Ve věci návrhu na zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 487/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a o návrhu na zrušení § 205d zákoníku práce a na zrušení vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů 512/2004 účinný od 30.09.2004
| Schválené: | 18.08.2004 |
| Účinnost od: | 30.09.2004 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Pojištění odpovědnosti za škody., Pracovní úrazy., Nemoci z povolání., Odpovědnost organizace vůči pracovníkovi. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2004 v plénu o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 487/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a o návrhu ministra financí na zrušení § 205d zákoníku práce a na zrušení vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto: I. Návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 487/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, se zamítá. II. Návrh ministra financí na zrušení § 205d zákoníku práce a na zrušení vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
stavnmu soudu byl dne 20. března 2003 doručen nvrh skupiny sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky na zrušen vyhlšky Ministerstva financ č. 487/2001 Sb. (dle tž "vyhlška č. 487/2001 Sb."), kterou se měn vyhlška Ministerstva financ č. 125/1993 Sb. (dle tž "vyhlška č. 125/1993 Sb."), kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln.
Navrhovatel vodem rekapituluje obsah předmětn vyhlšky č. 487/2001 Sb. Uvd, že měn ustanoven 16 vyhlšky č. 125/1993 Sb., a to snženm vše tzv. sprvn režie z 25 % na 13,5 % z celkovho objemu přijatho pojistnho zaplacenho zaměstnavateli v danm kalendřnm roce, a dle měn vši sazeb pojistnho u všech kategori v přloze č. 2 vyhlšky č. 125/1993 Sb. vypočtench ekonomickch činnost, avšak v různ vši. Konstatuje, že vyhlška č. 125/1993 Sb., jakož i jej novely byly vydny na zkladě zmocněn obsaženho v 205d odst. 7 zkonku prce.
Rozpor napaden vyhlšky č. 487/2001 Sb. s stavnm a prvnm pořdkem spatřuje navrhovatel v porušen stavně předepsanho způsobu jejho přijet ve smyslu 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, a tm porušen čl. 79 odst. 3 stavy Česk republiky (dle jen "stava"). Dle jeho přesvědčen Ministerstvo financ při přijet napaden vyhlšky nedodrželo přslušn legislativn postup.
Podle ustanoven 23 odst. 2 zkonku prce je třeba nvrhy zkonů a nvrhy ostatnch prvnch předpisů tkajcch se důležitch zjmů zaměstnanců, zejmna hospodřskch, vrobnch, pracovnch, mzdovch, kulturnch a socilnch podmnek, projednat s přslušnmi střednmi odborovmi orgny a přslušnmi organizacemi zaměstnavatelů. Navrhovatel podřazuje přitom obsah vyhlšky č. 487/2001 Sb. pod rmec vymezen 23 odst. 2 zkonku prce a vyslovuje nzor, dle kterho touto vyhlškou jsou dotčeny hospodřsk, pracovn a sociln zjmy zaměstnanců, neboť zvšen povinnho pojištěn ovlivňuje negativně vši mzdovho růstu a přpadnch socilnch vhod, jichž by bylo možno jinak doshnout např. v rmci kolektivnho vyjednvn. Pro uveden zvěr vypovd i skutečnost, že nvrh předmětn vyhlšky byl Ministerstvem financ rozesln v rmci připomnkovho řzen Českomoravsk konfederaci odborovch svazů a Svazu průmyslu a dopravy Česk republiky. Porušen 23 odst. 2 zkonku prce pak navrhovatel spatřuje v okolnosti, že nvrh vyhlšky nebyl předložen dalšm odborovm organizacm ani organizacm zaměstnavatelů, ačkoli tato vyhlška dopad, což plyne již z včtu ekonomickch činnost vypočtench v přloze vyhlšky, nejen na zaměstnavatele sdružen ve Svazu průmyslu a dopravy, ale i na celou řadu dalšch zaměstnavatelskch subjektů, kter jsou sdruženy v jinch organizacch zaměstnavatelů. Konkrtně pak namt nepředložen nvrhu Zaměstnavatelskmu svazu důlnho a naftovho průmyslu a Společenstv těžařů Česk republiky.
Z uvedenho důvodu je navrhovatel přesvědčen, že nvrh předmětn vyhlšky nebyl projednn s "přslušnmi organizacemi zaměstnavatelů", přičemž za ty je třeba považovat dle něj ty organizace, kter maj dostatečně reprezentativn postaven ve vztahu k druhům ekonomickch činnost, kter vykonvaj.
Nadto navrhovatel namt i okolnost, že ani v přpadě Českomoravsk konfederace odborovch svazů a Svazu průmyslu a dopravy Česk republiky nedošlo k takovmu projednn nvrhu vyhlšky, kter požaduje zkonk prce. Jakkoli z vrazu "projednn" obsaženho v ustanoven 23 odst. 2 zkonku prce neplyne podmněn přijet nvrhu souhlasem zainteresovanch subjektů, nicmně dle navrhovatele bylo by uveden zkonn ustanoven v zsadě zbytečn, nebyla-li by s nm spjata nutnost přihldnout k přpadnm nmitkm, zhodnotit je, jakož i projednat tyto nmitky se zainteresovanmi subjekty a vyrozumět je o přijatch zvěrech. V tto souvislosti navrhovatel uvd, že Svazu dopravy a průmyslu byl nvrh předmětn vyhlšky zasln 20. listopadu 2001 s tm, že připomnky je třeba zaslat do 22. listopadu 2001, tj. do dvou dnů (ačkoli legislativn pravidla vldy stanov 15 denn lhůtu pro podn připomnek), přičemž vyhlška č. 487/2001 Sb. byla publikovna ve Sbrce zkonů dne 20. prosince 2001 a činnosti nabyla 1. lednem 2002.
Navrhovatel kromě porušen stavně předepsanho způsobu přijet napaden vyhlšky namt i jej rozpor s stavnmi principy rovnosti a proporcionality. Uvd, že zvšen pojistnho bylo provedeno nerovnoměrně, kdy např. u ekonomickch činnost uvedench pod kdem 10.1, 12, 13 odvětvov klasifikace ekonomickch činnost (dle jen "OKEČ") došlo k nrůstu o vce než čtyřnsobek, zatmco u všech ostatnch maximlně o čtvrtinu. Tuto nerovnoměrnost pak shledv rozpornou s požadavkem, dle kterho přpadn rozdly mus bt věcně podloženy, např. prokazatelně vyšš mrou rizika. Touto pravou byli dle nzoru navrhovatele tudž určit zaměstnavatel vrazně vce zatženi než jin, aniž by tomu odpovdala i větš mra pravděpodobnosti razu či nemoci z povoln.
Zvěrem navrhovatel opakovaně zdůrazňuje oba jm tvrzen derogačn důvody, čili jak porušen stavně předepsanho způsobu přijet napaden vyhlšky, tak i jej obsahov rozpor s stavnm pořdkem, pročež navrhuje, aby stavn soud přijal nlez, jmž se vyhlška Ministerstva financ č. 487/2001 Sb., kterou se měn vyhlška Ministerstva financ č. 125/1993 Sb., kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, zrušuje.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnka řzen
K vzvě stavnho soudu podal podle 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen ministr financ.
Uvedl v něm, že zkonn pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln je upraveno ustanovenm 205d zkonku prce a vyhlškou č. 125/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, přičemž z hlediska vzniku tohoto pojištěn připomenul i 789 občanskho zkonku, jakož i specifick rys zkonnho pojištěn, tj. skutečnost, že vznik automaticky, tedy bez projevu vůle jeho subjektů, nastane-li skutečnost, se kterou prvn předpis spojuje vznik tohoto pojištěn. Poukzal na kritick nzor ministerstva k stavnosti předmětnho zkonnho pojištěn, jenž našel vrazu ve stanovisku ke kontrolnmu zvěru Nejvyššho kontrolnho řadu z kontroln akce 00/17 zaměřen na hospodařen s prostředky zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln. Tento kritick nzor je založen zejmna na nmitce popřen principu rovnch podmnek časti v hospodřsk soutěži, jelikož zkonn pojištěn mohou vykonvat jen dvě soukrom pojišťovny určen zkonem, aniž by zkon stanovil bližš podmnky jejich vběru, dle na nmitce neurčitosti pravy definice majetkov jmy, resp. přebytku, kter jsou vyjdřenm ekonomickho vsledku provozu zkonnho pojištěn za předchoz rok a neposkytuj zklad pro posuzovn ekonomickch vsledků pojišťoven, jakož i na nmitce neurčitosti zkonnho zmocněn Ministerstvu financ k vydn vyhlšky k pravě bližšch podmnek a sazeb pojistnho. Ministr financ považuje zkonn pojištěn v podmnkch tržn ekonomiky za anachronismus a poukazuje na pozitivn zkušenosti s aplikac povinnho pojištěn, např. u advoktů a patentovch zstupců.
častnk řzen ve vyjdřen upozorňuje na rozpor pravy obsažen v ustanoven 205d zkonku prce se zkladnmi principy soukromho pojištěn platnmi v Evropsk unii, jakož i na rozpor s komunitrnmi pravidly hospodřsk soutěže [čl. 86 psm. c) Smlouvy o založen Evropskho společenstv], neboť zkonn zvhodněn dvou pojišťoven oprvněnch provozovat zkonn pojištěn odpovědnosti za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln vytvř určitou nerovnost podmnek v tržn nabdce pojistnch produktů.
Vychzeje z tto kritiky stvajc zkonn pravy obsažen v 205d zkonku prce, se ve vyjdřen vyslovuje div nad skutečnost, že navrhovatel pomjej prvě tyto systmov nedostatky stvajc prvn pravy.
K nvrhu samotnmu pak častnk v prvn řadě poznamenv, že důvod novelizace vyhlšky č. 125/1993 Sb. vyplynul z materilu Analza nkladů pojišťoven na sprvn režii zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, kter byl předložen dne 31. řjna 2001 vldě k informaci. Dnem 1. ledna 2002 totiž nabyla činnosti vyhlška Ministerstva zdravotnictv ze dne 30. listopadu 2001 č. 440/2001 Sb., o odškodněn bolesti a ztžen společenskho uplatněn, kter nahradila vyhlšku Ministerstva zdravotnictv č. 32/1965 Sb., o odškodňovn bolesti a ztžen společenskho uplatněn, ve zněn pozdějšch předpisů. Vyhlška č. 440/2001 Sb., jež byla v době zpracovn napaden vyhlšky Ministerstva financ č. 487/2001 Sb. v konečn fzi legislativnho schvalovacho procesu, zvšila hodnotu bodu z 30 Kč na 120 Kč při hodnocen zdravotnho poškozen pracovnm razem nebo nemoc z povoln, a dle navšila i počet bodů dle jednotlivch poškozen zdrav. Dopad těchto změn do předmětnho zkonnho pojištěn tak dle častnka řzen bylo nutn eliminovat navšenm pojistnho, a to s činnost od 1. ledna 2003, aby pojistn placen zaměstnavateli za prvn čtvrtlet odpovdalo nově stanovenm podmnkm.
Ministr financ nesdl nzor navrhovatele, dle kterho nmitka porušen stavně předepsanho způsobu přijet u vyhlšky ministerstva zakld porušen čl. 79 odst. 3 stavy. čelem tto stavn maximy je dle něj zabrnit zakldat prva a ukldat povinnosti jinak než zkonem a v jeho mezch. častnk řzen dle upozorňuje, že zmocňovacm ustanovenm pro vydn předmětn vyhlšky je 205d odst. 7 zkonku prce, přičemž povinnost stanoven v 23 odst. 2 zkonku prce na jej přijet nedopad. Obsahem napaden vyhlšky je změna sazeb sprvn režie a změna sazeb pojistnho, přičemž v prvnm přpadě se jedn o nkladovou položku pojišťoven, v druhm pak o nkladovou položku zaměstnavatelů. V ždnm přpadě tedy dle ministra financ nebyly danou vyhlškou dotčeny důležit zjmy zaměstnanců. Ve vyjdřen je dle zdůrazněn čel předmětn vyhlšky, jakož i časově vypjat situace zapřčiněn dlkou procesu přijet vyhlšky Ministerstva zdravotnictv o odškodňovn bolesti a ztžen společenskho uplatněn, jež byly důvodem zkrcenho připomnkovho řzen, ve kterm Ministerstvo financ oslovilo Českomoravskou konfederaci odborovch svazů a Svaz průmyslu a dopravy Česk republiky. Pro uveden častnk řzen vyslovuje nzor, že v přpadě přijet vyhlšky č. 487/2001 Sb. nedošlo k porušen stavně předepsanho způsobu jejho přijet.
K nmitce nerovnosti a porušen principu proporcionality častnk řzen uvd, že vraznějš zvšen sazeb pojistnho (koeficient 4,2) se ukzalo nezbytn u těch ekonomickch činnost, kter dlouhodobě vykazuj nejnepřznivějš škodn průběh (v dobvn uhl činilo v roce 2000 pojistn plněn 778,9 % zaplacenho pojistnho, v dobvn uranu 509,0 % a v dobvn rud 118,6 %). Dle do skutečně vyplacench pojistnch plněn za rok 2000 bylo promtnuto zvšen hodnoty bodu za bolestn a ztžen společenskho uplatněn, přičemž vyhlška Ministerstva zdravotnictv navyšuje i počet bodů dle jednotlivch poškozen zdrav. Konečně si zvšen sazeb vyždal i nepřzniv vvoj vyplcench pojistnch plněn, kter rostla rychleji než přijat pojistn, a v roce 2001 byl již očekvn deficit z provozovn zkonnho pojištěn cca ve vši 171 mil. Kč, kter mus bt nahrazen pojišťovnm ze sttnho rozpočtu. Zkonn pojištěn je přitom provozovno systmem tzv. průběžnho financovn, tedy z pojistnho placenho v danm roce jsou hrazeny nroky poškozench zaměstnanců splatn v danm četnm obdob bez ohledu na to, kdy došlo ke škodě. To znamen, že z pojistnho placenho zaměstnavatelem jsou hrazeny škody, kter nastaly mnohdy v době, kdy zaměstnavatel sm ještě neexistoval. Takov systm dle ministra financ je možn provozovat pouze za předpokladu, že zruku za hradu škod na sebe převezme stt. Hodnota zvazků, kter takto v průběhu trvn zkonnho pojištěn vznikly a kter nejsou kryty z pojistnho, ale pouze zrukou sttu, čin zhruba 22 mld. Kč.
Dle častnka řzen by aplikace principu rovnosti a proporcionality ve smyslu nvrhu navrhovatele vedla k ještě větš deformaci systmu a neoprvněnmu přenšen nkladů spojench s hradou vzniklch škod z oblasti s vrazně vyššm vskytem škod na oblasti mně škodov. Jakkoli v takto založenm pojištěn m značnou vhu princip solidarity, přesto nelze u něj pomjet princip ekvivalence.
S ohledem na takto vyložen důvody častnk řzen odmt důvodnost uplatněn argumentace navrhovatele ve vztahu k vyhlšce č. 487/2001 Sb. a navrhuje zrušit 205d zkonku prce pro jeho nesoulad s stavou, a to včetně vyhlšky č. 125/1993 Sb., kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, ve zněn pozdějšch předpisů.
III.
Vedlejš častenstv Veřejnho ochrnce prv
Podle ustanoven 69 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, byl předmětn nvrh dne 10. dubna 2003 zasln Veřejnmu ochrnci prv, jenž ale svho oprvněn vstoupit do řzen v pozici vedlejšho častnka nevyužil.
IV.
Nařzen stnho jednn a replika navrhovatele k vyjdřen častnka řzen
Podle ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. stavn soud může se souhlasem častnků upustit od stnho jednn, nelze-li od tohoto jednn očekvat dalš objasněn věci. Vzhledem ke skutečnosti, že citovan ustanoven lze vzthnout na posouzen předmětn věci, stavn soud si vyždal od častnků řzen vyjdřen, zdali souhlas s upuštěnm od stnho jednn. Podnm ze dne 24. března 2004 Ing. J. Š., CSc., nměstek ministra financ, za častnka řzen vyjdřil s nvrhem stavnho soudu souhlas; naproti tomu podnm ze dne 8. dubna 2004 navrhovatel vyslovil s upuštěnm od stnho jednn nesouhlas, pročež bylo ve věci nařzeno stn jednn.
V předmětnm podn navrhovatel dle k vyjdřen častnka řzen uvd, že ustanoven 205d zkonku prce považuje za nesouladn se zkladnmi stavnmi požadavky kladenmi na rozsah materie, kter mus bt upravena na zkonn rovni, zroveň ale jeho zrušen, jakož i zrušen na něj navazujcch provděcch vyhlšek Ministerstva financ by dle jeho nzoru situaci nezlepšilo, jelikož v době podn nvrhu na zrušen vyhlšky č. 487/2001 Sb. neexistoval ždn nvrh nov prvn pravy dan problematiky. sil navrhovatele se proto zaměřilo na zrušen pouh novely - vyhlšky č. 487/2001 Sb., kterou se měn vyhlška č. 125/1993 Sb., neboť tato vyhlška nebyla dle něj přijata stavou předepsanm způsobem (čl. 79 odst. 3 stavy) a na rozdl od dřvějš pravy porušuje princip rovnosti. Dle navrhovatel nepovažuje častnka řzen za aktivně legitimovanho k podn nvrhu na zrušen zkona ( 64 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů), přičemž poukazuje na skutečnost, že ten mohl iniciovat novelu přslušnho ustanoven zkona cestou vldnho nvrhu zkona, resp. mohl k potřebn změně využt někter z novel zkonku prce z poslednch let.
Podle zjištěn navrhovatele Ministerstvo prce a socilnch věc začalo pracovat na věcnm změru prvn pravy pojištěn zaměstnanců, podle kterho by sprvou pojištěn měla bt pověřena Česk sprva socilnho zabezpečen. Jakkoli byl přslušn materil dne 31. března 2004 projednn vldou, dle navrhovatele nen v takov podobě, že by bylo možn v dohledn době očekvat přijet přslušnho zkona.
Z vyjdřen častnka řzen dle nzoru skupiny sentorů plyne, že k projednn předmětn vyhlšky s přslušnmi organizacemi zaměstnavatelů v dostatečnm rozsahu nedošlo, jelikož jej nvrh byl zasln pouze dvěma subjektům, a to Českomoravsk konfederaci odborovch svazů a Svazu průmyslu a dopravy Česk republiky v rmci "zkrcenho připomnkovho řzen". Je tedy nepochybn, že jin organizace sdružujc zaměstnavatele osloveny nebyly, v čemž je spatřovno porušen 23 odst. 2 zkonku prce. Pokud jde o konkrtn vši pojistnho vyjdřenho v promile, domnv se navrhovatel, že z vyjdřen častnka řzen přesvědčivm způsobem neplynou důvody pro změnu vše pojistnho, zejmna nen jasn vztah mezi zvšenm pojistnho v činnostech č. 10.1, 12 a 13 podle kdu OKEČ 4,2krt (v ostatnch přpadech pouze 1,4krt) a objemem vyplacench pojistnch plněn v těchto odvětvch činnosti.
Jakkoli dle dosavadn judikatury stavnho soudu v zsadě nen přpustn navrhovat zrušen novely prvnho předpisu [usnesen stavnho soudu sp. zn. Pl. S 25/2000, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 19, usn. č. 27], vzhledem k tomu, že důvody zrušen vyhlšky č. 487/2001 Sb. jsou spatřovny předevšm v procesn rovině, dle prvnho nzoru skupiny sentorů nelze v zsadě napadat novelizovan ustanoven v původnm prvnm předpisu (vyhlšce č. 125/1993 Sb.), neboť tohoto prvnho předpisu se důvody protistavnosti netkaj [s poukazem na analogick postup stavnho soudu v nlezu č. 476/2002 Sb. (sp. zn. Pl. S 5/02, Sbrka rozhodnut, svazek 28, nlez č. 117].
Ze všech v replice uvedench důvodů navrhovatel na zrušen vyhlšky č. 487/2001 Sb., kterou se měn vyhlška č. 125/1993 Sb., trv.
Nad rmec argumentů obsažench v nvrhu a v replice k vyjdřen častnka řzen navrhovatel u stnho jednn poukzal na snžen razovosti v důlnm průmyslu, a to aniž by k uvedenmu tvrzen učinil stavnmu soudu důkazn nvrh.
V.
Dikce napadenho prvnho předpisu
Vyhlška Ministerstva financ č. 487/2001 Sb. ze dne 20. prosince 2001, kterou se měn vyhlška Ministerstva financ č. 125/1993 Sb., kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, ve zněn pozdějšch předpisů, zn:
"Ministerstvo financ stanov podle 205d odst. 7 zkonku prce:
Čl. I
Vyhlška č. 125/1993 Sb., kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, ve zněn vyhlšky č. 43/1995 Sb., vyhlšky č. 98/1996 Sb. a vyhlšky č. 74/2000 Sb., se měn takto:
1. V 1 se odstavec 4 včetně poznmky pod čarou č. 2) zrušuje.
2. V 16 se čslo "25" nahrazuje čslem "13,5".
3. V přloze č. 2 ve sloupci označenm "Z vyměřovacho zkladu v promile" se čslo "12" nahrazuje čslem "50,4", čslo "7" se nahrazuje čslem "9,8", čslo "6" se nahrazuje čslem "8,4", čslo "5" se nahrazuje čslem "7", čslo "3" se nahrazuje čslem "4,2", čslo "2" se nahrazuje čslem "2,8", čslo "7,5" se nahrazuje čslem "10,5" a čslo "4" se nahrazuje čslem "5,6".
Čl. II
Přechodn ustanoven
Pokud bylo na pojistnm za 1. čtvrtlet roku 2002 zaplaceno přede dnem 1. ledna 2002 mně, než je stanoveno touto vyhlškou, zaměstnavatel pojistn doplat do 31. ledna 2002 do vše stanoven v čl. I; bylo-li toto pojistn zaplaceno v čstce vyšš, než je vše pojistnho za 1. čtvrtlet roku 2002 stanoven podle čl. I, pojišťovna zaměstnavateli přeplatek bez zbytečnho odkladu vrt.
Čl. III
činnost
Tato vyhlška nabv činnosti dnem 1. ledna 2002.
Ministr:
Ing. Rusnok v. r."
VI.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
Nvrh na zrušen vyhlšky Ministerstva financ č. 487/2001 Sb., kterou se měn vyhlška Ministerstva financ č. 125/1993 Sb., kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, ve zněn pozdějšch předpisů, byl podn skupinou dvancti sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky, a tedy v souladu s podmnkami obsaženmi v ustanoven 64 odst. 2 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. V předmětn věci na straně navrhovatele lze tudž konstatovat naplněn podmnek aktivn legitimace.
VII.
stavn konformita kompetence a legislativnho procesu
stavn soud v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je v řzen o kontrole norem povinen posoudit, zda napaden jin prvn předpis byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Vyhlška Ministerstva financ č. 487/2001 Sb., kterou se měn vyhlška Ministerstva financ č. 125/1993 Sb., kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, ve zněn pozdějšch předpisů, byla vydna ministrem financ dne 20. prosince 2001, byla jm podepsna, nsledně publikovna v čstce 176 Sbrky zkonů dne 31. prosince 2001 a podle čl. III. předmětn vyhlšky nabyla činnosti dnem 1. ledna 2002.
S ohledem na posuzovanou věc nutno uvst, že stavn soud ve sv ustlen judikatuře konstatoval, že novela prvnho předpisu nem samostatnou normativn existenci, nbrž se stv součst novelizovanho prvnho předpisu [nlez sp. zn. Pl. S 5/96 (Sbrka rozhodnut, svazek 6, nlez č. 98; vyhlšen pod č. 286/1996 Sb.), usnesen sp. zn. Pl. S 25/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 19, usn. č. 27), nlez sp. zn. Pl. S 33/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 25, nlez č. 28; vyhlšen pod č. 145/2002 Sb.)], a jako takov je posuzovna i jej stavnost. Jsou-li v řzen o kontrole norem derogačnmi důvody absence normotvorn kompetence, resp. porušen stavně předepsanho způsobu přijet prvnho předpisu, je pak posuzovna stavnost samotn novely [viz nlez sp. zn. Pl. S 5/02 (viz vše)].
Pravomoc ministerstva vydvat prvn předpisy k proveden zkona je založena čl. 79 odst. 3 stavy, a to za předpokladu danosti vslovnho zkonnho zmocněn. Tmto zmocněnm v předmětn věci je ustanoven 205d odst. 7 zkonku prce, podle něhož bližš podmnky a sazby pojistnho stanov vyhlškou Ministerstvo financ.
K stavnosti zkonnho zmocněn, jakož i k interpretaci zkonem stanovench mez pro podzkonnou normotvorbu se stavn soud vyslovil v řadě svch nlezů.
V nlezu sp. zn. Pl. S 3/2000 konstatoval (Sbrka rozhodnut, svazek 18, nlez č. 93; vyhlšen pod č. 231/2000 Sb.), že čl. 79 odst. 3 stavy je třeba interpretovat restriktivně, což znamen, že zmocněn k vydvn podzkonnch prvnch předpisů mus bt konkrtn, jednoznačn a jasn.
Byť ve vazbě na normotvornou pravomoc vldy, nicmně i s dopady pro dalš podzkonnou normotvorbu, stavn soud v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 45/2000, Sbrka rozhodnut, svazek 21, nlez č. 30; vyhlšen pod č. 96/2001 Sb., (obdobně pak i v nlezu sp. zn. Pl. S 5/01, Sbrka rozhodnut, svazek 24, nlez č. 149; vyhlšen pod č. 410/2001 Sb.) vymezil kautely, dle kterch sttn orgn, jenž je oprvněn k vydn podzkonnho prvnho předpisu, se "mus pohybovat ,secundum et intra legem', nikoli mimo zkon (praeter legem)", čili "zjednodušeně řečeno, m-li podle zkona bti X, přsluš" tomuto sttnmu orgnu "stanovit, že m bti X1, X2, X3, nikoli tž, že m bti Y". Dle stavn soud konstatoval, že z teoretickho hlediska je na podzkonn (provděc) prvn předpis kladen požadavek, aby byl obecn a dopadal tedy na neurčitou skupinu adrestů, neboť stava zmocňuje k prvn pravě, nikoli k vydn individulnho sprvnho aktu. Před excesy moci vkonn pak ochraňuje barira věc vyhrazench k regulaci toliko zkonům (tzv. vhrada zkona). stavn vymezen odvozen normotvorby exekutivy spočv dle zvěrů soudu, obsažench v uvedenm nlezu na nsledujcch zsadch:
- provděc prvn předpis mus bt vydn oprvněnm subjektem,
- nemůže zasahovat do věc vyhrazench zkonu (nemůže tedy stanovit primrn prva a povinnosti),
- mus bt zřejm vůle zkonodrce k pravě nad zkonn standard (mus bt tedy otevřen prostor pro sfru podzkonnho předpisu).
Vychzeje z naznačen rekonstrukce relevantnch stavnch ustanoven, jakož i hledisek posuzovn jejich uplatněn, lze dospět v předmětn věci k zvěru, že napaden vyhlška byla vydna Ministerstvem financ jako zkonem vslovně a konkrtně oprvněnm (kompetentnm) sttnm orgnem, svm obsahem tkajcm se sazeb a sprvn režie zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln pak nevybočila z mez stanovench zmocňovacm ustanovenm 205d odst. 7 zkonku prce.
Ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, pak stavnmu soudu ukld kromě přezkumu přijet a vydn prvnch předpisů v mezch stavou stanoven kompetence zvlště pak zkoumat přijet a vydn těchto předpisů stavně předepsanm způsobem.
Dodržen stavnch kautel legislativnho procesu nutno tedy odlišit od stavnho vymezen normotvorn kompetence. Touto legislativn směrnic, odpovdajc i koncepci doktrinrn, se stavn soud ve sv judikatuře i důsledně řd [viz nlez sp. zn. Pl. S 5/02 (viz vše)].
Z pohledu tohoto odlišen pak čl. 79 odst. 3 stavy představuje stavn rmec pro vymezen normotvorn kompetence sttnho orgnu, nikoli ale legislativnho procesu.
Ilustrac jedn z kautel stavně předepsanho způsobu přijet podzkonnho prvnho předpisu jsou konsekvence plynouc z stavnho pojmu prvnho sttu. Je-li podle 1 odst. 1 psm. e) a 3 odst. 1 zkona č. 309/1999 Sb., o Sbrce zkonů a o Sbrce mezinrodnch smluv, ve zněn pozdějšch předpisů, vyhlšen prvnch předpisů vydvanch ministerstvy ve Sbrce zkonů podmnkou jejich platnosti, nelze než tuto pravu obsaženou v rovině prva jednoduchho podřadit pod rmec plynouc z pojmu prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy), a to v dan souvislosti pod stavn povinnost sttu veřejně vyhlsit a informačně tak zpřstupnit prvn řd. Splněn tto povinnosti je nezbytnm předpokladem vynucovn prva, spjatho s uplatňovnm zsady neznalost prva neomlouv (ignorantia legis neminem excusat).
Nen-li prava legislativnho procesu, jež je součst jednoduchho prva, vyjdřenm stavnho principu, i jej přpadn porušen derogačn důvod, a to ve smyslu 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, pro nedodržen stavně předepsanho způsobu přijet zkona nebo jinho prvnho předpisu, nezakld.
V posuzovan věci je navrhovatelem namtno jednak porušen ustanoven 23 odst. 2 zkonku prce a porušen zsad připomnkovho řzen, a to opomenutm relevantnch připomnkovch mst, neposkytnutm dostatečn lhůty pro posouzen nvrhu vyhlšky, neprojednnm připomnek a jejich nevyhodnocenm. Argumentuje-li navrhovatel ve prospěch aplikace 23 odst. 2 zkonku prce na dan přpad dopadem zvšen pojistnho na vši mezd a tm i na důležit zjmy zaměstnanců, dle častnka řzen obsahem napaden vyhlšky je změna sazeb sprvn režie a změna sazeb pojistnho, přičemž v prvnm přpadě se jedn o nkladovou položku pojišťoven, v druhm pak o nkladovou položku zaměstnavatelů, pročež dle něj nebyly danou vyhlškou dotčeny důležit zjmy zaměstnanců. Nedostatečnost lhůty k posouzen nvrhu vyhlšky častnk řzen pak objasňuje časovou tsn v relaci k nově přijman vyhlšce Ministerstva zdravotnictv č. 440/2001 Sb., o odškodněn bolesti a ztžen společenskho uplatněn.
Ustanoven 23 odst. 2 zkonku prce upravuje povinnost projednat nvrhy zkonů a nvrhy ostatnch prvnch předpisů tkajcch se důležitch zjmů zaměstnanců, zejmna hospodřskch, vrobnch, pracovnch, mzdovch, kulturnch a socilnch podmnek, s přslušnmi střednmi odborovmi orgny a přslušnmi organizacemi zaměstnavatelů. Smyslem tohoto zkonnho ustanoven je zakotven mechanismu tripartity i do rmce legislativnho procesu za čelem dosažen socilnho smru. Tmto ustanovenm nen ale založena normotvorn kompetence uvedench odborovch orgnů a organizac zaměstnavatelů (ve smyslu korporativnho systmu) podle čl. 79 odst. 3 stavy.
Prvn řd kromě perfektnch norem obsahuje i tzv. leges imperfectae. Ty, neobsahujce sankci, nejsou nezbytně vrazem neplnosti prvn regulace, a tedy nelze je bez dalšho spojovat s mezerami v prvu. Demokratick prvn řd, jenž je dn demokratickou legitimitou, je založen prvotně na konsenzu, sankce v něm představuje toliko ultima ratio prvn regulace. Jsou v něm tedy nezbytně obsaženy i prvn normy, jež, neobsahujce sankce, jsou spjaty s akceptac vlivem demokratick politick kultury (political correctness).
Za takovou imperfektn prvn normu, jež se nota bene nedotk vymezen pravomoci, nutno považovat i ustanoven 23 odst. 2 zkonku prce.
stavn soud přitom přisvědčuje navrhovateli, skupině sentorů, ohledně přpadnosti podřazen předmětn vyhlšky pod rmec vymezen ustanovenm 23 odst. 2 zkonku prce, jelikož zvšen pojistnho může mt reln průmět ve vši mezd. Přisvědčuje i nmitce nereprezentativnosti vběru připomnkovch mst, což plyne i z vyjdřen častnka řzen, ve kterm se objasňuje opodstatněnost nerovnosti pravy sazeb vyšš razovost v důlnm a těžařskm průmyslu, přičemž předmětn vyhlška nebyla předložena k připomnkovmu posouzen Zaměstnavatelskmu svazu důlnho a naftovho průmyslu a Společenstv těžařů Česk republiky. Konečně stavn soud přisvědčuje i nmitce nedostatečnosti lhůty k vyjdřen, neprojednn a nevyhodnocen připomnek. Způsob, jakm se v dan věci uskutečnilo připomnkov řzen, nelze hodnotit pro uveden okolnosti jinak než jako formln, či formalistick naplněn zkonn povinnosti bez naplněn jejho čelu, čili, a to pro imperfekci předmětn zkonn normy, jako porušen political correctness. Ta ale sama o sobě, jak bylo již vyloženo, důvodnost porušen stavně stanovenho postupu přijmn a vydn jinho prvnho předpisu nezakld.
Podle čl. 16 odst. 1 legislativnch pravidel vldy (schvlench usnesenm vldy č. 188 ze dne 19. března 1998) nvrh vyhlšky zašle orgn, kter jej vypracoval, přesně stanovenm sttnm orgnům, jakož i dalšm připomnkovm mstům určenm orgnem, kter nvrh vyhlšky vypracoval, považuje-li to uveden orgn s přihldnutm k obsahu nvrhu vyhlšky za potřebn. Legislativn pravidla vldy přitom nemaj povahu prvnho předpisu, jsou intern normativn směrnic, zavazujc ji samotnou, členy vldy, jakož i j podřzen orgny.
Porušen čl. 16 odst. 1 legislativnch pravidel, jež lze konstatovat z důvodů obdobnch, jak byly uvedeny v souvislosti s posouzenm dopadu 23 odst. 2 zkonku prce na posuzovanou věc, bez dalšho, tj. bez porušen stavou a zkonem stanoven kompetence, přp. bez porušen stavně předepsanho způsobu přijet a vydn jinho prvnho předpisu (např. absenc jejho publikovn stanovenm způsobem ve Sbrce zkonů), derogačn důvod podle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, pro nedodržen stavně předepsanho způsobu přijet zkona nebo jinho prvnho předpisu nezakld.
Pro vše naznačen důvody stavn soud dospěl k zvěru, že napaden vyhlška byla přijata a vydna v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
VIII.
Obsahov soulad napadenho prvnho předpisu s stavnm pořdkem a zkony
Podle ustlenho nzoru stavnho soudu je tento soud při svm rozhodovn rozsahem podanho nvrhu vzn a ve svm rozhodnut z jeho hranic (ultra petitum) vykročit nemůže [viz např. rozhodnut ve věci sp. zn. Pl. S 16/94 (Sbrka rozhodnut, svazek 2, usn. č. 14), sp. zn. Pl. S 8/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 83; vyhlšen pod č. 29/1996 Sb.), sp. zn. Pl. S 5/01 (viz vše). Z takto vymezenho rmce stavnho přezkumu nevybočil ani prvnm nzorem vyslovenm ve věci sp. zn. Pl. S 15/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 24, nlez č. 164; vyhlšen pod č. 424/2001 Sb.): "V situaci, kdy v důsledku zrušen určitho zkonnho ustanoven derogačnm nlezem stavnho soudu ustanoven jin, obsahově od předchozho odvisl, ztrc rozumn smysl, tj. ztrc opodstatněnost sv normativn existence, je tm dn důvod pro zrušen i tohoto zkonnho ustanoven, a to aniž by se jednalo o postup ultra petitum. Platnost takovho ustanoven zanik totiž na zkladě principu cessante ratione legis, cessat lex ipsa, derogace proveden stavnm soudem m proto toliko evidenčn, technickou povahu.".
Je-li navrhovatelem v řzen o kontrole norem namtno porušen stavnm pořdkem vymezench kautel kompetence a legislativnho procesu ( 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.), je pak petit dn okruhem všech ustanoven tvořcch prvn předpis, na kter vytkan deficity stavnosti dopadaj.
Jakkoli stavn soud opakovaně zdůraznil, že při posuzovn rozporu zkona, přp. jeho jednotlivch ustanoven s stavnm pořdkem je vzn pouze petitem a nikoli jeho odůvodněnm [(nlez sp. zn. Pl. S 16/93 (Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 25; vyhlšen pod č. 131/1994 Sb.) a dalš)], z uvedenho neplyne zvěr, dle něhož navrhovatele v řzen o kontrole norem, argumentuje-li obsahovm nesouladem zkona s stavnm pořdkem, nezatěžuje břemeno tvrzen. Jinmi slovy, broj-li navrhovatel proti obsahovmu nesouladu zkona s stavnm pořdkem, pro čely stavnho přezkumu nepostačuje toliko označen ke zrušen navrhovanho zkona, přp. jeho jednotlivch ustanoven, nbrž je nezbytn z jeho strany i uvst důvod namtan protistavnosti. stavn soud pak v rmci přezkumu nen tmto důvodem vzn - je vzn toliko petitem, nikoli ale rozsahem přezkumu danm důvody obsaženmi v nvrhu na kontrolu norem. Uveden postup stavn soud uplatnil již v řzen sp. zn. Pl. S 16/93 (viz vše), v němž navrhovatel se v petitu domhali zrušen celho zkona č. 183/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ve zněn pozdějšch zkonů, v odůvodněn svho nvrhu ale uvedli tvrzen důvody protistavnosti toliko některch jeho ustanoven, přičemž protistavnost zbylch spatřovali v blže nespecifikovanch "vnitřnch nvaznostech" v zkoně. Pot, co stavn soud tyto "vnitřn nvaznosti" neshledal, dan nvrh zamtl, a to aniž by se zabval stavnost tzv. zbylch ustanoven.
Neunese-li navrhovatel v řzen o kontrole norem břemeno tvrzen protistavnosti, nelze než považovat takov nvrh za rozporn s ustanovenm 34 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., a tedy nezpůsobil meritornho projednn.
V předmětn věci se skupina sentorů ve svm nvrhu domh zrušen vyhlšky č. 487/2001 Sb. jednak z důvodů porušen čl. 79 odst. 3 stavy a 23 odst. 2 zkonku prce, tj. z důvodů porušen stavn a zkonn pravy legislativnho procesu normotvornm orgnem, a jednak z důvodů obsahovch - v ustanoven přlohy č. 2 vyhlšky č. 125/1993 Sb., ve zněn vyhlšky č. 487/2001 Sb., , u ekonomickch činnost uvedench pod kdem 10.1, 12 a 13 OKEČ namt rozpor s principy rovnosti a proporcionality u sazeb pojistnho podle převažujcch činnost vykonvanch zaměstnavatelem stanovench z vyměřovacho zkladu v promile. Navrhovatel tudž kumuluje důvody stavnho deficitu legislativnho procesu a obsahovch nmitek protistavnosti. Z pohledu vše vyložench zsad tkajcch se rozsahu stavnho přezkumu v řzen o kontrole norem pak pro dan přpad plyne zvěr, dle něhož platnost cel navrhovatelem napaden vyhlšky č. 487/2001 Sb. je stavnm soudem posuzovna toliko z důvodů namtanho porušen stavnch kautel legislativnho procesu, rozsah přezkumu obsahovho souladu je ale vymezen toliko těmi ustanovenmi vyhlšky č. 487/2001 Sb., u nichž navrhovatel unesl břemeno tvrzen, tj. ustanovenmi přlohy č. 2 vyhlšky č. 125/1993 Sb., ve zněn vyhlšky č. 487/2001 Sb., ekonomickmi činnostmi uvedenmi pod kdem 10.1, 12 a 13 OKEČ.
Namt-li navrhovatel protistavn nerovnost a porušen principu proporcionality předmětnou vyhlškou zavedench sazeb pojistnho, častnk řzen ve svm vyjdřen objasňuje tuto skutečnost tm, že vraznějš zvšen sazeb pojistnho (koeficient 4,2) se ukzalo nezbytn u těch ekonomickch činnost, kter dlouhodobě vykazuj nejnepřznivějš škodn průběh (v dobvn uhl činilo v roce 2000 pojistn plněn 778,9 % zaplacenho pojistnho, v dobvn uranu 509,0 % a v dobvn rud 118,6 %).
stavn soud se komplexně zabval otzkou rovnosti v rozhodnut sp. zn. Pl. S 33/96, Sbrka rozhodnut, svazek 8, nlez č. 67; vyhlšen pod č. 185/1997 Sb. (z rozhodnut dalšch pak zejmna nlez sp. zn. Pl. S 4/99, Sbrka rozhodnut, svazek 14, nlez č. 93, vyhlšen pod č. 192/1999 Sb.). Ztotožnil se [a to zejmna v nlezech sp. zn. Pl. S 16/93 (viz vše), sp. zn. Pl. S 36/93 (Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 24; vyhlšen pod č. 132/1994 Sb.), sp. zn. Pl. S 5/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 74; vyhlšen pod č. 6/1996 Sb.) a sp. zn. Pl. S 9/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 16; vyhlšen pod č. 107/1996 Sb.)] s chpnm stavnho principu rovnosti, jak byl vyjdřen stavnm soudem ČSFR (nlez sp. zn. Pl. S 22/92, Sbrka usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, nlez č. 11): "Je věc sttu, aby v zjmu zabezpečen svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nemůže postupovat libovolně ... Pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt jenom na zkladě odvoln se na veřejn hodnoty.".
stavn soud tmto odmtl absolutn chpn principu rovnosti, přičemž dle konstatoval: "rovnost občanů nelze chpat jako kategorii abstraktn, nbrž jako rovnost relativn, jak ji maj na mysli všechny modern stavy" [(sp. zn. Pl. S 36/93 (viz vše)]. Obsah principu rovnosti tm posunul do oblasti stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn subjektů a prv. Hledisko prvn, jež lze označit termnem neakcesorick nerovnosti, vymezil tedy vyloučenm libovůle (svvole) při danm odlišovn.
Hledisko druh vyplv z prvnho nzoru vyjdřenho v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 4/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 3, nlez č. 29; vyhlšen pod č. 168/1995 Sb.): "nerovnost v socilnch vztazch, m-li se dotknout zkladnch lidskch prv, mus doshnout intenzity, zpochybňujc, alespoň v určitm směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušenm rovnosti spojeno i porušen jinho zkladnho prva" [shodně sp. zn. Pl. S 5/95 (viz vše)]. Hlediskem druhm při posuzovn protistavnosti prvnho předpisu zakldajcho nerovnost je touto nerovnost založen dotčen některho ze zkladnch prv a svobod (nerovnost akcesorick).
K otzce možn kvalifikace pravy zkonem stanovenho povinnho pojištěn ve smyslu vyvlastněn, přp. omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), se stavn soud vyslovil v nlezu sp. zn. Pl. S 12/94 (Sbrka rozhodnut, svazek 3, nlez č. 20; vyhlšen pod č. 92/1995 Sb.). Konstatoval, že prvn prava placen pojistnho nezakld vyvlastněn, jelikož "čl. 11 odst. 4 Listiny m na mysli věcn prva", přičemž "mezi takov nepatř přjem z vdělečn činnosti".
Ve věci sp. zn. Pl. S 3/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 27, nlez č. 105; vyhlšen pod č. 405/2002 Sb.) a sp. zn. Pl. S 12/03 (Sbrka rozhodnut, svazek 32, nlez č. 37; vyhlšen pod č. 300/2004 Sb.) stavn soud posuzoval otzku stavnosti jin zkonem stanoven povinn peněžit platby, a to vše pokuty ve stavebnm řzen. Konstatoval, že "zkonem stanoven minimln vše pokuty mus bt nastavena tak, aby umožňovala alespoň do určit mry zohlednit majetkov a osobn poměry delikventa, v danm přpadě tak, aby uložen pokuty, byť i v minimln vši, nemělo pro delikventa likvidačn činek, přpadně aby nezpůsobovalo, že podnikatelsk činnost po značn (několikalet) časov obdob ztrat jakkoliv smysl". Nen-li respektovna tato zsada, jedn se pak dle přesvědčen stavnho soudu o takov zsah do majetkovch prv jednotlivce, jenž vzhledem ke sv intenzitě představuje porušen čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva").
Evropsk soud pro lidsk prva ve sv judikatuře považuje zdaněn dle rozdlnch majetkovch a přjmovch kritri za věcně odůvodněn a nezakldajc dotčen v prvech plynoucch z čl. 14 mluvy (viz J. A. Frowein, W. Peukert, Europische Menschenrechtskonvention. EMRK-Kommentar, 2. Aufl., Kehl-Strassburg-Arlington 1996, s. 476). Jakkoli oprvněn sttu ke stanovovn dan a jinch poplatků, jakož i pokut plyne z čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, nicmně z judikatury Soudu a Komise plyne, že tmto nen plně odstraněna ochrana vlastnictv v oblasti dan, poplatků a peněžnch sankc. Zůstv totiž zachovna možnost přezkoumvat, zdali daně, poplatky a peněžn sankce nejsou zneužvny anebo nejsou neproporcionln. Přkladem takto posuzovanch jsou daně s konfiskačnmi dopady, jež lze uhradit pltcem daně toliko z podstaty majetku. (Viz J. A. Frowein, W. Peukert, Europische Menschenrechtskonvention. EMRK-Kommentar, 2. Aufl., Kehl-Strassburg-Arlington 1996, s. 824.)
Ilustrac obsahově obdobnou z okruhu evropskch stavnch soudů je i judikatura Spolkovho stavnho soudu SRN (BVerfGE, 93, 121 a nsl.; 97, 350; k interpretaci uveden judikatury viz kupř. J.-R. Sieckmann, Grundrechtliche Abwgung als Rechtsanwendung - das Problem der Begrenzung der Besteuerung. Der Staat, 41. Band, 2002, Heft 3, s. 385-405; Berliner Kommentar zum Grundgesetz, Hrsg. K.H. Friauf, W. Hfling, Berlin 2003, C Art. 14).
Z vše naznačench vchodisek lze nastnit pro přezkum stavnosti zkonn pravy daně, poplatku, přp. jin obdobn zkonem stanoven povinn dvky (v tom rmci i zkonem stanovenho povinnho pojištěn), jakož i peněžnch sankc, nsledujc kautely:
Z stavnho principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 stavy), jakož i z stavnho vymezen zkonodrn moci (čl. 15 odst. 1 stavy) plyne pro zkonodrce širok prostor pro rozhodovn o předmětu, mře a rozsahu dan, poplatků a peněžnch sankc. Zkonodrce přitom nese za důsledky tohoto rozhodovn politickou odpovědnost.
Jakkoli je daň, poplatek, přp. peněžit sankce veřejnoprvnm povinnm peněžitm plněnm sttu, a tedy zsahem do majetkovho substrtu, a tudž i vlastnickho prva povinnho subjektu, bez naplněn dalšch podmnek nepředstavuje dotčen v stavnm pořdkem chrněn vlastnick pozici (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě).
stavn přezkum daně, poplatku a peněžit sankce zahrnuje posouzen z pohledu dodržen kautel plynoucch z stavnho principu rovnosti, a to jak neakcesorick (čl. 1 Listiny), tj. plynouc z požadavku vyloučen svvole při odlišovn subjektů a prv, tak i akcesorick v rozsahu vymezenm v čl. 3 odst. 1 Listiny (hypotetickou ilustrac porušen kautel akcesorick nerovnosti by byla prava odlišujc vši dan s ohledem na nbožensk vyznn, jež by ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny byla diskriminačn a zroveň by zashla do zkladnho prva plynoucho z čl. 15 odst. 1).
Je-li předmětem posouzen stavnost akcesorick nerovnosti vzhledem k vyloučen majetkov diskriminace, přpadně toliko posouzen skutečnosti, nepředstavuje-li daň, poplatek, přp. peněžit sankce přpadn dotčen v prvu vlastnickm (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě), je takov přezkum omezen na přpady, v nichž hranice veřejnoprvnho povinnho peněžitho plněn jednotlivcem sttu vůči majetkovmu substrtu jednotlivce nabv škrtcho (rdouscho) působen; jinmi slovy vyjdřeno, m-li posuzovan daň, poplatek, přp. peněžn sankce ve svch důsledcch konfiskačn dopady ve vztahu k majetkov podstatě jednotlivce.
Z pohledu takto vyložen struktury přezkumu stavnosti zkonn pravy daně, poplatku, přp. jin obdobn zkonem stanoven povinn dvky (v tom rmci i zkonem stanovenho povinnho pojištěn), jakož i peněžnch sankc, lze argumentaci navrhovatele podřadit pod kategorii neakcesorick nerovnosti. Pro stavn konformitu posuzovan prvn pravy z hlediska neakcesorick nerovnosti postačuje, nachz-li se hodnocen klasifikace v nějakm racionlnm vztahu k čelu zkona, tj., může-li nějakm způsobem dosažen tohoto čelu ovlivnit.
Je-li čelem odlišen sazeb pojistnho zajistit jeho plněn v zvislosti od struktury pojistnch udlost a jestliže z dajů obsažench ve vyjdřen častnka řzen plyne nejnepřznivějš škodn průběh v oboru důlnho a těžařskho průmyslu, nelze než rozdl v sazbch pojistnho upravench v přloze č. 2 vyhlšky č. 125/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, označit jako korespondujc s častnkem řzen naznačenm čelem předmětn prvn pravy. Pro uveden okolnosti nelze přisvědčit nmitce navrhovatele tkajc se protistavn nerovnosti napaden prvn regulace.
V předmětn věci stavn soud dle neshledal, že by v bodech 10.1, 12 a 13 přlohy č. 2 vyhlšky č. 125/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, stanoven sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln měly vůči zaměstnavatelům konfiskačn dopady ve vztahu k jejich majetkov podstatě, a tudž neshledal důvodnost přpadn nmitky dotčen prva vlastnickho dle čl. 11 Listiny, přp. čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě.
Na zkladě takto vyložench důvodů stavn soud nvrh skupiny sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky na zrušen vyhlšky Ministerstva financ č. 487/2001 Sb., kterou se měn vyhlška Ministerstva financ č. 125/1993 Sb., kterou se stanov podmnky a sazby zkonnho pojištěn odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovnm razu nebo nemoci z povoln, ve zněn pozdějšch předpisů, zamtl.
IX.
Aktivn legitimace častnka řzen pro podn nvrhu na kontrolu norem
Nvrhem na zahjen řzen je vymezen předmět řzen. Podle sv ustlen judikatury je stavn soud při rozhodovn rozsahem podanho nvrhu vzn a ve svm rozhodnut z jeho hranic (ultra petitum) vykročit nemůže (viz např. rozhodnut ve věci sp. zn. Pl. S 16/94, sp. zn. Pl. S 8/95). V nlezu sp. zn. Pl. S 15/01, aniž by tm vybočil z uveden maximy, stavn soud konstatoval, že v situaci, kdy v důsledku zrušen určitho zkonnho ustanoven derogačnm nlezem stavnho soudu ustanoven jin, obsahově od předchozho odvisl, ztrc rozumn smysl, tj. ztrc opodstatněnost sv normativn existence, je tmto dn důvod pro zrušen i tohoto zkonnho ustanoven, a to aniž by se jednalo o postup ultra petitum. Platnost takovho ustanoven zanik totiž na zkladě principu cessante ratione legis, cessat lex ipsa, derogace proveden stavnm soudem m proto toliko evidenčn, technickou povahu.
Řzen o kontrole norem je přitom vedeno zsadou oficiality, jejmž komponentem je i vyloučen možnosti zpětvzet nvrhu [viz usnesen sp. zn. Pl. S 8/95 ze dne 12. července 1995 (nepublikovno)]. Nicmně vymezen předmětu řzen však zůstv v procesn dispozici navrhovatele, pročež stavn soud v řzen o kontrole norem připustil v dosavadn judikatuře změnu (rozšřen) nvrhu toliko a vlučně na nvrh navrhovatele [viz např. usnesen ve věci sp. zn. Pl. S 8/02 ze dne 20. listopadu 2002 (nepublikovno)].
Nvrh ministra financ jako častnka řzen na zrušen 205d zkonku prce a k němu akcesorick nvrh na zrušen vyhlšky č. 125/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, ( 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.) nutno pro uveden okolnosti kvalifikovat jako nvrh podan zjevně neoprvněnou osobou, což založilo důvod jeho odmtnut podle 43 odst. 1 psm. c) zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.