Ve věci návrhu na zrušení § 3 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře 6/2009 účinný od 07.01.2009

Schválené: 14.10.2008
Účinnost od: 07.01.2009
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Lékařské komory. Stomatologické komory. Zvěrolékařské komory., Lékaři a dentisti.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení § 3 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře 6/2009 účinný od 07.01.2009
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 6/2009 s účinností od 07.01.2009
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit
6/2009 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2008 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, na zrušení § 3 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, takto:

1 pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, nález č. 98, str. 355, vyhlášen pod č. 232/2000 Sb.

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Rekapitulace nvrhu

1. Podnm doručenm stavnmu soudu dne 25. 5. 2006 navrhla skupina sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky s odvolnm na čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky (dle jen „stavy“) a podle 64 odst. 1 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkona o stavnm soudu“), aby stavn soud pro rozpor s stavnm pořdkem, jmenovitě čl. 4 odst. 4, čl. 20 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listiny“), zrušil 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb., o Česk lkařsk komoře, Česk stomatologick komoře a Česk lkrnick komoře, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkona č. 220/1991 Sb.“), jež ukld každmu lkaři, kter vykonv na zem Česk republiky lkařsk povoln v lčebn a preventivn pči, povinnost bt členem Česk lkařsk komory.

2. Navrhovatel předevšm vyjdřili přesvědčen, že „pod prvo svobodně se sdružovat je zapotřeb tž vzthnout prvo se naopak nesdružovat, pakliže o to dan subjekt nem zjem“, resp. že prvo svobodně „se sdružit“ ve smyslu čl. 20 odst. 1 Listiny obsahuje tž prvo „se nesdružit“, s nmž se poj stejn stavn ochrana.

3. Podle navrhovatelů princip povinnho členstv v Česk lkařsk komoře, „veřejnoprvn korporaci sdružujc všechny lkaře“, stav každho před volbu mezi dvěma stavně garantovanmi prvy; prvem na svobodn vkon povoln (čl. 26 odst. 1 Listiny) a prvem svobodně se sdružovat resp. se nesdružovat (čl. 20 odst. 1 Listiny); chce-li lkař „čerpat“ sv prvo na svobodn vkon povoln, mus se povinně sdružit „v organizaci, s nž se (např.) identifikovat nechce“, a naopak, mn-li využt prva svobodně se nesdružit, nezbv, než se vzdt prva na vkon svho povoln.

4. Navrhovatel proklamuj, že při omezovn zkladnch prv a svobod je zapotřeb šetřit jejich podstaty a smyslu, a proto „je nutno uchlit se k omezenm nejmenšm, kter ještě vedou k dosažen kženho cle, a je zapotřeb volit omezen přiměřen vznamu sledovanho cle“, přičemž „cel systm omezen je pak ovldn zsadou subsidiarity, kdy nen možno provst omezen tam, kde by bylo lze doshnout ždanho čelu bez omezen“.

5. S ohledem na čl. 26 odst. 2 Listiny (čl. 4 odst. 4) je nutnost vše předznačen „volby“ přijateln podle navrhovatelů jen tehdy, je-li j třeba k dosažen stavně legitimnho cle a je-li proporcionln „k vznamu sledovanho čelu“.

6. Navrhovatel tento stavněprvně aprobovan čel identifikuj s pochopitelnou nutnost vytvořit vhodn regulačn rmec pro povoln lkaře, jelikož vyžaduje mimořdnou odbornost a pečlivost a jeho vkon se bezprostředně dotk elementrnch zjmů jednotlivch fyzickch osob na zachovn jejich života a zdrav. Uznvaj, že „je zajist legitimnm a stavně akceptovatelnm clem sttu usilovat o přiměřenou regulaci poskytovn lkařsk pče a dohlžet na kvalitu poskytovanch služeb“, jelikož „zsahy do tělesn integrity jednotlivců, kter vykonvaj lkaři, představuj často odborně a eticky mimořdně nročn a zroveň nevratn či těžko reparovateln postupy“. Dohled sttu je tm podle navrhovatelů legitimnm zjmem, kter je způsobil odůvodnit omezen zkladnch prv a svobod, a proto „zkonodrce zvolil cestu“, kter „sleduje legitimn cl“; navrhovatel pak ani nezpochybňuj, že profesn komora (Česk lkařsk komora) je způsobil zkonem j svěřenm dohledem tohoto čelu dosci.

7. Nucen sdružen v Česk lkařsk komoře však podle navrhovatelů nen jedinou možnost, jak spravovat „věci veřejn ve zdravotnictv“, zejmna dohlžet na vkon povoln lkaře a garantovat jejich odbornou kvalifikaci. Jej potřebnost nen dna, jestliže je dostupn alternativa „stejně efektivn regulace“, totiž prostřednictvm „přmho vkonu sttn sprvy“, v jejmž rmci by stt stanovil odborn a dalš požadavky na vkon lkařskho povoln a kontroloval přmo svmi vkonnmi orgny jejich dodržovn, aniž by nutil jednotliv lkaře identifikovat se „stavovskou organizac“ (tj. bez zsahu do stavně garantovanho prva na sdružovn, resp. „nesdružovn“).

8. Ku podpoře „modelu s nepovinnm členstvm v lkařsk komoře“ navrhovatel uvedli, že „je v Evropě značně rozšřen“, nevykazuje ždn zvlštn nevhody proti systmu existujcmu v Česk republice a tm, že se nedotk stavně garantovanho prva na sdružovn, je „z hlediska stavnho pořdku ČR přijatelnějš“.

9. Jestliže kupřkladu v přpadě advokacie je „sdružen v korportnm orgnu typu profesn komory jednoznačně nutn“, neboť jej vkon „velmi často směřuje proti sttu, jeho zjmům a orgnům, ať už se jedn o obhajobu v trestnm řzen, žaloby proti sttu o nhradu škody, sprvn žaloby apod.“, v přpadě lkařsk profese dn zvlštn důvod, proč konstruovat dohled nad jejm vkonem profesn samosprvou, nen, jelikož podle navrhovatelů „neexistuje dostatečně ambivalentn vztah lkařů ke sttu, kter by odůvodňoval jejich nutnou izolaci od sttn sprvy - a tm si vynucoval tak jejich povinn sdružen v komoře“.

10. Navrhovatel poslze pokldaj za důležit, že ze strany veřejnosti dochz k projekci postojů zastvanch Českou lkařskou komorou vůči jednotlivm členům; to je vyhroceně vnmno předevšm proto, že Česk lkařsk komora je „korporace, tedy prvnick osoba s vlastnm jednnm, vlastn vůl, vlastnmi postoji, pověst, cli a hodnotami“, a „provozuje faktickou činnost, komunikuje se svm okolm a podl se na akcch, kter jsou veřejnost určitm způsobem vnmny“, „vystupuje politicky, vyjadřuje se k ekonomickm a politickm otzkm, zaujm politick stanoviska, podporuje tu či onu vldn či nevldn koncepci zdravotnictv, preferuje postupy, s nimiž řada lkařů souhlas a řada nesouhlas atd.“, a „je zce personlně propojena s Ministerstvem zdravotnictv, kter na ni vykonv přm vliv“. „Toto povědom, tato pověst a vyzněn ČLK“ se podle navrhovatelů zkonitě vce či mně přenšej na členy komory a ti, kdož jsou s n identifikovni mohou nst „nelibě“, že jsou veřejnost spojovni s aktivitami, se ktermi „bytostně“ nesouhlas, přpadně je považuj za tok na sv vlastn zjmy.

11. Zkonodrce podle navrhovatelů tm nerespektoval kritrium potřebnosti, jestliže stavně garantovan prva jednotlivců, tj. svobodu sdružovn, omezil sice za legitimnm čelem, „nicmně zcela zbytečně, a proto nepřpustně“; „nen-li takov sdružen nutn - a srovnn se zahraničm ukazuje, že nen - nelze než označit takov nucen sdružen za nestavn požadavek“.

12. Navrhovatel konečně vyslovili nzor, že stavn soud by měl „popřpadě“ odložit vykonatelnost zrušovacho nlezu „na vhodnou dobu“, aby zkonodrce mohl přizpůsobit koncepci sprvy zdravotnictv členstv v Česk lkařsk komoře, jež by již povinn nebylo.

II.

Vyjdřen, stanoviska a replika

13. stavn soud v souladu s ustanovenm 69 zkona o stavnm soudu nvrh na zahjen řzen zprostředkoval častnkům řzen - Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky, a nad tento zkonn rmec oslovil i věcně dotčen instituce, jmenovitě Ministerstvo zdravotnictv, Českou lkařskou komoru a Odborov svaz zdravotnictv a sociln pče Česk republiky; jimi předložen vyjdřen byla navrhovatelům intimovna a ti k nim podali poslze repliku.

Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky

14. Poslaneck sněmovna ve vyjdřen ze dne 1. 2. 2007 podepsanm předsedou Ing. Miloslavem Vlčkem předevšm uvedla, že zkonodrn sbor (bval Česk nrodn rada) jednal při projednvn nvrhu zkona č. 220/1991 Sb. ve shodě s předepsanou procedurou a současně v přesvědčen, že přijat zkon nen v rozporu s Listinou zkladnch prv a svobod. Předkladatel nvrhu zkona si byli podle předsedy Poslaneck sněmovny vědomi toho, že se vymyk z koncepce řady komor, kter jsou obvykle budovny „jako prestižn sdružen“, zatmco posln lkařskch komor je obrceno směrem ven, k občansk veřejnosti, kterou chce ochraňovat kontrolou kvality odborn lkařsk pče, a fungovat jako zkladn kontroln člnek, kter bude dbt předevšm zjmu pacienta. Zvolen organizačn princip byl z praktickho hlediska podle předkladatelů jedin možn, vychz z možnost omezit prvo na svobodn sdružovn, vyplvajcch z čl. 20 odst. 3 Listiny, přihlž k prvu na ochranu zdrav inkorporovanho do čl. 31 Listiny, a proto vzhledem k odbornm aspektům tohoto statku nepředstavuje omezen neproporcionln. Poslaneck sněmovna upozornila, že zrušen 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb., aniž by byla dotčena obdobn ustanoven 3 odst. 2 a 3 odst. 3 thož zkona, jež upravuj povinn členstv v Česk stomatologick komoře a Česk lkrnick komoře, by bylo nutně nesystematick a vedlo „k určit diskriminaci“.

Sent Parlamentu Česk republiky

15. Sent Parlamentu Česk republiky se na zkonodrnm procesu (ve vztahu k napadenmu ustanoven) nepodlel, participoval však poslze na legislativnch změnch zkona č. 220/1991 Sb., jmenovitě provedench zkonem č. 285/2002 Sb., o darovn, odběrech a transplantacch tkn a orgnů a o změně některch zkonů (transplantačn zkon), a zkonem č. 111/2007 Sb., kterm se měn zkon č. 20/1966 Sb., o pči o zdrav lidu, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, a vzhledem k tomu se oprvněn vyjdřit se k nvrhu navrhovatelů využil [a contr. nlez stavnho soudu ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. Pl. S 12/99 (N 98/18 SbNU 355, 232/2000 Sb.)1].

16. Ve vyjdřen ze dne 2. 2. 2007, autorizovanm předsedou Sentu MUDr. Přemyslem Sobotkou, se připomn, že „ve světě existuje cel řada lkařskch profesnch komor s povinnm členstvm lkařů [různho rozsahu], např. Rakousko, Německo, Belgie, Francie nebo že Irsko, Kanada, Velk Britnie maj povinn registrace“, a že obdobnou problematikou (povinnho členstv v lkařsk komoře) se zabval Evropsk soud pro lidsk prva v rozhodnut „Le Compte, Van Leuven and De Meyere v. Belgie ze dne 23. 6. 1981 a Albert a Le Compte v. Belgie ze dne 10. 2. 1983“, kde dovodil, že profesn komora (v posuzovanm přpadě belgick Lkařsk komora) nemůže bt považovna za sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluvy“), pročež „povinnost lkařů zapsat se v jejm seznamu a podlhat autoritě jejch orgnů nem za činek omezen a tm mně potlačen prva zaručenho čl. 11 odst. 1 mluvy“. Je na zvžen, uvd se ve vyjdřen, zda povinnost každho lkaře, kter vykonv na zem Česk republiky lkařsk povoln, bt členem Česk lkařsk komory, nelze pak posoudit „analogicky ... i ve vztahu k Listině“. Ve vyjdřen se předseda Sentu rovněž pozastavil nad tm, že navrhovatel nenapadaj nestavnost tž povinnho členstv v Česk stomatologick komoře a v Česk lkrnick komoře.

Ministerstvo zdravotnictv

17. Ve stanovisku ze dne 29. 3. 2007 Ministerstvo zdravotnictv (dle jen „ministerstvo“) reprezentovan ministrem MUDr. Tomšem Julnkem „jakkoli uznv“ specifickou povahu samosprvnch veřejnoprvnch korporac, a jejich odlišnost jak od spolků v pravm slova smyslu (dobrovolnch sdružen), tak od sdružen, jež maj hjit vhradně socioekonomick zjmy svch členů, jakožto plně dostačujc podmnku k „ne-aplikaci čl. 20 a 27 LZPS v jejich pln šři“ tyto okolnosti nevnm. Podle ministerstva je navc nutn při posuzovni stavn konformity napadan prvn pravy vychzet nejen z čl. 20 a čl. 27, nbrž i z čl. 26 Listiny ve spojen s jejm čl. 4 odst. 4, a zkoumat, zda zkonem uložen povinn členstv v profesn komoře nenarušuje samotnou podstatu prva na svobodnou volbu povoln.

18. Ministerstvo rekapitulovalo tři komponenty testu proporcionality, a to kritria vhodnosti, potřebnosti a poměřovn v kolizi stojcch hodnot podle jejich „zvažnosti“.

19. Je nzoru, že kritrium vhodnosti „je naplněno přinejlepšm jen čstečně“, jelikož nepochybně legitimn veřejn zjem lze „vrazně vhodněji“ zajistit metodou přmho vkonu sttn sprvy, aniž by dochzelo ke střetu zjmů mezi členy, jež maj tyto veřejnoprvn korporace hjit, se zjmy společnosti. Samosprvn korporace s povinnm členstvm podle ministerstva „zcela zřetelně thne k jist formě kartelizace, kter v porovnn s poskytovnm služeb zdravotnm průmyslem za standardnch, byť regulovanch podmnek, vede k nižš efektivitě nakldn s finančnmi zdroji stejně jako ke zhoršen kvality zdravotn pče“. Ministerstvo tž vyzdvihlo, že „šře nezvislosti ČLK“ nem „v evropskm srovnn u komor nadanch vkonem moci veřejn obdobu“.

20. Z hlediska potřebnosti princip povinnho členstv v Česk lkařsk komoře podle ministerstva neobstoj „jednoznačně“, jelikož sledovanho cle je možn opět doshnout (kupřkladu) „přmm vkonem sttn sprvy“. I zde sice půjde o omezen prva na svobodnou volbu zaměstnn, neboť „každ lkař bude muset počtat s tm, že na jeho činnost bude určit instituce dohlžet“, avšak tento systm, mn ministerstvo, se vyznačuje větš „implicitn“ nezvislost sttnho orgnu vykonvajcho přm vkon sttn sprvy v porovnn s Českou lkařskou komorou, jejž volen funkcionři jsou zjevně svmi voliči motivovni hjit spše jejich zjmy, než zjmy jejich potencilnch konkurentů (uchazečů o členstv), přpadně zjem veřejn, napřklad „na důkladnm vyšetřen konkrtnch selhn jednotlivch členů komor“.

21. Ohledně kritria „zvažnosti“ sice podle ministerstva plat, že vzhledem k nezpochybnitelnmu veřejnmu zjmu, kter zde působ, „ždn opatřen či uložen povinnost, kter může vst k zajištěni maximln kvality pče o lidsk zdrav, nemůže bt považovna za nepřpustnou s poukazem na zsah do určitho stavně zaručenho prva“, tm však nen dotčen argument o větš efektivitě i nestrannosti dozoru nad vkonem lkařskho povoln sttnm orgnem ve srovnn se „zcela nezvislou samosprvnou korporac“. Na druh straně ministerstvo uznv, že podmnky, s nimiž je spojen vznik a existence členstv ( 4 a 9 odst. 2 zkona č. 220/1991 Sb.), však nepředstavuj nepřiměřenou ztěž, a je legitimn i povinnost platit „komoře“ přspěvky, samozřejmě za předpokladu „přiměřenosti jejich vše“.

22. V „evropskch“ podmnkch se podle ministerstva uplatňuj „dva zsadn modely“; prvn předpokld „velmi nezvislou komoru s nepovinnm členstvm a vrazně omezenm vkonem moci veřejn“, druh představuje „komora s členstvm povinnm a rozshlmi veřejně-mocenskmi oprvněnmi, avšak do značn mry podřzena kontrole moci vkonn“. Česk lkařsk komora představuje podle ministerstva hybrid, kter se nejen svmi zkonnmi oprvněnmi, „ale i praktickm fungovnm“, vymyk z role nezvislho, přesto však samosprvnho subjektu vykonvajcho veřejnou moc a „jev tendenci k zasahovn do oblasti upraven čl. 27 LZPS ve snaze o požvni vhod jak korporace ex lege, tak i quasi-odborov organizace hjc ekonomick a sociln zjmy svch členů“. Zkušenost ukazuje, uvd ministerstvo, že uveden role nejsou vždy plně slučiteln, a to zejmna při konfliktu zjmu svch členů a zjmu veřejnho, zvlště když platn prava postrd „pojistku“ obdobnou „vrazn kontroln pravomoci ministerstva spravedlnosti“ nad Českou advoktn komorou.

Česk lkařsk komora

23. Česk lkařsk komora, jednajc prezidentem MUDr. Milanem Kubkem, ve stanovisku ze dne 6. 2. 2007 nejprve - k problematice postaven a kompetenc „profesnch komor v demokratickm prvnm sttě“ - připomněla „samosprvn tradice našich nrodů“, ohlšen v preambuli Listiny a coby vchodisko dalšch vah zdůraznila, že profesn komory, jakožto veřejnoprvn korporace zřzen zkonem a vybaven určitm rozsahem veřejnoprvnch pravomoc, se v rozhodnm smyslu odlišuj od „spolků, obchodnch společnost, občanskch sdružen a jinch prvnch sdružen“, jež maj naopak charakter subjektů soukromoprvnch. Za nesystmov, „patrně i politicky čelov“ a „pozoruhodn“ označila pak okolnost, že nvrh směřuje jen proti Česk lkařsk komoře.

24. K namtanmu povinnmu členstv Komora uvedla, že „to, že je někdo povinně v profesn komoře, neznamen ždn členstv ve smyslu spolku, byť zkon č. 220/1991 Sb. tohoto termnu použv, ale udělen prv, tedy nikoli povinnost, se na tto samosprvě podlet“, pročež čl. 20 a čl. 27 Listiny se na profesn komory nemohou vztahovat, jelikož dopadaj pouze na korporace soukromoprvn. Termn „člen“ Česk lkařsk komory se stav naroveň pojmu „občan sttu“ nebo „přslušnk obce“, a nevhodnost použit kategorie „členstv“ lze podle jejho nzoru demonstrovat na zkonu č. 85/1996 Sb., o advokacii, kter se j zcela vědomě vyhb ve prospěch konceptu „povinnho zpisu“. Přpadn atrahovn pravomoc Česk lkařsk komory na stt nen podle Komory „otzka v rovině stavnho prva, ale v rovině politickho rozhodnut“, a nutně by muselo vst ku zrušen zkona č. 220/1991 Sb. celho. Nsledně by bylo třeba vytvořit „řad“, kter by agendu Česk lkařsk komory převzal, což by znamenalo nejen zvazek sttu „jej platit“, ale zejmna problmy se sestavenm „tmu řednků“, kter by při odborn specifičnosti vkonu lkařskho povoln dokzal nynějš pravomoci komory „vyřizovat“. K otzce poměřovn stavněprvně „chrněnch hodnot a jejich dajn kolizi“ se Komora vyslovila tak, že „lkař se v lkařsk komoře ve skutečnosti povinně nesdružuje, ale jeho zpis (v současn době členstv) v n je pouze dokladem jeho způsobilosti k vkonu lkařskho povoln a toho, že současně podlh profesnmu dohledu tto komory“; proto je v tomto směru argumentace nvrhu zcela zavdějc, jelikož podlhat dohledu profesn komory zřzen zkonem neznamen popřen prva se nesdružovat.

25. Způsobilost kritizovan prvn pravy naplnit „sledovan čel“ je podle vyjdřen Komory dna funkc profesnho dohledu a funkc disciplinrn, přičemž bylo-li by naopak členstv v komoře vběrov resp. fakultativn, „byla by disciplinrn pravomoc a cel profesn dohled komory nad řdnm vkonem lkařskho povoln nemožnmi, protože přpadnm vyloučenm lkaře z komory by mu nebylo zabrněno nadle lkařsk povoln vykonvat“.

26. Nen vhodn ani činit rozdl mezi lkaři „soukrommi“ a lkaři „zaměstnanci“, a na jednotlivch zvlštnch přpadech Komora odůvodnila, proč m bt profesn dohled zachovn i u druh kategorie lkařů (kupřkladu proto, že ne každ přpad etickho či odbornho proviněn lkaře je přpadem, kter by byl důvodem k vpovědi z pracovnho poměru).

27. Ve vztahu k „mezinrodnm souvislostem“ Komora uvedla, že „Rada Evropy doporučuje svm členskm sttům nahrazovat postaven orgnů sttn sprvy působenm orgnů profesn samosprvy“, a připomněla, že v řadě členskch sttů Evropsk unie plat princip povinnho členstv v přslušn lkařsk komoře, jinde se uplatňuje „princip povinn registrace, kter nen nazvm členstvm, ale ve svm důsledku jde o totž“, resp. rozdl je spše v rovině „smantick a svm způsobem psychologick“.

28. Komora odmtla nmitku, že „vystupuje politicky“, a poukzala na to, že v některch přpadech (obdobně jako v advokacii) „mus hjit i zjmy občanů proti zjmům sttu“, jako je tomu kupřkladu oblasti posudkov činnosti lkařů.

Odborov svaz zdravotnictv a sociln pče Česk republiky

29. Ve stanovisku ze dne 5. 2. 2007 Odborov svaz zdravotnictv a sociln pče Česk republiky (dle jen „odborov svaz“) jmnem předsedy RNDr. Jiřho Schlangera předevšm zdůrazňuje vznam rozlišen mezi lkařem - zaměstnancem a lkařem vykonvajcm lkařsk povolni samostatně na vlastn čet a vlastn odpovědnost (typicky jde o soukrom praktick lkaře, soukrom ambulantn specialisty apod.). Jelikož v přpadě lkařů - zaměstnanců vkon povolni podlh přm kontrole zaměstnavatele a ten vůči třetm osobm za ně nese (zsadně) odpovědnost, je u nich „prvně opodstatněn pouze dobrovoln členstv v komoře“, resp. povinn členstv by zde mělo bt zachovno vhradně u vedoucch pracovnků zdravotnickch zařzeni (nměstků pro lčebně preventivn pči a primřů). Podle odborovho svazu je tedy alternativnm normativnm prostředkem, mně omezujcm dotčen stavněprvn hodnoty, povinn členstv v komoře pro „soukrom lkaře“ a pro „lkaře - vedouc zaměstnance zdravotnickch zařzen“, a přm vkon sttn sprvy ve vztahu k ostatnm. Ohledně poměřovn v kolizi stojcch stavněprvnch hodnot se odborov svaz s poukazem na předchoz zvěry vyslovil tak, že řešen „kolize zkladnch prv“ v přpadě „lkařů - řadovch zaměstnanců zdravotnickch zařzen“ nen proporcionln, a tedy ani akceptovateln.

Replika navrhovatelů

30. Navrhovatel ve sv replice ze dne 18. 5. 2007 nejprve nastnili pravu dohledu nad vkonem lkařskho povoln ve vybranch evropskch sttech (Spolkov republice Německo, Rakousku, Belgii, Norsku, Nizozem, Irsku, Spojenm krlovstv a Slovensku) a dovodili, že „současn systm v ČR, kter svěřuje bezbřeh pravomoci Česk lkařsk komoře bez jakhokoli dohledu sttu je zcela odlišn od ostatnch evropskch systmů, kter nezasahuj neždoucm způsobem do stavně garantovanch prv“.

31. Vyslovili dle přesvědčen, že „prvo na lkařskou profesn samosprvu“ nen prvem stavně zaručenm a poukazuj na nzory vysloven v prvn teorii, podle nichž stavn koncepce vkonu veřejn moci v Česk republice v širokm smyslu „je mezerovit a vslovně počt jen s zemn samosprvou, přičemž nezn existenci jinch forem samosprvy, jako jsou samosprva profesn, hospodřsk, vědeck, sociln, školsk nebo akademick“ („stavn prvo ČR 1, MU, Brno 2003“), a jeho „chabou stavn oporu“ lze najt pouze v vodnm prohlšen Listiny zkladnch prv a svobod, kde stavodrce uznv „samosprvn tradice našich nrodů“.

32. Navrhovatel vyjdřen Poslaneck sněmovny oponuj opětovnm zdůrazněnm, že povinn členstv v profesn organizaci nen jedinm myslitelnm řešenm, jelikož možnost kontroly a dohledu nad jednotlivci vykonvajcmi určit povoln nen založena povinnm členstvm v takovm kontrolnm orgnu, ale pravomoc, kter je takovmu orgnu svěřena. Potřebnou odbornost kontroly, opakuj navrhovatel, může zajistit samotn stt svmi „lkaři-odbornky“. Otzka ztěžlivosti podmnek členstv v Česk lkařsk komoře je podle navrhovatelů „zcela irelevantn“, neboť tak jako tak (byť by byly stanoveny podmnky „zcela minimln, jako jsou v současn době“) jde o „členstv povinn a nucen“. Zrušen obdobnch ustanoven zkona č. 220/1991 Sb. tkajcch se povinnho členstv v Česk stomatologick komoře a Česk lkrnick komoře nebylo navrženo, neboť „je třeba zasahovat do prvnho řdu v co nejmenš mře“ a „uveden komory pln sv funkce poněkud lpe než ČLK a bez nepatřičnch excesů“, pročež je namstě „novelizaci“ pravy, kter může bt protistavn rovněž, ponechat na zkonodrci.

33. V souvislosti s vyjdřenm Sentu navrhovatel zpochybnili vstižnost poukazu na rozsudky Evropskho soudu pro lidsk prva ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie, stžnosti č. 6878/75; 7238/75, a ze dne 10. 2. 1983 ve věci Albert a Le Compte, stžnosti č. 7299/75; 7496/76. Prvně jmenovan rozsudek vychz ze situace, kdy členov belgick lkařsk komory a jejich zjmy byly a stle jsou velice silnm způsobem kontrolovny přmo sttem, kter podstatnou měrou promlouv jak do ustaven členů orgnů komory, tak do zněn důležitch předpisů komory či do disciplinrnho řzen, a proto podle navrhovatelů nen použiteln na odlišn poměry v Česk republice, kde „ČLK připomn v současn době spše odborovou organizaci či sdružen soukromho prva“, nikterak nechrn menšinov nzory „lkařů - soukromnků“, politicky se angažuje, a jej členov jsou „nuceni si navc takovou komoru platit“. Co do druhho rozsudku Evropskho soudu pro lidsk prva navrhovatel uvděj, že v jeho relevantn čsti je „pouze odkzno“ na rozhodnut předchoz.

34. Oproti tomu se navrhovatel dovolvaj „novějš judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva“, kter se „zabv předevšm prvem se nesdružovat“ a kter z něj vslovně nevyjm ani veřejnoprvn korporace, jakož i judikatury, jež se tk formlnho vzniku či prvnho zakotven na jedn straně a faktickho působen sdružen a korporac na straně druh („100 Chassagnou a ostatn v. Francie, ze dne 29. dubna 1999“), přpadně judikatury, jež vznam negativn složky svobody sdružovn - byť v souvislosti s „nucenm vstupem do odborov organizace“ - potvrzuje („rozsudek Sorensen a Rasmussen v. Dnsko, ze dne 11. 1. 2006“ v „ 54“).

35. Navrhovatel vyslovili současně podezřen, že vyčleněn sdružen veřejnho prva z pojmu sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy je zcela čelov, neboť předevšm sdruženmi založenmi zkonem může bt porušena svoboda se nesdružovat a nebt nucen ke sdružovn, jelikož soukromoprvn sdružen sotva mohou mt prostředky pro zabezpečen a vynucen povinnho členstv v nich; k tomu dodvaj, že „ze zněn člnku 20 Listiny zkladnch prv a svobod tak nikterak nevyplv rozdl pro aplikaci na sdružen soukromho či veřejnho prva“.

36. S vyjdřenm ministerstva zdravotnictv se navrhovatel naopak ztotožnili. Rovněž nevid důvod, zejmna vzhledem k pravomocem svěřenm Česk lkařsk komoře a jejmu faktickmu „fungovn“, pro kter by ji bylo možn vyjmout z dosahu čl. 20 a 27 Listiny. Vyzdvihli tž argument ministerstva, že při vkonu sprvy tto čsti věc veřejnch přmo sttnm orgnem bude tento orgn v porovnn s ČLK nezvislejš, neboť jej volen funkcionři jsou logicky svmi voliči motivovni „hjit předevšm jejich zjmy jako lkařů, nežli zjem pacientů, zjem veřejn“. Navrhovatel dali najevo, že jsou s ministerstvem zajedno i v sudku, že zkonn vymezen Česk lkařsk komory „vznamně“ vybočuje z „evropskch prav lkařskch komor“. Upozornili tž, že v čl. 11 odst. 2 mluvy je zakotveno kritrium „nezbytnosti“, přičemž „slovo

nezbytn

nen tak ohebn jako vrazy

užitečn

nebo

vhodn

“, a vyslovili domněnku, že prvě v přpadě zkonn pravy Česk lkařsk komory k změně pojmů „nezbytnost“ a „vhodnost“ došlo.

37. S vyjdřenm Česk lkařsk komory navrhovatel „zsadně nesouhlas“, jestliže je tvrzeno, že současn členstv v lkařsk komoře m „pouze povahu zpisu“; byť ne za každch okolnost je povinn členstv v lkařsk komoře samo o sobě nestavn, jeho nestavnost se zakld „až v souvislosti s pravou lkařsk komory, kter se v přpadě ČLK počn blžit v některch ohledech až sdružen soukromho prva“. Podle navrhovatelů nen ani sprvn nzor, že v přpadě nepovinnho členstv by se dohled ze strany komory stal nemožnm, neboť je možn uvažovat o systmu „podobnmu anglickmu“, „kde ... dozoru komory podlhaj všichni registrovan lkaři, přičemž si komora dokonce stanovuje svůj etick kodex sama“. mluvy Rady Evropy, na kter se Komora odvolv, se nedotkaj přmo profesn samosprvy, ale jen samosprvy zemn, a doporučen Vboru ministrů pak nejsou pro člensk stty Rady Evropy prvně zvazn. Co do Komorou dovozovanho vztahu lkaře a sttu navrhovatel namtaj, že v rmci posudkov činnosti je lkař spše v postaven jakhosi „kvaziorgnu“ sttu a jeho činnost je namřena proti pacientovi, a nikoli proti sttu, jak je tvrzeno. Vyjdřen Komory - jako celek - navrhovatel v zvěru hodnot tak, že se z něj podv „jej přirozen touha zůstat ve stvajc pozici samosprvn stavovsk organizace, kter m vešker mysliteln oprvněn, aniž by se komukoli zodpovdala a byla jakkoli kontrolovna“.

38. Navrhovatel poslze přitakali Odborovmu svazu zdravotnictv a sociln pče Česk republiky potud, že je třeba zohledňovat rozdly mezi oběma typy vkonu lkařskho povoln (tj. soukrommi lkaři a lkaři - zaměstnanci), zroveň však zdůraznili, že je-li „zaručena svoboda se svobodně sdružovat k ochraně hospodřskch a socilnm zjmů každmu, pak mus jak pro lkaře zaměstnance, tak lkaře soukromnky platit stejně“.

39. Dne 6. 6. 2007 stavnmu soudu došlo „Doplněn vyjdřen ze dne 18. 5. 2007 o časopis ČLK“, jehož přlohou bylo 15 vyhotoven Českou lkařskou komorou vydvanho časopisu Tempus medicorum, roč. 2007, č. 5. Navrhovatel vysvětlili, že tak učinili proto, aby si touto „vizitkou“ Česk lkařsk komory mohl stavn soud o tto organizaci „udělat bezprostředn obrzek“.

40. Konečně, dne 30. 6. 2008, předložili navrhovatel dalš „Doplněn vyjdřen“, v němž ohlsili polemiku se „zastnci povinnho členstv“, a odkazujce na dřve uplatněnou argumentaci, ji v jednotlivostech a podrobněji rozvjej. Odmtaj srovnn samosprvy a sttn moci, jakož i argument, kter stav do jedn roviny sttn občanstv a přslušnost k obci či kraji s povinnm členstvm ve stavovsk organizaci. „Z tohoto pohledu“ m pr smysl zemn samosprva, ta se však soustřeďuje na mstn zležitosti, a „na rozdl od ČLK zpravidla nevydv politicky vyhraněn tiskoviny“ a „nepropaguje nzory konkrtn politick strany“. Občan, nesouhlas-li s projevy sv obce, ji mohou změnit, což u lkaře možn nen, byť vnějš projevy Komory dosahuj rovně „ne nepodobn předlistopadovmu Rudmu prvu“, a připomnaj „spše zkladn organizaci jedn politick strany“, což navrhovatel dokumentuj připojenm dalšho čsla časopisu Tempus medicorum. Navrhovatel uznvaj, že zřzen samosprvn profesn komory je „pouze politickm rozhodnutm“, kter samo o sobě nen zsahem do stavně zaručench zkladnch prv, a že ne vždy mus bt povinn členstv nestavn, připomnaj však, co již dřve uvedli, že se protistavnm stv až „v souvislosti s pravou lkařsk komory“, blž-li se sdružen soukromho prva. Opakovaně „za absurdn“ považuj nzor, že s povinnm členstvm se nespojuje povinnost, nbrž prvo podlet se na samosprvě, neboť lkaři pr maj nyn „pouze prvo vybrat si, zda budou vykonvat sv povoln či nikoli“. Znovu pak odporuj nzoru, že se čl. 20 a čl. 27 Listiny „na profesn komory“ nevztahuje, neboť, jak již dřve tž uvedli, „zkonodrce užitm pojmu členstv a prvn pravou jej činnosti přiblžil ČLK soukromoprvnm sdruženm“, kter se tak ve sv faktick činnosti vskutku projevuje. Sice je vždy nutn „vst seznam lkařů, ze kterho bude možn ověřit jejich způsobilost vykonvat sv povoln“, to však podle navrhovatelů povinn členstv v ČLK neodůvodňuje, neboť je lze svěřit přslušnmu sttnmu orgnu. Konečně pokldaj navrhovatel za nepřpadn i argument, že Komora vystupuje proti sttu při ochraně zdrav občanů (čmž se přibližuje komoře advoktů), jelikož - kromě jinho - až dosud, jak ukazuje „historick zkušenost“, vyvj činnost nikoli pro ochranu pacientů, nbrž zjmů vlastnch, resp. samotnch lkařů a jejich „obvykle finančnch“ požadavků. Navrhovatel shrnuj, že povinn členstv tedy nen odůvodněno ani nutnost vst seznam lkařů ani ochranou pacientů, neboť prvn kol lze zabezpečit bez jeho potřeby a druh Komora „nepln a ani ze sv podstaty plnit nemůže“. Tvrzen, že převzet kolů Komory sttem by bylo nečeln „s ohledem na specifika lkařskho povoln“, je pak dle jejich nzoru „pouhou spekulac“, kterou vyvracej pravy, jež „funguj“ v zahranič.

III.

stn jednn

41. Při stnm jednn zstupci procesnch stran (zstupce navrhovatelů a osoba oprvněn jednat za Poslaneckou sněmovnu) shrnuli argumentaci obsaženou v dřve předestřench psemnch podnch. Zstupce navrhovatelů zdůraznil předevšm specifika zkonn pravy Česk lkařsk komory, spočvajc v jej mimořdn samostatnosti při nedostatečnm dohledu ze strany sttu, včetně nezřetelnho dohledu soudnho. Reprezentant Poslaneck sněmovny tomu oponoval a dal najevo, že samosprvu pokld obecně za „sprvnějš“ režim organizace vkonu lkařskho povoln než sprvu sttn.

IV.

Aktivn legitimace navrhovatelů

42. Aktivn legitimaci k podn posuzovanho nvrhu dovozuj navrhovatel z čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy, dle kterho stavn soud rozhoduje o zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven, jsou-li v rozporu s stavnm pořdkem, ve spojen s 64 odst. 1 psm. b) zkona o stavnm soudu, podle nějž nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven ve smyslu čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy je oprvněna podat skupina nejmně 17 sentorů. Tato podmnka je v dan věci splněna.

V.

stavn konformita legislativnho procesu

43. Podle 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu při rozhodovn v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů podle jeho Hlavy druh, oddlu prvnho, posuzuje stavn soud tž zda napaden zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Tento požadavek však lze efektivně uplatnit jen v přpadě, že je činnou stavn prava, na jejmž zkladě byl přezkoumvan prvn předpis přijat; z toho plyne, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavnho zkona č. 1/1993 Sb., stavy Česk republiky, je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence (srov. nlez stavnho soudu ze dne 6. 10. 1999, sp. zn. Pl. S 9/99, N 135/16 SbNU 9, 289/1999 Sb.). Uveden v plnm rozsahu dopad i na posuzovanou věc, jestliže zkon č. 220/1991 Sb., byl bvalou Českou nrodn radou schvlen dne 8. 5. 1991 a činnosti nabyl již dne 1. 6. 1991, tj. před nabytm činnosti stavy Česk republiky; přitom napaden ustanoven 3 odst. 1 nebylo ždnou změnou tohoto zkona, provedenou v obdob již relevantnm (tj. zkonem č. 285/2002 Sb. a zkonem č. 111/2007 Sb.) dotčeno. Odpovdajc procedurln deficit nadto navrhovateli namtn nebyl.

44. Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen obsahu napadenho ustanoven zkona z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky [čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy].

VI.

Dikce napadenho ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb.

45. Ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb., kter navrhovatel napadli, zn: Každ lkař, kter vykonv na zem Česk republiky lkařsk povoln v lčebn a preventivn pči, mus bt členem Česk lkařsk komory.

VII.

Samosprva a stavn pořdek Česk republiky

46. Otzky profesn samosprvy se stavněprvnmu přezkumu otevraj s nižš frekvenc, než je tomu u samosprvy zemn, pročež je i nečetn jejich věcn posouzen v judikatuře stavnho soudu. V nauce lze poukzat na pojem (vedle samosprvy zemn) „jinch forem veřejnoprvn samosprvy“, kam se demonstrativnm včtem řad i samosprva profesn, akademick, hospodřsk, pojištěneck a školsk (Filip, J.: stavn prvo Česk republiky. 1, Zkladn pojmy a instituty. stavn zklady ČR. Brno: Masarykova univerzita, nakl. Doplněk, 2003, str. 501).

zemn samosprva

47. stavn soud v nlezu ze dne 19. 11. 1996, sp. zn. Pl. S 1/96 (N 120/6 SbNU 369, 375, 294/1996 Sb.), uvedl, že „považuje mstn samosprvu za nezastupitelnou složku rozvoje demokracie. Mstn samosprva je vrazem prva a schopnosti mstnch orgnů, v mezch danch zkonem, v rmci sv odpovědnosti a v zjmu mstnho obyvatelstva regulovat a řdit čst veřejnch zležitost.“ V nlezu ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. Pl. S 5/03 (N 109/30 SbNU 499, 211/2003 Sb.), dodal, že dle vchoz teze, na nž je koncepce samosprvy vybudovna, je zkladem svobodnho sttu svobodn obec, dle pak (z pohledu vznamu regionlnho) na vyššm stupni zemn hierarchie samosprvn společenstv občanů, jmž je kraj.

Profesn samosprva

48. K samotn profesn samosprvě se stavn soud vyslovil - ve vztahu k profesi veterinrnho lkaře - v nlezu ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. I. S 181/01 (N 58/30 SbNU 97), tak, že jde „o problematiku tkajc se tzv. zjmov samosprvy, konkrtně profesnch komor s povinnm členstvm, sdružujcch samostatně vdělečn fyzick osoby v určitch povolnch, kde je dn siln veřejn zjem na jejich řdnm vkonu. Tyto komory jsou prvnickmi osobami veřejnho prva, zřizovan zkonem, vybaven oprvněnm vydvat různ vnitřn předpisy pro komoru a jej členy, kteř se jim mus s ohledem na povinn členstv podřdit. Komora tak nad těmito členy - přslušnky určitho profesnho stavu - vykonv určit mocensk oprvněn, mezi něž typicky patř - krn pravomoc“. Jako obiter dictum stavn soud k problmu, „zda je či nen členstv v Komoře veterinrnch lkařů Česk republiky povinn“, dodal, že vzhledem k povinnmu členstv v Komoře a zmněnmu veřejnmu zjmu na vkonu danho povoln „(podobně jako na řdn činnosti advoktů, notřů, lkařů, lkrnků, patentovch zstupců apod.)“ jsou Komoře svěřena „určit vrchnostensk oprvněn, aby tento požadavek mohla zaručovat. Samotn existence jakkoli samosprvy z principu omezuje sttn byrokracii, umožňuje lidem starat se bezprostředně o věci, kter se jich přmo dotkaj a tm přispv k větš svobodě a samostatnosti jednotlivce. Proto i profesn samosprva je demokratickm prvnm sttem podporovna“. „Tak v jej činnosti je však nutno trvat na bezpodmnečnm dodržovn zkladnch prv a svobod, kter jsou pod ochranou nezvisl soudn moci, a v jejm rmci jako „ultima ratio“ pod ochranou stavnho soudu jako soudnho orgnu ochrany stavnosti“.

49. Za stavn zklad profesn samosprvy lze mt čl. 21 odst. 1 Listiny, kter zaručuje občanům prvo na čast na sprvě veřejnch zležitost (Filip, J.: stavn prvo Česk republiky. 1, Zkladn pojmy a instituty. stavn zklady ČR. Brno: Masarykova univerzita, nakl. Doplněk, 2003, str. 502). Nen od věci odkzat tž na preambuli Listiny, kterou „Federln shromžděn na zkladě nvrhů Česk nrodn rady a Slovensk nrodn rady, ...navazujc na... demokratick a samosprvn tradice našich nrodů ... usneslo se na tto Listině zkladnch prv a svobod“.

50. Jinak v stavnm pořdku nen vslovn opory pro vznik tohoto typu samosprvy a požadavek zřizovat tzv. profesn komory se odtud na zkonodrce neklade.

51. Prvn teorie formulovala zvěr, že stava sice vslovně jin veřejnoprvn formy samosprvy než samosprvu zemn neupravuje, což však jistě neznač, že je vylučuje (Filip, J.: stavn prvo Česk republiky. 1, Zkladn pojmy a instituty. stavn zklady ČR. Brno: Masarykova univerzita, nakl. Doplněk, 2003, str. 503); ostatně je zde „princip demokratickho sttu podle čl. 1 odst. 1 stavy ČR a dle nepsan princip socilnho sttu, pro kter by měla platit rovněž zsada časti na sprvě veřejnch zležitost, a tm spše na sprvě věc, kter se občanů přmo dotkaj a kter mus bt tak či onak vrchnostensky organizovny“ (str. 506 tamtž).

52. I kdyby tedy bylo možn s navrhovateli souhlasit, že přm stavněprvn opora pro profesn samosprvu „je chab“, z řečenho se podv, že tato samosprva nen v tomto kontextu zcela neutrln, a přzniv hodnotc tendence, zejmna ve vztahu k jimi konfrontovan sprvě „sttn“, jsou seznateln.

VIII. Ochrana veřejnho zdrav

53. Určujcm hlediskem pro organizaci dohledu nad vkonem lkařskho povoln je tak - za situace, kdy nelze přesvědčivě dovodit existenci speciln stavn garance prva na profesn samosprvu - ochrana veřejnho zdrav. V rmci těchto mez stavn pořdek poskytuje zkonodrci relativně širok prostor pro uvžen, jak ji konkrtně zajistit; zajištěn (organizace) řdnho odbornho vkonu lkařsk pče (vkonu lkařsk profese) je pak nepochybně jednm (a vznamnm) požadavkem, aby tohoto stavněprvně zakotvenho cle bylo dosaženo. Podle čl. 6 odst. 1 Listiny m každ prvo na život a čl. 31 stanov, že každ m prvo na ochranu zdrav.

54. Ve shodě s nlezem stavnho soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. Pl. S 51/06 (č. 483/2006 Sb.), se patř připomenout, že „prva na život a zdrav, tak jak jsou upravena v čl. 6 odst. 1 a čl. 31 Listiny zkladnch prv a svobod, jsou absolutnmi zkladnmi prvy a hodnotami“.

55. Obdobně lze vznam života a zdrav v stavněprvnm kontextu dovozovat z čl. 2 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 209/1992 Sb.), čl. 12 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech (vyhlšenho ve Sbrce zkonů pod č. 12/1976 Sb.), čl. 24 mluvy o prvech dtěte (vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 104/1991 Sb.), čl. 11 a čl. 13 Evropsk sociln charty (vyhlšen pod č. 14/2000 Sbrky mezinrodnch smluv), přpadně z čl. 2 a čl. 3 mluvy na ochranu lidskch prv a důstojnosti lidsk bytosti v souvislosti s aplikac biologie a medicny ve zněn Dodatkovho protokolu ze dne 12. 1. 1998 (vyhlšench pod č. 96/2001 a č. 97/2001 Sbrky mezinrodnch smluv).

56. Za zaznamenn stoj, že podle Zvěrů Rady o společnch hodnotch a zsadch ve zdravotnch systmech Evropsk unie (2006/C 146/01) uveřejněnch v řednm věstnku Evropsk unie dne 22. 6. 2006 jsou zdravotn systmy nedlnou součst Evropsk sociln infrastruktury. Při projednvn budoucch strategi by měly bt společnm zjmem ochrana hodnot a zsad, na nichž spočvaj zdravotn systmy Evropsk unie. Rada Evropsk unie vzala rovněž na vědom změr Evropsk komise vypracovat zsady Společenstv pro bezpečnou, kvalitn a činnou zdravotn pči, a to poslenm spoluprce mezi členskmi stty a zajištěnm jasnosti a jistoty při uplatňovn prva Společenstv v oblasti zdravotnch služeb a zdravotn pče. Podle Prohlšen o společnch hodnotch a zsadch ministrů zdravotnictv Evropsk unie, na nichž spočvaj evropsk zdravotn systmy, a kter je přlohou k uvedenm zvěrům Rady Evropsk unie, jsou jako zkladn hodnoty označeny

všeobecnost, přstup ke kvalitn pči, rovnost a solidarita

, kter různ orgny Evropsk unie při sv prci obecně uznvaj. Všechny zdravotn systmy v Evropsk unii se snaž zaměřit předevšm na pacienta a reagovat na individuln potřeby, avšak různ člensk stty maj různ přstupy k uplatňovn těchto hodnot v praxi. Ministři zdravotnictv vzali na vědom rostouc zjem o otzku lohy tržnch mechanismů (včetně tlaku hospodřsk soutěže) při řzen zdravotnch systmů, přitom konstatovali, že je na jednotlivch členskch sttech, aby stanovily svůj vlastn přstup se specifickmi zsahy vytvořenmi na mru zdravotnmu systmu.

IX. Systmy dohledu nad vkonem lkařskho povoln

57. Podrobnou informaci o podmnkch přstupu k lkařskmu povoln, jakož i o dohledu nad jejm vkonem, podv studie Světov zdravotnick organizace Regulation and licensing of physicians in the WHO European Region, vydan v roce 2005, a dostupn z http://www.euro.who.int/document/e87789.pdf.

58. Profesn sdružen lkařů ve Francii Nrodn lkařsk komora (prezentovna na http://www.conseil-national.medecin.fr/) m charakter „veřejn služby“ (service public); zkon stanov jako podmnku vkonu povoln lkaře členstv v komoře („obligatorně sdružuje všechny lkaře, vykonvajc lkařskou praxi“) a Komora rozhoduje o zpisu do seznamu lkařů. Komora bd na dodržovnm etiky a profesionln kvality lkařsk pče a je přslušn pro disciplinrn řzen proti svm členům. V Rakousku působ lkařsk komory jednotlivch zem a Lkařsk komora Rakouska (http://www.aerztekammer.at/), k nž patř jako řdn členov všichni lkaři majc oprvněn k vkonu lkařskho povoln. Komora vede seznam všech lkařů v Rakousku oprvněnch zemskmi Komorami k vkonu povoln, ať jsou řdnmi či mimořdnmi členy, a je oprvněna rovněž vst disciplinrn řzen. Komory jsou tž povolny k ochraně a podpoře pracovnch, socilnch a hospodřskch zjmů lkařů. středn organizac v systmu lkařsk samosprvy ve Spolkov republice Německo je Spolkov lkařsk komora (http://www.bundesaerztekammer.de/). Postaven lkařskch komor ve Spolkov republice Německo je upraveno zkony jednotlivch zem. Kupř. v Bavorsku existuj okresn a krajsk lkařsk spolky a lkařsk komora, a každ lkař, vykonvajc zde povoln (nebo zde bydl) m ohlašovac povinnost u okresnho lkařskho spolku, kde se po zaplacen přspěvku stv členem. Tak profesn sdružen v Belgii, jež se nazv Lkařskou komorou (http://www.ordomedic.be/), m postaven veřejnoprvn korporace s prvn subjektivitou, v nž členstv je povinn, a lkařskou praxi mohou vykonvat jen ti lkaři, kteř jsou zapsni v seznamu Komory. Komora rozhoduje o zpisu do seznamu lkařů, db na dodržovn lkařsk etiky a pravidel vkonu lkařsk praxe, a vede disciplinrn řzen.

59. Oproti tomu ve Velk Britnii m „chrnit, podporovat a udržovat zdrav a bezpečnost veřejnosti“ Všeobecn lkařsk rada (http://www.gmc-uk.org/), kter se vyznačuje povahou korporace (body corporate); všichni lkaři mus bt povinně u Rady registrovni. Rada sestv z volench členů (všemi registrovanmi lkaři), dalš členy ustanovuj určen instituce (univerzity s lkařskmi fakultami, Royal Colleges) a nominuje Privy Council. (Davies, M.: Medical Self-regulation. Crisis and Change. Medical Law and Ethics, Ashgate, 2007, str. 15 a nsl.; Parlament Česk republiky, Kancelř Poslaneck sněmovny, Parlamentn institut: Postaven lkařskch komor v zahranič, informačn podklad č. 5.033, leden 1994).

60. Poměry vkonu lkařskho povoln v prvn Československ republice byly upraveny zkonem č. 113/1929 Sb. z. a n., o lkařskch komorch (ve zněn zkona č. 176/1934 Sb. z. a n.) tak ( 3 odst. 1), že „všichni lkaři, kteř trvale bydl v obvodu lkařsk komory a vykonvaj lkařskou praxi, ... jsou členy lkařsk komory“. To neplatilo o lkařch „ustanovench ve sttn službě (civiln i vojensk)“, jež byli členy komory „jen potud, pokud jde o jejich mimoslužebn praxi“. Komora měla charakter veřejnoprvn samosprvn korporace, a jej hestn rada vykonvala disciplinrn pravomoc ( 27 odst. 1).

X. Svoboda sdružovn

61. Vzhledem k navrhovateli ustavenmu rmci stavněprvnho posouzen napadenho ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb. se klčovou stv otzka jeho konformity se svobodou sdružovn, resp. jejm zakotvenm v stavnm pořdku.

62. Čl. 20 odst. 1 Listiny, na kter navrhovatel poukzali, stanov, že prvo svobodně se sdružovat je zaručeno a každ m prvo spolu s jinmi se sdružovat ve spolcch, společnostech a jinch sdružench. Podle čl. 20 odst. 3 Listiny lze vkon těchto prv omezit jen v přpadech stanovench zkonem, jestliže to je v demokratick společnosti nezbytn pro bezpečnost sttu, ochranu veřejn bezpečnosti a veřejnho pořdku, předchzen trestnm činům nebo pro ochranu prv a svobod druhch.

63. Z čl. 11 odst. 1 mluvy vyplv, že každ m prvo na svobodu pokojnho shromažďovn a na svobodu sdružovat se s jinmi, včetně prva zakldat na obranu svch zjmů odbory nebo vstupovat do nich. Podle čl. 11 odst. 2 mluvy na vkon těchto prv nemohou bt uvalena ždn omezen kromě těch, kter stanov zkon a jsou nezbytn v demokratick společnosti v zjmu nrodn bezpečnosti, veřejn bezpečnosti, předchzen nepokojům a zločinnosti, ochrany zdrav nebo morlky nebo ochrany prv a svobod jinch. Tento člnek nebrn uvalen zkonnch omezen na vkon těchto prv přslušnky ozbrojench sil, policie a sttn sprvy.

64. Negativn složkou svobody sdružovn (tzv. „negativn prvo na svobodu sdružovn“) se pak všeobecně rozum možnost svobodně se rozhodnout

nebt

členem určitho sdružen a tomu odpovdajc zkaz kohokoli ke sdružovn donucovat (srov. nlez stavnho soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. Pl. S 40/02, N 88/30 SbNU 327, č. 199/2003 Sb.).

65. Nen pochybn, že smysl a rozsah pojmu „sdružen“ zakotvenho v čl. 11 odst. 1 mluvy a v čl. 20 odst. 1 Listiny, tj. v „obecn normě sdružovacho prva“ (Klma, K.: Komentř k stavě a Listině. Plzeň: Vydavatelstv a nakladatelstv Aleš Čeněk, 2005, str. 757), jsou shodn. Existenci relevantn odlišnosti, respektive důvodů pro ni, netvrd ani navrhovatel.

66. Navrhovatel se uchyluj, jak bylo vše uvedeno, zde k tvrzen, že „vyčleněn sdružen veřejnho prva z pojmu sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy je zcela čelov“, a že „ze zněn člnku 20 Listiny zkladnch prv a svobod tak nikterak nevyplv rozdl pro aplikaci na sdružen soukromho či veřejnho prva“, resp. se dovolvaj - jmenovitě - odlišnost Česk lkařsk komory od Lkařsk komory belgick posuzovan Evropskm soudem pro lidsk prva v rozsudku ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie, stžnosti č. 6878/75; 7238/75, a dle i „novějš judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva“.

67. Je proto třeba se zabvat otzkou, zda jsou čl. 11 mluvy a čl. 20 odst. 1 Listiny ratione materiae použiteln ve vztahu k Česk lkařsk komoře.

XI.

Rozhodovac praxe orgnů mluvy

68. Vkladově určujc je podle rozhodovac praxe orgnů mluvy hledisko, že pojmu „sdružen“ normativně předjmanho v čl. 11 odst. 1 mluvy je třeba přikldat autonomn vznam. Klasifikace ve vnitrosttnm prvu m jen relativn hodnotu a tvoř pouze vchoz bod.

69. Otzkou, zda lkařsk komora stoj v dosahu čl. 11 mluvy, se zabvaly Evropsk soud pro lidsk prva v rozsudku ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie, stžnosti č. 6878/75; 7238/75, a v rozhodnut o přijatelnosti ze dne 6. 11. 2003 ve věci Popov a ostatn, Vakarelova, Markov a Bankov v. Bulharsko, stžnosti č. 48047/99, 48961/99, 50786/99 a 50792/99, a Evropsk komise pro lidsk prva v rozhodnut o přijatelnosti ze dne 8. 7. 1992 ve věci Simn v. Španělsko, stžnost č. 16685/90. V těchto přpadech orgny mluvy shledaly, že posuzovan instituce nejsou sdruženmi ve smyslu uvedenho člnku, pročež k zsahu do negativn složky svobody sdružovn povinnm členstvm v nich dojt nemohlo.

70. Evropsk soud pro lidsk prva se v rozsudku ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie, stžnosti č. 6878/75; 7238/75, zabval belgickou Lkařskou komorou. Konstatoval, že je instituc veřejnho prva, byla zřzena nikoli jednotlivci, nbrž zkonem, je integrovna do sttn struktury a soudci jmenovan krlem jsou ustanovovni do většiny jejch orgnů. Komora sleduje cl ve veřejnm zjmu, jmenovitě ochranu zdrav, a to tm, že zajišťuje podle přslušnch zkonů formu veřejn kontroly nad vkonem lkařsk praxe; v rmci tto kompetence se po n zejmna vyžaduje vst seznam členů Komory. K vkonu kolů svěřench sttem požv někter administrativn, stejně jako normotvorn a disciplinrn vsady mimo sfru obyčejnho zkona, a tudž použv prvnch prostředků veřejn moci.

71. Evropsk soud pro lidsk prva v rozhodnut o přijatelnosti ze dne 6. 11. 2003 ve věci Popov a ostatn, Vakarelova, Markov a Bankov v. Bulharsko, stžnosti č. 48047/99, 48961/99, 50786/99 a 50792/99, posuzoval Bulharskou unii lkařů a Unii zubnch lkařů v Bulharsku (dle jen „unie“). Připomněl, že orgny mluvy na regulačn orgny svobodnch povoln ustleně nahlž tak, že nejde o sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy; obvykle je clem těchto orgnů zřzench zkonem regulace a podpora profes, čmž vykonvaj vznamn veřejnoprvn funkce, zaměřen ku ochraně veřejnosti. Nemohou bt proto přirovnvny k soukromoprvnm sdruženm nebo odborovm organizacm, a zůstvaj integrovny do sttn struktury. Soud se (přesto) mus zabvat in concreto, zda - v danm přpadě obě unie, charakterizovan svmi funkcemi, strukturou a členstvm - jsou sdruženmi spadajcmi pod čl. 11 mluvy nebo zda jsou spše veřejnoprvnmi institucemi, kde do svobody sdružovn namtan povinn členstv v nich nemůže zashnout. V tto souvislosti pak zaznamenal, že unie - obdobně jako belgick Lkařsk komora - sleduj cle ve veřejnm zjmu, jmenovitě ochranu zdrav, tm, že podle přslušn legislativy vykonvaj veřejnou kontrolu nad vkonem lkařsk praxe; předevšm vedou registry lkařů a zubnch lkařů, jsou pověřeny tvorbou pravidel a vybaveny disciplinrnmi pravomocemi, navrhuj kodexy profesn etiky pro lkaře a zubn lkaře, přijmaj pravidla dobr praxe společně s Nrodnm fondem zdravotnho zabezpečen podle zkona o profesnch organizacch lkařů a zubnch lkařů a uděluj sankce za zanedbn povinn pče. Soud proto uzavřel, že unie použvaj postupy veřejn moci. Musel se dle zabvat konkrtn nmitkou stěžovatelů, že unie jsou soukromoprvnmi sdruženmi, jelikož jsou pověřeny k sjednvn a uzavrn Nrodn rmcov smlouvy s Nrodnm fondem zdravotnho zabezpečen, jež je podle nich přirovnateln ke kolektivn smlouvě, kter stanov podmnky, za nichž lkaři a zubn lkaři pracuj a jsou odměňovni (což je kolem odborů, pročež unie maj znaky odborovch organizac, spadajcch pod rozsah čl. 11 mluvy). Soud však zde konstatoval, že Nrodn rmcov smlouva nereguluje takov otzky jako mzdy a pracovn podmnky; smlouva se tk plateb, kter poskytovatel zdravotn pče mohou požadovat po Nrodnm fondu zdravotnho zabezpečen za služby pojištěncům, jakož i kvality, množstv a způsobu poskytovn těchto služeb. Smlouva se tudž podle Soudu podob spše kontrolnmu cenovmu mechanismu než kolektivn smlouvě; pokud je za přklad zvolena nemocnice uzavrajc individuln smlouvu s Nrodnm fondem zdravotnho zabezpečen na zkladě Nrodn rmcov smlouvy, lze stěž argumentovat, že jde o vztah podobn vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Byť je pravda, že individuln smlouvy sjednan (soukrommi) lkaři a zubnmi lkaři rozshle ovlivňuj způsob prce a ceny, kter mohou čtovat pojištěncům, přesto se nepodobaj pracovnm smlouvm, jelikož pouze stanovuj podmnky, za kterch budou pacientům poskytovny služby, a čstky, kter mohou lkaři a zubn lkaři požadovat po Fondu za poskytnut zdravotn služby. Soud připomenul, že hrady za zdravotn služby poskytnut pacientům s jinm typem zdravotnho pojištěn nebo bez zdravotnho pojištěn nejsou Smlouvou regulovny. Odkzal rovněž na „nedvn“ rozhodnut bulharskho Nejvyššho sprvnho soudu, kter shledal, že Smlouva je připodobiteln k sekundrnmu předpisu a podlh soudnmu přezkumu. Soud proto konstatoval, že z vyjednvn o Smlouvě a jejho uzavrn nelze dovodit, že unie pln roli odborů; struktura uni je detailně popsna v zkoně o profesnch organizacch lkařů a zubnch lkařů včetně struktury a funkce střednch a regionlnch orgnů obou uni a členstv v těchto orgnech (statuty uni řeš jen vedlejš otzky jako přesn počty členů orgnů a technick detaily procedury ustavovn orgnů). Soud rovněž poznamenal, že členstv v unich vychz z rozhodnut jednotlivce vykonvat povoln, kter vyžaduje zvlštn prvn regulaci, a nikoliv od jinch faktorů jako např. vlastnictv půdy (a contrario zprva Komise ze dne 30. 10. 1997 ve věci Chassagnou a ostatn v. Francie, stžnost č. 25088/94, odst. 89).

72. Evropsk komise pro lidsk prva v rozhodnut ze dne 8. 7. 1992 ve věci Vialas Simn v. Španělsko, stžnost č. 16685/90, konstatovala, že lkařsk komory jsou ve Španělsku veřejnoprvnmi institucemi zřzenmi zkonem a sledujcmi veřejn zjem - ochranu (veřejnho) zdrav - tm, že zajišťuj určitou veřejnou kontrolu vkonu lkařsk praxe a dodržovn lkařsk etiky. V rmci kompetenc svěřench sttem lkařskm komorm požvaj někter administrativn, stejně jako disciplinrn vsady; lkařsk komory se tž častn procesu tvorby zkonnch a provděcch norem, resp. vydvaj stanoviska k nvrhům z oblasti zdravotnictv, jež předkldaj orgny veřejn moci. Podle Komise - s ohledem na tyto kompetence udělen lkařsk komoře - je namstě zvěr, že o sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy zde nejde. Přitom v dan věci stěžovatel tvrdil, že pro lkaře působc ve veřejnm sektoru nejsou komory než sdruženmi předvdanmi tmto člnkem, neboť ve vztahu k nim vykonvaj tradičn funkce kontroly vkonu lkařsk praxe a dodržovn lkařsk etiky orgny sprvy, kter je zaměstnv. Komise však s poukazem na rozsudek španělskho stavnho tribunlu ze dne 17. 7. 1989 uzavřela, že ani okolnost, že stt zajišťuje dodržovn zkonnch a smluvnch zvazků jm zaměstnvanmi lkaři, nelze postavit naroveň - jak požadoval stěžovatel - odstraněn kompetence lkařskch komor ve vztahu k lkařům zaměstnanm ve veřejnm sektoru, aby provděly kontrolu vkonu lkařsk praxe a dodržovn lkařsk etiky.

73. Orgny mluvy dovodily, že čl. 11 mluvy nen ratione materiae použiteln ani v přpadě dalšch profesnch komor.

74. Přpadn je tž odkzat na čstečn rozhodnut Evropsk komise pro lidsk prva o přijatelnosti ze dne 12. 3. 1981 ve věci Barthold v. Spolkov republika Německo, stžnost č. 8734/79, jež se tkala povinnho členstv v Radě veterinrnch lkařů.

75. V rozhodnut o přijatelnosti ze dne 8. 9. 1989 ve věci Revert a Legallais v. Francie, stžnosti č. 14331/88 a 14332/88, Komise ve vztahu k povinnmu členstv ve francouzsk Komoře architektů dospěla k zvěru, že zkonem uložen povinnost připojit se ke Komoře architektů směřuje k ochraně veřejnho zjmu (zjmu blže nespecifikovanho, avšak z kontextu přpadu identifikovatelnho rovněž s ochranou přjemců služeb, resp. veřejnosti).

76. V rozhodnut o přijatelnosti ze dne 2. 7. 1990 ve věci A. a dalš v. Španělsko, stžnost č. 13750/88, Komise dala najevo, že advoktn komory ve Španělsku jsou instituce veřejnho prva regulovan zkonem a sledujc cl v obecnm zjmu, totiž podporu svobodn a adekvtn prvn pomoci, a tedy podporu spravedlnosti. Komise vyzdvihla, že zpis do seznamu vedenho komorou, kter představuje předběžnou a nezbytnou podmnkou vkonu profese advokta, je otevřen všem, kdo spln zkonn podmnky. Připomněla pot, že profesn komory nejsou podle ustlen rozhodovac praxe orgnů mluvy sdruženmi ve smyslu čl. 11 mluvy.

77. Soud v rozhodnut o přijatelnosti ze dne 3. 4. 2001 ve věci O. V. R. v. Rusko, stžnost č. 44319/98, v souvislosti s otzkou členstv v Archangelsk notřsk komoře znovu zaznamenal, že komory svobodnch povoln nejsou sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy. Clem těchto orgnů zřzench zkonem je regulovat a podporovat tato povoln a zroveň plnit veřejnoprvn koly k ochraně veřejnosti. Nemohou bt proto přirovnvny k odborovm organizacm, nbrž zůstvaj integrovny do struktur sttu.

78. V rozhodnut o přijatelnosti ze dne 12. 10. 2004 ve věci Bota v. Rumunsko, stžnost č. 24057/03, Soud rovněž poukzal na svoji ustlenou judikaturu, podle nž komory svobodnch povoln jsou instituce veřejnho prva, upraven zkonem a sledujc cle ve veřejnm zjmu, pročež čl. 11 mluvy na ně nedopad. Soud opět zdůraznil, že zde hodnocen Unie advoktů Rumunska byla zřzena zkonem a sleduje cl v obecnm zjmu, totiž podporu adekvtn prvn pomoci a implicite podporu spravedlnosti.

79. Z dalšch rozhodnut, kde orgny mluvy dospěly k zvěru, že posuzovan subjekty stoj mimo dosah čl. 11 mluvy, lze z rozhodovac činnosti Evropsk komise pro lidsk prva jmenovat rozhodnut o přijatelnosti ze dne 6. 7. 1977 ve věci Sdružen X. v. Švdsko, stžnost č. 6094/73 (hodnoceno bylo sdružen „A. Studentkar“), rozhodnut o přijatelnosti ze dne 12. 4. 1991, ve věci Halfon v. Spojen krlovstv, stžnost č. 16501/90 (Spolek studentů Univerzity Exeter), rozhodnut o přijatelnosti ze dne 10. 7. 1991 ve věci Weiss v. Rakousko, stžnost č. 14596/89 (korutansk Obchodn komora), rozhodnut o přijatelnosti ze dne 14. 1. 1998 ve věci M. A. v. Švdsko, stžnost č. 32721/96 (Studentsk unie Stockholmsk univerzity), a z judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva pak rozhodnut o přijatelnosti ze dne 14. 9. 1999, ve věci Karakurt v. Rakousko, stžnost č. 32441/96 (rada zaměstnanců), a rozhodnut o přijatelnosti ze dne 4. 7. 2002 ve věci Kll v. Rakousko, stžnost č. 43311/98 (sdružen turistickho ruchu).

80. Pro plnost se sluš zaznamenat, že naopak zsah do negativnho aspektu svobody sdružovn v rozporu s čl. 11 mluvy konstatoval Evropsk soud pro lidsk prva (co do členstv v odborovch organizacch) kupř. v rozsudku ze dne 13. 8. 1981 ve věci Young, James a Webster v. Spojen krlovstv, stžnosti č. 7601/76, 7806/77, rozsudku ze dne 20. 4. 1993 ve věci Sibson v. Spojen krlovstv, stžnost č. 14327/88, rozsudku ze dne 25. 4. 1996 ve věci Gustafsson v. Švdsko, stžnost č. 15573/89, rozsudku ze dne 11. 1. 2006 ve věci Sorensen v. Dnsko, stžnost č. 52562/99 a 52620/99, dle pak v rozsudku ze dne 30. 6. 1993 ve věci Sigurdur A. Sigurjnsson v. Island, stžnost č. 16130/90 (Sdružen řidičů automobilů Frami), nebo v rozsudku ze dne 29. 4. 1999 ve věci Chassagnou a ostatn v. Francie, stžnosti č. 25088/94, 28331/95 a 28443/95 (schvlen obecn sdružen lovu).

XII.

Judikatura stavnho soudu

81. Ke znakům profesnch komor se stavn soud vyjdřil v již vše citovanm nlezu ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. I. S 181/01, N 58/30 SbNU 97 (viz bod 48.) S vymezenm doktrinrnm se pak ztotožnil rovněž v nlezu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. S 36/01, N 80/26 SbNU 317, 403/2002 Sb., vychzeje z hledisek vymezujcch pojem veřejnoprvnho orgnu; za ně měl faktory veřejnho čelu, způsobu jeho ustaven a jemu svěřen pravomoc.

XIII.

Zkonn znaky Česk lkařsk komory

82. Se zřetelem ku konstantně stavnm soudem zastvanm nzorům na vznam vlastn prejudikatury, jakož i rozhodnut orgnů mluvy, zejmna Evropskho soudu pro lidsk prva, a jejich důsledky pro posouzen konkrtn věci, postač konstatovat, že stavn soud i zde z obojho (co bylo vyloženo v předchozch oddlech X.. a XII.) vychz.

83. Pozornost se proto soustřeďuje k otzce, zda v těchto pramenech dosud vysloven nzory ohledně tzv. profesn samosprvy, resp. tzv. profesnch komor, ve vztahu ku čl. 11 mluvy a čl. 20 odst. 1 Listiny, jsou použiteln i v přpadě Česk lkařsk komory. Přitom se nepomj, že prezentovan interpretačně určujc hlediska maj vypovdac hodnotu předevšm ve svm celkovm vyzněn.

Zřzen Česk lkařsk komory

84. Česk lkařsk komora byla zřzena zkonem (ustanoven 1 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb.) a vymezena coby samosprvn nepolitick stavovsk organizace nadan prvn subjektivitou a sdružujc všechny lkaře zapsan v j vedenm seznamu ( 1 odst. 2 a 3 zkona č. 220/1991 Sb.).

85. Vyznačuje se tedy stejnou formou zřzen jako dalš profesn komory, jež podle rozhodovac praxe orgnů mluvy stoj mimo dosah čl. 11 mluvy. Zkonem byly v prvnm řdu Česk republiky zřzeny i dalš profesn komory, jmenovitě Česk stomatologick komora, Česk lkrnick komora ( 1 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb.), Komora patentovch zstupců Česk republiky ( 22 zkona č. 237/1991 Sb., o patentovch zstupcch, resp. zkon č. 417/2004 Sb., o patentovch zstupcch a o změně zkona o ochraně průmyslovho vlastnictv), Komora veterinrnch lkařů Česk republiky ( 1 zkona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinrnch lkařů Česk republiky), Notřsk komora Hesk republiky a notřsk komory v sdlech krajskch soudů ( 35, resp. 29 a zkona č. 358/1992 Sb., o notřch a jejich činnosti), Česk komora architektů a Česk komora autorizovanch inženrů a techniků činnch ve vstavbě ( 23 zkona č. 360/1992 Sb., o vkonu povoln autorizovanch architektů a o vkonu povoln autorizovanch inženrů a techniků činnch ve vstavbě), Komora daňovch poradců Česk republiky ( 9 zkona č. 523/1992 Sb., o daňovm poradenstv a Komoře daňovch poradců Česk republiky), Komora auditorů Česk republiky ( 24 odst. 2 zkona č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů Česk republiky, resp. zkon č. 254/2000 Sb., o auditorech), Česk advoktn komora ( 40 odst. 3 zkona č. 85/1996 Sb., o advokacii), a konečně Exekutorsk komora Česk republiky [ 6 a 109 odst. 1 zkona č. 120/2001 Sb., o soudnch exekutorech a exekučn činnosti (exekučn řd) a o změně dalšch zkonů].

86. Již forma zřzen Česk lkařsk komory přisvědčuje nzoru, že je instituc, jež se identifikuje s těmi, o nichž bylo pojednno orgny mluvy jakožto o veřejnoprvnch korporacch (viz body 69. až 79. vše), a současně se odlišuje od sdružen, kter Evropsk soud pro lidsk prva hodnotil v navrhovateli odkazovanm rozsudku ze dne 29. 4. 1999 ve věci Chassagnou a ostatn v. Francie, stžnosti č. 25088/94, 28331/95 a 28443/95. Zde posuzovan schvlen obecn sdružen lovu zůstvala „soukromoprvnmi institucemi“, přičemž zkon č. 64-696 ze dne 10. 7. 1964, znm jako „Loi Verdeille“, pak představoval „vzvu ke členstv ve sdružen založenm podle zkona z roku 1901“, kter dopad (odst. 32 a odst. 99 cit. rozsudku) na sdružen soukromoprvn [(tm se nezpochybňuje sudek o relativn vypovdac hodnotě naplněn uvedenho kritria, jak se podv kupřkladu ve vztahu ku vzniku „soukromoprvn” akciov společnosti na podkladě zkona č. 77/2002 Sb., o akciov společnosti Česk drhy, sttn organizaci Sprva železničn dopravn cesty a o změně zkona č. 266/1994 Sb., o drhch, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkona č. 77/1997 Sb., o sttnm podniku, ve zněn pozdějšch předpisů; srov. sp. zn. III. S 63/06 (pozn. red.: nepublikovan usnesen)].

Povinn členstv

87. Stejně tak „nucenm“ členstvm podle 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb. se Česk lkařsk komora přibližuje veřejnoprvnm korporacm podle judikatornho shrnut v oddlu XI. a XII., a je pak jen platonickou nmitka, že jde o „vyčleněn sdružen veřejnho prva z pojmu sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy“ zcela „čelov“. vaha navrhovatelů, že „soukromoprvn sdružen sotva mohou mt prostředky pro zabezpečen a vynucen povinnho členstv v nich“, pak stoj i v kolizi s ambic konciliovat povinn členstv se „soukromoprvnmi institucemi“, resp. sdruženmi ve smyslu čl. 11 mluvy, již dokldaj věci posuzovan Evropskm soudem pro lidsk prva a vyjmenovan v bodu 80. vše.

Dohled nad vkonem lkařskho povoln

88. Jestliže Česk lkařsk komora podle 2 odst. 1 psm. a) a b) zkona č. 220/1991 Sb. db, aby jej členov vykonvali sv povoln odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanovenm zkony a řdy komory, resp. zaručuje odbornost svch členů a potvrzuje splněn podmnek k vkonu lkařskho povoln podle zvlštnch předpisů, pak čelem jejho zřzen je zajištěn řdnho vkonu lkařskho povoln vůbec, a se zřetelem k jeho povaze (viz oddl VIII. „Ochrana veřejnho zdrav“) - mimo jakoukoli pochybnost - i „plněn veřejnoprvnch kolů k ochraně veřejnosti”.

Normotvorn pravomoc

89. Ustanoven 2 odst. 1 psm. a) zkona č. 220/1991 Sb. předjm, že Česk lkařsk komora vydv „řdy komory“, a ustanovenm 15 odst. 2 se j svěřuje pravomoc „schvalovat, měnit a rušit organizačn, jednac, volebn a disciplinrn řd“. Tuto - normotvornou - pravomoc vykonv sjezd delegtů, jemuž se přisuzuje oprvněn k vydvn („schvalovn“) i dalšch předpisů Komory, což je dovozovno z demonstrativnho včtu působnosti tohoto orgnu. Normotvorn pravomoc je charakteristick i pro dalš profesn komory, a za jednu z nejplnějš lze mt pravu vtělenou do zkona č. 85/1996 Sb., o advokacii ( 49 - 53).

90. Autonomn normotvorn pravomoc, zvazn pro členy komory, tak představuje „konstitutivn prvek veřejn moci svěřen veřejnoprvn korporaci“ (Beran, K.: Prvnick osoby veřejnho prva. Praha: Linde, 2006, str. 63).

91. Pro tento zvěr, rozhodn z hlediska sledovanho tmatu, již nen podstatn řešen otzky přpadnho přezkumu tto normotvorby („stavovskch předpisů“). Nepochybně však neplat, že by nepodlhala soudnmu přezkumu rozhodnut orgnů Komory, jimiž bylo zasaženo do prvnho postaven jejch členů, přpadně že by zcela mimo soudn ochranu mohly bt situovny povinnosti, jež ze stavovskch předpisů pro jednotliv členy vyplvaj (srov. vše zmiňovan nlez stavnho soudu ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. I. S 181/01). Ostatně nmitka navrhovatelů, že zde chyb relevantn soudn dohled, směřuje zcela zjevně jinam, než k institutu povinnho členstv, o kter zde - vlučně - jde.

Personln a disciplinrn pravomoc

92. Česk lkařsk komora vede seznam členů [ 2 odst. 1 psm. e) zkona č. 220/1991 Sb.] a seznam hostujcch osob [ 6a odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb.]. Veřejnoprvn povaha zpisů do seznamů vedench Českou lkařskou komorou je zachovna i při minimlnm prostoru pro sprvn uvžen poskytnutm v ustanovench 4 a 6a odst. 2 zkona č. 220/1991 Sb.; uchazeč o zpis do seznamu členů komory, kter nebyl komorou zapsn do seznamu členů, nebo nebyl-li zpis proveden včas, m prvo domhat se ochrany u soudu ( 6a odst. 11 a 7 zkona č. 220/1991 Sb.).

93. I po dni činnosti zkona č. 95/2004 Sb., o zdravotnickch povolnch lkaře, zubnho lkaře a farmaceuta, zůstv v pravomoci Česk lkařsk komory stanovovat podmnky k vkonu soukrom praxe svch členů a k vkonu funkce odbornch zstupců podle zvlštnho předpisu a vedoucch lkařů a primřů v nesttnch zdravotnickch zařzench a vydvat osvědčen o splněn těchto podmnek [ 2 odst. 2 psm. c) a d) zkona č. 220/1991 Sb., stavovsk předpis č. 11 - Licenčn řd]. Rovněž zde je zachovna možnost soudnho přezkumu ( 2 odst. 3 a 4 zkona č. 220/1991 Sb.).

94. V „personlnch“ souvislostech je přilhav rovněž poukzat na možnost Česk lkařsk komory častnit se vběrovch řzen při obsazovn vedoucch mst ve zdravotnictv, vyžadovat od svch členů doklady spojen s vkonem povoln, vyjadřovat se k podmnkm a způsobu dalšho vzdělvn lkařů, stomatologů a lkrnků, častnit se provděn specializačnch zkoušek a vydvat pro členy komor zvazn stanoviska k odbornm problmům poskytovn zdravotn pče a ve zdravotnickm vzkumu [ 2 odst. 2 psm. b), g), h) a i) zkona č. 220/1991 Sb.].

95. Česk lkařsk komoře je svěřena disciplinrn pravomoc [ 2 odst. 2 psm. f) zkona č. 220/1991 Sb.], již vykonv čestn rada okresnho sdružen, respektive čestn rada Česk lkařsk komory ( 13 odst. 1 a 18 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb.). Nvrh na zahjen disciplinrnho řzen podle 14 odst. 2 psm. c) zkona č. 220/1991 Sb. podv revizn komise okresnho sdružen [srov. tž 2 odst. 2 psm. e) zkona č. 220/1991 Sb.] a proti rozhodnut čestn rady okresnho sdružen, jmž mu bylo disciplinrn opatřen uloženo, lze podat opravn prostředek, o kterm rozhoduje čestn rada komory. Rozhodnut čestn rady o uložen disciplinrnho opatřen je podle l8 odst. 5 zkona č. 220/1991 Sb. přezkoumateln soudem.

96. Povahu shrnutch znaků personlnch a disciplinrnch - coby indikativnch pro veřejnoprvn korporaci - vystihl Nejvyšš sprvn soud v rozsudku ze dne 6. 1. 2005, č. j. 6 As 36/2003-115, podle něhož disciplinrn pravomoc (zde ve vztahu k advoktům) představuje „součst veřejn sprvy, neboť nebyla-li by svěřena Komoře, tvořila by součst všeobecn sttn sprvy“. Nen důvod se s tmto zvěrem neztotožnit, a co do „personln a disciplinrn“ pravy kompetenc Česk lkařsk komory tedy i zde je zjevn podobnost s těmi „veřejnoprvnmi korporacemi“, jež byly posuzovny orgny mluvy v oddlu XI. vše.

97. Jestliže navrhovatel poukazuj na „novějš judikaturu“ Evropskho soudu pro lidsk prva, kter se podle nich „zabv předevšm prvem se nesdružovat a kter z něj vslovně nevyjm ani veřejnoprvn korporace“, a na judikaturu „tkajc se formlnho vzniku zakotven a na druh straně faktickho působen sdružen a korporac ( 100 Chassagnou a ostatn v. Francie, ze dne 29. dubna 1999)“, patř se dodat, že v rovině svěřench pravomoc je situovn podstatn rozdl mezi Českou lkařskou komorou a schvlenmi „obecnmi sdruženmi lovu“, kter podle Soudu nedisponovala „vsadami mimo sfru obyčejnho zkona, ať už sprvnmi, normotvornmi nebo disciplinrnmi“, a nepoužvala tm ani „postupů veřejn moci“ (odst. 101 označenho rozsudku).

čast v řzen podle zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn

98. Podle ustanoven 2 odst. 2 psm. a) zkona č. 220/1991 Sb. jsou komory oprvněny častnit se jednn při tvorbě sazebnků lkařskch vkonů, při tvorbě cen lků, lčivch přpravků a sazebnků ostatnch služeb poskytovanch lkrnami. Spolu s pravou obsaženou v 17 odst. 3, 17 odst. 6 a 48 odst. 1 psm. b) zkona č. 48/1997 Sb., o veřejnm zdravotnm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů, představuje podklad pro jednotliv druhy řzen s čast Česk lkařsk komory tkajc se veřejnho zdravotnho pojištěn, resp. rozsahu a podmnek, za nichž je zdravotn pče ze zdravotnho pojištěn poskytovna.

99. Z ustanoven 17 odst. 1 zkona č. 48/1997 Sb. se podv, že za čelem zajištěn věcnho plněn při poskytovn zdravotn pče pojištěncům uzavraj Všeobecn zdravotn pojišťovna a ostatn zdravotn pojišťovny, zřzen podle zvlštnho zkona (zkon č. 280/1992 Sb., o resortnch, oborovch, podnikovch a dalšch zdravotnch pojišťovnch, ve zněn pozdějšch předpisů), smlouvy se zdravotnickmi zařzenmi o poskytovn a hradě zdravotn pče („individuln smlouvy“). Před uzavřenm těchto individulnch smluv se podle 46 odst. 2 zkona č. 48/1997 Sb. mus konat vběrov řzen, jehož průběh upravuj ustanoven 46 až 52; členem komise zřizovan vyhlašovatelem (krajskm řadem, resp. Magistrtem hlavnho města Prahy) pro každ vběrov řzen je zstupce přslušn profesn organizace, tj. rovněž Česk lkařsk komory. Zdravotn pojišťovna vsledky vběrovho řzen však nen vzna; obdobně jako ke stanovisku vyhlašovatele k nim „přihlž“ při uzavrn individulnch smluv ( 52 odst. 2 zkona č. 48/1997 Sb.), jež se řd tzv. rmcovou smlouvou, kter je podle 17 odst. 3 zkona č. 48/1997 Sb. vsledkem dohodovacho řzen mezi zstupci svazů zdravotnch pojišťoven (zstupci Všeobecn zdravotn pojišťovny ČR a zaměstnaneckch pojišťoven) a zstupci přslušnch skupinovch smluvnch zdravotnickch zařzen zastupovanch svmi zjmovmi sdruženmi (rovněž Českou lkařskou komorou).

100. Rmcov smlouva m obsahovat ustanoven, kter se tkaj doby činnosti, způsobu a důvodu ukončen „individuln smlouvy“, m upravovat způsob provděn hrady poskytovan zdravotn pče, prva a povinnosti častnků individuln smlouvy, pokud nejsou stanoveny zkonem, obecn podmnky kvality a čelnosti poskytovn zdravotn pče, podmnky nezbytn pro plněn individuln smlouvy, kontroln mechanismus kvality poskytovan pče a sprvnosti čtovanch čstek, jakož i povinnost vzjemnho sdělovn k přslušn kontrole nutnch dajů ( 17 odst. 3 zkona č. 48/1997 Sb.). Rmcov smlouvy, dohodnut v jednotlivch segmentech poskytovan zdravotn pče, jsou po přijet předkldny ministerstvu zdravotnictv, kter posoud jejich soulad s prvnmi předpisy a veřejnm zjmem a nsledně je vyd jako vyhlšku (v současnosti je činn vyhlška č. 618/2006 Sb., kterou se vydvaj rmcov smlouvy). Jestliže před ukončenm platnosti smlouvy nedojde k uzavřen smlouvy nov, bude platnost smlouvy prodloužena až do doby, než bude uzavřena nov rmcov smlouva. Pokud mezi častnky dohodovacho řzen nedojde k dohodě o obsahu rmcov smlouvy do šesti měsců nebo pokud předložen rmcov smlouva odporuje prvnm předpisům nebo veřejnmu zjmu, je povolno k odpovdajc pravě Ministerstvo zdravotnictv.

101. V 17 odst. 6 zkona č. 48/1997 Sb. je pak vymezeno řzen vedouc ke stanoven hodnoty bodu, vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn a regulačn omezen na nsledujc kalendřn rok. Dohodovacho řzen se častn představitel VZP ČR, ostatnch zdravotnch pojišťoven a přslušnch profesnch sdružen poskytovatelů jako zstupců smluvnch zdravotnickch zařzen.

102. Dojde-li k dohodě o hodnotě bodu, vši hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn a regulačnch omezench, posoud jej obsah Ministerstvo zdravotnictv z hlediska souladu s prvnmi předpisy a veřejnm zjmem. Je-li vsledek dohody v souladu s prvnmi předpisy a veřejnm zjmem, vyd jej Ministerstvo zdravotnictv jako vyhlšku. Nedojde-li v dohodovacm řzen k vsledku do 90 dnů před skončenm přslušnho kalendřnho roku nebo shled-li Ministerstvo zdravotnictv, že vsledek dohodovacho řzen nen v souladu s prvnmi předpisy nebo veřejnm zjmem, stanov tyto parametry na nsledujc kalendřn rok vyhlškou (v současnosti je činn vyhlška č. 383/2007 Sb., o stanoven hodnot bodu, vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn a regulačnch omezen objemu poskytnut zdravotn pče hrazen z veřejnho zdravotnho pojištěn pro rok 2008). Seznam zdravotnch vkonů s bodovmi hodnotami vydv Ministerstvo zdravotnictv vyhlškou ( 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb.); před činnost zkona č. 267/2007 Sb., o stabilizaci veřejnch rozpočtů, se rovněž zde uplatňovalo dohodovac řzen.

103. Zhodnocenm takto shrnutch pravomoc časti na vběrovch a dohodovacch řzench je pak zcela namstě zvěr, že - v kontextu shora zmněnho (v bodě 71.) rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva o přijatelnosti ze dne 6. 11. 2003 ve věci Popov a ostatn, Vakarelova, Markov a Bankov v. Bulharsko, stžnosti č. 48047/99, 48961/99, 50786/99 a 50792/99 - ani zde neplat, že by se tm Česk lkařsk komora „přibližovala“ odborov organizaci (čl. 11 odst. 1 mluvy, čl. 27 odst. 1 Listiny). Z vše zaznamenanch nležitost rmcovch (a nsledně „individulnch“) smluv se podv zřejm zvěr, že zpravu vztahů mezi zdravotnmi pojišťovnami a zdravotnickmi zařzenmi s obdobou kolektivnch smluv (vymezujcch zsadně vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, resp. jejich prva a povinnosti v pracovněprvnch vztazch) obsahově identifikovat nelze. Totž plat i ohledně pravy postaven Česk lkařsk komory k režimu stanoven hodnoty bodu, vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn a regulačnch omezen, kde, slovy Evropskho soudu pro lidsk prva (tamtž), jde o „kontroln cenov mechanismus“, jemuž jsou z povahy věci vlastn rysy nikoli soukromoprvn, nbrž - rovněž - „veřejnoprvn“.

XIV.

Hodnocen nvrhu na zrušen 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb.

104. Lze se bez potž ztotožnit s tm, že „nezemn“ veřejnoprvn korporace profesn samosprvy vykazuj (obdobně jako samosprva zemn) nsledujc znaky: 1/ jsou zřizovny zkonem, 2/ jsou pověřovny vkonem veřejn moci vůči určit skupině obyvatel, 3/ maj prvn subjektivitu, 4/ maj personln zklad (zvlštn důvod členstv), 5/ jsou hospodřsky a rozpočtově na sttu nezvisl, 6/ nesou odpovědnost za sv jednn, 7/ jednaj nejen ve svm zjmu, nbrž i zjmu veřejnm nebo obecnm, 8/ stt nad nimi a jejich činnost vykonv dozor, 9/ lze se brnit proti jejich autoritativnm rozhodnutm před soudy (viz Filip, J.: stavn prvo Česk republiky. 1, Zkladn pojmy a instituty. stavn zklady ČR. Brno: Masarykova univerzita, nakl. Doplněk, 2003, str. 500-501).

105. Stejně tak je akceptovateln sudek, že zkonn vymezen Česk lkařsk komory, jak bylo prezentovno v předchozm oddlu (XIII.), tyto znaky adekvtně reflektuje. Česk lkařsk komora znaky 1/-5/ naplňuje beze zbytku (ad 5/ se patř citovat 20 zkona č. 220/1991 Sb., podle kterho Komory samostatně spravuj svůj majetek a hospodař dle ročnho rozpočtu. Přjmy komory tvoř člensk přspěvky, dotace, dary a jin přjmy. Vnos pokut připad do socilnho fondu komory.) a rovněž je seznateln odpovědnost Komory v rovině civiln a sprvn. Akty Česk lkařsk komory nestoj, jak bylo konstatovno vše, mimo dosah soudn kontroly (byť problematickou - obdobně jako u dalšch komor, s některmi vjimkami, jako kupřkladu u Česk advoktn komory nebo u Komory patentovch zstupců Česk republiky - se jev prava normotvorn pravomoci a jej soudn kontroly). Jednn ve veřejnm, resp. obecnm zjmu je nezpochybnitelnm koreltem ochrany veřejnho zdrav.

106. S řečenm koresponduje i judikatorn charakteristika, již podal stavn soud ve vcekrt zmněnm nlezu ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. I. S 181/01 (bod 48.), ohledně Komory veterinrnch lkařů Česk republiky, zřzen zkonem č. 381/1991 Sb.; i ku Česk lkařsk komoře je namstě vzthnout sudek, že jde o jednu z profesnch komor „s povinnm členstvm, sdružujcch samostatně vdělečn fyzick osoby v určitch povolnch, kde je dn siln veřejn zjem na jejich řdnm vkonu. Tyto komory jsou prvnickmi osobami veřejnho prva, zřizovan zkonem, vybaven oprvněnm vydvat různ vnitřn předpisy pro komoru a jej členy, kteř se jim mus s ohledem na povinn členstv podřdit. Komora tak nad těmito členy - přslušnky určitho profesnho stavu - vykonv určit mocensk oprvněn, mezi něž typicky patř - krn pravomoc“.

107. Již v oddlu XIII. bylo v jednotlivostech, k tam shrnutm „zkonnm znakům“ Česk lkařsk komory, zdůrazněno, že tyto znaky, coby provenience „veřejnoprvn“, Českou lkařskou komoru odlišuj od těch sdružen „soukromoprvnch“, jež požvaj samozřejm ochrany podle čl. 11 mluvy, resp. čl. 20 odst. 1, přp. čl. 27 odst. 1, 2 Listiny.

108. Je podstatn, že tyto zkonn znaky současně umožňuj Českou lkařskou komoru identifikovat s těmi institucemi, jež posuzovaly orgny mluvy (zejmna Evropsk soud pro lidsk prva) v rozhodnutch vypočtench v oddlu XI. Je očividn, že vskutku nen relevantnho rozdlu mezi Českou lkařskou komorou a - kupřkladu - belgickou Lkařskou komorou, hodnocenou Evropskm soudem pro lidsk prva ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie jakožto „instituci veřejnho prva“, jež byla zřzena nikoli jednotlivci, nbrž zkonem, je integrovna do sttn struktury, sleduje cl ve veřejnm zjmu, jmenovitě ochranu zdrav, tm, že zajišťuje podle přslušnch zkonů formu veřejn kontroly nad vkonem lkařsk praxe, k vkonu kolů svěřench - sttem požv někter administrativn, stejně jako normotvorn a disciplinrn vsady mimo sfru obyčejnho zkona, „a tudž použv prvnch prostředků veřejn moci“ (viz bod 69., 70.). Oproti tomu argument navrhovatelů, že belgick komora je „velice silnm způsobem kontrolovna přmo sttem“, pak potřebu rozhodnho odlišen (ve vztahu k Česk lkařsk komoře) neimplikuje zcela zjevně, a totž plat i o tvrzen, že Česk lkařsk komora svm

faktickm působenm

„připomn v současn době spše odborovou organizaci“, tj. „soukromoprvn sdružen“, neboť rozhodn charakteristiky naopak „instituce veřejnho prva“ si Komora podržuje tak jako tak, a nedostatek „soukromoprvnch“ prvků byl doložen (viz bod 103.) i ve vztahu k jej časti na vběrovch a dohodovacch řzench, resp. v režimu stanoven hodnoty bodu, vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn a regulačnch omezen. K vahm navrhovatelů o „čelovm“ vyčleněn „sdružen veřejnho prva z pojmu sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy“ postač odkzat na bod 87. shora, odkud se podv, že v přpadě v oddlech XI. a XII. dotčench tzv. profesnch komor („instituc veřejnho prva“) jde o odlišen objektivn, spočvajc na leglnm (prvnm) zkladě, kter svědč - vzhledem k jejmu obdobnmu zkonnmu vymezen - i Česk lkařsk komoře. Navrhovateli zdůrazňovan mra jej autonomie ve vztahu ku sttu takovmu „odlišen“ sama o sobě nepřekž.

109. Klčovm pak je, že dovodily-li ve vztahu k (těmto) posuzovanm institucm orgny mluvy, že nejsou sdruženmi ve smyslu člnku 11 mluvy, pročež „ani k zsahu do negativn složky svobody sdružovn povinnm členstvm v nich dojt nemohlo“, je opodstatněn tento zvěr vzthnout i k instituci s nimi srovnateln, jž - jak bylo dovozeno - prvě Česk lkařsk komora je. Jestliže pak ve smyslu zvěru vyjdřenho v bodě 65. nen pochyb, že smysl a rozsah pojmu „sdružen“ zakotvenho v čl. 11 odst. 1 mluvy a v čl. 20 odst. 1 Listiny, jsou shodn, pak logicky plat, že zvěr o vyloučenosti zsahu do svobody sdružovn plat i ve vztahu k t jej negativn složce (prvu „se nesdružovat“), jež vychz z čl. 20 odst. 1 (přp. čl. 27 odst. 1, 2) Listiny, na kter se navrhovatel odvolvali.

110. Nemůže-li bt svoboda sdružovn (jej negativn strnka) povinnm členstvm v Česk lkařsk komoře objektivně dotčena vůbec, neotevr se ani prostor pro pokračovn v hodnocen nvrhu navrhovatelů testem proporcionality k ověřen, zda nen stavněprvně nepřpustnm způsobem omezena, resp. zda byly (či nikoli) k dispozici prostředky k tto svobodě „šetrnějš“.

111. Nen však od věci zde poznamenat, že - jednak - institut povinnho členstv podle 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb. nen ve srovnatelnch (evropskch) poměrech ničm vjimečnm (viz oddl IX. shora), a - jednak - že je „logick“ tm, že organicky zajišťuje působnost Česk lkařsk komory vůči rozhodnm adrestům (lkařům) prvě tm, že jsou jejmi členy. Byť zvaznosti norem, aktů a jinch opatřen komory by bylo možn doshnout i jinak než vlučně prostřednictvm povinnho členstv (viz kupřkladu bod 59.), je zde podstatn, že jeho instalace v rozhodnch poměrech nemůže bt jakkoli spojovna se svvol či libovůl zkonodrce.

112. Povinn členstv v Česk lkařsk komoře podle 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb. tudž v kolizi s čl. 20 odst. 1 (čl. 27 odst. 1, 2) Listiny nen.

XV.

K dalšm nmitkm navrhovatelů

113. Pouze již v rovině teoretick (bez nezbytnho průmětu do vsledku řzen) tudž zůstv i spor o „vhodnost“ použit kategori „člen“, resp. „členstv“ v zkoně č. 220/1991 Sb., veden na zkladě srovnn se zkonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, jenž operuje s pojmem „zpisu v seznamu advoktů vedenm Českou advoktn komorou ( 4). Nen zřejm, jakou relnou (a contr. symbolickou, formln, smantickou, psychologickou apod.) změnu by odpovdajc prava zkona č. 220/1991 Sb. přinesla; pro potřeby stavněprvnho přezkumu (nen-li povinn „členstv“ v profesn komoře vrazem omezen svobody sdružovn) se lze omezit na konstatovn, že ze srovnn obou zkonnch prav neplyne, že postaven advoktů vůči Česk advoktn komoře je obsahově (v rovině prv a povinnost) odlišn od pozice lkařů ve vztahu k Česk lkařsk komoře. Tmto sudkem nemůže otřst ani poukaz navrhovatelů na „faktick fungovn“ Česk lkařsk komory, respektive nmitka, že „každ člen organizace je s n zkonitě identifikovn a jako takov nese nelibě, že je spojovn s aktivitami, se ktermi bytostně nesouhlas“, jelikož stavněprvn reflexi zjevně nem.

114. vahy navrhovatelů, že thož (a vhodněji) lze namsto Českou lkařskou komorou zajistit přmm vkonem sprvy sttem, jsou vzhledem k dovozen neexistenci zsahu do stavně zaručen svobody sdružovn nevznamn proto, že pak reflektuj již jen otzku politickou (volby t či on koncepce sprvy), jejž posouzen stavnmu soudu z povahy věci nepřsluš. Poznamenv se toliko, že v bodě 52. se ve shodě s navrhovateli připoušt, že přm stavněprvn opora pro profesn samosprvu sice „je chab“, že však j „přzniv hodnotc tendence, zejmna ve vztahu k jimi konfrontovan sprvě sttn“, nejsou přehldnuteln.

115. K rovněž navrhovateli namtan potřebě rozlišen mezi lkaři „soukrommi“ a „lkaři-zaměstnanci“ (v podobě souhlasu s nzorem Odborovho svazu zdravotnictv a sociln pče Česk republiky) se vyjdřila Evropsk komise pro lidsk prva v rozhodnut ze dne 8. 7. 1992 ve věci Vialas Simn v. Španělsko (bod 72. shora), a nen důvod j vyjdřenmu nzoru (že ve sledovanch souvislostech nejde o diferenci rozhodnou) oponovat.

116. Poukazy navrhovatelů na „novějš judikaturu“ Evropskho soudu pro lidsk prva již byly - co do rozsudku ve věci Chassagnou a ostatn v. Francie, ze dne 29. dubna 1999 - zohledněny v bodech 86. a 97. vše s tm, že efektivn podporu jejich nzorům odtud vyvozovat nelze. V rozsudku ze dne 13. 8. 1981 ve věci Young, James a Webster, stžnosti č. 7601/76, 7806/77, odst. 57, sice soud konstatoval, že ochrana osobnho přesvědčen poskytovan čl. 9 a 10 mluvy formou (garance) svobody myšlen, svědom a nboženskho vyznn a svobody projevu je jednm z čelů svobody sdružovn podle čl. 11 mluvy a přinucen někoho proti jeho přesvědčen ke členstv ve sdružen tudž toč na samou podstatu čl. 11 mluvy, avšak zde šlo o členstv v odborovch organizacch, tj. ve sdružench ve smyslu čl. 11 mluvy. Obdobně Evropsk soud pro lidsk prva v rozsudku ze dne 30. 6. 1993 ve věci Sigurdur A. Sigurjnsson v. Island, stžnost č. 16130/90, takto zhodnotil nzory prezentovan zstupci sdružen Frami (odst. 37), leč rovněž až pot, co deklaroval, že předmětn sdružen spad pod čl. 11 mluvy (odst. 32). Kritizovan prava zkona č. 220/1991 Sb. možnosti zakldat „skutečn“ sdružen ve smyslu čl. 20 odst. 1, čl. 27 odst. 1, 2 Listiny nikterak neomezuje.

117. Lich je rovněž vaha, že povinn členstv v Česk lkařsk komoře představuje zsah tž do prva zakotvenho v čl. 26 odst. 1 Listiny, podle nějž m každ prvo na svobodnou volbu povoln. Jestliže bylo dovozeno, že svoboda sdružovn ve smyslu čl. 20 Listiny (jej „negativn aspekt“) povinnm členstvm dotčena nen, pak logicky neobstoj tvrzen, jež je naopak na „dotčen“ tto svobody založeno. Neplat tedy, jak uvděj navrhovatel, že prvo na svobodn vkon povoln lkaře je zasaženo tm, že ti, kdo chtěj toto povoln vykonvat, se mus vzdt svobody sdružovn, neboť zde takov prvo nen. stavněprvn konformitu dalšch zkonnch předpokladů vkonu lkařskho povoln ( 4 zkona č. 220/1991 Sb.) zpochybnit poukazem na čl. 26 Listiny zjevně nelze, a navrhovatel tak ani nečin.

118. V přpadech, kdy nen posuzovno členstv ve sdružen ve smyslu čl. 11 mluvy, se prostor pro vahy o zsahu do negativn složky svobody sdružovn neotvr, což dokumentuje rozhodovac praxe orgnů mluvy kupřkladu v rozhodnut o přijatelnosti ze dne 8. 9. 1989 ve věci Revert a Legallais, stžnosti č. 14331/88 a 14332/88, v němž Evropsk komise pro lidsk prva vyslovila, že stěžovatel mohou svobodně vyjadřovat sv osobn nzory „jinou cestou“. V rozhodnut ze dne 12. 4. 1991, ve věci Halfon v. Spojen krlovstv, stžnost č. 16501/90, pak neuznala coby relevantn nmitky tkajc se politickch aktivit Spolku studentů Univerzity Exeter přidruženmu k Nrodn unii studentů.

119. Obdobn se uplatn i ve vztahu k zřejmě určujc pohnutce, jež vede navrhovatele k nesouhlasu s povinnm členstvm, kterou identifikuj s vyhraněnm odporem proti veřejnmu, resp. politickmu vystupovn Česk lkařsk komory, jež podrobně popsali (viz body 10. a 40. shora), a dokumentuj mimo jin předkldanmi vtisky časopisu Tempus medicorum. I zde totiž nutno navrhovatelům připomenout, že nen-li svoboda sdružovn ve smyslu čl. 20 Listiny „ve hře“, chyb tm pro přzniv hodnocen jejich kritiky efektivn stavněprvn rmec. Z činnosti profesn komory coby nositele veřejn moci sice může objektivně vzejt zsah do těch zkladnch prv a svobod, kter jsou chrněny prameny stavnho pořdku, reakc nemůže bt však nic jinho, než vytvořen adekvtnho prvnho (soudnho) rmce potřebn ochrany, nikoli vyjmut osob ohrožench tmto zsahem z jej působnosti. Navrhovatel ostatně - mimo nepoužiteln odkaz na čl. 20 Listiny - zsah do zkladnch prv a svobod ani netvrdili; tvrzen, že (někteř) členov Komory „nesou nelibě“, že jsou spojovni s aktivitami, s nimiž „bytostně“ nesouhlas, a považuj je „za tok na sv vlastn zjmy“, takov zsah samozřejmě neimplikuje. Navrhovatel rovněž přehlžej, že navenek prezentovan „vůle“ (včetně „politickch nzorů“) Česk lkařsk komory, proti nž protestuj, je vrazem ustavench institucionlnch mechanizmů (předevšm orgnů komory a jejch představitelů), jejichž stavnost (demokratičnost) nezpochybňuj, a na jejichž fungovn a společenskopolitickch vstupech se proto objektivně podlej všichni „povinn“ členov (lkaři); tedy nutně i ti, kteř s veřejnm projevem Komory nyn nesouhlas. Lze proto vychzet z toho, že

aktuln

veřejn obraz Česk lkařsk komory održ v danm okamžiku dominantn vůli svch členů, resp. (všech) lkařů, což lze vyjdřit i tak, že lkaři maj takovou komoru, jakou mt chtěj, přpadně jakou vzniknout „dovolili“. Že situace, proti nž navrhovatel broj, tm nen

přmm

vrazem zkonn pravy Česk lkařsk komory (včetně pravy povinnho členstv), je nabledni, což navrhovatel demonstruj sami i tm, že stejně tak povinn členstv v Česk stomatologick komoře a Česk lkrnick komoře (upraven v tomtž ustanoven 3 zkona č. 220/1991 Sb.) ku zrušen nenavrhuj. O stavněprvně relevantn argumentaci zde nemůže bt řeč.

XVI.

Zvěr

120. Na tomto zkladě stavn soud dospěl k zvěru, že nvrh na zrušen napadenho ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 220/1991 Sb. nen důvodn, a proto jej podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtl.

Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k rozhodnutí pléna soudkyně Eliška Wagnerová.

Načítávám znění...
MENU
Videonávod k používaniu systému
Hore