Ve věci návrhu na zrušení § 45 odst. 3 věty třetí zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů 63/1997 účinný od 03.04.1997
| Schválené: | 04.02.1997 |
| Účinnost od: | 03.04.1997 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Privatizace národního majetku., Vlastnictví bytů a nebytových prostor. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. února 1997 v plénu ve věci návrhu Krajského soudu v Ostravě na zrušení ustanovení § 45 odst. 3 věty třetí zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů takto:
JUDr. Kessler v. r.
Předseda Ústavního soudu České republiky
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 20. srpna 1996 obdržel stavn soud Česk republiky nvrh Krajskho soudu v Ostravě na zrušen ustanoven 45 odst. 3 věty třet zkona č. 92/1991 Sb., o podmnkch převodu majetku sttu na jin osoby, ve zněn pozdějšch předpisů.
Sent 15 Co Krajskho soudu v Ostravě v odvolacm řzen ve věci veden pod sp. zn. 15 Co 331/94 dospěl k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnmi zkony, resp. mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy Česk republiky (dle jen "stava"). Na zkladě čl. 95 odst. 2 stavy a 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, proto Krajsk soud v Ostravě usnesenm ze dne 28. dubna 1995 sp. zn. 15 Co 331/94, kter nabylo prvn moci dnem 31. července 1995, řzen dle 109 odst. 1 psm. b) o. s. ř. přerušil a předložil věc stavnmu soudu.
I/a
Ve věci rozhodovan Krajskm soudem v Ostravě (sp. zn. 15 Co 331/94) se žalobce R., společnost obchodu a služeb, veřejn obchodn společnost, v odvoln domhal zrušen rozsudku Okresnho soudu v Karvin ze dne 23. března 1994 sp. zn. 29 C 250/93, jmž byl zamtnut nvrh žalobce na uložen povinnosti žalovanmu Z. O., a. s., umožnit žalobci nerušen užvn skladu a majetku, založen smlouvou ze dne 7. řjna 1991, po dobu trvn tto smlouvy (tj. do dne 31. prosince 2001). Žalobce v řzen před obecnmi soudy namtal skutečnost, že až do činnosti zkona č. 210/1993 Sb., kterm byl novelizovn zkon č. 92/1991 Sb., nebyl ždnm způsobem omezen způsob uzavrn smluv o njmu majetku a nebytovch prostor. Dle jeho nzoru doslovn vklad ustanoven 45 odst. 3 věty třet zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů (včetně zkona č. 210/1993 Sb.), by znamenal akceptovn retroaktivity, což by představovalo rozpor s stavou.
Smlouvu o njmu nebytovch prostor a majetku uzavřenou s prvnm předchůdcem žalovanho Z. O., s. p., tedy žalobce považoval za platnou bez ohledu na to, že došlo k transformaci sttnho podniku, v jejmž rmci byl sklad, kterho se njemn smlouva tkala, z majetkov podstaty tohoto podniku vyňat a poslze Fondem nrodnho majetku vložen do akciov společnosti Z. O. Žalovan se naopak doslovnho zněn 45 odst. 3 věty třet zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, dovolval.
I/b
Ve shodě s prvnm nzorem soudu prvho stupně i Krajsk soud v Ostravě za stěžejn otzku posuzovan věci považuje určen, zda njemn vztah založen smlouvou ze dne 7. řjna 1991 zanikl v důsledku novely zkona č. 92/1991 Sb., proveden zkonem č. 210/1993 Sb., dnem 1. řjna 1993 (tj. dnem, ke ktermu došlo k činnmu vynět předmětn čsti majetku - skladu, jehož užvn se njemn smlouva tkala - ze sttnho podniku).
Krajsk soud v Ostravě ve svm nvrhu konstatuje, že v době, kdy žalobce uzavřel se sttnm podnikem předmětnou smlouvu, zkon č. 92/1991 Sb. ždn omezujc ustanoven ohledně možnosti sttnch podniků pronajmat majetek fyzickm či prvnickm osobm neobsahoval. Poukazuje dle na skutečnost, že vslovně se touto otzkou zabvala až novela uvedenho zkona, zkon č. 92/1992 Sb. činn od 28. nora 1992, jenž ode dne sv činnosti omezil možnost sttnch podniků uzavrat njemn smlouvy o užvn majetku, ke ktermu vykonvaly prvo hospodařen, a to na dobu do dne přechodu tohoto majetku na přslušn fond. Rekapituluje vvoj prvn pravy, Krajsk soud v Ostravě cituje dle nov zněn 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn zkona č. 544/1992 Sb., z něhož s činnost od 18. prosince 1992 bylo vypuštěno datum 28. nora 1992, od něhož prava předchoz omezovala zmněn dispozičn oprvněn sttnch podniků. Konečně ve svm nvrhu cituje i zněn uvedenho ustanoven podle novely zkona č. 92/1991 Sb. proveden zkonem č. 210/1993 Sb. (s činnost od 13. srpna 1993), kter už vslovně stanov znik prva užvat majetek bvalch sttnch podniků vzniklho ze smluv uzavřench před 28. norem 1992. Pro plnost se v nvrhu uvd, že na dikci 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn zkona č. 210/1993 Sb., nezměnily nic dalš novely proveden zkony č. 306/1993 Sb. a č. 224/1994 Sb.
Krajsk soud v Ostravě je toho nzoru, že ustanoven 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn zkona č. 210/1993 Sb., je retroaktivn povahy, pokud dle sv posledn věty zasahuje i do prva užvat majetek vzniklho ze smluv uzavřench před 28. norem 1992. Upozorňuje na skutečnost, že se jedn o zsah do majetkovho prva (prva užvat majetek) založenho smluvně v době, kdy uzavrn njemnch smluv k majetku sttu na delš časov obdob bylo jednnm prvně dovolenm. S odkazem na čl. 1 stavy a podpůrně i na nlez stavnho soudu ze dne 24. května 1994 (č. 131/1994 Sb.) považuje Krajsk soud v Ostravě napaden ustanoven za rozporn s jednm ze zkladnch principů prvnho sttu, s principem prvn jistoty.
V nvrhu se dle rozlišuj dva přpady retroaktivnch důsledků 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Prvnm je situace, kdy podle uvedenho ustanoven njemn poměr ze zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn zkona č. 210/1993 Sb., zanikl před nabytm činnosti zkona č. 210/1993 Sb. (tj. před 13. srpnem 1993), druhm pak situace, když k zniku njemnho poměru došlo po uvedenm termnu (jak tomu bylo v přpadě rozhodovanm obecnmi soudy). V obou přpadech podle nzoru Krajskho soudu v Ostravě dochz k retroaktivnmu působen napadenho zkonnho ustanoven.
S ohledem na argumentaci obsaženou v nlezu stavnho soudu ze dne 22. března 1994 (č. 86/1994 Sb.) se Krajsk soud v Ostravě domnv, že retroaktivn působen 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nevyvž ani poukaz na veřejn zjem či veřejn blaho. Podle jeho nzoru podobn retroaktivn zsah by mohl bt věcně odůvodněn při odstraňovn nerovnost vzniklch u vztahů založench v době omezen smluvn volnosti stran a zkonem založen nerovnosti subjektů do smluvnch vztahů vstupujcch. "Napravovn" zkona, přijatho demokraticky zvolenm parlamentem, uskutečněn až po poměrně dlouh době jeho činnosti při vědom, že šlo v pořad již o třet pokus řešit otzku dlouhodobch njmů majetku vymezenho v 1 zkona č. 92/1991 Sb., je v nvrhu proto považovno za nepřpustn narušen principu prvn jistoty.
Krajsk soud v Ostravě dle z hlediska principu ochrany důvěry občanů v prvo upozorňuje na skutečnost, že prvn subjekty, jednajc v dobr vře, jsou retroaktivn pravou postiženy i ekonomicky, protože perspektiva dlouhodobho užvn pronajatho majetku může mt vyšš ekonomickou hodnotu než hodnota smluvenho njemnho. Dle nzoru navrhovatele retroaktivn legislativn zsah by bylo lze ospravedlnit jen poskytnutm přslušn nhrady postiženm njemcům.
II.
Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb. zaslal stavn soud nvrh Poslaneck sněmovně. Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky Ing. Miloš Zeman potvrdil, a to v souladu s požadavky obsaženmi v ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že zkon č. 210/1993 Sb. byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky dne 8. července 1993, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. Vyjdřil přesvědčen o souladu napadenho ustanoven s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy.
Dle poukzal na skutečnost, že přijet zkona č. 210/1993 Sb. reagovalo na různ těžkosti, kter se vyskytly při praktick realizaci velk privatizace, přičemž je vzhledem k netradičnmu řešen problmu přechodu majetku sttu do soukrom sfry pochopiteln, že zkonodrce nemohl pamatovat na všechna skal, kter budou tento proces doprovzet. Podle vyjdřen předsedy Poslaneck sněmovny Parlamentu z tohoto důvodu zkonodrce "opomněl přijmout omezujc opatřen ohledně možnosti sttnch podniků pronajmat majetek fyzickm či prvnickm osobm", avšak "jakmile si tuto skutečnost uvědomil, přijal formou několika novel k zkonu č. 92/1991 Sb. odpovdajc prvn pravu, kter se snažila tuto situaci řešit, přičemž musel reagovat na skutečnost, že do okamžiku nabyt činnosti těchto novel sttn podniky takov njemn smlouvy uzavřely". Za důvod uvedenho legislativnho postupu ve svm stanovisku považuje skutečnost, že bez vyřešen danho problmu by se proces privatizace sttnch podniků velice zkomplikoval.
Ve vyjdřen je dle obsaženo přesvědčen, že napaden zkonn ustanoven nem zpětnou činnost, a tudž nezasahuje do prv vzniklch před 28. norem 1992, když pouze novm způsobem upravuje prvn vztahy s činnost do budoucnosti. Jeho prvn činky lze proto charakterizovat pouze jako nepravou retroaktivitu, přičemž ustanoven prvnch předpisů, kter maj takov charakter, nejsou v rozporu s principy prvnho sttu.
III.
Zkon č. 92/1991 Sb., jenž nabyl činnosti dnem 1. dubna 1991, rozsah dispozičnch oprvněn sttnch podniků ohledně uzavrn njemnch smluv o užvn majetku, k němuž vykonvaly prvo hospodařen, nijak neomezil.
Novela uvedenho zkona proveden zkonem č. 92/1992 Sb. (s činnost ode dne 28. nora 1992) v ustanoven 45 odst. 3 zakotvila ohledně dan problematiky nsledujc pravu:
"(3) Podniky mohou uzavrat njemn smlouvy a jin smlouvy o užvn majetku uvedenho v 1 jinmi osobami jen na dobu do dne přechodu tohoto majetku na přslušn fond. Pokud by uveden smlouvy byly po dni 28. nora 1992 uzavřeny na dobu delš, zanik prvo užvat majetek dnem jeho přechodu na přslušn fond."
Zkon č. 544/1992 Sb., kterm byl zkon č. 92/1991 Sb. opětovně novelizovn, s činnost ode dne 8. prosince 1992, stanovil nov zněn 45 odst. 3:
"(3) Podniky mohou uzavrat njemn smlouvy a jin smlouvy o užvn majetku uvedenho v 1 jinmi osobami jen na dobu do dne přechodu tohoto majetku na přslušn fond. Pokud by uveden smlouvy byly uzavřeny na dobu delš, zanik prvo užvat majetek dnem jeho přechodu na přslušn fond."
Konečně dalš, v pořad už třet, novela zkona č. 92/1991 Sb. proveden zkonem č. 210/1993 Sb. změnila s činnost ode dne 13. srpna 1993 ustanoven 45 odst. 3 do nsledujc dikce:
"(3) Podniky mohou uzavrat njemn smlouvy a jin smlouvy o užvn majetku uvedenho v 1 jinmi osobami jen na dobu do dne zrušen podniku bez likvidace nebo vynět čsti majetku podniku podle 11 odst. 1. Pokud by uveden smlouvy byly uzavřeny na dobu delš, zanik prvo užvat majetek dnem zrušen podniku bez likvidace nebo dnem vynět čsti majetku podniku; to neplat, jde-li o smlouvy o njmu nebytovho prostoru, na jejichž uzavřen vzniklo prvo podle zvlštnho předpisu,13) a o smlouvy o njmu bytů. K tomuto dni zanik i prvo užvat majetek vznikl ze smluv uzavřench před 28. norem 1992."
[Poznmka č. 13) přitom odkazuje na 15 zkona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictv sttu k některm věcem na jin prvnick nebo fyzick osoby, ve zněn pozdějšch předpisů.]
Uveden podoba ustanoven 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb. nebyla dotčena zkony č. 306/1993 Sb. a č. 224/1994 Sb., jež zkon č. 92/1991 Sb. měnily a doplňovaly, a tudž představuje stvajc dikci 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
IV.
IV/a
K zkladnm principům vymezujcm kategorii prvnho sttu patř princip ochrany důvěry občanů v prvo a s tm souvisejc princip zkazu zpětn činnosti prvnch norem.
Prvn teorie i praxe čin přitom rozdl mezi pravou a nepravou retroaktivitou, přičemž je obecně akceptovno vymezen tto distinkce prvn doktrnou.
Z řady definic za autoritativn lze považovat definici E. Tilsche, jenž pravou a nepravou retroaktivitu vymezoval nsledovně: "Prav zpětn působen novho zkona jest tu jen tehdy, když působ i pro dobu minulou... Neprav zpětn působen... tu jest, když nov zkon nařizuje, že ho m bt užito i na star prvn poměry již založen, ale teprve od doby, kdy počn působnost novho zkona, anebo od doby ještě pozdějš." (E. Tilsch, Občansk prvo. Obecn čst, Praha 1925, s. 75 - 78.)
Prav retroaktivita pak "zahrnuje v podstatě dvě odlišn situace", a to za prv "stav, že nov prava dvala vznik (novm prvnm) vztahům před jej činnost za podmnek, kter teprve dodatečně stanovila", a za druh "novela může měnit prvn vztahy vznikl podle star prvn pravy, a to ještě před činnost novho zkona". (L. Tich, K časov působnosti novely občanskho zkonku, Prvnk, č. 12, 1984, s. 1104.)
Pro pravou retroaktivitu tudž plat, že lex posterior ruš (neuznv) prvn činky v době činnosti legis prioris, popřpadě vyvolv nebo spojuje prva a povinnosti subjektů s takovmi skutečnostmi, jež v době činnosti legis prioris neměly povahu prvnch skutečnost.
V přpadě retroaktivity neprav: "nov zkon sice nezakld prvnch nsledků pro minulost, avšak buď povyšuje minul skutečnosti za podmnku budoucho prvnho nsledku (prost vlučnost), nebo modifikuje pro budoucnost prvn nsledky podle dřvějšch zkonů založen... Neprav zpětn působen zkona pouze znamen, že nov zkon zachycuje (prvně kvalifikuje) minul skutečnosti nebo že se dotk (modifikuje, ruš) existujcch prvnch nsledků, tj. na skutkov podstaty je založivš vže pro budoucnost jin prva a jin povinnosti než zkonodrstv dosavadn. Jde zde tudž o zsah novho zkona jednak do předchozch skutečnost, jednak do tzv. prv nabytch." (A. Prochzka, Retroaktivita zkonů. In: Slovnk veřejnho prva. Sv. III, Brno 1934, s. 800.)
Obecně v přpadech časovho střetu star a nov prvn normy plat neprav retroaktivita, tj. od činnosti nov prvn normy se i prvn vztahy vznikl podle zrušen prvn normy řd prvn normou novou. Vznik prvnch vztahů existujcch před nabytm činnosti nov prvn normy, prvn nroky, kter z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonan prvn kony se řd zrušenou prvn normou (důsledkem opačn interpretace střetu prvnch norem by byla prav retroaktivita). Aplikuje se tady princip ochrany minulch prvnch skutečnost, zejmna prvnch konn.
IV/b
Z principu ochrany důvěry občanů v prvo vyplv, že princip nepřpustnosti retroaktivity nelze vzthnout na zpětn působen prvnch norem, jež nepředstavuj zsah do prvn jistoty, resp. nabytch prv. Přkladem takovho zpětnho působen je situace, v nž za předpokladu rozdlnch trestněprvnch prav v době spchn skutku a v době rozhodovn o něm se skutek posuzuje dle prvn pravy, jež je pro pachatele vhodnějš (čl. 40 odst. 6 věta druh Listiny zkladnch prv a svobod).
V souvislosti s analzou principu retroaktivity je dle nutn zabvat se otzkou možnch vjimek z nepřpustnosti retroaktivity prvnch norem. Je přitom nezbytn rozlišovat posuzovn nepřpustnosti prav a neprav retroaktivity.
U retroaktivity prav plat zsada obecn nepřpustnosti, ze kter existuj striktně omezen vjimky přpustnosti, u retroaktivity neprav plat naopak zsada obecn přpustnosti, ze kter existuj vjimky jej nepřpustnosti.
Pravou retroaktivitu "lze ospravedlniti nanejvše tam, kde prvn povinnost pro minulost stanoven již dřve alespoň jako mravn povinnost byla pociťovna". (A. Prochzka, Retroaktivita zkonů. In: Slovnk veřejnho prva. Sv. III, Brno 1934, s. 800.) Opodstatněně bylo v tto souvislosti o časov působnosti Statutu Mezinrodnho vojenskho tribunlu v Norimberku konstatovno: "je-li to zpětn platnost zkona, pak prohlašujeme, že odpovd naprosto vyššm normm spravedlnosti, kter stanovily v praxi všech civilizovanch zem určit meze pro zpětnou platnost zkona", přičemž za kritrium přpustnosti retroaktivity byl považovn "cit spravedlnosti, kter je vlastn tomuto světu a kter bude pošlapn, zůstanou-li vlečn zločinci po druh světov vlce bez trestu". (Zahajovac řeč hlavnho žalobce za Velkou Britnii Hartleye Shawcrosse, in: Norimbersk proces, Dl 1., Praha 1953, s. 206.) Obdobn nzor nachzme i v současn prvn teorii: "Obecně plat, že od zsady zkazu retroaktivity se lze odchlit zcela vjimečně, a to vslovnm pozitivnm ustanovenm. Jak je patrno z historie, důvodem k takovm postupům byla situace, kdy by se prvn jistota dostala do přkrho rozporu s jistotou sociln a s prvnm vědomm, jak tomu bylo v ČSR v přpadě retribučnch dekretů. Zpětnou působnost zkona na občanskoprvn poměry by bylo možno odůvodnit tž veřejnm pořdkem (ordre public), předevšm jestliže by byly dotčeny předpisy absolutně kogentn, jež byly vydny v důsledku určit mezn situace přerodu hodnot ve společnosti." (L. Tich, op. cit., s. 1102.)
Kritriem přpustnosti vjimek z principu zkazu prav retroaktivity je legislativn zsada "ochrany oprvněn důvěry v stlost prvnho řdu". (A. Prochzka, Zklady prva intertemporlnho, Brno 1928, s. 111.) O oprvněn důvěře nelze uvažovat za předpokladu, když prvn subjekt s retroaktivn regulac mus, resp. musel počtat. Přkladem takovto situace je působen prvn normy stojc v přkrm rozporu se zsadnmi, obecně uznanmi principy humanity a morlky: "V našem prvnm řdě můžeme ospravedlniti odkazem na předchoz vldnouc mravn přesvědčen, např. zpětnou platnost lichevnch zkonů (viz 13 zk. č. 47/1881 ř. z., 10 cs. nař. č. 275/1914 ř. z., 105 III. dlč nov. k obč. zk.)." (A. Prochzka, Retroaktivita zkonů. In: Slovnk veřejnho prva. Sv. III, Brno 1934, s. 800.)
IV/c
Zkaz retroaktivity prvnch norem pro oblast prva trestnho je vslovně upraven v čl. 40 odst. 6 Listiny zkladnch prv a svobod, jeho působen pro dalš odvětv prva nutno dovodit z čl. 1 stavy.
Problematiky zkazu zpětn činnosti se ve sv judikatuře dotkl stavn soud Česk a Slovensk Federativn Republiky v nlezu sp. zn. Pl. S 78/92 (Sbrka usnesen a nlezů S, 1992, č. 16) i stavn soud Česk republiky, a to v nlezu sp. zn. IV. S 215/94 (Sbrka nlezů a usnesen S, 3, 227n).
V prvnm z uvedench nlezů stavn soud Česk a Slovensk Federativn Republiky konstatoval, že principy prvnho sttu vyžaduj u každho možnho přpadu retroaktivity jeho vslovn vyjdřen v stavě nebo v zkoně s clem vyloučit možnost retroaktivn interpretace zkona a zroveň vyžaduj v zkoně vyřešit s retroaktivitou spjat důsledky tak, aby nabyt prva byla řdně chrněna.
Nepřpustnost retroaktivity, resp. retroaktivnho vkladu zdůraznil v druhm z uvedench rozhodnut i stavn soud Česk republiky: "Ke znakům prvnho sttu neoddělitelně patř princip prvn jistoty a ochrany důvěry občana v prvo. Tento postup zahrnuje zkaz retroaktivity prvnch norem, resp. jejich retroaktivnho vkladu."
V.
V posuzovan věci nutno zodpovědět dvě otzky. Prvn je, zdali ustanoven 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, lze označit za retroaktivn, a pokud ano, zda se jedn o retroaktivitu pravou nebo nepravou.
V přpadě kladn odpovědi je otzkou druhou stavněprvn akceptovatelnost, resp. neakceptovatelnost retroaktivn prvn normy.
Zkon č. 92/1992 Sb. (s činnost ode dne 28. nora 1992) v nově upravenm ustanoven 45 odst. 3 omezil dispozičn oprvněn sttnch podniků uzavrat njemn smlouvy k věcem, k nimž vykonvaly prvo hospodařen. Novela proveden zkonem č. 544/1992 Sb., kter ze zněn ustanoven 45 odst. 3 odkaz na termn činnosti novely předchzejc vypustila, otevřela možnost retroaktivn interpretace i pro njemn poměry, jež vznikly přede dnem 28. nora 1992.
Novela zkona č. 92/1991 Sb. proveden zkonem č. 210/1993 Sb. obsahuje dikci, podle nž ke dni zrušen podniku bez likvidace nebo ke dni vynět čsti majetku podniku zanik i prvo užvat majetek vznikl ze smluv uzavřench před 28. norem 1992 (tj. uzavřench před činnost zkona č. 92/1992 Sb., kter omezen dispozičnho oprvněn sttnch podniků uzavrat njemn smlouvy k věcem, k nimž vykonvaly prvo hospodařen, zavedl).
Prav zpětn činnost by byla u napadenho ustanoven přtomna pouze za předpokladu, pokud by se tkala přpadů, u kterch njemn poměr vznikl ze smluv uzavřench před 28. norem 1992 a ke zrušen podniku bez likvidace nebo k vynět čsti majetku podniku došlo před nabytm činnosti zkona č. 210/1993 Sb. (tj. před 13. srpnem 1993), k čemuž by bylo vztaženo i datum zniku njemnho poměru.
Je nutno rozlišovat přpady, ve kterch lze soulad ustanoven prvnho předpisu s stavnm pořdkem zabezpečit jeho stavně konformn interpretac a kdy tak učinit nelze a je nutno přistoupit k jeho zrušen. Soud přitom nen absolutně vzn doslovnm zněnm zkonnho ustanoven, nbrž se od něj sm a mus odchlit v přpadě, kdy to vyžaduje ze zvažnch důvodů čel zkona, historie jeho vzniku, systematick souvislost nebo někter z principů, jež maj svůj zklad v stavně konformnm prvnm řdu jako vznamovm celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnut soudu se mus zakldat na racionln argumentaci.
V přpadě 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, lze jeho soulad s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy zabezpečit vkladem. To znamen, že uveden ustanoven nutno interpretovat v tom smyslu, že njemn poměry, jež vznikly ze smluv uzavřench před 28. norem 1992 ze zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn zkona č. 210/1993 Sb., v přpadě zrušen podniku bez likvidace nebo vynět čsti majetku podniku před 13. srpnem 1993, zanikaj teprve po nabyt činnosti zkona č. 210/1993 Sb. (resp. se jejich režim ode dne 8. prosince 1992 do dne 13. srpna 1993 řd zkonem č. 544/1992 Sb., kterm byl zkon č. 92/1991 Sb. novelizovn).
Zbv tedy vyřešit otzku stavněprvn akceptovatelnosti neprav retroaktivity 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, v jejmž důsledku po nabyt sv činnosti lex posterior změnil, resp. zrušil prvn poměry, jež vznikly na zkladě legis prioris.
Zrušen star a přijet nov prvn pravy je nutně spjato se zsahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v prvo. Dochz k tomu v důsledku ochrany jinho veřejnho zjmu či zkladnho prva a svobody. Posuzovn tohoto konfliktu hlediskem proporcionality s ohledem na intertemporalitu by mělo vst k zvěru o druhu legislativnho řešen časovho střetu prvnch prav. Proporcionalitu lze přitom charakterizovat tak, že vyšš stupeň intenzity veřejnho zjmu, resp. ochrany zkladnch prv a svobod odůvodňuje vyšš mru zsahu do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v prvo novou prvn regulac. Plat tu zroveň maxima přikazujc v přpadě omezen zkladnho prva, resp. svobody šetřit jeho podstatu a smysl (čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod). Při posouzen způsobu legislativnho řešen intertemporality tudž sehrv svou roli nejen mra odlišnosti nov a star prvn pravy, nbrž i společensk nalhavost zaveden nov prvn pravy ap.
Rozhodnut zkonodrce o způsobu řešen časovho střetu star a nov prvn pravy tedy z hlediska stavnho nen věc nahodilou nebo věc libovůle. Je věc zvažovn v kolizi stojcch stavněprvnch principů. V tto souvislosti prvn teorie na adresu neprav retroaktivity konstatuje, že tato je "zsadně přpustn; i ona může ale bt stavněprvně nepřpustnou, jestli je tm zasaženo do důvěry ve skutkovou podstatu a vznam zkonodrnch přn pro veřejnost nepřevyšuje, resp. nedosahuje zjem jednotlivce na dalš existenci dosavadnho prva." (B. Pieroth, Rckwirkung und bergangsrecht. Verfassungsrechtliche Massstbe fr intertemporale gesetzgebung, Berlin 1981, s. 380 -- 381.)
Při posuzovn souladu napadenho ustanoven, jež působ s činky neprav retroaktivity, s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy nutno zvažovat intenzitu veřejnho zjmu na spěšnm proveden "velk" privatizace (u kter existujc njmy snižuj atraktivnost privatizovanch podniků pro nabyvatele, a tm i proveditelnost privatizace) s mrou zsahu do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v prvo, tj. s mrou ochrany dobromyslnch njemců nebytovch prostor a majetku bvalch sttnch podniků.
Privatizace sttnch podniků jako součst ekonomick transformace centrlně řzenho komunistickho hospodřskho systmu na systm založen na svobodě vlastnictv a tržnm hospodřstv představovala a představuje z hlediska stavnho naplněn čl. 1 stavy, čl. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod. Stupeň intenzity veřejnho zjmu na dosažen uvedenho cle odůvodňuje z hlediska akceptace neprav retroaktivity i určit zsah do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v prvo.
Z hlediska posuzovan věci neprav zpětn činnost 45 odst. 3 zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn zkona č. 210/1993 Sb., znamen, že njemce nebytovch prostor nebo jinho majetku, ke kterm vykonvaj prvo hospodařen sttn podniky, si musel po 13. srpnu 1993 bt vědom, že ke dni zrušen podniku bez likvidace nebo vynět čsti majetku podniku (čili změnou vlastnka) njemn poměr uzavřen před 28. norem 1992 zanikne, a mohl, resp. musel tedy s touto skutečnost počtat. Obdobn přstup zvolil zkonodrce i v přpadě prvnch důsledků restituc, když v zkoně č. 116/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, mezi důvody ukončen njmu nebytovch prostor, uzavřenho na dobu určitou, vpověd řad rovněž vydn nemovitost podle restitučnch zkonů (č. 403/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů).
S ohledem na uveden důvody stavn soud nvrh Krajskho soudu v Ostravě na zrušen ustanoven 45 odst. 3 věty třet zkona č. 92/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, podle 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. zamtl.