Ve věci návrhů na zrušení § 27 věty první, § 31 odst. 4, § 48 odst. 4, § 49 odst. 1 písm. b), c) a d) a odst. 3 písm. b), c) a d), § 50 odst. 1, 2 a 3, § 85 věty třetí a příloh č. 1 a 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 64/2001 účinný od 16.02.2001
| Schválené: | 24.01.2001 |
| Účinnost od: | 16.02.2001 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Česká národní rada (ČNR). Parlament České republiky., Volby. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001 v plénu o návrhu prezidenta České republiky na zrušení ustanovení § 27 věty první, § 48 odst. 4, § 49 odst. 1 písm. b), c) a d) a odst. 3 písm. b), c) a d), § 50 odst. 1, 2 a 3 a příloh č. 1 a 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a návrhu skupiny senátorů na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 a § 85 věty třetí téhož zákona takto:
Ustanovení § 27 věty první, § 31 odst. 4, § 48 odst. 4, § 50 odst. 1, 2, 3, § 85 věty třetí a příloh č. 1 a 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se zrušují dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů pozbývá současně platnosti vyhláška Ministerstva financí č. 268/2000 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky způsobu složení a vrácení kauce v souvislosti s konáním voleb do Parlamentu České republiky, a to v částech ustanovení týkajících se kaucí pro volby do Poslanecké sněmovny.
Návrh na zrušení ustanovení § 49 odst. 1 písm. b), c) a d) a odst. 3 písm. b), c) a d) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.
Odůvodněn
I.
stavn soud obdržel dne 17. 7. 2000 nvrh prezidenta Česk republiky na zrušen ustanoven 27 věty prvn, 48 odst. 4, 50 odst. 1, 2 a 3 a přloh č. 1 a 2 zkona č. 247/1995 Sb., o volbch do Parlamentu Česk republiky a o změně a doplněn některch dalšch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "volebn zkon") pro rozpor s čl. 18 odst. 1 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a na zrušen ustanoven 49 odst. 1 psm. b), c) a d) a odst. 3 psm. b), c) a d) volebnho zkona pro rozpor s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina").
V nvrhu se uvd, že ustanovenm 27 věty prvn volebnho zkona se vytvř pro volby do Poslaneck sněmovny 35 volebnch krajů, což představuje v porovnn se stavem před posledn novelou volebnho zkona (8 volebnch krajů) značn zvšen jejich počtu. Přitom prvě počet volebnch krajů je zkladnm znakem volebnho systmu ovlivňujcm v jeho rmci kvalitu promtnut proporce odevzdanch hlasů do podlu jednotlivch politickch subjektů na přidělench mandtech. Ze stanovenho počtu volebnch krajů vyplv počet mandtů přidělovanch v jednotlivch krajch, přičemž plat, že čm vce mandtů se v danm obvodě rozděluje, tm je dan systm "poměrnějšm". V důsledku tohoto ustanoven se jednak volebn systm vychyluje opačnm směrem k většinovmu systmu, jednak se vytvř kromě zkonem stanoven uzavrac klauzule "přirozen" uzavrac klauzule, kter bude činit v rmci kraje pro kandidujc subjekt minimlně přes 10 % platnch hlasů potřebnch k zskn mandtu. Navrhovatel pochybuje, že takovto zkreslen proporcionality je přiměřen a odůvodněn ve vztahu ke stanovenmu cli, tj. vytvořen stabiln vldy.
K ustanoven 50 odst. 1, 2 a 3 se v nvrhu uvd, že je jm upraven způsob přepočtu zskanch hlasů na mandty a že zvolen metoda je modifikac klasickho d'Hondtova systmu volebnho dělitele, od něhož se liš počtečnm dělitelem, msto čsla 1 čslem 1,42. Tm dochz k deformaci systmu, kter ještě vrazněji zvhodn silnějš politick subjekty, nyn již beztak do určit mry zvhodňovan. Absence jakhokoliv zdůvodněn pro zaveden dělitele v hodnotě 1,42 zpochybňuje přiměřenost zsahu do proporcionality volebnho systmu.
Podle navrhovatele tyto zsadn změny zkladnch znaků volebnho systmu ve sv komplexnosti překračuj nosn meze, v nichž se lze ještě odchlit od zsad systmu poměrnho zastoupen, aniž by ztratil svůj stavn charakter. K zvěru o deformaci proporcionality volebnho systmu vede navrhovatele i judikatura stavnho soudu ve věcech volebnho zkona. V souvislosti s přezkoumnm stavnosti pětiprocentn uzavrac klauzule (nlez č. 88/1997 Sb.) a požadavku 3% hranice zskanch hlasů pro poskytnut přspěvku na hradu volebnch nkladů (nlez č. 243/1999 Sb.) stavn soud dospěl k vznamnm prvnm zvěrům a hodnocenm ohledně vyvženosti principu přirozen diferenciace, kter je vlastn poměrnmu systmu, a principu čeln integrace, kter m bt součst tohoto systmu pouze v omezen mře nezbytn k zajištěn funkčnosti volenho orgnu. Navrhovatel je přesvědčen, že citovanmi ustanovenmi jednostranně zvhodňujcmi siln politick subjekty byla vyvženost těchto principů v rmci volebnho systmu hrubě narušena. Protože na ustanoven věty prvn 27 volebnho zkona bezprostředně navazuj přloha č. 1, obsahujc seznam volebnch krajů pro volby do Poslaneck sněmovny s uvedenm jejich sdla, a přloha č. 2, v nž jsou stanoveny maximln počty kandidtů na kandidtnch listinch, je navrženo i jejich zrušen.
K ustanoven 48 odst. 4 volebnho zkona, kterm se stanov nejmně 4 mandty ve volebnm kraji bez ohledu na počet zčastněnch voličů v danm kraji, navrhovatel uvd, že při minimln časti voličů bude mt volič v takovm kraji "silnějš" hlas než voliči v ostatnch krajch, kde počet volench poslanců bude vypočten podle 48 odst. 1 až 3 volebnho zkona s použitm republikovho mandtovho čsla, což je v rozporu s principem rovnosti volebnho prva podle člnku 18 odst. 1 stavy, kter vyžaduje nejen to, aby každ volič disponoval stejnm počtem hlasů, ale tak, aby každ hlas měl stejnou vhu, tj. aby na jeden mandt připadal přibližně stejn počet hlasů.
V důsledku ustanoven 49 odst. 1 psm. b), c), d) a odst. 3 psm. b), c), d) volebnho zkona podle navrhovatele dochz ke značnmu zvšen uzavrac klauzule zavedenm jejho sčtacho modelu podle počtu členů koalice. To může vst k odrazovn silnějšch politickch stran od sdružovn se slabšmi koaličnmi partnery v obavě, že takto zvšenou hranici pro vstup do Parlamentu společně nepřekroč, nebo efekt změny může odradit voliče od volby koalice, zejmna pokud se ustav početnějš. Nov opatřen pro vstup koaličnch volebnch subjektů do Poslaneck sněmovny tak podle navrhovatele stavně nepřpustnm způsobem omezuje volnou soutěž politickch stran zakotvenou v čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny.
II.
Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen ze dne 22. 8. 2000, podepsanm předsedou sněmovny prof. Ing. Vclavem Klausem, CSc., uvedla, že nov zkonn prava počtu volebnch krajů odpovd zsadě poměrnho zastoupen, neboť mandty se i podle nov pravy rozděluj na zkladě kandidtnch listin politickch stran, politickch hnut nebo jejich koalic podle počtu zskanch hlasů. stava ponechv zkonodrci poměrně širok zmocněn k tomu, aby ve volebnm zkoně určil jak počet a velikost volebnch obvodů, tak volebn techniku, pomoc nž se odevzdan hlasy převděj do mandtů. Tak judikoval i stavn soud v nlezu č. 88/1997 Sb., když uvedl, že zabudovn určitch integračnch stimulů do volebnho mechanismu je přpustn tam, kde pro to existuj zvažn důvody. Volebn zkon proto může limitovat zsadu poměrnho zastoupen i takzvanmi uzavracmi klauzulemi, kter maj zabrnit tomu, aby v Poslaneck sněmovně existoval přliš velk počet politickch stran s velmi nzkm počtem mandtů. Dosavadn způsob převodu hlasů v mandty činnost Poslaneck sněmovny značně ztěžuje a po několik let vrazně komplikuje vytvořen stabiln většinov vldy. Zvšen počtu volebnch krajů je modifikac dosavadnho systmu, kter však nepřekračuje hranici mezi poměrnm a většinovm systmem, je v souladu s čl. 18 odst. 1 stavy, a tm, že posiluje vztah mezi voličem a poslancem, je rovněž v souladu s požadavkem, aby zvolen poslanci co nejvěrněji zobrazovali a vyjadřovali vůli svch voličů. Tyto argumenty se tkaj i přloh č. 1 a 2 k volebnmu zkonu.
K argumentaci tkajc se způsobu přepočtu zskanch hlasů na mandty za použit dělitele v hodnotě 1,42 namsto čsla 1 Poslaneck sněmovna uvedla, že proporcionalita volebnho systmu nikdy a nikde nen a nemůže bt definovna velikost tohoto dělitele.
K nvrhu na zrušen ustanoven 48 odst. 4 volebnho zkona z důvodu rozporu s principem rovnosti volebnho prva se ve vyjdřen uvd, že při 35 volebnch krajch připadne na jeden volebn kraj přibližně 6 mandtů, čmž dojde ke srovnn mezi jednotlivmi volebnmi kraji, neboť budou disponovat přibližně stejnm počtem voličů a mandtů. Citovan ustanoven je vjimečnm opatřenm, pojistkou pro přpad, že by některmu volebnmu kraji připadly mně než 4 mandty. Na volebn systm jako celek, jakož i na celkov vsledky voleb do Poslaneck sněmovny takovto vjimka nemůže mt podstatn vliv. Poslaneck sněmovna je přesvědčena, že princip rovnosti volebnho prva posuzovan z hlediska časti voličů ve volbch a z hlediska vsledků voleb je zachovn, neboť při sčtn plat všechny hlasy všech voličů stejně. Pokud však jde o rovnost v nroku bt identickm způsobem zastoupen při rozdělovn mandtů, jist omezen je nevyhnuteln, protože by vznikala politick reprezentace rozštěpen do většho počtu přliš malch skupin, což by ve svm důsledku mohlo značně ztžit nebo zcela znemožnit vkon parlamentnho systmu vyjadřujcho vůli většiny voličů. Rovnost volebnho prva nelze ztotožňovat s rovnost vhy jednotlivch hlasů. Poslaneck sněmovna poukzala na to, že ani podle dosavadn pravy se nepřihlželo k hlasům odevzdanm pro ty politick subjekty, kter nedoshly 5% hranice pro vstup do Poslaneck sněmovny, a na vsledcch voleb v roce 1992, kdy 42 % hlasů znamenalo 105, tedy 52,5 %, mandtů, demonstrovala, že ani za dosavadn pravy neexistovala identita počtu hlasů a mandtů.
K uzavrac klauzuli pro koalice politickch stran a politickch hnut ke vstupu do Poslaneck sněmovny se ve vyjdřen uvd, že kritizovan ustanoven nenarušuje svobodnou soutěž politickch sil v demokratick společnosti ani volnou soutěž politickch stran. Strany a hnut mohou vznikat naprosto svobodně, mohou vstupovat do politick soutěže a jsou svobodn i v uzavrn volebnch koalic. Nen však opodstatněn, aby bylo uzavřen koalice zvhodněnm vůči stranm a hnutm kandidujcm samostatně. Argument navrhovatele, že uzavřenm koalice dochz k vysln signlu voličům, že koaličn partneři maj potencil dohodnout se na společnm postupu při plněn jednotlivch kolů nově ustanoven sněmovny, nen přesvědčiv, neboť podobn signl může vyslat např. i dohoda o povolebn spoluprci. To však nen v ždnm přpadě důvod pro zvhodněn. Podstatn je, aby podmnky byly předem znmy a aby platily pro všechny stejně. Je pak pouze na voličch, jak posoud šance volenho subjektu. Poslaneck sněmovna uvd, že přijala pravu v ustanoven 49 odst. 1 psm. b), c), d) a odst. 3 psm. b), c), d) vědomě ve snaze posilovat stabilitu politickho systmu. Předchoz zkonn prava znala stejnou proceduru, kter se od současn lišila jen tm, že pro vstup do Poslaneck sněmovny stanovila nižš hranice zskanch platnch hlasů. Jestliže k předchoz pravě nebyly principiln nmitky, nen důvod je mt ani nyn. Samotn zvšen procentnch hranic pro vstup koalic do Poslaneck sněmovny sněmovna nepovažuje za stavně nepřpustn ubrn smyslu a vznamu jednomu z legitimnch prostředků voln soutěže politickch stran, jak tvrd navrhovatel, naopak zastv nzor, že stanoven jasnch a v principu stejnch pravidel pro všechny subjekty zčastněn ve volbch přispv k zajištěn rovnho postaven těchto subjektů v jejich soutěži o zskn mandtů.
Zvěrem se ve vyjdřen uvd, že s nvrhem zkona č. 204/2000 Sb., kterm byl novelizovn volebn zkon, Poslaneck sněmovna vyslovila souhlas dne 26. 5. 2000 a Sent jej schvlil dne 23. 6. 2000. Prezident republiky využil svho prva podle čl. 50 odst. 1stavy a dne 26. 6. 2000 vrtil zkon Poslaneck sněmovně, kter svm usnesenm ze dne 10. 7. 2000 setrvala na zkonu nadpolovičn většinou všech poslanců. Usnesen o tto proceduře bylo uveřejněno ve Sbrce zkonů pod č. 205/2000 Sb., zkon sm byl vyhlšen dne 14. 7. 2000 pod č. 204/2000 Sb. Poslaneck sněmovna vyjdřila přesvědčen, že při projednvn zkona jednala ve shodě s platnou prvn procedurou a že přijat zkon nen v rozporu s stavou ani Listinou.
K nvrhu se dle vyjdřil Sent Parlamentu Česk republiky, kter ve svm vyjdřen ze dne 10. 8. 2000, podepsanm předsedkyn PhDr. Libuš Benešovou, uvedl, že při projednvn nvrhu novely volebnho zkona byla v obshl rozpravě diskutovna i napaden ustanoven. Nmitky vznesen proti přijet novely opřen zejmna o čl. 5 a čl. 18 odst. 1 stavy byly argumentačně v podstatě obdobn, jak je uvedl ve svm nvrhu prezident republiky. Argumenty podporujc přijet novely volebnho zkona vychzely naopak z nzoru, že navrhovan změny jsou přpustnou modifikac systmu poměrnho zastoupen a nepřekračuj meze stavnosti dan čl. 18 stavy a ve svch důsledcch si kladou zcela legitimn cl - zvšit pravděpodobnost vytvořen stabiln většinov vldy. Bylo zdůrazněno, že navrhovan změny sice vedou k poslen většch politickch stran, na druh straně však nikterak neomezuj prvo menšch politickch stran zčastnit se voleb a zskat podle jejich vsledků zastoupen v Poslaneck sněmovně, což znamen, že princip voln soutěže politickch stran garantovan v čl. 5 stavy zůstv zachovn. Při svm rozhodovn se Sent přiklonil k argumentům podporujcm přijet navrhovanch změn a nvrh novely volebnho zkona dne 23. 6. 2000 schvlil ve zněn postoupenm mu Poslaneckou sněmovnou, když z přtomnch 79 sentorů pro nvrh hlasovalo 40 a 38 bylo proti.
K nvrhu se na vzvu stavnho soudu vyjdřilo Ministerstvo vnitra, kter ve svm vyjdřen ze dne 9. 8. 2000, podepsanm JUDr. Vclavem Henychem, ředitelem odboru všeobecn sprvy, uvedlo, že d'Hondtova metoda je bez jakchkoliv pochyb tradičně řazena mezi metody systmu poměrnho zastoupen, a jej uplatněn v zkoně tedy nemůže bt v rozporu s stavou, kter stanov pro volby do Poslaneck sněmovny zsadu poměrnho zastoupen. Proto nemůže bt v rozporu s stavou ani nov prava počtu volebnch krajů, protože rozdělovn mandtů bude probhat podle principu poměrnho zastoupen, ani zaveden počtečnho dělitele 1,42, protože jde pouze o modifikaci d'Hondtovy metody, plně však v rmci systmu poměrnho zastoupen. Ministerstvo vnitra je toho nzoru, že přijat zkon nen v rozporu s principem voln soutěže politickch stran, neodporuje čl. 22 Listiny a tm, že napaden ustanoven nabudou činnosti až 1. ledna 2002, maj všechny subjekty možnost v dostatečnm časovm předstihu zvolit vhodn prostředky a metody k dosažen vytčenho cle.
III.
Dne 1. 9. 2000 byl stavnmu soudu doručen nvrh skupiny 33 sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky na zrušen ustanoven 27 věty prvn, 48 odst. 4, 50 odst. 1, 2, 3 a přloh č. 1 a 2 volebnho zkona pro rozpor s principy vyplvajcmi z čl. 1, 2, 5, 6, čl. 9 odst. 2 stavy a čl. 21 odst. 1 a 2 a čl. 22 Listiny, čl. 25 odst. 1 psm. b) Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech (dle jen "Pakt") a z Všeobecn deklarace lidskch prv (dle jen "Deklarace``), na zrušen ustanoven 31 odst. 4 pro rozpor s čl. 5 a 6 stavy, čl. 3 odst. 2, čl. 4 a 22 Listiny, čl. 2, 25 a 26 Paktu a čl. 14 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), ustanoven 49 odst. 1 psm. b), c) a d) a odst. 3 psm. b), c) a d) pro rozpor s čl. 5 a 6 stavy a čl. 20, 21 a 22 Listiny a ustanoven 85 věty třet pro rozpor s čl. 5 stavy, čl. 22 Listiny a nlezem stavnho soudu č. 243/1999 Sb.
V nvrhu se uvd, že novelou volebnho zkona dochz k zsadn revizi volebnho prva v Česk republice, neboť se podstatně měn organizace voleb, způsob vkonu volebnho prva a předevšm jednotliv složky volebnho systmu, a to tak, aby bylo vyhověno politick objednvce dvou politickch stran, jež maj v Parlamentu těsnou nadpolovičn většinu, což by snad za určitch okolnost mohlo bt akceptovateln, pokud by se takov postup nedotkal stavou definovanch principů voleb, politickho systmu a neomezoval subjektivn volebn prvo. Pojem poměrnho zastoupen je obecně chpn tak, že volby poměrně přesně přenesou do Parlamentu takov politick rozdělen, jak odpovd tomu, jak voliči volili, přičemž vsledkem takovchto voleb je obvykle Parlament s několika politickmi stranami a koaličn vlda. Skupina sentorů je však toho nzoru, že volebn zkon z hlediska svho faktickho naplněn tomuto principu neodpovd. Volebn formule, zejmna vysok prvn dělitel, v kombinaci s velkm počtem volebnch krajů s malm počtem mandtů způsob disproporčn vsledky voleb srovnateln s jednokolovm většinovm volebnm systmem, což je nejen v rozporu s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny, ale ve svm důsledku i nepřmou změnou stavy postupem neodpovdajcm stanovenmu režimu změny stavy, jakož i narušenm principu dvoukomorovosti Parlamentu, neboť pro Poslaneckou sněmovnu je stanovena volba podle zsad poměrnho zastoupen a pro Sent podle zsad většinovho systmu.
Navrhovatel uvděj, že při posuzovn stavnosti volebnch předpisů, zejmna ve vztahu k čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny, je nutno vychzet ze dvou rozpornch aspektů volebn soutěže politickch stran. Prvnm z nich je požadavek svobodn volebn konkurence politickch stran za rovnch podmnek poskytujcch politickm stranm rovnou šanci ve volebn soutěži a vedouc k takov skladbě volenho sboru, jež odpovd nejlpe skutečn diferenciaci politick vůle voličů. Druhm požadavkem je schopnost zkonodrnho sboru přijmat rozhodnut na zkladě formace politick většiny, tj. bt zkonodrnm orgnem nejen nominlnm, ale i funkčnm. Pokud tedy lze někter integračn zsahy zkonodrce považovat za stavně legitimn, mus se uskutečňovat v mře nezbytně nutn pro formaci politick vůle lidu potřebn pro přijmn rozhodnut ve volenm sboru, a pokud tyto pravy ve svm celku přliš nenarušuj skutečn obraz politick vůle voličů vyjdřen jejich hlasovnm, neboť v konfrontaci obou těchto požadavků požv vyšš stavn ochrany prvě princip voln, resp. svobodn soutěže politickch stran. Navrhovatel upozornili na to, že stavn soud se zabval integračnmi stimuly ve třech přpadech. V nlezu publikovanm pod č. 88/1997 Sb. v souvislosti s posouzenm pětiprocentn omezovac klauzule při rozdělovn mandtů stavn soud shledal, že jist omezen diferenciace při rozdělovn mandtů je přpustn, jde-li o minimln zsah umožňujc vznik sněmovny schopn plnit sv stavn funkce. V nlezu č. 161/1996 Sb. stavn soud zamtl nvrh na zrušen volebnch kauc, takže tento integračn stimul zůstal (s vhradami) v platnosti. V nlezu č. 243/1999 Sb. stavn soud rozhodl, že vazba přspěvku na hradu volebnch nkladů na zskn nejmně tř procent z celkovho počtu platnch hlasů ve volbch do Poslaneck sněmovny svm rozsahem a zejmna tak s přihldnutm k dalšm omezenm, jimiž jsou postihovny politick strany, kter zskaly mně než pět, resp. tři procenta hlasů, přesahuje nezbytnou mru potřebnou ke zjištěn vžnosti volebnch myslů stran a zasahuje do rovnosti šanc politickch stran ve volebn soutěži. Navrhovatel poukzali na to, že pokud stavn soud shledal pětiprocentn omezovac klauzuli stavně konformn, činil tak v době, kdy volebn zkon nevytvřel vysokou přirozenou omezovac klauzuli. V odůvodněn nlezu bylo uvedeno, že zvyšovn hranice omezovac klauzule nesm ohrozit demokratickou substanci voleb a vždy je třeba poměřovat, zda toto omezen rovnosti volebnho prva je minimlnm opatřenm nutnm k tomu, aby se ve sněmovně mohla zformovat většina potřebn pro přijmn rozhodnut a pro vznik vldy. V důsledku nov pravy v ustanoven 27 věty prvn, přloh č. 1 a 2 a v ustanoven 50 volebnho zkona bude přirozen uzavrac klauzule činit v rmci kraje pro kandidujc subjekt minimlně přes 10 % platnch hlasů potřebnch k zskn mandtů a dle některch propočtů ve čtyřmandtovch volebnch obvodech podle ustanoven 48 odst. 4 volebnho zkona až 17,6 %. Takovto jednostrann zvhodněn silnch politickch subjektů navrhovatel shledvaj jako neodůvodniteln narušen zkladnch principů politickho systmu, a to zejmna principu voln soutěže politickch stran (čl. 5 stavy), principu svobodn soutěže politickch sil (čl. 22 Listiny), principu nepřpustnosti změny podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu (čl. 9 odst. 2 stavy), principu ochrany menšiny (čl. 6 stavy), principu vldy na čas (čl. 21 odst. 2 Listiny), principu zkazu libovůle zkonodrce při volbě prostředků regulace chovn subjektů prva a při jejich klasifikaci a zkazu nadměrnho či nadbytečnho použit jinak racionlně, a nikoli svvolně zvolench nstrojů regulace (dovoditeln interpretac z čl. 1 a 2 stavy). Počet volebnch obvodů, počet mandtů v jednotlivch obvodech a deformujc volebn formule jsou ve svm souhrnu jednoznačně i narušenm subjektivnho volebnho prva každho občana, neboť mu brn ve svobodn volbě (čl. 21 odst. 1 Listiny) za podmnek voln soutěže politickch sil, způsobuj mu neodůvodněn omezen (Deklarace a Pakt) a brn mu častnit se řdně provděnch voleb [čl. 25 odst. 1 psm. b) Paktu].
K nvrhu na zrušen ustanoven 31 odst. 4 volebnho zkona se v nvrhu uvd, že problematikou volebnch kauc se stavn soud, byť v jinm kontextu, již zabval v nlezu č. 161/1996 Sb., nvrh byl zamtnut, neboť nezskal souhlas kvalifikovan většiny soudců stavnho soudu. Navrhovatel maj za to, že vzhledem ke změně okolnost (jin text zkona, existence dalšch omezen, tehdejš rozhodovn těsně před volbami a nerozlišovn kauc pro Poslaneckou sněmovnu a pro Sent), jakož i ke změně politick situace se nejedn o věc již jednou rozhodnutou a je možno ji podrobit opětovnmu přezkoumn. Podle napadenho ustanoven maj i mal strany povinnost složit pro umožněn sv volebn časti ve všech volebnch krajch celkem čstku 1 400 000 Kč s rizikem, že ji ztrat, nezskaj-li ve volbch nejmně pět procent hlasů. Podle navrhovatelů při politickm střetvn přirozeně existuj nerovnosti a nepopirateln vliv na tuto soutěž m i finančn situace jednotlivch politickch stran a jejich přvrženců, přičemž prvo nemůže tyto nerovnosti vždy kompenzovat. Zkonodrce však nesm takov existujc rozdly dle neodůvodněně a nečelně zvyšovat. Zsada rovnosti (čl. 4 Listiny) se vztahuje již na předpol tvorby politick vůle. V tto souvislosti navrhovatel poukzali na zvěr německho Spolkovho stavnho soudu, podle kterho k porušen rovnosti vždy dochz, "když se ned nalzt rozumn, z povahy věci plynouc nebo jinak věcně objasniteln, důvod pro zkonn rozlišen při rovnm zachzen" a nepřipoušt se "bez nalhavho důvodu prava, kter by ještě existujc faktickou nerovnost šanc soutěžcch stran prohlubovala", a odlišn stanoviska některch soudců stavnho soudu publikovan spolu s nlezem č. 161/1996 Sb. Na zkladě toho, co bylo uvedeno, maj navrhovatel za to, že ustanoven 31 odst. 4 volebnho zkona je v rozporu s čl. 5 a 6 stavy, čl. 3 odst. 2, čl. 4 a 22 Listiny, čl. 2, 25, 26 Paktu a čl. 14 mluvy.
K uzavrac klauzuli v přpadě předvolebnch koalic zaveden ustanovenm 49 odst. 1 psm. b), c) a d) a odst. 3 psm. b), c) a d) volebnho zkona se v nvrhu uvd, že v součtu s ostatnmi tzv. integračnmi stimuly vede k vrazn deformaci volebnho vsledku ve prospěch silnch a etablovanch stran. Podle navrhovatelů by v souladu s principem rovnosti každ volebn kandidtka měla mt stejn postaven, ať již prezentuje jednu velkou politickou stranu nebo politickou stranu spolu s nezvislmi kandidty nebo několik politickch stran. Podle nlezu stavnho soudu ve věci pětiprocentn omezovac klauzule se podmiňuje jej existence a vše zvažnmi důvody. Podle zsady minimalizace sttnho zsahu v poměru ke stanovenmu cli je třeba vždy poměřovat, zda omezen rovnosti volebnho prva je minimlnm opatřenm nezbytnm pro zajištěn mry integrace politick reprezentace, jež je nutn k tomu, aby složen zkonodrnho sboru umožnilo formaci většiny potřebn pro přijet rozhodnut a pro vznik vldy opřen o parlamentn důvěru. Navrhovatel upozorňuj na to, že podle dosavadnch zkušenost je patrn, že existujc čtyřkoalice politickch stran je způsobil politicky působit ve smyslu spše integrujcm než ve smyslu roztřštěn praktickho politickho působen. Nvrh na zrušen tohoto ustanoven je odůvodněn rozporem s čl. 5 a 6 stavy a čl. 20, 21 a 22 Listiny.
O napadenm ustanoven 85 věty třet volebnho zkona, podle kterho bude ze sttnho rozpočtu uhrazeno 30 Kč za každ odevzdan hlas tomu subjektu, kter ve volbch zskal nejmně 2 procenta z celkovho počtu platnch hlasů, navrhovatel tvrd, že je v rozporu s čl. 5 a 22 Listiny a nlezem stavnho soudu č. 243/1999 Sb. Podle navrhovatelů smyslem volebnho přspěvku nesm bt omezen volnosti volebn soutěže, ale zajištěn jej vžnosti. Např. Spolkov stavn soud SRN vslovně konstatoval, že podl 0,5 % hlasů jako důkaz vžnosti snah ve volebnm boji postač a čin zbytečnm ověřovn podle jinch kritri. stavn soud Česk republiky ve svm nlezu ponechal vaze Parlamentu, zda vůbec m bt stanovena nějak hranice jako důkaz vžnosti volebnch myslů stran, a tm i podmnka pro vplatu přspěvku na hradu volebnch nkladů, přičemž doporučil, že by takov hranice měla činit 1 % zskanch hlasů. Tato hranice respektovna nebyla, což diskriminuje mal a chudš politick strany a nabv na zvažnosti zejmna v kontextu dalšch opatřen, jako jsou volebn kauce či nově uvažovan prava financovn politickch stran.
IV.
Sent ve svm vyjdřen ze dne 14. 11. 2000, podepsanm předsedkyn PhDr. Libuš Benešovou, k nvrhu skupiny sentorů v t čsti, ve kter nebyl stavnm soudem pro nepřpustnost odmtnut, uvedl, že novela volebnho zkona, obsahujc i napaden ustanoven 31 odst. 4 a 85, byla projednna na 20. schůzi Sentu dne 23. 6. 2000, kdy v rozpravě zazněla řada argumentů pro i proti přijet novely. Nmitky proti přijet novely vychzely z nzoru, že navrhovan prvn prava nepřpustnm způsobem posiluje většinotvorn prvky ve volebnm systmu poměrnho zastoupen předepsanm stavou pro volby do Poslaneck sněmovny a že v rozporu s čl. 5 stavy omezuje volnou soutěž politickch stran jednoznačnm zvhodňovnm velkch politickch stran. V souvislosti s financovnm politickch stran byl zmněn i přspěvek na hradu volebnch nkladů podle 85 volebnho zkona, kter fakticky finančně zvhodňuje velk politick strany a neměrně snižuje možnost mimoparlamentnch politickch stran prosadit se ve volbch. Při svm rozhodovn se Sent přiklonil k argumentům podporujcm přijet novely volebnho zkona, podle kterch ždn z navrhovanch změn nevybočuje z rmce stavnosti, neboť i když ve svm důsledku posiluj postaven většch politickch stran, nikterak neomezuj prvo menšch politickch stran zčastnit se voleb a zskat podle jejich vsledků zastoupen v Poslaneck sněmovně.
Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny ze dne 15. 11. 2000, podepsanm předsedou prof. Ing. Vclavem Klausem, CSc., se k nvrhu skupiny sentorů v t čsti, kter nebyla odmtnuta, uvd, že o povinnosti složit volebn kauci pro volby do Poslaneck sněmovny a do Sentu stavn soud již rozhodoval. Argument navrhovatelů, že to bylo v jinm kontextu, Poslaneck sněmovna nesdl, neboť zkladn nmitka, omezen soutěže politickch stran ve volbch, byla totožn se současnou argumentac, přičemž nov prvn prava se od předchoz v zsadě neliš. Nezpřsňuje podmnky, naopak celkovou vši volebnch kauc ve všech krajch oproti předchoz pravě snižuje o 200 000 Kč. Podle Poslaneck sněmovny je zachovn volebnch kauc ve veřejnm zjmu. Je-li volebn subjekt řdně zaregistrovn, stv se svho druhu veřejnou instituc s nrokem na pči sttu (tisk volebnch lstků, zpracovn volebnch vsledků, přstup do veřejnch mdi a k veřejnm informačnm prostředkům v obcch, ochrana prv kandidtů). Nrok na tuto pči je rovn a nesouvis s voličskou podporou, členskou zkladnou či majetkovmi poměry volebnho subjektu, takže menš subjekty zskvaj nrok stejn jako ty největš, což může bez jakhokoli regulativu vst k většmu rozšiřovn politickho spektra, než jak plyne z přirozen nzorov a zjmov struktury veřejnosti. Složen volebn kauce tak napomh k ustlen standardnho modelu struktury politickch sil v Česk republice, neboť může zamezit časti politickch stran s minimln reprezentativnost a přispět ke zvrazněn fungovn politickch subjektů jako reprezentantů relnch politickch proudů. Co se tče reprezentativnosti, ta mus korelovat s přiměřenou mrou stability a zroveň pružnosti a akceschopnosti politickho systmu. Nov prvn prava se nijak nedotk principu rovnho a přmho hlasovacho prva zajišťujcho zkladn "nepodkročitelnou" mru reprezentativnosti. Na vhodnost poměru kombinace těchto složek lze mt různ nzory, polemika o nich se však netk stavnosti. Přiměřen zřetel k jinm funkcm institutu voleb, než je reprezentativnost, nelze proto považovat za omezen politick soutěže. Jedinm kritriem zůstv mra podpory voličů, ždn kategorie subjektů nen dopředu zvhodněna či znevhodněna. Vzhledem k tomu, že nvrh skupiny poslanců na zrušen volebnch kauc stavn soud zamtl nlezem č. 161/1996 Sb. ze stejnch důvodů, kter nyn uvd navrhovatel, je jejich nvrh nepřpustn podle ustanoven 35 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu.
K nvrhu na zrušen ustanoven 85 věty třet volebnho zkona pro rozpor s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny se v nvrhu uvd, že toto ustanoven vyjadřuje vztah mezi požadavkem na volnou a rovnou soutěž politickch stran vedouc k takov skladbě zkonodrnho sboru, kter věrně odpovd vůli voličů, a požadavkem na standardn strukturu politickch stran umožňujc vznik funkčn politick většiny v zkonodrnm sboru. Tento integračn stimul napomh k diferenciaci politickch sil a počtu politickch stran v zkonodrnm sboru, a tm k zajištěn funkčnosti a akceschopnosti parlamentnho systmu. Je třeba vzt v vahu i skutečnost, že zrušenm cel věty třet 85 (a nikoliv pouze slov tkajcch se dvouprocentn hranice zskanch hlasů) by byly postiženy všechny politick subjekty bez rozdlu, neboť přspěvek na hradu volebnch nkladů by nebylo možno vyplcet. Tm by však pozbyl smyslu i cel 85. Zvěrem svho vyjdřen Poslaneck sněmovna uvedla, že při svm rozhodovn o novm zněn tohoto ustanoven přihldla k nlezu stavnho soudu č. 243/1999 Sb., ve kterm stavn soud doporučil hranici kolem 1 % zskanch hlasů pro vplatu volebnho přspěvku, jakož i k požadavkům na zajištěn funkčnho a akceschopnho parlamentnho systmu a vžnosti volebnch myslů politickch stran, a z těchto důvodů se domnv, že napaden ustanoven je třeba zachovat.
V.
stavn soud podle ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. přezkoumal, zda zkon č. 204/2000 Sb., kterm byl změněn volebn zkon, zkon č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 2/1969 Sb., o zřzen ministerstev a jinch střednch orgnů sttn sprvy Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, jmž byl mimo jin novelizovn volebn zkon v napadench ustanovench, byl přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Z vyjdřen obou komor Parlamentu, z těsnopiseckch zprv o 25. schůzi Poslaneck sněmovny, 3. volebn obdob, konan dne 26. 5. 2000, a 20. schůzi Sentu, 2. funkčn obdob, konan dne 23. 6. 2000, je zřejm, že zkon č. 204/2000 Sb. navrhla vlda Česk republiky. Zkon byl přijat Poslaneckou sněmovnou dne 26. 5. 2000, když z přtomnch 163 poslanců pro nvrh hlasovalo 117, proti bylo 45. Dne 23. 6. 2000 pro nvrh ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou hlasovalo z přtomnch 79 sentorů 40, proti bylo 38. Prezident republiky využil svho prva danho mu stavou v čl. 50 odst. 1 a dne 26. 6. 2000 vrtil zkon Poslaneck sněmovně s uvedenm svch vhrad. Pro setrvn na zkonu hlasovalo na 26. schůzi dne 10. 7. 2000 ze 129 přtomnch poslanců 124, 4 byli proti. Usnesen o setrvn na zkonu bylo uveřejněno ve Sbrce zkonů pod č. 205/2000 Sb., zkon byl vyhlšen pod č. 204/2000 Sb. v čstce 63 rozeslan dne 14. 7. 2000.
stavn soud konstatuje, že zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
VI.
Protože nvrh prezidenta republiky předchzel nvrhu skupiny sentorů, stavn soud nvrh sentorů v čsti, kter se shodovala s nvrhem prezidenta republiky, usnesenm ze dne 19. 9. 2000 čj. Pl. S 42/2000-39, ve zněn opravnho usnesen ze dne 23. 10. 2000 čj. Pl. S 42/2000-47, podle ustanoven 43 odst. 2 psm. b) a ustanoven 43 odst. 1 psm. e) zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn zkona č. 77/1998 Sb., odmtl z důvodu překžky věci zahjen s tm, že skupina sentorů m prvo častnit se řzen o dřve podanm nvrhu jako vedlejš častnk ( 35 odst. 2 věta druh za střednkem zkona č. 182/1993 Sb.). Nvrh v jeho zbytku, tj. ohledně ustanoven 31 odst. 4 a 85 věty třet volebnho zkona, stavn soud usnesenm ze dne 19. 9. 2000 čj. Pl. S 42/2000-34 v zjmu hospodrnosti řzen podle 63 zkona č. 182/1993 Sb. a 112 občanskho soudnho řdu spojil ke společnmu řzen.
1.
Ustanoven 27 věta prvn, ustanoven 48 odst. 4, ustanoven 49 odst. 1 psm. b), c), d), odst. 3 psm. b), c), d), ustanoven 50 odst. 1, 2 a 3 volebnho zkona
27 věta prvn:
Pro volby do Poslaneck sněmovny se na zem Česk republiky vytvř 35 volebnch krajů, volebn kraje jsou stanoveny v přloze č. 1 k tomuto zkonu.
48 odst. 4:
Nejnižš počet mandtů ve volebnm kraji je 4. Připadnou-li volebnmu kraji mně než 4 mandty, přiděl se počet chybějcch mandtů postupně z volebnch krajů, kter vykazuj nejmenš zbytky dělen. Při rovnosti zbytků rozhoduje los.
49 odst. 1 psm. b), c) a d), odst. 3 psm. b), c) a d):
49:
odst. 1:
Na podkladě zpisu o vsledku voleb v krajch Česk statistick řad zjist, kolik platnch hlasů celkem bylo odevzdno pro každou politickou stranu, každ politick hnut a každou koalici a dle,
psm. b):
kter koalice, složen ze 2 politickch stran, popř. politickch hnut, zskaly mně než 10 procent
psm. c):
kter koalice, složen ze 3 politickch stran, popř. politickch hnut, zskaly mně než 15 procent
psm. d):
kter koalice, složen z nejmně 4 a vce politickch stran, popř. politickch hnut, zskaly mně než 20 procent z celkovho počtu platnch hlasů.
odst. 3:
Zjist-li Česk statistick řad, že do skrutinia nepostupuj alespoň 2 koalice nebo 1 koalice a 1 politick strana nebo politick hnut, anebo 2 politick strany nebo politick hnut, snž
psm. b):
u koalice podle odstavce 1 psm. b) hranici 10 procent na hranici 6 procent
psm. c)
u koalice podle odstavce 1 psm. c) hranici 15 procent na hranici 8 procent
psm. d)
u koalice podle odstavce 1 psm. d) hranici 20 procent na hranici 10 procent.
50 odst. 1, 2 a 3:
Odst. 1:
Počet platnch hlasů pro každou z politickch stran, politickch hnut a koalic, kter postoupily do skrutinia, se v rmci každho volebnho kraje postupně děl čsly 1,42; 2; 3 a dle vždy čslem o jednu vyššm. Vypočte se tolik podlů, kolik kandidtů je uvedeno na hlasovacm lstku, nezapočtvaj se však kandidti, kteř se kandidatury po zaregistrovn kandidtn listiny vzdali nebo byli odvolni podle 36. Hodnoty podlů se vypočtvaj a uvděj na dvě desetinn msta se zaokrouhlenm nahoru.
Odst. 2:
Všechny podly vypočten podle odstavce 1 se seřad sestupně podle velikost a uvede se seznam tolika podlů, kolik mandtů volebnmu kraji připadlo podle 48. V přpadě rovnosti 2 a vce podlů v tto řadě je pro jeho pořad rozhodujc počet hlasů pro politickou stranu, politick hnut nebo koalici ve volebnm kraji, a je-li i tento shodn, rozhodne o pořad podlu los. Zroveň s velikost podlu se uvede i označen politick strany, politickho hnut nebo koalice, kter tohoto podlu doshla.
Odst. 3:
Za každ podl obsažen v seznamu podle odstavce 2 se politick straně, politickmu hnut nebo koalici přikže 1 mandt.
Podle čl. 18 odst. 1 stavy volby do Poslaneck sněmovny se konaj tajnm hlasovnm na zkladě všeobecnho, rovnho a přmho volebnho prva, podle zsad poměrnho zastoupen. Jak je uvedeno v čl. 18 odst. 2 stavy, volby do Sentu se konaj tajnm hlasovnm na zkladě všeobecnho, rovnho a přmho volebnho prva, podle zsad většinovho systmu. Z uvedenho tedy plyne, že naše stava rozlišuje mezi "poměrnm zastoupenm" a "většinovm systmem". Jakkoli v čl. 20 stavy se stanov, že dalš podmnky vkonu volebnho prva, organizaci voleb a rozsah soudnho přezkumu stanov zkon, je mimo jakoukoli pochybnost, že se tak může stt jen v mezch a hranicch obou uvedench institutů. Zde pro větš srozumitelnost považuje stavn soud za nutn konstatovat, že poměrn a většinov princip představuj dva odlišn principy politickho zastoupen usilujc nalzt řešen odvěkho problmu demokratickch systmů plynoucho z napět mezi pretendovanou vldou všeho lidu a potřebou zabezpečit optimln funkcionovn tohoto systmu. Zatmco k vhodm většinovho zastoupen nlež mimo jin, že zabraňuje fragmentaci stran a naopak podporuje jejich koncentraci, vytvořen stabiln vldy, umožňuje voličům přmo rozhodnout, kter politick strana by měla tvořit vldu, msto toho, aby nechal toto rozhodnut na koaličnch jednnch po volbch, nlež k vhodm poměrnho zastoupen mimo jin, že umožňuje maximln reprezentaci všech nzorů a zjmů v parlamentu, zabraňuje nadměrnm politickm většinm, podporuje tvorbu většiny na zkladě jednn a kompromisu. Tyto činky jim připisovan oba dva zkladn volebn systmy produkuj pouze za určitch socilnch a politickch podmnek, a proto i při hodnocen uvedench činků mus bt brny v vahu specifick sociln a politick podmnky existujc v různch zemch.
Již v tto vodn čsti je třeba rovněž zdůraznit, že každ sociln pojem je prvě touto svou sociln povahou podroben procesu diferenciace. Tak kupř. nhledy na to, co vůbec lze chpat pod pojmem demokracie, odlišuj se v řadě přpadů v takovm stupni, že jsou zcela divergentn. Ani pojem "poměrn zastoupen" nelze proto spojovat s takovmi atributy jako absolutn určitost, jedin definovatelnost, ale naopak nutno jej chpat a vykldat ve spojitosti s nevyhnutelnost procesu stlch změn, s oscilovnm na různch dlcch plynulho kontinua, a proto s pouhou možnost přibližovn se t či on polaritn pozici. Jestliže poslze uvedenou pouhou možnost aproximace idelně typickmu modelu poměrnho zastoupen uvedeme do souvislosti s procesem diferenciace a integrace, potom zd se bt zcela evidentn, co konstatoval stavn soud již ve svm nlezu z 2. 4. 1997 sp. zn. Pl. S 25/96 (č. 88/1997 Sb.) Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 7, str. 251 a nsl., totiž, že jist omezen diferenciace při rozdělovn mandtů je nevyhnuteln, a proto přpustn. Smyslem hlasovn je bezesporu diferenciace voličskho sboru. Clem voleb však nen pouze vyjdřen politick vůle jednotlivch voličů a pořzen jen diferencovanho zrcadlovho obrazu nzorovch proudů a politickch postojů voličů. Protože je lid tž vykonavatelem sttn moci - předevšm prostřednictvm Parlamentu Česk republiky - a protože vkon sttn moci předpokld schopnost přijmat rozhodnut, mus mt volby a volebn systm na zřeteli i schopnost takov rozhodnut na zkladě vůle většiny přijmat. Konsekventnm proporcionlnm obrazem vsledků hlasovn ve skladbě sněmovny mohla by vzniknout politick reprezentace rozštěpen do většho počtu malch skupin s rozmanitmi zjmy, což by tvorbu většiny značně ztžilo nebo plně znemožnilo. V t fzi volebnho procesu, v nž dochz k rozdělovn mandtů, se tedy střet s principem diferenciace princip integrace, neboť z voleb m vzejt takov sněmovna, kter svm složenm umožňuje vznik politick většiny schopn jak vytvořit vldu, tak i vykonvat zkonodrnou činnost, jež j dle stavy přsluš. Proto je z hlediska principu reprezentativn demokracie přpustn zabudovat do volebnho mechanismu samho určit integračn stimuly tam, kde pro to existuj zvažn důvody, zejmna pak za předpokladu, že neomezenou proporcionln soustavou dojde k roztřštěn hlasů mezi velk počet politickch stran, k bezbřehmu "přemnožen" politickch stran, a tm k ohrožen funkčnosti a akceschopnosti, jakož i kontinuity parlamentnho systmu. V tomto faktu tkv přpustnost existence omezovac klauzule, podmiňovan však v každm přpadě pouze zvažnmi důvody, a ve fzi stoupajc hranice odůvodniteln jen zvlště intenzivn zvažnost. Zvyšovn hranice omezovac klauzule nemůže bt neomezen, takže např. 10% klauzuli lze již považovat za takov zsah do proporcionlnho systmu, kter ohrožuje jeho demokratickou substanci.
K uvedenmu nlezu stavn soud v projednvan věci dodv, že je si dobře vědom složitosti socilnho a politickho děn, v němž strukturovn společnosti je provokovno působenm odstředivch, diferenciačnch společenskch sil, nepředstavujcch však v socilnm procesu jeho jedinou konstituantu, ale zaznamenatelnch vždy jen v antinomickm postaven vůči všem "dostředivm" integračnm projevům. Stejně jako tyto "dostřediv" integračn prvky, staly-li by se jedinm faktorem socilnho vvoje, by svm tlakem projevovanm ve směru integrace a kooperace finlně zrušily všechny sociln struktury, a přivedly by tak lidskou společnost ke tvaru nepohyblivho monolitu, tak naopak neměrn dominance "odstředivch", diferenciačnch, sil by lidsk děn přeměnila v rej jakoukoli komunikaci vylučujcch projevů nezpůsobilch ani k nznaku strukturln skladby. Tak v samotnm zkladu strukturlnho principu je tedy obsažen polaritně a korelativně fundovan substrt zabraňujc na jedn straně neměrn difuzi struktur, na druh straně však i dosažen již neměrnho stupně integrace. Proces diferenciace může tak plnit svou zkladn funkci hnac sly a tvůrčho elementu historickho vvoje a pokroku jen tehdy, realizuje-li se na půdě kontinua mezi krajnmi tendencemi, jejichž funkčn napět vylučuje zaujmn extrmnch pozic. Tak v politick praxi použvan model "poměrnho zastoupen" proto může, a tak mus, činit celou řadu konces principu integrace, tak se však může dt jen na určitm seku kontinua, kdy ke svmu idelnmu typu zůstv "přivrcen", jinmi slovy, kdy projevuje tendence se tomuto typu v jeho zsadnch aspektech alespoň přibližovat. Podle nzoru stavnho soudu však v konkrtnm přpadě, tedy v projednvan věci, zvšen počtu volebnch krajů na 35 ( 27 věta prvn), stanoven nejnižšho počtu mandtů v kraji na 4 ( 48 odst. 4) a způsob vpočtu podlů a přikazovn mandtu pomoc upraven d'Hondtovy formule ( 50 odst. 1, 2, 3) představuje ve svm hrnu takovou koncentraci integračnch prvků, jež ve svch důsledcch vede již k opuštěn kontinua ještě způsobilho zaznamenvat alespoň "přivrcen" k modelu poměrnho zastoupen.
K takovmu zvěru stavn soud přirozeně nem k dispozici ždn z prostředků exaktnho měřen a zkoumn, často typickch pro přrodn vědy, a je proto, stejně jako u socilnch pojmů a jevů vůbec, odkzn spše na takov prostředky, jakmi jsou komparace, klasifikace, hodnocen apod. I takov prostředky mohou však mt spolehlivou vypovdac schopnost, zejmna proto, že v těchto přpadech nejde o zachycen určitho statickho bodu, ale celkov dynamiky, na určitm kontinuu se projevujc, tendence. V tomto směru, vychzeje ze zprvy Českho statistickho řadu ze dne 28. 11. 2000 čj. 1694/2000, lze porovnnm vsledků voleb do Poslaneck sněmovny v roce 1998 s vsledky vypočtenmi dle novely volebnho zkona dovodit, že ve volebnch krajch o celkovm počtu 35 by došlo k vraznmu zvšen vstupnho prahu umožňujcho zskn alespoň 1 mandtu. K nejmenšmu zvšen tto přirozen uzavrac klauzule by došlo ve volebnm kraji Liberec (10,49 %), Brno-město (10,78 %), zatmco k jejmu největšmu zvšen ve volebnch krajch Ostrava-město (17,67 %), st nad Labem (18,74 %), Teplice (18,87 %). V průměru, pokud jde o jednotliv volebn kraje, je tak tato přirozen uzavrac klauzule vyjdřena vš 14,69 %. To vše vede stavn soud k zvěru, že novela volebnho zkona v ustanovench 27 věty prvn, 50 odst. 1, 2, 3, tkajcch se počtu volebnch krajů a volebnho dělitele, stejně jako ustanoven 48 odst. 4, zavdějc nejnižš počet mandtů ve volebnm kraji na 4 - což je v rozporu s principem rovnosti volebnho prva zakotvenm v čl. 18 odst. 1 stavy - uvd, pokud jde o poměrn zastoupen, do volebnho procesu tkajcho se voleb do Poslaneck sněmovny spše než prvky poměrnho zastoupen prvky představujc ve svm souhrnu již jaksi hybrid; s takovm hybridem však stava nepočt, neboť rozlišuje pouze poměrn zastoupen a většinov systm. Jestliže v systmu poměrnho zastoupen se stv irelevantn vůle voličů v rozsahu pohybujcm se v jednotlivch krajch od 10,49 % do 18,87 %, tedy v průměru v rozsahu 14,69 %, potom podle nzoru stavnho soudu tato skutečnost již evidentně vypovd o zpochybněn vůle samotnho suverna. Rozhodl-li se stavodrce, pokud jde o volby do Poslaneck sněmovny, pro uplatněn poměrnho zastoupen, potom i při respektovn integračnch stimulů a důrazu kladenm na funkčnost demokratickho politickho systmu třeba současně sledovat nezbytnost reflektovn vůle co možn nejvyššho počtu voličů. Jakkoli tedy zskan daje Českho statistickho řadu se v tomto směru jistě v mnohm mohou jevit jako diskutabiln, např. proto, že při volbch v roce 1998 by volič mohl reflektovat činky odlišn prvn pravy, podle nzoru stavnho soudu navzdory tomuto faktu možn diskutability ve sv podstatě jsou zcela evidentn vpověd o existenci již konstatovan zkladn tendence k disfunkčn a nepřpustn hypertrofii integračnch prvků v systmu poměrnho zastoupen, evidentn vpověd nejen proto, že při jakchkoli volbch nelze přinejmenšm obdobn situace vyloučit, ale tak z toho důvodu, že integračn tendence jsou vrazně znsobeny i upravenm d'Hondtovm systmem vyjdřenm v danm přpadě volebnm dělitelem 1,42. Určujcm momentem v systmu poměrnho zastoupen je totiž velikost volebnch obvodů, takže jako na jedn straně, čm větš je obvod, tm vce se volebn vsledek přibližuje principu proporcionality, na straně druh, čm menš je volebn obvod, tm vrazněji se uveden vsledek tomuto principu již vzdaluje. Navc je rovněž zcela evidentn, že čl. 18 stavy m na mysli prvě globln efekt modelů poměrnho zastoupen, totiž volbu Poslaneck sněmovny podle zsad poměrnho zastoupen jako celku. Pokud by zkonodrce měl na mysli odlišn efekt, musel by čl. 18 stavy formulovat nikoli globlně ("Volby do Poslaneck sněmovny se konaj ... podle zsad poměrnho zastoupen."), ale musel by tento změr vslovně stanovit, kupř. jako španělsk stava v čl. 63 formulac, že se volby provděj v každm (jednotlivm) volebnm obvodu podle systmu poměrnho zastoupen. Tmto způsobem španělsk stava jasně vyjdřila partikularizaci efektu poměrnho zastoupen pro čely kombinace proporcionlnch a většinovch prvků při rozdělovn mandtů v jednotlivch obvodech, takov řešen však naše stava neobsahuje.
Jen pro srovnn je třeba navc konstatovat, že obdobně uvažoval i bavorsk stavn soud ve svm rozhodnut ze dne 24. 4. 1992 čj. Vf 5-V-92, v němž mimo jin uvedl, že zkladnmu prvu volebn rovnosti neodporuje, jestliže je provedeno rozdělen poslaneckch křesel připadajcch na volebn obvod podle čl. 23 odst. 1 věty druh LWG a nyn rozdělench do 7 volebnch obvodů. Takov ustanoven o rozdělen se ale mus orientovat na vyšš princip co možn nejidentičtějš hodnoty spěchu každho volebnho hlasu s clem přivodit složen Zemskho sněmu podle proporcionlnho rozdělen mst v cel zemi. Jestliže jsou k dispozici pro rozdělen křesel v rmci volebnho obvodu různ přepočtvac metody, mus se zkonodrce rozhodnout pro metodu, kter se tomuto cli co nejvce přibližuje. Oddělen aplikace d'Hondtovy metody nejvyššho počtu při rozdělovn povinnho podlu křesel může vst v jednotlivch volebnch obvodech k znevhodněnm malch stran po cel zemi a k vsledku, jenž nen slučiteln se zkladnm prvem volebn rovnosti. Rozdělen poslaneckch mandtů mus zrcadlit co možn nejpřesněji poměr sil stran zastoupench v Zemskm sněmu podle počtu pro ně odevzdanch hlasů v cel zemi, přičemž u ždn strany by proto neměla vyplynout odchylka větš než 1 křeslo. K tomu stavn soud v projednvan věci dodv, že volebn dělitel začnajc podle ustanoven 50 odst. 1 volebnho zkona čslem 1,42 znsobuje tuto odchylku tak, že u jednotlivch stran čin několikansobek zmněnho jednoho křesla.
Ze všech uvedench důvodů jsou proto v bodě 1 uveden ustanoven 27 věty prvn, 48 odst. 4, 50 odst. 1, 2, 3 a na ně navazujcch přloh č. 1 a 2 volebnho zkona v rozporu s čl. 1, 5 stavy a čl. 22 Listiny, čl. 9 odst. 2 stavy, jakož i čl. 18 odst. 1 stavy.
Pokud pak však jde o napaden ustanoven 49 odst. 1 psm. b), c) a d) a odst. 3 psm. b), c) a d), třeba zdůraznit, že o tvorbě koalic stava neobsahuje ždn vslovn ustanoven, upravuje ji teprve volebn zkon. stava v čl. 5 zakotvuje princip voln soutěže politickch stran, Listina v čl. 22 použv pojem "politickch sil". Zkonodrce při stanoven vše uzavrac klauzule pro koalice politickch stran, popř. politickch hnut v podstatě uplatňuje metodu součtu 5 procent připadajcch na každou jednotlivou politickou stranu nebo politick hnut, kterou opoušt teprve v přpadě koalice vce než 4 politickch stran, popř. politickch hnut, neboť uzavrac klauzule pro 4 a vce těchto stran či hnut čin vždy nejvše 20 procent z celkovho počtu platnch hlasů. Podle nzoru stavnho soudu nelze sice vyloučit možnost čelovosti tohoto ustanoven, neboť zkonodrce, pokud vůbec upravuje možnost uzavrat volebn koalice, zpravidla by současně měl směřovat i k vytvořen podmnek pro jist zmrněn hranice 5 % stranm schopnm vstoupit do koalice s jinmi - takže v tomto směru se jev připuštěn volebnch koalic v novele volebnho zkona bez současnho zmrněn podmnek pro jejich čast na rozdělovn mandtů jako nefunkčn - existence tto přpadn čelovosti zkonodrcova změru však stěž může vst k zvěru o jeho protistavnosti. Tak kupř. Spolkov republika Německo v ustanoven 27 svho volebnho zkona (Bundeswahlgesetz-BWG ve zněn z 20. 4. 1998) nepřipoušt možnost tvorby volebnch koalic, neboť strany se voleb mohou zčastňovat pouze jednotlivě. Tak v rakouskm volebnm zkonu z roku 1992 (Nationalrats Wahlordnung Nr 471/1992) je vyžadovno odlišujc označen strany ( 43), přičemž ze zkona vyplv, že v praxi se j rozum politick strana. Zisk mandtů koalicemi nen v tomto zkoně vslovně upraven. Volebn koalice nejsou upraveny ani v Maďarsk republice a v Nizozemsku, kde kandidtn listiny předkldaj politick strany. V Estonsku, kde politick strany využvaly možnost vytvořit koalici pro překonn 5 procent uzavrac klauzule pro dalš kolo přidělovn mandtů a v parlamentu se okamžitě rozdělily a vytvořily samostatn parlamentn frakce, tato skutečnost vedla k novelizaci zkona o volbch a k zkazu volebnch koalic. Naproti tomu kupř. v Polsk republice mohou kandidtn listiny předkldat i volebn koalice, když neexistuje vůbec omezen pro počet subjektů sdružench v koalici. Uzavrac klauzule čin u volebn koalice 8 procent. Ve Slovensk republice byla novelou č. 223/1999 Z. z. zavedena uzavrac klauzule 10 procent pro 4 a vce stran.
Uveden, byť jen stručn, přehled legislativn pravy volebn koalice v jinch sttech tedy naznačuje, že tyto stty odlišně reflektuj tu či onu strnku čelovosti problmu, jinmi slovy, že jeho řešen ponechvaj na zkonodrci, jenž je přirozeně vzn minimlně vš uzavrac klauzule pro 1 politickou stranu. Vzhledem k nesporn existenci heterogenie těchto čelů, sledovanch jednotlivmi politickmi silami, lze proto podle nzoru stavnho soudu toto napaden ustanoven stěž považovat za protistavn.
2.
Ustanoven 31 odst. 4 volebnho zkona
Politick strana, politick hnut nebo koalice připoj ke kandidtn listině potvrzen o složen kauce 40 000 Kč. Kauce se skld ve všech volebnch krajch, v nichž politick strana, politick hnut nebo koalice podv kandidtn listinu, a to na zvlštn čet, kter nejpozději 72 dnů přede dnem voleb zřd u Česk nrodn banky okresn řad v sdle kraje. Okresn řad v sdle kraje vrt do 1 měsce po vyhlšen vsledků voleb politick straně, politickmu hnut nebo koalici složenou kauci, pokud politick strana, politick hnut nebo koalice postoupila do skrutinia ( 49). roky z kauc a čstky, kter se nevracej, jsou přjmem sttnho rozpočtu.
Otzkou volebnch kauc se v souvislosti s tehdy platnm ustanovenm 35 volebnho zkona zabval stavn soud již ve svm nlezu z 15. 5. 1996 sp. zn. Pl. S 3/96, vyhlšenm pod č. 161/1996 Sb., Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 5, str. 315 a nsl. Uveden nlez byl způsobem svho přijet hraničn, přičemž prvě v takovch, rozdlnost nzorů reflektujcch, přpadech lze považovat za zcela přirozen a z rmce stavnosti se nijak nevymykajc jev, jestliže po uplynut vce než 4,5 roku se věc může jevit v poněkud jinm světle, zejmna došlo-li v tomto časovm obdob k socilnm změnm, kupř. vyznačujcm se silnm tlakem ve směru integračnch stimulů. stavnmu soudu se v současnosti jev jako relevantn prvě to, co bylo uvedeno v odlišnch stanoviscch několika soudců k již konstatovanmu nlezu. Jde předevšm o zkladn nzor, že toto ustanoven je v rozporu s stavou a Listinou, neboť je povinnost sttu, aby stranm, kter byly zkonnm způsobem zaregistrovny, umožnil čast na volbch do Parlamentu a zajistil plnou realizaci čl. 5 stavy. Stanoven kauc zavd a priori diskriminaci tm, že některm stranm znemožňuje zavedenm majetkovch (finančnch) podmnek, aby se častnily voleb, kter jsou rozhodujc a nejsledovanějš scnou soutěže politickch stran, a prokzaly mru přzně voličů. Podmnky registrace politickch subjektů jsou dny zkonem a v době před volbami nelze z prvnho aspektu konstruovat vahy o reprezentativnosti stran. Způsobilost strany plnohodnotně se častnit soutěže politickch sil by měla bt prověřovna jen v rmci registračnho procesu podle zkona č. 424/1991 Sb., o sdružovn v politickch stranch a v politickch hnutch, ve zněn pozdějšch předpisů. Stupeň reprezentativnosti je potom vyjdřen prvě volbami a jejich vsledky. činn integračn stimuly jsou v systmech poměrnho zastoupen založeny na tzv. omezovacch klauzulch, jež maj tu přednost, že neomezuj princip voln soutěže politickch stran ve volbch a uplatn se až ve fzi rozdělovn mandtů, tedy pot, co byla ukončena voln soutěž a byly zjištěny vsledky hlasovn. Volebn kauce jsou naproti tomu preventivnm a apriornm opatřenm, kter omezuje "a limine" volnou soutěž, a k tomu ještě finančnmi pkami, kter do voleb nepatř. Smysl a funkce volebn kauce maj navc sv specifick odlišnosti v systmu poměrnho zastoupen, kter plat pro volby do Poslaneck sněmovny, a jin v souvislosti s většinovm systmem platnm pro volby do Sentu. Tyto specifick rysy jsou spjaty s odlišnou charakteristikou obou volebnch systmů, z nichž prvn je založen předevšm na principu vběru a diferenciace a na zkladnm hodnotovm kritriu proporcionality reprezentace politickch sil vůči počtu jimi zskanch hlasů, zatmco druh zdůrazňuje vznam volebn diferenciace jako vchodisko pro politickou integraci ve prospěch vyjdřen většiny. Vzhledem k tomu zahraničn zkušenosti ze zem, kter uplatňuj systm poměrnho zastoupen a jež se opraj o pětiprocentn omezovac klauzuli, nepodporuj zaveden volebn kauce ani v nznaku. Jako přklad lze uvst stty, jako jsou Belgie, Dnsko, Německo, Švcarsko, Švdsko, Norsko, Finsko, Španělsko, Portugalsko a dalš, kter volebn kauce neznaj. Tato absence volebnch kauc v systmech poměrnho zastoupen nen ždnou nahodilost, ale je logickm důsledkem celkov funkce tohoto typu volebnho mechanismu v systmu reprezentativn demokracie.
Zkonem předepsan peněžit čstka je navc v rozporu s obecně chpanm vznamem, jakož i sprvně ustlenm pojmem označovna jako kauce, ačkoli v danm přpadě ve vztahu politick strana - stt očividně o kauci nejde. K podstatnm nležitostem kauce totiž nlež předevšm určit (zpravidla smluvn) prvn vztah na straně jedn a dostatečně zřetelně vyjdřen povinnost (zvazek) na straně druh, přičemž na straně zavzanho mus existovat objektivn a reln možnost zvazek ze smluvnho (jemu obdobnho) prvnho vztahu plynouc splnit tak, aby kupř. v oblasti veřejnho prva (vkonu veřejn moci) si stt (řad) "ukldnm kauc neusnadňoval svůj kol na vrub občanů". Ani jedn z těchto zsadnch podmnek "kauce" uložen volebnm zkonem nevyhovuje. Předně v uvažovanch souvislostech mezi politickou stranou (koalic) a sttem nejde o prvn vztah (tm mně smluvn), neboť - posuzovno stavnmi aspekty - nlež k prvořadm povinnostem sttu, aby při vběru sv politick reprezentace vytvořil soutěžcm politickm stranm takov podmnky, aby i jim bylo umožněno doshnout stavně předpokldanho cle. Naproti tomu - přkazem stavy - je politickm stranm v zsadě uložena jedin povinnost, totiž aby ve svm sil o zskn podlu na sttn moci respektovaly "zkladn demokratick principy a odmtaly nsil jako prostředek k prosazovn svch clů" (čl. 5 stavy). Jinmi slovy, je-li politick systm republiky založen (mimo jin) na voln soutěži politickch stran respektujcch demokratick uspořdn sttu, pak zde již stavně nen jinch překžek, kter by mohly (měly) politickm stranm v časti na volebnm soupeřen brnit, a to tm spše, jestliže tyto strany již prošly filtrem danm zkonem o sdružovn v politickch stranch a v politickch hnutch (zkon č. 424/1991 Sb.).
Podle nzoru stavnho soudu je proto ustanoven 31 odst. 4 volebnho zkona v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, a to s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny.
3.
Ustanoven 85 věty třet volebnho zkona
Politick straně, politickmu hnut nebo koalici, kter ve volbch zskala nejmně 2 procenta z celkovho počtu platnch hlasů, bude za každ odevzdan hlas ze sttnho rozpočtu uhrazeno 30 Kč. Tak v tomto přpadě se obdobnou věc zabval stavn soud v nlezu z 13. 10. 1999 sp. zn. Pl. S 30/98, vyhlšenm pod č. 243/1999 Sb., Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 16, str. 27 a nsl. stavn soud rozhodoval vzhledem k tehdy platnmu zněn 85, podle kterho politick straně nebo koalici, kter ve volbch zskala nejmně tři procenta z celkovho počtu platnch hlasů, bude za každ odevzdan hlas ze sttnho rozpočtu uhrazeno 90 Kč. Již jen letm srovnn dřve platnho a novelizovanho zněn ukazuje předevšm na to, že došlo k vraznmu snžen v tto souvislosti poskytovanho sttnho přspěvku. stavn soud je si vědom toho, že o stavnosti tohoto ustanoven bylo rozhodovno v situaci, kdy ve volebnm zkoně byly zakotveny volebn kauce, jež v projednvan věci však byly zrušeny. V uvedenm nlezu bylo však vysloveno, co lze považovat za relevantn, že přestože v zemch Evropsk unie neexistuj volebn kauce, je i sama hranice pro poskytnut přspěvku na hradu volebnch nkladů posuzovna kriticky. Tak např. v Německu byla vše 2,5 % zskanch hlasů shledna Spolkovm stavnm soudem protistavn a novou pravou 18 zkona o politickch stranch byla snžena na 0,5 % pro spolkov a 1 % hlasů pro zemsk volby. Spolkov stavn soud ve svm rozhodnut (Entscheidungen, sv. 24, s. 300, 339 n.) prohlsil, že zkonodrce sice sm vplatu volebnho přspěvku učinit odvislou od zskn jistho minimlnho počtu hlasů, avšak hranici 2,5 % označil za protistavn, neboť je v rozporu s principem rovnch volebnch šanc politickch stran. Princip voln soutěže politickch stran zahrnuje pojmově povinnost sttu respektovat rovnost šanc těchto stran z hlediska prvn pravy podmnek tto soutěže a pravy nroků pro jej častnky, neboť jde v podstatě o aplikaci obecn zsady rovnosti garantovan jak stavnmi, tak mezinrodnmi akty. Procentuln omezen pro vplatu přspěvku na hradu volebnch nkladů politickch stran nesm bt produktem libovůle nebo vhodnosti posuzovan pouze z hlediska zjmů etablovanch stran. I pro Českou republiku proto plat, že zkonodrce mus při pravch v oblasti tvorby politick vůle respektovat, že mu jsou na tomto poli vytyčeny zvlště zk meze a že je mu odepřeno každ diferencovan zachzen se stranami, jehož podkladem nen důvod mimořdn zvažnosti. Smyslem volebnho přspěvku nesm bt omezen volnosti volebn soutěže, ale zajištěn jej vžnosti. Nejde o nstroj dalš integrace, ale prostě o zjišťovn, zda nvrhy a programy předložen k volbě jsou vžně mněny, zda se orientuj vhradně na volebn spěch, a nikoli na jin cle. Spolkov stavn soud SRN např. vslovně konstatoval, že podl 0,5 % hlasů jako důkaz vžnosti snah ve volebnm boji postač a čin zbytečnm ověřovn podle jinch kritri. Vzhledem k těmto a dalšm okolnostem dospěl stavn soud v předchozm nlezu k zvěru, že vazba přspěvku na hradu volebnch nkladů na zskn nejmně tř procent z celkovho počtu platnch hlasů ve volbch do Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky svm rozsahem a zejmna tak s přihldnutm k dalšm omezenm, jimiž jsou postihovny politick strany, kter zskaly mně než pět, resp. tři procenta hlasů, přesahuje nezbytnou mru potřebnou ke zjištěn vžnosti volebnch myslů stran a zasahuje do rovnosti šanc politickch stran ve volebn soutěži. V tomto souhrnu finančnch postihů se pro někter z nich stv čast ve volbch nefinancovatelnm luxusem. stavn soud v zvěru podotknul, že je věc vahy Parlamentu Česk republiky, zda m bt pro volby Poslaneck sněmovny při existenci volebnch kauc ponechna tž i určit hranice, kupř. kolem 1 % zskanch hlasů jako důkaz vžnosti volebnch myslů stran, a tm i podmnka pro vplatu přspěvku na hradu volebnch nkladů.
Vezme-li se tedy v vahu zejmna skutečnost, že napadenm ustanovenm byla vše hrady za každ odevzdan hlas snžena z 90 Kč na 30 Kč, m stavn soud za to, že ani snžen hranice ze tř procent na dvě procenta nemůže v kontextu všech relevantnch okolnost nic změnit na oprvněnosti zvěru vyslovenho v předchozm nlezu stavnho soudu, totiž že citovan ustanoven je (a to i po jeho novelizaci) v rozporu s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny, kteržto nlez zkonodrcem nebyl zjevně respektovn.
Ze všech uvedench důvodů stavn soud ustanoven 27 věty prvn, 48 odst. 4, 50 odst. 1, 2 a 3 a přloh č. 1 a 2 volebnho zkona pro jejich rozpor s čl. 1, 5 stavy, čl. 22 Listiny, čl. 9 odst. 2 a čl. 18 odst. 1 stavy, ustanoven 31 odst. 4 citovanho zkona pro jeho rozpor s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny, 85 věty třet volebnho zkona pro jeho rozpor s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny zrušil dnem vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů, zatmco jinak, pokud jde o ustanoven 49 odst. 1 psm. b), c) a d), odst. 3 psm. b), c) a d) volebnho zkona, nvrh zamtl. Vzhledem k tomu, že tmto nlezem bylo zrušeno ustanoven 31 odst. 4 volebnho zkona tkajc se složen volebnch kauc, rozhodl stavn soud podle ustanoven 70 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., že vyhlšenm nlezu ve Sbrce zkonů současně pozbv platnosti i vyhlška Ministerstva financ č. 268/2000 Sb., kterou se stanov bližš podmnky způsobu složen a vrcen kauce v souvislosti s konnm voleb do Parlamentu Česk republiky, a to v čstech ustanoven tkajcch se kauc pro volby do Poslaneck sněmovny.
stavn soud je si vědom toho, že s ohledem na proveden derogace a tak s přihldnutm k tomu, že někter ustanoven novely měla nabt činnosti až 1. ledna 2002, vznik situace, kter, nem-li dojt k obtžnm interpretačnm sporům, vyžaduje aktivn činnost zkonodrců, tedy v duchu nlezu stavnho soudu přijet takovch prav volebnho zkona, kter umožn proveden voleb bez problmů.
Tento nlez je vykonateln dnem jeho vyhlšen ve Sbrce zkonů.
Podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujali odlišná stanoviska 1. soudce JUDr. Jiří Malenovský k odůvodnění rozhodnutí o návrhu na zrušení § 27 věty první, § 48 odst. 4, § 50 odst. 1, 2 a 3 a příloh č. 1 a 2 volebního zákona, 2. soudci JUDr. Ivana Janů, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Pavel Varvařovský k rozhodnutí o návrhu na zrušení § 49 odst. 1 písm. b), c) a d) a odst. 3 písm. b), c) a d) volebního zákona, 3. soudci JUDr. Vojen Guttler, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Pavel Varvařovský k rozhodnutí o návrhu na zrušení § 85 věty třetí volebního zákona.