Sp. zn. Pl. ÚS 41/10 ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů 466/2013 účinný od 31.12.2013
| Schválené: | 17.09.2013 |
| Účinnost od: | 31.12.2013 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Azyl. Uprchlíci. Právní postavení utečenců. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 41/10 dne 17. září 2013 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka (soudce zpravodaj), Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové a Michaely Židlické o návrhu Nejvyššího správního soudu podaném podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
Ustanovení § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 31. 12. 2011, bylo v rozporu s ústavním pořádkem.
Odůvodněn:
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
1. stavnmu soudu byl dne 23. 8. 2010 doručen nvrh sentu 7 Azs Nejvyššho sprvnho soudu (dle tž "navrhovatel") na zrušen ustanoven 32 odst. 2 psm. c) zkona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dle tž jen "zkon o azylu"), [tehdy platn nzev zkona zněl "o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů], dle tž "napaden ustanoven". Navrhovatel tento nvrh podal pot, co v souvislosti se svou rozhodovac činnost na zkladě čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") dospěl k zvěru, že napaden ustanoven je v rozporu s stavnm pořdkem.
2. Nvrh na zrušen napadenho ustanoven byl podn v souvislosti s rozhodovnm navrhovatele o kasačn stžnosti stěžovatele A. B. L. B. S., podan proti usnesen Krajskho soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, č. j. 46 Az 27/2009-10, kterm byla odmtnuta pro opožděnost dle ustanoven 46 odst. 1 psm. b) soudnho řdu sprvnho (dle tž "s. ř. s.") žaloba stěžovatele směřujc proti rozhodnut Ministerstva vnitra, odboru azylov a migračn politiky, ze dne 10. 4. 2009, č. j. OAM-107/LE-05-05-2009, jmž bylo rozhodnuto, že ždost A. B. L. B. S. o udělen mezinrodn ochrany je nepřpustn podle ustanoven 10a psm. e) zkona o azylu, jakož i že se řzen o udělen mezinrodn ochrany zastavuje podle ustanoven 25 psm. i) thož předpisu a bylo v něm konstatovno, že podn žaloby nem odkladn činek ve smyslu 32 odst. 3 zkona o azylu.
3. V odůvodněn svho usnesen Krajsk soud v Praze vyšel z toho, že sprvn rozhodnut bylo doručeno stěžovateli dne 29. 4. 2009 a že žaloba byla předna k poštovn přepravě dne 11. 5. 2009, tedy po uplynut zkonn sedmidenn lhůty k jejmu podn. V kasačn stžnosti stěžovatel zejmna poukzal na to, že důvodem opožděnho podn žaloby byla jeho složit osobn situace souvisejc s dalšmi řzenmi, kter proti stěžovateli byla vedena a dlouhotrvajc obava z nvratu do vlasti, jež měla nepřzniv vliv na jeho psychick stav. Žalobu proto podal ve lhůtě uveden v ustanoven 40 odst. 5 s. ř. s. a pouze z důvodu jazykov bariry a nedostatečnho vysvětlen prvnch předpisů Česk republiky nepodal ždost o prominut zmeškn lhůty k podn žaloby. Stěžovatel dle poznamenal, že v současn době je umstěn ve Vazebn věznici Plzeň-Bory, kam mu byl doručen dopis z Rakouska, v němž mu neznm odeslatel vyhrožuje pro jeho sexuln orientaci. V přpadě vrcen do vlasti mu dle jeho slov hroz skutečn nebezpeč vžn jmy, spočvajc předevšm ve vžnm ohrožen života nebo lidsk důstojnosti. Jsou tak splněny zkonn podmnky pro udělen mezinrodn ochrany, a to přinejmenšm doplňkov ochrany podle ustanoven 14a zkona o azylu. S ohledem na pokračujc vhrůžky m proto mimořdn zjem na projednn věci krajskm soudem, přičemž tto možnosti byl napadenm usnesenm zbaven.
4. Nejvyšš sprvn soud v nvrhu na zrušen napadenho ustanoven při předběžnm projednn věci nejprve zvžil, zda nelze v danm přpadě ustanoven 32 odst. 2 psm. c) zkona o azylu, společně s relevantnmi ustanovenmi s. ř. s., vyložit stavně konformně tak, aby stěžovatel nebyl zkrcen na svm prvu na soudn ochranu v důsledku nepřiměřeně krtk lhůty 7 dnů k podn žaloby proti tomuto rozhodnut. Pot, co dospěl k nemožnosti takovho vkladu, řzen o kasačn stžnosti přerušil a věc předložil stavnmu soudu, maje za to, že napaden ustanoven zkona o azylu je v rozporu s stavnm pořdkem, konkrtně čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž "Listina") a čl. 13 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod.
5. Navrhovatel předně vyzdvihl, že soudn ochranu poskytovanou nespěšnm žadatelům ve smyslu ustanoven 32 odst. 2 psm. c) zkona o azylu považuje za natolik nečinnou, že prvo garantovan čl. 36 odst. 2 Listiny je jim přiznvno "v podstatě iluzorně". Je tomu tak pr proto, že toto ustanoven stanov pouze sedmidenn lhůtu k podn žaloby. Nejvyšš sprvn soud si je vědom skutečnosti, že se takov lhůta sama o sobě při jejm abstraktnm posouzen nemus jevit jako stavně nekonformn, nicmně prvn normu a jej stavnost však dle navrhovatele nen možno posuzovat izolovaně, nbrž v kontextu s normami na ni navazujcmi. Z tohoto důvodu je dle jeho nzoru třeba zdůraznit procesně-prvn a sociln kontext, do něhož je dan lhůta zasazena. Zvěr o nestavnosti sedmidenn lhůty k podn žaloby ve věcech uvedench v ustanoven 32 odst. 2 psm. c) zkona o azylu lze proto učinit až po vyhodnocen dalšch kontextulně působcch okolnost, v nichž nelze ponechat stranou specifickou životn situaci, v nž se nachz většina žadatelů o mezinrodn ochranu.
6. Navrhovatel dle uvedl, že řzen v otzkch mezinrodn ochrany ovld přsně pojat zsada koncentrace, přičemž zejmna požadavek na formulaci žalobnch bodů ze strany žalobců, tj. na vlastn kvalitativn strnku žaloby, se ve lhůtě 7 dnů nejev přiměřenm, neboť existence takto striktně pojat koncentrace řzen je jinak ve sprvnm soudnictv kompenzovna obecnou dvouměsčn lhůtou k podn žaloby proti rozhodnut sprvnho orgnu ( 72 odst. 1 s. ř. s.). Pravidlem je dle navrhovatele rovněž to, že žalobce napad až rozhodnut odvolacho sprvnho orgnu a že již tedy prošel dvojinstančnm sprvnm řzenm. Zkon o azylu však do takto koncipovanho systmu zasahuje speciln pravou jednoinstančnho řzen o ždosti o mezinrodn ochranu a stanov podstatně kratš lhůty k podn žalob proti rozhodnutm o uvedench ždostech. Tyto speciln lhůty v kombinaci s obecnou pravou řzen ve sprvnm soudnictv vedou podle Nejvyššho sprvnho soudu v konečnm efektu k omezen prva na soudn ochranu.
7. Zsadně je pak podle navrhovatele třeba upozornit na to, v jakm postaven se v naprost většině přpadů žadatel o mezinrodn ochranu nachzej. Jedn se zpravidla o osoby bez znalosti, nebo jen s minimln znalost, českho jazyka a českho kulturnho a prvnho prostřed, bez orientace v prostřed a poměrech Česk republiky, bez jakhokoliv zzem a kontaktů, kter jsou plně odkzny na vnějš pomoc. Formln požadavky kladen na podn žalob ve věcech mezinrodn ochrany tedy nejsou pro tyto osoby snadno splniteln. Přistoup-li k těmto obtžm ještě sedmidenn lhůta k podn žaloby proti sprvnm rozhodnutm, fakticky nutně krcena nejmně o dalš dva nepracovn dny vkendu, v nž pak mus žadatel podat žalobu, vytvř tato situace na něho již nepřiměřen tlak. V tak krtk době je dle nzoru Nejvyššho sprvnho soudu pro tyto osoby velice obtžn, ne-li nemožn, žalobu kvalifikovaně zpracovat a podat v zkonn lhůtě k přslušnmu krajskmu soudu. Navc jsou často odkzny samy na sebe, v lepšm přpadě na pomoc buď nevldnch organizac (jejichž možnosti však zdaleka nejsou neomezen), anebo ex offo ustanovench zstupců. Reakc žalobce na tuto krtkou lhůtu je pak buď podn blanketov žaloby za čelem podchycen zkonn lhůty, kter je spojeno s očekvnm vzvy k doplněn argumentace nebo dokonce podn žaloby i po uplynut zkonn lhůty 7 dnů ode dne doručen rozhodnut Ministerstva vnitra. Důsledky uvedench faktorů "jsou pak v mnoha přpadech fatln".
8. Nejvyšš sprvn soud se v nvrhu na zrušen napadenho ustanoven zabv rovněž důvody, kter zkonodrce vedly ke zkrcen původně třicetidenn lhůty na lhůtu sedmidenn, k němuž došlo zkonem č. 2/2002 Sb. s činnost od 1. 1. 2003, přičemž z analzy důvodov zprvy k novelizujcmu předpisu dovodil, že motivem zaveden restriktivn pravy bylo zrychlen azylovho řzen v přpadech, kdy žadatel podmnky zjevně nesplňuje, dle finančn a bezpečnostn důvody a poslze i potřeba reagovat na vrazn nrůst počtu žadatelů o mezinrodn ochranu vyvolvajc obavu ze zahlcen dotčench orgnů. Navrhovatel je však přesvědčen, že azylovou proceduru nelze zrychlovat na kor procesnch prv častnků. Ke zkrcen lhůty dle něj nen ani důvod zvlštnho zjmu, jak je tomu napřklad při soudnm přezkumu věc volebnch. Důvodem zkrcen určitě nemohou bt ani finančn aspekty a taktž nelze žadatele obecně vnmat jako bezpečnostn hrozbu. V tto spojitosti Nejvyšš sprvn soud podotkl, že navc od roku 2001 již dochz k soustavnmu poklesu počtu žadatelů a dnešn situace je srovnateln se situac na počtku devadestch let. Pokud zkonodrce volil cestu přezkumu uvedench rozhodnut v režimu s. ř. s., v němž je hjen prv a zjmů do značn mry zvisl na aktivitě častnka v okamžiku podn žaloby, pak jej dle přesvědčen navrhovatele "nemůže současně zbavovat možnosti sv prva efektivně hjit stanovenm krtk lhůty k podn žaloby". Sedmidenn lhůta nedv žadateli o udělen mezinrodn ochrany relnou možnost, aby nechal podrobit soudn kontrole sprvn rozhodnut, jmž bylo řzen o udělen mezinrodn ochrany zastaveno z důvodu nepřpustnosti ždosti o udělen mezinrodn ochrany. Tato lhůta proto představuje omezen prva na soudn ochranu, k němuž neexistuje ždn legitimn důvod a kter nen v demokratick společnosti nezbytn.
9. Za podstatn pak navrhovatel označil skutečnost, že stavn soud se již vyslovil k povaze sedmidenn lhůty k podn sprvn žaloby proti rozhodnut Ministerstva vnitra, jmž se ždost o udělen mezinrodnch ochrany zamt jako zjevně nedůvodn, a to v nlezu ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. Pl. S 17/09, kterm zrušil ustanoven 32 odst. 2 psm. a) zkona o azylu dnem vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů. S ohledem na tuto skutečnost nen dle Nejvyššho sprvnho soudu ani ždnho důvodu pro dalš existenci sedmidenn lhůty k podn žaloby proti rozhodnut, jmž bylo sprvn řzen zastaveno z důvodu nepřpustnosti ždosti o udělen mezinrodn ochrany, jelikož procesn problematika a jej stavněprvn obtže jsou naprosto shodn.
10. Na zvěr svho nvrhu Nejvyšš sprvn soud navrhl, aby stavn soud napaden ustanoven zkona o azylu zrušil.
11. Navrhovatel přpisem ze dne 4. 9. 2013, prima vista sponte sua, změnil petit svho nvrhu tak, že nyn požaduje, aby stavn soud vyslovil, že ustanoven 32 odst. 2 psm. c) zkona o azylu ve zněn činnm do 31. 12. 2011 bylo protistavn, resp. v rozporu s stavnm pořdkem, s tm, že argumentace Nejvyššho sprvnho soudu pro tyto čely zůstv jinak nezměněna.
II.
Průběh řzen a rekapitulace vyjdřen častnků řzen
12. V souladu s 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu"), vyzval stavn soud Poslaneckou sněmovnu Parlamentu Česk republiky (dle jen "Poslaneck sněmovna") a Sent Parlamentu Česk republiky (dle jen "Sent"), aby se k nvrhu vyjdřily.
13. Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen ze dne 24. 5. 2013 prostřednictvm sv předsedkyně Miroslavy Němcov popsala legislativn historii přijet zkona o azylu a dodala, že napaden ustanoven bylo novelizovno celkem dvakrt, a to zkonem č. 165/2006 Sb. a zkonem č. 379/2007 Sb., kdy tyto novelizace neměly vraznějš vliv na smysl napadenho ustanoven, přičemž ve všech přpadech se jednalo o vldn nvrh zkona. Poslaneck sněmovna dle poznamenala, že napaden ustanoven bylo zrušeno zkonem č. 303/2011 Sb., kterm se měn zkon č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, a to s činnost od 1. 1. 2012. Zvěr svho vyjdřen pak věnovala způsobu projednvn a přijet zkona č. 303/2011 Sb.
14. Sent se ve svm vyjdřen ze dne 23. 5. 2012 prostřednictvm svho předsedy Milana Štěcha rovněž zaměřil na legislativn genezi napadenho ustanoven, a to předevšm se zřetelem na projednvn nvrhů zkonů, souvisejcch s napadenm ustanovenm, na půdě Sentu. Sent poukzal na to, že při projednvn nvrhu zkona č. 350/2005 Sb., kterm bylo napaden ustanoven do zkona o azylu vtěleno, zůstala otzka nedostatečnosti lhůty pro podn žaloby z důvodu, že bylo řzen zastaveno pro nepřpustnost ždosti o udělen azylu, mimo pozornost Sentu. Zvěrem Sent podotkl, že při projednvn novely azylovho zkona č. 303/2011 Sb., v němž hlavnm předmětem nvrhu byly inovace soudnho řdu sprvnho, Sent dne 4. 8. 2011 bez vhrad souhlasil s plnm zrušenm "krtk verze lhůty pro podn žaloby ve všech dosud předepsanch důvodech", přičemž zrušen celho 32 odst. 2 zkona o azylu bylo vslovně odůvodněno (motivovno) legislativnm respektem k nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 17/09 ze dne 14. 1. 2010.
15. stavn soud nvrh na zrušen napadenho ustanoven vldě ani veřejnmu ochrnci prv ve smyslu 69 odst. 2 a 3 zkona o stavnm soudu nezaslal, poněvadž tato ustanoven se vž k okamžiku zahjen řzen a nevztahuj se z povahy věci na řzen zahjen před nabytm činnosti zkona č. 404/2012 Sb., kterm byla do zkona o stavnm soudu vložena, tj. před 1. 1. 2013 (viz bod 3 sdělen stavnho soudu publikovanho ve Sbrce zkonů pod č. 469/2012 Sb.).
16. stavn soud k projednn věci stn jednn nenařdil, neboť od tohoto jednn - i s ohledem na vyjdřen všech častnků řzen - neočekval dalš objasněn věci ( 44 zkona o stavnm soudu; bod 1 sdělen stavnho soudu publikovanho ve Sbrce zkonů pod č. 469/2012 Sb.).
III.
Dikce napadenho ustanoven a jeho geneze
17. Napaden ustanoven bylo do zkona o azylu vloženo ustanovenm čl. I bod 24 zkona č. 350/2005 Sb., kterm se měn zkon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (zkon o azylu), ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, jako nov ustanoven 32 odst. 2 psm. d) zkona o azylu a znělo:
" 32
(2) Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručen rozhodnut lze podat žalobu proti rozhodnut o ždosti o udělen azylu
d) jmž bylo řzen o udělen azylu zastaveno z důvodu nepřpustnosti ždosti o udělen azylu."
18. Zkonem č. 165/2006 Sb., kterm se měn zkon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (zkon o azylu), ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, byla s činnost od 1. 9. 2006 slova "udělen azylu" v 32 odst. 2 psm. d) zkona o azylu nahrazena slovy "udělen mezinrodn ochrany" (srov. čl. I bod 15 zkona č. 165/2006 Sb.), přičemž napaden ustanoven nově znělo takto:
" 32
(2) Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručen rozhodnut lze podat žalobu proti rozhodnut o ždosti o udělen mezinrodn ochrany
d) jmž bylo řzen o udělen mezinrodn ochrany zastaveno z důvodu nepřpustnosti ždosti o udělen mezinrodn ochrany."
19. Zkonem č. 379/2007 Sb., kterm se měn zkon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (zkon o azylu), ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, došlo k legislativně-technick změně napadenho ustanoven v tom směru, že s činnost od 21. 12. 2007 bylo zrušeno ustanoven 32 odst. 2 psm. b) zkona o azylu s tm, že dosavadn psmeno d) bylo nově označeno jako psmeno c), přičemž jeho dikce ždn změny nedoznala (srov. čl. III bod 28 zkona č. 379/2007 Sb.).
20. Zkonem č. 303/2011 Sb. bylo s činnost od 1. 1. 2012 ustanoven 32 odst. 2 zkona o azylu zrušeno (srov. čl. V bod 1 zkona č. 303/2011 Sb.).
IV.
Aktivn legitimace navrhovatele
21. Podle čl. 95 odst. 2 stavy, dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu. Toto oprvněn je dle konkretizovno tak v 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, přičemž podmnkou meritornho projednn takovho nvrhu je naplněn dikce čl. 95 odst. 2 stavy v tom smyslu, že se mus jednat o zkon, jehož m bt při řešen věci použito, tzn. zkon nebo jeho ustanoven, jež je navrhovno ke zrušen, maj bt navrhovatelem přmo aplikovny při řešen konkrtnho sporu. stavn soud shledal tuto podmnku naplněnou, protože aplikace napadenho ustanoven navrhovatelem se při přezkumu prvnho posouzen uveden věci jev nevyhnutelnou, jak ostatně vyplv z vše proveden rekapitulace řzen vedenho před obecnmi soudy. Z toho současně plyne i zvěr, že navrhovatel m tedy použt při svm rozhodovn o podanm opravnm prostředku napaden ustanoven, kter již nen platn.
22. stavn soud se přitom k otzce možnosti přezkumu prvnch předpisů, kter pozbyly platnosti ( 66 a 67 zkona o stavnm soudu, o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb.), ve sv judikatuře opakovaně vyslovil. Obecně tuto možnost připustil v nlezu ze dne 10. 1. 2001 sp. zn. Pl. S 33/2000 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), kde konstatoval, že „Soudce obecnho soudu je při rozhodovn vzn zkonem a posuzuje soulad jinho prvnho předpisu se zkonem. Dojde-li však k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito (tedy nikoli pouze v t době platn, ale tak v t době již neplatn, avšak ještě aplikovateln zkon), je v rozporu s stavnm zkonem, je povinen předložit věc stavnmu soudu (čl. 95 odst. 2 stavy). Z tohoto ustanoven pak stavn soud dovodil svou povinnost o nvrhu rozhodnout.“. Toto pravidlo později zpřesnila rozhodnut vydan pod sp. zn. Pl. S 42/03 ze dne 28. 3. 2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.), sp. zn. Pl. S 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.), sp. zn. Pl. S 14/09 ze dne 25. 10. 2011 (N 183/63 SbNU 117; 22/2012 Sb.), usnesen sp. zn. Pl. S 1/10 ze dne 9. 2. 2011 (ve SbNU nepublikovno, dostupn na http://nalus.usoud.cz) či sp. zn. Pl. S 23/11 ze dne 24. 4. 2012 (N 86/65 SbNU 161; 234/2012 Sb.) tak, že stavnost zrušenho či změněnho zkona přezkoum stavn soud za podmnky, že adrestem tvrzenho důvodu protistavnosti je veřejn moc, a nikoliv subjekt soukromho prva. V přpadě vertiklnch vztahů (mezi jednotlivcem a sttem) je třeba dt přednost ochraně zkladnch prv před prvn jistotou a důvěrou v prvo; v přpadě těchto vztahů dal stavn soud tedy najevo, že vysloven nestavnosti bude mt dopad i na prva založen na zkladě takovho nestavnho prvnho předpisu.
V.
Přezkum procedury přijet napadenho ustanoven
23. stavn soud, jak mu ukld ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu, nsledně zkoumal, zda byl zkon č. 350/2005 Sb., kterm bylo do zkona o azylu vloženo napaden ustanoven, přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem; vyšel přitom z dle citovanch stenozznamů dostupnch na internetovch strnkch Poslaneck sněmovny (www.psp.cz), jakož i z uvedench vyjdřen obou komor Parlamentu Česk republiky.
24. Z uvedench materilů stavn soud zjistil, že zkon č. 350/2005 Sb. předložen vldou (sněmovn tisk č. 882/0) byl přijat Poslaneckou sněmovnou na 45. schůzi dne 24. 6. 2005 v třetm čten v hlasovn poř. č. 352, přičemž ze 168 přtomnch poslanců pro nvrh hlasovalo 125 poslanců, proti hlasovali 3 poslanci.
25. Poslaneck sněmovna postoupila dne 12. 7. 2005 nvrh zkona Sentu jako tisk 108/0. Nvrh zkona byl schvlen na 7. schůzi Sentu dne 5. 8. 2005 ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou, když v hlasovn poř. č. 171 z 58 přtomnch sentorů hlasovalo pro jeho schvlen 44 sentorů, proti hlasovalo 5 sentorů.
26. Dne 16. 8. 2005 byl zkon doručen prezidentu republiky; ten jej dne 25. 8. 2005 podepsal. Dne 13. 9. 2005 byl zkon vyhlšen v čstce 122 Sbrky zkonů pod čslem 350/2005 Sb.
27. stavn soud tudž dospěl k zvěru, že zkon č. 350/2005 Sb. byl přijat a vydn v mezch stavně stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Současně se stavn soud nezabval stavn konformitou legislativnho procesu v přpadě novelizujcch zkonů (č. 165/2006 Sb. a č. 379/2007 Sb.), neboť tyto novelizace se charakteru a smyslu napadenho ustanoven nikterak nedotkly, když v prvm přpadě jde jen o nahrazen pojmu azyl obsahově podobnm pojmem mezinrodn ochrany a v druhm přpadě se jedn o pouhou legislativně-technickou změnu v 32 odst. 2 uvděnm sledu podmnek, za kterch lze žalobu proti rozhodnut Ministerstva vnitra ve věci mezinrodn ochrany podat.
VI.
Meritorn přezkum nvrhu
28. stavn soud zvžil argumentaci navrhovatele a dospěl k zvěru, že nvrh je důvodn.
29. Z hlediska posuzovn stavn konformity napadenho ustanoven je vznamn předevšm skutečnost, že stavn soud již posuzoval stavnost sedmidenn lhůty k podn žaloby proti rozhodnut Ministerstva vnitra ve věci mezinrodn ochrany, a to ve vztahu k ždostem zamtnutm jako zjevně nedůvodn podle 32 odst. 2 psm. a) zkona o azylu činnho do 13. 1. 2010. stavn soud v zde již citovanm nlezu sp. zn. Pl. S 17/09 ze dne 1. 12. 2009 [č. 9/2010 Sb.; N 250/55 SbNU 415] zrušil na nvrh thož navrhovatele rozhodujcho v jin věci ustanoven 32 odst. 2 psm. a) s odůvodněnm, že - mimo jin - posuzovan ustanoven zkona o azylu omezuje prvo žadatele domhat se u soudu ochrany svch prv stanovenm nepřiměřeně krtk lhůty pro podn žaloby, a tak ve sv podstatě čin proklamovanou soudn ochranu pouze iluzorn, což je v rozporu s člnkem 36 odst. 2 Listiny.
30. Z hlediska nosnch argumentačnch důvodů stavn soud zejmna poukzal na to, že napaden žalobn lhůta jako takov nemůže bt sama o sobě protistavn, jej nestavnost se však může ukzat teprve po vyhodnocen dalšch kontextulně působcch okolnost, za kter stavn soud označil předevšm zsady ovldajc sprvn soudnictv, a to zsadu dispozičn a zsadu koncentrace řzen, kter ve spojen s krtkou lhůtou žadateli o udělen mezinrodn ochrany možnost realizovat soudn přezkum značně ztěžuj a v některch přpadech dokonce znemožňuj, přičemž pominout rovněž nelze specifickou životn situaci, v nž se většina žadatelů o mezinrodn ochranu nachz, kteržto zvěry stavn soud v odůvodněn svho rozhodnut blže rozvedl.
31. Nyn tvoř předmět přezkumu otzka přiměřenosti sedmidenn lhůty k podn žaloby proti rozhodnut Ministerstva vnitra, kterm bylo řzen o udělen mezinrodn ochrany zastaveno z důvodu nepřpustnosti ždosti o udělen mezinrodn ochrany. stavn soud v tto souvislosti pokld v kontextu tto věci za nutn konstatovat, že mezi situac, kdy je ždost o udělen takov ochrany zamtnuta jako zjevně nedůvodn, a situac, kdy je řzen o udělen tto ochrany zastaveno pro nepřpustnost ždosti, nen z hlediska kritri kladench na přiměřenost lhůty ždn rozdl, jelikož nyn napaden ustanoven činilo proklamovanou soudn ochranu taktž iluzorn, když ani přpady nepřpustnosti ždosti o udělen mezinrodn ochrany nemohou per se vyloučit zsah do stavně chrněnch prv a svobod potencilnch žadatelů. Za těchto okolnost tudž neexistuje rozumn důvod, proč by měl stavn soud posoudit přiměřenost sedmidenn lhůty k podn žaloby proti rozhodnut Ministerstva vnitra, kterm bylo řzen o udělen mezinrodn ochrany zastaveno z důvodu nepřpustnosti ždosti o udělen mezinrodn ochrany, jinak. stavn soud nepovažuje za nutn znovu podrobně rekapitulovat důvody, kter jej vedly k přijet nlezu sp. zn. Pl. S 17/09 (vyhlšenho pod č. 9/2010 Sb.) a vysloven v něm zvaznch prvnch nzorů, a proto zde na ně zcela odkazuje.
32. S ohledem na všechny uveden důvody stavn soud nvrhu vyhověl a za přiměřen aplikace 70 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., přistoupil k vysloven protistavnosti ustanoven 32 odst. 2 psm. c) zkona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve zněn činnm do 31. 12. 2011.