Ve věci návrhu podaného spolu s ústavní stížností na zrušení § 49 odst. 2, 3 a 4, části § 50 odst. 1 a části § 51 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a části § 200n odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 88/1997 účinný od 30.04.1997
| Schválené: | 02.04.1997 |
| Účinnost od: | 30.04.1997 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Česká národní rada (ČNR). Parlament České republiky., Volby., Právo podílet se na správě veřejných věcí. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 2. dubna 1997 v plénu o návrhu politické strany Demokratická unie podaném spolu s ústavní stížností na zrušení § 49 odst. 2, 3 a 4, části § 50 odst. 1 a části § 51 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a části § 200n odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
JUDr. Kessler v. r.
Předseda Ústavního soudu České republiky
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 18. července 1996 podala politick strana Demokratick unie stavn stžnost namřenou proti usnesen středn volebn komise ze dne 3. června 1996, jmž tato komise schvlila Zpis o zpracovn vsledků voleb do Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky, a proti usnesen Nejvyššho soudu Česk republiky č. j. Ovs 5/96/Št-24 z 12. června 1996, kterm tento soud zamtl stžnost proti vydn osvědčen o zvolen poslancem, podanou Demokratickou uni proti 12 poslancům Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky, kteř zskali mandt v tzv. druhm skrutiniu.
Součst stavn stžnosti byl nvrh na zrušen 49 odst. 2, 3 a 4, čsti 50 odst. 1 a čsti 51 odst. 2 zkona č. 247/1995 Sb., o volbch do Parlamentu Česk republiky a o změně a doplněn některch dalšch zkonů, (dle jen "volebn zkon"). Sent stavnho soudu proto svm usnesenm z 9. řjna 1996 řzen přerušil a postoupil nvrh na zrušen ustanoven zkona k rozhodnut plnu stavnho soudu.
V nvrhu na přslušn vrok stavnho soudu upřesnila Demokratick unie svůj požadavek takto:
a) zrušit 49 odst. 2, 3 a 4 volebnho zkona,
b) v 50 odst. 1 zrušit slova: " ..., kter postoupily do prvnho skrutinia,...",
c) 51 odst. 2 zrušit, vyjma čsti posledn věty tak, aby tento paragraf zněl: "Kandidtn listinu pro druh skrutinium sestav středn volebn komise podle preferenčnch hlasů pro jednotliv kandidty tto politick strany nebo koalice."
Navrhujc strana m za to, že napaden normy volebnho zkona odporuj čl. 18 a 19 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a že jsou rovněž zsahem do stavně zaručench zkladnch prv obsažench v čl. 21 odst. 4 a čl. 21 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Čl. 18 stavy zakotvuje principy všeobecnho, rovnho a přmho volebnho prva při tajnm hlasovn a na zkladě poměrnho zastoupen. Čl. 19 stavy zaručuje rovnost v prvu bt zvolen pro všechny občany Česk republiky, kteř doshli věku 21 let a maj aktivn volebn prvo. Podle čl. 21 odst. 4 Listiny maj občan za rovnch podmnek přstup k volenm a jinm veřejnm funkcm a na zkladě čl. 21 odst. 1 Listiny maj prvo se podlet na sprvě veřejnch věc přmo nebo svobodnou volbou svch zstupců.
Součst stavn stžnosti je rovněž nvrh na pravu řzen o stžnosti proti vydn osvědčen o zvolen tak, aby byla odstraněna slova "bez jednn usnesenm" v 200n odst. 1 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, v platnm zněn, a to s odůvodněnm, že rozhodnut soudu bez jednn odporuje čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož m každ prvo, aby jeho věc byla projednna veřejně bez zbytečnch průtahů a v jeho přtomnosti a aby se mohl vyjdřit ke všem provděnm důkazům.
V odůvodněn stavn stžnosti se uvd, že politick straně Demokratick unie nebyl v poslednch volbch do Poslaneck sněmovny přiznn ždn mandt, i když zskala 169 796 hlasů a podle principu poměrnho zastoupen měla bt reprezentovna pěti poslanci, protože na jeden obsazen mandt připadlo v průměru 30 296 odevzdanch platnch hlasů. Mandty, kter nebyly Demokratick unii přiznny, byly použity k administrativnmu přidělen jinm kandidtům, kter občan Česk republiky ve volbch nezvolili. Tm došlo k zsahu do zkladnch prv kandidtů Demokratick unie, kteř splnili stavou předepsan podmnky, a přesto nebylo naplněno jejich pasivn volebn prvo dle čl. 21 Listiny. Prvě tak došlo tak k zsahu do aktivnho volebnho prva 169 796 občanů - voličů Demokratick unie, kteř nejsou v Poslaneck sněmovně zastoupeni svobodně zvolenmi zstupci.
Demokratick unie namt dle, že přm volba byla vlastně nahrazena administrativnm jmenovnm středn volebn komis, kter nepřihlžela k vsledkům voleb, ale pouze potvrdila vůli předsedů několika politickch stran.
Uveden porušen zkladnch prv chpe Demokratick unie jako důsledek zvlštnho mechanismu pětiprocentn omezovac klauzule, kter porušuje zsadu rovnho volebnho prva zaručenho čl. 18 stavy. V důsledku toho stejn počet zskanch platnch hlasů u některch občanů postačil ke vzniku mandtu a u jinch nikoli. Jednoznačně tedy došlo k porušen rovnch podmnek přstupu k volenm funkcm. V takto definovanch volbch - dovozuje Demokratick unie - nerozhodoval pouze počet hlasů, ale povaha kandidtn listiny, pro kterou bylo přslušnho počtu hlasů dosaženo.
stavn soud nejprve ověřil, zda jsou splněny formln nležitosti a podmnky stanoven pro podn nvrhu na zrušen ustanoven zkona. Shledal, že nvrh m všechny formln nležitosti a splňuje podmnky 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, podle něhož spolu s stavn stžnost může bt podn nvrh na zrušen zkona nebo jinho prvnho předpisu anebo jejich jednotlivch ustanoven, jejichž uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, jestliže podle tvrzen stěžovatele jsou v rozporu s stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy, popřpadě se zkonem, jedn-li se o jin prvn předpis.
Skutečnost, že Demokratick unie v poslednch volbch do Poslaneck sněmovny nezskala ždn mandt, ačkoli obdržela tměř 170 000 hlasů, lze nepochybně připsat přmmu působen ustanoven volebnho zkona o pětiprocentn uzavrac klauzuli, v důsledku nž ztrcej nrok na zastoupen kandidti těch kandidtnch listin, kter nezskaly celkem alespoň pět procent hlasů. Protože ani středn volebn komise ani Nejvyšš soud nemohly jednat v rozporu s předpisy volebnho zkona o pětiprocentn klauzuli, obrtila se Demokratick unie s nmitkou protistavnosti přslušnch ustanoven zkona na stavn soud dle 64 odst. 1 psm. d) zkona č. 182/1993 Sb.
Když stavn soud shledal, že stavn stžnost splňuje zkonem stanoven podmnky, vyždal si psemn stanovisko Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky. Ve stanovisku Poslaneck sněmovny z 5. prosince 1996, kter podepsal jej předseda Ing. Miloš Zeman, se uvd, že volebn zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen v přesvědčen, že je v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky. Obsahově vyjdřen Poslaneck sněmovny nvrh Demokratick unie odmt, zejmna s poukazem na tyto argumenty:
stava předně - dle stanoviska Poslaneck sněmovny - blže neupřesňuje podobu poměrnho systmu při volbch do Poslaneck sněmovny a ponechv zkonodrci poměrně širok zmocněn k tomu, aby ve volebnm zkoně určil jak počet a velikost volebnch obvodů, tak i volebn techniku, pomoc nž se odevzdan hlasy převedou do rozdělen mandtů. Proto volebn zkon může vzhledem k šři zmocněn limitovat zsadu poměrnho zastoupen i tzv. uzavrac klauzul, pomoc nž se m zabrnit přtomnosti mnoha politickch stran s velmi nzkm počtem mandtů v Poslaneck sněmovně, což by značně ztžilo jej činnost a zkomplikovalo vytvořen stabiln vldy. Dle vyjdřen Poslaneck sněmovny nen zsada rovnho volebnho prva přitom porušena, neboť ta spočv v tom, že každ volič m při volbě jeden hlas a ten m stejnou vhu jako hlas jinho voliče. Mandty se přiděluj volebnm krajům v zvislosti na počtu odevzdanch hlasů v každm z nich. Uzavrac klauzul nen porušeno ani stavn prvo občanů podlet se na sprvě veřejnch věc svobodnou volbou svch zstupců. Z tohoto prva nevyplv nrok občana na to, aby byl zvolen kandidt, kter byl prvě jm vybrn. Tak stavou zaručen přstup občanů k volenm funkcm za rovnch podmnek nen narušen, protože toto prvo nezaručuje každmu nrok na zvolen. Ke zvolen může dojt při splněn pouze všech podmnek stanovench volebnm zkonem, mezi něž patř i povinnost zskat určit počet hlasů. Dle stanoviska Poslaneck sněmovny neporušuje volebn zkon ani zsadu přmho volebnho prva, kter znamen, že občan vol sv zstupce bezprostředně, a nikoli prostřednictvm jin osoby. Volič rozhoduje o souboru kandidtů zařazench na kandidtn listině, jejichž pořad určuj politick strany nebo jejich koalice. V tomto systmu volič mus tedy počtat s tm, že jeho volba bude započtna i jinm kandidtům, než si sm vybral, a to podle pořad, kter je mu předem znmo. Pokud jde o nmitky proti postupu při rozhodovn soudu o stžnosti proti vydn osvědčen o zvolen poslancem nebo sentorem, m Poslaneck sněmovna za to, že jde o vjimku ze zsady stnho a veřejnho jednn před soudem, jež je odůvodněna potřebou, aby poslanec nebo sentor mohl řdně vykonvat svůj mandt. stn jednn o tto stžnosti by cel řzen nenosně prodloužilo, a tm po delš dobu zpochybnilo platnost mandtu poslance nebo sentora.
II.
Z nvrhu Demokratick unie vyplv, že je na stavnm soudu, aby posoudil předevšm stavnost tzv. pětiprocentn klauzule. Jako důkaz jej protistavnosti srovnv Demokratick unie v zvěru sv stavn stžnosti zněn ustanoven 8 stavy z roku 1920 s čl. 18 stavy současn. Obě ustanoven obsahuj totiž shodn text, že volby do Poslaneck sněmovny se konaj podle zsady poměrnho zastoupen, a obě neuvděj ždnou dalš specifikaci. Jestliže současn volebn zkon zavd do proporcionlnho systmu omezujc klauzuli, čin tak - dle nzoru Demokratick unie - bez opory v stavě, neboť stava shodně s stavou prvn Československ republiky zakotvila systm poměrnho zastoupen bez jakhokoli omezen.
Je nepochybn, že volebn soustava pro Poslaneckou sněmovnu prvn republiky vychzela z čistho proporcionlnho systmu a skutečně neobsahovala ždn vznamnějš omezen s vjimkou nepatrn deformace tohoto principu v důsledku nezbytnosti druhho skrutinia; krystalicky čist proporcionalita v zastoupen nen prakticky nikdy možn, protože mandty jsou neděliteln.
Vzhledem k tto formulaci stavn stžnosti je stavn soud nucen položit si nejprve otzku, zda stavn formulace principu poměrnho zastoupen, kter neobsahuje ždn omezen tohoto principu, znamen pro provděc volebn zkon zvazek nepřipouštějc ždnou pravu, kter by poměrn zastoupen tm či onm způsobem omezila. Pokud jde o stavu z roku 1920, lze z jejho textu sotva dovozovat zvazn důsledky pro koncepci volebnho zkona, kter byl vydn na zkladě stavy z roku 1993. Po prvn světov vlce nastala totiž doba vtěznho tažen poměrnho zastoupen napřč Evropou a evropsk stty teprve později zskvaly zkušenosti s vlastnostmi a funkc poměrnho zastoupen. V on době nebyla omezovac klauzule ani teoreticky koncipovna ani prakticky provděna. Proto formulace stavy z roku 1920 o poměrnm zastoupen je z tohoto hlediska neutrln a neobsahuje "per definitionem" apriorně ani omezovac klauzuli, ale ani jej zkaz.
Teprve zkušenosti evropskch parlamentů před druhou světovou vlkou a po n přispěly ke hledn způsobů, jimiž lze omezit přlišnou roztřštěnost politickho spektra v parlamentu. Nebyly to pouze zkušenosti Řšskho sněmu Vmarsk republiky anebo prvn Československ republiky, ale zejmna tž zkušenosti francouzsk, kter zvlště vrazně ve čtvrt republice (1946 - 1958) potvrdily, že přlišn diverzifikace ve skladbě sněmovny a neomezen poměrn zastoupen se mohou stt nstrojem politick destabilizace a prvkem destrukce stavnho sttu.
Teoretick přehodnocen principu poměrnho zastoupen a změna politick praxe v současnch sttech reprezentativn demokracie odpovd zcela převažujcmu nzoru, že zaveden určitch zvažnmi důvody podmněnch omezujcch opatřen do principu poměrnho zastoupen nen v rozporu s charakteristikou volebnho systmu v stavě či volebnm zkonu jakožto poměrnho zastoupen, jestliže a pokud tato opatřen neomezuj poměrn zastoupen podstatnou měrou. Demokratick stty zavděly postupně systm poměrnho zastoupen opatřen pětiprocentn, resp. třprocentn klauzul, aniž by tm považovaly princip poměrnho zastoupen za znehodnocen.
stava v tomto směru nenavazuje na stavu z roku 1920, ale na teoretick zklad a institucionln řešen soudobch demokratickch sttů, kter praktikuj poměrn zastoupen většinou v tak či onak limitovan podobě. Proto tak prost srovnn obou textů stav nevypovd nic o konkrtn pravě poměrnho zastoupen. Ze dvou shodnch stavnch textů, kter však platily v rozdlnch historickch rch, při nikoli zcela adekvtnch koncepcch reprezentativn demokracie a vlastně i ve dvou odlišnch sttech, nelze dovodit nezbytnost zcela shodn konkretizace zkonodrn pravy volebnho systmu.
Demokratick unie dle namt, že administrativn přidělen mandtů kandidtům, kteř je zskali v důsledku pětiprocentn klauzule na kor těch stran, jimž bylo zastoupen odepřeno, je zsahem do aktivnho i pasivnho volebnho prva a do principu přmosti volebnho prva (čl. 18 stavy), jakož i porušenm čl. 19 odst. 3 stavy, podle něhož mandt vznik zvolenm. Demokratick unie dovozuje, že v danm přpadě mandty nevznikly zvolenm, ale administrativnm přidělenm, přičemž v důsledku omezovac klauzule vznikla situace, jako by čst voličů byla zbavena aktivnho a potencionln kandidti i pasivnho volebnho prva.
Přmost voleb byla dle nzoru Demokratick unie porušena administrativnm přidělenm mandtu kandidtům stran, kter nezskaly počet hlasů potřebnch k jejich zvolen. K posouzen tto otzky je třeba si ujasnit pojem přmosti voleb. Princip přmch voleb m zajistit bezprostředn vztah mezi hlasovnm voliče a vslednm obsazenm mandtu, vztah, z něhož je vyloučena nsledn instance, kter by poslance vybrala podle sv vahy. Takovou instanc by mohli bt např. volitel, kter voliči vol za tm čelem, aby sbor volitelů určil, km m bt volen funkce obsazena.
Princip přm volby zabezpečuje, aby okruh zvolench byl přmo a nezprostředkovaně určen těmi hlasy, kter voliči ve volbch pro ně odevzdali. Proto mus bt volebn proces uzpůsoben tak, aby každ odevzdan hlas mohl bt přičten určitm osobm. Princip přm volby nebrn však, aby volba jednoho kandidta byla odvisl od spoluvolby dalšch kandidtů, tj. nebrn volbě na zkladě hromadnch kandidtnch listin, na nichž jednotliv politick strany v určitm pořad kandiduj řadu osob současně. Listinov volba splňuje podmnky přmch voleb, protože kandidty pro budouc volby sice vybr jin instance (politick strana), to se však děje ještě před vlastnm volebnm aktem. Rozhodnut stran o sestavě kandidtn listiny tak volbm předchz a lze je chpat jako -- sui generis -- nabdku voličům. Pokud pak jde o vlastn hlasovn voličů, postač pro přmost volby, jestliže je stanoven pořad kandidtů voličům předem znmo a jestliže každ odevzdan hlas mohl bt připsn určitm a jednoznačně zjistitelnm osobm, kter na volenou funkci samy kandidovaly. Tato podmnka je splněna, i když na zkladě pětiprocentn klauzule určit strana zsk nrok na dalš mandt nebo mandty nad hranici konsekventnho poměrnho zastoupen. I v tomto přpadě mus však jt o obsazen dalšho mandtu takovmi kandidty, kteř byli na listině strany řdně uvedeni a u nichž mohli voliči předpokldat již při svm hlasovn, že mohou eventulně zskat mandt, jestliže straně, za niž kandidovali, nrok na přidělen dalšho mandtu vznikne v důsledku toho, že jin strany podmnku pěti procent nesplnily. Tento způsob přidělen mandtu nelze prvem označit za administrativn, protože nen produktem voln vahy a rozhodnut určitho orgnu, ale přmm nsledkem vběru, kter učinili voliči za určit situace v podmnkch uveden klauzule a u vědom předvdatelnch důsledků volebnho systmu zkonem stanovenho.
Společnm jmenovatelem nmitek Demokratick unie a současně nejpodstatnějš vhradou je poukaz na porušen čl. 21 odst. 4 Listiny, podle něhož maj občan za rovnch podmnek přstup k volenm a jinm veřejnm funkcm, a na porušen čl. 18 odst. 1 stavy, podle něhož se volby do Poslaneck sněmovny konaj na zkladě principu rovnosti volebnho prva.
Princip rovnosti volebnho prva lze posuzovat ze dvou zkladnch hledisek. Prvn hledisko spočv ve srovnn početn vhy jednotlivch hlasů. Posuzuje se vha jednotlivch hlasů při sčtn a ve vsledku hlasovn. Rovnost volebnho prva vyžaduje, aby při sčtn všechny hlasy platily stejně, tj. měly stejnou početn vhu (kvantitativn rovnost) a stejnou zvažnost, a aby sčtn umožnilo přesnou početn diferenciaci voličskho sboru, tj. přesnou početn "identifikaci" podpory voličů jednotlivm kandidtnm listinm.
Druh aspekt rovnosti volebnho prva zachycuje rovnost hlasů z hlediska demokratickho principu, tj. z hlediska nroku hlasů odevzdanch pro různ kandidtn listiny, na takovou mru volebnho spěchu, kter je přiměřen početnm hodnotm, jichž tyto listiny ve volbch doshly. Jde tudž o nrok na takov hodnocen vsledku hlasovn, kter je založeno na rovnm přstupu k posouzen nroku kandidujcch stran na spěch, a tm nroku na proporcionln, tj. poměru odevzdanch hlasů odpovdajc, počet mandtů.
stavn soud chpe vhu argumentů Demokratick unie a je si vědom, že jej nmitky jsou věcně opodstatněn, když tvrd, že v poslednch volbch do Poslaneck sněmovny nezskala ždn mandt, ačkoliv obdržela 169 796 platnch hlasů, což zakld z hlediska poměrnho zastoupen nrok na pět mandtů, protože v průměru stačilo těm stranm, jež jsou v Poslaneck sněmovně zastoupeny, k zskn jednoho mandtu 30 296 hlasů. Jde o skutečnou disproporci, kter nen sama o sobě spravedliv a kter odporuje exaktn rovnosti volebnho prva.
Protože tato disproporce je produktem pětiprocentn omezovac klauzule postihujc mal politick strany, zbv otzka, zda a do jak mry je pětiprocentn klauzule stavně oprvněn a zda, resp. do jak mry je slučiteln s obecnm principem rovnosti volebnho prva.
Posouzen tto otzky je složitějš než v přpadě prvho aspektu rovnosti volebnho prva. Tam plat zcela jednoznačně, že rovnost hlasů při jejich sčtn a zjišťovn početnho vsledku voleb mus bt naprosto konsekventn a že jakkoli diferenciace v početnm posuzovn odevzdanch hlasů je nepřpustn a protistavn.
Pokud však jde o rovnost v nroku na to bt přiměřenm (proporcionlnm) způsobem vzat na zřetel při přidělovn mandtů, je jist omezen diferenciace při rozdělovn mandtů nevyhnuteln, a proto přpustn. Je to předevšm omezen, kter vyplv z praktick nemožnosti přesnou proporci adekvtně vyjdřit, např. proto, že technika volebn reprezentace neumožňuje "adekvtn" štěpen mandtů.
Pro omezen rovnosti mohou však existovat i jin zvažn důvody, jež vyplvaj z čelu a funkce voleb v demokratick společnosti. Smyslem hlasovn je bezesporu diferenciace voličskho sboru. Clem voleb však nen pouze vyjdřen politick vůle jednotlivch voličů a pořzen jen diferencovanho zrcadlovho obrazu nzorovch proudů a politickch postojů voličů. Protože je lid tž vykonavatelem sttn moci - předevšm prostřednictvm parlamentu - a protože vkon sttn moci předpokld schopnost přijmat rozhodnut, mus mt volby a volebn systm na zřeteli i schopnost takov rozhodnut na zkladě vůle většiny přijmat. Konsekventnm proporcionlnm obrazem vsledků hlasovn ve skladbě sněmovny mohla by vzniknout politick reprezentace rozštěpen do většho počtu malch skupin s rozmanitmi zjmy, což by tvorbu většiny značně ztžilo nebo plně znemožnilo.
V t fzi volebnho procesu, v nž dochz k rozdělovn mandtů, se střet s principem diferenciace princip integrace, neboť z voleb m vzejt takov sněmovna, kter svm složenm umožňuje vznik politick většiny schopn jak vytvořit vldu, tak i vykonvat zkonodrnou činnost, jež j dle stavy přsluš.
Proto je z hlediska principu reprezentativn demokracie přpustn zabudovat do volebnho mechanizmu samho určit integračn stimuly tam, kde pro to existuj zvažn důvody, zejmna pak za předpokladu, že neomezenou proporcionln soustavou dojde k roztřštěn hlasů mezi velk počet politickch stran, k bezbřehmu "přemnožen" politickch stran, a tm k ohrožen funkčnosti a akceschopnosti, jakož i kontinuity parlamentnho systmu.
Po špatnch zkušenostech s přlišnou roztřštěnost parlamentn skladby přistoupily evropsk stty při aplikaci poměrnho zastoupen vesměs tak k zaveden integračnch stimulů, zejmna pak omezovac klauzule, kter je nejčastěji pětiprocentn. Obecně se uznv prvo zkonodrce upravit diferenciaci nroku hlasů na spěšn zastoupen při poměrn volbě, a tm zachzet s politickmi stranami různm způsobem, pokud je to nezbytně třeba pro zajištěn integračn povahy voleb při tvorbě politick vůle lidu, v zjmu jednoty celho volebnho systmu a k zajištěn sttněpolitickch clů sledovanch parlamentnmi volbami.
Existenci omezovac klauzule je třeba v každm přpadě podmnit pouze zvažnmi důvody, přičemž stoupajc hranice omezovac klauzule je odůvodniteln zvlště intenzivn zvažnost. Je třeba vůbec poznamenat, že zvyšovn hranice omezovac klauzule nemůže bt neomezen, takže např. desetiprocentn klauzuli lze již považovat za takov zsah do proporcionlnho systmu, kter ohrožuje jeho demokratickou substanci. Je proto třeba vždy poměřovat, zda toto omezen rovnosti volebnho prva je minimlnm opatřenm nezbytnm pro zajištěn takov mry integrace politick reprezentace, jež je nutn k tomu, aby složen zkonodrnho sboru umožnilo formaci většiny nebo většin potřebnch pro přijet rozhodnut a pro vznik vldy opřen o parlamentn důvěru. I pro omezovac klauzuli plat tedy zsada minimalizace sttnho zsahu v poměru ke stanovenmu cli. Proto je třeba vykldat i potřebu volebnch omezen restriktivně.
Z tohoto hlediska nemůže mt hranice omezovac klauzule absolutn hodnotu, ale je relativn a zvis vždy od konkrtnho poměru sil v zemi a od struktury jejich diferenciace. V SRN např. někteř autoři uvděj, že vzhledem ke stabilitě, kter časem země doshla, je nrok menšch, zejmna novch stran, na zskn mandtů ve Sněmu ohrožen klauzul v mře, kter již ztratila povahu nezbytnosti. Zastnci klauzule, jichž je většina, však naproti tomu namtaj, že nebezpeč roztřštěnosti je stle velmi aktuln, protože současn stabilizovan systm stran je v neposledn řadě tak produktem klauzule, a nelze předvdat nsledky, kter by nastaly, např. snženm hranice omezovac klauzule z pěti procent, např. na tři procenta.
Ve prospěch omezovac klauzule hovoř i jej srovnn se soustavou většinovou. Většinov volebn systm je stavnmi soudy chpn bezpodmnečně jako demokratick, i když politick nzory velk čsti voličů nejsou v parlamentu vůbec zastoupeny nebo nejsou zastoupeny měrně sv sle. Ve skutečnosti vyplv přmo z povahy většinovho volebnho systmu jaksi omezovac klauzule svho druhu, jež je daleko vyšš, než je u proporcionln soustavy obvykl. Vyplv z toho, že pouze hlasy pro vtěznho kandidta jsou faktorem spěchu, zatmco ostatn hlasy "propadaj". V konečnm efektu voleb ve skladbě volenho sboru je tato vrazn diference pouze vce nebo mně vyrovnvna diverzifikac vsledků v jednotlivch obvodech tak, že se nerovnosti v jedněch vyrovnvaj opačnmi nerovnostmi ve druhch obvodech. U většinovho systmu je tak sice plně zachovna rovnost hlasů co do jejich početn vhy, avšak nrok jednotlivch hlasů na spěch je ostře diferencovn; hlasy pro spěšnho kandidta koncentruj stoprocentn podl na spěchu, ostatn hlasy pak nulov podl.
Z toho, co bylo uvedeno, lze učinit zvěr, že pětiprocentn omezovac klauzuli nelze "a limine" odmtnout jako protistavn omezen rovnho volebnho prva. Protože při posouzen tto otzky se střet princip diferenciace s principem integrace, zbv uvžit, zda v přpadě Česk republiky je pětiprocentn klauzule onm minimlně nezbytnm opatřenm, kter je nutn pro vytvořen Poslaneck sněmovny schopn jednat, přijmat sv rozhodnut a plnit sv zkonodrn funkce, jakož i založit většinu, o niž by se vlda mohla politicky opřt, a zda mra zsahu do principu proporcionality nen tak vysok, aby ohrozila demokratickou povahu voleb.
Politick spektrum Česk republiky je - jak je znmo - vsledkem poměrně krtkho vvoje a nen dosud zcela jasně strukturovno ani zřetelně stabilizovno. Přznačnm rysem byla v dosavadnch parlamentnch volbch vůbec, ale i v prvnch volbch do Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky v roce 1996 značn roztřštěnost politickch sil do velkho množstv politickch stran, kter se uchzely o zskn mandtu ve sněmovně. I když v poslednch volbch do Poslaneck sněmovny klesl počet soutěžcch stran a hnut na 20, z vsledků voleb vyplv, že při plnm respektovn proporcionality zastoupen by k sestaven vldn koalice, kter by reprezentovala byť chatrnou většinu voličů, musely k dosavadnm třem koaličnm stranm přistoupit nejmně tři dalš politick strany. Avšak ani koalice jinho složen a zabarven by nebyla postavena před menš problmy. Zkušenosti s podobnmi koalicemi, zejmna ve čtvrt Francouzsk republice, opravňuj obavy a skepsi. Proto, nen-li určit zkreslen proporcionality politick reprezentace v důsledku pětiprocentn klauzule ve svm souhrnu disproporc, kter by opravňovala pochyby o demokratick povaze politick reprezentace, nezbv stavnmu soudu než nmitky Demokratick unie zamtnout. Kromě nmitek vůči omezovac klauzuli navrhla Demokratick unie tž zrušen slov "bez jednn usnesenm" v 200n odst. 1 zkona č. 99/1963 Sb., ve zněn zkona č. 247/1995 Sb., tak, aby tento odstavec zněl: "O stžnosti proti vydn osvědčen o zvolen poslancem nebo sentorem rozhodne soud, a to do 10 dnů".
stavn soud pečlivě zvažoval argumenty pro i proti zrušen slov "bez jednn usnesenm". Je nepochybn, že pro soudn rozhodovn m principiln vznam zsada, že každ m prvo, aby jeho věc byla projednna veřejně a za jeho časti a aby se mohl vyjdřit ke všem provděnm důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Vznam tto zsady je nepopirateln, i když plat "cum grano salis", neboť dle čl. 96 odst. 2 stavy může zkon z n stanovit vjimky.
stavn soud vychz tž z toho, že jednn o stžnosti proti vydn osvědčen o zvolen může poslanec nebo sentor pokldat za "jeho věc" ve smyslu čl. 38 Listiny. V tomto směru odkazuje na odůvodněn nlezu stavnho soudu z 10. ledna 1996 vyhlšenho ve Sbrce zkonů pod č. 31/1996, kterm byl zrušen druh odstavec 200l občanskho soudnho řdu (dle jen "o. s. ř."). Dosavadn zkušenosti se stžnostmi tohoto druhu svědč tak o tom, že se tyto stžnosti v nemal mře tkaj spše osobnho chovn, jednn či vlastnost zvolench osob než nepořdků v organizačnm proveden voleb, což podporuje nrok napadench osob na to, aby se mohly k nmitkm vyjdřit tak v stnm jednn.
Na druh straně pak stavn soud zvžil tž argumenty, kter hovoř pro ponechn dosavadn pravy o. s. ř. Již samotn nlez stavnho soudu ve věci 200l o. s. ř. obsahuje rovněž prvky, kter nesvědč pro zrušen slov "bez jednn usnesenm" v 200n o. s. ř. stavn soud tehdy zrušil pouze odstavec 2 20l o. s. ř., kter stanovil, že častnkem řzen je navrhovatel, tedy pouze ten, kdo stžnost podal. Odkzal přitom na ustanoven 200n o. s. ř., podle něhož v obdobnm řzen je častnkem tž napaden osoba (poslanec nebo sentor). Současn prava 20l o. s. ř. přitom ponechv rozhodovn krajskho soudu o stžnosti bez stnho jednn usnesenm, a to s vyloučenm opravnch prostředků.
V přpadě 200n o. s. ř. se jedn z stavněprvnho hlediska o věc odlišnou. stava uvedla do řzen o ověřen volby poslance nebo sentora stavn soud a jeho vstup chpe v čl. 87 odst. 1 psm. e) stavy -- a stejně zkon o stavnm soudu v 85 -- jako rozhodovn o opravnm prostředku proti rozhodnut ve věci ověřen volby poslance nebo sentora. Opravn prostředek je oprvněn podat poslanec, sentor, přpadně volebn strana, za niž poslanec nebo sentor kandidoval, a to proti rozhodnut, že nebyl platně zvolen, a dle ten, jehož volebn stžnosti podle volebnho zkona bylo vyhověno, a to proti rozhodnut přslušn komory Parlamentu nebo jejho orgnu o ověřen platnosti volby poslance nebo sentora. Za věc, jež se tk ověřen volby poslance, lze z hlediska stavy pokldat i rozhodnut Nejvyššho soudu o stžnosti proti vydn osvědčen o zvolen poslancem. Dle 86 zkona č. 182/1993 Sb. se o takovm opravnm prostředku kon před stavnm soudem vždy stn jednn. Princip osobn časti, veřejnho a stnho projednn věci je tak zaručen pro řzen před stavnm soudem, kter jako řzen o opravnm prostředku nelze oddělit od sporn věci a kter naplňuje stavn zruky čl. 96 odst. 2 stavy (stnosti a veřejnosti), obligatorně. V důsledku toho lze mt za to, že pro tento druh soudnho řzen je princip stnosti a veřejnosti zachovn pro všechny přpady, v nichž by někter z častnků pociťoval jeho nedostatek při jednn u Nejvyššho soudu jako jmu.
Kdyby bylo zavedeno stn veřejn jednn již před Nejvyššm soudem, lze předpokldat, že by se řzen pouze podstatně zpomalilo. Nvrh Demokratick unie ponechv pro Nejvyšš soud lhůtu deseti dnů pro rozhodnut o stžnosti. Tato lhůta se jev stavnmu soudu při navrženm řešen jako neudržiteln. Navrhujc Demokratick unie zřejmě nezvžila časov dispozice nezbytn pro jednotliv kony spojen s stnm jednnm. Nemožnost dodržen tto lhůty by vnesla prvek prvn nejistoty do vlastnho řzen u vědom, že "ultra vires nemo posse tenetur". Kromě toho lze s pravděpodobnost hraničc s jistotou předpokldat, že ti poslanci a sentoři, proti jejichž zvolen stžnost u Nejvyššho soudu uspěla, by se nepochybně obrtili k stavnmu soudu. To vše opravňuje nzor, že by se cel řzen neměrně prodloužilo. Vznikl by jaksi "trojinstančn" postup: ověřovn mandtu sněmovnou, řzen před Nejvyššm soudem s celou procedurou stnho jednn a pak obdobně i projednn před stavnm soudem. Ve srovnatelnch evropskch sttech s parlamentnm systmem a při existenci stavnho soudu, jako je např. Německo a Rakousko, je ověřovn mandtu zležitost sněmovny a stžnost je přpustn pouze k jednomu soudu - a to stavnmu soudu. V Německu v těchto přpadech dokonce stavn soud ani nemus vždy rozhodovat v stnm jednn.
Po srovnn argumentů pro a proti jev se stavnmu soudu dosavadn prava jako vhodnějš. Protože stavn soud nezjistil, že odporuje čl. 96 stavy ani čl. 38 odst. 2 Listiny ani mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (čl. 6 odst. 1), nevid důvodu ke změně 200n odst. 1 zkona č. 99/1963 Sb., v platnm zněn. Proto i tento nvrh Demokratick unie zamtl.