Ve věci návrhu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a návrhu na zrušení čl. II odst. 1 vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem 94/2007 účinný od 27.04.2007
| Schválené: | 01.03.2007 |
| Účinnost od: | 27.04.2007 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | MZDA. PLATY. PRÉMIE A ODMĚNY. NÁHRADA MZDY., Exekutor. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v plénu ve složení z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické, ve věci návrhu I. senátu Ústavního soudu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhl. č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ve věci návrhu P. s. b. d. na zrušení čl. II odst. 1 vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, takto:
Výrok I. Ustanovení § 5 odst. 1 věty druhé vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. II. Ustanovení čl. II., bod 1. vyhl. č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb. , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. III.Ustanovení čl. II., bod 1. vyhl. č. 291/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
A.
1. stavn stžnost doručenou stavnmu soudu dne 29.9.2004 se stěžovatelka, obchodn společnost E., s.r.o., domhala zrušen usnesen Obvodnho soudu pro Prahu 3 ze dne 20.7.2004, č.j. E-Nc 1895/2002-52, kterm byl potvrzen přkaz k hradě nkladů exekuce vydan v exekučnm řzen, v němž vystupuje v postaven povinnho subjektu. Tvrdila, že napadenm usnesenm bylo porušeno jej prvo zakotven v čl. 36 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“), což zdůvodnila popisem vvoje exekučnho řzen, zejmna jeho zvěrečn fze tkajc se určen nkladů exekuce a jejich hrady. Soudu předevšm vytkala, že nepřihldl k ustanoven 11 odst. 2 vyhlšky č. 330/2001 Sb., o odměně a nhradch soudnho exekutora, o odměně a nhradě hotovch vdajů sprvce podniku a o podmnkch pojištěn odpovědnosti za škody způsoben exekutorem, ve zněn vyhlšky č. 233/2004 Sb. kterou se měn vyhlška č. 330/2001 Sb., o odměně a nhradch soudnho exekutora, o odměně a nhradě hotovch vdajů sprvce podniku a o podmnkch pojištěn odpovědnosti za škody způsoben exekutorem. Dovodila, že když cel dluh dobrovolně uhradila, aniž by na tom měla podl exekuce, došlo k upuštěn od proveden exekuce, a tudž odměna exekutora měla bt určena podle 11 odst. 1 psm. a) cit. vyhlšky, tedy pouze ve vši 50 %. K tomu dodv, že pro přpad nroku na odměnu v pln vši dle 11 odst. 2 cit. vyhlšky nebyly splněny potřebn podmnky, respektive nebyla splněna podmnka stanoven v 11 odst. 2 psm. a). Řzen je vedeno pod sp.zn. I. S 639/04.
2. Ze spisu Obvodnho soudu pro Prahu 3, sp.zn. E-Nc 11895/2002, stavn soud zjistil, že u něj byl proti stěžovatelce podn nvrh na nařzen exekuce podle zkona č. 120/2001 Sb., o soudnch exekutorech a exekučn činnosti (exekučn řd) a o změně dalšch zkonů (dle jen „exekučn řd“), k vymožen pohledvky ve vši 2 303 588 Kč s přslušenstvm. Usnesenm ze dne 24.10.2002, č.j. E-Nc 11895/2002-9, byla exekuce nařzena a provedenm exekuce byl pověřen soudn exekutor Exekutorskho řadu Praha 4, sdlem Novodvorsk 1010, Praha 4, JUDr. D. K. Ze spisu dle vyplynulo, že povinnmu byly doručeny navazujc exekučn přkazy k proveden exekuce přikznm dvou pohledvek z čtu, prodejem nemovitosti a prodejem movitch věc. Dne 1.12.2003 vydal soudn exekutor přkaz k hradě nkladů exekuce č.j. Ex 236/02-59, v němž stanovil jejich celkovou vši 278 467,- Kč (z toho 276 408,60 Kč odměna exekutora za proveden exekuce, nhrada hotovch vdajů 1 585,90 a nhrada za doručen 472,50 Kč), proti ktermu stěžovatelka podala nmitky založen na tvrzen, že zkladem pro určen odměny za proveden exekuce ukldajc zaplacen peněžit čstky je vše exekutorem vymoženho plněn, že však exekutor pouze vydal exekučn přkazy postihujc majetkov hodnoty povinnho, povinn však splnil zcela dobrovolně, zčsti přmo oprvněnmu, zčsti na čet exekutora. Exekutor nmitky postoupil soudu, kter usnesenm ze dne 16.2.2004, č.j. E-Nc 11895/2002, přkaz v dotčench vrocch zrušil, když se ztotožnil se stanoviskem stěžovatelky, že zkladem pro určen odměny je vše vymoženho plněn, a proto bude třeba, aby exekutor v odůvodněn přkazu k hradě nkladů exekuce uvedl, jak čstka byla exekuc vymožena (nikoli vymhna) a jakm způsobem pak byla nsledně vsledn odměna vypočtena. Dne 2.5.2004 vydal soudn exekutor nov přkaz k hradě nkladů exekuce č.j. E 236/02-89, kterm stanovil nklady exekuce v celkov vši 384 040,- Kč (z toho 382 796,50 Kč odměna exekutora, 708,- Kč nhrada hotovch vdajů, 535,50 Kč nhrada za doručen - pozn. při určen vše odměny vychzel exekutor ze zkladu ve vši 2 144 517,- Kč), proti němuž stěžovatelka podala opět nmitky. Po jejich postoupen, soud přkaz k hradě nkladů potvrdil, shledav nedůvodnost nmitek. Vychzel přitom z novelizovanho zněn 5 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., kter bylo aplikovateln rovněž na exekučn řzen zahjen přede dnem nabyt činnosti novelizace (pokud v nich nebylo pravomocně rozhodnuto o odměně soudnho exekutora). Z toho vyplv, že za vymožen plněn, kter je zkladem pro určen odměny za proveden exekuce, se považovalo každ plněn, kter bylo učiněno pot, co bylo povinnmu doručeno rozhodnut soudu o nařzen exekuce. Vzhledem k tomu, že vymhan čstka byla povinnm uhrazena po dni doručen usnesen o nařzen exekuce, soud shledal, že stanoven odměna exekutora i dalš požadovan čstky jsou v souladu s novelizovanou dikc vyhlšky č. 330/2001 Sb. Ze soudnho spisu stavn soud dle zjistil, že oprvněn k dotazu Obvodnho soudu pro Prahu 3 informoval o průběhu hrady pohledvky, k nž došlo tak, že po nařzen exekuce bylo do 21.1.2004 zaplaceno 1 819 975,- Kč, dne 13.2. 2004 bylo zaplaceno 324 542,- Kč (tj. celkem 2 144 517,- Kč), z toho prostřednictvm soudnho exekutora suma ve vši 770 000,- Kč) a dne 16.2.2004 bylo odpuštěno penle ve vši 159 071,- Kč.
3. V průběhu řzen o stavn stžnosti I. sent stavnho soudu zkonstatoval, že v posuzovanm přpadě šlo o aplikaci 5 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a nhradch soudnho exekutora, o odměně a nhradě hotovch vdajů sprvce podniku a o podmnkch pojištěn odpovědnosti za škody způsoben exekutorem (dle jen „vyhlška“). Tato vyhlška byla vydna ministerstvem spravedlnosti na zkladě zmocněn zařazenho do 131 psm. a) až c) exekučnho řdu a nabyla činnosti 18.9.2001. Ustanoven 5 odst. 1 v původn podobě znělo: „Nestanov- li se dle jinak, je zkladem pro určen odměny za proveden exekuce ukldajc zaplacen peněžit čstky vše exekutorem vymoženho plněn.“ Vyhlškou č. 233/2004 Sb., s činnost od 30.4.2004, bylo toto ustanoven doplněno tak, že jeho dikce zněla: „Nestanov-li se dle jinak, je zkladem pro určen odměny za proveden exekuce ukldajc zaplacen peněžit čstky vše exekutorem vymoženho plněn. Za vymožen plněn se považuje každ plněn, kter bylo učiněno pot, co bylo povinnmu doručeno rozhodnut soudu o nařzen exekuce, ke splněn povinnosti uveden v usnesen o nařzen exekuce, nejde-li o plněn ke splněn povinnosti k hradě nkladů exekuce nebo k hradě nkladů oprvněnho." Podle algoritmu zařazeno do 6 vyhlška se ze zkladu daně vypočetla odměna exekutora:
1) Odměna za proveden exekuce ukldajc zaplacen peněžit čstky čin
do 3 000 000 Kč zkladu 15 %, z přebvajc čstky až do 40 000 000 Kč zkladu 10 %, z přebvajc čstky až do 50 000 000 Kč zkladu 5 %, z přebvajc čstky až do 250 000 000 Kč zkladu 1 %.
2) Čstka nad 250 000 000 Kč se do zkladu nezapočtv.
3) Odměna podle odstavce 1 čin nejmně 3 000 Kč.
V přechodnch ustanovench bylo ve vyhlšce č. 233/2004 Sb. zakotveno toto pravidlo:
„1. Odměna stanoven touto vyhlškou nlež exekutorovi i v exekučnm řzen, kter bylo zahjeno přede dnem nabyt činnosti tto vyhlšky, s vjimkou řzen, ve kterm již bylo pravomocně o odměně soudnho exekutora rozhodnuto.“.
4. Vyhlška současně v obou verzch zohlednila „dobrovoln“ splněn povinnosti dlužnkem v prvn fzi exekuce, tj. ještě před jejm provedenm. V původnm zněn podle 11 odst. 1 psm. a) nležela exekutorovi odměna, pokud od proveden exekuce upustil (dle 46 odst. 3 exekučnho řdu), v přpadě exekuce ukldajc zaplacen peněžit čstky ve vši 50 % odměny podle 6 s tm, že za zklad odměny se považovala vše pohledvky, kter měla bt vymožena. Podle novelizovanho zněn nlež exekutorovi, kter upustil od proveden exekuce odměna ve vši 50 % odměny podle 6, jde-li o exekuci ukldajc zaplacen peněžit čstky. Současně byl doplněn druh odstavec v tomto zněn:
„ Exekutorovi nlež odměna v pln vši, upustil-li od proveden exekuce pot, co
a) psemně vyzval povinnho k dobrovolnmu splněn povinnosti, kterou povinnmu ukld exekučn titul, a
b) povinn splnil dobrovolně to, co mu ukld exekučn titul, a uhradil nklady exekuce až po uplynut přiměřen lhůty stanoven exekutorem ve vzvě podle psmene a).“
5. Podle 46 odst. 3 exekučnho řdu plat, že exekutor upust od proveden exekuce jen tehdy, spln-li povinn dobrovolně to, co mu ukld exekučn titul, a uhrad nklady exekuce; podle 87 odst. 1 exekučnho řdu tvoř nklady exekuce odměna exekutora, nhrada hotovch vdajů, nhrada za ztrtu času při provděn exekuce, nhrada za doručen psemnost, odměna a nhrada nkladů sprvce podniku, a je-li exekutor nebo sprvce podniku pltce daně z přidan hodnoty, je nkladem exekuce rovněž přslušn daň z přidan hodnoty.
6. Prvn sent stavnho soudu při posuzovn důvodnosti stavn stžnosti dospěl ke zjištěn, že aplikovan ustanoven 5 odst. 1 věty druh vyhl. č. 330/2001 Sb., ve zněn vyhl. č. 233/2004 Sb. je v rozporu s stavnmi předpisy, proto ve smyslu 78 odst. 2 zk. č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“), rozhodl usnesenm ze dne 8.2.2006, č.j. I.S 639/04-12, o přerušen řzen a o podn nvrhu plnu stavnho soudu na posouzen jeho stavnosti.
7. Nvrhem doručenm stavnmu soudu dne 30.11.2004 se stěžovatel - P. s. b. d. domhal zrušen usnesen Obvodnho soudu po Prahu 5 ze dne 13.9.2004, č.j. Nc 733/2003-134, a přkazu k hradě nkladů exekuce vydanmu JUDr. J. P., PhD., soudnm exekutorem, ze dne 29.1.2003, č.j. EX 1651/03-248, ve zněn opravnho usnesen ze dne 29.3.2004, č.j. 1651/03-264, a současně podal nvrh na zrušen čl. II. odst. 1 vyhlšky č. 233/2004 Sb., kterou se měn vyhlška č. 330/2001 Sb., o odměně a nhradch soudnho exekutora, o odměně a nhradě hotovch vdajů sprvce podniku a o podmnkch pojištěn odpovědnosti za škody způsoben exekutorem. Tvrdil, že napadenmi rozhodnutmi byla porušena jeho stavně zaručen prva zakotven v čl. 1 stavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny, proto navrhl jejich zrušen; nvrh na zrušen ustanoven čl. II odst. 1 vyhlšky odůvodnil zakzanou zpětnou činnost. Řzen je vedeno pod sp.zn. I. S 752/04.
8. Ze spisu Obvodnho soudu pro Prahu 5, sp.zn. Nc 733/2003, stavn soud zjistil, že u něj byl proti stěžovateli podn nvrh na nařzen exekuce podle zkona č. 120/2001 Sb. k vymožen pohledvky ve vši 5 261 822,42 Kč s přslušenstvm. Usnesenm ze dne 21.5.2003, č.j. Nc 733/2003-6, byla exekuce nařzena a provedenm exekuce byl pověřen soudn exekutor Exekutorskho řadu Praha 5 JUDr. J. P. Ze spisu dle vyplynulo, že soudn exekutor vydal dne 19.8.2003 přkaz na nařzen exekuce prodejem spoluvlastnickho podlu na nemovitosti a že dne 23.11.2003 doručil povinnmu exekučn přkaz přikznm pohledvky z čtu a současně přkaz k hradě nkladů exekuce z thož dne, č.j. EX 1651/03-208, ve vši 1 016 493,- Kč (z toho odměna exekutora 926 550,- Kč, nklady exekuce 41 538,- Kč a k tomu DPH 48 405,- Kč). Stěžovatel proti němu podal nmitky, v nichž upozornil, že dluh uhradil dobrovolně. Obvodn soud usnesenm ze dne 16.1.2004, č.j. Nc 733/2003-60, přkaz k hradě nkladů zrušil pro nepřezkoumatelnost a pro nesrozumitelnost. V mezidob, a to dne 19.12.2003, vydal soudn exekutor dalš přkaz k hradě nkladů exekuce, č.j. EX 1651/03-230, v němž vyčslil dalš nklady exekuce ve vši 2 496 784,50 Kč představujc nklady spojen se sprvou podniku, tj. nklady sprvce podniku a jeho odměnu. Tak proti tomuto přkazu podal stěžovatel nmitky, v nich vyjdřil nzor, že odměna sprvce podniku je neopodstatněn, neboť exekučn přkaz na prodej podniku byl vydn v rozporu s exekučnm řdem, protože již dřve zvolen způsob exekuce - prodej nemovitosti povinnho - byl zcela postačujcm k vymožen dlužn čstky. Obvodn soud usnesenm ze dne 6.2.2004, č.j. Nc 733/2003-69, přkaz zrušil pro nepřezkoumatelnost. Dne 29.1.2004 (s nesprvnm datem „29.1.2003“, usnesenm ze dne 29.3.2004, č.j. EX 1651/03-264 opravenm na sprvn datum) vydal soudn exekutor přkaz k hradě nkladů exekuce, č.j. EX 1651/03-248, ve vši 1 173 775,40 Kč (z toho odměna exekutora činila 926 550,- Kč, nklady exekuce 35 561,- Kč, DPH ve vši 22 % z odměny 203 841,- Kč, DPH ve vši 22 % z nkladů exekuce 7 823,- Kč). Proti přkazu podal stěžovatel nmitky, protože odměnu považoval za neopodstatněnou a nklady za nedoložen a neprokzan. Souběžně Obvodn soud pro Prahu 5 usnesenm ze dne 5.3.2004, č.j. NC 733/2003-102, exekuci zastavil co do čstky 5 261 822,42 Kč s rokem z prodlen a nkladů předchzejcho řzen, když vzal za prokzan, že pohledvka byla uhrazena povinnm dobrovolně mimo exekuci a splněnm zanikla; exekuce na nklady exekuce měla bt nadle vedena. Nslednm usnesenm ze dne 13.9.2004, č.j. Nc 733/2003-134, obvodn soud přkaz k hradě nkladů exekuce změnil tak, že vši nkladů určil čstkou 1 119 944,60 Kč, přičemž vyšel z novelizovanho zněn 5 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., v souladu s nm vypočetl odměnu exekutora ve vši 917 830,- Kč s DPH 201 922,60 Kč a hotov vdaje 60,- Kč s DPH 132,- Kč.
9. V průběhu řzen o stavn stžnosti I. sent stavnho soudu zkonstatoval, že tak v tomto přpadě šlo o aplikaci 5 odst. 1 vyhlšky (stejně jako v řzen o stavn stžnosti ve věci I. S 639/04), včetně přechodnho ustanoven, jehož zrušen v tto věci navrhoval stěžovatel - P. s. b. d., a ze shodnch důvodů řzen usnesenm ze dne 2.11.2006, č.j. I.S 752/04-26, přerušil a podal nvrh plnu stavnho soudu na posouzen stavnosti těchto ustanoven, protože je přesvědčen, že jsou v rozporu s stavnmi předpisy.
10. Oba nvrhy na zrušen prvnho předpisu se tkaj prvn pravy odměny exekutora, jde tedy o obsahově shodn předměty řzen, kter spolu skutkově souvis. Vzhledem k těmto zjištěnm a v zjmu hospodrnosti rozhodl stavn soud usnesenm ze dne 14.11.2006, č.j. Pl. S 8/06-18, Pl.S 80/06, v souladu s ust. 63 zkona o stavnm soudu, za použit 112 odst. 1 obč. soudnho řdu, o spojen těchto věc ke společnmu řzen s tm, že toto řzen bude nadle vedeno pod sp.zn. Pl. S 8/06.
B.
11. V průběhu nsledujc fze řzen stavn soud předložil nvrh ve věci veden pod sp. zn. I. S 639/04 k vyjdřen ministerstvu spravedlnosti a Veřejnmu ochrnci prv (kterho současně poždal o sdělen, zda vstupuje do řzen). Vzhledem k tomu, že ve věci veden pod sp.zn. I. S 752/04 šlo o obsahově totožnou zležitost, vychzejc ze shodn argumentace, nepovažoval stavn soud, za nezbytn z důvodů procesn ekonomie, zaslat tento nvrh dotčenm subjektům.
12. Ministerstvo spravedlnosti, ve vyjdřen podepsanm tehdejšm mstopředsedou vldy Česk republiky a ministrem spravedlnosti JUDr. Pavlem Němcem, nejprve formulovalo pochybnosti o tom, zda je vhodn oceňovat dobrovoln plněn povinnho v rmci exekučnho řzen jinak, než jak to čin platn prvn prava; v t souvislosti zdůraznilo, že k exekučnmu řzen došlo zpravidla z toho důvodu, že povinn nesplnil řdně a včas svoji povinnost ze zvazkovho prvnho vztahu a po vydn rozhodnut soudem ani z tohoto rozhodnut. V dalš čsti zrekapitulovalo obsah 46 odst. 3, 87 odst. 1 a 88 odst. 1 exekučnho řdu a modelovalo tři situace, kter mohou vzniknout v souvislosti s upouštěnm od proveden exekuce. Předně může povinn dobrovolně splnit to, co mu ukld exekučn titul, na zkladě psemn vzvy soudnho exekutora k dobrovolnmu splněn povinnosti ve lhůtě stanoven exekutorem. V tomto přpadě může soudn exekutor spojit přkaz k hradě nkladů exekuce s uvedenou vzvou a nlež mu odměna (jde-li o exekuci ukldajc zaplacen peněžit čstky) ve vši 50 %. Vši odměny v takov přpadě může soudn exekutor vyvodit z předpokladu, že povinn na jeho vzvu v určen lhůtě dobrovolně svoji povinnost spln. Dalš možnost je dobrovoln splněn povinnosti bez předchoz psemn vzvy soudnho exekutora; v tomto přpadě může exekutor po splněn povinnosti vydat přkaz k hradě nkladů exekuce a po zaplacen těchto nkladů (odměna nlež opět ve vši 50 %) upust od proveden exekuce. Konečně dojde-li k situaci podle 11 odst. 2 vyhlšky, tj. povinn spln povinnost dobrovolně až po uplynut lhůty uveden v psemn vzvě, nlež soudnmu exekutorovi odměna v pln vši, což ministerstvo považuje za přiměřen.
13. K nmitce skrytho zvšen zkladu pro vpočet odměny provedenho vyhlškou uvedlo, že je třeba vychzet ze zmocněn k vydn vyhlšky, kter je obsaženo v 131 psm. a) exekučnho řdu, a vyjdřilo nzor, že vzhledem k tto skutečnosti a s přihldnutm k čl. 4 odst. 1 Listiny, nen vyhlška v rozporu ani s stavnm pořdkem ani se zkonem, k jehož proveden byla vydna.
Pozn. Relevantn zněn 131 psm. a) je nsledujc:
„Ministerstvo se zmocňuje, aby stanovilo vyhlškou a) vši a způsob určen odměny exekutora, hotovch vdajů, nhrady za doručen psemnost a nhrady za ztrtu času, včetně přiměřen vše zlohy.“
14. Veřejn ochrnce prv sdělil, že v souladu s ustanovenm 69 odst. 2 zkona o stavnm soudu vstupuje do řzen. K vlastnmu nvrhu uvedl, že nemůže než vyjdřit souhlas s nzorem prvnho sentu stavnho soudu na zrušen 5 odst. 1 věty druh vyhl. č. 330/2001 Sb., jeho argumentaci považuje za přesvědčivou a vyčerpvajc a s nvrhem na zrušen se ztotožňuje.
15. V průběhu řzen o nvrhu I. sentu stavnho soudu přikročilo ministerstvo spravedlnosti k dalš novelizaci inkriminovanho ustanoven, a to s činnost od 1.8.2006 (viz vyhl. č. 291/2006 Sb., kterou se měn vyhlška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a nhradch soudnho exekutora, o odměně a nhradě hotovch vdajů sprvce podniku a o podmnkch pojištěn odpovědnosti za škody způsoben exekutorem, ve zněn vyhlšky č. 233/2004 Sb.). Od uvedenho data ustanoven 5 odst. 1 zn: „Nestanov-li se dle jinak, je zkladem pro určen odměny za proveden exekuce ukldajc zaplacen peněžit čstky vše exekutorem vymoženho plněn. Za vymožen plněn se považuje každ plněn, kter bylo učiněno pot, co soud vydal rozhodnut podle 44 odst. 2 zkona.“. Současně do přechodnch ustanoven zařadil toto pravidlo:
„1. Odměna stanoven vyhlškou č. 330/2001 Sb., ve zněn vyhlšky č. 330/2004 Sb. (pozn. sprvně m bt „č. 233/2004 Sb.“) a tto vyhlšky nlež exekutorovi i v exekučnm řzen, kter bylo zahjeno přede dnem nabyt činnosti tto vyhlšky, s vjimkou řzen, ve kterm již bylo pravomocně o odměně soudnho exekutora rozhodnuto.“
V nvaznosti na tuto novelizaci podala Exekutorsk komora stavnmu soudu podnět k zastaven řzen ve smyslu 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu.16. Za tto situace se stavn soud zabval posouzenm, zda nenastal důvod pro zastaven řzen podle 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu. Je pravdou, že formlně bylo ustanoven 5 odst. 1 věty druh zrušeno, bylo však nahrazeno ustanovenm využvajcm naprosto shodn konstrukce, změna spočv pouze v určen počtku doby, od nž se učiněn plněn považuje za vymožen plněn; ve sv podstatě nov určen počtku tto doby ještě vce vychz ve prospěch exekutora. Prvn sent stavnho soudu proto setrval na svm stanovisku, že ustanoven 5 odst. 1 věta druh vyhl. č. 330/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je v rozporu s stavnmi předpisy, a dodv, že stavnm principům tž odporuj vše uveden dvě přechodn ustanoven.
17. Přehled relevantnch ustanoven exekučnch předpisů
------------------------------------------------------------------------------- -------------------------
prava 46 odst. 3 věta prv Exekutor upust od proveden exekuce jen tehdy,
upuštěn exekučnho řdu spln-li povinn dobrovolně to, co mu ukld
od exekuce exekučn titul, a uhrad nklady exekuce.
------------------------------------------------------------------------------- -------------------------
prava 87 odst. 1 Nklady exekuce jsou odměna
nkladů exekučnho řdu exekutora, nhrada hotovch
exekuce vdajů, nhrada za ztrtu času při
provděn exekuce, nhrada za
doručen psemnost, odměna a
nhrada nkladů sprvce podniku, a
je-li exekutor nebo sprvce
podniku pltcem daně z přidan
hodnoty, je nkladem exekuce
rovněž přslušn daň z přidan
hodnoty podle zvlštnho prvnho
předpisu 20) (dle jen "nklady
exekuce").
------------------------------------------------------------------------------- -------------------------
prava 5 odst. 1 Nestanov-li se dle jinak, je
zkladu vyhlšky č. zkladem pro určen odměny za
odměny 330/2001 Sb., proveden exekuce ukldajc
exekutora ve zněn do zaplacen peněžit čstky vše
u peněžit 29. 4. 2004 exekutorem vymoženho plněn.
čstky
5 odst. 1 Nestanov-li se dle jinak, je
vyhlšky č. zkladem pro určen odměny za
330/2001 Sb., proveden exekuce ukldajc
ve zněn vyhl. č. zaplacen peněžit čstky vše
233/2004 Sb. exekutorem vymoženho plněn. Za
vymožen plněn se považuje každ
plněn, kter bylo učiněno pot,
co bylo povinnmu doručeno
rozhodnut soudu o nařzen
exekuce, ke splněn povinnosti
uveden v usnesen o nařzen
exekuce, nejde-li o plněn ke
splněn povinnosti k hradě
nkladů exekuce nebo k hradě
nkladů oprvněnho.
5 odst. 1 Nestanov-li se dle jinak, je
vyhlšky č. zkladem pro určen odměny za
330/2001 Sb., proveden exekuce ukldajc
ve zněn vyhl. č. zaplacen peněžit čstky vše
233/2004 Sb. a exekutorem vymoženho plněn. Za
vyhl. č. 291/2006 Sb. vymožen plněn se považuje každ
plněn, kter bylo učiněno pot,
co soud vydal rozhodnut podle
44 odst. 2 zkona.
------------------------------------------------------------------------------- -------------------------
prava 11 odst. 1 Upust-li exekutor od proveden
odměny vyhlšky č. exekuce ( 46 odst. 3 zkona),
exekutora 330/2001 Sb. nlež mu odměna
v přpadě ve zněn do a) v přpadě exekuce ukldajc
upuštěn 29. 4. 2004 zaplacen peněžit čstky ve vši
v přpadě 50 % odměny podle 6 s tm, že za
exekuce zklad odměny se považuje vše
pohledvky, kter m bt vymožena,
b) v přpadě exekuce ukldajc
jinou povinnost než zaplacen
peněžit čstky ve vši 30 %
odměny podle 7 až 10.
11 odst. 1 a 2 (1) Nestanov-li se dle jinak,
vyhlšky č. nlež exekutorovi, kter upustil
330/2001 Sb., od proveden exekuce ( 46 odst. 3
ve zněn vyhl. č. zkona), odměna
233/2004 Sb. a) ve vši 50 % odměny podle 6,
jde-li o exekuci ukldajc
(vyhlškou č. zaplacen peněžit čstky,
291/2006 Sb. b) ve vši 30 % odměny podle
nedotčena) 7 až 10, jde-li o exekuci
ukldajc jinou povinnost než
zaplacen peněžit čstky.
(2) Exekutorovi nlež odměna v
pln vši, upustil-li od proveden
exekuce pot, co
a) psemně vyzval povinnho k
dobrovolnmu splněn povinnosti,
kterou povinnmu ukld exekučn
titul, a
b) povinn splnil dobrovolně to,
co mu ukld exekučn titul, a
uhradil nklady exekuce až po
uplynut přiměřen lhůty stanoven
exekutorem ve vzvě podle psmene
a).
------------------------------------------------------------------------------- -------------------------
C.
18. stavn soud je v řzen o kontrole norem v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu povinen posoudit, zda napaden prvn předpis byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
19. Pravomoc ministerstev vydvat prvn předpisy k proveden zkona je založena čl. 79 odst. 3 stavy, a to za předpokladu danosti vslovnho zkonnho zmocněn. K stavnosti zkonnho zmocněn, jakož i k interpretaci zkonem stanovench mez pro podzkonnou normotvorbu se stavn soud již vyslovil ve svch nlezech (např. sp. zn. Pl. S 45/2000, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 21, nlez č. 30; vyhlšen pod č. 96/2001 Sb.). Provděc prvn předpis mus bt v prv řadě vydn oprvněnm subjektem. Sttn orgn, jenž je oprvněn k vydn podzkonnho prvnho předpisu, mus postupovat na zkladě zkona a v jeho mezch secundum et intra legem), nikoli mimo zkon (praeter legem). Zjednodušeně řečeno, m-li podle zkona bti X, přsluš tomuto sttnmu orgnu stanovit, že m bti X1, X2, X3, nikoli tž, že m bti Y. Před excesy moci vkonn pak ochraňuje barira věc vyhrazench k regulaci toliko zkonům (tzv. vhrada zkona); dan sttn orgn nemůže stanovit primrn prva a povinnosti. Z teoretickho hlediska je dle na podzkonn (provděc) prvn předpis kladen požadavek, aby byl obecn a dopadal tedy na neurčitou skupinu adrestů, neboť stava zmocňuje k prvn pravě, nikoli k vydn individulnho sprvnho aktu.
20. Zmocněnm k vydn vyhlšky je v předmětn věci ustanoven 131 psm. a) exekučnho řdu, dle něhož se Ministerstvo spravedlnosti zmocňuje, aby stanovilo vyhlškou vši a způsob určen odměny exekutora, hotovch vdajů, nhrady za doručen psemnost a nhrady za ztrtu času, včetně přiměřen vše zlohy.
21. Vyhlška č. 330/2001 Sb. byla vydna Ministerstvem spravedlnosti dne 5.9.2001, publikovna v čstce 128/2001 Sbrky zkonů dne 18. 9. 2001 a dle svho 28 nabyla činnosti dnem vyhlšen. Novela vyhlšky proveden vyhlškou č. 233/2004 byla vydna Ministerstvem spravedlnosti dne 20. 4. 2004, publikovna v čstce 77/2004 Sbrky zkonů dne 30.4.2004 a dle jejho čl. III nabyla činnosti dnem vyhlšen. Vyhlška č. 291/2006 Sb., kterou se měn vyhlška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a nhradch soudnho exekutora, o odměně a nhradě hotovch vdajů sprvce podniku a o podmnkch pojištěn odpovědnosti za škody způsoben exekutorem, ve zněn vyhlšky č. 233/2004 Sb. byla vydna Ministerstvem spravedlnosti dne 2.6.2006, publikovna v čstce 92/2006 Sbrky zkonů dne 19.6.2006 a dle jejho čl. III bylo nabyt jej činnosti stanoveno na den 1.8.2006.
22. stavn soud konstatuje, že napaden ustanoven byla vydna Ministerstvem spravedlnosti, jako zkonem vslovně a konkrtně oprvněnm (kompetentnm) sttnm orgnem, a svm obsahem, tkajcm se určen vše odměny exekutora, nevybočila z mez stanovench zmocňovacm ustanovenm 131 psm. a) exekučnho řdu. Vzhledem k uvedenmu stavn soud dospěl k zvěru, že napaden vyhlška byla přijata a vydna v mezch stavou stanoven kompetence. Rovněž nezjistil, že by nebyla přijata stavně předepsanm způsobem.
D.
23. Po zvžen uvedench argumentů a stanovisek, zejmna stanoviska Ministerstva spravedlnosti formulovanho v zvěrečnm nvrhu, dospěl stavn soud k zvěru, že ustanoven 5 odst. 1 věty druh vyhl. č. 330/2001 Sb. a přechodn ustanoven k novelizujcm pravm je nezbytn zrušit. Přitom se řdil nsledujcmi vahami.
24. stavn soud posuzoval (tž ve smyslu prvn přednesen nmitky Ministerstva spravedlnosti), zda nenastal důvod pro zastaven řzen podle 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu. Je pravdou, že formlně bylo ustanoven 5 odst. 1 věty druh zrušeno, bylo však nahrazeno ustanovenm využvajcm naprosto shodn konstrukce. V tto souvislosti poukazuje stavn soud na svoji judikaturu, kterou reagoval na podobnou situaci (nlez ve věci sp.zn. Pl. S 50/04, zejmna čst VI., publikovan pod č. 154/2006 Sb.).
25. Pokud Ministerstvo spravedlnosti navrhlo in eventum odmtnut nvrhu podanho I. sentem pro ztrtu aktivn legitimace tm, že novelizac napadenho ustanoven odpadla souvislost předmětu stavnch stžnost se zněnm 5 odst. 1 věty druh vyhl. č. 330/2001 Sb.; stavn soud ani tuto nmitku nesdl, neboť aktivn legitimace navrhovatele je zkoumna na počtku řzen.
26. K věcnm nmitkm Ministerstva spravedlnosti koncentrovanm do zdůrazněn postaven povinnho (vchovn působen ani sleva nejsou individulnm prvem, jde pouze o vhodnost, nikoliv o stavn prvo) a vztahu mezi exekutory (nelinern vazba mezi odměnou a prac, nemožnost kvantifikace) stavn soud dodv: Podle čl. 1 odst. 1 stavy je Česk republika svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. Jednm ze zkladnch pilřů prvnho sttu je prvn jistota a pod tmto zornm hlem mus bt posuzovn i obsah normativnch prvnch aktů, včetně provděcch předpisů. Nejasn a neurčit konstrukce v prvnch předpisech představuj tž porušen prva na spravedliv proces chrněnho v čl. 36 odst. 1 Listiny. Působen prvnch předpisů do doby minul, resp. jejich vliv na minul prvn skutečnosti, je nutno tž posuzovat pod zornm hlem principů prvnho sttu, a přpadn retroaktivita může bt z tohoto hlediska v rozporu s čl. 1 odst. 1 stavy.
27. stavn soud ve sv judikatuře opakovaně a trvale připomn spjatost principu předvdatelnosti důsledků prvnho předpisu s principy prvnho sttu. Předvdatelnost prvnho předpisu je přitom nepochybně nutno posuzovat i z hlediska dynamickho, tj. zkonodrce mus při změně prvn regulace zohledňovat dosavadn prvn stav, včetně stavu vvoje prvnch vztahů, a změny mus provdět citlivě a jen v mře nezbytn pro dosažen cle regulace. Trvat na takovm chovn zkonodrce je nutn, neboť se tm garantuje stabilita sfry svobodnho jednn a tž prvn jistota častnků prvnho vztahu (v podrobnostech viz nlez ve věci sp.zn. Pl. S 38/04 - viz dle). Nen pochyb o tom, že tyto požadavky se uplatn i ve sfře odvozen normotvorby, tudž jejich naplněn lze požadovat po všech subjektech zčastněnch na vydvn prvnch předpisů.
28. Podle ustlen judikatury stavnho soudu poskytuje řešen kolize zkladnch prv, přpadně stavnm pořdkem chrněnch veřejnch statků, princip proporcionality. Tento princip se projevuje jak v řzen o stavnch stžnostech, tak jako v nyn projednvanm přpadě, tedy při abstraktn kontrole norem. V citovanm nlezu ze dne 20.6.2006 sp. zn. Pl. S 38/04 (vyhlšen pod č. 409/2006 Sb.) či v nlezu ze dne 13.8.2002, sp. zn. Pl. S 3/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 27, nlez č. 105; vyhlšen pod č. 405/2002 Sb.) stavn soud konstatoval, že v přpadech střetů zkladnch prv či svobod s veřejnm zjmem, resp. jinmi zkladnmi prvy či svobodami: „-.je třeba posuzovat čel (cl) takovho zsahu ve vztahu k použitm prostředkům, přičemž měřtkem pro toto posouzen je zsada proporcionality (přiměřenosti v širšm smyslu), jež může bt tak nazvna zkazem nadměrnosti zsahů do prv a svobod. Tato obecn zsada zahrnuje tři kriteria posuzovn přpustnosti zsahu. Prvnm z nich je princip způsobilosti naplněn čelu (nebo tak vhodnosti), dle něhož mus bt přslušn opatřen vůbec schopno doshnout zamšlenho cle, jmž je ochrana jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku. Dle se pak jedn o princip potřebnosti, dle něhož je povoleno použit pouze nejšetrnějšho - ve vztahu k dotčenm zkladnm prvům a svobodm - z vce možnch prostředků. Třetm principem je princip přiměřenosti (v užšm smyslu), dle kterho jma na zkladnm prvu nesm bt nepřiměřen ve vztahu k zamšlenmu cli, tj. opatřen omezujc zkladn lidsk prva a svobody nesměj, jde-li o kolizi zkladnho prva či svobody s veřejnm zjmem, svmi negativnmi důsledky přesahovat pozitiva, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench“. Povinnost respektovat princip proporcionality se nevztahuje pouze na veřejn orgny při jejich rozhodovac činnosti, ale tž na zkonodrce, v širšm ohledu na normotvůrce, kterm ministerstvo spravedlnosti, pokud jde o podzkonnou normotvorbu, nepochybně je.
29. stavn soud, aniž by popral prvo exekutorů na spravedlivou odměnu za provděn exekučn činnosti, považuje skutečnost, že do zkladu odměny exekutora se zahrnuje i čstka uhrazen povinnm bez přm časti exekutora na proveden exekuce za neodůvodněn zvhodněn vůči těm exekutorům, kteř exekuci fakticky provedou (neboť takov diferenciace nen racionlně zdůvodniteln). Navc, v přijat konstrukci postrd stavn soud i „vchovn“ prvek, když de iure nen dna možnost „ocenit“ to, že povinn dlužnk spln sm svoji povinnost (bez přm exekuce), byť v posledn možn moment. Ustanoven vyhlšky sice naznačuj, že v takovm přpadě nlež exekutorovi odměna ve vši 50 %, avšak jen tehdy, pokud exekutor upustil od proveden exekuce, přičemž exekučn řd mu umožňuje tak učinit pouze v přpadě, že byly uhrazeny i nklady exekuce, do nichž patř tž odměna exekutora. Z toho vyplv, že pokud povinn neuhrad odměnu exekutora v pln vši, podle doslovnho zněn zkona nelze upustit od exekuce, byť vymhan pohledvka byla uhrazena, a proto m exekutor prvo na odměnu v pln vši (jde o pohyb v kruhu). Uvedenou konstrukci považuje stavn soud za rozpornou s čl. 1 odst. 1 stavy, neboť vytvořen nesplniteln podmnky pro použit snžen sazby odměny je v rozporu s principy prvnho sttu (viz zmněn nlez ve věci Pl. S 38/04). V konečnch důsledcch takov prvn prava představuje i zsah do zkladnho prva povinnho na ochranu majetku zakotvenho v čl. 11 odst. 1 Listiny (viz tž jeden ze zkladnch principů exekuce - princip zkonn ochrany povinnho, jehož smysl spočv v tom, že exekuce může sloužit jen k uspokojen prva oprvněnho a k nhradě nkladů exekučnho řzen, včetně adekvtn odměny exekutora. Nesm však povinnmu způsobit nepřiměřenou jmu proto, že nležitě nezohledňuje jist stupeň „dobrovolnosti“ ve splněn vymhan povinnosti, byť až po nařzen exekuce, avšak stle ještě před jejm vynucenm provedenm. Posuzovan prava popr preventivn funkci exekuce jako prostředku, jehož smyslem nen majetkov likvidace povinnho subjektu (viz tak smysl insolvenčnho řzen). Za ekvivalent odpovdajc vynaloženmu sil exekutora lze proto považovat odměnu ve snženm rozsahu, což je v souladu tž s principem proporcionality poměřujcm přiměřenost zsahu do majetku povinnho za čelem ochrany majetku oprvněnho (vymožen jeho pohledvky). stavn soud uzavr, že stavně konformn prava odměn exekutora by neměla vychzet z přm zvislosti odměny na vši vymoženho plněn, ale održet složitost, odpovědnost a namhavost exekučn činnosti podle jednotlivch druhů a způsobů vkonu exekuce. Do přijet takov prvn pravy bude na obecnch soudech, aby při rozhodovn o odměně exekutora interpretovaly „vši exekutorem vymoženho plněn“ v souladu s naznačenmi principy.
30. Přesvědčen ministerstva spravedlnosti (viz bod 12.), že exekutor může kalkulovat s předpokladem, že povinnost bude splněna, a vyčtovat snženou odměnu, je založeno na „ochotě“ exekutora a neodpovd zkonnmu textu (ani postupu exekutorů v praxi). Vždyť 46 odst. 3 věta prvn exekučnho řdu umožňuje exekutorovi upustit od proveden exekuce jen tehdy, spln-li povinn dobrovolně to, co mu ukld exekučn titul, a uhrad nklady exekuce (jejž součst je i odměna exekutora) a snžen odměna nlež exekutorovi, pouze tehdy, pokud upustil od proveden exekuce ( 11 odst. 1 vyhlšky). Je tak zřejm, že exekutor nemůže, resp. nemus, od exekuce upustit, nen-li uhrazena odměna, a do doby vyčtovn odměny nelze odměnu uhradit dobrovolně, protože nen znm jej vše.
31. V tto souvislosti stavn soud poznamenv, že současnou pravu vše odměn exekutorů nelze odůvodňovat poukazem na to, že exekutor nemůže odmtnout proveden exekuce, a že nhrada nkladů řzen jim může bt přiznna vůči povinnmu i v přpadě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinnho (viz stanovisko stavnho soudu sp.zn. Pl. S - st. 23/06). Kompenzaci v tomto smyslu „nevhodnho“ postaven exekutora je třeba hledat ve vhodch spojench přmo s jeho profes, např. v jeho tměř vlučnm postaven při vkonu exekučnch titulů, v němž mu mohou čstečně konkurovat pouze soudn vykonavatel. Nelze akceptovat, že by odměna přiznan vůči jedněm povinnm mohla bt vrazně navšena pouze z toho důvodu, že v přpadě jinch povinnch, se ktermi prvn skupina povinnch nem ždn funkčn vazby (tudž za jejich dluhy a nemajetnost nemůže nst ždnou odpovědnost), musela bt exekuce pro nedostatek majetku zastavena. Proto stavn soud ruš 5 odst. 1 větu druhou vyhl. č. 330/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů (vrok I.).
32. Princip prvn jistoty porušuj i přechodn ustanoven, kter protistavn zsadu tvorby zkladu odměny exekutora bez jakchkoliv zohledněn stavu exekučnho řzen vztahuj na řzen zahjen před činnost změny. Je notorietou, že prvn věda rozeznv tzv. pravou retroaktivitu, kter zahrnuje přpady, kdy prvn norma reglementuje i vznik prvnho vztahu a nroky z něho vzešl před jej činnost a retroaktivitu nepravou, spočvajc v tom, že prvn vztahy, kter vznikly za platnosti prva starho, se spravuj tmto prvem až do doby činnosti prva novho, pot se však řd tmto novm prvem. Vznik prvnch vztahů, existujcch před nabytm činnosti nov prvn pravy, prvn nroky, kter z těchto vztahů vznikly i vykonan prvn kony se řd zrušenou prvn normou. V obou posuzovanch přpadech totiž došlo k uspokojen vymhan pohledvky ještě za činnosti předchzejc pravy, soudn exekutoři tak ještě v tto době nklady exekuce (včetně odměny) vyčtovali, jejich přkazy však byly zrušeny. Nov přkazy však již byly posuzovny z hlediska novelizovan regulace, tudž nmitky uplatněn s ohledem na předchoz pravu soudy shledaly neopodstatněnmi. Takov konstrukce zcela nepochybně otřsla důvěrou v prvn řd, protože odměna se řdila prvn pravou činnou v době, kdy již exekutor neučinil ždn z prvnch konů směřujcch k uspokojen vymhan pohledvky. Z těchto důvodu stavn soud přechodn ustanoven ruš (vrok II. a III.).
33. Ve smyslu těchto pravidel apeluje stavn soud na ministerstvo spravedlnosti, aby v rmci zkonnho zmocněn k vydn provděcho předpisu respektovalo při stanoven vše odměny zkladn principy spravedlnosti a prvnho sttu, včetně principu proporcionality, jako modernho stavnho pravidla (kter podle konstantn judikatury stavn soud rovněž aplikuje - srov. nlez ve věci Pl. S 33/97 ( Sbrka rozhodnut, svazek 9, nlez č. 163; vyhlšen pod č. 30/1998 Sb.), a vyzv zkonodrce k jeho uplatněn tž při tvorbě prvnch předpisů - srov. nlez ve věci Pl. S 61/04 (vyhlšen pod č. 16/2007 Sb.)). K inspiraci může sloužit i přehled vvoje normotvorby ministerstva při určovn vše odměn advoktů a notřů.
34. Prvn jistotě nepřispv ani nejednotn soudn praxe při tzv. upuštěn od exekuce ( 46 odst. 3 věta prvn zk. č. 120/12001 Sb.). Dikce tohoto ustanoven naznačuje, že jde o neformln kon exekutora, což nelze považovat za přpustn. Je třeba jednoznačně určit okamžik ukončen exekučnho řzen (tž ve vztahu ke třetm osobm, např. pro vmaz poznmky z katastru nemovitost). Zatmco v řzen vedenm u Obvodnho soudu pro Prahu 5 soud usnesenm ze dne 5.3.2004, č.j. Nc 733/2003-102, exekuci zastavil, v řzen vedenm u Obvodnho soudu pro Prahu 3 ždn obdobn kon nebyl učiněn. stavn soud považuje za vhodn, aby obecn soudy řzen o vkon rozhodnut důsledně postupovaly podle 268 odst. 1 psm. g) obč. soudnho řdu a řzen zastavovaly i tehdy, zanikne-li vymhan pohledvka splněnm v průběhu exekučnho řzen.
35. Z uvedench důvodů rozhodlo plnum stavnho soudu na zkladě 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu o zrušen ustanoven 5 odst. 1 věty druh vyhl. č. 330/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, ustanoven čl. II., bodu 1 vyhlšky č. 233/2004 Sb. a ustanoven čl. II., bodu I vyhlšky č. 291/2006 Sb., a to ke dni vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal k rozhodnutí pléna soudce Vladimír Kůrka.