Sp. zn. Pl ÚS 19/14 ve věci návrhu na zrušení § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 29 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 97/2015 účinný od 20.04.2015
| Schválené: | 27.01.2015 |
| Účinnost od: | 20.04.2015 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | SPRÁVNÍ PŘESTUPKY. SPRÁVNÍ DELIKTY., Právo na ochranu zdraví., Ochrana zdravých životních podmínek (očkování, dezinfekce, deratizace)., Rodičovská odpovědnost. Práva a povinnosti rodičů a dětí. Rodičovská moc. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 19/14 dne 27. ledna 2015 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu 1. L. C., 2. A. C. a 3. nezletilé A. C., zastoupených Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem Burešova 6, Brno, na zrušení § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 29 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
Návrh na zrušení ustanovení § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení ustanovení § 29 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.
Odůvodněn
I.
Předmět řzen
1. V řzen o stavn stžnosti vedenm pod sp. zn. I. S 1253/14 se stěžovatel L. C., A. C. a nezletil A. C. (zastoupena rodiči, kteř zmocnili k jejmu zastoupen v řzen o stavn stžnosti a o nvrhu na zrušen obou zkonnch ustanoven advokta) domhali zrušen rozsudku Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 17. 1. 2014 č. j. 4 As 2/2013-75 a rozsudku Městskho soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012 č. j. 4 A 43/2012-118. Měli za to, že obecn soudy jimi porušily jejich zkladn prva garantovan v čl. 2 odst. 3 stavy Česk republiky (dle tž jen "stava"), v čl. 9 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva") a v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4, 7, 10, 11, 15, 31 a čl. 32 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen "Listina"). Spolu s stavn stžnost, v nž stěžovatel brojili proti uložen pokut rodičům ve sprvnm řzen za odmtnut pravidelnho očkovn nezletil, podali stěžovatel z důvodu zsahu do citovanch zkladnch prv a svobod nvrh na zrušen ustanoven 46 zkona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž "zkon o ochraně veřejnho zdrav") a ustanoven 29 odst. 1 psm. f) zkona č. 200/1990 Sb., o přestupcch, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o přestupcch").
2. I. sent stavnho soudu pot, co shledal, že navrhovatel jsou jako osoby oprvněn k podn stavn stžnosti prvně zastoupeni ( 30 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 83/2004 Sb.) a že jejich včas podan nvrh obsahuje předepsan zkonn nležitosti ( 34 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu), rozhodl dne 11. 9. 2014 usnesenm podle 78 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, tak, že řzen ve věci stavn stžnosti stěžovatelů proti vše označenm rozsudkům obecnch soudů přerušil a nvrh stěžovatelů na zrušen jimi označench čst prvnch předpisů postoupil plnu stavnho soudu, kter věc projednalo a rozhodlo o n pod sp. zn. Pl. S 19/14.
II.
Rekapitulace nvrhu
3. V nvrhu na zrušen vše citovanch prvnch norem stěžovatel předevšm namtali rozpor prvn pravy povinnho očkovn s čl. 4 Listiny. Tvrdili, že stavn soud opakovaně ve sv judikatuře vztahujc se k oblasti zdravotn pče zdůraznil, že meze zkladnch prv a svobod mohou bt za podmnek stanovench Listinou upraveny pouze zkonem. Nejnověji o tom hovoř nlez sp. zn. Pl. S 43/13 ze dne 25. 3. 2014 (77/2014 Sb.) k lzeňsk pči nebo nlez sp. zn. Pl. S 36/11 ze dne 20. 6. 2013 (N 111/69 SbNU 765; 238/2013 Sb.) ke zdravotnickm nadstandardům. Stěžovatel poukzali tž na nlez stavnho soudu Slovensk republiky sp. zn. PL. S 8/94 zabvajc se dodrženm vhrady zkona v souvislosti s tamn vyhlškou Ministerstva zdravotnictv Slovensk republiky o podmnkch povinnho očkovn.
4. Stěžovatel se ztotožnili s prvnm nzorem sentu Nejvyššho sprvnho soudu, kter dovodil pod sp. zn. 3 Ads 42/2010 protistavnost konstrukce prvn pravy povinnho očkovn v Česk republice pro jej rozpor s čl. 4 Listiny. Podle Nejvyššho sprvnho soudu došlo k porušen pravidla garantujcho ukldn povinnost toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod. Stěžovatel tak odkzali na odlišn stanovisko soudců Nejvyššho sprvnho soudu k usnesen rozšřenho sentu thož soudu sp. zn. 7 As 88/2011 ze dne 23. 4. 2013. Přisvědčili jejich prvnmu nzoru, že rozšřen sent opomenul v přpadě povinnho očkovn dět posoudit v nležit šři otzku zsahu očkovn do zkladnch lidskch prv, zejmna do prva na tělesnou integritu a prva na rodinn a soukrom život. Zsah do těchto prv, m-li bt v souladu s čelem ochrany veřejnho zdrav, mus respektovat zruky poskytnut jednotlivcům Listinou. Pro posuzovanou věc z toho vyplvalo, že povinnosti spojen s povinnm očkovnm a omezujc zkladn prva bylo nutn stanovit zkonem.
5. Ve svm podn citovali stěžovatel judikaturu stavnho soudu k ustanoven čl. 4 Listiny o vhradě zkona. V nlezu sp. zn. Pl. S 35/95 ze dne 10. 7. 1996 (N 64/5 SbNU 487; 206/1996 Sb.) stavn soud uvedl, že prvo na bezplatnou zdravotn pči a na zdravotn pomůcky maj občan na zkladě veřejnho pojištěn a za podmnek zkonem blže vymezench. Mohou-li bt tyto podmnky upraveny pouze zkonem, pak je zcela nezbytn, aby i rozsah a způsob jejich realizace byl stanoven ve shodnm legislativnm režimu. Jin než zkonn prava by znamenala porušen Listiny. stavn soud v nlezu ostatně konstatoval, že nelze připustit, aby bylo vymezen rozsahu zdravotn pče poskytovan za plnou nebo čstečnou hradu ponechno pravě jinch než zkonnch norem. Jinak by se dostala tato oblast ochrany zkladnch prv a svobod pod pravomoc vkonn moci, kter k n však postrd nležit oprvněn.
6. Jako dalš relevantn judikt ve vztahu k tvrzenmu porušen čl. 4 Listiny označili stěžovatel nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 45/2000 ze dne 14. 2. 2001 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.). V něm se konstatuje, že jednotlivce ochraňuje před excesy vkonn moci barira věc vyhrazench k regulaci pouze zkonům (tzv. vhrada zkona). Stěžovatel dovodili, že i v přpadě povinnho očkovn je nezbytn na vhradě zkona trvat. Důvodem je zabrněn excesům vkonn moci, o kter podle stěžovatelů jednoznačně jde z důvodu netransparentnho a nepřiměřenho rozsahu povinnho očkovn v rozporu se zjmem nezletilch dět. Upravovalo-li dosud Ministerstvo zdravotnictv institut povinnho očkovn pouze vyhlškou jako podzkonnm prvnm předpisem, je obrana před takovm vybočenm skrze poukaz na vhradu zkona zcela důvodn. Stěžovatel jsou přesvědčeni, že vymezen rozsahu povinnosti nechat se očkovat nemůže bt ponechno k pravě jinm než zkonnm předpisům. Rozsah omezen zkladnch prv nležejc podle čl. 4 Listiny do sfry zkona mus bt podle nzoru stěžovatelů upraven minimlně v rmci ustanoven, proti kterm nemocem a dokdy je osoba povinna se očkovn podrobit.
7. Stěžovatel zdůraznili, že se prvn prava povinnho očkovn proti infekčnm nemocem ocit v rozporu s čl. 5, 6 a 26 mluvy na ochranu lidskch prv a důstojnosti lidsk bytosti v souvislosti s aplikac biologie a medicny, vyhlšen pod č. 96/2001 Sb. m. s., (dle jen "mluva o biomedicně"), neboť porušuje limity omezen vkonu prva v relaci k vyžadovan nutnosti souhlasu povinn osoby s provedenm zkroku v oblasti pče o zdrav. U povinnho očkovn totiž nen splněna podmnka, že jde o opatřen nezbytn v demokratick společnosti. V přpadě očkovn proti tetanu nen dodržen ani předpoklad, že se jedn o omezen v zjmu ochrany veřejnho zdrav.
8. Za čelem posouzen nezbytnosti opatřen v demokratick společnosti je třeba provst test proporcionality, resp. test nezbytnosti. Nezbytnost znamen, že k ochraně určitho společenskho zjmu nen možn použt mrnějšho prostředku. Požadavek nezbytnosti m objektivn povahu. Napřklad ve všech zemch je nezbytn z důvodu ochrany veřejnho zdrav přistoupit k izolaci pacienta se zvažnou infekčn chorobou, kter se může přenšet na druh. Prvě skutečnost, že k určitmu opatřen je přistupovno ve všech demokratickch zemch, je znmkou nezbytnosti. Pokud ale v zemch se stejnou nebo srovnatelnou epidemiologickou situac, jako je např. Německo nebo Rakousko, nen povinn očkovn dět vyžadovno, pak lze těžko obhajovat tuto "nezbytnost" v Česk republice. Atributem nezbytnho opatřen je tak jeho vynutiteln charakter. Omezen vkonu prv jednotlivců ve prospěch veřejnho zjmu nutně vyžaduje, aby bylo možn zsah vykonat i proti vůli dotčench osob. V rmci prvn regulace povinnho očkovn v Česk republice však tato vynutitelnost chyb, čmž je značně zpochybněna nezbytnost tohoto institutu. Povinnost podrobit se očkovn nen akceptovateln pro nedostatek objektivnho podkladu ve formě nezvisl a komplexn analzy, kter by zmapovala medicnskou nezbytnost a neždouc důsledky očkovacho opatřen.
9. Stěžovatel dle vznesli nmitku rozporu povinnho očkovn s stavně zaručenmi prvy upravenmi v ustanovench čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 15 odst. 1 Listiny. Uvedli, že se u sv nezletil dcery rozhodli pro neproveden očkovn z důvodu přesvědčen o ochraně zdrav dtěte v jeho nejlepšm zjmu. Prvn prava povinnho očkovn aplikovan ve sprvnm řzen představuje podle nhledu stěžovatelů protistavn zsah do prva na zachovn lidsk důstojnosti, do ochrany soukrom a svobody myšlen i svědom. Svou prvn argumentaci stěžovatel podepřeli nlezem stavnho soudu sp. zn. III. S 449/06 ze dne 3. 2. 2011 (N 10/60 SbNU 97), z něhož dovodili, že ve vjimečnch přpadech, kdy očkovn dtěte odporuje myšlen a svědom rodičů, nelze rodiče při neočkovn dět sankcionovat. Měli za to, že naplnili všechna kritria, aby v jejich věci byla vjimka uznna, resp. aby s ohledem na absenci materiln strnky přestupku nebyli ve sprvnm řzen sankcionovni. Přesto byli potrestni pokutou a jejich sprvn žaloba byla zamtnuta, aniž by se soudy nležitě vypořdaly s dopadem prvnho nzoru stavnho soudu na jimi předestřen přpad.
10. Ze zmněnho nlezu sp. zn. III. S 449/06 stěžovatel dle rozvedli tezi, podle nž nesm orgny veřejn moci povinn očkovn vynucovat, existuj-li okolnosti, kter zsadnm způsobem volaj po zachovn autonomie vůle dotčen osoby a pro vjimečn neuložen sankce za porušen povinnosti podrobit se očkovn. Při sprvnm přezkumu mus bt vzaty v vahu všechny relevantn skutečnosti, zejmna stavn intenzita a nalhavost důvodů směřujcch proti povinnosti podrobit se očkovn, jakož i přpadn nebezpeč pro společnost, kter může ten, kdo očkovac povinnost poruš, svm přstupem vyvolat. Ve sprvnm řzen s nimi vedenm však nebyla nijak prokzna společensk nebezpečnost posuzovanho činu.
11. Stěžovatel podotkli, že přstup rodičů k očkovn jejich dět je vždy projevem jejich vnitřnho přesvědčen a stavně garantovanho prva. Nelze objektivně vyhodnotit, kter postoj k očkovn je racionln ve prospěch dtěte či v zjmu ochrany veřejnho zdrav. Liš se rovněž nzory lkařů i jinch odbornků na očkovn a na jeho potřebn rozsah, včetně hodnocen činnosti, prospěšnosti, nebo naopak škodlivosti očkovacch ltek. Neexistuj relevantn studie, jež by porovnvaly dlouhodob zdravotn stav očkovanch a neočkovanch jedinců. Nen ani možn jednoznačně posoudit, do jak mry očkovn v minulosti přispělo k vyloučen nebo snžen vskytu infekčnch onemocněn a v jakm rozsahu zde působily hygiena a zlepšen životn rovně obyvatelstva. Postoj každ osoby k očkovn je založen na jejm osobnm vztahu k problmu, nikoli na objektivnch datech. Je tedy nemysliteln, aby sprvn orgn přezkoumval "sprvnost" nebo "důvodnost" přesvědčen rodičů o nevhodnosti očkovn jejich dtěte. Takov přezkum by byl projevem nepřpustn ingerence sttu do soukrom sfry fyzickch osob.
12. Přesvědčen rodičů pochopitelně pokažd nepřevažuje nad jinmi zjmy. Proto je napřklad přpustn lčit dtě i proti vůli rodičů, aby byl zachrněn jeho život či zachovno jeho zdrav, anebo je možn uložit osobě se zvažnou infekčn nemoc karantnu. Nicmně v přpadě pravidelnho (nikoliv mimořdnho) očkovn zdrav osoby nemůže - již ze sv podstaty - nikdy převžit jin zjem nad respektem ke svobodě myšlen a svědom rodičů a fyzick integritě nezletilho dtěte.
13. Opakovan nmitka stěžovatelů směřovala k rozporu prvn pravy povinnho očkovn se zkladnmi prvy na nedotknutelnost osoby, jejho soukrom a na ochranu zdrav ve smyslu čl. 7 odst. 1 a čl. 31 Listiny. mluva o biomedicně navc v čl. 24 upravuje nrok na nhradu jmy vyvolan zdravotnm zkrokem: "Osoba, kter utrpěla zkrokem nepřiměřen poškozen, m nrok na spravedlivou nhradu podle podmnek a postupů stanovench zkonem." S tmto postultem však nen v souladu situace, za nž je očkovn jako povinn vyžadovno sttem, ale tž stt současně za jeho možn vedlejš činky a za škodu na zdrav očkovnm způsobenou nepřevzal jakoukoli odpovědnost. Vešker negativn nsledky očkovn, včetně nkladů vynaložench za čelem lčby poškozen zdrav, tu zůstvaj na dotčench osobch. Popsan prvn stav je podle nzoru stěžovatelů v rozporu s požadavkem Evropskho soudu pro lidsk prva (dle jen "ESLP") na spravedlivou rovnovhu mezi veřejnm zjmem a prvy jednotlivce.
14. Stěžovatel tedy brojili proti napaden prvn pravě v několika směrech. Předevšm j vytkali absenci pravy rozsahu a způsobu povinnho očkovn přmo v zkoně, ač se tato prava bezprostředně dotk zkladnch prv a svobod osob očkovanch i jejich rodičů. Podle jejich nzoru tak nem bt očkovn proti přenosnm nemocem stanoveno jako povinn, předevšm vzhledem k epidemiologick situaci v Česk republice a srovnatelnmu stavu v ostatnch evropskch zemch. Současně stěžovatel namtali, že sprvn orgny a sprvn soudy při ukldn pokuty nepřihldly ke konkrtnm okolnostem jejich přpadu, a to zejmna k důvodům, pro něž neposkytli součinnost nezbytnou pro očkovn nezletil. Konečně se pak domnvali, že by měly bt fyzick osoby v rmci ochrany proti neždoucm nsledkům očkovn spravedlivě odškodněny, utrp-li v důsledku očkovn podstatnou jmu na zdrav.
III.
Vyjdřen častnků řzen
15. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky se ve svm vyjdřen, došlm stavnmu soudu dne 24. 10. 2014, omezila na popis průběhu legislativnho procesu vedoucho k přijet zkonů, jejichž ustanoven jsou předmětem nvrhu. Konstatovala, že s nvrhy zkonů vyslovily stavně předepsanm postupem souhlas obě komory Parlamentu Česk republiky, zkony byly podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšeny. Zvěrem se vyslovila, že je věc stavnho soudu, aby posoudil otzku namtan protistavnosti napadench zkonnch ustanoven a rozhodl o nvrhu na jejich zrušen.
16. Vyjdřen Sentu Parlamentu Česk republiky bylo stavnmu soudu doručeno dne 23. 10. 2014. Po shrnut zsadnho obsahu stavn stžnosti se Sent postupně vyjdřil k napadenm ustanovenm zkona o ochraně veřejnho zdrav a zkona o přestupcch. V obou přpadech tak učinil s důrazem na proces přijmn nvrhu zkona; u ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav citoval tž čst důvodov zprvy k původnmu zněn vldnho nvrhu zkona a vybran obsah diskuse plna Sentu. Na zvěr konstatoval, že vyjdřen zasl s vědomm, že je plně na stavnm soudu, aby nvrh na zrušen napadench zkonnch ustanoven posoudil a ve věci rozhodl.
17. Vlda Česk republiky dne 27. 10. 2014 sdělila, že nevyužv svho prva na vstup do řzen podle 69 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu"), neboť m za to, že jej čast v tomto konkrtnm řzen nen nezbytn. Uvedla, že stavn soud se nmitkou protistavnosti sankce za nepodroben se povinnmu očkovn, jakož i otzkou stavn konformity zkonem stanoven povinnosti podrobit se pravidelnmu očkovn podrobně zabval ve svm nlezu ze dne 3. 2. 2011 sp. zn. III. S 449/06 (viz vše). Zvěry označenho rozhodnut byly opakovaně stavnm soudem aprobovny [viz např. usnesen sp. zn. II. S 409/14 ze dne 15. 4. 2014, usnesen sp. zn. III. S 271/12 ze dne 24. 1. 2013 (dostupn na http://nalus.usoud.cz)] a vlda se s nimi plně ztotožňuje.
18. Ve sdělen vldy se nsledně odkazuje na jej vyjdřen k otzce legitimity a racionality zkonem stanoven povinnosti podrobit se pravidelnmu očkovn, resp. legitimity cle, kter prvn prava povinnho očkovn proti infekčnm nemocem sleduje (ochrana veřejnho zdrav). Toto vyjdřen již vlda zaslala k nvrhu, kter je předmětem řzen vedenho u stavnho soudu pod sp. zn. Pl. S 16/14 ve věci přezkumu stavnosti 50 zkona o ochraně veřejnho zdrav a ustanoven 34 odst. 5 zkona č. 561/2004 Sb., o předškolnm, zkladnm, střednm, vyššm odbornm a jinm vzdělvn (školsk zkon).
19. Veřejn ochrnkyně prv zaslala stavnmu soudu podn, v němž uvedla, že prva vstupu do řzen nevyužv. Připojila však text, v němž se označila jako amicus curiae a v němž vyjdřila sv přesvědčen o nezbytnosti revize systmu povinnho očkovn proti infekčnm nemocem v Česk republice, jakkoliv systm jako takov nezpochybnila. Shrnula zkušenosti Kancelře veřejnho ochrnce prv, podle nichž stěžovatel nejčastěji kritizuj rozsah povinnho plošnho očkovn, neždouc činky očkovn, nedostatečnou informovanost rodičů a někter praktick problmy (napřklad neproplcen některch vakcn ze systmu veřejnho zdravotnho pojištěn). Na rizika současnho systmu očkovn byla veřejn ochrnkyně prv upozorňovna tž některmi neurology a alergology. Sama přitom v souhrnnch zprvch o sv činnosti opakovaně upozorňuje na nutnost individulnho přstupu při aplikaci zkona o ochraně veřejnho zdrav; současn prvn prava dv pouze minimln prostor pro vjimky a stanov citeln sankce. Již v roce 2004 ždal tehdejš veřejn ochrnce prv Ministerstvo zdravotnictv, aby se začalo zabvat možnmi vjimkami z povinnho očkovn a zvžilo možnosti změny prvn pravy. Veřejn ochrnkyně prv nyn, vědoma si rizika odmtn věcn diskuse a odporu gestora prvn pravy k jakmkoliv změnm, konstatovala, že přpadn zrušen ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav by nutně nepředstavovalo zpochybněn samotnho systmu povinnho očkovn v Česk republice. Naopak by mohlo otevřt tolik potřebn prostor pro jeho revizi vychzejc ze serizn odborn rozpravy k potřebnosti stvajcho rozsahu povinnho plošnho očkovn dět v porovnn s riziky neočkovn jak pro jednotlivce, tak pro společnost (s přihldnutm k možnm neždoucm činkům očkovn). Tolik potřebnou důvěru ve zvolen systm očkovn může podpořit rovněž citlivějš individuln přstup, "rozvolněn" očkovacho kalendře či hrada šetrnějšch vakcn ze systmu veřejnho zdravotnho pojištěn.
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatelů
20. Stěžovatel navrhli zrušen vše citovanch zkonnch ustanoven společně s stavn stžnost podanou podle ustanoven 72 odst. 1 psm. a) zkona o stavnm soudu. Jejich aktivn legitimace k podn akcesorickho nvrhu na konkrtn kontrolu norem se opr o ustanoven 64 odst. 1 psm. e) ve spojen s ustanovenm 74 zkona o stavnm soudu. stavn soud musel nejprve přezkoumat, zda byly podmnky pro podn takovho nvrhu na straně stěžovatelů splněny.
21. Podmnkou podn nvrhu podle ustanoven 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., je "uplatněn" napadenho prvnho předpisu. Znamen to, že aplikac předmětnho předpisu nastala prvn skutečnost (rozhodnut, opatřen nebo jin zsah orgnu veřejn moci), kter je předmětem stavn stžnosti a projevila se v individuln prvn sfře stěžovatele negativně, tj. došlo k tvrzenmu porušen jeho stavně zaručench zkladnch prv a svobod. Mezi stavn stžnost napadenm rozhodnutm, opatřenm či jinm zsahem orgnu veřejn moci a prvnm předpisem (jeho ustanovenm) navrženm ke zrušen mus existovat zk vazba v tom smyslu, že nebt napadenho ustanoven prvnho předpisu, nedošlo by ani k prvnmu aktu veřejn moci jako jeho nsledku.
22. Nvrh na zrušen ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav a ustanoven 29 odst. 1 psm. f) zkona o přestupcch pro jejich rozpor s vypočtenmi ustanovenmi mluvy, stavy a Listiny podali stěžovatel spolu s stavn stžnost vedenou pod sp. zn. I. S 1253/14. Skutkovm zkladem stavn stžnosti byl jejich nesouhlas s převzetm odpovědnosti za dtě podrobit se stanovenmu pravidelnmu očkovn. Brojili proti rozhodnut o sprvn sankci (pokutě), uložen jim za nedostatek součinnosti (nerespektovali očkovac kalendř, proto nedošlo k očkovn) s poskytovatelem zdravotnch služeb. Přslušnou hygienickou stanic jim byla dne 7. 7. 2009 uložena pokuta každmu ve vši 6 000 Kč a po jejich odvoln Ministerstvo zdravotnictv rozhodnutm ze dne 13. 8. 2009 snžilo oběma pokutu na 4 000 Kč. Stěžovatel podali sprvn žalobu, kter bylo nejprve rozsudkem Městskho soudu v Praze ze dne 27. 8. 2010 č. j. 4 Ca 26/2009-56 vyhověno a rozhodnut ministerstva zrušeno, pot však podalo ministerstvo proti rozsudku kasačn stžnost a Nejvyšš sprvn soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2012 č. j. 4 As 8/2011-98 rozsudek Městskho soudu v Praze zrušil a věc byla vrcena k dalšmu projednn a rozhodnut. Nsledoval nov rozsudek Městskho soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012 č. j. 4 A 43/2012-118, kterm byla žaloba stěžovatelů zamtnuta. Po podn kasačn stžnosti stěžovateli pak Nejvyšš sprvn soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2014 č. j. 4 As 2/2013-75 tuto stžnost zamtl; prvn moc rozsudku nastala dne 4. 2. 2014.
23. Popsan skutečnosti, jež zashly do prvn sfry stěžovatelů v bezprostředn souvislosti s požadovanm povinnm očkovnm jejich dcery (třet stěžovatelky), byly založeny na aplikaci ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav ve spojen s vyhlškou č. 537/2006 Sb., o očkovn proti infekčnm nemocem, ve zněn pozdějšch předpisů, vydanou Ministerstvem zdravotnictv dne 29. 11. 2006, (dle tž jen "provděc vyhlška") a v n upravench postupů při realizaci povinnho očkovn. Stěžovatel napadli ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav pro absenci uveden cel skutkov podstaty očkovac povinnosti v zkoně (viz bod 14) a navc dovodili, že nebt prvn pravy povinnosti podrobit se očkovn proti infekčnm nemocem, nebylo by proti nim vedeno sprvn řzen, nebyla by jim uložena pokuta a nedošlo by k zsahu do jejich svobodn sfry rozhodovn o zležitostech dtěte (nenechali svou dceru očkovat podle vlastnch tvrzen z důvodu "svho svědom a myšlen, etickho a filozofickho přesvědčen a svho přesvědčen o nejlepšm zjmu nezletil při ochraně jejho zdrav").
24. Jednn prvnch dvou stěžovatelů, motivovan změrem nenechat očkovat dceru (třet stěžovatelku), bylo posouzeno jako naplňujc skutkovou podstatu přestupku podle ustanoven 29 odst. 1 psm. f) zkona o přestupcch, podle něhož se přestupku na seku zdravotnictv dopust ten, kdo poruš zkaz nebo nespln povinnost stanovenou nebo uloženou k předchzen vzniku a šřen infekčnch onemocněn.
25. Ve vztahu k oběma zkonnm ustanovenm byla splněna podmnka podn nvrhu podle ustanoven 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb. Proto bylo nutn přiznat stěžovatelům aktivn legitimaci k podn nvrhu a jejich nvrh na zrušen obou zkonnch ustanoven podrobit stavněprvnmu přezkumu.
V.
stavn konformita legislativnho procesu
26. Podle ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., stavn soud zjišťuje, zda byl zkon přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
27. Navrhovatel sice nenamtali vadu legislativnho procesu ani překročen stavou stanoven kompetence zkonodrce, stavn soud však přesto ověřil průběh procesu přijmn předmětnch ustanoven, přičemž vychzel z vyjdřen předložench Poslaneckou sněmovnou Parlamentu Česk republiky a Sentem Parlamentu Česk republiky, jakož i z veřejně dostupnho informačnho zdroje na http://www.psp.cz.
28. Platn a činn zněn 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav, kter je navrhovn ke zrušen, je včetně původnho textu tž vsledkem změn zkona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, provedench zkonem č. 274/2003 Sb., kterm se měn někter zkony na seku ochrany veřejnho zdrav, zkonem č. 392/2005 Sb., kterm se měn zkon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, zkonem č. 41/2009 Sb., o změně některch zkonů v souvislosti s přijetm trestnho zkonku, a zkonem č. 375/2011 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm zkona o zdravotnch službch, zkona o specifickch zdravotnch službch a zkona o zdravotnick zchrann službě.
29. Nvrh původnho zkona o ochraně veřejnho zdrav předložila vlda Poslaneck sněmovně dne 10. 2. 2000 jako sněmovn tisk č. 538/0. Prvn čten proběhlo dne 23. 2. 2000, nvrh zkona byl přikzn vboru pro sociln politiku a zdravotnictv. Tento vbor nvrh zkona projednal dne 3. 5. 2000 a doporučil Poslaneck sněmovně schvlit jej ve zněn vborem navržench pozměňovacch nvrhů. Druh čten včetně podrobn rozpravy proběhlo dne 18. 5. 2000 a třet čten dne 25. 5. 2000. Poslaneck sněmovna vyslovila s nvrhem zkona souhlas ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů, a to v hlasovn č. 258, v němž se z přtomnch 165 poslanců vyslovilo 164 poslanců pro nvrh zkona, ždn poslanec nebyl proti. Nvrh zkona byl postoupen Sentu dne 7. 6. 2000. Sent jej Poslaneck sněmovně vrtil s pozměňovacmi nvrhy. Nvrh zkona vrcen Sentem projednala Poslaneck sněmovna dne 14. 7. 2000 a přijala jej ve zněn schvlenm Sentem. V hlasovn č. 699 hlasovalo z přtomnch 155 poslanců pro 128 poslanců, 13 poslanců hlasovalo proti. Po přijet zkona a po podpisu zkona přslušnmi stavnmi činiteli byl zkon vyhlšen dne 11. 8. 2000 ve Sbrce zkonů pod č. 258/2000 Sb.
30. Nvrh zkona později označenho č. 274/2003 Sb., kterm se měn někter zkony na seku ochrany veřejnho zdrav, předložila Poslaneck sněmovně vlda jako sněmovn tisk č. 215/0. Prvn čten proběhlo dne 9. 4. 2003 a tisk byl přikzn vboru pro sociln politiku a zdravotnictv, kter jej projednal dne 5. 6. 2003. Nvrh zkona z vlastn iniciativy projednal dne 13. 6. 2003 vbor pro evropskou integraci. Oba dva vbory přijaly k tisku pozměňovac nvrhy, ovšem bez dopadu na ustanoven 46. Druh čten nvrhu zkona proběhlo dne 3. 7. 2003 a třet čten dne 8. 7. 2003. V hlasovn č. 390 ze 177 přtomnch poslanců hlasovalo pro přijet zkona 127 poslanců, 1 poslanec byl proti. Nvrh zkona byl postoupen Sentu dne 14. 7. 2003, Sent jej schvlil dne 7. 8. 2003, prezident jej podepsal dne 20. 8. 2003 a zkon byl vyhlšen ve Sbrce zkonů dne 27. 8. 2003 pod č. 274/2003 Sb.
31. Nvrh zkona později označenho č. 392/2005 Sb., kterm se měn zkon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, předložila vlda Poslaneck sněmovně jako tisk č. 824/0 dne 16. 11. 2004. Prvn čten proběhlo dne 14. 12. 2004 a tisk byl přikzn vboru pro sociln politiku a zdravotnictv, kter jej projednal dne 9. 3. 2005. Ani ve vboru pro sociln politiku a zdravotnictv, ani ve druhm čten v podrobn rozpravě nebyl ohledně ustanoven 46 zkona č. 258/2000 Sb. podn pozměňovac nvrh. Třet čten nvrhu zkona proběhlo dne 11. 5. 2005, v hlasovn č. 98 se ze 195 přtomnch poslanců vyslovilo pro 112 poslanců, 56 poslanců bylo proti. Nvrh zkona byl Poslaneckou sněmovnou postoupen dne 23. 5. 2005 Sentu, kter jej dne 17. 6. 2005 zamtl. O zkonu zamtnutm Sentem Poslaneck sněmovna hlasovala dne 19. 8. 2005, v hlasovn č. 84 ze 184 přtomnch poslanců bylo pro zkon 111 poslanců a 63 poslanců bylo proti. Nvrh zkona prezident republiky nepodepsal a vrtil jej dne 12. 9. 2005 Poslaneck sněmovně zpět. Poslaneck sněmovna o zkonu vrcenm prezidentem hlasovala dne 23. 9. 2005 a v hlasovn č. 87 z přtomnch 166 poslanců pro zkon hlasovalo 107 poslanců, proti hlasovalo 51 poslanců. Zkon byl ve Sbrce zkonů vyhlšen dne 27. 9. 2005 pod č. 392/2005 Sb.
32. Nvrh zkona později označenho jako č. 41/2009 Sb., o změně některch zkonů v souvislosti s přijetm trestnho zkonku, se jako vldn nvrh v Poslaneck sněmovně projednval jako tisk č. 411/0. Vldn nvrh novelu zkona č. 258/2000 Sb. neobsahoval. Prvn čten nvrhu zkona proběhlo dne 14. 3. 2008 a tisk byl přikzn stavně prvnmu vboru a zroveň byla prodloužena lhůta pro projednn tohoto nvrhu ve vborech o 20 dnů. stavně prvn vbor nvrh zkona projednal dne 19. 6. 2008. V průběhu druhho čten v rmci podrobn rozpravy, kter proběhla dne 31. 10. 2008, poslanec Radim Chytka navrhl doplnit vldn nvrh o dalš normy, v nichž se mělo promtnout snžen věkov hranice trestn odpovědnosti, mezi nimi i v ustanoven 46 zkona č. 258/2000 Sb. Ve třetm čten, kter proběhlo dne 11. 11. 2008, hlasovalo pro nvrh poslance Chytky v hlasovn č. 46 z přtomnch 139 poslanců 107 poslanců a 25 jich bylo proti. O nvrhu zkona jako celku v hlasovn č. 51 z přtomnch 140 poslanců hlasovalo 116 poslanců pro a 2 poslanci byli proti. Sent nvrh zkona schvlil dne 8. 1. 2009, prezident jej podepsal 27. 1. 2009 a ve Sbrce zkonů byl vyhlšen dne 9. 2. 2009 pod č. 41/2009 Sb.
33. Nvrh zkona později označenho jako č. 375/2011 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm zkona o zdravotnch službch, zkona o specifickch zdravotnch službch a zkona o zdravotnick zchrann službě, vlda předložila Poslaneck sněmovně dne 30. 6. 2011 jako sněmovn tisk č. 408/0. V prvm čten dne 12. 7. 2011 byl nvrh přikzn k projednn vboru pro zdravotnictv a zroveň byla zkrcena lhůta pro projednn tohoto nvrhu ve vborech o 20 dnů. Vbor pro zdravotnictv nvrh zkona projednal dne 25. 8. 2011 a z vlastn iniciativy projednal dne 16. 8. 2011 nvrh tž vbor pro obranu a bezpečnost. Druh čten nvrhu zkona proběhlo dne 30. 8. 2011. Souhrn podanch pozměňovacch nvrhů byl zpracovn jako sněmovn tisk č. 408/3; ždn pozměňovac nvrh se netkal napadenho ustanoven. Ve třetm čten byl nvrh zkona Poslaneckou sněmovnou projednn dne 7. 9. 2011, schvlen byl v hlasovn č. 101; z přtomnch 158 poslanců hlasovalo pro nvrh zkona 92 poslanců a proti 59 poslanců. Sent nvrh zkona projednal dne 12. 10. 2011 a zamtl jej. Nvrh zkona zamtnut Sentem projednvala Poslaneck sněmovna ve dnech 3. 11. až 6. 11. 2011. Poslaneck sněmovna setrvala na původnm zněn zkona, v hlasovn č. 343 ze 179 přtomnch poslanců hlasovalo 109 poslanců pro a 70 poslanců hlasovalo proti. Prezident republiky zkon dne 22. 11. 2011 podepsal, ve Sbrce zkonů byl zkon zveřejněn dne 8. 12. 2011 pod č. 375/2011 Sb.
34. Ze shora uveden rekapitulace legislativnho procesu je zřejm, že ustanoven 46 zkona č. 258/2000 Sb. bylo přijato stavně předepsanm způsobem.
35. Napaden ustanoven 29 odst. 1 psm. f) zkona o přestupcch je v přezkoumvanm zněn vsledkem změny zkona o přestupcch proveden v 113 bodu 6 zkona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, [předtm bylo napaden ustanoven označeno jako psmeno g)]. Legislativn proces byl i v tomto přpadě bezvadn (viz bod 29 tohoto nlezu).
VI.
Upuštěn od stnho jednn
36. Při projednn nvrhu dospěl stavn soud k zvěru, že ve věci nen třeba nařdit stn jednn, neboť by nepřineslo dalš objasněn věci. Podle zněn 44 zkona o stavnm soudu proto rozhodl stavn soud bez konn stnho jednn.
VII.
Vchodiska přezkumu
37. Kontrola stavnosti zkona vychz z materilnch i formlnch kritri kladench na jeho text. Požadavek nležit formy vel, aby zkon podporoval princip prvn jistoty svou jasnost a určitost a aby z jeho srozumitelnho a bezrozpornho zněn plynuly předvdateln nsledky beze stop přpadn arbitrrnosti na zkonodrcově straně [viz nlezy stavnho soudu ze dne 24. 5. 1994 sp. zn. Pl. S 16/93 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), ze dne 23. 5. 2000 sp. zn. Pl. S 24/99 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.), ze dne 4. 7. 2000 sp. zn. Pl. S 7/2000 (N 106/19 SbNU 45; 261/2000 Sb.), ze dne 12. 2. 2002 sp. zn. Pl. S 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.) a dalš]. Materiln kritrium se koncentruje na hodnotov aspekt prvn pravy. V posuzovan věci jsou jm v prvn řadě maximy vyjdřen v čl. 2 odst. 3 stavy, v čl. 2 odst. 2 Listiny a rozveden v čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny, podle nichž je přpustn uplatňovat sttn moc jen v zkonnch mezch, povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch při zachovn zkladnch prv a svobod a zkonn meze zkladnch prv a svobod mus respektovat podmnky stanoven Listinou.
38. stavn soud konstatuje, že stěžovatel ve svch nmitkch podrobněji nerozvinuli tvrzen o tom, že při neposkytnut součinnosti nezbytn pro očkovn sv dcery jednali podle svho svědom a přesvědčen (srov. citaci v bodě 23 in fine). Jestliže argumentovali pouhm odkazem na čl. 15 Listiny o svobodě myšlen, svědom a nboženskho vyznn, jakož i na čl. 9 mluvy obdobnho obsahu, pak tmto předmětem jejich nmitek stavn soud neměl důvod se zabvat, zvlště když shledal jdro nvrhu v otzkch dodržen vhrady zkona a oprvněnosti prvn pravy povinn vakcinace.
39. Nmitka stěžovatelů o zsahu do čl. 11 Listiny o ochraně vlastnictv byla zjevně motivovna skutečnost, že jim byla pravomocnm rozhodnutm uložena peněžit pokuta za sprvn delikt (krtc jejich majetek), přičemž toto rozhodnut nsledně obstlo při přezkumu sprvnmi soudy. Zodpovězen tto nmitky však bylo zvisl na rozhodnut stavnho soudu o stavnosti ustanoven 29 odst. 1 psm. f) zkona o přestupcch, kter je na zkladě vroku tohoto nlezu odůvodněno v jeho zvěrech.
40. Společnm jmenovatelem nmitek stěžovatelů založench na stavnch zrukch autonomie vůle jednotlivce a zkazu postihu pro uplatňovn zkladnch prv a svobod (čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3 Listiny) je jejich zk vazba na nmitky proti existenci samotn prvn pravy povinnho očkovn a proti absenci prvn pravy nhrady jmy na zdrav vznikl v souvislosti s povinnm očkovnm (viz bod 14). vahy sledujc potenciln zsahy do citovanch člnků Listiny se staly předmětem vkladu stavnho soudu o vhradě zkona a nezbytnosti prvn pravy povinnho očkovn, aniž by vznikl důvod je z textu vydělovat. O problematice nhrady za zdravotn poškozen se pojednv v zvěrech nlezu.
41. Povinnost se ve smyslu katalogu zkladnch prv a svobod rozum zvazek jednotlivce vůči společnosti, jehož plněn může bt vyžadovno ve veřejnm zjmu, tj. v zjmu zvlště chrněnch hodnot demokratickho prvnho sttu. Stanoven povinnosti je vzno na zkon s tm, že norma nižš prvn sly, jež přslušnou povinnost konkretizuje, mus bezprostředně provdět prvotn normativn akt a respektovat limity v něm obsažen.
42. Zkon tedy ukld primrn povinnosti, jež mohou bt v podrobnostech rozvedeny podzkonnmi předpisy (čl. 78, čl. 79 odst. 3, čl. 104 odst. 3 stavy). Podzkonn prava se mus pohybovat secundum et intra legem. Zkonodrce nen oprvněn delegovat na vkonnou moc pravu těch povinnost, kter jsou vlastnm obsahem přslušn prvn regulace, definuj ji a určuj jej čel a smysl [viz nlez stavnho soudu ze dne 14. 2. 2001 sp. zn. Pl. S 45/2000 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.)].
43. stavn soud konstatoval v nlezu ze dne 3. 2. 2011 sp. zn. III. S 449/06 (N 10/60 SbNU 97), že povinn očkovn proti infekčnm nemocem je evidentně opatřenm v demokratick společnosti nezbytnm pro ochranu veřejn bezpečnosti, zdrav a prv a svobod druhch. Uvedl tž, že mluva o biomedicně, kter je podle judikatury stavnho soudu součst stavnho pořdku Česk republiky [srov. nlez ze dne 25. 6. 2002 sp. zn. Pl. S 36/01 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)], zsadně nezakld možnost stavnho soudu přezkoumvat stavnost či nestavnost samotn zkonn povinnosti podrobit se určitmu druhu očkovn. Jakkoli mluva o biomedicně stanov zkladn prvo nebt podroben jakmukoli zkroku v oblasti pče o zdrav bez svho souhlasu (čl. 5, resp. pro osoby neschopn souhlasu čl. 6), současně připoušt v čl. 26 omezen tohoto prva, jestliže jsou takov omezen předepsna zkonem a jsou nezbytn v demokratick společnosti v zjmu veřejn bezpečnosti, ochrany před zločinem, ochrany veřejnho zdrav nebo ochrany prv a svobod ostatnch. Rozhodnut zkonodrce o tom, že určit druh očkovn bude povinn, je tedy podle stavnho soudu rozhodnutm, kter realizuje možnost stanovenou explicite v čl. 26 mluvy o biomedicně. Podle stavnho soudu "[J]de o rozhodnut, kter je v prvn řadě otzkou politickou a expertn, a proto je tu i velmi omezen možnost ingerence stavnho soudu. Takov rozhodnut zkonodrce požv ve vztahu k citovan mluvě (pozn. red.: rozuměj mluvě o biomedicně) poměrně velk prostor pro politick uvžen, v jehož rmci nelze rozhodnut zkonodrce (resp. provděcho předpisu exekutivy) o stanoven povinnosti podrobit se určitmu druhu očkovn přezkoumvat (margin of appreciation). stavn soud je soudnm orgnem ochrany stavnosti, přičemž jeho rozhodnut zsadně nemůže nahradit zvěr zkonodrce nebo exekutivy o tom, že určit infekčn nemoci vyžaduj povinn očkovn."
44. ESLP interpretuje ve sv (byť zatm spše sporadick) judikatuře otzku vztahu povinnho očkovn proti infekčnm nemocem k lidskm prvům v intencch mluvy o biomedicně. Respektuje zejmna strukturu tto mluvy, v nž je zmněn čl. 26 aprobac omezen nezbytnch v demokratick společnosti obdobnch těm, kter jsou v čl. 8 až 11 (evropsk) mluvy vypočtena v druhch "omezujcch" odstavcch. Prvn prava povinnho očkovn tak zůstv, jak bylo vyloženo stavnm soudem v rmci odkazu na čl. 26 mluvy o biomedicně, domnou vnitrosttnch prav.
45. Potvrzenm těchto zvěrů je rozsudek ESLP ve věci Solomachin proti Ukrajině ze dne 15. 3. 2012 č. 24429/03, vyslovujc se k aspektům prva na respektovn soukromho a rodinnho života podle čl. 8 mluvy. Předmětem stžnosti bylo rozhodovn ukrajinsk justice o jmě na zdrav způsoben stěžovateli povinnm očkovnm. ESLP konstatoval, že fyzick integrita osoby podlh ochraně soukromho života podle citovanho člnku mluvy. Lkařsk vkon, dokonce i nzkho stupně zvažnosti, je intervenc do prva na ochranu soukrom, jež omezuje jedince. Povinn očkovn patř jako vůči osobě vynucen lkařsk vkon k zsahům do jej fyzick integrity. Zsah se však uskutečnil na zkladě zkona a s legitimnm změrem ochrany zdrav. Byl ospravedlniteln v zjmu veřejnho zdrav při nevyhnutelnosti zabrnit šřen infekčn nemoci v regionu.
46. V čl. 12 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech (č. 120/1976 Sb.) se smluvn strany zavazuj učinit opatřen mj. za čelem zajištěn zdravho vvoje dtěte a prevence, lčen a potrn epidemickch chorob [odst. 2 psm. a), c)]. Evropsk sociln charta (č. 14/2000 Sb. m. s.) obsahuje čl. 11 nazvan Prvo na ochranu zdrav, jehož zněn je nsledujc: "S clem zajistit činn uplatněn prva na ochranu zdrav se smluvn strany zavazuj buď přmo, nebo ve spoluprci s veřejnmi a soukrommi organizacemi přijmat opatřen zaměřen zejmna na: 1. odstraněn přčin nemoc v co nejvyšš možn mře; 2. poskytovn poradenskch a vzdělvacch služeb na podporu zdrav a zvšen odpovědnosti jednotlivce v zležitostech zdrav; 3. co největš prevenci epidemickch, endemickch a jinch nemoc."
47. Podle čl. 35 Listiny zkladnch prv Evropsk unie s nzvem Ochrana zdrav m každ prvo na přstup k preventivn zdravotn pči a na poskytnut lkařsk pče za podmnek stanovench vnitrosttnmi prvnmi předpisy a zvyklostmi. Při vymezovn a provděn všech politik a činnost Unie m bt zajištěn vysok stupeň ochrany lidskho zdrav. Zsady zde stanoven vychzej z čl. 168 (Veřejn zdrav) Smlouvy o fungovn Evropsk unie ve zněn Lisabonsk smlouvy. Soudn dvůr Evropsk unie, jehož se na možnosti, meze a dopady vnitrosttn pravy povinnho očkovn ve vztahu k unijnm předpisům dotzal Nejvyšš soud Slovensk republiky, odmtl usnesenm ze dne 17. 7. 2014 pod sp. zn. C-459/13 položenou předběžnou otzku pro nepřpustnost s tm, že uveden materie je vlučnou zležitost vnitrosttnch prvnch prav a soudnch systmů.
VIII.
Napaden ustanoven a shrnut obsahu provděc vyhlšky
48. Text 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav zn takto:
46
(1) Fyzick osoba, kter m na zem Česk republiky trval pobyt, cizinec, jemuž byl povolen trval pobyt, cizinec, kter je oprvněn k trvalmu pobytu na zem Česk republiky, a dle cizinec, jemuž byl povolen přechodn pobyt na zem Česk republiky na dobu delš než 90 dnů nebo je oprvněn na zem Česk republiky pobvat po dobu delš než 90 dnů, jsou povinni podrobit se, v provděcm prvnm předpisu upravench přpadech a termnech, stanovenmu druhu pravidelnho očkovn. Provděcm prvnm předpisem stanoven fyzick osoby a fyzick osoby, kter maj bt zařazeny na pracoviště s vyššm rizikem vzniku infekčnch onemocněn, jsou povinny podrobit se ve stanovenm rozsahu stanovenmu druhu zvlštnho očkovn.
(2) Před provedenm pravidelnho a zvlštnho očkovn je fyzick osoba povinna podrobit se v přpadech upravench provděcm prvnm předpisem vyšetřen stavu imunity (odolnosti). Pravideln a zvlštn očkovn se neprovede při zjištěn imunity vůči infekci nebo zjištěn zdravotnho stavu, kter brn podn očkovac ltky (trval kontraindikace). O těchto skutečnostech poskytovatel zdravotnch služeb vystav fyzick osobě potvrzen a důvod upuštěn od očkovn zapše do zdravotnick dokumentace.
(3) Zjist-li přslušn orgn ochrany veřejnho zdrav, že se nezletil fyzick osoba nepodrobila očkovn nebo vyšetřen podle odstavce 2, a jde-li o nezletilou fyzickou osobu, kter nem zvolenho praktickho lkaře, stanov j rozhodnutm povinnost podrobit se tomuto očkovn nebo vyšetřen u určenho poskytovatele zdravotnch služeb.
(4) Jde-li o osobu, kter nedovršila patnct rok svho věku, odpovd za splněn povinnost podle odstavců 1 až 3 jej zkonn zstupce.
(5) Orgn ochrany veřejnho zdrav, kter vydal rozhodnut podle odstavce 3, požd určenho poskytovatele zdravotnch služeb, aby očkovn nebo vyšetřen provedlo. Určen poskytovatel zdravotnch služeb je povinen ždosti vyhovět.
(6) Provděc prvn předpis uprav členěn očkovn a podmnky proveden očkovn, způsoby vyšetřovn imunity, pracoviště s vyššm rizikem vzniku infekčnho onemocněn a podmnky, za nichž mohou bt v souvislosti se zvlštnm očkovnm fyzick osoby zařazeny na pracoviště s vyššm rizikem vzniku infekčnho onemocněn.
49. Zněn 29 odst. 1 zkona o přestupcch je v relevantn čsti nsledujc:
29
Přestupky na seku zdravotnictv
(1) Přestupku se dopust ten, kdo
f) poruš zkaz nebo nespln povinnosti stanoven nebo uložen k předchzen vzniku a šřen infekčnch onemocněn, ...
50. Provděcm předpisem (viz zmocněn v 46 odst. 1, 2 a 6 zkona o ochraně veřejnho zdrav) k očkovac povinnosti je vyhlška č. 537/2006 Sb., o očkovn proti infekčnm nemocem, ve zněn pozdějšch předpisů. Tato vyhlška v vodnm ustanoven 1 deklaruje, že jejm předmětem pravy jsou "a) členěn očkovn, podmnky proveden očkovn a pasivn imunizace, způsoby vyšetřovn imunity, pracoviště s vyššm rizikem vzniku infekčnho onemocněn a podmnky, za kterch mohou bt v souvislosti se zvlštnm očkovnm fyzick osoby zařazeny na tato pracoviště, b) přpady, kdy je před provedenm pravidelnho a zvlštnho očkovn fyzick osoba povinna podrobit se vyšetřen stavu imunity a kdy je povinna podrobit se stanovenmu druhu očkovn, a c) rozsah zpisu o provedenm očkovn do očkovacho průkazu nebo zdravotnho a očkovacho průkazu dtěte a mladistvho a do zdravotnick dokumentace očkovanho."
51. V 2 vyhlšky, uvozenm marginln rubrikou Členěn očkovn, se v odstavci 1 pod psmeny a) až e) člen očkovn proti infekčnm nemocem na a) pravideln, b) zvlštn, c) mimořdn, kterm se rozum očkovn fyzickch osob k prevenci infekc v mimořdnch situacch, d) očkovn při razech, poraněnch, nehojcch se ranch a před některmi lčebnmi vkony, a to proti tetanu a vzteklině, a e) očkovn, proveden na ždost fyzick osoby, kter si přeje bt očkovnm chrněna proti infekcm, u nichž je k dispozici očkovac ltka. U pravidelnho a zvlštnho očkovn je uveden včet onemocněn, proti kterm se tyto dva druhy očkovn provděj. Podle odstavce 2 thož ustanoven se pravideln očkovn provd jako buď a) zkladn, nebo b) přeočkovn; při obou očkovnch se podv jedna či vce dvek očkovac ltky k dosažen požadovanho činku.
52. V ustanovench 3 až 7 provděc vyhlšky je obsažena prava průběhu pravidelnho očkovn proti tamtž označenm nemocem včetně obdob, v němž m k očkovn dojt. Nsleduje ( 9 až 11, 13) prava zvlštnho očkovn, pro niž je nezbytn charakteristika pracovišť, jakož i osob (pracovnch funkc), u nichž m bt očkovn provedeno. V ustanovench 14 až 18 jsou upraveny společn podmnky provděn očkovn (nstroje, očkovac ltky), podmnky proveden pasivn imunizace (podn dalš ltky k očkovac ltce), vymezen pracovišť s vyššm rizikem vzniku infekčnch onemocněn, podmnky zařazen fyzickch osob na tato pracoviště a rozsah zpisu o očkovn do očkovacho, resp. zdravotnho průkazu dět a mladistvch. Pot nsleduj přechodn a zrušovac ustanoven vyhlšky.
IX.
Judikatura o očkovac povinnosti v relaci k zkladnm prvům a svobodm
53. Nejvyšš sprvn soud řešil v usnesen rozšřenho sentu ze dne 3. 4. 2012 č. j. 8 As 6/2011-120 (č. 2624/2012 Sb. NSS) rozpor prvnch nzorů sentů soudu v posouzen situac, při nichž došlo k nepřijet dtěte do mateřsk školy v důsledku chybějcho očkovn proti třem dětskm nemocem a tak k uložen sankce za odepřen souhlasu rodičů s pravidelnm očkovnm dtěte. V těchto souvislostech vyvstala nezbytnost zodpovědět otzku, zda prvn prava povinnho očkovn proti infekčnm nemocem obstoj z hlediska obsahu, resp. proporce nležitost zahrnutch do ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav na straně jedn a jejich konkretizace v provděc vyhlšce na straně druh. Nejvyšš sprvn soud dovodil, že "[R]mcov prava povinnosti fyzickch osob podrobit se očkovn stanoven v 46 zkona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav, a jej upřesněn ve vyhlšce č. 537/2006 Sb., o očkovn proti infekčnm nemocem, odpovdaj stavněprvnm požadavkům, podle nichž povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch (čl. 4 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod) a meze zkladnch prv a svobod mohou bt upraveny pouze zkonem (čl. 4 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod)."
54. V citovanm usnesen Nejvyšš sprvn soud konstatoval, že ustanoven čl. 26 odst. 1 mluvy o biomedicně, inspirovan obdobnmi texty evropsk mluvy, je součst mezinrodn lidskoprvn smlouvy a vyplv z něj postult omezen zkladnho prva pouze zkonem. Soud však připomněl interpretaci tohoto požadavku: nemus vždy jt vhradně o zkon, ale tž o "prvo" v materilnm smyslu (včetně např. ustlen judikatury), kter m určitou kvalitu a je jako prvn pravidlo nadno přstupnost, dostatečnou jasnost a předvdatelnost. Požadavky čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny o vhradě zkona při ukldn povinnosti byly v posuzovan věci podle nzoru Nejvyššho sprvnho soudu naplněny. Ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav považoval soud z hlediska vymezen rozsahu očkovac povinnosti za stavně konformn a pravu podrobnost v provděc vyhlšce za souladnou s požadavkem, aby byla očkovac povinnost a jej meze upraveny zkonem a konkretizace tto povinnosti provedena provděcm předpisem. Jakkoli rozšřen sent přiznal jistou oprvněnost nmitce jednoho z konkurujcch sentů, že provděc vyhlška obsahuje vce podrobnost ve srovnn s jinmi provděcmi předpisy, nepovažoval tuto skutečnost za kvalitativn rozdl, jenž by vyvolal nestavnost posuzovan prvn pravy. Zkonodrce sledoval legitimn důvody, pokud vymezil v ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav očkovac povinnost rmcově a na provděcm předpise ponechal určen přpadů a termnů, kdy m k naplněn tto povinnosti dojt. Rozšřen sent Nejvyššho sprvnho soudu uvedl, že "otzka, zda a do jak mry stanovit očkovac povinnost, m aspekty nejen odborn, ale i politick, neboť tato povinnost vždy představuje určit omezen zmiňovanch zkladnch prv a svobod a zroveň se ve společnosti odlišuj nzory na přnos či naopak někter neždouc činky očkovn v konkrtnch přpadech".
55. Stěžovatel neučinili předmětem stavn stžnosti nmitku porušen zkladnho prva na život podle čl. 6 Listiny (čl. 2 mluvy). Toto prvo se spojuje mj. s pozitivnm zvazkem sttu přijmout nezbytn opatřen k ochraně života pacientů při realizaci pče o zdrav. Vedle opatřen vedoucch k bezprostředn zchraně života jsou namstě tž opatřen preventivn. Judikatura ESLP (srov. tž vše Solomachin proti Ukrajině) však nepřisvědčuje eventualitě, podle nž by při realizaci institutu povinnho očkovn proti infekčnm nemocem vznikala přčinn souvislost s čl. 2 mluvy (blže Drgonec, J. Povinn očkovanie verzus zkladn prva zaručen stavou Slovenskej republiky. Justičn revue č. 2/2014, s. 226, 227, a rozhodnut Komise ESLP ve věci X. proti Rakousku ze dne 13. 12. 1979 č. 8278/78 citovan tamtž).
56. Při posouzen vztahu zkonn pravy povinnho očkovn a zkladnch prv a svobod je nutn vyzdvihnout ustanoven čl. 7 odst. 1 Listiny, podle něhož je nedotknutelnost osoby a jejho soukrom zaručena a omezena může bt jen v přpadech stanovench zkonem. Vpraven očkovac ltky do lidskho těla, jež m vyvolat odezvu imunitnho systmu s dlouhodobm efektem, je zsahem do tělesn integrity. Ustanoven čl. 7 odst. 1 Listiny je konkretizac obecnějš zruky ochrany soukromho a rodinnho života před neoprvněnm zasahovnm, garantovan v čl. 10 odst. 2 Listiny. Prvo na nedotknutelnost osoby a jejho soukrom je vznamn již vzhledem ke svmu umstěn ve struktuře Listiny; jde o ustanoven v popřed pravy zkladnch lidskch prv, jež m v hierarchickm uspořdn objektivnch hodnot stavnho pořdku jako garance održejc "klasick" zkladn prvo vyšš vhu než oprvněn plynouc pouze z stavnho soft law [viz nlez stavnho soudu ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. I. S 823/11 (N 44/64 SbNU 521)].
57. Dalšm ustanovenm o zkladnm prvu, kter m bezprostředn vztah k pravě povinnho očkovn proti infekčnm nemocem, je již stavnm soudem judikovan (srov. bod 43) čl. 16 Listiny o svobodě projevovat nboženstv nebo vru a autonomii crkv. Nlez sp. zn. III. S 449/06 vystil v prvn větu, podle nž "[]stavn princip, stojc na požadavku zachovn maxima jak zkladnho prva, tak s tmto zkladnm prvem kolidujcho veřejnho zjmu, se promt do interpretace čl. 16 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod tak, že stavou Česk republiky požadovan ochrana individuln autonomie, předpokldan citovanm ustanovenm, vyžaduje, aby povinn očkovn nebylo proti povinnm subjektům ve vjimečnch přpadech vynucovno." Sluš se poznamenat, že stavn soud při aprobovn tto vjimky z povinnho očkovn vychzel v nikoli nepodstatn mře z vyjdřen Vboru pro lidsk prva a biomedicnu Rady vldy Česk republiky pro lidsk prva, kter vystupoval v řzen o stavn stžnosti jako amicus curiae. Vbor pro lidsk prva a biomedicnu uvedl, že s ohledem na vysokou mru proočkovanosti populace (vyšš než předpokldanch 90 %) nemůže vjimečn nevynucen očkovn, s ohledem na mimořdn okolnosti přpadu, ohrozit stavně chrněn zjem na ochraně veřejnho zdrav. stavn soud poslze v odůvodněn nlezu, jmž mj. zrušil rozsudek Nejvyššho sprvnho soudu s konstatovnm o zsahu do čl. 16 Listiny, dovodil ohrožen zkladnho prva stěžovatele svobodně projevovat sv nboženstv nebo vru ve smyslu čl. 16 odst. 1 Listiny. Připustil však, že vkon tohoto zkladnho prva nen neomeziteln, ale podlh zkonnmu omezen podle čl. 16 odst. 4 Listiny (opatřen v demokratick společnosti nezbytn pro ochranu veřejn bezpečnosti a pořdku, zdrav a mravnosti nebo prv a svobod druhch). Rozhodl-li přesto stavn soud ve prospěch stěžovatele, učinil tak i se zřetelem na čl. 32 odst. 4 Listiny se zvěrem, že zkladn prvo stěžovatele podle čl. 16 odst. 1 Listiny je v tomto přpadě doplněno tž zkladnm prvem stěžovatele jako rodiče.
58. V obecnm kontextu vkladu o zkladnch prvech ve vztahu k povinnmu očkovn je ždouc poznamenat, že nepochybně vznamnou, nikoli však rozhodujc je nmitka stěžovatelů o zsahu do prva na ochranu zdrav (čl. 31 věta prvn Listiny). Konkrtn zjem rodičů na ochraně zdrav jejich dtěte zajist nelze opomenout. Proti němu však stoj širš zjem na ochraně veřejnho zdrav, projevujc se v preventivn povaze plošně provděnho očkovn populace s legitimnm clem zabrnit vskytu a šřen infekčnch chorob mezi lidmi. Akcent prva na ochranu zdrav tu lež v oblasti pozitivnho zvazku sttu přispět konkrtnmi opatřenmi k ochraně zdrav občanů (srov. Wagnerov, E., Šimček, V., Langšek, T., Pospšil, I. a kol. Listina zkladnch prv a svobod. Komentř. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 645, čl. 31 Listiny komentoval J. Wintr).
59. Podle čl. 32 odst. 4 věty prvn Listiny je pče o děti a jejich vchova prvem rodičů; děti maj současně prvo na tuto rodičovskou vchovu a pči. stavn soud již ve sv judikatuře vyslovil prvn nzor, že autonomie rodičů při rozhodovn o zdravotnickch zkrocch vůči jejich dětem nen absolutn. Může bt vjimečně omezena, a to i tehdy, pokud rodiče nesouhlas se zdravotnickm zkrokem z nboženskch důvodů [viz nlez ze dne 20. 8. 2004 sp. zn. III. S 459/03 (N 117/34 SbNU 223)]. Ochrana zdrav a života dtěte je relevantnm a vce než dostatečnm důvodem pro zsah do rodičovskch prv, neboť jde o hodnotu, jejž ochrana je v systmu zkladnch prv a svobod prioritn. Obecn soudy jsou pak povinny při svm rozhodovn o konkrtnch přpadech hledat soulad mezi zjmy dtěte a zjmy jeho rodičů.
X.
Vhrada zkona
X./a
Judikatorn postulty
60. mluva použv v souvislosti s požadavkem nezbytn pravy problematiky zkonem obraty "prescribed by law" (např. v čl. 9 odst. 2), "provided for by law" (ve druh větě čl. 1 Dodatkovho protokolu) nebo "in accordance with law" (čl. 2 odst. 3 Protokolu č. 4); ve francouzskm zněn jsou tž použita rozličn slovn spojen, např. "prvue par la loi" (čl. 8 odst. 2 mluvy). Evropsk dokument m ve všech přpadech na mysli nikoli jen "zkon", ale "prvo". Formulace, kterou se uskutečňuje vhrada zkona, mus bt stanovena prvem vnmanm v materilnm smyslu slova a podřadit lze pod něj nejen prvo psan, ale i prvo nepsan a soudcovsk (Sanoma Uitgevers B. V. proti Nizozemsku, rozsudek velkho sentu ESLP ze dne 14. 9. 2010 č. 38224/03). Za psan prvo tu považuje ESLP nejen zkony, ale i prvn předpisy nižš prvn sly, normativn akty vydan profesnmi organizacemi a dalš podobn prameny (blže opět Sanoma Uitgevers B. V., dle tž Leyla Şahin proti Turecku, rozsudek velkho sentu ze dne 10. 11. 2005 č. 44774/98).
61. Vhrada zkona vyžaduje, aby podstatn otzky problematiky byly upraveny zkonem, aby prvn normy tyto otzky upravujc obsahovaly minimlně skutkovou podstatu a jej nsledek, a čm důležitějš je upravovan materie, tm podrobnějš mus bt zkonn prava. Prvn prava naplňujc vhradu zkona předpokld takovou srozumitelnost, aby jej adresti byli schopni porozumět jejmu obsahu i dopadům a přizpůsobit tto pravě sv chovn včetně předvdn jeho důsledků (viz komentř citovan v bodě 58, s. 25, 129, autorka E. Wagnerov).
62. Formln a materiln požadavky na podzkonnou normotvorbu, a tm i jej odlišen ve vztahu k obsahu "vchozho" zkona shrnuje nlez stavnho soudu ze dne 14. 2. 2001 sp. zn. Pl. S 45/2000 (N 30/21 SbNU 261, 270; 96/2001 Sb.). Podle něj spočv stavn vymezen odvozen normotvorby exekutivy na třech zsadch. Jsou jimi vydn podzkonn normy (provděcho předpisu, v citovan věci šlo o vldn nařzen) oprvněnm subjektem, zkaz pro tuto normu zasahovat do věc vyhrazench zkonu (nelze v n stanovit primrn prva a povinnosti) a existence zjevn vůle zkonodrce k pravě nad zkonn standard (pro sfru odvozen normy mus bt otevřen prostor).
63. Poměr zkona a provděcho předpisu popsal stavn soud tak v nlezu ze dne 16. 10. 2001 sp. zn. Pl. S 5/01 (N 149/24 SbNU 79, 89; 410/2001 Sb.). Uzavřel v něm, že "napaden nařzen vhradu zkona neporušuje, neboť toliko na zkladě vslovnho zkonnho zmocněn konkretizuje problematiku upravenou v zkladnch rysech již samotnm zkonem. Opačn zvěr, kter by požadoval stanoven jakkoliv povinnosti přmo a vhradně zkonem, by zjevně vedl k absurdnm důsledkům, a to k popřen smyslu sekundrn (a v některch přpadech i primrn) normotvorby, jelikož pojmovou součst každ prvn normy je vymezen určitch prv a povinnost adrestů normy."
X./b
Posouzen zkonnho textu
64. Rozšřen sent Nejvyššho sprvnho soudu považoval v usnesen sp. zn. 8 As 6/2011 (body 53, 54) za rozhodujc, že 46 odst. 1 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanov zcela jednoznačně určitm skupinm fyzickch osob povinnost podrobit se pravidelnmu očkovn nebo zvlštnmu očkovn. Navazuje povinnost upraven v odstavci 2, podle nž je nezbytn podrobit se před provedenm očkovn vyšetřen stavu imunity (odolnosti) nebo respektovat vsledek zjištěn zdravotnho stavu, jenž brn podn očkovac ltky (trval kontraindikace). V nsledujcch odstavcch 3 až 5 se řeš souvisejc otzky (rozhodnut o povinnosti podrobit se vyšetřen, zkonn zstupce odpovědn za osobu, kter nedovršila patnct rok věku, součinnost orgnu ochrany veřejnho zdrav s poskytovatelem zdravotnch služeb). Posledn odstavec 6 v souladu s předchozmi svěřuje provděc vyhlšce (viz tž 108 zkona o ochraně veřejnho zdrav) členěn očkovn na jednotliv druhy a podmnky proveden očkovn. Nejvyšš sprvn soud uzavr, že ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav stanov vybranm skupinm fyzickch osob sice rmcově, ale dostatečně jasně a určitě očkovac povinnost (ať již v rmci toho či onoho druhu očkovn) a s tm souvisejc povinnost podrobit se před očkovnm vyšetřen stavu imunity organismu, resp. takovmu zvěru vyšetřen, kter brn podn očkovac ltky. Provděc vyhlška pak zejmna upřesňuje, proti jakm infekčnm nemocem a v jakch termnech nastupuje povinnost podrobit se určitmu druhu očkovn (předevšm pravidelnmu očkovn, zvlštnmu očkovn či mimořdnmu očkovn) a upravuje tž dalš podrobnosti.
65. stavn soud zdůrazňuje, že v odstavci 1 ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav se podv definice fyzick osoby, kter je povinna podrobit se přslušn očkovac povinnosti. Definičn vměr obsahuje nezbytn znaky vžc se k tto osobě, jimž jsou trval pobyt u občana Česk republiky a u cizince oprvněn k trvalmu nebo přechodnmu pobytu s tm, že minimln dlka pobytu mus přesahovat 90 dnů. Vymezen druhů a termnů pravidelnho očkovn se ponechv provděc vyhlšce; obdobně se na provděc předpis přenš stanoven okruhu fyzickch osob a pracovišť spadajcch pod povinnost podrobit se zvlštnmu očkovn. Takov prava je korektn a dostatečně rozlišuje, jak jej aspekty již překračuj nezbytn stupeň obecnosti.
66. Součst zkonn definice osoby povinn podrobit se očkovn je odpovědnost zkonnho zstupce osoby mladš patncti let, upraven v odstavci 4. Podobně i odstavce 2 a 3 46 citovanho zkona jsou formulovny tak, že adrest prvn pravy je beze vš pochybnosti schopen z n seznat, že je povinen podrobit se vyšetřen stavu imunity svho organismu, kter může vst, stejně jako jin zjištěn o jeho zdravotnm stavu, k zvěru brncmu podn očkovac ltky (trval kontraindikace). V přpadě, že se nezletil nepodrob očkovn nebo vyšetřen jemu předchzejcmu a nem zvolenho praktickho lkaře, stanov se povinnost podrobit se očkovn nebo vyšetřen u určenho lkaře (poskytovatele zdravotnch služeb) rozhodnutm orgnu ochrany veřejnho zdrav. I toto zněn zkonn pravy je podle stavnho soudu dostatečně konkrtn a srozumiteln. Zbyl odstavce ustanoven 46 stanov povinnost poskytovatele zdravotnch služeb provst vyšetřen či očkovn (odstavec 5) a zmocňuj provděc vyhlšku k pravě členěn očkovn, podmnek proveden očkovn, způsobů vyšetřovn imunity a detailů realizace zvlštnho očkovn (odstavec 6), což jsou zjevně takov součsti prvn pravy, kter vesměs reguluj realizačn fzi očkovac povinnosti a nlež textu provděcho předpisu.
67. Nmitky stěžovatelů tu směřuj proti nedostatečn zkonn pravě ( 46) rozsahu očkovn a způsobu jeho proveden. Stěžovatel maj za to, že z textu zkona nen rozsah očkovn potřebnou měrou poznateln. Jeho pravu podle nich obsahuje až provděc vyhlška, konkrtně jej ustanoven 2 o členěn očkovn. Až v něm se vypočtvaj jednotliv druhy očkovn a nsleduje včet nemoc, proti nimž se očkuje (pak se pravideln očkovn děl na zkladn a přeočkovn). Podobn nmitka je vyslovena ke způsobu proveden očkovn. K n je přpadn poznamenat, že konkrtn postupy proveden jednotlivch druhů očkovn proti vyjmenovanm nemocem se upravuj v ustanovench 3 až 17 provděc vyhlšky.
68. Nelze však při nezbytnm akcentu na obecnost prvn pravy uzavřt, že by rozsah očkovn nebyl zkonem upraven s potřebnou mrou podrobnosti. Každ z jednotlivch druhů očkovn vypočtench "až" v ustanoven 2 provděc vyhlšky, ať již jde o očkovn pravideln, zvlštn, mimořdn, očkovn při razech a poraněnch či před některmi lčebnmi vkony a očkovn fyzickou osobou vyždan, je totiž nevyhnutelně spojen se zcela konkrtnmi nemocemi, se skutečnostmi určit druh očkovn podmiňujcmi, s nslednmi časovmi požadavky na očkovn a tak s vymezenm specifickch důvodů pro očkovn (očkovn před lčebnmi vkony) či stanovenm určitch profes (zvlštn očkovn). Posledně zmněn konkrta se tak stvaj odůvodněnou součst provděcho předpisu. Systematika prvn pravy zde vel neoddělovat pravu jednotlivch druhů očkovn a těch velmi určitch a nezřdka dobově (včetně stavu vědeckho poznn) podmněnch skutečnost, jež se k nim vž. V popsan prvn pravě proto nelze spatřovat jakoukoli vadu stran stanoven rozsahu očkovn, kter by měla založit jej stavn nonkonformitu.
69. Obdobn zvěr čin stavn soud v relaci k nmitce stěžovatelů stran stanoven způsobu očkovn; ten by podle nich neměl bt popsn v provděc vyhlšce, ale v zkoně. prava způsobu proveden očkovn je však již prima vista přiřaditeln nikoli k obecn pravě, ale k provděcmu předpisu. Ten ostatně - a to je nutn zdůraznit - pojednv převžnou měrou prvě o podmnkch realizace jednotlivch druhů očkovn proti konkrtnm nemocem.
70. Za pomoci jazykovho i systematickho vkladu lze proto oprvněně dovodit, že text ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav je dostatečně jasn a srozumiteln a vyplvaj z něj spolehlivě zkladn atributy a meze prvn pravy povinnho očkovn proti infekčnm nemocem. Zmocněn, jež je v zkonn pravě poskytnuto provděc vyhlšce za čelem regulace podrobnost spjatch s realizac povinn vakcinace, využv podzkonn norma v danch mezch, aniž by zashla do skutkov podstaty obsažen v podstatnch znacch v zkoně. Nedošlo tedy k legislativnmu zsahu do garanc poskytnutch nositelům zkladnch prv a svobod v čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny.
X./c
Šetřen podstaty a smyslu zkladnch prv
71. Při posouzen stavnosti přezkoumvan prvn pravy nelze opomjet kategorick postult čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož mus bt při aplikaci ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod šetřeno jejich podstaty a smyslu a jejich omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena. Povinn očkovn proti infekčnm nemocem je zsahem do fyzick integrity jedince, a tedy zsahem do jeho soukromho, přpadně tž rodinnho života. Jako omezen zkladnho prva mus bt institut očkovac povinnosti doprovzen takovmi zkonnmi zrukami, jež by minimalizovaly jeho zneužit a vyloučily lkařsk vkon v přpadě, že nejsou dny podmnky pro jeho proveden. Aniž hodl stavn soud zasahovat do odbornch aspektů realizace očkovn, konstatuje, že za takovou garanci považuje prvn pravu ustanoven 46 odst. 2 a 3 zkona o ochraně veřejnho zdrav. Jak již bylo zmněno vše, je podle n před provedenm pravidelnho a zvlštnho očkovn fyzick osoba povinna podrobit se v přpadech upravench provděcm předpisem vyšetřen stavu imunity (odolnosti). Pravideln a zvlštn očkovn se neprovede po vsledku vyšetřen imunity nebo po zjištěn zdravotnho stavu v obou přpadech brncch podn očkovac ltky (trval kontraindikace). O těchto skutečnostech vystav poskytovatel zdravotnch služeb fyzick osobě potvrzen a důvod upuštěn od očkovn zapše do zdravotnick dokumentace. Zjist-li přslušn orgn ochrany veřejnho zdrav (hygienick služby), že se nezletil fyzick osoba nepodrobila očkovn nebo vyšetřen podle odstavce 2, a jde-li o nezletilou fyzickou osobu, kter nem zvolenho praktickho lkaře, stanov j rozhodnutm povinnost podrobit se tomuto očkovn nebo podrobit se vyšetřen u určenho lkaře. Na zkonnou pravu navazuje zněn provděc vyhlšky, jež obsahuje na vce mstech konkrtn a detailně vymezen povinnosti poskytovatele zdravotnch služeb, jejichž splněn m zajistit, že očkovn bude provedeno řdně. Jde o intervaly mezi jednotlivmi vakcinacemi, sledovn reakce na prvn z provděnch očkovn apod. ( 3 odst. 2, 5 odst. 2, 14 odst. 2 provděc vyhlšky). Takto rekapitulovan obsah prvn pravy sleduje cl zajistit, aby povinn očkovn proti infekčnm nemocem proběhlo řdně a nesnžilo hranici omezen fyzick osoby na kor šetřen podstaty a smyslu zkladnho prva v intencch čl. 4 odst. 4 Listiny.
XI.
Test omezen zkladnho prva
72. Stěžovatel shledali v nvrhu na zrušen prvnch norem přčinnou souvislost mezi sprvn sankc, jež jim byla uložena, a zkonnou povinnost podrobit se očkovn proti infekčnm nemocem. stavn soud na tomto mstě připomn, že prvn prava povinnho očkovn využv prostor dan nrodnm pravm v čl. 26 mluvy o biomedicně respektovan tž evropskou judikaturou a že se již jeho nlez sp. zn. III. S 449/06 ze dne 3. 2. 2011 (N 10/60 SbNU 97) k oprvněnosti tohoto regulačnho mechanismu jasně a pozitivně vyslovil.
73. Provd-li se přesto dle popsan test omezen zkladnho prva, je tak činěno z důvodu, že nejvznamnějšm zkladnm prvem, jež je prvn pravou povinn vakcinace omezeno, je prvo na ochranu soukrom v podobě garance nedotknutelnosti osoby (čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 Listiny); tato osoba je povinna strpět zsah do sv fyzick integrity v podobě lkařskho vkonu za zkonem stanovench podmnek. Za čelem přezkumu lidskoprvn konformity prvn pravy omezen prva na ochranu soukrom, včetně zsahu do tělesn integrity, doprovzen limitačnmi klauzulemi o podmnkch přpustnosti omezen soukrom sttem, použv judikatura ESLP pětistupňov test (podrobněji viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvl, J., Bobek, M. Evropsk mluva o lidskch prvech. Komentř. 1. vydn. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 99-116, komentř D. Kosař).
74. Prvn krok testu se tže, zda projednvan přpad spad pod věcn rozsah těch prv, jež jsou omezovna. Odpověď na tuto otzku je zřejm. Sfra ochrany zkladnho prva na ochranu soukromho a rodinnho života zahrnuje garance dan jednotlivcům, jež m stt povinnost respektovat a zasahovat do nich jen v nevyhnutelnch přpadech. Je-li lkařskm vkonem zasaženo do prva na nedotknutelnost osoby, aniž by šlo o zsah z důvodu jejho onemocněn a u osob mladšch 15 let nesou za tento zsah odpovědnost zkonn zstupci dtěte, pak je zcela přirozen hovořit o omezen, kter m bt předmětnmu testu podrobeno.
75. Druh otzka testu směřuje ke zjištěn, zda bylo do zkladnho lidskho prva skutečně v konkrtnm přpadě zasaženo. Tak odpověď na ni mus bt kladn. Požadavek je naplněn zsahem do fyzick integrity očkovan osoby s předpokldanou dlouhodobou činnost. V přpadě povinnho očkovn nezletilho ve věku do 15 let se omezuje tž prvo zkonnch zstupců (rodičů) rozhodovat o pči a vchově svch dět (čl. 32 odst. 4 Listiny). stavn soud ostatně judikoval v nlezu sp. zn. III. S 449/06 tž možnost zsahu do zkladnho prva na svobodu projevovat sv nboženstv a vru.
76. Předmětem třetho kroku testu je přezkum legality omezen prva na ochranu soukrom. Ždouc zkonnost (prvnost) limitace zkladnho prva zde obsahově vychz z postultů doktrny omezen zkladnho prva stanovenho zkonem ("prescribed by law") vyjdřen v čl. 4 Listiny. Tuto problematiku ve vztahu k omezen zkladnch prv zkonem v přpadech povinnho očkovn proti infekčnm nemocem řeš již body 60 až 71 tohoto nlezu, a to s kladnm zvěrem o legalitě zkonnho omezen.
77. Čtvrt krok testu nastoluje požadavek legitimity omezen dotčench zkladnch prv. Evropsk otzka zn takto: Sleduje zsah do lidskho prva alespoň někter z povolench legitimnch clů? Typologii a včet legitimnch clů vytvořila judikatura ESLP jako vsledek generalizace judikatorn praxe (srov. komentř citovan v bodě 73, s. 110, 111). Jednm z uznanch legitimnch clů je ochrana zdrav, přičemž při povinn vakcinaci nejde jen o v zsadě plošn očkovn osob ex lege, ale tž zprostředkovaně o ochranu těch fyzickch osob před infekc přenosn nemoci, jež z různch důvodů očkovny nebyly.
78. Beze vš pochybnosti nejvznamnějš pt krok testu m odpovědět na otzku nezbytnosti omezen zkladnho prva zkonem (aniž by byl judikaturou ESLP přijat jednotn a zvazn algoritmus posuzovn tto otzky). Prvě otzku nezbytnosti povinn vakcinace v demokratick společnosti ostatně kladou stěžovatel ve svm nvrhu.
79. stavn soud tu nepovažuje za součst svch přezkumnch oprvněn posuzovat odborn aspekty problematiky včetně těch důvodů, jež vedly ve světle poznatků lkařsk vědy k zaveden dlč či plošn vakcinace obyvatelstva včetně využit institutu povinnho očkovn upravenho zkonem. Nen rol stavnho soudu, aby řešil otzku, zda epidemiologick situace v t či on zemi evropskho kontinentu opravňuje k pravě povinnho očkovn, či nikoli. Jakkoli se zde nabz využit expertnch poznatků, nlež posouzen těchto pramenů do dispozičn sfry legislativn a exekutivn. stavn soud proto vyšel z obecně dostupnch pramenů kompetentnch instituc mezinrodnch i českch. Zvěry z nich patrn hovoř ve prospěch přijatho řešen v zsadě plošn vakcinace proti vybranm infekčnm nemocem a zjem na ochraně veřejnho zdrav převažuje nad argumenty stěžovatelů proti povinnmu očkovn.
80. Ve vyjdřen Ministerstva zdravotnictv k stavn stžnosti stěžovatelů veden pod sp. zn. I. S 1253/14 (projednvan jako konkrtn přpad mimo stavněprvn kontrolu zkona samostatně) se statisticky dokld podstatn snžen či vymizen nemocnosti pot, co bylo u infekčnch nemoc přistoupeno k (dostupnmu) povinnmu preventivnmu očkovn. Jako přklady jsou uvedeny spalničky, poliomyelitida (dětsk obrna) a zškrt. U spalniček představovala v roce 1953 nemocnost počet 350 osob na 100 000 obyvatel, postupně se ještě zvšila až na 900 osob, při zahjen očkovn v roce 1969 činila přibližně 600 osob a po zaveden dvou očkovacch dvek byla tato nemocnost, s vjimkou mal odchylky počtkem 90. let minulho stolet, na nule. U dětsk obrny přeshl počet hlšench onemocněn 2 000 osob již koncem 40. let minulho stolet. Po nasazen vakcn proti tto nemoci od roku 1957 došlo již v roce 1961 k vymizen tohoto onemocněn. Při sledovn zškrtu bylo zaznamenno nejvce nemocnch v roce 1946, a to v poměru přes 500 na 100 000 obyvatel. Pot začalo očkovn a od 60. let nedochz k podstatnějšmu vskytu tto choroby.
81. Doporučen Světov zdravotnick organizace (WHO) pro Evropu, zahrnujc statistick daje do roku 2011, obsahuje v sedmi bodech očkovac strategii se zdůrazněnm preventivnho působen očkovn. Jak se demonstruje zejmna v jeho prvnm a čtvrtm bodě, vysok proočkovanost vede k omezen vskytu dan nemoci a prvě ona je zrukou minimalizace vzniku či šřen epidemi. Podle srovnvacch tabulek publikovanch k citovanm bodům dosahuje ždouc stupeň proočkovanosti přibližně 95 % (zdroj: http://www.uvzsr.sk/docs/info/epida/Seven_Key_Reasons.pdf).
82. V roce 1997 bylo pod č. 1317 publikovno doporučen nazvan Očkovn v Evropě jako dokument Parlamentnho shromžděn Rady Evropy. V textu doporučen se apeluje na Vbor ministrů, aby byly člensk stty vyzvny k zaveden komplexnch programů veřejnho očkovn jako nejefektivnějšho prostředku prevence infekčnch nemoc. Již v vodu doporučen se připomn, že v některch zemch středn a vchodn Evropy došlo po pdu totalitnch režimů k rozvolněn či zniku systmu sttn zdravotn pče a důsledkem je mj. zvšen vskyt infekčnch nemoc (text je dostupn na http://assembly.coe.int, podrobněji viz Doc. 7726, zprva Vboru pro sociln, zdravotn a rodinn zležitosti, přijat v roce 1997).
83. Rada Evropsk unie přijala na svm shromžděn ke zdravotnickm otzkm dne 6. 6. 2011 v Luxemburgu zvěry nazvan Dětsk imunizace: spěchy a vzvy dětsk imunizace v Evropě a cesta vpřed. Dokument se opr o čl. 168 Smlouvy o fungovn Evropsk unie, podle něhož maj bt nrodn politiky k otzkm ochrany veřejnho zdrav souladn. Odkazuje se na nařzen Evropskho parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 z 21. dubna 2004 o zřzen Evropskho střediska pro prevenci a kontrolu nemoc (http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/lsa/122391.pdf).
84. stavn soud k provedenmu pětistupňovmu testu omezen zkladnho prva, kter aplikoval na nezbytnost limitace prva na nedotknutelnost osoby zkonnou pravou institutu povinn vakcinace, uzavr, že oproti argumentům stěžovatelů je v českch i mezinrodnch pramenech a doporučench k tto problematice kladen důraz na požadavek uskutečněn programů veřejnho očkovn včetně dětsk imunizace, a to za čelem minimalizace šřen infekčnch nemoc v zjmu ochrany veřejnho zdrav. prava institutu povinnho očkovn, jež je plně v kompetenci vnitrosttnho zkonodrstv, slouž realizaci tohoto požadavku. Test tedy vyznv ve prospěch stvajc prvn pravy.
XII.
Zvěry
85. Poměřovn zjmu na ochraně veřejnho zdrav a zkladnch prv a svobod, jež jsou či mohou bt povinnm očkovnm proti přenosnm nemocem zasaženy, je polyvalentn zležitost i proto, že na straně zkladnch prv jsou přtomna lidsk, občansk i sociln prva. stavn soud zde vyslovil ve vztahu k ustanoven 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav, jež stěžovatel navrhovali zrušit, obecn zvěry o jeho souladu s postulty stavy a Listiny, aniž by zasahoval do sfry expertn či politick. Veřejn zjem lze v relaci k zkladnm prvům posuzovat na stavněprvn rovni přezkumu prvn pravy povinnho očkovn v rovině nezbytnosti. Předmětem přezkumu jsou obecn zkonn garance postupu při povinn vakcinaci, zatmco stanoven detailnch pravidel povinnho očkovn, vychzejcch z expertnch znalost, je i při jejich dopadu na poměry jedince třeba přenechat exekutivn oblasti a koncepčnm vahm legislativn politiky.
86. Dosavadn legislativn řešen otzky povinnho očkovn proti infekčnm nemocem umožňuje s dostatečnou pohotovost reagovat na vvoj vskytu jednotlivch infekčnch onemocněn na zem sttu i na nejnovějš stav vědeckho poznn v oblastech lkařstv a farmakologie. Tomu odpovdaj i průběžn změny vyhlšky č. 537/2006 Sb., o očkovn proti infekčnm nemocem, (vyhlšky č. 65/2009 Sb., č. 443/2009 Sb., č. 299/2010 Sb.) a předtm platn vyhlšky č. 439/2000 Sb. o tže problematice, jimiž dochzelo a dochz ke změně rozsahu povinnho očkovn.
87. stavn soud považuje za ždouc vyslovit k předmětu svho přezkumu tž obiter dictum. Jeho pozitivn zvěry o splněn postultu vhrady zkona a o nezbytnosti zkonn pravy povinnho očkovn vyčerpaly rmec přezkumu a neoprvnily soud k posouzen nmitky stěžovatelů (formulovan v podstatě de lege ferenda) o absenci prvn pravy odpovědnosti sttu za škodu způsobenou jednotlivci tmto očkovnm. Stanov-li však stt sankci pro přpad odepřen povinnosti strpět vakcinaci, mus se zamšlet i nad situac, při nž eventulně způsob vkonem prva očkovan osobě jmu na zdrav. Prostor k odškodněn takov osoby otevr již mluva o biomedicně, kter je součst stavnho pořdku a v čl. 24 hovoř o "spravedliv nhradě" za "nepřiměřen poškozen" zdrav způsoben zkrokem stanovenm zkonem. Součst vah o předmětnm odškodněn může bt tž prvn prava nhrady majetkov a nemajetkov jmy v občanskm zkonku. Nelze však přehldnout, že při realizaci povinnho očkovn jde o lkařsk vkon preventivn povahy, činěn v zjmu ochrany veřejnho zdrav, aprobovan zkonem a majc mimořdně širok osobn rozsah a dopad. Tyto okolnosti ztěžuj prvn postaven osoby, jež může bt v důsledku očkovn poškozena na zdrav, a je tedy namstě, aby legislativa odpovědně zvžila doplněn prvn regulace institutu povinnho očkovn proti infekčnm nemocem o pravu odpovědnosti sttu za vše naznačen nsledky. Mělo by se tak stt tm spše, že takov prvn prava nen v jinch sttech nikterak ojediněl (srov. přilhavou vtku, kterou v tomto ohledu adresoval zkonodrci stavn soud Slovinsk republiky v rozhodnut ze dne 12. 2. 2004 sp. zn. U-I-127/01).
88. Součst nvrhu stěžovatelů na zrušen čst prvnch předpisů byl tž nvrh na zrušen ustanoven 29 odst. 1 psm. f) zkona o přestupcch, konkrtněji nvrh na vypuštěn textu o porušen zkazu či povinnosti stanoven nebo uložen k předchzen vzniku a šřen infekčnch onemocněn. Ani tomuto nvrhu nebylo možn vyhovět. Důvodem je již věcn zběr skutkov podstaty přestupku, kterou stěžovatel ždali zrušit. Jak je patrn ze zněn zkona o ochraně veřejnho zdrav, nesplněn povinnosti či zkazu v souvislosti s povinnou vakcinac tvoř jen čst tto skutkov podstaty. Sankce zde mohou bt ukldny tž za přestupky spočvajc v jinm jednn než nepodroben se očkovac povinnosti (viz porušen povinnost podle ustanoven 45 až 75b zkona o ochraně veřejnho zdrav, např. povinnosti provst a dodržovat protiepidemick opatřen, povinnosti izolovat nemocnho na infekčnm oddělen atd.).
89. Ze všech uvedench důvodů neshledal stavn soud důvod ke zrušen předmětnch zkonnch prav, neboť zkladn prva garantovan čl. 2 odst. 3 stavy, čl. 9 mluvy a čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4, 7, 10, 11, 15, 31 a čl. 32 odst. 4 Listiny jimi nejsou porušena. stavn soud proto podle 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, nvrh na zrušen 46 zkona o ochraně veřejnho zdrav a na zrušen 29 odst. 1 psm. f) zkona o přestupcch zcela zamtl.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k rozhodnutí pléna soudkyně Kateřina Šimáčková.