Ve věci návrhu na zrušení § 9 a 9a zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb., a bodu 198 zákona č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) 8/1995 účinný od 06.02.1995
| Schválené: | 30.11.1994 |
| Účinnost od: | 06.02.1995 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Právo na soudní ochranu. Právo na spravedlivý proces., Právo na zákonného soudce., Výkon trestu odnětí svobody. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu dne 30. listopadu 1994 ve věci navrhovatele - skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o návrhu na zrušení § 9 a 9a zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb., jakož i bodu 198 zákona č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) takto:
Zrušují se ustanovení § 9 a 9a zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb., a ustanovení bodu 198 zákona č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Současně pozbývají platnosti ustanovení § 11 písm. a), § 13 a 14 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. dubna 1994 č. 110/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
I.
Dne 23. nora 1994 podala skupina 44 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky nvrh na zrušen ustanoven 9 a 9a zkona č. 59/1965 Sb., o vkonu trestu odnět svobody, ve zněn zkona č. 294/1993 Sb., kter upravuj podmnky, jakož i řzen o přeřazovn odsouzench z jednoho typu věznice do druhho. Skupina poslanců tvrd, že se novela zkona o vkonu trestu odnět svobody č. 294/1993 Sb. tm, že svěřila toto řzen řediteli věznice a přezkum jeho sprvnho rozhodnut okresnm soudům, dostala do rozporu s stavou Česk republiky, jakož i s Listinou zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina").
Navrhovatel vytk nov prvn pravě, že přenš vkon sttn moci, přslušejc jen soudům, na orgny vkonn moci a umožňuje jim tak rozhodovat o omezovn nedotknutelnosti osoby odsouzench.
Dle namt, že novela připoušt, aby se rozhodnutmi sprvnch orgnů, na kter se však v těchto přpadech nevztahuje sprvn řd, rušila prvn moc a vykonatelnost rozsudků o zařazen odsouzench do jednotlivch typů věznic. Konečně zdůrazňuje, že se takto ruš odsouzenm prva, kter jinak maj ve sprvnm řzen, jakož i prvo na to, aby pouze jejich zkonn soudce v prvnm a druhm stupni rozhodoval o způsobu vkonu trestu odnět svobody uloženho jim soudem.
V průběhu řzen před stavnm soudem rozšřil zstupce navrhovatelů ve smyslu ustanoven 63 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, a 95 odst. 1 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch novel, původn nvrh, a sice tak, aby spolu s uvedenmi ustanovenmi novelizovanho zkona o vkonu trestu odnět svobody bylo tak zrušeno ustanoven zkona č. 292/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje trestn řd, v čsti, kterou byl zrušen dřvějš 324 tr. ř. Podle tohoto ustanoven rozhodoval o změně způsobu vkonu trestu, tedy i o přeřazovn, okresn soud. Jako alternativu navrhl, aby stavn soud odložil na přiměřenou dobu vykonatelnost svho nlezu o zrušen 9 a 9a novelizovanho zkona o vkonu trestu odnět svobody a poskytl tak zkonodrnmu sboru čas na přslušnou novelizaci trestnho řdu.
Rozšřen nvrhu o požadovan zrušen bodu 198 zkona č. 292/1993 Sb. je věcně spojeno s nvrhem na zrušen 9 a 9a zkona č. 59/1965 Sb., ve zněn zkona č. 294/1993 Sb., do t mry, že dodatečn souhlas 44 poslanců s tmto rozšřenm lze důvodně předpokldat. Proto stavn soud v danm přpadě tyto podpisy znovu nepožadoval ( 64 odst. 6 zkona č. 182/1993 Sb.). Pokud by takovto přm věcn vazba nebyla dna, bylo by naopak nutn postupovat ve smyslu naposledy citovanho zkonnho ustanoven.
Podle tvrzen navrhovatelů se novelizovan prvn prava vkonu trestu odnět svobody i trestnho řzen dostv do rozporu s ustanovenmi čl. 39 a 40 Listiny, podle nichž jedině soud rozhoduje o trestu a jinch jmch na prvech, kter lze uložit za spchn trestnho činu. Rozpor je dle spatřovn s ustanovenmi čl. 38 odst. 1 Listiny, podle něhož nikdo nesm bt odňat svmu zkonnmu soudci. Napaden ustanoven novely zkona o vkonu trestu odnět svobody, jakož i zrušovac ustanoven novely trestnho řdu, jsou konečně v rozporu s ustanovenmi čl. 2, 4 a 90 stavy, kter nepřipouštěj, aby orgny vkonn moci vykonvaly působnost nležejc soudn moci.
II.
Nvrh na zrušen ustanoven zkona podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy podala skupina 44 poslanců Parlamentu [ 64 odst. 1 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb.], kteř ze svch řad pověřili zastupovnm v řzen před stavnm soudem JUDr. Jaroslava Ortmana. Po zjištěn, že neexistuj důvody ani pro odmtnut nvrhu ( 43 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb.), ani pro zastaven řzen ( 67 zkona č. 182/1993 Sb.), byl nvrh v souladu s ustanovenm 69 zkona č. 182/1993 Sb. zasln Parlamentu Česk republiky s vzvou k vyjdřen.
III.
Parlament Česk republiky, jako častnk řzen, ve svm vyjdřen, kter podepsal mstopředseda Poslaneck sněmovny Ing. Jan Kasal, uvedl, že smyslem přijat prvn pravy, podle důvodov zprvy, bylo to, že prvn prava, podle nž o zařazen odsouzenho do určitho typu stavu pro prakticky cel vkon trestu rozhodoval soud rozsudkem, se neosvědčila jako adekvtn a pružn. Soud v tto fzi nemohl s určitou mrou pravděpodobnosti odhadnout, jak se odsouzen v podmnkch vkonu trestu bude chovat a jak bude přijmat nebo naopak odmtat resocializačn programy. Proto byla navržena prava, kter zajist potřebnou prostupnost mezi jednotlivmi typy věznic, a zroveň umožn, aby odsouzen, jehož postaven ve vkonu trestu bylo rozhodnutm ředitele věznice zhoršeno, se domhal soudn ochrany. Odsouzen ve vkonu trestu tedy nebyl zbaven soudn ochrany a m vždy možnost, pokud s rozhodnutm nesouhlas, poždat nezvisl soud o soudn přezkoumn rozhodnut ředitele věznice. V zvěru vyjdřen k nvrhu Parlament Česk republiky napsal, že je na stavnm soudu, aby v rmci dělby moci mezi mocemi zkonodrnou, vkonnou a soudn posoudil, zda napaden ustanoven novely zkona o vkonu trestu odnět svobody jsou v souladu s našm prvnm řdem, a vydal přslušn rozhodnut.
V nvaznosti na rozšřen nvrhu, přednesen v průběhu řzen před stavnm soudem zstupcem navrhovatelů, jemuž byl přtomen zstupce častnka - mstopředseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky, sdělil zstupce častnka, že nem ždn nvrhy na doplněn dokazovn a že setrvv na svm stanovisku.
IV.
Podle ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. stavn soud v prvn řadě zjišťoval, zda prvn normy, jejichž protistavnost navrhovatel namt, byly přijaty a vydny v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Ze zprvy Parlamentu Česk republiky, odvolvajc se na stenografick zznam o schůzi Poslaneck sněmovny, sněmovnho tisku č. 536 a Sbrky zkonů bylo zjištěno, že novelizaci zkona o vkonu trestu odnět svobody navrhla vlda Česk republiky, kter tak využila svho prva na zkonodrnou iniciativu podle čl. 41 odst. 2 stavy. Zkon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu Česk republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třet stavy. Kvora předepsan ustanovenmi čl. 39 odst. 1 a 2 stavy byla dodržena, ježto schůze Poslaneck sněmovny dne 10. listopadu 1993 se zčastnilo 158 poslanců, z nichž pro přijet zkona hlasovalo 117 poslanců, proti se vyslovilo 11 poslanců a 30 poslanců se hlasovn zdrželo. stavně předepsan způsob přijet zkona byl tedy splněn, stejně jako jeho vydn, neboť byl podepsn předsedou Poslaneck sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vldy (čl. 51 stavy) a byl vyhlšen ve Sbrce zkonů (čl. 52 stavy, 2 zkona Česk nrodn rady č. 545/1992 Sb., o Sbrce zkonů Česk republiky) v čstce 74, ročnk 1993, rozeslan dne 10. prosince 1993. Tmto dnem nabyl zkon č. 294/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 59/1965 Sb., o vkonu trestu odnět svobody, ve zněn zkonů č. 173/1968 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 47/1973 Sb. a č. 179/1990 Sb., platnosti a činnm se stal podle svho čl. IV dnem 1. ledna 1994.
Ze stenografickho zznamu o schůzi Poslaneck sněmovny, sněmovnho tisku č. 535, 536 a Sbrky zkonů bylo dle zjištěno, že novelizaci zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), č. 292/1993 Sb. navrhla vlda Česk republiky, využvajc tak svho prva zkonodrn iniciativy ve smyslu čl. 41 odst. 2 stavy. Zkon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu Česk republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třet stavy. Kvora požadovan ustanovenmi čl. 39 odst. 1 a 2 stavy byla dodržena, neboť schůze Poslaneck sněmovny dne 10. listopadu 1993 se zčastnilo 155 poslanců, z nichž pro přijet zkona hlasovali 104 poslanci, proti se vyslovilo 10 poslanců a 41 poslanců se hlasovn zdrželo. stavou předepsan způsob přijet i tohoto zkona byl proto splněn, rovněž tak i jeho vydn, neboť byl podepsn předsedou Poslaneck sněmovny, prezidentem republiky, jakož i předsedou vldy (čl. 51 stavy) a byl vyhlšen ve Sbrce zkonů (čl. 52 stavy, 2 zkona Česk nrodn rady č. 545/1992 Sb.) v čstce 74, ročnk 1993, rozeslan dne 10. prosince 1993. Tmto dnem nabyl zkon č. 292/1993 Sb., kter se měn a doplňuje zkon č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn zkonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb., č. 558/1991 Sb., č. 25/1993 Sb. a č. 115/1993 Sb., platnosti. činnm se stal v smyslu svho čl. VI dnem 1. ledna 1994.
V.
a) Pot stavn soud přezkoumal, jak mu to ukld ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., obsah napadench ustanoven novelizovanho zkona o vkonu trestu odnět svobody, jakož i novelizovanho trestnho řdu, a to z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy.
Napaden ustanoven 9 a 9a novelizovanho zkona o vkonu trestu odnět svobody jsou v rozporu předevšm s čl. 39 Listiny. Jde o to, že jmy na prvech, kter postihuj odsouzenho v důsledku přeřazen do přsnějšho typu věznice, maj sice oporu v zkoně o vkonu trestu odnět svobody a v provděcm předpise k němu (vyhlška Ministerstva spravedlnosti č. 110/1994 Sb., jž se vydv řd vkonu trestu odnět svobody), ovšem v důsledku novely č. 294/1993 Sb., kter je rozporn s Listinou a stavou v dalšch směrech, tyto jmy postihuj odsouzenho rovněž nestavnm způsobem.
Rozpor napadench ustanoven novely zkona o vkonu trestu odnět svobody třeba konstatovat i ve vztahu k čl. 40 Listiny. Rozhodovn o přeřazovn odsouzenho z jednoho typu věznice do druhho, bez ohledu na přsnost jejich režimu, je rozhodovnm o trestu za trestn čin, což Listina svěřuje vlučně do pravomoci soudu, v ždnm přpadě sprvnmu orgnu.
Pro posouzen souladu či nesouladu 9 a 9a novely zkona o vkonu trestu odnět svobody s čl. 40 odst. 1 Listiny je důležitm pojmem pojem "rozhodovn soudu o trestu". S odvolnm na ustanoven 122 odst. 1 tr. ř. odsuzujc rozsudek mus obsahovat vrok o trestu s uvedenm zkonnch ustanoven, podle nichž byl trest vyměřen. Byl-li uložen nepodmněn trest odnět svobody, mus rozsudek obsahovat vrok o způsobu vkonu tohoto trestu ( 39a, 81 tr. zk.). Z uvedenho plyne, že rozhodovnm o trestu je jednak rozhodnut o druhu a vměře trestu, jednak rozhodnut o způsobu vkonu trestu odnět svobody, což ve smyslu 39a odst. 2 tr. zk. znamen rozhodnut soudu o zařazen pachatele do určitho typu věznice. Bude-li se toto rozhodnut, o němž se zmiňuje 122 odst. 1 tr. ř. v zvorce ( 39a, 81 tr. zk.), považovat za původn rozhodnut o trestu, potom rozhodnut o přeřazen z jednoho typu věznice do druhho je možn považovat za rozhodnut odvozen, i když se o něm citovan 122 odst. 1 tr. ř. vslovně nezmiňuje.
Z faktu, že rozhodnut o přeřazen odsouzenho je rozhodnutm odvozenm, nelze bez dalšho dovodit možnost, aby bylo svěřeno jinmu orgnu než soudnmu. Tento jeho odvozen charakter z něj nečin rozhodnut zcela jin povahy, než je původn rozhodnut o zařazen odsouzenho do typu věznice. stavn soud je toho nzoru, že je tomu prvě naopak. Jak rozhodnut původn, tak odvozen, ve vše uvedenm smyslu, jsou rozhodnutmi o trestu. Argumentem podporujcm tento zvěr by mohl bt i obsah novelou zrušenho a vrokem dnešnho nlezu rehabilitovanho ustanoven 324 tr. ř., podle jehož odstavce 1 o změně způsobu vkonu trestu odnět svobody, čmž se rozumělo zejmna přeřazovn odsouzenho z jedn npravně vchovn skupiny do druh, rozhodoval okresn soud.
Věc lze nahlžet i nsledujcm způsobem, jenž vede ke stejnm zvěrům.
Ve svm pojmovm a obsahovm smyslu m kategorie trestu nejen svou kvantitativn, časovou dimenzi, ale tak svou dimenzi kvalitativn, vypovdajc o tom, v jakm rozsahu a jakm způsobem je zasažena lidsk svoboda a důstojnost. Spojitost naznačench dimenz je vyjdřena i zkonnm požadavkem, že pokud je uložen nepodmněn trest odnět svobody, mus rozsudek obsahovat i vrok o způsobu vkonu tohoto trestu ( 122 odst. 1 tr. ř.). Tak tento vrok je tedy ve sv podstatě vrokem o trestu, přiřazujcm k jeho kvantitativn dimenzi i dimenzi kvalitativn. Tato interpretace m oporu i v chpn lidskch prv a svobod, neboť zde nejde jen o dlku trestu, ale i o jeho vztah k mezm těchto prv a svobod a intenzitě zsahu do prv a svobod.
Nestavnost 9 a 9a odst. 1 zkona o vkonu trestu odnět svobody v novelizovanm zněn (zkon č. 294/1993 Sb.) nemůže podle nzoru stavnho soudu zhojit ani obsah ustanoven 9a odst. 2 citovanho zkona, a to v relaci k čl. 40 odst. 1 Listiny.
Podle naposledy citovanho zkonnho ustanoven - 9a odst. 2 - proti rozhodnut o přeřazen do věznice s přsnějšm režimem může odsouzen do osmi dnů ode dne doručen jeho psemnho vyhotoven podat odvoln k okresnmu soudu, v jehož obvodu je věznice, jejž ředitel o přeřazen rozhodl. Odvoln nem odkladn činek. Na řzen před soudem se vztahuje zvlštn předpis. Tmto předpisem je občansk soudn řd (zkon č. 99/1963 Sb., v novelizovanm zněn, konkrtně jeho ustanoven 250l až 250s, upravujc rozhodovn o opravnch prostředcch proti rozhodnutm sprvnch orgnů).
Jak již uvedeno, rozhodovn o trestu soudem už jako soudem prvostupňovm zahrnuje rozhodnut o jeho druhu, vměře a způsobu vkonu, byl-li uložen nepodmněn trest odnět svobody.
Naproti tomu rozhodnut ve smyslu 9a odst. 2 novelizovanho zkona o vkonu trestu odnět svobody a 250l až 250s o. s. ř. je rozhodnutm pouze opravn instance, proti němuž nejsou přpustn dalš opravn prostředky ( 250s odst. 1 o. s. ř.). Jinak řečeno, soud se k rozhodovn o způsobu vkonu trestu odnět svobody podle 9a odst. 2 novelizovanho zkona o vkonu trestu odnět svobody a podle občanskho soudnho řdu dostv nejdřve a vlučně jen jako soud druhho stupně. Tm je podstatně ztžena možnost obrany odsouzenho proti rozhodnut o přeřazen, a to na rozdl od dřvějš pravy dan v 324 odst. 3 tr. ř., podle nž proti rozhodnut o změně způsobu vkonu trestu, tzn. i o přeřazen, byla přpustn stžnost, jež měla odkladn činek. O tto povaze a dopadech odnět svobody nyn zrušovan prvn pravy v 9a odst. 2 zkona o vkonu trestu odnět svobody, ve zněn novely č. 294/1993 Sb., posuzovan z vše uvedenho hlediska, svědč do jist mry i konkrtn daje o počtech přeřazen odsouzench do věznic s přsnějšm režimem. Ze zprvy Ministerstva spravedlnosti, zahrnujc obdob od 1. ledna 1994 do 31. řjna 1994, plyne, že o přeřazen odsouzench do věznice s přsnějšm režimem bylo rozhodnuto celkem ve 162 přpadech. Proti těmto rozhodnutm podali odsouzen opravn prostředek k okresnmu soudu podle 250l až 250s o.s.ř. celkem v deseti přpadech. Ve čtyřech z nich bylo rozhodnuto o jejich zamtnut, v jednom přpadě bylo řzen zastaveno, v jednom odročeno a ve zbvajcch čtyřech přpadech nebylo k datu podn zprvy (17. listopadu 1994) dosud rozhodnuto.
Souhrnně vyjdřeno, je-li stavnm přeřazovn odsouzench pouze na zkladě rozhodnut soudu již jako soudu prvho stupně, nemůže bt nedostatek takovhoto rozhodovn nahrazen soudnm rozhodnutm, kter je pouhm přezkumem prvostupňovho rozhodnut sprvnho orgnu, a to v rmci rozhodovn o opravnch prostředcch proti jejich rozhodnutm.
Svěřenm rozhodovn o přeřazen odsouzenho z jednoho typu věznice do druhho řediteli tto věznice byla otzka rozhodovn o způsobu vkonu trestu odnět svobody, resp. jeho změně odejmuta soudu a svěřena administrativnmu orgnu. Tm zroveň došlo k tomu, že odsouzen byl v dan otzce, dosud rozhodovan soudem, tomuto soudu, resp. svmu zkonnmu soudci odňat. Ustanoven 9 a 9a novely zkona o vkonu trestu odnět svobody jsou tak v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny.
Nakolik lze sttn moc ve formě moci trestn, tj. vkon trestu odnět svobody, včetně změn způsobu tohoto vkonu, uplatňovat jen v mezch a způsoby, kter stanov zkon, natolik mus však jt jen o zkon, kter nen protistavn. Novela zkona o vkonu trestu odnět svobody č. 294/1993 Sb. ovšem takov rozpory vykazuje, jak dovozeno shora, v důsledku čehož jsou jej ustanoven 9 a 9a rozporn i s ustanovenm čl. 2 odst. 3 stavy.
Tm, že napaden ustanoven novely zkona o vkonu trestu odnět svobody znamenaj ve svm důsledku odnět odsouzenho v otzce přeřazovn v průběhu vkonu trestu jeho zkonnmu soudci (viz rozpor s čl. 38 odst. 1 Listiny), dochz tak k tomu, že zkladn prvo a svoboda odsouzenho, tj. osobn svoboda (čl. 8 odst. 1 Listiny) se odnm z ochrany soudn moci, což porušuje čl. 4 stavy. Z uvedenho plyne nestavnost napadench 9 a 9a novely zkona o vkonu trestu odnět svobody č. 294/1993 Sb.
Nestavnost citovanch ustanoven zmněn novely zkona o vkonu trestu odnět svobody, pokud je spatřovna navrhovateli v jejich rozporu s čl. 90 stavy, je odůvodniteln stejnm způsobem, jako v přpadě kolize napadench ustanoven s čl. 40 odst. 1 Listiny. Podle obou ustanoven totiž jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestn činy. Nikoliv tedy sprvn orgn, byť by šlo v dan věci jen o otzku rozhodovn o trestu.
Vzhledem k tomu, že byl z uvedench důvodů ve smyslu 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, shledn rozpor mezi ustanovenmi 9 a 9a zkona č. 59/1965 Sb., o vkonu trestu odnět svobody, ve zněn zkona č. 294/1993 Sb., na straně jedn a citovanmi člnky Listiny, jakož i stavy na straně druh, rozhodl stavn soud o zrušen těchto zkonnch ustanoven, a to dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů.
b) Přestože navrhovatel upozornil pouze na rozpor citovanch ustanoven novely zkona o vkonu trestu odnět svobody č. 294/1993 Sb., jakož i novely trestnho řdu č. 292/1993 Sb., s vnitrosttnmi stavněprvnmi předpisy, stavn soud, jsa vzn toliko petitem nvrhu, nikoliv jeho odůvodněnm, se z ředn povinnosti, ve smyslu ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, zabval tak otzkou souladu napadench prvnch předpisů s mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch, jež byly ratifikovny a vyhlšeny, pokud je jimi Česk republika vzna (čl. 10 stavy). V tomto směru však ždn rozpory nezjistil.
Mimo rmec tohoto zkoumn zůstvaj Minimln standardn pravidla pro zachzen s uvězněnmi osobami, schvlen Hospodřskou a sociln radou OSN rezolucemi č. 663 C (XXIV) a č. 2076 (LXII), jakož i Evropsk vězeňsk pravidla majc povahu doporučen Vboru ministrů Rady Evropy č. R (87) 3 členskm sttům. Ždn z těchto dokumentů nem totiž charakter mezinrodn smlouvy ve smyslu čl. 10 stavy.
VI.
Jelikož k zkonu č. 59/1965 Sb., o vkonu trestu odnět svobody, ve zněn zkona č. 294/1993 Sb., byl vydn provděc předpis, a sice vyhlška Ministerstva spravedlnosti č. 110/1994 Sb., kterou se vydv řd vkonu trestu odnět svobody, bylo třeba v nlezu, podle 70 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, tž vyslovit ztrtu platnosti jejch ustanoven, a to 11 psm. a) a 13 a 14, neboť ta svm obsahem navazuj na zrušen ustanoven 9 a 9a zkona č. 59/1965 Sb., o vkonu trestu odnět svobody, ve zněn zkona č. 294/1993 Sb.