Ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti § 18a odst. 1 písm. c), § 18a odst. 2 písm. b) věty za středníkem a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb. 78/2001 účinný od 23.02.2001

Schválené: 10.01.2001
Účinnost od: 23.02.2001
Autor: Ústavního soudu
Oblast: SILNIČNÍ DOPRAVA., Pokuty. Blokové pokuty.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti § 18a odst. 1 písm. c), § 18a odst. 2 písm. b) věty za středníkem a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb. 78/2001 účinný od 23.02.2001
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 78/2001 s účinností od 23.02.2001
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

78/2001 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky>

Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2001 v plénu o návrhu Okresního soudu v Karviné na vyslovení protiústavnosti § 18a odst. 1 písm. c), § 18a odst. 2 písm. b) věty za středníkem a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb., takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Dne 29. 6. 2000 obdržel stavn soud nvrh Okresnho soudu v Karvin na zrušen některch ustanoven zkona č. 111/1994 Sb., o silničn dopravě, ve zněn zkona č. 304/1997 Sb., (dle jen "zkon o silničn dopravě"). Konkrtně se jedn o 18a odst. 1 psm. c) ve zněn: "uložit cestujcmu, kter se neprokzal platnm jzdnm dokladem, zaplatit přiržku nebo vyžadovat od cestujcho osobn daje potřebn na vymhn přiržky", 18a odst. 2 psm. b) věty za střednkem ve zněn: "neprokže-li se platnm jzdnm dokladem, zaplatit přiržku nebo se prokzat osobnmi daji potřebnmi na vymhn zaplacen přiržky" a 18a odst. 3 zkona ve zněn: "Vši přiržky stanov dopravce v přepravnch podmnkch. Vše přiržky nesm přeshnout čstku 1 000 Kč." Předseda sentu 27 C jednajc za Okresn soud v Karvin Mgr. Milan Pelikn v nvrhu uvedl, že žalobou podanou u Okresnho soudu v Karvin se žalobce domhal vydn rozhodnut, kterm by soud žalovanho zavzal zaplatit žalobci čstku ve vši 408 Kč s přslušenstvm. V žalobě bylo tvrzeno, že žalovan se v Praze dne 26. 6. 1998 na lince č. 113 hromadn dopravy provozovan žalobcem nemohl prokzat přepravnmu kontrolorovi platnm jzdnm dokladem a naplnil tak podmnky pro to, aby na něm žalobce požadoval hradu čstky ve vši 408 Kč. K důkazu byla žalobcem předložena listina označen jako "Hlšen o zjištěn totožnosti cestujcho a přestupku proti MPŘ" č. 2100500, ze kter bylo zjištěno, že žalovan se dne 26. 6. 1998 v 13.50 hodin na lince č. 113 při kontrole v seku od zastvky Zles do zastvky Kačerov neprokzal ždnm jzdnm dokladem. Listina dle obsahuje daj o typu přestupku označenho jako "A", osobn daje žalovanho, daj o postihu ve vši 400 Kč, daj o jzdnm ve vši 8 Kč a daje o kontrolorovi a jeho podpis. Hlšen bylo zpracovno dne 28. 6. 1998.

Při prvnm posuzovn popsanho skutkovho stavu Okresn soud v Karvin vychzel zejmna z čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), 1 odst. 2, 2, 3, 488, 760 a 772 občanskho zkonku, 1, 2 odst. 2, 18a odst. 1 psm. c), odst. 2 psm. b) a odst. 3 zkona o silničn dopravě činnho od 1. 4. 1998.

Ve svm nvrhu soud uvedl, že podle čl. 1 Listiny lid jsou svobodn a rovn v důstojnostech i v prvech. Tato rovnost v prvech je zkladnm prvem, kter je nezadateln, nezciziteln, nepromlčiteln a nezrušiteln. Listina sice vslovně nestanov, že se vztahuje i na prvnick osoby, soud m však za to, že pokud v občanskoprvnch vztazch vystupuje prvnick osoba, pak se čl. 1 Listiny vztahuje i na vztah vznikl mezi touto osobou a fyzickou osobou. Čl. 1 Listiny se pak podle nzoru soudu přenš i do normy nižš prvn sly, a to do 2 odst. 2 občanskho zkonku, podle kterho v občanskoprvnch vztazch maj častnci rovn postaven.

Smlouva o přepravě osob podlh prvnmu režimu občanskho zkonku. Podle 760 smlouvou o přepravě osob vznik cestujcmu, kter za stanoven jzdn použije dopravn prostředek, prvo, aby ho dopravce přepravil do msta určen řdně a včas. Cestujc vstupem do dopravnho prostředku uzavr s dopravcem konkludentně smlouvu o přepravě. Norma předložen ke zrušen, jejž ustanoven by v tomto přpadě soud musel použt, je podle nzoru Okresnho soudu v Karvin svm charakterem normou veřejnoprvn, nepřpustně zvhodňujc žalobce v poměru soukromoprvnm, a tedy je v rozporu s čl. 1 Listiny (a 2 odst. 2 občanskho zkonku). Jednostrann zvhodněn na straně dopravce spočv v možnosti ukldat sankci a stanovit jej vši v podobě tzv. přiržky v přpadě, že se cestujc neprokže platnm jzdnm dokladem. O uložen sankce a tedy o tom, že byla porušena povinnost, rozhoduje pověřen osoba druh smluvn strany, t, kter by měla bt v rmci vzniklho vztahu ve stejnm postaven jako strana žalovan. Na tom dle nzoru soudu neměn nic ani odkaz na zvlštn prvn předpisy ( 772 občanskho zkonku). Soud m za to, že v soukromoprvnch vztazch jsou častnci oprvněni sankci za přpadn porušen smluvn povinnosti mezi sebou sjednat, a to na rozdl od veřejnoprvnch vztahů, kde sankce jsou k tomu, aby chrnily veřejn zjem. Takovto ochrana v uvedenm přpadě nen dle soudu odůvodněn a ani v jinch přpadech nen poskytovna podnikajcm prvnickm osobm v podobě takto koncipovan prvn normy.

Prvn norma, jejž zrušen soud navrhl, je - dle jeho nzoru - svm obsahem jednoznačně normou veřejnoprvn. Je nepochybn, že stt může zmocnit osobu nesttnho charakteru (subjekt soukromho prva) k vkonu veřejn moci v rmci "zbvajc veřejn moci" ke sprvě veřejnch zležitost, pokud jsou k tomu dny důvody. Soud v danm přpadě dospěl k zvěru, že se jedn o občanskoprvn vztah podlhajc institutům občanskho zkonku a jedna či druh strana je oprvněna se domhat svch prv (nhrady škody, vydn bezdůvodnho obohacen apod.). Možnost uložen přiržky dle uvedench ustanoven zkona nen podle nzoru soudu normou soukromoprvnho charakteru.

Jak dle v nvrhu okresn soud uvd, vychzel při svch vahch z členěn prvnch vztahů na vztahy soukromoprvn a veřejnoprvn. Předpokladem pro vydn normy zasahujc do poměru soukromoprvnho je veřejn zjem. Přpadn sankce budou ukldny pověřenmi osobami v rmci procesn pravy stanoven pro přslušnou čst veřejnoprvn odpovědnosti tak, aby byla dodržena řdn ochrana prv subjektu nerovnho prvnho postaven. Podle soudu je třeba zvžit, do jak mry se jedn o veřejn zjem, zejmna za situace, kdy dopravce je za současnho stavu techniky schopen zajistit přepravu osob tak, aby předem vyloučil osoby bez platn jzdenky.

Jak soud uvd v nvrhu, usnesenm ze dne 24. 11. 1999 sp. zn. 27 C 186/99 ve spojen s usnesenm Krajskho soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2000 sp. zn. 13 Co 297/2000 řzen podle 109 odst. 1 psm. b) občanskho soudnho řdu přerušil a v souladu s 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, předkld stavnmu soudu nvrh na zrušen jednotlivch ustanoven zkona, neboť je přesvědčen, že jsou v rozporu s čl. 1 Listiny.

II.

Po přezkoumn formlnch nležitost nvrhu byl nvrh v souladu s 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zasln Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky s vzvou k psemnmu vyjdřen.

Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen uvedla, že povinnosti, kter zkon o silničn dopravě přiznv v 18a jedn ze stran smlouvy o přepravě osob, jsou opřeny o čl. 4 odst. 1 Listiny, kter stanov, že povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch lidskch prv a svobod. Listina ani stava Česk republiky (dle jen "stava") přitom nestanov, že by se povinnosti uložen po splněn uvedench podmnek nemohly aplikovat v oblasti aktů povahy soukromoprvn nebo naopak, že by povinnosti stanoven zkonem mohly bt aplikovny jen ve vztazch čistě veřejnoprvnch. Prvn vztahy vznikajc v jednotlivch druzch dopravy jsou již tradičně upravovny zkony a podzkonnmi prvnmi předpisy jak z oblasti prva soukromho, tak prva veřejnho, a tato skutečnost se projevuje i ve smluvnch vztazch o přepravě osob, zvřat nebo věc. Z povahy dopravy totiž vyplv, že jedna ze smluvnch stran, kterou je dopravce, je pokažd vybavena většm množstvm oprvněn než strana druh. To je důsledkem potřeby zajistit předevšm bezpečnost provozu, a tm i přepravy, a rovněž potřeby ochrnit dalš veřejn zjmy, kter s dopravou a přepravou souvisej.

Proti pojmn smluv uzavranch ve veřejn autobusov linkov dopravě osob jako vztahů čistě soukromoprvnch dle hovoř skutečnost, že přepravn služby jsou jednotlivmi dopravci poskytovny v režimu zvazků veřejn služby k zajištěn zkladn dopravn obslužnosti ( 19, 19a, 19b zkona o silničn dopravě) nebo ostatn dopravn obslužnosti ( 19c zkona o silničn dopravě), kter se odehrv na zkladě objednvky a dotace sttu nebo orgnu zemn samosprvy. Smluvn přepravn vztah se tedy děje za spolučasti některho veřejnho rozpočtu, čmž se do něj dostv vrazn a zcela zřeteln veřejnoprvn prvek, a je tudž pochopiteln, že v tto situaci prvn řd obsahuje prvn instituty, ktermi lze chrnit hospodařen dopravců před zcela běžnm jevem, jakm je neplacen jzdnho cestujcmi. Cel model zvazků veřejn služby je podle nzoru Poslaneck sněmovny kompatibiln s komunitrnm prvem, konkrtně pak s nařzenm Rady č. 1191/69 EHS o akcch členskch sttů vztahujcch se k zvazkům vyplvajcm z koncepce veřejn služby v železničn, silničn a vnitrozemsk vodn dopravě, ve zněn nařzen Rady č. 1893/91 EHS. Ve svm vyjdřen předseda Poslaneck sněmovny dle upozorňuje, že 18a zkona o silničn dopravě, jenž je nvrhem Okresnho soudu v Karvin napaden, byl již předmětem dalš novelizace, a to zkonem č. 150/2000 Sb., kter nabyl činnosti dne 1. 7. 2000. Zkon č. 111/1994 Sb., o silničn dopravě, a jeho novelizace proveden zkony č. 38/1995 Sb., č. 304/1997 Sb. a č. 150/2000 Sb. byly schvleny potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny, podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšeny ve Sbrce zkonů.

Sent ve svm vyjdřen k nvrhu uvedl, že nvrh zkona, kterm se měn a doplňuje zkon č. 111/1994 Sb., o silničn dopravě, ve zněn zkona č. 38/1995 Sb., předložila k projednn Parlamentu Česk republiky vlda a po jeho schvlen Poslaneckou Sněmovnou byl postoupen Sentu. Jednm z hlavnch důvodů předložen tohoto nvrhu zkona byl podle předkladatele i změr blže upravit vztahy mezi cestujcm a dopravcem ve veřejn linkov dopravě. Zkon zejmna nově zakotvil oprvněn pověřench osob dopravce vůči cestujcm včetně oprvněn ve stanovench přpadech cestujcho z přepravy vyloučit, uložit mu zaplacen zvšenho tarifu nebo vyžadovat od něho osobn daje potřebn na vymhn zvšenho tarifu. Sent nvrh zkona projednal na sv 9. schůzi dne 13. 11. 1997 a schvlil jej ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Ze 65 přtomnch sentorů a sentorek se pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo.

K nmitkm navrhovatele tkajcm se napadench ustanoven zkona Sent uvedl, že dopravu občanů prostředky městsk hromadn dopravy je možno charakterizovat jako službu, v jejmž rmci je na straně dopravnho podniku nabzeno zajištěn dopravy po stanoven trase a na straně druh je občanem tato nabdka akceptovna, a to ve formě konkludentnho jednn spočvajcho v nastoupen do přslušnho dopravnho prostředku. Tm, že cestujc nastoup do prostředku městsk hromadn dopravy, konkludentně přistupuje na cel rozsah poskytovan služby, včetně ceny za přepravu. Mlčky však přistupuje i na vedlejš ujednn tto smlouvy, a to na zvazek mt při sobě platnou jzdenku a předložit ji ke kontrole oprvněn osobě dopravce. Všechny tyto podrobnosti smlouvy mus bt uvedeny v přepravnch podmnkch dopravce, kter jsou vydny na zkladě a v souladu se zkonem o silničn dopravě, přpadně jeho provděcch předpisů. Možnost zavst konkrtn přiržku k tarifu v přpadě nezaplacen jzdnho a jej konkretizaci v přepravnch podmnkch lze považovat za druh smluvn pokuty. Na provozovn veřejn hromadn dopravy je nesporně veřejn zjem, kterm je odůvodněna i specifick prava vztahů mezi dopravcem a cestujcm.

stavn soud se s ždost o stanovisko obrtil rovněž na Ministerstvo dopravy a spojů, do jehož působnosti legislativn prava silničn dopravy spad.

Ministerstvo ve svm vyjdřen kromě jinho uvedlo, že obecně plat, že prvn vztahy vznikajc při přepravě osob mezi častnky přepravnch vztahů, tj. mezi cestujcm a dopravcem, jsou upraveny občanskm zkonkem, kter obsahuje pouze zkladn ustanoven, jež ve sv obecnosti dopadaj na všechny druhy dopravy. Vzhledem ke zvlštnostem jednotlivch druhů dopravy však pro pravu přepravnch prv maj zsadn vznam i dalš prvn předpisy, ktermi jsou zkony, v danm přpadě zkon o silničn dopravě. Z hlediska častnků přepravnch vztahů maj zsadn vznam rovněž přepravn řdy, kter jako provděc předpisy doplňuj obecnou pravu občanskho zkonku a zkonů o jednotlivch druzch dopravy tm, že podrobněji vymezuj vztahy častnků přepravnch smluv. Přepravn řdy tedy v mezch zkonnch zmocněn upravuj zkladn přepravn podmnky pro jednotliv druhy dopravy. K uložen sankce za nezaplacen jzdnho, tj. zaplacen přiržky k jzdnmu, je oprvněna podle zkona o silničn dopravě pověřen osoba dopravce. Podle nzoru ministerstva však nejde o zsah do rovnosti častnků soukromoprvnho vztahu, ale stt zde pouze upravuje někter povinnosti jedn ze stran, a to kogentně, aniž by tm ovlivňoval to, zda druh strana na takto formulovan podmnky smlouvy přistoup. Ministerstvo namt, že navrhovatel nijak konkrtně neuvd, čm takto pojat prvn prava zasahuje do prv chrněnch Listinou, a naopak zjevně přehlž, že přijat prvn prava cestujcho ve skutečnosti chrn. Pokud by se totiž vychzelo důsledně z principu rovnosti vztahů a neomezenho dispozičnho prva, pak by dopravce mohl neomezeně rozhodovat, za jakch podmnek bude cestujc přepravovat, a podmnky přepravy by musely bt vždy obsahem konkrtn smlouvy o přepravě. Tm, že dopravce vyhlašuje sv smluvn přepravn podmnky uveřejněnm jejich plnho zněn na mstech určench pro styk s cestujcmi a dle pak jejich podstatnou čst zveřejňuje v přepravnm řdu a ve vozidle, je cestujcmu umožněno, aby se s vš přiržky k jzdnmu seznmil.

Jak dle uvd ministerstvo ve svm stanovisku k nvrhu, proti pojmn smluv o přepravě uzavranch ve veřejn linkov přepravě jako vztahů vhradně soukromoprvnch hovoř skutečnost, že přepravn služby jsou jednotlivmi dopravci poskytovny v režimu zvazku veřejn služby k zajištěn zkladn dopravn obslužnosti nebo ostatn dopravn obslužnosti. Smluvn přepravn vztah se děje za spolučasti některho veřejnho rozpočtu, čmž se do něj dostv vrazn a zcela zřeteln veřejnoprvn prvek a je tudž pochopiteln, že v tto situaci prvn řd obsahuje instituty, ktermi lze chrnit hospodařen dopravců před zcela běžnm jevem, jako je neplacen jzdnho cestujcmi. Ministerstvo proto zastv nzor, že veřejn zjem, jehož existenci Okresn soud v Karvin zpochybňuje, je zde dn v dostatečn mře.

III.

stavn soud se musel předevšm vypořdat s otzkou, zda nvrh podan Okresnm soudem v Karvin je přpustn z hlediska 66 zkona č. 182/1993 Sb., či zda existuj důvody pro zastaven řzen podle 67 zkona č. 182/1993 Sb. Zkon č. 111/1994 Sb., o silničn dopravě, ve zněn zkona č. 38/1995 Sb. a zkona č. 304/1997 Sb., byl totiž později novelizovn zkonem č. 150/2000 Sb. ze dne 16. 5. 2000, kter nabyl činnosti dne 1. 7. 2000. stavn soud zjistil, že ustanoven zkona napaden nvrhem byla uvedenm zkonem novelizovna, i když pouze čstečně, a to v některch slovech, konkrtně v 18a odst. 1 se v nvět slovo "nebo" nahrazuje slovem "a", v 18a odst. 1 psm. c) se slova "osobn daje potřebn na vymhn přiržky" nahrazuj slovy "prokzn totožnosti", v 18a odst. 2 se vkld nov psmeno a), kter zn: "a) dodržovat přepravn řd, smluvn přepravn podmnky a tarif" a v 18a odst. 2 psm. c) se slova "se prokzat osobnmi daji potřebnmi na vymhn zaplacen přiržky" nahrazuj slovy "prokzat svoji totožnost" a za slovo "zaplatit" se vkldaj slova "jzdn a". Je třeba poznamenat, že uveden novelizace v podstatě nezměnila ani obsah, ani smysl napadench ustanoven.

Okresn soud v Karvin sice navrhl zrušen těch ustanoven zkona, kter byla později novelizac nepatrně pozměněna, avšak z celkov souvislosti a z odkazu na čl. 95 odst. 2 stavy zcela zřetelně vyplv, že žd o rozhodnut o stavnosti těch čst původnho zkona, jichž m bt v souzen věci skutečně použito. Vzhledem k neobvyklosti dan situace volil soud zpočtku formulaci, kter nen zcela adekvtn sledovanmu změru, neboť se dovolval ustanoven oddlu prvnho hlavy druh čsti prvn zkona č. 182/1993 Sb. o "Řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů", jež jsou však použiteln pouze u nvrhu na zrušen ustanoven zkona platnho.

Později upřesnil Okresn soud v Karvin nvrh tak, že pro přpad nepřpustnosti zrušen oněch napadench ustanoven, jež byla převzata novelizac, žd stavn soud, aby na zkladě čl. 95 odst. 2 stavy ve svm rozhodnut posoudil, zda napaden ustanoven zkona o silničn dopravě jsou z hlediska stavnosti aplikovateln. Dle upozorňuje na to, že obecn soudy budou rozhodovat po dobu ještě několika přštch let na zkladě prvnho stavu, kter byl činn ke dni zvazku, budou tedy vychzet ze stavu před novelizac zkona. Z toho vyplv, že zvazky tehdy vznikl budou obecnmi soudy posuzovny podle prvnch předpisů v t době činnch, tedy dle zkona č. 111/1994 Sb., ve zněn zkona č. 304/1997 Sb. Vzhledem k tomu pokld Okresn soud v Karvin za nutn obrtit se na stavn soud s nvrhem na posouzen stavnosti aplikovanho zkona.

Nvrh v dan věci nen spojen s stavn stžnost, ale jde o přm podnět obecnho soudu podle čl. 95 odst. 2 stavy. V tomto přpadě nen 66 odst. 1 ani 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. použiteln, neboť nejde o řzen o zrušen zkonů, ale o přmou aplikaci čl. 95 odst. 2 stavy. A limine je třeba vyjt z toho, že:

a) stava je přmo aplikovateln, nestanov-li sama jinak,

b) dle z toho, že dle čl. 83 stavy je soudnm orgnem ochrany stavnosti stavn soud a ždn jin soudn orgn, tedy ani Nejvyšš soud (čl. 92 stavy), a tm mně pak nižš obecn soudy,

c) konečně pak z toho, že do působnosti stavnho soudu spad to, co mu stava na ktermkoli mstě svho textu svěřuje, tedy nejen pravomoci dle č. 87 stavy, ale i dle čl. 95 odst. 2.

Z stavy sam je zřejm, že obecn soud včetně Nejvyššho soudu nesm rozhodnout o protistavnosti zkona. Čl. 95 odst. 1 stavy stanov, že soudce obecnho soudu je při rozhodovn vzn zkonem a že posuzuje soulad jinho prvnho předpisu se zkonem. Dojde-li však k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito (tedy nikoli pouze v t době platn, ale tak v t době již neplatn, avšak ještě aplikovateln zkon), je v rozporu s stavnm zkonem, je povinen předložit věc stavnmu soudu (čl. 95 odst. 2 stavy). Z tohoto ustanoven pak stavn soud dovodil svou povinnost o nvrhu rozhodnout.

Kdyby i stavn soud odmtl poskytnout obecnmu soudu svm rozhodnutm o stavnosti či protistavnosti aplikovatelnho zkona pomoc, vznikla by neřešiteln situace umělho prvnho vakua, protože v samotn věci okresnm soudem souzen nelze od tohoto soudu požadovat, aby vyhověl požadavku žaloby na zaplacen čstky určen jako postih za černou jzdu, jestliže je soud přesvědčen, že se tento postih opr o protistavn ustanoven zkona. Kdyby však obecn soud sm o sobě rozhodl na zkladě svho přesvědčen o protistavnosti aplikovanch ustanoven, jednal by v rozporu s stavou. stava se opr o čl. 83 a čl. 95 odst. 1 a 2, vyjadřujcm nležitost k takov koncepci kontroly stavnosti, jež je koncentrovna v jedin instituci, totiž v stavnm soudu.

Okresnmu soudu v Karvin proto nezbylo než se řdit svou stavn povinnost (čl. 95 odst. 2 stavy) a předložit otzku stavnosti aplikovatelnch ustanoven zkona stavnmu soudu.

Pokud by stavn soud odmtl stavnost napadenho ustanoven posoudit, došlo by paradoxně k zablokovn rozhodovac činnosti soudů přmo a prvě opomenutm stavnho soudu samho plnit svou zkladn povinnost dle čl. 95 odst. 2 stavy. V danm přpadě by pak nemohl ani častnk předchozho řzen spěšně podat stavn stžnost, pokud by namtala protistavnost aplikovanho zkona, protože s stavn stžnost může bt spojen pouze nvrh na zrušen zkona platnho.

stavn soud dospěl k zvěru, že ani vkladem zkona č. 182/1993 Sb. nelze popřt stavou uloženou povinnost obecnch soudů obrtit se na stavn soud, maj-li aplikovat zkon, kter pokldaj za protistavn. Jestliže stava jako norma nejvyšš prvn sly v čl. 95 odst. 2 ukld soudu povinnost předložit stavnmu soudu každou věc, při nž "dojde k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm zkonem", z povahy tohoto ustanoven vyplv i důvod předložen takovho nvrhu stavnmu soudu, a tm i smysl kolu, kter m stavn soud řešit. Ustanoven čl. 95 odst. 2 stavy obsahuje implicitně povinnost stavnho soudu poskytnout obecnmu soudu svm rozhodnutm o stavnosti či protistavnosti zkona, jehož m bt použito, pomoc, a to bez ohledu na to, zda byl zkon později pozměněn.

Argument, že stava nezn prvo stavnho soudu podvat zvazn vklad stavy, je zcestn. stavn soud sice nen oprvněn podvat zvazn vklad stavy obecně, kdykoli a komukoli, avšak tam, kde jedn na zkladě sv kompetence, nen jeho činnost koneckonců obsahově ničm jinm, než prvě zvaznm vkladem stavy. Proto, zabv-li se z podnětu obecnho soudu stavnost zkona, zabv se i vkladem stavy.

Protože novelou zkona se nepatrně pozměněn zněn napadench ustanoven obsahově a vznamově neliš od tehdejšho, shledal stavn soud rozhodnut nlezem na mstě i se zřetelem na to, že podobn problmy s placenm přiržky k jzdnmu se vyskytuj i na jinch mstech a v pozdějš době.

IV.

Po přezkoumn nvrhu dospěl stavn soud k zvěru, že nelze vyhovět nvrhu na zrušen 18a odst. 1 psm. c), 18a odst. 2 psm. b) věty za střednkem a 18a odst. 3 zkona o silničn dopravě, jak v petitu nvrhu požaduje Okresn soud v Karvin, jestliže došlo ke změně těchto ustanoven novm zkonem. stavn soud proto pouze zvžil, zda ta ustanoven tehdy platnho zkona, jež m Okresn soud v Karvin pro řešen konkrtnho přpadu použt, jsou v rozporu s stavnm zkonem (čl. 95 odst. 2 stavy), či nikoli, a dospěl k zvěru, že jde o zkonnou pravu, kter v rozporu s stavou nen.

Předevšm je nutn konstatovat, že navrhovatelova argumentace směřujc ke zrušen napadench ustanoven zkona o silničn dopravě se opr pouze o ustanoven čl. 1 odst. 1 Listiny, podle něhož lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech. Navrhovatel dochz ve svch vahch k zvěru, že zkonnm zsahem sttu do vztahů mezi dopravci a cestujcmi dochz k nepřpustnmu zvhodněn jednoho smluvnho partnera, v danm přpadě dopravce. Navrhovatel se v odůvodněn nvrhu poušt do vymezen rozdlu mezi vztahem soukromoprvnm a veřejnoprvnm a na zkladě rozboru těchto pojmů dochz k zvěru, že vztah mezi dopravcem a cestujcm je vztahem ryze soukromoprvnm, do něhož může stt zashnout pouze v přpadě veřejnho zjmu, o jehož existenci však v tomto přpadě navrhovatel pochybuje.

Smlouva o přepravě osob je upravena v 760 a nsl. občanskho zkonku. Jedn se o pravu obecnou, jež se vztahuje na všechny druhy dopravy. Společn ustanoven ke smlouvm o přepravě uveden v 772 občanskho zkonku pak umožňuj, aby podrobnějš prava osobn a nkladn přepravy byla stanovena zvlštnmi předpisy, a to zejmna přepravnmi řdy a tarify. Přeprava osob je poskytovna dopravcem na zkladě smlouvy o přepravě, kter je u hromadnch dopravnch prostředků uzavrna obvykle konkludentnm jednnm. Vzhledem k tomu, že na provozovn veřejn hromadn dopravy m pochopiteln a vznamem přepravy osob odůvodněn zjem i stt, reguluje někter otzky přepravy osob zkonem. Uveden způsob regulace umožňuje sttu čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod. Tuto stavněprvn pravu ukldn povinnost navrhovatel ve svch vahch o protistavnosti napadench ustanoven zkona o silničn dopravě přehlž. Přitom tato prava je obecn a vztahuje se na povinnosti jak osob prvnickch, tak fyzickch, a to jak ve vztazch soukromoprvnch, tak veřejnoprvnch. Prvn řd Česk republiky je sice založen na dualismu veřejnho a soukromho prva, toto rozlišovn prva na dvě velk oblasti vychzejc z klasickho řmskho prva nelze však pojmat dogmaticky, ale s přihldnutm k modernm tendencm vvoje prva a tak k vlivu evropskho komunitrnho prva. V současn době nen soukrom a veřejn prvo odděleno "čnskou zd". Dochz k častějšmu a užšmu prolnn, kombinaci i vzjemnmu intenzivnmu ovlivňovn prvků soukromoprvnch a veřejnoprvnch. Zkladnm znakem soukromho prva je rovnost subjektů, čemuž odpovd princip smluvn volnosti s preferenc dispozitivnosti. častnky občanskoprvnch vztahů jsou jak fyzick osoby, tak osoby prvnick nebo stt. Rovnost jejich postaven znamen předevšm, že zde nen vztah podřzenosti a nadřzenosti, a to, že ždn z častnků tohoto vztahu nemůže v zsadě jednostrannm konem vnutit jinmu nějakou povinnost. Rovnost postaven častnků soukromoprvnch vztahů nemůže však sama o sobě vyloučit stt z možnosti (nebo dokonce povinnosti) zkonem do soukromoprvnho vztahu zashnout. stavněprvn regulace takov zsah sttu v principu nevylučuje, samozřejmě za předpokladu, že se jedn jednak o zsah odůvodněn veřejnm zjmem, jednak o zsah přiměřen. V přpadě zkona o silničn dopravě nelze vytrhovat jednotliv ustanoven z kontextu, neboť zkon jako celek neurčuje pouze povinnosti cestujcho a oprvněn dopravce, nbrž cel je koncipovn tak, aby prva a povinnosti obou stran smluvnho vztahu byla zachovna v určit rovnovze (viz např. 18 zkona).

Smlouva o přepravě v městsk hromadn dopravě je uzavrna konkludentnm jednnm spočvajcm na straně cestujcho v nstupu do přslušnho dopravnho prostředku. Zvlštnost tto smlouvy spočv ve formě hrady ceny za přepravu, kter může bt paušlně zlohov (sťov jzdenky), nebo přm (platba řidiči anebo stanoven způsob znehodnocen předem zakoupen jzdenky při nstupu do vozidla). Tm, že cestujc nastoup do dopravnho prostředku, konkludentně přistupuje na cel rozsah poskytovan služby. Mlčky přistupuje i na dalš, obecně znm vedlejš ujednn smlouvy, totiž mt u sebe platnou jzdenku a na vyzvn ji předložit ke kontrole. Pokud však cestujc nezaplat před zahjenm přepravy řdně a včas jzdn, kter je cenou za poskytovan služby, mlčky souhlas i s tm, že mu bude čtovna smluvn pokuta stanoven a vymhan pověřenm pracovnkem dopravce. Použit prostředku městsk hromadn dopravy tak i nadle zůstv v pln dispozici občana jako cestujcho a je na jeho vaze, zda za takto stanovench podmnek do dopravnho prostředku nastoup a smlouvu o přepravě uzavře.

Sankce, kterou podle zkona o silničn dopravě může pověřen osoba dopravce uložit cestujcmu, kter se neprokže platnm jzdnm dokladem, je svou povahou smluvn sankc za nesplněn povinnosti zaplatit jzdn za poskytovan služby. Nen na mstě pouštět ze zřetele, že stt v danm přpadě nejenže zkonem uložil povinnost cestujcmu, ale na druh straně jej stanovenm horn hranice tto smluvn pokuty chrn před svvol dopravce. Vše přiržky k jzdnmu totiž podle 18a odst. 3zkona o silničn dopravě nesm přeshnout 1 000 Kč. Zkon rovněž ukld dopravci, aby vši přiržky stanovil ve svch přepravnch podmnkch, kter je dopravce povinen zveřejnit na mstech určench pro styk s cestujcmi a jejich podstatnou čst rovněž v každm vozidle. Tm je zajištěno, že cestujc, kter se rozhodne cestovat veřejnou dopravou a tedy uzavřt s dopravcem smlouvu o přepravě, je předběžně obeznmen s jejmi podmnkami. Nastoupenm do vozidla je smlouva uzavřena s tm, že cestujc přistoupil na podmnky dopravce, včetně vše a způsobu uložen přiržky k jzdnmu.

K vahm navrhovatele, podle něhož je dopravce schopen za současnho stavu techniky zajistit přepravu tak, aby se předem vyloučily z přepravy osoby bez platn jzdenky, stavn soud s ohledem na stanovisko Ministerstva dopravy a spojů uvd, že systm, na jehož zkladě je cestujcm umožněno nastupovat do dopravnho prostředku všemi dveřmi s podmnkou, že budou mt u sebe platnou jzdenku, je ve světě obvykl a předevšm ve velkch městech osvědčen. Rovněž tak jsou v zahranič obvykl sankce v přpadě, že cestujc u sebe platnou jzdenku nem, ať již jsou nazvny pokutou, přiržkou nebo zvšenm jzdnm. V dnešn době při velkm počtu přepravovanch osob je již zcela nemysliteln vracet se do dob nstupu cestujcch pouze jedněmi dveřmi nebo k prodeji jzdenek ve vozidle průvodčm. Za současn přepravn kapacity veřejn dopravy by zaveden takovho systmu znamenalo prodloužen jzdnch dob, zdržen cestujcch na zastvkch a ve svch důsledcch zřejmě i kolaps cel městsk hromadn dopravy ve velkch městech.

Za danho stavu věci dospěl stavn soud k zvěru, že navrhovatel nepředložil takov argumenty, kter by odůvodňovaly zvěr, že 18a odst. 1 psm. c), 18a odst. 2 psm. b) věta za střednkem a 18a odst. 3 zkona o silničn dopravě je protistavn, a proto nvrh zamtl.

Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujali k rozhodnutí pléna soudci JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský a JUDr. Eva Zarembová.

Načítávám znění...
MENU
Hore