Sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ve věci návrhu na zrušení § 153b odst. 1, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 44/2014 účinný od 21.03.2014
| Schválené: | 28.01.2014 |
| Účinnost od: | 21.03.2014 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Rozsudek v občanském právu. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 49/10 dne 28. ledna 2014 v plénu ve složení Stanislav Balík, Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vlasta Formánková, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jan Musil, Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek, Kateřina Šimáčková (soudkyně zpravodajka), Milada Tomková, Jiří Zemánek a Michaela Židlická o návrhu Okresního soudu v Děčíně podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení § 153b odst. 1, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
I. Návrh se zamítá. II. Výklad slova "může" v § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, musí naplňovat účel právní úpravy rozsudku pro zmeškání a respektovat procesní rovnost účastníků řízení; to mimo jiné znamená přihlédnout k těmto principům i v případě posouzení podmínek pro doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Odůvodněn:
I.
Vymezen věci
1. Okresn soud v Děčně nařdil na den 8. 10. 2010 jednn, ke ktermu předvolal žalobce prostřednictvm jeho prvnho zstupce a žalovanou postupem pro doručovn stanovenm 45 a nsl. zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů (dle tž jen "o. s. ř.").
2. K jednn Okresnho soudu v Děčně se dne 8. 10. 2010 dostavila pouze strana žalobce. Žalovan se bez jakkoliv omluvy k jednn nedostavila. Prvn zstupce žalobce proto v souladu s 153b odst. 1 o. s. ř. navrhl vydn rozsudku pro zmeškn (dle tž "kontumačn rozsudek"). Předvoln k jednn bylo žalovan doručeno podle 49 odst. 4 o. s. ř. (tedy tzv. nhradnm doručenm či doručenm fikc).
3. Okresn soud v Děčně však rozsudkem pro zmeškn nerozhodl, ačkoliv byly podle jeho nzoru splněny všechny zkonem stanoven podmnky pro jeho vydn, neboť dospěl k zvěru, že 153b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, a to konkrtně se zsadou rovnosti častnků řzen. Z tohoto důvodu Okresn soud v Děčně přerušil řzen a předložil stavnmu soudu nvrh podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky na zrušen 153b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř.
4. stavnmu soudu byl nvrh podan podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky na zrušen 153b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. doručen dne 16. 11. 2010.
II.
Argumentace navrhovatele
5. Podle navrhovatele je 153b o. s. ř. (respektive jeho odstavec 1, 4 a 5) v rozporu se zsadou rovnosti častnků řzen, zakotvenou v čl. 96 odst. 1 stavy Česk republiky (dle tž "stava"), čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 14 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž "Evropsk mluva o lidskch prvech" či jen "ELP") a čl. 14 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech.
6. Hlavnm argumentem pro zrušen 153b o. s. ř. je podle navrhovatele skutečnost, že rozsudek pro zmeškn lze vydat toliko ve prospěch žalobce, zatmco žalovan tto vsady nepožv. To znamen, že pokud se za stejnch podmnek k nařzenmu jednn nedostav žalobce, žalovan soudu nemůže navrhnout vydn rozsudku pro zmeškn s tm, že tvrzen žalovanho obsažen v jeho vyjdřen k žalobě (nebo přednesen při jednn) o skutkovch okolnostech tkajc se sporu by se pokldala za nesporn. Strana žalobce je tak procesně zvhodněna, aniž by toto zvhodněn bylo straně žalovan v řzen jakkoliv kompenzovno. Tm je podle navrhovatele žalovan stavěn do podstatně nevhodnějš situace než žalobce, což je v rozporu se zsadou rovnosti častnků [Okresn soud v Děčně zde odkazuje na nlez sp. zn. Pl. S 15/01 ze dne 31. 10. 2001 (N 164/24 SbNU 201; 424/2001 Sb.) a nlez sp. zn. III. S 202/03 ze dne 13. 11. 2003 (N 134/31 SbNU 193)].
7. Na podporu svho nvrhu vznesl navrhovatel i historick argument. Podle něj je rozsudek pro zmeškn znovuzaveden v podobě 153b o. s. ř. do českho prvnho řdu k 1. 9. 1993 v rozporu s tradičnm pojetm kontumačnho rozsudku na našem zem. Již zkon č. 113/1895 ř. z., o soudnm řzen v občanskch rozepřch prvnch (civiln řd soudn), ve zněn předpisů jej měncch a doplňujcch do dne 31. 12. 1947 (dle tž jen "c. ř. s.") znal institut kontumačnho rozsudku (rozsudek v přpadech zmeškn), kter však rovnost častnků řzen respektoval, neboť kontumace hrozila oběma stranm. Konkrtně 396 c. ř. s. stanovil, že: "Zmešk-li žalobce nebo žalovan prvn rok, nutno pokldati přednes dostavivš se strany o skutkovch okolnostech, tkajc se předmětu sporu, za pravdiv, pokud nen vyvrcen předloženmi důkazy, a nutno na tomto zkladě na nvrh strany, kter se dostavila, rozhodnouti o žalobn ždosti rozsudkem pro zmeškn" (důraz doplněn). Nsledujc 397 c. ř. s. pak zněl takto: "K psemnm vkladům, zaslanm nad stranou, jež se nedostavila, nebuď přihlženo ...".
8. Navrhovatel dle poukzal na rakouskou a německou pravu rozsudku pro zmeškn. V Rakousku, ač mnohokrt novelizovn, je stle činn vše zmněn civiln řd soudn z roku 1895, a to včetně pravy rozsudku pro zmeškn ( 396 až 403 ZPO). pravu zmeškn obou stran obsahuje i německ civiln řd procesn (Zivilprozessordnung, dle jen ZPO), a to v 330 až 347; počt se tedy jak se zmešknm žalovanho (Sumnis des Beklagten, 331 ZPO), jež je upraveno obdobně jako v českm o. s. ř., tak se zmešknm žalobce (Sumnis des Klgers, 330 ZPO). Zde je však oproti rakousk pravě rozdl v tom, že nedostav-li se žalobce k jednn nebo nejedn-li ve věci ( 333 ZPO), ač byl řdně předvoln, je jeho žaloba bez věcnho přezkumu zamtnuta.
9. Ve svm nvrhu označil navrhovatel jako napaden ustanoven toliko prvn, čtvrt a pt odstavec 153b o. s. ř., neboť jen tyto tři odstavce jsou na jm projednvanou věc sp. zn. 22 C 128/2009 bezprostředně aplikovateln a zroveň protistavn. Navrhovatel tedy nenapadl druh odstavec 153b o. s. ř., ač i ten je podle něj protistavn, neboť tento odstavec nen na jm projednvanou věc bezprostředně aplikovateln, tak jak podmnku "bezprostředn aplikovatelnosti" ve smyslu čl. 95 odst. 2 stavy vykld stavn soud [navrhovatel zde odkzal na usnesen sp. zn. Pl. S 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353) a usnesen sp. zn. Pl. S 20/02 ze dne 28. 11. 2002 (U 42/28 SbNU 477)]. Pokud jde o třet odstavec 153b o. s. ř., je navrhovatel toho nzoru, že tento odstavec je stavně konformn.
III.
Vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky
10. stavn soud podle ustanoven 42 odst. 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu") zaslal předmětn nvrh na zrušen napadench ustanoven Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky. V souladu s bodem 3 sdělen stavnho soudu publikovanho pod č. 469/2012 Sb. stavn soud nevyzval k vyjdřen vldu Česk republiky ani veřejnho ochrnce prv ve smyslu 69 odst. 2 a 3 zkona o stavnm soudu.
III/a
Vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky
11. Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen ze dne 30. 6. 2011, podepsanm předsedkyn Miroslavou Němcovou, zrekapitulovala proces přijet zkona č. 171/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje občansk soudn řd, jenž zavedl do českho prvnho řdu rozsudek pro zmeškn, a jeho tř novelizac. Poukzala přitom zejmna na důvodovou zprvu k zkonu č. 171/1993 Sb., podle nž tehdejš zkonodrce dal při koncipovn rozsudku pro zmeškn přednost řešen použvanmu na Slovensku (jež mělo oporu v uherskm prvu), kter připoušt vydn rozsudku pro zmeškn jen v přpadě, kdy prvn jednn zmešk žalovan. Tehdejš zkonodrce to odůvodňoval tm, že připuštěn rozsudku pro zmeškn žalobce i žalovanho by vytvřelo nerovn postaven častnků, neboť zmešk-li žalovan jednn, je mu z předem doručen žaloby znm nejen předmět řzen, ale i argumentace žalobce a to, jak důkazy nabz soudu k prokzn svch tvrzen. Pokud by byl připuštěn rozsudek pro zmeškn žalobce, zmeškala by strana, kter stanovisko žalovanho předem nezn a neměla možnost reagovat na tvrzen, kter žalovan teprve při jednn přednese. Krom toho důvodov zprva k zkonu č. 171/1993 Sb. v souvislosti s 153b o. s. ř. zdůrazňovala, že i za předpokladu, že se řdně obeslan žalovan k prvnmu jednn nedostav a žalobce navrhne soudu, aby rozhodl rozsudkem pro zmeškn, nemus soud tomuto nvrhu vyhovět.
12. Dle Poslaneck sněmovna uvedla, že jako zkonodrn sbor jednala v přesvědčen, že přijat zkony jsou v souladu s stavou a našm prvnm řdem, nicmně je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost 153b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. Poslaneck sněmovna rovněž vyslovila souhlas s upuštěnm od stnho jednn.
III/b
Vyjdřen Sentu Parlamentu Česk republiky
13. Sent ve svm vyjdřen ze dne 27. 6. 2011, podepsanm předsedou Milanem Štěchem, konstatoval, že Sent byl ustaven v listopadu 1996, a tudž se k zkonu č. 171/1993 Sb., jenž zavedl do českho prvnho řdu rozsudek pro zmeškn, nemohl vyjdřit. Od t doby byl 153b sice třikrt novelizovn, nicmně zkladn princip zůstal nezměněn, a k problematice naznačen v podn Okresnho soudu v Děčně se Sent v rmci schvalovn shora zmněnch tř novelizac 153b o. s. ř. nevyjadřoval. Podle Sentu je tedy zcela na stavnm soudu, aby posoudil stavnost napadenho 153b o. s. ř. v odstavcch 1, 4 a 5. Sent rovněž vyslovil souhlas s upuštěnm od stnho jednn.
IV.
Dikce napadenho prvnho předpisu
14. Ustanoven 153b o. s. ř. zn takto (odstavce navrhovatelem vslovně napaden jsou zvrazněny tučně):
" 153b
(1) Zmešk-li žalovan, ktermu byly řdně doručeny do jeho vlastnch rukou ( 49) žaloba a předvoln k jednn nejmně deset dnů přede dnem, kdy se jednn m konat, a kter byl o nsledcch nedostaven se poučen, bez důvodn a včasn omluvy prvn jednn, kter se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, kter se dostavil k jednn, pokldaj se tvrzen žalobce obsažen v žalobě o skutkovch okolnostech, tkajc se sporu, za nesporn a na tomto zkladě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškn.
(2) Je-li v jedn věci několik žalovanch, kteř maj takov společn povinnosti, že se rozsudek mus vztahovat na všechny ( 91 odst. 2), lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškn jen tehdy, nedostav-li se k jednn všichni řdně obeslan žalovan.
(3) Rozsudek pro zmeškn nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřt a schvlit smr ( 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovm rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušen prvnho poměru mezi častnky.
(4) Zmešk-li žalovan z omluvitelnch důvodů prvn jednn ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškn, soud na nvrh žalovanho tento rozsudek usnesenm zruš a nařd jednn. Takov nvrh může častnk podat nejpozději do dne prvn moci rozsudku pro zmeškn.
(5) Pokud žalovan kromě nvrhu na zrušen rozsudku soudu prvnho stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvoln a nvrhu na zrušen rozsudku bylo pravomocnm usnesenm vyhověno, k odvoln se nepřihlž."
15. Jak bylo zmněno vše, navrhovatel napad toliko odstavce 1, 4 a 5 ustanoven 153b o. s. ř., a to s odůvodněnm, že pouze tyto tři odstavce 153b o. s. ř. jsou bezprostředně aplikovateln na věc jm vedenou pod sp. zn. 22 C 128/2009 a zroveň protistavn (blže viz bod 9).
16. stavn soud vychzel ze zněn ustanoven 153b o. s. ř. i ustanoven 49 odst. 4 o. s. ř. (upravujcho tzv. nhradn doručen či fikci doručen), tak jak byla zavedena zkonem č. 7/2009 Sb., kterm se měn zkon č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, a dalš souvisejc zkony, neboť tmto zkonem č. 7/2009 Sb. s činnost od 1. 7. 2009 byla předmětn ustanoven novelizovna naposledy a doposud plat v nezměněnm zněn. Jedn se o totožn zněn platn jak v době podn nvrhu okresnm soudem, tak v době rozhodovn stavnho soudu.
V.
Posouzen přslušnosti stavnho soudu k projednn podanho nvrhu a aktivn legitimace navrhovatele
17. stavn soud si musel nejprve zodpovědět otzku, zda mu přsluš meritorně projednvat podan nvrh. Podmnky aktivn legitimace v řzen o konkrtn kontrole norem stavn soud shrnul v usnesen sp. zn. Pl. S 37/10 ze dne 18. 12. 2012 (dostupn na http://nalus.usoud.cz):
"16. Předtm než stavn soud přistoup k věcnmu posouzen nvrhu dle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zkonem požadovan nležitosti a zda jsou vůbec dny podmnky jeho projednn stanoven zkonem č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen ‚zkon o stavnm soudu'). Podle ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven je oprvněn podat tž soud v souvislosti se svou rozhodovac činnost podle čl. 95 odst. 2 stavy. Podle čl. 95 odst. 2 stavy plat, že dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu.
17. stavn soud se nejprve mus zabvat otzkou, zda byla naplněna podmnka stanoven v člnku 95 odst. 2 stavy, tj. zda navrhovatelem tvrzen rozpor s stavnm pořdkem se tk zkona, jehož m bt použito při řešen věci zahjen před Krajskm soudem v Hradci Krlov, neboť dospěl-li by k zvěru, že by tato podmnka naplněna nebyla, nebyl by navrhovatel k jeho podn aktivně legitimovn, resp. nvrh byl podn ‚někm zjevně neoprvněnm', jak normuje ustanoven 43 odst. 1 psm. c) zkona o stavnm soudu.
18. Ve smyslu zvěrů usnesen stavnho soudu sp. zn. Pl. S 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 [usnesen sp. zn. Pl. S 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353), dostupn na http://nalus.usoud.cz] je podmnka nvrhovho oprvněn soudu vysloven v čl. 95 odst. 2 stavy, aby požadavek zrušen zkona směřoval proti tomu, ‚jehož m bt při řešen věci použito', splněna, ‚jedn-li se o zkon, resp. jeho jednotliv ustanoven, jehož aplikace m bt bezprostředn ...', přpadně ‚je nezbytn jeho nevyhnuteln aplikace a nikoli jen hypotetick použit, resp. jin širš souvislosti...' [srov. tž nlez sp. zn. Pl. S 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.), dostupn tž na http://nalus.usoud.cz]. Z čelu a smyslu (konkrtn) kontroly stavnosti prvnch norem pak plyne, že zkon, ‚jehož m bt při řešen věci použito', je pouze ten (resp. jeho ustanoven), jenž překž tomu, aby bylo dosaženo ždoucho (stavně konformnho) vsledku; nebyl-li by pak odstraněn, byl by vsledek před nm probhajcho řzen jin.
19. Je na navrhovateli, aby jednak snesl adekvtn argumentaci, že napaden zkon (jeho jednotliv ustanoven) je v rozporu s stavnm pořdkem (což navrhovatel učinil), ale zroveň poukzal a prokzal, že aplikace napadenho ustanoven je nevyhnuteln a jen zrušen napadenho ustanoven bude mt za nsledek dosažen ždoucho stavně konformnho vsledku; předpokladem takovho tvrzen je i dostatečně vyjasněn skutkov stav. Naposled zmněn požadavek však naplněn nebyl.
20. Mimo vše uveden, na obecnm soudu, kter navrhuje zrušen zkona (jeho ustanoven), spočv dle povinnost napaden ustanoven, jež m bt v řzen před nm aplikovno, vyložit, a to interpretac primrně stavně konformn; stavn soud dovodil, že nen dn důvod ke zrušen takovho ustanoven, je-li možn - přpadně mezi jinmi - i vklad, jenž tomuto požadavku (tj. stavně konformnmu vkladu) vyhovuje [srov. nlez sp. zn. Pl. S 48/95 ze dne 26. 3. 1996 (N 21/5 SbNU 171; 121/1996 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.), vše dostupn tž na http://nalus.usoud.cz]. Okolnost, že by v posuzovan věci byl takov stavně konformn vklad k dispozici, by pak implikoval eventualitu posouzen nvrhu jako ‚zjevně neopodstatněnho', jak je tato kvalifikace vyjdřena v ustanoven 43 odst. 2 psm. a) zkona o stavnm soudu.
Uveden principy judikovalo plnum stavnho soudu i v řadě dalšch usnesen (např. usnesen sp. zn. Pl. S 23/08 ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. Pl. S 34/11 ze dne 3. 4. 2012 a sp. zn. Pl. S 30/09 ze dne 2. 4. 2013), a lze je tudž považovat za součst ustlen judikatury stavnho soudu.
18. V projednvan věci podal nvrh na zrušen 153b občanskho soudnho řdu obecn soud v situaci, kdy se žalovan nedostavila k prvnmu jednn a žalobce v reakci na to navrhl vydn rozsudku pro zmeškn. Otzka, na niž mus stavn soud nyn odpovědět, tedy zn, zda z hlediska zsady rovnosti častnků řzen může soudce obecnho soudu svůj nvrh podle čl. 95 odst. 2 stavy relevantně učinit (1) pouze v přpadě, kdy se jednn nezčastn žalobce a žalovan namtne, že zatmco jeho nečast mohla bt důvodem vydn rozsudku pro zmeškn, soud nemůže obdobně procesně jednoduše reagovat i na nečast žalobce (tato situace ve věci projednvan Okresnm soudem v Děčně nenastala), nebo (2) i v přpadě, kdy se k prvnmu jednn dostav toliko žalobce, kter nsledně navrhne vydn danho rozsudku (jak se stalo ve věci projednvan Okresnm soudem v Děčně). Pouze u prvn situace je zjevn, že přpadn zrušen napadenho ustanoven (za předpokladu jeho rozpornosti s principem rovnosti častnků řzen) by otevralo cestu k přijet takov prvn pravy, jejmž vsledkem by byla možnost jak žalobce, tak žalovanho doshnout vydn kontumačnho rozsudku. Clem rovnosti častnků však nen vytvořen možnosti vydn kontumačnho rozsudku ve prospěch obou stran sporu - zsada rovnosti častnků by naopak byla naplněna i tehdy, pokud by zkonodrce neumožnil doshnout vydn kontumačnho rozsudku ani jedn ze stran. Stejně tak by byla zsada rovnosti častnků naplněna i v situaci, kdy by zkonodrce zakotvil pro přpad nedostaven se jedn ze stran k jednn jinou sankci než kontumačn rozsudek ve prospěch dostavivš se druh strany. Rovnost častnků řzen je tedy neutrln k tomu, v čem si jsou strany rovny, a řeš toliko, zda si jsou rovny. Jinak řečeno, je na zkonodrci, zda umožn vydvn kontumačnho rozsudku či nikoliv. Pokud jej však zakotv, mus kontumačn rozsudek splňovat podmnky plynouc ze zsady rovnosti častnků; pokud by tomu tak nebylo, stavn soud je nadn pravomoc takovou pravu kontumačnho rozsudku zrušit a znovuotevřt prostor pro zkonodrce, aby se rozhodl, zda zakotv kontumačn rozsudek splňujc požadavek rovnosti častnků řzen nebo se jej rozhodne znovu nezakotvit či zda zvol zcela jin, alternativn řešen [např. hrazen nkladů zmařenho jednn nedostavivš se stranou nebo povinnost soudce (v přpadě doručen fikc) rozhodnout podle stavu spisu ke dni takto zmařenho jednn].
19. stavn soud dle podotk, že v obou vše naznačench přpadech postaven častnků řzen nelze považovat za rovnocenn - v prvm přpadě proto, že žalovan nem k dispozici stejn procesn prostředek jako žalobce (žalovan nemůže dělat to, co žalobce); v druhm přpadě proto, že žalobce m k dispozici procesn prostředek, kter žalovan k dispozici nem (žalobce může dělat to, co žalovan nemůže). V obou přpadech je použito 153 odst. 1 o. s. ř., v obou přpadech jde o bezprostředn aplikaci tohoto ustanoven (tj. jeho aplikace je nevyhnuteln a nikoliv jen hypotetick) a jen zrušen napadenho ustanoven či stavně konformn vklad vyrovnvajc postaven obou procesnch stran by vedly k dosažen ždoucho stavně konformnho vsledku, neboť v opačnm přpadě by byl Okresn soud v Děčně povinen vynst kontumačn rozsudek, kter však lze vynst pouze ve prospěch žalobce (viz body 18-20 usnesen sp. zn. Pl. S 37/10 ze dne 18. 12. 2012 citovanho vše).
20. stavn soud pak při posuzovn aktivn legitimace obecnho soudu k podn nvrhu na zrušen zkona či jeho ustanoven vychzel z čl. 95 odst. 2 stavy, kter stanov, že dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu, a z 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, kter zakotvuje oprvněn soudu podat nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven v souvislosti se svou rozhodovac činnost. V nyn posuzovanm přpadě je nesporn, že použit napadenho ustanoven o. s. ř. žalobce navrhl a soud se jeho použitm v konkrtnm přpadě tedy musel zabvat. čelem oprvněn a současně i povinnosti obecnho soudu předložit stavnmu soudu použvan zkon, dojde-li soud k zvěru, že onen zkon je v rozporu s stavnm pořdkem, je zachovn zsady vnitřn jednoty a bezrozpornosti prvnho řdu. Jak zdůrazňuje i komentřov literatura, "[v] přpadě zvěru o rozporu zkona s stavnm pořdkem tudž obecn soud řzen ve věci přerušit mus a m procesn povinnost věc (jako nvrh na zrušen zkona) předložit stavnmu soudu" (srov. Filip, J., Hollnder, P., Šimček, V. Zkon o stavnm soudu. Komentř. 2. přepracovan a rozšřen vydn. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 365). Pokud tedy existuje pochybnost o stavnosti ustanoven zkona a zroveň obecn soud tuto pochybnost ani nerozptl zvažovnm jednotlivch vkladovch alternativ, ani věc nepředlož k rozhodnut stavnmu soudu, poruš čl. 1 odst. 1, eventulně čl. 95 odst. 2 stavy. Naopak stavn soud by odmtnutm poskytnout obecnmu soudu pomoc svm rozhodnutm o stavnosti či protistavnosti aplikovatelnho zkona porušil sv povinnosti plynouc z citovanho čl. 95 odst. 2 i z čl. 83 stavy. Ostatně přlišn uzavřenost a exkluzivita stavnho soudnictv by mohla bt kontraproduktivn, neboť by omezila možnosti "stavnho kultivovn obecnch soudů" (srov. Khn, Z. Aplikace prva soudcem v ře středoevropskho komunismu a transformace. Analza přčin postkomunistick prvn krize. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 146; k tomu vce tž Wagnerov, E. a kol. Zkon o stavnm soudu s komentřem. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 246 a 247).
21. Na zkladě těchto vah dospěl stavn soud k zvěru, že podan nvrh umožňuje posoudit stavnost stvajc pravy rozsudku pro zmeškn, zakotven v 153b o. s. ř., z hlediska rovnosti častnků řzen jak za situace, kdy se k prvnmu jednn dostav pouze žalovan, kter nem možnost navrhnout vydn rozsudku pro zmeškn, tak za situace, kdy se k prvnmu jednn dostav toliko žalobce, kter nsledně navrhne vydn takovho rozsudku (jako tomu bylo i ve věci před Okresnm soudem v Děčně). V obou přpadech by pak stavn soud - pokud by shledal pravu kontumačnho rozsudku v rozporu se zsadou rovnosti častnků řzen - musel napaden ustanoven zrušit. stavn soud totiž sm za ždnch okolnost nemůže "dorovnat" procesn prva žalovanho na roveň žalobce a judikatorně zakotvit prvo žalovanho navrhovat vydn rozsudku pro zmeškn v neprospěch nedostavivšho se žalobce, neboť nen pozitivnm zkonodrcem. Jedinou cestou, jak doshnout stavně konformn pravy kontumačnho rozsudku by tedy bylo jeho zrušen a znovuotevřen prostoru pro pravu zkonodrce či stavně konformn vklad vyrovnvajc postaven obou procesnch stran. Jak však bylo zdůrazněno vše, takov prava by nutně nemusela vyžadovat zakotven možnosti doshnout kontumačnho rozsudku pro obě strany; takov řešen je pouze jednou z alternativ (viz bod 18 tohoto nlezu
in fine
).22. Ze shora uvedenho plyne, že nvrh Okresnho soudu v Děčně splňuje všechny požadavky stanoven čl. 95 odst. 2 stavy, včetně požadavku aktivn legitimace navrhovatele pro řzen o kontrole norem.
VI.
stavn konformita legislativnho procesu přijet napadench ustanoven
23. stavn soud konstatoval, že zkon č. 171/1993 Sb., kterm byl do občanskho soudnho řdu zakotven institut rozsudku pro zmeškn, byl přijat a vydn v mezch stavně stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
VII.
Obsahov soulad napadench zkonnch ustanoven s stavnm pořdkem
24. Dřve než stavn soud přistoupil k meritornmu posouzen, musel se vypořdat s rozsahem nvrhu. Navrhovatel napadl toliko 153b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. a vslovně uvedl, že naopak nenapad druh a třet odstavec thož ustanoven. Druh odstavec totiž podle navrhovatele nen v jm projednvan věci bezprostředně aplikovateln a třet odstavec navrhovatel považuje za stavně konformn.
25. stavn soud je však toho nzoru, že 153b o. s. ř., zakotvujc pravu rozsudku pro zmeškn, tvoř koherentn a vnitřně natolik propojen celek, že jej nelze rozdělit na jednotliv komponenty a přezkoumat souladnost s stavnm pořdkem toliko u některch z nich (tj. odstavců prvnho, čtvrtho a ptho). To plat tm spše, že je napaden prvn odstavec 153b o. s. ř., kter je pro určen podmnek aplikace rozsudku pro zmeškn zcela klčov. Pokud by stavn soud akceptoval rozsah nvrhu, jak jej vymezil navrhovatel, a přpadně tomuto nvrhu vyhověl, zůstal by pak v občanskm soudnm řdu "pahl" ve formě druhho a třetho odstavce 153b o. s. ř., kter by nedval sm o sobě ždn smysl. Samostatně stojc druh odstavec (bez zrušenho prvnho odstavce) by dokonce žalovanho stavěl do ještě nevhodnějš pozice než stvajc prava, neboť po derogaci 153b odst. 1 o. s. ř. by, striktně vzato, nebylo nutn pro vydn rozsudku pro zmeškn splnit podmnku řdnho doručen žaloby a předvoln do vlastnch rukou podle 49 o. s. ř. nejmně deset dnů předem ani podmnku řdnho poučen žalovanho o nsledcch nedostaven se a žalovan by neměl možnost předejt vydn rozsudku pro zmeškn svou omluvou z nařzenho jednn. Z tohoto důvodu považuje stavn soud za nezbytn posoudit stavnost celho 153b o. s. ř., a nikoliv pouze jeho prvnho, čtvrtho a ptho odstavce [srov. mutatis mutandis nlez sp. zn. Pl. S 16/09 ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.), bod 35].
VII/a
Obecn principy
26. Navrhovatel shledv 153b o. s. ř. v rozporu s čl. 96 odst. 1 stavy Česk republiky, čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 14 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod a s čl. 14 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech.
27. Ustanoven člnku 96 odst. 1 stavy Česk republiky stanov, že "[v]šichni častnci řzen maj před soudem rovn prva". Ustanoven člnku 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod obsahuje podobnou formulaci: "Všichni častnci jsou si v řzen rovni." Ustanoven člnku 6 odst. 1 ELP vslovně rovnost častnků řzen nezmiňuje, nicmně Evropsk soud pro lidsk prva (dle tž "ESLP") ve sv judikatuře konstatoval, že princip rovnosti zbran je součst prva na spravedliv projednn věci (srov. Kmec, J., Kosař, D., Kratochvl, J., Bobek, M. Evropsk mluva o lidskch prvech. Komentř. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 737-740; a Molek, P. Prvo na spravedliv proces. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 236-253). Ustanoven člnku 14 ELP pak zakotvuje akcesorick zkaz diskriminace. Konečně čl. 14 odst. 1 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech stanov, že "[v]šechny osoby jsou si před soudem rovny".
28. stavn soud ve sv judikatuře opakovaně konstatoval, že zsada rovnosti častnků řzen je součst prva na spravedliv proces v širšm slova smyslu. Zsadou rovnosti častnků přitom stavn soud rozum "rovnost zbran, resp. rovnost přležitost" [nlez sp. zn. Pl. S 15/01 ze dne 31. 10. 2001 (N 164/24 SbNU 201; 424/2001 Sb.)]. To znamen, že každ procesn straně by měla bt dna přiměřen možnost přednst svou zležitost za podmnek, jež ji nestav do podstatně nevhodnějš situace, než ve kter je jej protistrana [nlez sp. zn. III. S 202/03 ze dne 13. 11. 2003 (N 134/31 SbNU 193)].
29. V podobnm duchu Evropsk soud pro lidsk prva konstatoval, že zsada rovnosti zbran je jednm z prvků širšho konceptu spravedlivho procesu; přičemž rovnost zbran ESLP rozum požadavek, aby každ ze stran řzen mohla obhajovat svou věc za podmnek, kter ji, z pohledu řzen jako celku, podstatnm způsobem neznevhodňuj vzhledem k protistraně (rozsudek ve věci Niderst-Huber proti Švcarsku ze dne 18. 2. 1997 č. 18990/91, 23). To plat pro civiln řzen (srov. prvě citovan rozsudek ve věci Niderst-Huber proti Švcarsku, 23; či rozsudek ve věci Foucher proti Francii ze dne 18. 3. 1997 č. 22209/93, 34) i trestn řzen (srov. rozsudek ve věci Brandstetter proti Rakousku ze dne 28. 8. 1991 č. 11170/84 a dalš, 66; rozsudek ve věci Zahirović proti Chorvatsku ze dne 25. 4. 2013 č. 58590/11, 42). Clem zsady rovnosti zbran je pak dosažen "spravedliv rovnovhy" mezi stranami sporu (rozsudek ve věci Dombo Beheer B. V. proti Nizozemsku ze dne 27. 10. 1993 č. 14448/88, 33).
30. Zsada rovnosti častnků ale podle stavnho soudu nen absolutn. Procesn rovnost nelze vykldat tak, že by zkonodrce nemohl stanovit rozdln rozsah procesnch prv a povinnost u různch druhů řzen; mus však respektovat stejn rozsah procesnch prv a povinnost v řzench se shodnm předmětem řzen [nlez sp. zn. III. S 202/03 ze dne 13. 11. 2003 (N 134/31 SbNU 193), nlez sp. zn. II. S 657/05 ze dne 21. 8. 2008 (N 146/50 SbNU 291) či nlez sp. zn. Pl. S 16/09 ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. stavn soud si je taktž vědom, že absolutn rovnosti častnků řzen v širšm slova smyslu ani nelze doshnout. Tak někter kony, ktermi disponuje žalobce s předmětem řzen v civilnm spornm procesu, jako je napřklad zpětvzet žaloby, žalovan z povahy věci činit nemůže. Naopak soudn poplatek je povinen zsadně zaplatit toliko žalobce, a nikoliv žalovan (na obecnosti tohoto pravidla nic neměn ani vjimky uveden v 2 odst. 3 zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch předpisů, kter jsou formulovny velmi zce).
31. Ostatně ani Evropsk soud pro lidsk prva nen toho nzoru, že obě strany sporu se musej nachzet v plně identickm postaven, a to ani v trestnm řzen (viz např. rozhodnut Oyston proti Spojenmu krlovstv ze dne 22. 1. 2002 č. 42011/98), ani v civilnm řzen (srov. rozsudek ve věci Kenedy proti Spojenmu krlovstv ze dne 18. 5. 2010 č. 26839/05, 184
in fine
; či rozsudek ve věci Batsanina proti Rusku ze dne 26. 5. 2009 č. 3932/02, 27). Evropsk soud pro lidsk prva tak napřklad akceptoval rozdln lhůty k vkonu některch procesnch konů u jednotlivch stran řzen, jestliže takov rozdl neměl ždn vliv na postaven stěžovatele (viz např. rozhodnut ve věci Guigue a SGEN-CFDT proti Francii ze dne 6. 1. 2004 č. 59821/00; rozsudek ve věci Ewert proti Lucembursku ze dne 22. 7. 2010 č. 49375/07, 98), osvobozen od soudnho poplatku pouze pro jednu ze stran (čstečn rozhodnut ve věci Gouveia Gomes Fernandes a Freitas e Costa proti Portugalsku ze dne 26. 5. 2009, č. 1529/08) či zahjen civilnho řzen prokurtorem v zjmu protistrany (shora citovan rozsudek ve věci Batsanina proti Rusku, 25-28).32. Lze tedy shrnout, že stavn soud ani Evropsk soud pro lidsk prva nevyžaduj absolutn rovnost mezi častnky řzen. Toto prvo je tedy prvem omezitelnm, neboť odlišn zachzen s častnky řzen je za určitch okolnost (k tomu viz nže) stavně konformn, respektive souladn s Evropskou mluvou o lidskch prvech.
33. Navrhovatel shledv rozsudek pro zmeškn protistavnm rovněž pro porušen čl. 14 ELP, kter zakotvuje akcesorick zkaz diskriminace. stavn soud v tto souvislosti konstatuje, že zsada rovnosti častnků řzen zakotven v čl. 37 odst. 3 Listiny představuje samostatně stojc zkladn prvo, u něhož nen třeba rozlišovat mezi akcesoritou a neakcesoritou rovnosti zbran vůči obecnmu zkazu diskriminace. Spojitost mezi rovnost zbran a zkazem diskriminace nicmně existuje. stavn soud je toho nzoru, že zsada rovnosti častnků řzen je
lex specialis
vůči zkazu diskriminace, a tudž lze i na tuto zsadu aplikovat, po patřičn modifikaci odpovdajc specifikům postultu rovnosti v soudnm řzen, test přm diskriminace. Jak uvedl stavn soud již v nlezu sp. zn. Pl. S 37/04 ze dne 26. 4. 2006 (N 92/41 SbNU 173; 419/2006 Sb.):"60. Prvo na spravedliv projednn věci nelze oddělit od obecnho požadavku rovnosti a nediskriminace. V tomto kontextu však jde o takov vznam rovnosti, jenž se tk rovnosti častnků v řzen před soudem, nachzejcch se v různch, proti sobě stojcch, procesnch postavench, obvykle označovan jako ‚rovnost zbran' ... V praktickm životě zpravidla nepůjde o absolutn, matematickou rovnost; jde o pojem relativn, zejmna v tom smyslu, že nemůže zcela setřt rozdl v procesnm a zejmna faktickm postaven stran vyplvajc z jejich rozdlnch možnost. Toto nerovn postaven může bt do určit mry kompenzovno dodatečnmi zrukami pro slabš stranu, tzv. favor defensionis, jejmž projevem je např. prava důkaznho břemene ..."
34. Test přm diskriminace se skld z nsledujcch kroků, kter lze vyjdřit formou otzek: (1) jde o srovnatelnho jednotlivce nebo skupiny?; (2) je s nimi nakldno odlišně na zkladě některho ze zakzanch důvodů?; (3) je odlišn zachzen stěžovateli k tži (uloženm břemene nebo odepřenm dobra)?; (4) je toto odlišn zachzen ospravedlniteln, tj. (a) sleduje legitimn zjem a (b) je přiměřen? [srov. nlez sp. zn. Pl. S 53/04 ze dne 16. 10. 2007 (N 160/47 SbNU 111; 341/2007 Sb.), bod 29; nlez sp. zn. II. S 1609/08 ze dne 30. 4. 2009 (N 105/53 SbNU 313); nlez sp. zn. Pl. S 4/07 ze dne 1. 12. 2009 (N 249/55 SbNU 397; 10/2010 Sb.); rozsudek velkho sentu ESLP ve věci D.H. proti Česk republice ze dne 13. 11. 2007 č. 57325/00, 175; rozsudek velkho sentu ESLP ve věci Carson proti Spojenmu krlovstv ze dne 16. 3. 2010 č. 42184/05, 61; Wagnerov, E. a kol. Listina zkladnch prv a svobod. Komentř. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 101; či Kmec, J., Kosař, D., Kratochvl, J., Bobek, M. Evropsk mluva o lidskch prvech. Komentř. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1214). Z judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva k zkazu diskriminace pak rovněž plyne, že ospravedlnitelnost odlišnho zachzen se odvj i od důvodu tohoto odlišnho zachzen. Pro odlišn zachzen z důvodu rasy či etnickho původu, pohlav, sexuln orientace, nrodnosti či původu dtěte je tak třeba předložit velmi pdn ospravedlněn [srov. např. rozsudek ve věci Ponomaryov a dalš proti Bulharsku ze dne 21. 6. 2011 č. 5335/05 (nrodnost); shora citovan rozsudek velkho sentu ve věci D. H. proti Česk republice, 176 (rasa); či rozsudek ve věci nal Tekeli proti Turecku ze dne 16. 11. 2004 č. 29865/96, 53 (pohlav)], zatmco u ostatnch důvodů odlišnho zachzen je přezkum ze strany Evropskho soudu pro lidsk prva mně intenzivn. Lze tak rozlišit i pt krok testu přm diskriminace, v němž hraje roli mra "podezřelosti" důvodu pro odlišn zachzen, od kter se poslze odvj intenzita přezkumu ze strany soudu.
35. Při aplikaci zmněnho testu přm diskriminace na posuzovn rovnosti častnků v soudnm řzen je však nutn přihldnout ke specifikům zsady rovnosti častnků řzen a test přm diskriminace modifikovat. V prv řadě nen třeba zkoumat v druhm kroku zakzanost důvodu (a tudž ani jeho "podezřelost" v ptm kroku), neboť ten je vslovně zakotven v čl. 37 odst. 3 Listiny: jakkoliv odlišn zachzen s častnky řzen je
a priori
podezřel. Dle pak se prvn krok redukuje na posouzen otzky, zda jde o častnky řzen. Modifikovan test přm diskriminace bude dle pro přehlednost označovn jako test rovnho zachzen. Test rovnho zachzen se tedy skld z nsledujcch kroků, posuzujcch: (1) jde o srovnatelnho jednotlivce nebo skupiny (tj. jde o častnky řzen)?; (2) je s nimi zachzeno odlišně?; (3) je odlišn zachzen dotčen straně sporu k tži (uloženm břemene nebo odepřenm dobra)?; (4) je toto odlišn zachzen ospravedlniteln, tj. (a) sleduje legitimn zjem a (b) je přiměřen?
VII/b
Aplikace obecnch principů na projednvanou věc
36. V projednvanm přpadě je rovnost častnků třeba rozumět procesn rovnost stran sporu v civilnm spornm řzen.
37. Rozsudek pro zmeškn je zvlštnm druhem rozsudku; je to typick institut klasickho civilnho procesu spornho, v němž jsou vydvna rozhodnut o prvech a povinnostech, jimiž častnci mohou volně mimoprocesně disponovat (Winterov, A. Rozsudek pro zmeškn, rozsudek pro uznn. Prvn praxe, 1993, č. 10, s. 594).
38. Obecn soud může rozhodnout rozsudkem pro zmeškn podle 153b o. s. ř., pokud jsou splněny nsledujc podmnky: (1) žalovanmu byla soudem doručena žaloba do vlastnch rukou; (2) žalovanmu bylo doručeno do vlastnch rukou předvoln k jednn nejmně 10 kalendřnch dnů přede dnem, kdy se m jednn konat; (3) žalovan byl poučen, že bude rozhodnuto v jeho neprospěch rozsudkem pro zmeškn, jestliže jednn, k němuž byl předvoln, zmešk bez důvodn a včasn omluvy; (4) žalovan se k jednn, kter bylo prvnm jednnm o věci, bez omluvy nedostavil, popřpadě jeho omluva, kter došla soudu před zahjenm jednn, je nedůvodn; (5) žalobce se k prvnmu jednn o věci dostavil a navrhl, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškn žalovanho; (6) na zkladě tvrzen obsažench v žalobě o skutkovch okolnostech sporu je možn rozhodnout v neprospěch žalovanho, neboť prvn posouzen těchto tvrzench skutkovch okolnost odůvodňuje zvěr, že žaloba je opodstatněn; (7) rozsudek pro zmeškn je přpustn; a (8) nejsou splněny podmnky pro vydn rozsudku pro uznn (Bureš, J., Drpal, L., Krčmř, Z. Občansk soudn řd - komentř. 7. vydn. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 703-704).
39. Rozsudek pro zmeškn obecn soud vydat může, ale nemus. Zkon tak ponechv na vaze soudu, zda i tam, kde jsou splněny všechny zkonem stanoven předpoklady, je vhodn o věci rozhodnout kontumačnm rozsudkem, opačn vklad, tj. že soud mus rozsudek pro zmeškn při splněn podmnek uvedench v 153b o. s. ř. vydat, doktrna i judikatura již zcela opustily.
40. Rozsudek pro zmeškn patř mezi instituty sloužc k urychlen řzen, k nimž se již dřve stavn soud vyjdřil. Obecn principy vztahujc se k těmto institutům definoval ve svm nlezu sp. zn. I. S 329/08 ze dne 20. 6. 2011 (N 118/61 SbNU 717), kde v souvislosti s rozsudkem pro zmeškn konstatoval:
"14. Soudy jsou člnkem 90 stavy Česk republiky povolny předevšm k tomu, aby zkonem stanovenm způsobem poskytovaly ochranu prvům. To plat obecně pro kterkoliv druh soudnho řzen, tedy i pro soudnictv civiln. V souladu s vymezenm civiln soudn pravomoci lze z citovanho člnku stavy dovodit, že čelem civilnho řzen soudnho je poskytovn ochrany porušenm nebo ohroženm subjektivnm soukromm prvům ...
15. O ochraně lze v pravm slova smyslu hovořit pouze tehdy, pokud civiln proces umožňuje prosadit skutečně existujc, a nikoliv fiktivn subjektivn soukrom prva a povinnosti. V rozsahu, v jakm se civiln prvo procesn od tohoto cle vzdaluje, je poprna nejen ochrann funkce civilnho prva procesnho, ale tž smysl soukromoprvn regulace; v konečnm důsledku je potom vznamně narušena prvn jistota. Jinak řečeno, civiln prvo procesn je činn jenom v t mře, v nž je způsobil poskytnout ochranu skutečnm subjektivnm hmotnm prvům ...
16. Uveden požadavek je obecn, a lze jej proto vzthnout i na všechny instituty sloužc k urychlovn civilnho řzen soudnho, a to včetně rozsudků, jež reaguj na zmeškn častnka. Funkc kontumačnho rozsudku nen jakkoliv urychlit řzen, ale urychlit řzen za pomoci uplatněn skutkov domněnky nepřzniv tomu, vůči němuž je rozsudek pro zmeškn vynesen. Kontumačn rozsudky se zakldaj na tom, že procesn strana v řzen nehj sv prva, přestože k tomu měla možnost (např. Rosenberg, L. - Schwab, K. H. - Gottwald, P. Zivilprozessrecht. 16. vydn. Mnchen: C. H. Beck, 2004, s. 704) a navzdory tomu, že jde o kontradiktorn spor ovldan projednac zsadou, v němž m strana sama ve svm vlastnm zjmu přispět k objasněn skutkovho stavu, jsou-li tvrzen protistrany nepravdiv, nepln či se jinak odchyluj od skutečnosti. Rozsudek pro zmeškn z tohoto pohledu, jak konstatuje prof. Macur (Macur, J. Rozsudek na zkladě fikce uznn nroku podle ustanoven 114b o. s. ř. Bulletin advokacie, 2002, č. 2, s. 32), ‚nen založen na nějakch 'fikcch' či na pouhm sil o ukončen jednn za každou cenu, ale opr se o dlouhodobě osvědčenou skutkovou domněnku, podle nž je vysoce pravděpodobn, že strana, kter ždnm způsobem tvrzen druh procesn stany nezpochybňuje, ač m k tomu všechny možnosti, neučin ždn skutkov tvrzen ani důkazn nvrhy a k nařzenmu prvnmu stnmu soudnmu jednn se nedostav, nem ve skutečnosti ždn argumenty ani důkazy proti sprvnosti skutkovch tvrzen druh procesn strany ... Ve všech modernch civilnch soudnch řdech jsou s velkou pečlivost vyloučeny všechny nefunkčn vlivy, kter by mohly neždoucm způsobem, tedy v rozporu s objektivn skutečnost, ovlivnit uplatněn skutkov domněnky, resp. zkušenostn věty ... Vsledkem uplatněn domněnky je vysoce pravděpodobn zvěr, hraničc s jistotou, že rozhodn skutkov tvrzen procesn strany, jimž druh strana neodporovala, jsou pravdiv. Nejde o uplatněn fikce, ale o použit skutkov domněnky, o nž lze předpokldat, že odpovd skutkovmu stavu, kter před procesem a nezvisle na něm objektivně nastal. Prvn zvěr rozsudku mus bt na něm založen. Nejedn se o rozsudek pro uznn, ale o rozsudek vydan na zkladě skutkovho stavu, kter je v souladu s vnitřnm přesvědčenm soudce, neboť jej vyvozuje z obecně se uplatňujc skutkov domněnky (zkušenostn věty).'."
41. Na zkladě těchto obecnch principů stavn soud konstatoval, že institut rozsudku pro zmeškn nen sm o sobě v rozporu s prvem na spravedliv proces [usnesen sp. zn. III. S 370/98 ze dne 28. 1. 1999 (U 7/13 SbNU 405)], nicmně jeho aplikace mus bt v souladu s čelem kontumačnho rozsudku (srov. např. vše citovan nlez sp. zn. I. S 329/08, bod 17).
42. K aplikaci rozsudku pro zmeškn se stavn soud vyjdřil již několikrt, přičemž zkladn principy shrnul přehledně v nlezu sp. zn. I. S 2656/12 ze dne 7. 5. 2013:
"14. stavn soud již v mnoha nlezech [srov. např. nlez ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. S 428/04 N 53/56 SbNU 563), nlez ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. S 63/05 (N 163/38 SbNU 301), nlez ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. S 2785/07 (N 10/52 SbNU 103)] vyslovil zejmna nsledujc prvn nzory.
15. Při rozhodovn o přpadnm vydn rozsudku pro zmeškn, resp. při rozhodovn o nvrhu žalovanho na zrušen rozsudku pro zmeškn, by měl soud vzt v vahu rovněž předchoz procesn aktivitu žalovanho, tedy zda se vyjdřil k podan žalobě, zda navrhl důkazy ke sv obraně atd.
16. K vydn rozsudku pro zmeškn by soud měl přistupovat uvžlivě a volit tento institut zejmna v přpadech, v nichž nezjem na straně žalovanho je zřejm, kdy je žalovan skutečně nečinn (což vyplv např. z obsahu a frekvence již dřve učiněnch procesnch konů) a odmt se aktivně podlet na soudnm procesu, či myslně soudn řzen protahuje.
17. To proto, že rozsudek pro zmeškn je formln institut, kter podstatně redukuje možnost uplatněn procesnch prv žalovanho. Každ m prvo domhat se u soudu ochrany prva, kter bylo ohroženo nebo porušeno. Ustanoven čl. 90 stavy stanov, že soudy jsou povolny předevšm k tomu, aby zkonem stanovenm způsobem poskytovaly ochranu prvům. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každ domhat stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu a ve stanovench přpadech u jinho orgnu.
18. V přpadech, kdy jinak aktivn častnk nemyslně pro svůj omyl zmešk prvn jednn soudu, ale je zřeteln jeho zjem častnit se soudnho řzen a brnit se, nen vydn rozsudku pro zmeškn namstě. Prioritou v soudnm řzen mus v takovm přpadě zůstat ochrana prv častnků soudnho řzen (žalovanch), kteř na soudnm řzen chtěj aktivně participovat. Hlavnm poslnm soudnho řzen je zajišťovat spravedlivou ochranu prv a oprvněnch zjmů častnků ( 1, 3 o. s. ř.). Podmnky vydn kontumačnho rozsudku mus bt posuzovny uvžlivě a zdrženlivě, ve spornch a hraničnch přpadech nen jeho vydn namstě.
19. Opakem tohoto postupu je přepjat formalismus, jehož důsledkem je sofistikovan zdůvodňovn zjevn nespravedlnosti, a tm porušen smyslu 1 a 3 o. s. ř., čl. 90 stavy a čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod.
20. Pokud již soud prvnho stupně zvol takov kritizovan postup (tj. vydal-li rozsudek pro zmeškn), je na soudu odvolacm, aby poskytl ochranu prvům tohoto častnka. V takovm přpadě je totiž třeba vzt zřetel předevšm na čel soudnho řzen, kterm je ochrana prv častnků řzen (soudy jsou povolny k tomu, aby zkonem stanovenm způsobem poskytovaly ochranu prvům)."
43. V nlezu IV. S 2785/07 ze dne 15. 1. 2009 (N 10/52 SbNU 103) pak stavn soud zdůraznil, že obecn soud mus zkoumat nejen důvod zmeškn, ale i časov rozsah zmeškn:
"Soud proto mus v každm jednotlivm přpadě dřve, než přistoup k vydn rozsudku pro zmeškn, resp. než rozhodne o nvrhu na zrušen rozsudku pro zmeškn, pečlivě uvžit, zda důvod zmeškn, stejně tak jako časov rozsah zmeškn žalovanho při prvnm jednn, jsou omluviteln. Při rozhodovn o přpadnm vydn rozsudku pro zmeškn, resp. při rozhodovn o nvrhu žalovanho na zrušen rozsudku pro zmeškn by měl soud vzt v vahu rovněž předchoz procesn aktivitu žalovanho, tedy zda se vyjdřil k podan žalobě, zda navrhl důkazy ke sv obraně atd. Soud by měl v každm jednotlivm přpadě přihldnout rovněž k povaze předmětu sporu."
To znamen, že v přpadě, kdy jinak aktivn žalovan zmešk jednn o pět minut, nen vydn rozsudku pro zmeškn namstě [srov. nlez sp. zn. III. S 428/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 53/36 SbNU 563)].
44. stavn soud se rovněž vyjdřil k aplikaci fikce doručen v souvislosti s rozsudkem pro zmeškn, a to v nlezu sp. zn. II. S 451/03 ze dne 16. 9. 2004 (N 131/34 SbNU 325), kde konstatoval:
"Zkladn nležitost požadovanou ustanovenm 46 odst. 4 o. s. ř. je, že se adrest v mstě doručovn zdržoval v době, kdy je toto doručovn uskutečňovno. A contrario, pokud se častnk v mstě doručen nezdržuje, fikce doručen nastoupit nemůže. Takto vslovně formulovan pravidlo nepřipoušt modifikaci, již provedl obecn soud, když zkoumal a považoval za relevantn důvody, pro něž se stěžovatelka v mstě bydliště nezdržovala. S ohledem na ustanoven 46 odst. 5 o. s. ř. bylo na stěžovatelce, aby vyvrtila, že se v mstě doručen zdržovala. Je přitom zcela irelevantn, z jakch důvodů se tak stalo. Pokud uvedenou skutečnost prokzala, pak nemohlo dojt k činnmu doručen (nemohla nastoupit fikce doručen). stavn soud je nucen konstatovat, že interpretace ustanoven 46 odst. 4 a 5 obecnmi soudy byla v projednvanm přpadě natolik extrmn, že ji nelze považovat za stavně konformn. V důsledku tto interpretace bylo stěžovatelce znemožněno domhat se stanovenm postupem svch prv u nezvislho a nestrannho soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Obecn soudy tak postupovaly mimo meze, kter stanov zkon, čmž došlo i k porušen čl. 2 odst. 3 stavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny."
Z toho plyne, že pokud obecn soud uvažuje o vydn rozsudku pro zmeškn v přpadech, kdy byla žaloba nebo předvoln k jednn doručeno na zkladě tzv. fikce doručen, mus postupovat mimořdně obezřetně a zkoumat, zda byly skutečně vyčerpny všechny možnosti, jak žalovanho zastihnout.
45. Z vše uvedenho rozboru dosavadn judikatury stavnho soudu vyplv, že stavn soud v minulosti řešil souladnost rozsudku pro zmeškn s prvem na spravedliv proces (srov. vše citovan usnesen sp. zn. III. S 370/98), přepjat formalismus při aplikaci rozsudku pro zmeškn (srov. např. vše citovan nlez I. S 2656/12), důvodnost a včasnost omluvy častnka řzen či prvnho zstupce z jednn, při kterm bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškn [srov. např. nlez sp. zn. I. S 1084/08 ze dne 18. 6. 2008 (N 111/49 SbNU 599)], povinnost odvolacho soudu dt žalovanmu možnost vyjdřit se k důvodnosti omluvy (srov. např. vše citovan nlez sp. zn. IV. S 2785/07) či rozdl mezi zmešknm a zpožděnm (srov. např. vše citovan nlez sp. zn. III. S 428/04) a povinnost vykldat "prvn jednn" stavně konformnm způsobem (viz vše citovan nlez sp. zn. I. S 329/08; k obecnm předpokladům pro vydn rozsudku pro zmeškn tam definovanm viz bod 38 nynějšho nlezu).
46. V projednvan věci je však uplatněna argumentace nov, a to prostřednictvm argumentu oprajcho se o zsadu rovnosti častnků řzen, zakotvenou v čl. 96 odst. 1 stavy, čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 1 ELP a čl. 14 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech. Proto stavn soud přistoupil k aplikaci testu rovnho zachzen definovanho v bodě 35 tohoto nlezu.
47. Pokud jde o prvn krok vše naznačenho testu rovnho zachzen, tj. otzku srovnatelnosti postaven porovnvanch jednotlivců, stavn soud konstatuje, že žalobce i žalovan jsou v civilnm spornm řzen stranami sporu. Jsou tedy častnky řzen, jak to vyžaduje prvn krok.
48. Pokud jde o druh krok testu rovnho zachzen, rozsudek pro zmeškn lze podle 153b o. s. ř. vydat toliko ve prospěch žalobce, zatmco žalovan institutu kontumačnho rozsudku využt nemůže. Z toho vyplv, že s žalobcem na jedn straně a žalovanm na straně druh je zachzeno odlišně.
49. Ve třetm kroku pak stavn soud posuzoval, zda je namtan odlišn zachzen k tži častnka řzen, v jehož prospěch zahjil obecn soud řzen o konkrtn kontrole norem podle čl. 95 odst. 2 stavy. V projednvan věci se Okresn soud v Děčně domnv, že znevhodněn je žalovan. stavn soud s tmto zvěrem souhlas. Tm, že žalovan nemůže navrhnout vydn rozsudku pro zmeškn v neprospěch nedostavivšho se žalobce, mu je odepřena možnost, kterou m k dispozici žalobce. Odlišn zachzen jde tedy k tži žalovanho, a proto stavn soud přistoupil k poslednmu kroku testu rovnho zachzen.
50. V poslednm, čtvrtm kroku stavn soud posuzoval, zda je odlišn zachzen se žalobcem a žalovanm ve vztahu k možnosti navrhnout vydn kontumačnho rozsudku ospravedlniteln. Posouzen ospravedlnitelnosti se rozpad do dvou čst: posouzen (a) legitimnho zjmu na odlišnm zachzen; a (b) přiměřenosti odlišnho zachzen. Jinak řečeno, stavn soud musel zkoumat, zda je dn legitimn zjem na tom, aby mohl vydn rozsudku pro zmeškn navrhovat toliko žalobce, a pokud takov legitimn zjem existuje, zda je toto odlišn zachzen přiměřen.
51. Při identifikaci legitimnho zjmu vychzel stavn soud z důvodov zprvy k zkonu č. 171/1993 Sb., kter do občanskho soudnho řdu institut kontumačnho rozsudku zakotvil. Jednm z hlavnch principů tto novely bylo zrychlen občanskho soudnho řzen (viz obecnou čst důvodov zprvy k zkonu č. 171/1993 Sb.). Za tmto čelem byly do občanskho soudnho řdu zavedeny instituty rozsudku pro zmeškn a rozsudku pro uznn. Pokud jde o rozsudek pro zmeškn, důvodov zprva uvd, že koncepce rozsudku pro zmeškn v 153b o. s. ř. sice navazuje na pravu obsaženou v civilnm soudnm řdu (zkon č. 113/1895 ř. z.), kter podle zkonodrce dlouhodobou aplikac osvědčila sv opodstatněn, nicmně "[n]a rozdl od tto pravy, kter v českch zemch umožňovala rozhodnout rozsudkem pro zmeškn jak v přpadě, kdy se nedostavil k prvnmu jednn řdně obeslan žalovan, tak i tehdy, zmeškal-li prvn jednn žalobce, je navrhovna prava obdobn pravě uherskho prva, jež platila na Slovensku a kter připoušt vydn rozsudku pro zmeškn jen v přpadě, kdy prvn jednn zmešk žalovan" (viz důvodovou zprvu k zkonu č. 171/1993 Sb. k bodu 18). K odlišnmu zachzen vedla zkonodrce "ta skutečnost, že připuštěn rozsudku pro zmeškn žalobce i žalovanho by vytvřelo nerovn postaven častnků. Zmešk-li žalovan jednn, je mu z předem doručen žaloby znm nejen předmět řzen, ale i argumentace žalobce, i to, jak důkazy nabz soudu k prokzn svch tvrzen. Pokud by byl připuštěn rozsudek pro zmeškn žalobce, zmeškala by strana, kter stanovisko žalovanho předem nezn a neměla možnost reagovat na tvrzen, kter žalovan teprve při jednn přednese" (tamtž).
52. Lze tedy shrnout, že clem (znovu)zakotven kontumačnho rozsudku do českho civilnho procesu bylo zefektivněn činnosti obecnch soudů a zrychlen soudnho řzen. Odlišn zachzen se žalobcem a žalovanm zkonodrce odůvodnil tm, že žalovan je před prvnm jednnm ve vhodnějš situaci, neboť zn předmět řzen i argumenty žalobce, zatmco žalobce stanovisko žalovanho před jednnm nezn (resp. nemus znt, pokud žalovan nezašle soudu repliku k žalobě).
53. Tato koncepce rozsudku pro zmeškn tedy vychz z toho, že žalobce již aktivitu a svůj zjem ve věci projevil a musel splnit všechny dalš procesn nležitosti. Tento důvod pro odlišn zachzen se žalobcem na jedn straně a žalovanm na straně druh považuje stavn soud za legitimn. K tomu rovněž přistupuj okolnosti předchzejc přijet zkona č. 171/1993 Sb., kdy bylo soudn řzen zbytečně protahovno primrně ze strany žalovanch (např. dlužnků). Hrozba vynesen rozsudku pro zmeškn tak měla vst k "ukzněn" žalovanch, kteř se vyhbali, ať už dky sv liknavosti, či změrně, časti na soudnm jednn a tm velmi komplikovali vkon justice. Naopak žalobci obvykle na vydn rozsudku spěchali, a tak u soudu spše urgovali nařzen jednn, než aby je bojkotovali. Tento faktick stav přetrvv dodnes. Je pravda, že - jak podotk Okresn soud v Děčně - v praxi v omezench přpadech dochzelo a dochz i k situacm, kdy se k prvnmu jednn nedostav žalobce. stavnmu soudu je ale z ředn činnosti znmo, že tyto přpady byly a jsou vzcnějš než nedostaven se žalovanho, přičemž ani navrhovatel nepředkld ve svm podn ždn empirick daje o opaku. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by došlo k podstatn změně společenskch podmnek od činnosti zkona č. 171/1993 Sb., kter by zpochybňovala legitimitu stvajcho řešen, kter umožňuje vydat rozsudek pro zmeškn toliko ve prospěch žalobce.
54. Na zvěru o legitimitě důvodu odlišnho zachzen uvedenho v citovan důvodov zprvě nic neměn ani historick vahy navrhovatele. Zkonodrce si byl při přijmn zkona č. 171/1993 Sb. vědom odlišn koncepce zakotven v 396-397 c. ř. s., podle kter kontumace hrozila oběma stranm, a změrně se od n odchlil (viz bod 51 tohoto nlezu) ve prospěch uhersk koncepce, použvan dodnes napřklad na Slovensku (srov. 153b zkona č. 99/1963 Zb., Občiansky sdny poriadok; (znovu)zakotven zkonem č. 232/1995 Z. z.). Přitom jak bylo konstatovno v předchozm bodě, zkonodrcem uveden důvod pro odlišn zachzen se žalobcem a žalovanm stavn soud považuje za legitimn. Odlišn prava v civilnm řdu soudnm tak sama o sobě nemůže vst k zvěru o protistavnosti stvajc pravy v 153b o. s. ř.
55. To stejn plat i pro komparativn argument. Skutečnost, že v jinch zemch plat odlišn prava, bez dalšho neznamen, že česk prava nesleduje legitimn veřejn zjem. Navrhovatel ostatně neuvd ždn přklad, kdy by koncepce rozsudku pro zmeškn podobn t česk, tj. umožňujc ždat vydn rozsudku pro zmeškn toliko ve prospěch žalobce, byla shledna protistavn. Jinak řečeno, německ, rakousk či československ prvorepublikov koncepce kontumačnho rozsudku jsou možn de lege ferenda vhodnějš, nicmně to neznamen, že stvajc česk koncepce v 153b o. s. ř. nesleduje legitimn veřejn zjem a je protistavn.
56. stavn soud tak přistoupil k posouzen přiměřenosti odlišnho zachzen s žalobcem a žalovanm, kter jde k tži žalovanho. V tomto kritriu je nutn posuzovat, zda je naplněn požadavek rovnosti zbran v jej celistvosti, tj. zda každ ze stran řzen může obhajovat svou věc za podmnek, kter ji, z pohledu řzen jako celku, podstatnm způsobem neznevhodňuj vzhledem k protistraně (viz body 28-32 tohoto nlezu). stavn soud v tomto kroku vzal rovněž v potaz skutečnost, že rozsudek pro zmeškn je procesn sankc, kter postihuje prodlvajc stranu na jejch procesnch zjmech, a nikoliv přmou sankc, pročež by aplikace tohoto sankčnho institutu civilnho řzen soudnho neměla bt v rozporu s jeho funkc, tj. neměla by směřovat k vydvn rozsudků, kter jsou v rozporu se skutečnm hmotněprvnm stavem (Stavinohov, J., Lavick, P. Sankce v civilnm prvu procesnm. Prvn frum, 2008, č. 9, s. 374). Neboli, funkc kontumačnho rozsudku nen jakkoliv urychlit řzen, ale urychlit řzen za pomoci uplatněn skutkov domněnky, podle nž lze s vysokou pravděpodobnost hraničc s jistotou považovat za pravdiv rozhodn skutkov tvrzen procesn strany, jimž protistrana neodporovala, ač k tomu měla přležitost [nlez sp. zn. I. S 329/08 ze dne 20. 6. 2011 (N 118/61 SbNU 717)].
57. Klčovm vchodiskem pro stavn soud je pak to, jak institut rozsudku pro zmeškn aplikuj obecn soudy, přičemž je třeba vzt v vahu jak formln předpoklady pro uplatněn předmětnho institutu vslovně zmněn v 153b o. s. ř., tak materiln podmnky pro jeho aplikaci vyplvajc z jeho čelu.
58. Znevhodněn žalovanho je v prv řadě moderovno formlnmi podmnkami pro vydn rozsudku pro zmeškn, uvedenmi v 153b o. s. ř. (viz bod 38 tohoto nlezu), z nichž nejvznamnějš z hlediska rovnosti častnků řzen jsou dvě: přezkum žalobcem uplatněnch nroků soudem a možnost dodatečn omluvy. Prvě těmito dvěma podmnkami se rozsudek pro zmeškn odlišuje od rozsudku pro uznn podle 153a o. s. ř. (blže viz Šmd, O. Institut přpravnho jednn. Prvn frum, 2011, č. 1, s. 17). Pokud jde o prvn podmnku, tj. přezkum opodstatněnosti žaloby, ta znamen, že soud nevydv rozsudek pro zmeškn automaticky jen po nvrhu žalobce, nbrž skutkov tvrzen žalobce mus vst k zvěru, že nrok, kterho se domh, je oprvněn. Pokud m soud za to, že tato tvrzen jsou nepln a nelze z nich vyvodit zvěr o oprvněnosti žalobcova nroku, pak nen možn rozhodnout rozsudkem pro zmeškn (srov. rovněž rozsudek Nejvyššho soudu ze dne 28. 12. 1998 sp. zn. 15 Co 437/94). Stejně tak plat, že neplnost skutkovch tvrzen nelze pro čely vydn rozsudku pro zmeškn zhojit během prvnho jednn, neboť nelze přihlžet k doplněn skutkovch tvrzen a dokazovn během prvnho jednn (srov. rozsudek Nejvyššho soudu ze dne 30. 3. 2001 sp. zn. 20 Cdo 2498/99). Druhm omezenm nerovnosti mezi žalobcem a žalovanm je pak možnost omluvy ze strany žalovanho (k přpustnm důvodům nedostaven se na jednn srov. Spčil, J. Odročen soudnho jednn a omluva častnka nebo jeho zstupce. Bulletin advokacie, 2004, č. 3, s. 12).
59. Nad rmec formlnch podmnek zakotvench v 153b o. s. ř. pak stavn soud dodv, že rozsudek pro zmeškn přichz v vahu toliko v jednoduššch věcech; ve složitějšch věcech je nutn provst přpravu jednn ve smyslu 114c o. s. ř., u nž občansk soudn řd počt nejen se sankc pro přpad nedostaven se žalovanho (viz 114c odst. 6 o. s. ř.), ale i pro přpad nedostaven se žalobce (viz 114c odst. 7 o. s. ř.). Rovněž tato skutečnost tedy moderuje nerovnost mezi žalobcem a žalovanm při aplikaci rozsudku pro zmeškn.
60. Materiln podmnky pro vydn rozsudku pro zmeškn potom vyplvaj z použit slovesa "může" v 153b odst. 1 o. s. ř., kter stanov, že "[z]mešk-li žalovan ... prvn jednn, kter se ve věci konalo, ... může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškn". To znamen, že soud při splněn formlnch podmnek uvedench v 153b o. s. ř. může, ale nemus rozsudek pro zmeškn vydat. Obecn soudy tedy maj při použvn rozsudku pro zmeškn určitou diskreci, jejmž clem je mj. prvě zabrnit porušen zsady rovnosti častnků řzen (resp. zachovat rovnost jejich zbran).
61. Prvn a nejdůležitějš materiln podmnkou kontumačnho rozsudku je absence procesn aktivity žalovanho. Obecn soud tak rozsudek pro zmeškn nesm vydat, pokud se na jednn nedostavil jinak procesně aktivn žalovan (nlez sp. zn. I. S 2656/12 ze dne 7. 5. 2013; blže viz body 42-45 tohoto nlezu). Jen tak je učiněno zsadě rovnosti častnků řzen zadost. Jak bylo zdůrazněno již vše, funkc kontumačnho rozsudku nen jakkoliv urychlit řzen, ale urychlit řzen za pomoci uplatněn skutkov domněnky, podle nž lze s vysokou pravděpodobnost hraničc s jistotou považovat za pravdiv rozhodn skutkov tvrzen procesn strany, jimž protistrana neodporovala, ač k tomu měla přležitost. Prvě předchoz procesn aktivita žalovanho, jenž se nedostavil k prvnmu jednn, proto může v konkrtnm přpadě uplatněn tto skutkov domněnky vyloučit (srov. nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 329/08 ze dne 20. 6. 2011).
62. Druh materiln podmnka spočv v rozlišovn mezi zmešknm a pouhm zpožděnm. Pokud se tedy žalovan dostavil na jednn jen se zpožděnm několika minut, nen použit rozsudku pro zmeškn namstě [nlez sp. zn. III. S 428/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 53/36 SbNU 563)].
63. Rozsudek pro zmeškn je ovšem spojen i s dalšmi materilnmi limity. Je zjevn, že tento institut nelze aplikovat ani v situacch, kdy je obecnmu soudu znmo, že se žalovan nedostavil na jednn z důvodu živeln pohromy nebo jin neodvratn udlosti (na tyto situace vslovně pamatoval i civiln řd soudn; viz 402 bod 2. c. ř. s.). stavn soud dle považuje za protistavn aplikaci rozsudku pro zmeškn v přpadech, kdy jsou na žalovanho podny destky či stovky žalob, kter ve svm kumulativnm činku představuj šikanzn podn, a žalovan zmešk jednn jen u jedn z nich; v takovch přpadech by vjimečně mohla v vahu připadat i aplikace konceptu zneužit prva.
64. Obecn soudy dle mus obzvlště pečlivě zvažovat aplikaci rozsudku pro zmeškn v přpadech, kdy byla žalovanmu doručena žaloba a předvoln k jednn podle 49 odst. 4 občanskho soudnho řdu, tedy na zkladě tzv. nhradnho doručen či fikce doručen; tak jak k tomu ostatně došlo i v navrhovatelem projednvan věci sp. zn. 22 C 128/2009 (předvoln k jednn zde bylo žalovan doručeno na zkladě tzv. fikce doručen podle 49 odst. 4 o. s. ř.). stavn soud se k aplikaci fikce doručen v souvislosti s rozsudkem pro zmeškn vyjdřil již ve vše citovanm nlezu sp. zn. II. S 451/03 (viz bod 44 tohoto nlezu). Z něj plyne, že pokud soud vydv rozsudek pro zmeškn v přpadech, kdy byly žaloba nebo předvoln k jednn doručeny na zkladě tzv. fikce doručen, mus postupovat mimořdně obezřetně a zkoumat, zda byly skutečně vyčerpny všechny možnosti, jak žalovanho zastihnout. Rozsudek pro zmeškn totiž nen postaven na fikci nespornosti skutkovho stavu, ale na domněnce, že žalovan velmi pravděpodobně nem ždn argumenty proti sprvnosti skutkovch tvrzen žalobce, s nimiž se mohl seznmit. Pokud se však žalovan nemohl relně s argumenty žalobce seznmit, je tato domněnka vrazně erodovna (viz vše citovan nlez sp. zn. II. S 451/03). Na tom nic neměn ani skutečnost, že je předevšm věc adresta (žalovanho), aby si (řdně) přebral soudn psemnosti na sv adrese pro doručovn.
65. stavn soud podotk, že nicmně nelze předvdat všechny možn situace, kdy obecn soud mus upustit od vydn rozsudku pro zmeškn, ačkoli jsou splněny formln podmnky stanoven v 153b o. s. ř. Vše uveden včet typovch přpadů, kdy je vydn rozsudku pro zmeškn v rozporu se zsadou rovnosti častnků řzen, je tedy toliko demonstrativn. V jinch přpadech se obecn soudy mus řdit obecnmi vchodisky, kter formuloval stavn soud v tomto svm nlezu, přpadně v nlezu sp. zn. III. S 428/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 53/36 SbNU 563):
"Prioritou v soudnm řzen mus v takovm přpadě zůstat ochrana prv častnků soudnho řzen (žalovanch), kteř na soudnm řzen chtěj aktivně participovat. Hlavnm poslnm soudnho řzen je zajišťovat spravedlivou ochranu prv a oprvněnch zjmů častnků ( 1 a 3 o. s. ř.). Podmnky pro vydn kontumačnho rozsudku mus bt posuzovny uvžlivě a zdrženlivě, ve spornch a hraničnch přpadech nen jeho vydn namstě."
66. S ohledem na vše popsan formln a materiln podmnky pro vydn rozsudku pro zmeškn a na dostupn opravn prostředky proti aplikaci tohoto procesnho institutu je stavn soud toho nzoru, že z pohledu civilnho spornho řzen jako celku nen žalovan existenc zkoumanho institutu podstatnm způsobem znevhodněn vůči žalobci. Zejmna materiln podmnky pro aplikaci rozsudku pro zmeškn formulovan stavnm soudem a Nejvyššm soudem, a poslze přejat nižšmi obecnmi soudy, jsou dostatečnm nstrojem vedoucm k zamezen či npravě tzv. "mylnch rozsudků" (souhlasně viz Bezouška, P. Krtk zamyšlen nad rozsudky pro uznn a pro zmeškn. Prvn rozhledy, 2004, č. 1, s. 34). Odlišn zachzen s žalovanm při aplikaci rozsudku pro zmeškn je tedy přiměřen, a proto tento procesn institut v testu stavnosti obstl.
67. Ustanoven 153b o. s. ř. je tak možno vykldat stavně konformnm způsobem. stavn soud pak dal v souladu se zsadou soudcovsk zdrženlivosti (judicial self-restraint) přednost stavně konformnmu vkladu před zrušenm napadenho zkonnho ustanoven a z vše uvedench důvodů nvrhu Okresnho soudu v Děčně na zrušen institutu rozsudku pro zmeškn zakotvenho v 153b o. s. ř. nevyhověl. Tm ale nelze vyloučit, že pokud tento nlez a jm nastněn stavně konformn vklad nebude obecnmi soudy nsledovn nebo bude prokzno, že došlo k podstatn změně společenskch okolnost od zaveden institutu kontumačnho rozsudku v roce 1993 (např. bude prokzn zvšen počet nedostavivšch se žalobců k jednn), stavn soud v budoucnu ke zrušen stvajc podoby kontumačnho rozsudku nepřistoup.
68. Na zvěr stavn soud zdůrazňuje, že ačkoliv jej argumenty Okresnho soudu v Děčně nepřesvědčily o protistavnosti stvajc pravy kontumačnho rozsudku v 153b o. s. ř., neboť odlišn zachzen se žalobcem a žalovanm podle stavnho soudu nedosahuje intenzity protistavnosti, stavn soud považuje argumentaci přednesenou Okresnm soudem v Děčně za legitimn, což potvrzuj i nzory řady českch civilistů, již rovněž plduj pro zaveden pravy rozsudku pro zmeškn žalobce (srov. např. Winterov, A. a kol. Civiln prvo procesn. 1. vydn. Praha: Linde, 1999, s. 268; či Bezouška, P. Krtk zamyšlen nad rozsudky pro uznn a pro zmeškn. Prvn rozhledy, 2004, č. 1, s. 34). Jde však spše o podnět ke zvžen novelizace kontumačnho rozsudku; k takov změně však nen přslušn stavn soud, nbrž Parlament Česk republiky, neboť stavn soud nen pozitivnm zkonodrcem.
VIII.
Shrnut
69. stavn soud nvrhu Okresnho soudu v Děčně na zrušen institutu rozsudku pro zmeškn zakotvenho v 153b o. s. ř. pro rozpor se zsadou rovnosti častnků řzen, zakotvenou v čl. 96 odst. 1 stavy Česk republiky, čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, čl. 6 odst. 1 ELP a čl. 14 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech, nevyhověl, neboť dospěl k zvěru, že 153b o. s. ř. lze vyložit tak, aby k rozporu se zsadou rovnosti častnků řzen nedošlo. Proto dal stavn soud přednost stavně konformnmu vkladu před zrušenm napadenho ustanoven a v souladu se zsadou soudcovsk zdrženlivosti nvrh Okresnho soudu v Děčně zamtl.
70. stavn soud ve sv judikatuře totiž opakovaně [nlez sp. zn. Pl. S 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 16/08 ze dne 29. 9. 2010 (N 203/58 SbNU 801; 310/2010 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 78/06 ze dne 16. 10. 2007 (N 162/47 SbNU 145; 307/2007), nlez sp. zn. Pl. S 15/12 ze dne 15. 1. 2013 (82/2013 Sb.), nlez sp. zn. IV. S 3102/08 ze dne 12. 7. 2010 (N 142/58 SbNU 183)] vyložil, že přichz-li v vahu možnost stavně konformnho vkladu napadenho ustanoven, m tento přednost před kasac napadenho ustanoven. K tomuto postupu, vychzejcmu z principu minimalizace zsahu přistoupil stavn soud i tentokrt, a obdobně jako v předchozch vše citovanch přpadech doplnil interpretativn vrok, jmž obecnm soudům i zkonodrci naznačil způsob interpretace napadenho ustanoven stavně konformnm postupem. stavn soud již v citovanm nlezu sp. zn. Pl. S 41/02 dospěl k zvěru, že: "Odlišn vklad čl. 89 odst. 2 stavy by u nlezů, zamtajcch nvrhy na zrušen prvnch předpisů z důvodů priority stavně konformn interpretace, činil rozhodnut stavnho soudu prvně bezobsažnmi, přpadně i matoucmi, a nutil by zroveň stavn soud k postupu, jenž se jev ve svch důsledcch absurdn a neudržiteln: nespolhat na možnost stavně konformn interpretace, opustit princip judicial self restraint a v přpadě sebemenš možnosti stavně rozporn interpretace napadenho předpisu jej zrušit. Pro uveden v řzen o kontrole norem v přpadě přijet zamtavho vroku s interpretativn argumentac stavn soud z množiny nosnch důvodů plynouc zkladn stavn princip zařadil do rmce vrokov čsti nlezu."
Na zkladě sv setrval praxe a z vše uvedench důvodů tedy stavn soud zobecnil nosn důvody tohoto svho nlezu ohledně stavně konformn interpretace posuzovanho ustanoven a uvedl je v interpretativnm vroku tohoto nlezu.
IX.
Zvěr
71. Vychzeje ze všech uvedench skutečnost, stavn soud nvrh Okresnho soudu v Děčně zamtl ( 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.) a vymezil podmnky stavně konformnho vkladu posuzovanho ustanoven zkona.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Stanislav Balík, Jan Filip, Vlasta Formánková, Vladimír Kůrka, Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.