Ve věci návrhu na zrušení nařízení vlády č. 567/2002 Sb., kterým se stanoví cenové moratorium nájemného z bytů, a na uložení zákazu vládě České republiky pokračovat v zásazích do oblasti cen nájemného z bytu prostřednictvím vydávání vlastních právních předpisů 84/2003 účinný od 20.03.2003
| Schválené: | 19.03.2003 |
| Účinnost od: | 20.03.2003 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Nájemné. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Jménem České republiky Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2003 v plénu o návrhu skupiny senátorů na zrušení nařízení vlády č. 567/2002 Sb., kterým se stanoví cenové moratorium nájemného z bytů, a na uložení zákazu vládě České republiky pokračovat v zásazích do oblasti cen nájemného z bytu prostřednictvím vydávání vlastních právních předpisů takto:
I. Nařízení vlády č. 567/2002 Sb., kterým se stanoví cenové moratorium nájemného z bytů, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
II. Návrh, aby vládě České republiky bylo zakázáno pokračovat v zásazích do oblasti cen nájemného z bytů vydáváním vlastních právních předpisů, se odmítá.
Odůvodněn: I.
Dne 27. ledna 2003 obdržel stavn soud nvrh skupiny 25 sentorů, veden Jaroslavem Kuberou, na zrušen nařzen vldy č. 567/2002 Sb., kterm se stanov cenov moratorium njemnho z bytů, jež bylo schvleno vldou Česk republiky na jejm zasedn dne 19.12.2002 a publikovno ve Sbrce zkonů dne 20.12.2002, a nvrh na vydn předběžnho opatřen, na jehož zkladě by stavn soud měl zakzat vldě, aby pokračovala v zsazch do oblasti cen njemnho z bytu prostřednictvm vydvn vlastnch prvnch předpisů.
V vodu tohoto podn se upozorňuje na to, že původně byla vše njemnho z bytu upravena vyhlškou Ministerstva financ č. 176/1993 Sb., o njemnm z bytu a hradě za plněn poskytovan s užvnm bytu, ve zněn pozdějšch předpisů. Tato vyhlška byla nlezem stavnho soudu ze dne 21.6.2000 sp. zn. Pl. S 3/2000 zrušena, a to dnem 31.12.2001, čmž stavn soud podle navrhovatelů legislativě poskytl dostatek času k vytvořen novho kvalitnho předpisu. Vlda však tuto dobu na přpravu stavně konformnho zkona o njemnm dajně nevyužila, když Poslaneck sněmovně předložila nvrh zkona, kter nerespektoval stavn pořdek a citovan nlez stavnho soudu a kter Poslaneck sněmovna nepřijala. Po dobu zbvajcch 9 měsců vlda nvrh zkona dle mněn navrhovatelů nepřipravovala. Nsledně Ministerstvo financ vydalo cenov vměr č. 01/2002, kterm se vydv seznam zbož s regulovanmi cenami; ten nabyl činnosti dne 1.1.2002 a bylo v něm k 31.12.2001 njemn regulovno maximln cenou tměř shodnm způsobem, jako ve zrušen vyhlšce č. 176/1993 Sb. Dne 4.3.2002 obdržel stavn soud nvrh Veřejnho ochrnce prv na zrušen citovanho vměru v čsti tkajc se njemnho a služeb poskytovanch v souvislosti s njmem a dne 3.4.2002 obdobn nvrh skupiny sentorů, kteř navc navrhovali i zrušen ustanoven 10 zkona č. 526/1990 Sb., o cench. stavn soud obě věci spojil pod sp. zn. Pl. S 8/02 a nařdil v tto věci jednn na 20.11.2002. Ministerstvo financ dne 15.11.2002 zrušilo napadenou čst vměru č. 01/2002 a vydalo vměr č. 06/2002, kterm se měn vměr č. 01/2002, čmž se uveden ministerstvo, jak navrhovatel uvděj, pokusilo bezprecedentnm způsobem zamezit stavnmu přezkumu napadenho prvnho předpisu. stavn soud vměr Ministerstva financ č. 06/2002 zrušil a ve svm rozhodnut měl konstatovat historicky třet pokus uplatňovn shodn prvn pravy njemnho ze strany sttu a z toho vyplvajc nerespektovn prvnho nzoru stavnho soudu v rozporu s ustanovenm čl. 89 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava"). Předmětn nlez ze dne 20.11.2002 sp. zn. Pl.S 8/02 byl publikovn dne 18.12.2002 ve Sbrce zkonů pod č. 528/2002 Sb. a od okamžiku publikace se toto rozhodnut mělo stt vykonatelnm, tj. dosavadn způsob regulace cen njemnho z bytu pozbyl činnosti. Za tto situace dne 19.12.2002 schvlila vlda tmto nvrhem napaden nařzen, jež zachovv roveň, kterou stavn soud měl opakovaně prohlsit za protistavn, jestliže dajně zakazuje zvyšovn cen nad roveň platnou ke dni 17.12.2002, tedy na den před publikac citovanho nlezu sp. zn. Pl. S 8/02 ve Sbrce zkonů. Dle stěžovatelů se vlda přijetm předmětnho nařzen dopustila několikerho porušen stavnch norem a počtvrt ignoruje zvazn rozhodnut stavnho soudu.
Pokud jde o konkrtn důvody protistavnosti napadenho nařzen, navrhovatel poukazuj v prvn řadě na to, že neodůvodněně zachovv vši njemnho z bytu na rovni, kterou stavn soud pokldal ve svm nlezu č. 528/2002 Sb. za protistavn s tm, že nepovažoval za ždouc odložit jeho vykonatelnost a zvaznost. Dle navrhovatelů je i pro vldu zvazn konstatovn nestavnosti prvn pravy njemnho ke dni 17.12.2002 z důvodů porušen čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva") a čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tak jen "Listina"). Jinmi slovy řečeno, pokud vlda upravuje vši njemnho způsobem odkazujcm na nestavn prvn pravu, je tato pozdějš prvn prava rovněž protistavn. V souvislosti s tm navrhovatel poukazuj na to, že ve smyslu čl. 89 odst. 2 stavy nejsou prvotvorn orgny sttu oprvněny upravovat společensk vztahy v rozporu s nlezem stavnho soudu, resp. orgny s legislativn pravomoc nejsou oprvněny upravovat společensk vztahy stejnm způsobem, kter byl v minulosti zrušen stavnm soudem pro jeho protistavnost. Toto pravidlo vlda nerespektovala, nerespektovala ani to, že stavn soud doporučil zkon jako prvn formu pro pravu njemnho z bytu. Přitom z hlediska uznvanch principů prvnho sttu je stt oprvněn činit pouze to, co je mu svěřeno zkonem. Neoprvněnou a bezdůvodnou regulac njemnho formou nařzen, jež navc nerespektuje čl. 89 odst. 2 stavy, se vlda dopustila i porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny.
Dle nzoru navrhovatelů nařzen vldy č. 567/2002 Sb. rovněž nen v souladu s ustanovenm 9 odst. 1 zkona č. 526/1990 Sb., o cench, (dle tak jen "zkon o cench"), podle kterho se mus cenov moratorium vztahovat na ceny tkajc se celch skupin danho zbož. Tak tomu v danm přpadě nen, neboť předmětn nařzen znovu neodůvodněně čin rozdly mezi jednotlivmi byty a neoprvněně rozděluje celou množinu njemnch bytů na skupinu bytů s regulovanm njemnm a skupinu bytů, v nichž nen njemn regulovno, přičemž o nestavnosti tto skutečnosti již stavn soud rozhodl. Kromě toho nařzen vldy řdně nevymezuje okruh adrestů, jak je stanoveno v 3 odst. 2 zkona o cench a jak judikoval stavn soud ve svm nlezu č. 528/2002 Sb. Nad rmec protistavnch vhrad navrhovatel dle upozorňuj, že napaden prvn předpis nen způsobil upravovat společensk vztahy, protože dle 9 odst. 1 zkona o cench cenov moratorium představuje časově omezen zkaz zvyšovn cen nad dosud platnou roveň na trhu danho zbož, což znamen, že mus kontinulně navazovat na dosud platnou roveň cen. Nařzen vldy nabylo platnosti a činnosti dne 20.12.2002, avšak již od 18.12.2002 (tj. ode dne, kdy byl publikovn nlez č. 528/2002 Sb.) neexistuje ždn speciln prava pro regulaci njemnho z bytu. Dne 20.12.2002 nebyla vlda oprvněna zpětně zavdět neplatn a navc protistavn prvn režim regulace ceny njemnho z bytu prostřednictvm cenovho moratoria. Vlda nedodržela zkonem předvdanou podmnku kontinuity upravovanch a regulovanch cen, a tak je prvn prava nejen protistavn a nezkonn, ale i nečinn a obsoletn. Vlda dle nepostupovala v souladu s 1 odst. 6 zkona o cench, dle kterho lze usměrnit tvorbu cen jen tehdy, pokud je trh ohrožen činky omezen hospodřsk soutěže nebo to vyžaduje mimořdn tržn situace. Ani jedna z těchto podmnek však dodržena nebyla. Jestliže důvodem pro přijet napadenho prvnho předpisu byla ochrana njemců před zvyšovnm njemnho z bytů, pak dle nzoru navrhovatelů dosavadn prvn prava umožňovala, aby ke zvyšovn njemnho v bytech s regulovanm njemnm mohlo dochzet pouze po vzjemn dohodě mezi pronajmatelem a njemcem nebo na zkladě rozhodnut soudu. Vše uvedenm postupem vldy došlo k porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny zkladnch prv a svobod.
Zvěrem navrhovatel poukazuj na to, že stavn soud ve svm nlezu č. 528/2002 Sb. nevyloučil možnost užt cenovou regulaci v oblasti njemnho, avšak v takovm přpadě cena mus odpovdat obecnm ustanovenm zkona o cench. V ceně mus bt zohledněny zejmna nklady užvn a oprav, nvratnost vloženho kapitlu, poloha a atraktivita bytu a přiměřen zisk. Z odbornch analz, kter si vlda měla nechat vypracovat, dajně vyplv, že na prostou reprodukci bytovho fondu je ročně potřeba vynaložit průměrně 2,7 % z reprodukčn pořizovac ceny bytu, zatmco regulovan njemn představuje dle stejnch analz jen cca 1 - 1,3 % reprodukčn pořizovac ceny bytu. Přitom např. polsk stavn soud v řjnu 2002 měl rozhodnout o prvu pronajmatelů zvšit njemn na roveň 3 % z reprodukčn pořizovac ceny bytu. Cenov regulace je dle navrhovatelů opatřenm vjimečnm a akceptovatelnm pouze za přsně omezench podmnek, respektujcch strukturu regulovan ceny, jež zahrnuje jak oprvněn nklady, tak i přiměřen (obvykl) zisk, srovnateln s rokovou mrou dlouhodobch věrů. Njemn je totiž podle občanskho zkonku platou za dočasn přenechn bytu njemci k užvn s přihldnutm k hodnotě bytu. Cenov regulace by měla bt zakotvena vždy v postaven subsidirnm, tj. pouze pro přpad, kdy nedojde k dohodě autonomnch smluvnch stran, přičemž ždn prvn předpis by tuto dohodu neměl znemožňovat. Je proto nepřpustn, aby jakkoliv sprvn orgn připravoval sankce pro subjekty, kter v současn době svobodně sjednaj njemn z bytu v souladu s citovanm nlezem stavnho soudu, tedy v dobr vře, že takov dohoda m přednost před předmětnm nařzenm.
Na zkladě vše uvedench skutečnost skupina sentorů navrhuje, aby stavn soud předmětn nařzen vldy zrušil pro rozpor s čl. 1 a čl. 89 odst. 2 stavy, čl. 1, čl. 3, čl. 4 a čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, a to dnem, kter urč. Navrhovatel současně stavn soud poždali, aby o jejich nvrhu rozhodl jako o věci nalhav ve smyslu 39 zkona o stavnm soudu.
Vzhledem k opakujcm se protistavnm zsahům do oblasti njemnho z bytu ze strany vldy a Ministerstva financ a z důvodu odvrcen hrozc vžn škody, přpadně jmy, k zabrněn hrozcmu nsilnmu zsahu nebo z jinho zvažnho veřejnho zjmu dle navrhovatel ždaj, aby stavn soud analogicky s ustanovenm 80 a v souladu s ustanovenm 63 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu") za použit přslušnch ustanoven zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, vydal předběžn opatřen, kterm by vldě zakzal, aby v zsazch do oblasti cen njemnho z bytu prostřednictvm vydvn vlastnch prvnch předpisů pokračovala. Navrhovatel toto opatřen pokldaj za jedin způsob ochrany subjektů proti neoprvněnm zsahům orgnů vkonn moci a jako jedin způsob vynutitelnosti zvaznosti rozhodnut stavnho soudu, a to i vůči vldě. V souvislosti s tm navrhovatel poukzali na ustanoven 158 trestnho zkona, kter pojednv o subjektivn odpovědnosti veřejnch činitelů.
II.
Vlda ve svm vyjdřen k podanmu nvrhu uvedla, že akceptuje argumentaci navrhovatelů pouze v rozsahu a v kontextu, v jakm odpovd předchozm dvěma nlezům stavnho soudu ve věci regulace njemnho. Vlda se však neztotožňuje s nzorem uvedenm v nlezu č. 231/2000 Sb., že napadenou vyhlškou nebyl vzat zřetel na destrukci vlastnickho prva po noru 1948, a zdůraznila, že stavn soud v obou předchozch nlezech nezpochybnil možnost regulace njemnho, splňuje-li zkonn podmnky, odmtl argumentaci, dle kter je regulac njemnho chrněna pouze určit skupina njemců, nezpochybnil povinnost pronajmatelů podřdit se určitm omezenm, jakož i povinnost njemců podrobit se zsahu do smluvnho vztahu opatřenmi sttu, a dle stavn soud spatřoval zvolenou formu regulace njemnho za nestavn, když podzkonn norma byla užita k regulaci jinch než cenovch vztahů.
Pokud jde o jednotliv argumenty navrhovatelů, vlda sdělila, že napaden nařzen je jinou kategori regulace, kdy jde o mimořdn a časově omezen opatřen, k němuž bylo přistoupeno proto, aby se po zrušen cenovho vměru nlezem stavnho soudu reagovalo na zcela nepřijateln stav, kdy njemci budou vystaveni masivnmu tlaku pronajmatelů, aby přistupovali na jakkoliv změny njemnch smluv. Relnost tto hrozby byla potvrzena nejen prohlšenm občanskch sdružen majitelů domů, vyzvajcm k masivnmu jednostrannmu zvyšovn njemnho, ale předevšm nesčetnmi přpady, kdy konkrtn majitel domů započali vynucovat zvyšovn njemnho v řdu stovek procent a občan se obraceli na vldu se ždost o pomoc. Z hlediska podan stavn stžnosti pak vlda považuje za relevantn, zda postupovala v souladu se zkonem o cench. Vyjdřila přitom nzor, že nařzen bylo vydno na zkladě zmocněn v 9 zkona o cench, jenž j umožňuje zakzat až na dobu 6 měsců zvyšovn cen nad dosud platnou roveň na trhu danho zbož. Přitom nejde jen o ceny regulovan a zkon neupravuje způsob zjištěn platn rovně cen na trhu; vlda zvolila roveň njemnho z bytů, jež jsou nařzenm specifikovny. Vlda dle uvedla, že je dle čl. 67 odst. 1 stavy vrcholnm orgnem vkonn moci, a nikoliv střednm orgnem sttn sprvy ve smyslu 1 odst. 6, resp. odst. 7 zkona o cench, a proto je oprvněna v mezch 9 cit. zkona stanovit cenov moratorium, kdy kritriem pro politick rozhodnut o jeho stanoven je s ohledem na postaven a funkci vldy veřejn zjem. Vlda přitom nen vzna důvody regulace cen, avšak mus brt v vahu zkon o cench. Podle uvedenho ustanoven je vlda povinna o uplatněn cenovho moratoria informovat Parlament, jemuž přsluš posouzen hmotnch důvodů uplatněn cenovho moratoria, a stavnmu soudu nepřsluš v tomto směru věc přezkoumvat. Vlda odmtla i tvrzen navrhovatelů, že k tto formě regulace njemnho nemělo dojt cestou podzkonn normy, protože zkon v danm přpadě vyhlšen cenovho moratoria formou nařzen vldy explicitně požaduje a napaden nařzen ždn jin otzky nebo pojmy neupravuje. Pokud se navrhovatel domhaj vydn předběžnho opatřen, takov nvrh nem oporu v zkoně o stavnm soudu, neboť uveden zkon v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů uplatněn předběžnho opatřen neumožňuje. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuje vlda, aby stavn soud nvrh skupiny sentorů zamtl.
III/1.
Napadenm nařzenm vldy č. 567/2002 Sb. bylo stanoveno, že njemn z bytu, kter bylo ke dni 17.12.2002 regulovno maximln cenou, a njemn z takovho bytu, jehož vstavba, dostavba nebo rekonstrukce byla povolena po 30.6.1993 a na jehož financovn se podlely veřejn prostředky, nelze po dobu 3 měsců ode dne nabyt jeho činnosti zvyšovat. Aniž by v tto fzi měl stavn soud v myslu se pouštět do podrobnějšho prvnho rozboru, je zřejm, že předmětem uvedenho prvnho předpisu je - chpno v obecnm smyslu - regulace njemnho z bytu. Jak již ve svm nvrhu sentoři zmiňuj, stavn soud se přitom regulac njemnho zabval již ve dvou přpadech, v nichž rozhodl jednak nlezem ze dne 21.6.2000 sp. zn. Pl. S 3/2000 (publ. pod č. 231/2000 Sb.), jmž ke dni 31.12.2001 zrušil vyhlšku Ministerstva financ č. 176/1993 Sb., o njemnm z bytu a hradě za plněn poskytovan s užvnm bytu, ve zněn pozdějšch předpisů, jednak nlezem ze dne 20.11.2002 sp. zn. Pl. S 8/02 (publ. pod č. 528/2002 Sb.), na jehož zkladě bylo mj. rozhodnuto tak, že se zrušuje vměr MF č. 06/2002, kterm se stanov maximln njemn z bytu, maximln ceny služeb poskytovanch s užvnm bytu a pravidla pro věcně usměrňovan njemn v bytě a měn vměr MF č. 01/2002. Vzhledem k tomu, že stavn soud ve zmněnch přpadech rozhodoval o stejn materii jako v tomto přpadě, stavn soud se v prv řadě zaměřil na to, zda prvn nzory v těchto dřvějšch rozhodnutch obsažen lze (eventulně do jak mry) použt při posuzovn předmětnho nvrhu.
Z tohoto důvodu stavn soud pokld za nezbytn ve stručnosti připomenout, jak důvody ho vedly k vydn shora uvedench rozhodnut. V nlezu č. 231/2000 Sb. stavn soud dospěl k zvěru, že ochrana njemců je součst našeho prvnho řdu na zkladě mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch, svobodch ve smyslu tehdy platnho čl. 10 stavy, zejmna čl. 11 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech, čl. 16 Evropsk sociln charty a čl. 4 Dodatkovho protokolu k Chartě; prvu njemců na určitou ochranu, jak vyplv z rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva v přpadě Mellacher a ostatn proti Rakousku ze dne 19.12.1989 (A-168) koresponduje i povinnost pronajmatelů (vlastnků) strpět zaveden regulace, avšak jen za podmnky, že je zde dn rozumn (opodstatněn) vztah proporcionality mezi použitmi prostředky a sledovanmi cli. Tento princip byl porušen, neboť při řešen disproporce mezi ochranou njemnků a ochranou vlastnictv byla vyhlška postavena přliš jednostranně, když nebrala v vahu proces destrukce vlastnickho prva po noru 1948 v oblasti hospodařen s byty. Dan stav vyžadoval odstraněn diskriminace vlastnků bytovch domů tak, aby bylo naplněno jejich prvo na pokojn užvn majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, jakož i prvo zakotven v čl. 11 odst. 1 Listiny, což se však nestalo a dotčen kategorii vlastnků jsou nejen uprna někter z podstatnch oprvněn tvořcch obsah jejich vlastnickho prva, ale navc jsou "vmanvrovni" do situace, kdy v cel řadě přpadů jsou nuceni "dotovat" to, co se stavnmu soudu jevilo jako věc celospolečensk povahy a odpovědnosti, tedy jako břemeno, jehož odstraněn nen v silch jen určit sociln skupiny a jehož zvažnost a povaha vyžaduje skutečně odpovědn a vyvžen přstup i ze strany sttu a cel společnosti. Dle stavnho soudu nen pochyb o tom, že přslušn kategorie vlastnků je povinna se podřdit určitm omezenm při zvyšovn njemnho, může se tak stt ovšem za podmnek vyplvajcch z čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny, čemuž tak nen, neboť určit kategorie vlastnků jsou nuceny se podrobit podstatnm omezenm svho vlastnickho prva, zatmco jin nikoliv, a k tomuto omezen dochz napadenou vyhlškou způsobem, jenž nešetř podstatu vlastnickho prva. Zvěrem stavn soud vyslovil nzor, že nem-li cenov regulace přeshnout meze stavnosti, nesm evidentně snžit cenu tak, aby vzhledem ke všem prokzanm a nutně vynaloženm nkladům eliminovala možnost alespoň jejich nvratnosti, neboť v takovm přpadě by vlastně implikovala popřen čelu a všech funkc vlastnictv.
Ve druhm shora zmněnm nlezu č. 528/2002 Sb. se stavn soud zabval otzkou zkonnosti napadenho vměru MF č. 6/2002 a zneni="u"dospěl k zvěru, že Ministerstvo financ nad rmec zkonnho zmocněn (zkona č. 526/1990 Sb.) a mimo rozsah sv působnosti stanovilo jako čelov vchodisko řešen problmů v oblasti bytov politiky sttu pravidla chovn určench subjektů, což je vchodisko protizkonn, zakldajc současně rozpor s čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny. V nvaznosti na to poukzal na skutečnost, že se jedn o snahu nahradit prvn předpis, kter byl zrušen nlezem stavnho soudu č. 231/2000 Sb. Dle pak stavn soud uvedl dalš důvody, proč je třeba považovat předmětn vměr nejen za odporujc zkonu, nbrž i za nestavn. V prv řadě měl stavn soud za to, že zvolenm tto cesty regulace bylo zasaženo do pravidel tvorby prvnch předpisů v prvnm sttě, kdy předmětn "cenov rozhodnut" představuje řešen otzek, jejichž prava by měla bt vyhrazena demokraticky legitimovanmu zkonodrci, popř. podzkonnm prvnm předpisům v mezch zmocněn danho zkonodrcem. Nsledně se stavn soud zabval pojmem cenov regulace a dospěl k zvěru, že nen nestavn, pokud vychz z tržnch cen zvislch na poloze domů, mus však respektovat "spravedlivou rovnovhu" mezi imperativy obecnho zjmu a ochrany zkladnch prv jednotlivce. V nvaznosti na to bylo poukzno na to, že i když se tzv. osobn užvn bytů, kdy vztahy k bytům byly zpravidla založeny administrativnm aktem sttu, a nikoliv smlouvou, změnilo na "njem bytu", ke skutečn transformaci prvn regulace njemnho vztahu, odpovdajc soustavě tržnho hospodřstv, nedošlo. Tuto skutečnost stavn soud dokldal rozdly naš prvn pravy oproti evropskmu standardu, zejmna pokud jde o dobu trvn smlouvy, rozsah přechodu užvacch prv, vměnu bytů, vpovědn důvody a povinnosti poskytovn nhradnho bytu. Jde-li o regulaci njemnho, dřve u ns vychzela z tzv. přkazovch cen, zatmco v evropskch zemch z tržnch cen bydlen. Současn pokus o kompromis mezi oběma koncepcemi, vychzejc pouze z přizpůsobovn njemnho vvoji nkladů a inflaci, a to bez ohledu na vliv trhu, nevyužv alokačn a informačn efekt tržnch cen, ale vede dle nzoru stavnho soudu k nevyužvn bytovho fondu, nespravedlnostem při jeho rozdělovn a korupci. Vzjemn souvztažnost cenov regulace njemnho a zaostvn přeměny občanskoprvnch vztahů regulujcch bydlen m za nsledek nerovnovhu principu ochrany njemnků a principu ochrany vlastnictv, kdy dotace poskytovan njemcům z celospolečenskch prostředků prostřednictvm nzkch cen njemnho se přenesly na někter pronajmatele. Dle stavn soud konstatoval porušen rovnosti v zachzen s jednotlivci ze strany sttn moci, neboť s jednou skupinou subjektů majetkovch prv se nakld jinak a jejich majetek nem prvně stejn obsah jako majetek jinch pronajmatelů; přitom zdůraznil, že tato skutečnost nevylučuje v rozumnm poměru chrnit jak zjmy vlastnka, tak i njemců, přičemž v určitm časovm seku lze dt přednost zjmům jedn strany, nikoliv však trvale a vůbec ne jednostranně. Dle stavnho soudu je sice možn v transformačnm obdob, tedy v době, kdy nabyla činnosti vyhlška č. 176/1993 Sb., vytvořit pro dosavadn užvac vztahy stav dostatečn prvn jistoty, ovšem tyto důvody v současn době ztrcej na sle, zejmna pokud nejde o samotnou existenci njemnho vztahu, ale o regulaci njemnho. Vlastnictv njemnch bytů je rovněž vlastnictvm, a proto nemůže bt trvale vyňato z pravidelnho prvnho režimu a podřzeno režimu zvlštnmu, pokud pro to nejsou zvažn důvody. Dřvějš okolnosti byly zřetele hodn, avšak současn omezen pronajmatelů nelze dle udržovat, a to ani v přpadě, že by byla zvolena odpovdajc forma regulace cestou zkona. stavn soud rovněž zdůraznil, že cenov regulace nemůže bt považovna za nestavn, je ovšem třeba hodnotit, co je předmětem regulace, vůči komu směřuje, jak je jej forma a v jakm rozsahu - z hlediska principu přiměřenosti a ochrany podstaty a smyslu zkladnho prva nebo svobody - ji lze použt. To plat i pro regulaci njemnho, při nž je třeba pečlivě zvažovat jak existenci veřejnho zjmu opravňujcho uplatněn usměrňujcch opatřen, tak i vběr pravidel pro jej uskutečněn, aby byla respektovna přiměřen rovnovha mezi požadavkem obecnho zjmu společnosti a požadavkem na ochranu zkladnch prv jednotlivce. To znamen, že mus existovat rozumn (opodstatněn) vztah proporcionality mezi použitmi prostředky a sledovanmi cli, přičemž toto pravidlo respektovno nebylo s ohledem na dobu, kter uplynula od roku 1989. Omezit vlastnick prvo regulac njemnho je možn zkonem a za podmnek stanovench Listinou, a to pouze v rozsahu, v jakm se nedotk podstaty vlastnictv, a za dodržen zkazu diskriminace. Pravidlem v tto oblasti je stanoven njemnho dohodou jako volnho (nikoliv libovolnho) njemnho, a regulace je pak vjimkou, kter by měla bt časově omezena na nutnou dobu. Zvěrem stavn soud shrnul, že napadenm vměrem z hlediska jeho obsahu, tak i prvn formy došlo k porušen čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 stavy ve spojen s čl. 1, čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě ve spojen s čl. 14 mluvy, když Ministerstvo financ nerespektovalo zkonem vymezenou působnost a zashlo do oblasti regulace vyhrazen zkonům, diskriminovalo skupinu vlastnků vzhledem k neexistenci "rozumnho poměru" mezi použitmi prostředky a sledovanm clem s ohledem na dobu, jež uplynula od roku 1989. Uveden orgn porušil i princip dělby moci a prvnho sttu (čl. 1 a 15 stavy).
III/2.
Po shrnut judikatury k otzce regulace njemnho stavn soud posuzoval napaden nařzen vldy z hlediska prvnch činků. Obecně lze řci, že jeho smyslem a čelem je "zmrazen" vše njemnho na omezenou dobu. Předmětem prvn pravy přitom nen njemn obecně, ale jde na straně jedn o njemn, kter bylo ke dni 17.12.2002 regulovno maximln cenou, tedy njemn ve smyslu bodu 1 vměru MF č. 06/2002, jenž byl k nsledujcmu dni, tj. 18.12.2002, již citovanm nlezem stavnho soudu č. 528/2002 Sb. zrušen, a na straně druh o njemn u bytů, jejichž dostavba nebo rekonstrukce byla povolena po 30.6.1993 a na jejichž financovn se podlely veřejn prostředky, tj. u tzv. bytů s věcně usměrňovanm njemnm (srov. bod 3. odst. 1 thož vměru). Z uvedenho je patrn, že cenov moratorium vykazuje zkou nvaznost na vměr č. 06/2002, kdy v obou přpadech je předmět prvn regulace v podstatě shodn. Pokud však jde o obsah prvn regulace, napadenm nařzenm nen na uveden vměr MF, jako na již zrušen prvn předpis, odkazovno, a to ani implicitně. Jestliže navrhovatel uvděj, že vlda na zkladě cenovho moratoria zavedla zpětně, tj. od 18.12.2002, režim regulace cen njemnho z bytu, a tak se jedn o "nečinnou", přpadně obsoletn pravu, nelze s tmto nzorem souhlasit, protože z napadenho nařzen vldy je patrn, že nabv činnosti dnem vyhlšen, jmž bylo datum 20.12.2002, přičemž nenařizuje, pokud jde o vši njemnho, aplikaci prvnho předpisu zrušenho před jeho vydnm (vměru MF č. 06/2002); jde pouze o vymezen věcn působnosti prvn normy v nařzen obsažen, kdy skutkovou podstatou je zde njemn vykazujc určit "znaky", byť tmto znakem je v jednom přpadě regulace k určitmu datu. Lze tedy obecně shrnout, že napaden nařzen k datu 20.12.2002 konzervuje "faktick" stav njemnho, tj. stav vychzejc z jednotlivch prvnch vztahů, vzhledem k čemuž nelze bez dalšho dovozovat, že nařzen vldy č. 567/2002 Sb. zachovv vši njemnho z bytu na rovni, již stavn soud svm nlezem č. 528/2002 Sb. pokldal za nestavn.
V souvislosti s vše uvedenm tak vyvstv otzka, jak je tento stav, přesněji řečeno, v jak vši - z prvnho hlediska - je nyn njemn regulovno. Je možno vychzet z toho, že vměr MF č. 06/2002 pozbyl platnosti a činnosti dnem 18.12.2002 a od uvedenho data nebrnilo nic smluvnm stranm sjednat si vši njemnho dohodou; naopak jednostrann zvšen njemnho ze strany pronajmatele již přpustn nebylo, protože u njmu bytu se sice připoušt jednostrann zvšen njemnho, ovšem za předpokladu, že tak stanov zvlštn prvn předpis ( 696 odst. 1 občanskho zkonku), kter nyn ovšem chyb. Nelze opomenout ani dalš možnost, že by se někter ze smluvnch stran obrtila ve věci njemnho na přslušn soud; jednalo by se o přpady sporu o vši njemnho, zejmna kdyby se pronajmatel domhal njemnho ve vši "obvykl" s odůvodněnm, že nedošlo k dohodě o ceně ( 671 odst. 1 občanskho zkonku); v takovch přpadech by však nešlo o "zvšen" njemnho v pravm smyslu slova (k tto problematice tak viz nže). V tomto okamžiku lze vychzet z toho, že njemn nebylo možno po zrušen vměru MF č. 06/2002 jednostranně zvyšovat, a pokud ke zvšen došlo, mohlo by se tak stt na zkladě dohody obou stran, což je ovšem možnost spše teoretick, a to nejen vzhledem ke krtkmu časovmu prostoru pro eventuln negociaci, ale zejmna s ohledem na obecně znmou aktuln ekonomickou nevhodnost tohoto kroku z pohledu njemce. Z uvedenho je patrn, že napaden nařzen dočasně de facto zachovv njemn, kter bylo prohlšeno - jak co do jeho vše, tak i co do způsobu (metody) tvorby - za protistavn nlezem stavnho soudu č. 528/2002 Sb. a potažmo i č. 231/2000 Sb. Zsadnm rozdlem oproti předchoz prvn pravě je skutečnost, že posuzovan prvn předpis se opr o jin zkonn zmocněn a plat pouze krtkodobě (na dobu tř měsců), což by vraznm způsobem mohlo snižovat zvažnost jeho eventulnch dopadů, a ostatně i stavn soud připustil možnost trvn cenov regulace po dobu nezbytně nutnou. Proto v posuzovan věci vznik otzka, zda tyto okolnosti nevylučuj vznik protistavnosti, jak byla zjištěna u předchoz prvn pravy njemnho, avšak k tomu zvěru stavn soud z důvodů nže uvedench nedospěl.
Podle 1 odst. 6 zkona o cench lze usměrnit tvorbu cen, resp. regulovat ceny, jestliže je trh ohrožen činky omezen hospodřsk soutěže nebo to vyžaduje mimořdn tržn situace, přičemž jednou z forem regulace cen je cenov moratorium ve smyslu ustanoven 4 odst. 1 psm. d) a 9 zkona o cench, jež lze stanovit na dobu nejdle 6 měsců. Vlda sice namt, že ustanoven 1 odst. 6 a 7 zkona o cench hovoř o střednch orgnech sttn sprvy, což vlda nen, avšak prvě vzhledem k systematickmu řazen cenovho moratoria k regulaci cen, resp. mezi způsoby cenov regulace ( 3 odst. 1, 4 zkona o cench) lze dospět k zvěru, že shora citovan ustanoven je třeba přiměřeně použt i v přpadě postupu dle 9 cit. zkona. Dlužno poznamenat, že se jedn o vjimečnou formu regulace, kdy clem danho opatřen je odstraněn krizovho stavu na přslušnm trhu; jak vyplv z důvodov zprvy k zkonu o cench, cenov moratorium by mělo bt doprovzeno komplexem makroekonomickch opatřen umožňujcch odstraněn krizovho stavu a nvrat k běžnm tržnm podmnkm. Posouzen, zda nastal stav vyžaduje vydn cenovho moratoria, jakož i volba nslednch ekonomickch opatřen v zsadě patř mezi tzv. political questions, jež soudn moci nepřsluš posuzovat, to ovšem za předpokladu, že vkonn moc respektuje zkonn meze.
V posuzovanm přpadě nastala situace, že u danho zbož (služby), kter je předmětem regulace, tedy pronjem bytů s regulovanm njemnm, nelze u velk čsti bytů, zejmna ve velkch městech, patrně vůbec o trhu jako o mstě dobrovoln směny hovořit (v těchto přpadech jde spše o trh, na němž se protiprvně "prodvaj" njemn prva). Nen třeba patrně ani přliš zdůrazňovat, že oproti tomu trh s njemnmi byty se smluvnm njemnm je značně deformovn omezenmi na straně nabdky (nižš počet "volnch" bytů, neochota majitelů za danho stupně ochrany njemnků byty pronajmat) i poptvky (ekonomick vhodnost bydlen v bytech s regulovanm njemnm), čmž trp značn čst populace. Omezovn hospodřsk soutěže na "trhu" s byty jako celku tak nen prvotně způsobeno nedokonalost samotnho trhu (skutečn trh funguje bez větš pozornosti vldy), ale předchozmi (protiprvnmi) regulačnmi opatřenmi sttu. Smyslem a čelem cenov regulace m bt ochrana před negativnmi dopady nedokonalho trhu, resp. v přpadě cenovho moratoria před aktulně nastalou (nastvajc) krizovou situac, kter m, jak vyplv z povahy věci, přčiny v trhu samotnm. Pokud by stavn soud vyšel z toho, že trh s byty s "regulovanm" njemnm vůbec existuje (viz vše), je tak nezbytnm zkonnm předpokladem pro přijet cenovho moratoria prvě vznik nepředvdan vjimečn situace na danm trhu, jež byla vyvolna skutkovmi okolnostmi. Za takovou mimořdnou tržn situaci lze obecně považovat přpad, kdy dojde nebo by mohlo dojt ve velmi krtk době k několikansobnmu růstu ceny u položky, jež se zsadnm způsobem podl na nezbytnch vdajch jedince, přp. rodiny, což může bt i přpad njemnho, takže se prima facie může vydn předmětnho vměru jevit jako legitimn. V posuzovanm přpadě tomu tak nen. V prv řadě přčiny eventuln krize netkv bezprostředně v trhu jako takovm, ale v předchozch regulačnch opatřench sttu (v širšm smyslu), a vydn předmětnho nařzen nen reakc na neočekvanou tržn situaci - ta je vldě nepochybně znma již několik let - ale na prvn stav vznikl po vyhlšen nlezu stavnho soudu č. 528/2002 Sb., přičemž se zjevně jedn o čelov "řešen", kter mělo bt vyhrazeno jinm prvnm instrumentům. Předevšm však stavn soud dospěl k zvěru, že takov situace, jež by umožňovala nrazov růst njemnho, vůbec nenastala. Vzhledem k těmto (zvažnějšm) skutečnostem tak nepokldal za potřebn podrobně se zabvat otzkou, zda napaden předpis dostatečně vymezuje okruh adrestů ve smyslu 3 odst. 2 zkona o cench, nebo důvodnost omezen regulace jen na někter njemn vztahy; na druh straně zde ovšem patrně nevznikaj pochybnosti o tom, kdo je adrestem dan prvn normy, a nelze v obecn rovině ani vyloučit, že mohou nastat ospravedlniteln důvody pro určitou selektivnost, pokud jde o činky přslušn regulace, i když v přpadě cenovho moratoria by se mělo jednat o cel komplexy trhů (viz důvodov zprva k zkonu o cench). Nejprve je třeba se vrtit k vše citovanm rozhodnutm stavnho soudu, kdy se v nlezu č. 231/2000 Sb. konstatuje, že přčinou porušen stavnosti nebyla cenov regulace jako takov, nbrž nepřiměřenost vše ceny v regulaci zakotven, přičemž stavn soud vyslovil zsadu, že nelze cenu snžit tak, aby vzhledem ke všem prokzanm a nutně vynaloženm nkladům eliminovala alespoň možnost jejich nvratnosti. Z uvedenho lze dovodit minimln požadavek nvratnosti nutně vynaložench vdajů. Tuto zsadu pak stavn soud podstatnm způsobem doplnil nlezem č. 528/2002 Sb., když shledal vady i v samotnm způsobu, jakm je regulovan cena stanovovna, tj. v zvislosti na vvoji nkladů a inflace, a zdůraznil princip volnch cen s tm, že lze akceptovat (eventulně mimo přechodn obdob) regulaci njemnho v bezprostředn zvislosti na tržnch podmnkch. Porušen uvedench pravidel pak stavn soud považoval za protistavn a napaden prvn předpisy zrušil. Zde je však třeba zdůraznit, že ačkoliv došlo k jejich zrušen, protistavn stav tm odstraněn nebyl, neboť i přes rozhodnut stavnho soudu bylo njemn i nadle fixovno v takov vši, jež byla současně stavnm soudem shledna protistavn. Tato skutečnost vyplv z toho, že jak již bylo naznačeno vše, jednostrann zvšen njemnho pronajmatelem přpustn nen a ani nelze předpokldat v tto otzce dohodu stran; přitom pronajmatel - vzhledem k vysokmu stupni ochrany njemnků, jak bylo podrobně popsno v nlezu stavnho soudu č. 528/2002 Sb. - v podstatě nemaj možnost njemn vztah ukončit a nsledně uzavřt smlouvu s njemnm založenm skutečnou dohodou. (Uveden jev, kdy protistavn stav vznik za spolupůsoben vce jednotlivch předpisů, se v německ odborn literatuře označuje jako "Normengeflecht", tedy jako "propleten" norem.)
Na druh straně dan stav, jak bylo naznačeno vše, zsadně zpochybňuje důvodnost vydn napadenho nařzen. stavn soud vychz z toho, že zsahy sttu do prv a svobod jednotlivců jsou přpustn za předpokladu respektovn principu proporcionality mezi použitmi prostředky a sledovanmi cli (viz např. nlezy stavnho soudu č. 167/2000 Sb., č. 231/2000 Sb., č. 410/2001 Sb.), přičemž jednm z kritri tohoto principu je princip způsobilosti naplněn čelu (nebo tak vhodnosti), dle něhož mus bt přslušn opatřen vůbec schopno doshnout zamšlenho cle, jmž je ochrana jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku. Jestliže tmto clem měla bt ochrana njemnků před skutečnmi či možnmi činky trhu (přp. spolu s excesivnm chovnm konkrtnch pronajmatelů), pak se jedn o opatřen nadbytečn, protože vzhledem k dosavadn prvn pravě njemci eventulnmu negativnmu působen trhu po zrušen vměru MF č. 6/2002 vystaveni nebyli, přičemž řešen prvnch problmů v individulnch vztazch je věc k tomu přslušnch orgnů veřejn moci. I když by bylo možno pochopit snahu vldy odstranit určitou nejistotu dotčench subjektů, jedn se z hlediska prvnho (konkr. z hlediska cenov regulace) o postup irelevantn, vedouc naopak, jak poukazuj navrhovatel, k bezdůvodnmu omezen smluvn volnosti stran.
K tomu je třeba dodat, že s ohledem na stavou a zkonem stanoven pravomoci stavnho soudu, kter je jednak vzn podanm nvrhem, jednak při kontrole norem vystupuje pouze v roli "negativnho zkonodrce", neměl stavn soud oprvněn dan, několik let trvajc protistavn stav odstranit, a tak mohl jen na danou skutečnost upozornit zkonodrce (viz nlez č. 528/2002 Sb.) s poukazem na nutnost přijet stavně souladn prvn pravy. Ten ovšem zůstal nečinn (resp. byl činn bez ždoucho vsledku, jmž je vydn přslušnho zkona), důsledkem čehož nastal nesoulad s čl. 1 stavy; navc byl vkonnou moc tento protistavn stav dočasně "zakonzervovn" vydnm napadenho nařzen. stavn soud je v obecn rovině toho nzoru, že lze - samozřejmě za předpokladu ochrany důležitho veřejnho zjmu - uplatňovat jin měřtka pro velmi krtkodob zsah do prv a svobod jednotlivce, a to prvě pro jeho menš dopady, než je tomu v přpadě zsahů bez časovho omezen; to však nemůže platit v přpadě, že tomu předchz řada již deklarovanch protistavnch zsahů v podstatě o stejnm obsahu - tedy pokud jde o otzku vše njemnho - protože tm je zmněn prvek "krtkodobosti" ve sv podstatě zsadně popřen; jinak řečeno, prodlužovn nastalho protistavnho stavu je nejen neždouc, ale i nepřpustn, a tak je protistavn i předpis, jenž je tohoto prodloužen přčinou.
Za tto situace skutečnost faktick obsahov shody nyn posuzovanho zsahu, tedy pokud jde o vši njemnho, s těmi, kter byly v minulosti prohlšeny stavnm soudem za protistavn, s přihldnutm k tomu, že k tomuto zsahu došlo opět ve formě podzkonnho předpisu, vydanho přes rmec zkonnho zmocněn, což bylo v předchozch přpadech rovněž shledno stavnm soudem protistavnm, zakld protistavnost z důvodů uvedench v citovanch nlezech, konkrtně z důvodu porušen čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 stavy ve spojen s čl. 1, čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě ve spojen s čl. 14 mluvy. stavn soud proto konstatuje, že nařzen vldy č. 567/2002 Sb., kterm se stanov cenov moratorium njemnho z bytů, je v rozporu s stavnm pořdkem a mezinrodnmi zvazky Česk republiky. Z tohoto důvodu byl stavn soud nucen je podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu zrušit. stavn soud se ztotožňuje s nzorem navrhovatelů, že došlo k porušen čl. 89 odst. 2 stavy, protože vlda byla ve svm konn předchozmi nlezy stavnho soudu vzna, když rozhodn prvn nzory vysloven ve shora citovanch nlezech byly dostatečnm vodtkem i pro dalš postup vldy (zvazn nen jen vrok nlezu, ale i odůvodněn, resp. ty jeho čsti, jež obsahuj "nosn" důvody; srov. Filip, J., Hollnder, P., Šimček, V.: Zkon o stavnm soudu, komentř, C. H. Beck, 1. vydn, 2001, str. 286 - 287), nehledě na to, že respekt k nzorům stavnho soudu je ve vyspělch zemch obvyklou součst politick a prvn kultury.
K tomu, jen jako obiter dictum, stavn soud pokld za potřebn uvst, že z prvn pravy proveden občanskm zkonkem vyplv, že njemn se sjednv zsadně dohodou, eventulně se plat ve vši obvykl v době uzavřen smlouvy ( 671 odst. 1 občanskho zkonku). Z toho pak vyplv, že zkladem njemnho vztahu je buď skutečn nebo alespoň hypotetick konsensus obou smluvnch stran kromě dalšho v otzce ceny (tj. njemn stanoven dohodou nebo obvykl, in eventum tržn). U njemnch smluv, u nichž bylo njemn regulovno zejmna maximln cenou, však vznikla specifick situace. Jak již stavn soud podrobně popsal v nlezu č. 528/2002 Sb., njem bytu se transformoval z prva osobnho užvn bytu, kter se vyznačovalo tm, že mělo quasi vlastnick charakter, přičemž vznikalo přidělenm bytu a vše hrady v naprost většině nevznikla na zkladě svobodn dohody smluvnch stran, ale byla ředně stanovena (k tomu podrobněji např. Češka, Z., a kol.: Občansk zkonk, komentř, Dl I., Panorama, Praha 1987, str. 539 a nsl.). Zmněn transformace osobnho užvn na "klasick" njem byla nedokonal, neboť njemn vztah si zachoval řadu rysů prvnho vztahu předchozho, což se projevilo jak vysokm stupněm ochrany njemnků normami občanskho prva, tak i regulac vše njemnho. Oba tyto faktory pak společně způsobily, že v řadě oblast Česk republiky nelze hovořit o hypotetickm konsensu smluvnch stran (spše se často jedn o hlubokou disharmonii). Vzhledem k vše konstatovan protistavnosti prvnho stavu (a pro uveden prvn specifika njemnch smluv s "regulovanm" njemnm), nebude-li do českho prvnho řdu zavedena stavně konformn regulace njemnho, nezbude stavnmu soudu, než dostt svm povinnostem, jež pro něj vyplvaj z stavy, a alespoň v individulnch přpadech zajistit fungovn principů vychzejcch z stavnho pořdku Česk republiky, event. přslušnch mezinrodnch mluv, i když takov řešen je nedostatečn, nesystmov a v podstatě jen provizorn, kdy jedinm skutečnm vchodiskem je evidentně přijet přslušnho prvnho předpisu ve smyslu předchozho nlezu stavnho soudu.
Skupina sentorů dle žd, aby stavn soud na zkladě předběžnho opatřen zakzal vldě pokračovat v zsazch do oblasti cen njemnho z bytu prostřednictvm vydvn vlastnch prvnch předpisů. Z tohoto nvrhu však nen patrno, zda předběžn opatřen m platit do vyhlšen nlezu, jak je tomu v přpadě předběžnch opatřen, např. dle 80 zkona o stavnm soudu, nebo až (eventulně i) po tomto vyhlšen, což lze dovozovat z toho, že navrhovatel je pokldaj za jedin způsob vynutitelnosti zvaznosti rozhodnut stavnho soudu. Pokud jde o prvn přpad, stavn soud o tomto nvrhu nerozhodoval, neboť přmo rozhodl ve věci sam, pro jej nalhavost mimo pořad došlch nvrhů. K tomu je třeba dodat, že v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů podle oddlu prvnho hlavy druh zkona o stavnm soudu se s vydvnm předběžnch opatřen vůbec nepočt na rozdl od řzen dle oddlu třetho nebo sedmho hlavy druh. Na zkladě argumentu per eliminationem lze dospět k jednoznačnmu zvěru, že v tomto řzen nen stavn soud oprvněn ždn předběžn opatřen vydvat, a tak by bylo nutno předmětnou ždost dle 43 odst. 1 psm. d) zkona o stavnm soudu jako nvrh, k jehož projednn nen stavn soud přslušn, odmtnout. Navrhuje-li skupina sentorů vydn "předběžnho" opatřen pro futuro, pak se jedn o situaci obdobnou, neboť stavn soud může v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů postupovat pouze tak, jak stanov zkon, tj. rozhodnout způsobem uvedenm v 70 zkona o stavnm soudu, přičemž rozhodnut takovho druhu, jež je navrhovno, v tomto ustanoven upraveno nen. Vzhledem k tomu stavnmu soudu nezbylo, než nvrh dle 43 odst. 1 psm. d) zkona o stavnm soudu (per analogiam) odmtnout.