očkovn k přijet do předškolnho zařzen, mus bt dbno na to, aby zde nevznikala nerovnost mezi dětmi, kterm z dlouhodobho hlediska brn jejich zdravotn stav podn přslušn očkovac ltky (tedy materiln hledisko), a to bez ohledu na to, zda je termn "trval kontraindikace" vslovně (formlně) uveden v přslušnm potvrzen poskytovatele zdravotnch služeb. Uveden stavně konformn vklad přitom dikce napadenho ustanoven nijak nevylučuje.
98. Napaden ustanoven, zavdějc očkovn jako podmnku pro přijet dtěte do předškolnho zařzen, sice nepochybně představuje s ohledem na shora uveden jist omezen prva na vzděln, avšak nejde (i s ohledem na zkonem o ochraně veřejnho zdrav stanoven vjimky z povinnosti tuto podmnku splnit) o takov zsah, kter by všem neočkovanm dětem bez vjimky znemožnil přijet do předškolnho zařzen.
99. Podle nzoru stavnho soudu zroveň napaden ustanoven evidentně sleduje legitimn cl, jmž je ochrana veřejnho zdrav. To vyplv již z odůvodněn nlezu ze dne 3. 2. 2011 sp. zn. III. S 449/06 (viz vše), ve kterm je uvedeno, že: "povinn očkovn je v obecn rovině plně ospravedlniteln tž ve vztahu k dalšm zkladnm prvům stěžovatele. stavn soud k tomu připomn stanovisko Vboru pro lidsk prva a biomedicnu Rady vldy Česk republiky pro lidsk prva, podle něhož očkovn je jednm z nejefektivnějšch postupů zdravotn prevence vůbec, když se obecně považuje, spolu s využvnm antibiotik, za přčinu mimořdnho poklesu nemocnosti a mrtnosti na infekčn onemocněn a za největš přnos a zklad modern medicny. Nezbytnou součst preventivnho působen očkovn je totiž jeho širok nasazen a dosažen vysokho stupně proočkovanosti, kterm je proočkovanost cca 90 %. Povinn očkovn je tak ve vztahu k zkladnmu prvu stěžovatele svobodně projevovat sv nboženstv nebo vru přpustnm omezenm tohoto zkladnho prva, neboť jde evidentně o opatřen v demokratick společnosti nezbytn pro ochranu veřejn bezpečnosti, zdrav a prv a svobod druhch (čl. 16 odst. 4 Listiny)". V nlezu ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. Pl. S 19/14 pak stavn soud uvd, že: "jednm z uznanch legitimnch clů je ochrana zdrav, přičemž při povinn vakcinaci nejde jen o v zsadě plošn očkovn osob ex lege, ale tž zprostředkovaně o ochranu těch fyzickch osob před infekc přenosn nemoci, jež z různch důvodů očkovny nebyly".
100. Rovněž podle judikatury ESLP sleduje povinn očkovn legitimn cl, kterm je ochrana veřejnho zdrav (viz rozsudek ESLP ve věci Solomachin proti Ukrajině ze dne 15. 3. 2012, č. stžnosti 24429/03, 35).
101. Zbv tedy zodpovědět otzku, zda jsou napaden ustanoven k dosažen zmněnho cle racionlnm prostředkem. Posuzovan omezen prva na vzděln je podle stavnho soudu způsobil projt i čtvrtm krokem testu rozumnosti.
102. Podle stavnho soudu představuje očkovn obecně, jako prostředek imunizace proti vybranm nkazm, společensk benefit vyžadujc sdlenou odpovědnost členů společnosti, tedy určit akt sociln solidarity od těch, kteř podstupuj riziko, v současnm majoritně přijmanm vědeckm poznn však označovanm za minimln, aby ochrnili zdrav cel společnosti. Očkovn dostatečn většiny populace totiž zabraňuje šřen nkazy vybranch nemoc, čmž poskytuje ochranu nejen těm, kteř byli očkovni. Čm vyšš je pak podl neočkovanho vůči očkovanmu obyvatelstvu, tm vyšš je tak riziko opětovnho rozšřen nkazy, a to nejen mezi těmi, kteř dobrovolně odmtli očkovn, ale tak mezi těmi, kteř nemohli bt očkovni z vžnch, zejmna zdravotnch důvodů. V neposledn řadě je rozšřenm nkazy ohrožena i ta čst osob, kter sice očkovna byla, avšak vakcinace v jejich přpadě nedoshla požadovanho efektu. V posuzovanm přpadě, kdy je vakcinace podmnkou pro přijet dtěte do mateřsk školy, jsou těmito osobami vystavenmi riziku nkazy zejmna děti, kter mohou v přpadě nkazy čelit zvlšť zvažnm důsledkům.
103. Z těchto důvodů lze považovat podroben se očkovn dtěte před jeho přijetm do mateřsk školy za akt sociln solidarity, kter nabv svho vznamu s rostoucm množstvm očkovanch dět v kolektivech těchto předškolnch zařzen. Naopak jako na sociln nespravedlnost by bylo možn nahlžet na přpady, pokud by určit skupina dět přijatch do předškolnch zařzen odmtala bez zvažnch důvodů očkovn, a čerpala tak vhody vyplvajc z spěšnosti vakcinace, resp. z ochoty ostatnch dět navštěvujcch předškoln zařzen vzt na sebe ono minimln riziko, kter z očkovn plyne (srov. RUBIN, B., Daniel; KASIMOW, Sophie. The problem of vaccination Noncompliance: public health goals and the limitations of tort law. Michigan Law Review, sv. 107, č. 114, 2009).
104. Podobně tž nzor obsažen v odůvodněn rozhodnut Evropsk komise pro lidsk prva ve věci Acmanne a dalš proti Belgii, podle kterho lidsk solidarita zavazuje jednotlivce, aby se sklonil před veřejnm zjmem a neohrožoval zdrav svch bližnch, i když jeho život nen v nebezpeč (viz rozhodnut Evropsk komise pro lidsk prva ve věci Acmanne a dalš proti Belgii ze dne 10. 12. 1984, 40 DR, s. 253).
105. K zvěru, že stanoven podmnky podroben se stanovenmu očkovn pro přijet do předškolnho zařzen nen iracionln či snad svvoln, ostatně vede i skutečnost, že s tmto druhem omezen prva na vzděln se lze setkat napřklad ve Francii, kde je podle zkona o veřejnm zdrav pro přijet dtěte do jakhokoliv dětskho zařzen (tj. i předškolnho zařzen) vyžadovno předložen zdravotnho denku nebo jinch dokumentů popisujcch zdravotn situaci dtěte s ohledem na povinn očkovn. V přpadě jejich absence jsou povinn očkovn provedena ve lhůtě tř měsců od přijet dtěte do školy (čl. R-3111-17 zkona o veřejnm zdrav).
106. Takov přstup ostatně odpovd i obsahu doporučen Parlamentnho shromžděn Rady Evropy 1317 (1997) o očkovn v Evropě, přijatho dne 19. 3. 1997, kter vyzv člensk stty mimo jin k tomu, aby zavedly komplexn veřejn očkovac programy jako nejčinnějš prostředek prevence před infekčnmi nemocemi, a zajistily tak vysokou mru imunizace obyvatelstva (dostupn z http://www.coe.int).
107. stavn soud tedy uzavr, že zkonn zakotven podmnky podrobit se stanovenmu očkovn, aby mohlo bt dtě přijato do předškolnho zařzen, nen protistavnm omezenm prva na vzděln garantovanho ustanovenm čl. 33 Listiny. Napaden prava prošla testem rozumnosti, neboť nezasahuje do samotnho jdra prva na vzděln, sleduje legitimn cl a k dosažen tohoto cle zvolila racionln, a nikoliv svvoln prostředky.
108. Na zkladě shora vyložench důvodů stavn soud nvrh na zrušen 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav ve slovech "předškoln zařzen mohou přijmout pouze dtě, kter se podrobilo stanovenm pravidelnm očkovnm, m doklad, že je proti nkaze imunn nebo se nemůže očkovn podrobit pro trvalou kontraindikaci" zamtl a ve zbytku jej odmtl z důvodu nedostatku aktivn procesn legitimace navrhovatele [ 43 odst. 1 psm. c) ve spojen s ustanovenm 43 odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu]. V čsti požadujc zrušen ustanoven 34 odst. 5 školskho zkona byl nvrh rovněž odmtnut z důvodu nedostatku aktivn procesn legitimace navrhovatele.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k rozhodnutí pléna soudkyně Kateřina Šimáčková.