Ve věci návrhu na zrušení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb. 47/2009 účinný od 13.02.2009

Schválené: 09.12.2008
Účinnost od: 13.02.2009
Autor: Ústavního soudu
Oblast: SOUDNÍ PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ JINÝCH ORGÁNŮ., Cizinecký režim., Právní postavení cizinců.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb. 47/2009 účinný od 13.02.2009
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 47/2009 s účinností od 13.02.2009
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

47/2009 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 9. prosince 2008 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský (soudce zpravodaj), Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu, za nějž jedná JUDr. Petr Příhoda, předseda senátu Nejvyššího správního soudu, na zrušení ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, takto:

* pozn.red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, usn. č. 39

Ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodněn

I.

Rekapitulace nvrhu

1. Nvrhem podanm podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen „stava“) a 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, se Nejvyšš sprvn soud (dle tž „navrhovatel“) domhal vydn nlezu, jmž se ustanoven 171 odst. 1 psm. c) (dle tž „napaden ustanoven“) zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů (dle jen „zkon o pobytu cizinců“), ve zněn zkona č. 161/2006 Sb., zruš. Napaden ustanoven vylučuje ze soudnho přezkumu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, pokud se před zahjenm řzen o tomto vyhoštěn cizinec zdržoval na zem nebo v tranzitnm prostoru mezinrodnho letiště neoprvněně. Navrhovatel spatřuje rozpor napadenho ustanoven s čl. 36 odst. 2 a s čl. 10 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“).

2. Z nvrhu vyplv, že Nejvyšš sprvn soud vede řzen o kasačn stžnosti sp. zn. 8 As 42/2006, ve kterm se stěžovatel, N. X. T. a D. A., domhaj zrušen usnesen Městskho soudu v Praze č. j. 8 Ca 339/2005-29 ze dne 18. 5. 2006. Napadenm usnesenm byla odmtnuta jejich žaloba proti rozhodnut přslušnch orgnů o sprvnm vyhoštěn prvně jmenovanho z přechodnho pobytu na zem Česk republiky ve smyslu 119 odst. 1 psm. a) bod 3, psm. b) bod 1, psm. c) bod 2, 3 zkona č. 326/1999 Sb.

3. Sprvn vyhoštěn bylo uděleno v nvaznosti na pobytovou kontrolu, kterou cizineck policie provedla dne 22. 6. 2005. Při tto kontrole N. X. T. předložil padělan cestovn doklad znějc na ciz jmno. Po zjištěn jeho prav totožnosti přslušn orgny rovněž shledaly, že mu již dřve bylo uděleno sprvn vyhoštěn z přechodnho pobytu na zem ČR s dobou platnosti od 26. 1. 2001 do 26. 1. 2004. N. X. T. uvedl, že žije ve společn domcnosti s družkou D. A., občankou Česk republiky, s nž plnuje sňatek a rodinu, a že vyhoštěn by představovalo zsah do jeho soukromho a rodinnho života. Sprvn orgn v odůvodněn svho rozhodnut uvedl, že přihldl ke všem zjištěnm skutkům, jichž se cizinec na zem ČR dopustil, k dopadu na jeho soukrom život a bezpečnost Česk republiky a Evropsk unie a ochraně proti nedovolen migraci. Dospěl k zvěru, že udělen sprvnho vyhoštěn nebude nepřiměřenm zsahem do soukromho života cizince, neboť ten zde sice m družku, avšak už v minulosti věděl, že na zem Česk republiky pobv v rozporu se zkonem a tuto situaci sm řdně neřešil. Odvolac sprvn orgn k odvoln stěžovatelů přezkoumal rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, přičemž v relevantnch čstech vroku zůstalo napaden rozhodnut beze změny.

4. N. X. T. a D. A. nsledně podali žalobu k Městskmu soudu v Praze, kter ji odmtl s poukazem na 171 psm. c) zkona o pobytu cizinců. V odůvodněn svho rozhodnut uvedl, že provedenm sprvnm i trestnm řzenm bylo doloženo, že se N. X. T. před zahjenm řzen o vyhoštěn zdržoval na zem Česk republiky na zkladě padělanch dokladů, tedy neoprvněně, a že v danm přpadě je přezkoumn soudem vyloučeno.

5. Při projednvn kasačn stžnosti dospěl Nejvyšš sprvn soud k zvěru, že je napaden ustanoven zkona o pobytu cizinců v rozporu s vše uvedenmi ustanovenmi Listiny, a proto podal k stavnmu soudu nvrh na jeho zrušen.

6. Navrhovatel uvd, že „podle ustanoven čl. 36 odst. 2 Listiny m každ, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn moci, prvo obrtit se na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, pokud zkon nestanov jinak. Z takov pravomoci soudu nesm bt ovšem vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny.“ Odkazuje na čl. 14 odst. 1 Listiny, podle kterho je zaručena svoboda pohybu a pobytu na zem Česk republiky, a upozorňuje, že cizinec může bt podle ptho odstavce thož člnku vyhoštěn jen v přpadech stanovench zkonem. Nejvyšš sprvn soud rovněž cituje čl. 10 odst. 2 Listiny, zakotvujc prvo na ochranu před neoprvněnm zasahovnm do soukromho a rodinnho života.

7. Navrhovatel odlišuje předchoz judikaturu stavnho soudu, konkrtně usnesen sp. zn. III. S 219/04 ze dne 23. 6. 2004 (U 39/33 SbNU 591)*, kde se stavn soud podle navrhovatele „vyjdřil v souvislosti s přezkumem nroku na udělen vza, že subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem ČR neexistuje, protože je věc suvernnho sttu, za jakch (nediskriminujcch) podmnek připust pobyt cizinců na svm zem. Na udělen vza nen dle vslovnho zněn zkona prvn nrok.“ stavn soud tak podle navrhovatele „dospěl k zvěru, že otzka udělovn vz je ponechna na sprvnm uvžen přslušnch sprvnch orgnů.“

8. Podle navrhovatele však v přpadě sprvnho vyhoštěn na zkladě napadenho ustanoven jde o jinou situaci: „Sprvn vyhoštěn jakožto sprvn sankce nen otzkou sprvnho uvžen, nastupuje, jsou-li splněny podmnky pro jeho uložen. Zkon o pobytu cizinců obsahuje v hlavě X. taxativn včet přpadů, kdy lze cizince vyhostit. Možn nepřzniv nsledky sprvnho vyhoštěn se zkon snaž zmrnit ustanovenm 122, kde jsou zakotveny podmnky k odstraněn tvrdosti sprvnho vyhoštěn. Stvajc prvn prava neumožňujc soudn přezkum těchto sprvnch rozhodnut zakld v rmci sttn sprvy prostor pro netransparentn rozhodovn se všemi z toho vyplvajcmi důsledky na kvalitu sprvnch rozhodnut, v meznch přpadech může vst i ke korupci. Neexistuje ždn objektivn a nestrann mechanismus (v přpadě orgnů sttn sprvy se jedn o instančn kontrolu individulnch sprvnch aktů), jmž by se prověřilo, zda jsou v danm přpadě skutečně naplněny důvody vyhoštěn stanoven zkonem (čl. 14 odst. 5 Listiny). Nezkonn sprvn vyhoštěn může představovat vrazn a obtžně napraviteln zsah do soukromho, resp. rodinnho života, garantovanho čl. 10 odst. 2 Listiny, či prva podnikat či provozovat jinou hospodřskou činnost (čl. 26 odst. 1 Listiny).“

9. Na podporu sv argumentace navrhovatel poukazuje na zvěry vysloven Nejvyššm soudem k možnosti uložen trestu vyhoštěn. V rozsudku ze dne 3. 9. 1997 sp. zn. 2 Tzn 60/97 (č. 13/1998 Sb. rozh. tr.) uvedl, že „trest vyhoštěn je možn uložit pouze v přpadech, v kterch to nevylučuj osobn poměry obviněnho, zejmna jeho rodinn vztahy a osobn vazby k určitmu mstu v Česk republice, kde prožil převžnou čst svho života. Jen tak je možn zajistit, aby uložen trest nebyl nepřiměřenm zsahem do jeho života (...). Jen takov rozhodnut je pak v souladu i s čl. 8 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (...).“ Podle nzoru navrhovatele představuj trestn činy z pohledu intenzity společensk nebezpečnosti kategorii protiprvnch činů, jež jsou „vrazněji společensky nebezpečnějš než sprvn delikty.“ Tm spše je podle navrhovatele nutn dospět k zvěru, že totž mus platit v oblasti ukldn sprvnho vyhoštěn, nehledě na to, že dopady trestu vyhoštěn a sprvnho vyhoštěn do soukromho života jednotlivce jsou obdobn. Podle navrhovatele by „prvo na rodinn život, resp. možn vrazn zsahy do něj, [...] měly bt brny v vahu i v přpadech ukldn sprvnho vyhoštěn. V přpadě tvrzench zsahů do zkladnch prv, mus zkon připouštět soudn přezkum sprvnch rozhodnut.“

10. Navrhovatel rovněž odkazuje na judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tž „ESLP“). V rozsudku ESLP ve věci Berrehab proti Nizozemsku č. 10730/84 ze dne 21. 6. 1988 připustil podle nzoru navrhovatele tento soud, že mluva o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“) „nezakazuje smluvnm sttům regulovat vstup a pobyt cizinců v zemi, avšak přijat omezujc opatřen by měla bt proporcionln ve vztahu ke sledovanmu cli.“ Soud tak podle vkladu navrhovatele „poměřoval legitimitu sledovanho cle a zvažnost zsahu do prva stěžovatele na ochranu jeho rodinnho života. V dan věci pak dospěl k zvěru, že neprodloužen vza k pobytu a vyhoštěn stěžovatele by mělo za nsledek vžn zsah do jeho rodinnho života.“ Současně navrhovatel uvd, že si je vědom „judikatury [ESLP], v nž se soud vyjdřil tak, že na zkaz pobytu na zem členskho sttu se nevztahuje čl. 6 mluvy [viz např. rozsudek ESLP ve věci Maaouia proti Francii č. 39652/98 ze dne 5. 10. 2000], neboť čl. 1 Protokolu č. 7 k mluvě obsahuje specifick garance v řzench o vyhoštěn cizinců a člensk stty mluvy tmto člnkem daly jasně najevo svou vůli vyjmout toto řzen z oblasti aplikace čl. 6 odst. 1 mluvy (bod 36, 37 citovanho rozhodnut). Jinmi garancemi (dle důvodov zprvy k Protokolu č. 7), kter maj k dispozici cizinci na zem členskch sttů, jimž hroz sprvn vyhoštěn, ke sv ochraně, jsou např. čl. 3 mluvy (zkaz ponižujcho a nelidskho zachzen) a čl. 8 mluvy (ochrana soukromho a rodinnho života), oboj v souvislosti s čl. 13 mluvy (prvo na činn opravn prostředky při porušen prv a svobod garantovanch mluvou).“ Podle navrhovatele je „odrazem čl. 13 mluvy [...] nsledně i čl. 36 odst. 2 Listiny, avšak tento princip již nadle nebyl důsledně promtnut do zkona o pobytu cizinců na zem Česk republiky.“

II.

Průběh řzen a rekapitulace vyjdřen častnků řzen

11. K vzvě stavnho soudu podala podle 69 zkona o stavnm soudu prostřednictvm svho předsedy Ing. Miloslava Vlčka vyjdřen Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky. Stejně tak učinil prostřednictvm svho předsedy MUDr. Přemysla Sobotky Sent Parlamentu Česk republiky.

12. Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen předevšm shrnuje průběh projednvn napadenho ustanoven. Upozorňuje na zněn důvodov zprvy, kter se k navrhovanmu zněn 171 zkona o pobytu cizinců vyjdřila souhrnně větou, že „vylučuje z možnosti soudnho přezkumu ta rozhodnut, ktermi nedochz k zsahům do zkladnch prv a svobod.“ Zvěrem svho vyjdřen Poslaneck sněmovna konstatuje, že „zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a prvnm řdem“, a ponechv na „stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.“

13. Sent s odkazem na vše citovanou pasž z důvodov zprvy k nvrhu zkona konstatuje, že se „nvrh nepochybně opral o tradičn postult suverenity sttu v připuštěn nebo nepřipuštěn cizince na sv zem. Ilegln pobyt cizince se pak v tomto ohledu jevil jako nezpůsobil pro využvn ochrany vyplvajc ze svobody pobytu (ileglnm pobytem ji cizinec jakoby odmtl).“ Podle Sentu nen tato prvn prava v rozporu s procesnmi zrukami tkajcmi se vyhoštěn cizinců, kter jsou upraveny v čl. 1 Protokolu č. 7 k evropsk mluvě, kter stanov prvo soudnho přezkumu pouze pro přpad vyhoštěn z pobytu povolenho přijmajcm sttem. Ustanoven 119a odst. 2 zkona o pobytu cizinců pak podle Sentu představuje „zkonn garance“ respektovn čl. 10 Listiny a čl. 8 evropsk mluvy (upravujc prvo na ochranu soukromho a rodinnho života), když stanov, že rozhodnut o sprvnm vyhoštěn nelze vydat, jestliže by jeho důsledkem byl nepřiměřen zsah do soukromho nebo rodinnho života cizince. Sent podotk, že vluka soudnho přezkumu však přes četn novely zkona o pobytu cizinců zůstala beze změny.

14. Sent rovněž připomn rozsudek Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 29. 9. 2006, č. j. 4 Azs 419/2005-65 (publikovno ve Sbrce rozhodnut Nejvyššho sprvnho soudu pod č. č. 1009/07), kde podle nzoru Sentu pokldal Nejvyšš sprvn soud vyloučen soudnho přezkumu za přpustn, nicmně opakovaně připomněl, že je v přpadě pochybnost zapotřeb tuto vluku vykldat restriktivně, tj. ve prospěch soudnho přezkumu.

15. V druh a třet čsti svho vyjdřen Sent rekapituluje průběh legislativnho procesu a konstatuje, že nvrh zkona, ve zněn sentnch pozměňovacch nvrhů, schvlil „v mezch stavou stanoven kompetence a stavně stanovenm způsobem [...] ve většinovm přesvědčen, že [...] je v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky a mezinrodnmi zvazky sttu.“ Podle Sentu je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost nvrhem napadenho ustanoven a rozhodl.

III.

Rekapitulace vyjdřen dalšch subjektů dle 49 zkona o stavnm soudu

16. Podle 49 odst. 1 zkona o stavnm soudu oslovil stavn soud ministra vnitra, ministra spravedlnosti a veřejnho ochrnce prv a dal jim možnost, aby se vyjdřili k nvrhu.

17. Ministr vnitra považuje nvrh za nedůvodn, a proto doporučuje jeho zamtnut podle ustanoven 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu. Uvd, že zkon o pobytu cizinců soudn přezkum připoušt v přpadech, kdy cizinec pobval na zem Česk republiky oprvněně. K cizincům, kteř na zem Česk republiky pobvaj neoprvněně (a na kter se tedy vztahuje napaden ustanoven), ministr vnitra uvd, že podle poznatků jeho ministerstva si tito cizinci jsou „zpravidla vědomi svho protiprvnho jednn i svho problematickho postaven. Vytvřen rodinnch vazeb, ať už uzavrnm sňatků nebo prohlašovnm otcovstv k nezletilm dětem, v takov nejist a cizincem většinou neřešen situaci nemůže [podle nzoru ministra vnitra] bt rozhodnou okolnost pro rozhodovn o sprvnm vyhoštěn.“ Ministr uvd, že „ministerstvu je z jeho ředn činnosti znmo, že v mnoha přpadech dochz k uzavrn čelovch sňatků a prohlšen otcovstv s clem zskat či legalizovat pobyt na zem ČR, kter by jinak zřejmě zskn nebyl.“

18. Ministr vnitra dle odkazuje na usnesen stavnho soudu sp. zn. III. S 219/04 (cit. vše v bodu 7 tohoto nlezu). Podle ministra zde stavn soud „konstatoval, že subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem ČR neexistuje, když je věc suvernnho sttu, za jakch podmnek připust pobyt cizinců na svm zem.“ Podle ministra vnitra se stavn soud „v minulosti jednoznačně vyjdřil, že [Listina] poskytuje ochranu pouze tomu prvu, kter častnku prvn řd garantuje.“

19. Obdobně podle ministra vnitra hovoř i rozsudek Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 29. 9. 2006 č. j. 4 Azs 419/2005-65 (cit. vše v bodu 14 tohoto nlezu). Ministr ve svm vyjdřen z tohoto rozhodnut rozshle cituje jeho vybran pasže:

[Nejvyšš sprvn soud] vychz z toho, že soudn přezkum rozhodnut sprvnho orgnu v otzkch rozhodovn o veřejnch subjektivnch prvech fyzickch i prvnickch osob je, jak vyplv z platn prvn pravy sprvnho soudnictv dan předevšm zkonem č. 150/2002 Sb., soudnm řdem sprvnm (dle jen „s. ř. s.“), jednou ze zkladnch a pravidelnch zruk zkonnosti vkonu veřejn sprvy, jž je realizovn čl. 36 Listiny zkladn prv a svobod (dle jen „Listina“), podle kterho kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může se obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak; z pravomoci soudu však nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny.

Jak vyplv z judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva [např. ve věci Maaouia proti Francii, cit. vše v bodu 10 tohoto nlezu], mezinrodn ochrana zkladnch lidskch prv a svobod, jž je Listina vnitrosttn reflex, nechpe prvo cizince na pobvn na určitm zem jako zkladn lidsk prvo, a tudž absence soudnho přezkumu vyhoštěn z zem sttu nen nedostatkem standardů ochrany, jež by zkladn prva a svobody měly požvat. Evropsk soud pro lidsk prva dovodil, že na vyhoštěn cizince z zem sttu se nevztahuje čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a svobod tkajc se prva na spravedliv proces („Každ m prvo na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm soudem, zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech nebo zvazcch nebo o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn proti němu.“) ..., nbrž že zkladn procesn zruky jsou upraveny čl. 1 Protokolu č. 7 k mluvě [„Cizinec, kter m povolen pobyt na zem některho sttu, může bt vyhoštěn pouze na zkladě vkonu rozhodnut přijatho v souladu se zkonem a mus mt možnost: a) uplatnit nmitky proti svmu vyhoštěn; b) dt přezkoumat svůj přpad; c) dt se zastupovat za tmto čelem před přslušnm řadem nebo před osobou nebo osobami tmto řadem určenmi.“].

Jakkoli principy modernho demokratickho sttu odporuj projevům svvole ze strany sttnch orgnů, i v rmci mezinrodn ochrany lidskch prv a svobod se přiznv sttům prvo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svm zem a přpadně vyhostit cizince, je-li to v souladu se zkonem, jsou-li sledovny legitimn cle a je-li to v demokratick společnosti nezbytn [viz např. rozsudek ESLP ve věci Daliov proti Francii č. 26102/95 ze dne 19. 2. 1998]. Mezi cizinci je však činěn rozdl v tom, zda stt souhlasil (byť třeba konkludentně) s jejich pobytem na svm zem, či zda se na jeho zem vyskytuj bez tohoto souhlasu. Důkazem toho jsou i samotn minimln procesn pravidla stanoven čl. 1 Protokolu č. 7 k mluvě, kter se vztahuj pouze na „cizince, kter m povolen pobyt na zem některho sttu ...“.

20. Podle ministra vnitra se tedy lze domnvat, že napaden ustanoven nen v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny (prvo na ochranu před neoprvněnm zasahovnm do soukromho a rodinnho života), čl. 14 Listiny (svoboda pohybu a pobytu), čl. 26 odst. 1 Listiny (prvo na svobodnou volbu povoln) a čl. 36 odst. 2 Listiny (prvo na soudn a jinou prvn ochranu).

21. Ministr vnitra se dle domnv, že je třeba se věnovat souladu napadenho ustanoven s čl. 13 mluvy (prvo na činn opravn prostředky při porušen prv a svobod garantovanch mluvou). Podle ministra bylo v přpadu Maaouia proti Francii (cit. vše v bodu 10 tohoto nlezu) uvedeno, že se čl. 6 mluvy o prvu na spravedliv proces nevztahuje na azylov a imigračn oblasti, dopad na ně však čl. 13 mluvy. Ten „lze použt pouze ve spojen s jinm prvem či svobodou, kter mluva garantuje, nejde tedy o autonomn ustanoven. Judikatura soudu určila určit požadavky na kvalitu přezkumu, kter mus bt splněny, aby bylo vyhověno podmnkm čl. 13. Podobně lze podmnky vzthnout i na fungovn zkladnch procesnch zruk upravench v čl. 1 Protokolu č. 7 k mluvě.“ Ministr vnitra se domnv, že „podle [ESLP] mus efektivn prostředek umožnit, aby se kompetentn orgn zabval podstatou přpadu a mohl zjednat činnou npravu. Dle soudu čl. 13 [mluvy] neurčuje, o jak druh opravnho prostředku se mus jednat, a nepožaduje ani, aby rozhodujcm orgnem byl soud. Nicmně pravomoci a procesn zruky, ktermi orgn disponuje, jsou relevantnmi v tom směru, zda jde o činn opravn prostředek.“ V mnoha přpadech ESLP podle nzoru ministra „akceptoval různorod orgny nesoudnho typu jako vyhovujc požadavkům čl. 13.“ Podle ministra ESLP „akcentuje pravomoc orgnu poskytnout efektivn opravn prostředek před formlnm charakterem orgnu,“ přičemž (bez toho, že by poukzal na konkrtn rozhodnut ESLP) uvedl zkladn charakteristiky, kter by měl dan orgn vykazovat. Jsou to 1. nezvislost na orgnu, kter se měl dopustit porušen, 2. možnost cizince vyslovit sv argumenty podobně, jako by mohl učinit u soudu, 3. rozhodujc orgn mus vydvat zvazn rozhodnut a konečně 4. cizinec může efektivně těžit z spěchu ve sv věci. Absence někter z těchto charakteristik může podle nzoru ministra bt nahrazena soustavou opravnch prostředků.

22. V nsledujc čsti svho vyjdřen ministr vnitra argumentuje, že česk prvn prava vše vymezen požadavky splňuje, a tudž se jedn o efektivn soustavu opravnch prostředků ve smyslu požadavků Evropskho soudu pro lidsk prva. Podle ministra vnitra vydv rozhodnut o sprvnm vyhoštěn „obecně řečeno oddělen cizineck policie“, [rozhodnut] je cizinci předvno za časti tlumočnka, pokud nerozum česky, a obsahuje poučen o možnosti podat proti rozhodnut odvoln k Ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie [prostřednictvm] orgnu, kter rozhodnut vydal. V odvoln m cizinec možnost vyjdřit všechny sv argumenty a nmitky.“ Ředitelstv může odvoln zamtnout, dle může rozhodnut zrušit, přičemž buď věc vrt k projednn orgnu, kter je vydal (ten je pak vzn prvnm nzorem ředitelstv), anebo rozhodnut zruš bez dalšho. V takovm přpadě je cizinci vymazn zznam v evidenci neždoucch osob a původně vydan rozhodnut nem ždn vliv na přpadnou dalš legalizaci pobytu v Česk republice. I v přpadě, že se přpad vrac k novmu projednn, je však přpad nově posouzen a cizinec m opět prvo odvolat se k ředitelstv. Podle ministra vnitra může cizinec využt i jinch institutů sprvnho řdu - obnovy řzen anebo přezkumnho řzen. K takovm řzenm je přslušn Ministerstvo vnitra, kter je vůči ředitelstv nadřzenm sprvnm orgnem.

23. Veřejn ochrnce prv naproti tomu nvrh na zrušen napadenho ustanoven podporuje. Předevšm m za to, že je napaden ustanoven v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny.

24. Dle veřejn ochrnce prv uvd, že „i když čl. 8 [mluvy] neobsahuje absolutn prvo pro jakoukoliv kategorii cizinců nebt vyhoštěn, judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva dokld, že rozhodnut o vyhoštěn cizince ze země, kde žij blzc členov jeho rodiny, může představovat kromě zsahu do čl. 3 i porušen jeho prva na respektovn soukromho a rodinnho života“ ve smyslu [citovanho ustanoven mluvy].“ Veřejn ochrnce prv odkazuje na tyto rozsudky ESLP: ve věci Moustaquim proti Belgii č. 12313/86 ze dne 18. 2. 1991, ve věci Beldjoudi proti Francii č. 12083/86 ze dne 26. 3. 1992, ve věci Boultif proti Švcarsku č. 54273/00 ze dne 2. 8. 2001, ve věci Amrollahi proti Dnsku č. 56811/00 ze dne 11. 7. 2002, ve věci Yilmaz proti Německu 52853/99 ze dne 17. 3. 2003 a ve věci Keles proti Německu č. 32231/02 ze dne 27. 10. 2005.

25. Ochranu před neoprvněnm zsahem do soukromho a rodinnho života poskytuje podle veřejnho ochrnce prv i čl. 10 odst. 2 Listiny. Jestliže prvo na tuto ochranu patř mezi zkladn prva a svobody, pak nesm bt rozhodnut o vyhoštěn podle veřejnho ochrnce prv vyloučeno ze soudnho přezkumu, bez ohledu na to, zda se jedn o cizince pobvajcho na zem ČR oprvněně, či nikoliv. Tutž argumentaci pak lze podle veřejnho ochrnce prv použt i pro čl. 3 a 8 mluvy ve spojen s čl. 13, přičemž s „ohledem na absolutn charakter [prvně jmenovanho prva] může bt deficit soudnho přezkumu u namtanho porušen ještě zvažnějš.“ Veřejn ochrnce prv uvd, že „na zkladě šetřen cel řady podnětů směřujcch do tto oblasti [nepovažuje] s ohledem na povahu vyhoštěnm ohroženho prva standardn odvolac řzen k nadřzenmu sprvnmu orgnu (Ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie) za činn prvn prostředek npravy ve smyslu čl. 13 mluvy,“ přičemž podotk, že „ve vztahu k čl. 3 [mluvy] je tento nedostatek ještě markantnějš.“ Přes někter změny v prvn pravě nepovažuje veřejn ochrnce prv „stvajc mechanismus ochrany vyhošťovanho cizince s předchozm neoprvněnm pobytem - co do možnho zsahu do prva na ochranu soukromho a rodinnho života - za vyhovujc a [postrd] pojistku prvě v podobě soudnho přezkumu.“ Veřejn ochrnce prv i „nadle [shledv] v individulnch přpadech na straně sprvnch orgnů nedostatečnou aplikaci a znalost judikatury [ESLP], resp. u občanů EU a jejich rodinnch přslušnků i judikatury Evropskho soudnho dvora.“

26. Podle veřejnho ochrnce prv se jm „popsan deficit netk občanů EU a jejich rodinnch přslušnků, resp. rodinnch přslušnků občanů ČR ( 15a zkona o pobytu cizinců ve spojen s ustanovenm 171 odst. 2 thož zkona).“ Nicmně ani v tomto přpadě nepovažuje veřejn ochrnce prv „prvn pravu za bezespornou z pohledu komunitrnho prva, neboť omezen prva na soudn přezkum, kter v určitch přpadech ustanoven 171 odst. 2 umožňuje, nen v souladu se [směrnic Evropskho parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o prvu občanů Unie a jejich rodinnch přslušnků svobodně se pohybovat a pobvat na zem členskch sttů, o změně nařzen (EHS) č. 1612/68 a o zrušen směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (ř. věst. L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46) (viz dvact šest bod odůvodněn a čl. 31 tto směrnice)].“

27. Ministr spravedlnosti konstatuje, že zkon o pobytu cizinců nenlež do gesce jeho ministerstva, proto se omezuje pouze na obecn vyjdřen. V něm „se přikln k argumentaci uveden navrhovatelem [...], neboť sleduje kromě jinho i větš transparentnost rozhodovn orgnů sttn sprvy a m přispět k odstraněn rozporu uvedenho ustanoven s [Listinou] a k naplněn prv Listinou zaručench.“ Na tomto zkladě ministerstvo nvrh podporuje.

IV.

Dikce napadenho ustanoven prvnho předpisu

28. Napaden ustanoven zkona o pobytu cizinců zn:

Soudn přezkum

171

(1) Z přezkoumn soudem jsou vyloučena

[...]

c) rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, pokud se před zahjenm řzen o tomto vyhoštěn zdržoval cizinec na zem nebo v tranzitnm prostoru mezinrodnho letiště neoprvněně, [...]

V.

Aktivn legitimace navrhovatele

29. Aktivn legitimaci k podn posuzovanho nvrhu dovozuje navrhovatel z čl. 95 odst. 2 stavy. Dojde-li soud, podle tohoto ustanoven, k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu. Prvo soudu je konkretizovno v 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu jako prvo podat nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven. To znamen, že aktivn legitimace soudu podat nvrh na zrušen zkona nebo jednotlivch ustanoven zkona se odvj od předmětu sporu a jeho prvn kvalifikace. Jinmi slovy, soud může podat nvrh na zrušen pouze takovho zkona, resp. jeho jednotlivch ustanoven, kter maj bt aplikovny při řešen sporu probhajcho před obecnm soudem. vaha o takov aplikaci mus bt odůvodněn, mus bt odvozena od splněn podmnek řzen, včetně věcn legitimace častnků, a, jde-li o hmotněprvn předpis, od jednoznačnho zjištěn, že takov předpis m bt aplikovn [viz nlez sp. zn. Pl. S 50/05 ze dne 16. 10. 2007 (2/2008 Sb.), bod 11].

30. Z vše uvedenho vyplv, že napaden ustanoven je rozhodujc pro spěch jedn ze stran v řzen před navrhovatelem. Navrhovatel tak splňuje v předchozm bodu vymezen podmnky aktivn legitimace k podn předmětnho nvrhu k stavnmu soudu.

VI.

stavn konformita legislativnho procesu

31. Podle 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu m stavn soud, kromě posouzen souladu napadenho zkona s stavnmi zkony, zjišťovat, zda byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.

32. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamtal vadu legislativnho procesu, ani překročen stavou stanoven kompetence zkonodrce, nen s ohledem na principy procesn ekonomie nutn tuto otzku blže zkoumat a postač, vedle přihldnut k vyjdřenm předloženm Poslaneckou sněmovnou a Sentem (viz vše body 12 a 15 tohoto nlezu), formln ověřen průběhu legislativnho procesu z veřejně dostupnho informačnho zdroje na http://www.psp.cz.

33. stavn soud z něj zjistil, že nvrh zkona, kter byl poslze vyhlšen pod č. 326/1999 Sb. (sněmovn tisk 240 Poslaneck sněmovny 1998-2002, 3. volebn obdob), byl pot, co jej Sent vrtil Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy, schvlen usnesenm č. 605 na 32. schůzi Poslaneck sněmovny dne 30. listopadu 1999 ve zněn schvlenm Sentem, kdy ze 172 přtomnch poslanců hlasovalo pro nvrh 171, proti 1. Zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl vyhlšen v čstce 106 Sbrky zkonů, kter byla rozeslna 23. prosince 1999, pod čslem 326/1999 Sb.

34. stavn soud konstatuje, že zkon č. 326/1999 Sb. byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem, resp. že v tomto řzen nezjistil nic, co by svědčilo pro zvěr opačn.

VII.

Hodnocen stavnho soudu

35. stavn soud se nejprve zabval souladem napadenho ustanoven s čl. 36 odst. 2 Listiny, podle kterho nesm bt z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny. Toto prvo je formulovno obecně, nen omezeno na občany Česk republiky. Pokud by tedy stavn soud dospěl k zvěru, že je sprvnm vyhoštěnm možn zashnout do zkladnch prv a svobod cizinců, bylo by nutn napaden ustanoven, kter jeho soudn přezkum vylučuje, zrušit.

36. stavn soud ve sv předchoz judikatuře jasně stanovil, že m-li každ dle čl. 36 odst. 1 Listiny prvo domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu, přičemž podmnky a pravidla realizace tohoto prva stanov zkon, pak takov zkon, vydan na zkladě stavnho zmocněn, nemůže nrok každho domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu v t kter situaci zcela negovat, a tm tedy stavně zaručen zkladn prvo, byť i toliko v určitch přpadech, popřt. Ustanovenm čl. 36 odst. 1 Listiny je každmu stavně garantovna možnost domhat se ochrany svho prva u soudu či jinho orgnu ve všech situacch jeho porušen (neexistuje zde stavn restrikce). Jinmi slovy, ždn osoba nemůže bt zkonem naprosto vyloučena z možnosti domhat se ochrany svho prva, byť pouze v určitm přpadě, neboť jej prvo dle čl. 36 odst. 1 Listiny by bylo anulovno. Opačn vklad by rovněž značil, že zakotven prv každho obracet se na soudn a jin orgny ochrany pro ochranu svch prv učiněn stavodrcem - nadan nejvyšš prvn silou - by v podstatě ztrcelo smysl, neboť by mohlo bt pro tu kterou situaci anulovno vůl toliko zkonodrce. stavn soud rovněž poukzal na to, že i když stavodrce ve větě druh čl. 36 odst. 2 Listiny deleguje na zkonodrce připuštěn vjimek z přezkoumatelnosti sprvnch rozhodnut soudem, je toto stavn zmocněn omezeno v tom, že z přezkumn pravomoci soudu nesm bt vyloučeno rozhodnut tkajc se zkladnch prv a svobod zaručench Listinou. stavodrce přitom zjevně reflektoval odlišnou relevanci zkladnch prv a svobod a „obyčejnch“ prv a svobod; těm vznamnějšm prvům přsluš z jejich rozdln povahy logicky vyšš ochrana [nlez sp. zn. Pl. S 12/07 ze dne 20. 5. 2008, body 27 a 30, nlez sp. zn. Pl. S 72/06 ze dne 29. 1. 2008 (291/2008 Sb.), body 40 a 41, oba dostupn na http://nalus.usoud.cz].

37. stavn soud zdůrazňuje, že nijak nezpochybňuje sv předchoz zvěry ohledně neexistence subjektivnho stavně zaručenho prva cizinců na pobyt na zem Česk republiky. stavn soud konstantně potvrzuje, že je věc suvernnho sttu, za jakch (nediskriminujcch) podmnek připust pobyt cizinců na svm zem - srov. kromě usnesen sp. zn. III S 219/04, cit. vše v bodu 7 tohoto nlezu, kter zmiňuje jak navrhovatel (viz bod 7 tohoto nlezu), tak ministr vnitra (viz bod 18 tohoto nlezu), rovněž usnesen sp. zn. I. S 394/06 ze dne 8. 11. 2006 (http://nalus.usoud.cz), kde stavn soud tento zvěr vysloven v předchozm usnesen vslovně potvrdil, usnesen sp. zn. II. S 59/06 ze dne 4. 5. 2006 (http://nalus.usoud.cz) a dalš.

38. Ačkoliv však subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem ČR neexistuje, Listina cizincům nepochybně zaručuje prva, kter mohou bt vyhoštěnm dotčena. Jsou jimi napřklad prvo na život a zkaz mučen a krutho, nelidskho nebo ponižujcho zachzen (ustanoven čl. 6 a 7 Listiny), jež chrn cizince před vyhoštěnm do země, kde by tato jeho prva byla ohrožena, anebo prvo na ochranu před neoprvněnm zasahovnm do soukromho a rodinnho života (čl. 10 odst. 2), kter může vyhoštěn brnit, pokud by do něho bylo zasaženo nepřiměřenm způsobem (srov. v tomto smyslu nlez sp. zn. IV. S 553/06 ze dne 30. 1. 2007, dostupn na http://nalus.usoud.cz, body 30 až 35).

39. Listina přitom nijak nerozlišuje mezi tm, zda se cizinec zdržuje na zem ČR oprvněně, či nikoliv, na rozdl od mluvy, jež cizincům, kteř na zem smluvnho sttu zdržuj oprvněně, poskytuje procesn zruky ve svm Protokolu č. 7 a v opačnm přpadě pak prostřednictvm hl. 13, jenž garantuje prvo na činn prostředky prvn ochrany každmu, jehož prva zaručen mluvou jsou porušena (k tomu srov. např. rozsudek Lupsa proti Rumunsku č. 10337/04 ze dne 8. 6. 2006, bod 52 a judikatura tam citovan). V tomto ohledu tedy stavn soud nemůže považovat za relevantn argumenty předložen ministrem vnitra (viz bod 17 tohoto nlezu).

40. Tento zvěr potvrzuje i judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva, jž se navrhovatel, ministr vnitra i veřejn ochrnce prv (viz body 10, 19 a 24 tohoto nlezu) dovolvaj, ačkoliv z n čin vzjemně protichůdn zvěry. Evropsk soud pro lidsk prva totiž sice uznal „zjem smluvnch sttů na udržen veřejnho pořdku, zejmna při vkonu jejich prva kontrolovat vstup, pobyt a vyhoštěn cizinců, jež vychz z ustlenho prva mezinrodnho a je omezeno pouze jejich povinnostmi jež vyplvaj ze smlouvy“, zroveň ale zdůraznil, že „v přpadech, kde by relevantn rozhodnut představovala zsah do prv chrněnch odstavcem 1 člnku 8, mus bt prokzno, že jsou nezbytn v demokratick společnosti, což znamen, že jsou ospravedlniteln na zkladě nalhav společensk potřeby a zejmna, že jsou přiměřen vzhledem k legitimnmu cli, kter sleduj“ (Moustaqui proti Belgii, cit. vše v bodu 24 tohoto nlezu, bod 43 a navazujc judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva). Tm Evropsk soud pro lidsk prva potvrdil, že autonomie smluvnch sttů při rozhodovn o vyhoštěn cizince je limitovna zkladnmi prvy těchto cizinců, např. prvem na ochranu před neoprvněnmi zsahy do osobnho a rodinnho života stanovenm čl. 8 mluvy (jako tomu bylo v přpadu Moustaqui proti Belgii), prvem na život a zkazem mučen a nelidskho či ponižujcho zachzen anebo trestu, chrněnmi na zkladě čl. 2 a 3 mluvy, ktermu by vyhoštěn cizinec mohl bt přpadně vystaven v zemi, do kter je vyhoštěn (viz např. rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Mamatkulov a Askarov proti Turecku č. 46827/99 a 46951/99 ze dne 4. 2. 2005).

41. Skutečnost, že Evropsk soud pro lidsk prva ponechal smluvnm sttům širokou autonomii při rozhodovn o vyhoštěn cizince a vslovně potvrdil, že se prvo na přstup k soudu, obsažen v čl. 6 odst. 1 mluvy, na rozhodovn o vyhoštěn cizince neuplatňuje (viz Maaouia proti Francii, cit. vše v bodu 10 tohoto nlezu, body 34 až 40 anebo Mamatkulov a Askarov proti Turecku citovan v předchozm bodu tohoto nlezu, bod 82), nehraje pro vklad čl. 36 odst. 2 ždnou roli. Pro vklad tohoto ustanoven je rozhodujc existence možnosti, že bude rozhodnutm o sprvnm vyhoštěn zasaženo do zkladnch prv cizince, a uveden judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva existenci tto možnosti potvrzuje. Nen důvodu snižovat roveň procesn ochrany zkladnch prv, kterou zaručuje Listina, pouze proto, že ji mluva upravuje jinm způsobem, navc pokud ji Listina garantuje naprosto jednoznačně, jak bylo uvedeno vše v 36 tohoto nlezu (obdobně srov. nlez sp. zn. IV. S 553/06, citovan vše v bodu 38 tohoto nlezu, bod 40).

42. Z vše uvedench důvodů tedy stavn soud dospěl k zvěru, že napaden ustanoven 171 odst. 1 psm. c) zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky, ve zněn zkona č. 161/2006 Sb., je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny, a proto je zrušil dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů.

Načítávám znění...
MENU
Hore