Sp. zn. Pl. ÚS 24/11 ve věci návrhu na zrušení § 88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 43/2012 účinný od 01.10.2012

Schválené: 20.12.2011
Účinnost od: 01.10.2012
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., SPRÁVA SPOJŮ. SPOJE. TELEKOMUNIKACE., Nedotknutelnost osoby a soukromí., Tajemství. Listovní tajemství. Právo na tajemství dopravovaných zpráv., Právo na osobní svobodu., Důkazní prostředky (důkazy) v trestním řízení.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Sp. zn. Pl. ÚS 24/11 ve věci návrhu na zrušení § 88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 43/2012 účinný od 01.10.2012
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 43/2012 s účinností od 01.10.2012
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

43/2012 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 24/11 dne 20. prosince 2011 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6, za který jedná předseda senátu 37 Nt JUDr. Kryštof Nový, na zrušení § 88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:

Ustanovení § 88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 30. září 2012.

Odůvodněn

I.

Rekapitulace nvrhu

1. stavnmu soudu byl dne 27. května 2011 doručen nvrh Obvodnho soudu pro Prahu 6 (dle tž „navrhovatel“), doplněn podnm ze dne 1. července 2011, na zrušen 88a zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž „napaden ustanoven“).

2. Navrhovatel, před kterm probh řzen o nvrhu Vojensk policie na vydn přkazu ke sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu podle 88a trestnho řdu, se domnv, že o tomto nvrhu nemůže rozhodnout z důvodu rozporu uvedenho ustanoven s stavnm pořdkem. V tto souvislosti odkazuje na prvn zvěry obsažen v nlezu stavnho soudu ze dne 22. března 2011 sp. zn. Pl. S 24/10 (94/2011 Sb.), zejmna jeho bod 54, podle nichž napaden ustanoven nerespektuje někter stavněprvn limity a požadavky. M za to, že toto ustanoven nen v souladu se zkladnm prvem na ochranu tajemstv zprv podvanch telefonem, telegrafem nebo jinm podobnm zařzenm ve smyslu čl. 13 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“), neboť pro přpad nařzen sdělen dajů o telekomunikačnm provozu za čelem objasněn skutečnost důležitch pro trestn řzen neobsahuje dostatečn garance prv uživatelů služeb elektronickch komunikac, jež by byly srovnateln s těmi, kter pro přpad nařzen odposlechu a zznamu telekomunikačnho provozu předpokld 88 trestnho řdu. V přpadě obou institutů se procesn postup zsadně rozchz, aniž by bylo zřejm, z jakho důvodu zkonodrce restriktivně přistoupil k pravě procesnho postupu podle 88 trestnho řdu, zatmco procesn postup podle napadenho ustanoven pojal značně benevolentně. Z ředn činnosti je přitom navrhovateli znmo, že tato benevolence zapřčiňuje inflaci nvrhů na předmětn procesn postup, zejmna ze strany Policie Česk republiky, orgnů celnho ředitelstv, orgnů Vojensk policie, což znesnadňuje roli soudu jako garanta a ochrnce prv osob zaručench stavnm pořdkem v trestnm řzen.

II.

Průběh řzen před stavnm soudem

3. Ve smyslu 42 odst. 4 a 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen „zkon o stavnm soudu“) zaslal stavn soud předmětn nvrh na zrušen napadenho ustanoven častnkům řzen.

4. Sent ve svm vyjdřen ze dne 29. července 2011, podepsanm jeho předsedou Milanem Štěchem, stručně shrnul průběh legislativnho procesu. Napaden ustanoven se stalo součst trestnho řdu na zkladě jeho novely proveden zkonem č. 265/2001 Sb., kterm se měn zkon č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 140/1961 Sb., trestn zkon, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, jejmž předmětem byly vznamn reformn změny trestnho řzen. Sentn projednvn novely se tohoto ustanoven nedotklo, bylo však zaznamenno, že k jeho doplněn do vldnho nvrhu zkona došlo na zkladě jednoho ze dvou pozměňovacch nvrhů různch vborů. Navzdory tomu, že vlda podpořila s argumentac o stavn vhodnosti jeden z nich, však Poslaneck sněmovna upřednostnila ten druh, jenž jako podmnku nařzen sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu blže nespecifikoval zvažnost trestnho činu, pro kter se vede trestn řzen. Zvěrem Sent uvedl, že v době přijmn napadenho ustanoven odkazoval 88a trestnho řdu k poněkud spořejšmu rozsahu užvanch provoznch a lokalizačnch dajů, kter tehdy vymezoval ještě zkon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacch a o změně dalšch zkonů.

5. Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen ze dne 1. srpna 2011, podepsanm jej předsedkyn Miroslavou Němcovou, rovněž stručně shrnula průběh legislativnho procesu, k čemuž dodala, že v reakci na nlez sp. zn. Pl. S 24/10 zpracovv Ministerstvo vnitra ve spoluprci s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem průmyslu a obchodu nvrh novely zkona o elektronickch komunikacch a trestnho řdu. Lze tedy předpokldat, že na podzim tohoto roku bude přslušn vldn nvrh projednvat Poslaneck sněmovna.

6. Všichni častnci řzen vyslovili souhlas s upuštěnm od stnho jednn. Protože ani stavn soud neočekval od tohoto jednn dalš objasněn věci, upustil od něj podle 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.

III.

Dikce napadenho ustanoven

7. Předmětem posouzen souladu s stavnm pořdkem je ustanoven 88a trestnho řdu, kter zn nsledovně:

„(1) Je-li k objasněn skutečnost důležitch pro trestn řzen třeba zjistit daje o uskutečněnm telekomunikačnm provozu, kter jsou předmětem telekomunikačnho tajemstv anebo na něž se vztahuje ochrana osobnch a zprostředkovacch dat, nařd předseda sentu a v přpravnm řzen soudce, aby je prvnick nebo fyzick osoby, kter vykonvaj telekomunikačn činnost, sdělily jemu a v přpravnm řzen buď sttnmu zstupci nebo policejnmu orgnu. Přkaz k zjištěn dajů o telekomunikačnm provozu mus bt vydn psemně a odůvodněn.

(2) Přkazu podle odstavce 1 nen třeba, pokud k poskytnut dajů d souhlas uživatel telekomunikačnho zařzen, ke ktermu se maj daje o uskutečněnm telekomunikačnm provozu vztahovat.“.

IV.

Podmnky aktivn legitimace navrhovatele

8. Podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen „stava“) a 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu je soud oprvněn podat nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven, jež maj bt aplikovny v rmci jeho rozhodovac činnosti, dojde-li k zvěru o jejich rozporu s stavnm pořdkem.

9. Obvodn soud pro Prahu 6 podal nvrh na zrušen 88a trestnho řdu v souvislosti s rozhodovnm o ždosti Vojensk policie o vydn přkazu ke sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu ve věci důvodnho podezřen z trestnho činu ohrožen utajovan informace podle 317 odst. 1 zkona č. 40/2009 Sb., trestn zkonk. Řzen o tto ždosti je před navrhovatelem vedeno pod sp. zn. 37 Nt 2309/2011. Poněvadž prvě napaden ustanoven stanov předmětnou pravomoc předsedy sentu, resp. v přpravnm řzen soudce, jakož i podmnky, na jejichž zkladě může k vydn přkazu ke sdělen uvedench dajů dojt, je zřejm, že m bt v dan věci aplikovno. Tm je zroveň dna aktivn legitimace tohoto soudu k podn nvrhu na jeho zrušen.

V.

Posouzen kompetence a stavn konformity legislativnho procesu

10. V řzen o zrušen zkonů nebo jinch prvnch předpisů posuzuje stavn soud podle 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu, zda byl zkon nebo jin prvn předpis přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence, zda byl přijat stavně předepsanm způsobem a zda jeho obsah je v souladu s stavnmi zkony a v přpadě jinho prvnho předpisu i se zkony.

11. Jak již bylo zmněno ve vyjdřen Sentu, napaden ustanoven bylo do trestnho řdu doplněno zkonem č. 265/2001 Sb., přičemž pot, co tento zkon nabyl platnosti, nebylo předmětem ždnch dalšch změn nebo doplněn. Vzhledem k tomu, že v dan věci je mimo jakoukoliv pochybnost, že Parlament Česk republiky měl ve smyslu čl. 15 odst. 1 stavy kompetenci přijmout tento zkon, přistoupil stavn soud k posouzen, zda k jeho přijet došlo stavně předepsanm způsobem. Vyšel přitom z vyjdřen častnků řzen, jakož i z těsnopiseckch zprv Poslaneck sněmovny a Sentu a dalšch veřejně přstupnch dokumentů vztahujcch se k legislativnmu procesu.

12. Napaden ustanoven se stalo součst vldnho nvrhu zkona, jenž byl poslancům rozesln jako sněmovn tisk č. 785/0 (Poslaneck sněmovna, 3. volebn obdob, 1998-2002), na zkladě pozměňovacho nvrhu vboru pro obranu a bezpečnost. Nvrh zkona ve zněn tohoto pozměňovacho nvrhu byl Poslaneckou sněmovnou schvlen ve třetm čten dne 25. května 2001 na jej 36. schůzi, kdy pro něj hlasovalo 169 z přtomnch 174 poslanců, ždn z nich nebyl proti a pět poslanců se hlasovn zdrželo. Sent projednal a schvlil nvrh zkona, kter byl sentorům rozesln jako sentn tisk č. 66/1 (Sent, 3. funkčn obdob, 2000-2002), dne 29. června 2001 na sv 8. schůzi. Z přtomnch 60 sentorů hlasovalo pro jeho přijet 58, dva se zdrželi hlasovn. Zkon byl dne 2. července 2001 doručen prezidentu republiky, kter jej 11. července 2001 podepsal. Dne 31. července 2001 byl zkon vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 102 pod čslem 265/2001 Sb., přičemž činnost nabyl dnem 1. ledna 2002.

13. Uveden zjištěn považoval stavn soud za dostačujc pro zvěr, že napaden ustanoven bylo do trestnho řdu doplněno zkonem přijatm stavně předepsanm způsobem. Vzal přitom rovněž v vahu, že navrhovatel ve svm nvrhu nijak nezpochybňoval stavnost přijet a vydn tohoto zkona. Z tohoto důvodu přistoupil k věcnmu posouzen napadenho ustanoven.

VI.

Prvo na respekt k soukrommu životu v podobě prva na informačn sebeurčen

14. Hned v vodu vlastnho posouzen je třeba zdůraznit, že stavn soud se k otzce souladu napadenho ustanoven s stavnm pořdkem čstečně vyjdřil již ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 24/10, kterm na nvrh skupiny poslanců zrušil 97 odst. 3 a 4 zkona č. 127/2005 Sb., o elektronickch komunikacch a o změně některch souvisejcch zkonů (zkon o elektronickch komunikacch), ve zněn pozdějšch předpisů, jakož i provděc vyhlšku k těmto ustanovenm. Tato ustanoven stanovovala fyzickm a prvnickm osobm, kter zajišťuj veřejnou komunikačn sť nebo poskytuj veřejně dostupnou službu elektronickch komunikac, povinnost uchovvat při tto činnosti po určitou dobu vytvořen a zpracovan provozn a lokalizačn daje. Napaden ustanoven sice nebylo v dan věci předmětem řzen, stavn soud ale nemohl přehldnout jeho věcnou souvislost s tehdy napadenou prvn pravou, neboť až jm byl vymezen, byť nikoliv vlučně, čel předmětn povinnosti, jakož i podmnky, za nichž bylo možn tyto daje použt. Z tohoto hlediska tak všechna zmněn ustanoven vytvřela určitou komplexn prvn pravu uchovvn předmětnch dat pro čely trestnho řzen, pročež k n jako k celku musel ve svm posouzen přihldnout i stavn soud.

15. Na prvn zvěry obsažen v uvedenm nlezu lze navzat i v dan věci, a to nejen z hlediska vymezen obecnch vchodisek pro přezkum napadenho ustanoven, nbrž i jeho vlastnho posouzen. Ve shodě s navrhovatelem považuje stavn soud čl. 13 Listiny za relevantn kritrium pro přezkum napadenho ustanoven, neboť jak konstatuje ve sv ustlen judikatuře, ochrana poskytovan tajemstv zprv podvanch telefonem, telegrafem nebo jinm podobnm zařzenm se netk jen jejich vlastnho obsahu, nbrž i dalšch dajů evidovanch při registraci telekomunikačnho provozu ve vztahu ke konkrtnm osobm [srov. např. nlez ze dne 22. ledna 2001 sp. zn. II. S 502/2000 (N 11/21 SbNU 83); nlez ze dne 13. nora 2001 sp. zn. IV. S 536/2000 (N 29/21 SbNU 251); nlez ze dne 27. srpna 2001 sp. zn. IV. S 78/01 (N 123/23 SbNU 197); nlez ze dne 13. zř 2006 sp. zn. I. S 191/05 (N 161/42 SbNU 327); nlez ze dne 27. zř 2007 sp. zn. II. S 789/06 (N 150/46 SbNU 489)]. Z hlediska systematiky zkladnch prv zaručench stavnm pořdkem je však nezbytn posuzovat napaden ustanoven v širšm kontextu, tedy předevšm z hlediska prva uživatelů služeb elektronickch komunikac na respekt k soukrommu životu, jehož garanci lze dovozovat z čl. 7 odst. 1, čl. 10, 12 a 13 Listiny, jakož i z čl. 8 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“). Skutečnost, že Listina vymezuje toto zkladn prvo na vce mstech, neznamen, že by na něj při vkladu nemělo bt nahlženo jako na celek. Vzhledem k zk provzanosti požadavků na respekt k soukrom a jeho ochranu s rozvojem technickch a technologickch možnost, jež zvyšuj svobodu ohrožujc potencil sttu, je totiž i při vkladu jednotlivch jejch ustanoven nezbytn respektovat čel obecně chpanho a dynamicky se vyvjejcho prva na soukrom jako takovho a uvažovat o něm v jeho dobov celistvosti (srov. nlez sp. zn. Pl. S 24/10, body 28 a 31).

16. V posledně citovanm nlezu bylo uvedeno, že „primrn funkc prva na respekt k soukrommu životu je zajistit prostor pro rozvoj a seberealizaci individuln osobnosti. Vedle tradičnho vymezen soukrom v jeho prostorov dimenzi (ochrana obydl v širšm slova smyslu) a v souvislosti s autonomn existenc a veřejnou moc nerušenou tvorbou socilnch vztahů (v manželstv, v rodině, ve společnosti), prvo na respekt k soukrommu životu zahrnuje i garanci sebeurčen ve smyslu zsadnho rozhodovn jednotlivce o sobě samm. Jinmi slovy, prvo na soukrom garantuje rovněž prvo jednotlivce rozhodnout podle vlastnho uvžen, zda, popř. v jakm rozsahu, jakm způsobem a za jakch okolnost maj bt skutečnosti a informace z jeho osobnho soukrom zpřstupněny jinm subjektům.“ (bod 29). Uveden aspekt tohoto prva nachz sv vslovn vyjdřen v čl. 10 odst. 3 Listiny, podle něhož m každ prvo na ochranu před neoprvněnm shromažďovnm, zveřejňovnm nebo jinm zneužvnm dajů o sv osobě. Tmto způsobem vymezen zkladn prvo, jež lze ve spojen s čl. 13 Listiny zkrceně označit jako prvo na informačn sebeurčen [k tomuto pojmu srov. nlez ze dne 17. července 2007 sp. zn. IV. S 23/05 (N 111/46 SbNU 41), body 34 a 35; nlez ze dne 1. prosince 2008 sp. zn. I. S 705/06 (N 207/51 SbNU 577), bod 27; nlez sp. zn. Pl. S 24/10, body 29 až 35], dotvř spolu se svobodou osobn, svobodou v prostorov dimenzi (domovn), svobodou komunikačn a dalšmi stavně garantovanmi zkladnmi prvy osobnostn sfru jedince, jehož individuln integritu je jako zcela nezbytnou podmnku důstojn existence jedince a rozvoje lidskho života vůbec nutno respektovat a důsledně chrnit (bod 31). Nebude-li totiž jednotlivci garantovna možnost hldat a kontrolovat obsah i rozsah osobnch dat a informac jm poskytnutch, jež maj bt zveřejněny, uchovny či použity k jinm než původnm čelům, a tedy on sm nebude mt možnost rozpoznat a zhodnotit důvěryhodnost svho potencilnho komunikačnho partnera a přpadně tomu uzpůsobit i sv jednn, pak nutně dochz k omezen až potlačovn jeho prv a svobod, jež nen ve svobodn a demokratick společnosti akceptovateln (srov. tž rozhodnut německho Spolkovho stavnho soudu ze dne 15. prosince 1983, BVerfGE 65, 1 -

Volkszhlungsurteil

, odst. 154).

17. Uveden pojet prva na informačn sebeurčen je kompatibiln rovněž se zvěry Evropskho soudu pro lidsk prva, kter jeho ochranu dovodil z prva na respektovn soukromho a rodinnho života podle čl. 8 mluvy. Tento soud v řadě svch rozhodnut zdůraznil, že sběr a uchovvn dajů tkajcch se soukromho života jednotlivce spadaj pod rozsah uvedenho člnku, neboť vraz „soukrom život“ nesm bt interpretovn restriktivně. Za zsahy do soukrom jednotlivců přitom označil mimo jin zsahy v podobě kontroly dat, obsahu pošty, odposlechu telefonnch hovorů (např. rozhodnut ze dne 6. zř 1978 ve věci stžnosti č. 5029/71 -

Klass a dalš proti Německu

, bod 41; rozhodnut ze dne 2. srpna 1984 ve věci stžnosti č. 8691/79 -

Malone proti Spojenmu krlovstv

, bod 64; rozhodnut ze dne 24. dubna 1990 ve věci stžnosti č. 11801/85 -

Kruslin proti Francii

, bod 26; rozhodnut ze dne 25. března 1998 ve věci stžnosti č. 23224/94 -

Kopp proti Švcarsku

, bod 50) nebo zjišťovn dajů o telefonnch spojench (např. rozhodnut ze dne 25. zř 2001 ve věci stžnosti č. 44787/98 -

P. G. a J. H. proti Spojenmu krlovstv

, bod 42; rozhodnut ze dne 16. nora 2000 ve věci stžnosti č. 27798/95 -

Amann proti Švcarsku

).

18. stavn soud připomn, že uveden obecn vchodiska tkajc se prva na respekt k soukrommu životu v podobě prva na informačn sebeurčen, včetně relevantn judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva nebo zahraničnch soudů, podrobně vyložil v bodech 26 až 35 nlezu sp. zn. Pl. S 24/10, na kter na tomto mstě s ohledem na jejich relevanci v dan věci odkazuje.

VII.

Přezkum napadenho ustanoven z hlediska zkladnho prva na informačn sebeurčen

19. Napaden ustanoven zakld orgnům činnm v trestnm řzen oprvněn, aby za čelem objasněn skutečnost důležitch pro trestn řzen zskaly od provozovatelů služeb elektronickch komunikac daje o uskutečněnm telekomunikačnm provozu, kter jsou jinak předmětem telekomunikačnho tajemstv anebo se na ně vztahuje ochrana osobnch a zprostředkovacch dat. Je zřejm, že přstup orgnů veřejn moci k těmto dajům bez souhlasu uživatelů těchto služeb se vzhledem k možnosti dovodit z nich informace o mstě, čase, častncch a způsobu jejich komunikace bezprostředně a citelně dotk jejich prva na informačn sebeurčen, neboť je v tomto rozsahu zbavuje možnosti, aby sami rozhodli, zda tyto informace zpřstupn jinm osobm. Tato skutečnost sice nevylučuje přpustnost takovhoto zsahu, mus však pro něj bt splněny podmnky vyplvajc z stavnho pořdku. Jde předevšm o to, aby předmětn omezen bylo stanoveno na zkladě zkona a aby jeho prvn prava splňovala požadavek určitosti plynouc ze zsady prvnho sttu, tedy aby byla přesn a zřeteln ve svch formulacch a současně předvdateln v tom smyslu, aby potencilně dotčenm jednotlivcům poskytovala dostatečnou informaci o podmnkch, za kterch může k omezen jejich zkladnho prva dojt (srov. nlez sp. zn. Pl. S 24/10, bod 37; dle tž např. rozhodnut

Malone proti Spojenmu krlovstv

, bod 67; rozhodnut ze dne 4. května 2000 ve věci stžnosti č. 28341/95 -

Rotaru proti Rumunsku

, body 55 až 57). Zroveň mus omezen prva na informačn sebeurčen sledovat stavně aprobovan čel, jmž je ochrana jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku, přičemž posouzen vzjemn kolize těchto hodnot mus dbt imperativu minimalizace zsahů do zkladnch prv a svobod, berouc přitom zřetel na jejich podstatu a smysl. Zsah do tohoto zkladnho prva tak mus obstt z hlediska proporcionality, jejž posouzen (v širšm smyslu) sestv podle ustlen judikatury stavnho soudu ze tř kroků. V prvnm kroku je posuzovna způsobilost konkrtnho opatřen k naplněn svho čelu (neboli jeho vhodnost), čmž se rozum, zda je vůbec schopno doshnout sledovanho legitimnho cle, jmž je ochrana jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku. Dle je zkoumna jeho potřebnost z toho hlediska, zda byl při vběru prostředků použit ten z nich, kter je k zkladnmu prvu nejšetrnějš. Konečně ve třetm a zroveň poslednm kroku je předmětem posouzen jeho proporcionalita v užšm smyslu, tedy zda jma na zkladnm prvu nen nepřiměřen ve vazbě na zamšlen cl. To znamen, že opatřen omezujc zkladn lidsk prva a svobody nesměj, jde-li o kolizi zkladnho prva nebo svobody s veřejnm zjmem, svmi negativnmi důsledky převyšovat pozitiva, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench [srov. např. nlez ze dne 12. řjna 1994 sp. zn. Pl. S 4/94 (N 46/2 SbNU 57, 214/1994 Sb.); nlez ze dne 13. srpna 2002 sp. zn. Pl. S 3/02 (N 105/27 SbNU 177, 405/2002 Sb.); nlez ze dne 28. ledna 2004 sp. zn. Pl. S 41/02 (N 10/32 SbNU 61, 98/2004 Sb.)].

20. Sthn trestnch činů, respektive jejich předchzen, odhalovn a vyšetřovn, jakož i spravedliv potrestn jejich pachatelů, lze nepochybně označit za stavně aprobovan veřejn zjem neboli čel, jenž v obecn rovině odůvodňuje zsah do tohoto prva [srov. nlez ze dne 23. května 2007 sp. zn. II. S 615/06 (N 88/45 SbNU 291), zejmna bod 16; nlez sp. zn. II. S 789/06, body 15 až 22; nlez ze dne 29. nora 2008 sp. zn. I. S 3038/07 (N 46/48 SbNU 549)]. Jeho smyslem je postihovn nejzvažnějšch porušovn zkladnch prv a svobod nebo přpadů poškozovn stavnm pořdkem nebo zkonem chrněnch veřejnch statků ze strany sttu, čmž je jm současně poskytovna prvn ochrana v širšm slova smyslu. Předmětn veřejn zjem obstoj i jako čel aprobovan čl. 8 odst. 2 mluvy, kter umožňuje, je-li to nezbytn v demokratick společnosti, zashnout do prva na respektovn soukromho života v zjmu ochrany prv a svobod jinch, nrodn a veřejn bezpečnosti, hospodřskho blahobytu země, předchzen nepokojům a zločinnosti či ochrany zdrav a morlky. Zroveň jej předpokld i harmonizace povinnost poskytovatelů služeb elektronickch komunikac uchovvat určit daje a zajistit jejich dostupnost podle směrnice Evropskho parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovvn dajů vytvřench nebo zpracovvanch v souvislosti s poskytovnm veřejně dostupnch služeb elektronickch komunikac nebo veřejnch komunikačnch st a o změně směrnice 2002/58/ES (dle jen „směrnice o data retenci“). Jak totiž vyplv z jejho čl. 1 odst. 1, clem uchovvn některch dat poskytovateli předmětnch služeb podle tto směrnice je zajištěn dostupnosti těchto dajů pro čely vyšetřovn, odhalovn a sthn zvažnch trestnch činů, jak jsou vymezeny každm členskm sttem v jeho vnitrosttnch prvnch předpisech.

21. Z hlediska vše uvedench kritri nen sporn, že přpadn zsah do zkladnho prva na informačn sebeurčen v důsledku nařzen sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu určit osoby m zkonn zklad v napadenm ustanoven. Rovněž lze bez dalšho konstatovat, že takovto opatřen je způsobil doshnout sledovanho čelu, a tedy obstoj v prvnm kroku testu proporcionality. stavn soud proto přistoupil k jeho druhmu kroku, kterm je posouzen jeho potřebnosti.

22. stavn soud v dan věci posuzuje napaden ustanoven v konkrtn kontrole stavnosti, tedy na nvrh soudu, kter jm sleduje primrně to, aby v řzen před nm nebo jeho rozhodnutm nedošlo k porušen stavnho pořdku. Přesto však jeho posouzen nelze omezit toliko na otzku, zda toto ustanoven vzhledem k okolnostem věci a zvažnosti trestnho činu, na jehož spchn maj orgny činn v trestnm řzen důvodn podezřen, umožňuje nařdit v konkrtnm přpadě sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu za respektovn omezen plynoucch z principu proporcionality. K takovmuto posouzen by byl navrhujc soud nepochybně oprvněn i bez rozhodnut stavnho soudu, neboť napaden ustanoven mu neukld povinnost vydat předmětn přkaz. Pokud by tedy dospěl k zvěru o jeho nepřiměřenosti z hlediska prva na informačn sebeurčen, nic by mu nebrnilo, aby ždosti orgnu činnmu v trestnm řzen nevyhověl.

23. Napaden ustanoven m ale v abstraktn rovině širš přesah, neboť představuje plnou prvn pravu zjišťovn dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu v trestnm řzen, a tedy vymezuje nejen to, co je předmětem platn prvn pravy, nbrž i to, že něco jejm předmětem nen. Navrhovatelem namtan nedostatky jsou způsobil negativně se promtnout do zkladnch prv a svobod uživatelů služeb elektronickch komunikac, neboť ti na nich mohou bt dotčeni nejen samotnm sdělenm předmětnch dajů orgnům činnm v trestnm řzen, nbrž i jejich dalš dispozic s nimi, napřklad jejich zpřstupněnm dalšm osobm nebo zneužitm k jinm čelům. Jde tedy o to, zda napaden ustanoven poskytuje z hlediska zkladnho prva na informačn sebeurčen dostatečn garance proti zneužit předmětnch dajů během celho trvn trestnho řzen. Těmito garancemi je přitom třeba rozumět jak stanoven podmnek, za nichž maj mt přslušn orgny přstup k dajům o uskutečněnm telekomunikačnm provozu, tak i existenci činn kontroly jejich dodržovn. V tto souvislosti stavn soud již v minulosti uvedl, že „umožňuje-li trestn prvo realizaci veřejnho zjmu na sthn trestn činnosti pomoc robustnch nstrojů, jejichž užit m za nsledek vžn omezen osobn integrity a zkladnch prv a svobod jednotlivce, pak při jejich aplikaci mus bt respektovny stavněprvn limity. K omezen osobn integrity a soukrom osob (tj. k prolomen respektu k nim) tak ze strany veřejn moci může dojt jen zcela vjimečně, ... je-li to akceptovateln z pohledu zkonn existence a dodržen činnch a konkrtnch zruk proti libovůli.“ [srov. nlez sp. zn. Pl. S 24/10, bod 36; rovněž nlez ze dne 7. listopadu 2006 sp. zn. I. S 631/05 (N 205/43 SbNU 289), bod 26]. Nezbytnost disponovat takovmito zrukami se přitom pro jednotlivce stv nalhavějš prvě v dnešn době, kdy dky enormnmu rozvoji a vskytu novch a komplikovanějšch informačnch technologi a elektronick komunikace (v tzv. kyberprostoru) jsou, zejmna dky rozvoji internetu a mobiln komunikace, každou minutou zaznamenvny, shromažďovny a fakticky zpřstupněny tisce, ba miliony dat, dajů a informac, kter zasahuj i do soukrom sfry každho jednotlivce, ačkoliv on sm do n vědomě nikoho vpustit nechtěl (srov. nlez sp. zn. Pl. S 24/10, bod 50).

24. Z dikce napadenho ustanoven vyplv, že nařzen sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu vslovně podmiňuje pouze tm, že takovto opatřen mus sledovat čel „objasněn skutečnost důležitch pro trestn řzen“. stavn soud m za to, že tmto způsobem upraven meze zkladnho prva na informačn sebeurčen jsou formulovny velmi široce a neurčitě a ve sv podstatě umožňuj vyždn a použit předmětnch dajů ze strany orgnů činnch v trestnm řzen pokažd, je-li jim možn přiznat nějakou souvislost s probhajcm trestnm řzenm. Je si přitom vědom povinnosti orgnů veřejn moci aplikovat podstavn prvn předpisy v souladu s stavnm pořdkem, z čehož v danm přpadě plyne i jejich povinnost zkoumat v každ konkrtn věci, zda zjištěn dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu určit osoby nen vzhledem k zvažnosti trestnho činu, možnosti doshnout čelu trestnho řzen jinak nebo z jinho důvodu nepřiměřenm zsahem do jejho zkladnho prva. Rovněž považuje za vznamn, že ochrana zkladnch prv a svobod podlh v každm jednotlivm přpadě kontrole ze strany nezvislho a nestrannho soudu, neboť rozhodovn o vydn předmětnho přkazu svěřuje napaden ustanoven předsedovi sentu, resp. v přpravnm řzen soudci, přičemž tento přkaz mus bt vydn psemně a bt odůvodněn. Jedn se však o garance, jež sice umožňuj poskytnout ochranu před nepřiměřenm zsahem do prva na informačn sebeurčen s ohledem na skutkov okolnosti konkrtnho přpadu, nemohou však odstranit nedostatky spočvajc v neurčitosti a přlišn obecnosti napaden prvn pravy tm, že samy v obecn rovině nahrad vahu zkonodrce o intenzitě určitho veřejnho zjmu na omezen zkladnho prva nebo svobody v přpadě jednotlivch trestnch činů a způsobu (tedy konkrtn formě) tohoto omezen včetně vše uvedench nslednch garanc při dispozici s předmětnmi daji, jež jsou v mezch stanovench stavnm pořdkem politickm rozhodnutm, svou vlastn detailn abstraktn vahou. Takovto postup soudů by neodpovdal ani čl. 4 odst. 2 Listiny, podle něhož lze meze zkladnch prv a svobod stanovit pouze zkonem, neboť jen zkonodrce je stavně legitimovn k tomu, aby na zkladě svho uvžen za respektovn principu proporcionality přiznal stanovenm určit povinnosti přednost stavnm pořdkem aprobovanmu veřejnmu zjmu před zkladnm prvem v typově vymezenm prvnm vztahu. Ponechn určen stavně souladnch mez toliko na rozhodovac praxi soudů by navc nebylo slučiteln ani s požadavkem prvn jistoty, neboť přpadn zsah do zkladnho prva na informačn sebeurčen nen v důsledku neurčitosti současn prvn pravy pro jednotlivce předvdateln v takov mře, kter by odpovdala zvažnosti přpadnch negativnch důsledků pro jeho soukrom. Lze tedy konstatovat, že prvě tato neurčitost představuje hlavn nedostatek napaden prvn pravy, pokud jde o jej stavněprvn přezkum.

25. Pokud zkonodrce stanovil jako jedinou podmnku pro zjištěn dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu to, že mus vst k objasněn skutečnost důležitch pro trestn řzen, vytvořil tm zklad pro omezen zkladnho prva na informačn sebeurčen v takov mře, kter zcela pomj požadavek nezbytnosti takovhoto zsahu s ohledem na jm sledovan cl (srov. nlez sp. zn. II. S 789/06, bod 16). Oprvněn orgnů činnch v trestnm řzen zjistit daje o tom, s km a jak často určit osoba komunikuje a z jakho msta a jakmi prostředky tak čin, nemůže bt vzhledem k intenzitě, se kterou zasahuje do tohoto zkladnho prva, považovna za obvykl nebo rutinn prostředek prevence a odhalovn trestn činnosti, nbrž k jejmu užit může dojt pouze tehdy, pokud pro dosažen tohoto čelu nebude existovat jin a ve vztahu k tomuto zkladnmu prvu šetrnějš postup. Již samotn možnost seznmen se s daji o komunikaci a pohybu určit osoby bez jejho souhlasu totiž znamen omezen jejho prva disponovat informacemi o svm soukrom, a to bez ohledu na to, zda v zvislosti na jejich relevanci pro trestn řzen dojde nebo nedojde k jejich nslednmu zničen.

26. stavn soud zdůrazňuje, že zmněn riziko nadužvn (a s nm i zneužvn) tohoto opatřen jako běžnho nebo rutinnho prostředku nen dno jen v rovině abstraktn, nbrž o něm vypovdaj i relevantn statistick daje. Jak uvedl již ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 24/10 (bod 49), podle zprvy o situaci v oblasti vnitřn bezpečnosti a veřejnho pořdku na zem Česk republiky za rok 2008, vypracovan Ministerstvem vnitra, bylo v uvedenm roce na zem Česk republiky zjištěno celkem 343 799 trestnch činů, z toho bylo objasněno 127 906 trestnch činů. Ve stejnm obdob představoval počet ždost o poskytnut dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu, resp. provoznch a lokalizačnch dajů čslo 131 560 [srov. zprvu Komise Radě a Evropskmu parlamentu ze dne 18. dubna 2011 s nzvem „Hodnotc zprva o směrnici o uchovvn dajů (směrnice 2006/24/EU)“, přstupnou na eur-lex.europa.eu, CELEX: 52011DC0225; předmětn oficiln daje si Evropsk komise vyždala od česk strany]. Podle obdobn zprvy vypracovan Ministerstvem vnitra za rok 2009 bylo v tomto roce zjištěno celkem 332 829 trestnch činů, přičemž objasněno jich bylo 127 604. Počet ždost o poskytnut předmětnch dajů však podle uveden zprvy Evropsk komise doshl až čsla 280 271, tedy vc než dvojnsobek počtu z předchozho roku. Tyto daje nasvědčuj zvěru, že nstroj v podobě vyždn si a použit uchovvanch dajů (včetně dajů o neuskutečněnch hovorech, na kter napaden ustanoven vůbec nepamatuje) je orgny činnmi v trestnm řzen využvn ve značnm rozsahu, a to i pro čely vyšetřovn běžn, tj. mně zvažn trestn činnosti.

27. Kromě vyjdřen požadavku nezbytnosti v demokratick společnosti by měla napaden prvn prava obsahovat i nakldn s těmito daji ze strany orgnů činnch v trestnm řzen. Jej součst by měla bt jasn a detailn pravidla obsahujc minimln požadavky na zabezpečen uchovvanch dajů, kter by zaručovala, že nedojde k jejich využit k jinm než zkonem stanovenm čelům. Jde zejmna o zamezen přstupu třetch osob a stanoven procedury vedouc k ochraně jejich celistvosti a důvěrnosti, jakož i procedury jejich ničen (nlez sp. zn. Pl. S 24/10, bod 50). činn ochrana před nezkonnm zsahem do zkladnch prv a svobod dotčench osob by měla bt zaručena prostřednictvm povinnosti dodatečně informovat osobu uživatele služeb elektronick komunikace, je- li tato osoba znm, o tom, že j tkajc se provozn a lokalizačn daje byly sděleny orgnům činnm v trestnm řzen. Zroveň by tato osoba měla mt k dispozici prvn prostředek, na jehož zkladě by se domohla soudnho přezkumu jejich postupu při zskvn a nakldn s předmětnmi daji. Vjimku z tto povinnosti by přitom bylo možn připustit pouze ze zkonem stanovench důvodů, u nichž převž zjem na zachovn utajen tto informace. I v těchto přpadech ale mus zkonodrce garantovat, aby posouzen přslušnch orgnů, zda jsou dny důvody pro utajen tto informace, nebylo svvoln, ale podlhalo povinně soudn kontrole (srov. tž obdobn zvěry obsažen v rozhodnut německho Spolkovho stavnho soudu ze dne 2. března 2010 sp. zn. 1 BvR 256/08, 1 BvR 263/08, 1 BvR 586/08, zejmna body 281 a 282). V tto souvislosti stavn soud dodv, že nevid důvod, pro kter by se rozsah zkonem stanovench garanc ve vztahu k nařzen sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu měl z hlediska svho obsahu odlišovat, neplyne-li takovto odlišen z povahy věci, od garanc stanovench ve vztahu k nařzen odposlechu a zznamu telekomunikačnho provozu, a to bez ohledu na aktuln prvn pravu, neboť v obou přpadech je intenzita zsahu do prva na soukrom srovnateln.

28. V neposledn řadě by měl zkonodrce zvžit čelnost stanoven podrobnějšch pravidel pro obsah přkazu ke sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu, přpadně stanoven určitch formlnch nležitost samotn ždosti ze strany orgnů činnch v trestnm řzen u takovho opatřen. Vzhledem k ročnmu počtu ždost o nařzen sdělen předmětnch dajů, jenž v roce 2009 dokonce překročil čtvrt milionu, by bylo nepochybně iluzorn předpokldat, že se tyto ždosti v praxi neomezuj toliko na sdělen nejnutnějšch dajů a stručn odůvodněn. Z tohoto důvodu si lze představit, aby tyto nezbytn obsahov nležitosti byly vymezeny přmo na rovni zkona. Jejich smyslem by bylo přitom zabezpečit, že soudce bude při svm rozhodovn disponovat všemi potřebnmi informacemi, jež jsou pro orgny činn v trestnm řzen bez většch obtž dostupn, např. informace o uživateli nebo majiteli uživatelsk adresy či zařzen, lze-li takovto daje zskat od přslušnho provozovatele služeb elektronickch komunikac, aniž by tm došlo k ohrožen čelu trestnho řzen. K tomu je třeba dodat, že již dnes jsou někter obsahov nležitosti přkazu předmětem obecně uznvanho vkladu napadenho ustanoven (srov. Šmal, P. a kol. Trestn řd. Komentř. I. dl. 6. vydn. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 748), přičemž jejich nerespektovn může vst bez ohledu na absenci jejich zkonn pravy k porušen zkladnho prva dotčench jednotlivců na informačn sebeurčen. V tto souvislosti stavn soud zdůrazňuje požadavek důslednosti a efektivity soudn kontroly, a to zejmna s ohledem na povahu danho řzen, kter nepředpokld čast protistrany před rozhodnutm soudu. loha soudu tak spočv i ve „vyvažovn“ procesn situace, přičemž je nepřpustn, aby se soud dostal do pozice pouhho „pomocnka“ veřejn žaloby, protože mus bt vždy nestrann (nlez sp. zn. II. S 789/06, bod 17).

29. Již uveden skutečnosti odůvodňuj zvěr, že napaden ustanoven neobstoj ve druhm kroku testu proporcionality, neboť zjišťovn dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu ze strany orgnů činnch v trestnm řzen nepodmiňuje požadavkem nezbytnosti a pro jeho aplikaci nestanov činn prostředky kontroly, jež by umožňovaly činnou ochranu zkladnho prva na informačn sebeurčen dotčench uživatelů v průběhu celho obdob, kdy tyto orgny disponuj předmětnmi daji. Pro plnost je však třeba uvst, že by neprošlo ani v jeho třetm a zroveň finlnm kroku, jehož podstatou je posouzen proporcionality v užšm smyslu. Napaden ustanoven totiž nepřikld ždn vznam povaze a zvažnosti trestnho činu, pro kter je trestn sthn vedeno, a to navzdory tomu, že tyto skutečnosti jsou již v obecn rovině vznamn pro vsledek poměřovn v kolizi stojcho zkladnho prva na informačn sebeurčen a veřejnho zjmu na předchzen a postihovn trestnch činů. Jinmi slovy, tomuto veřejnmu zjmu nelze ani za splněn vše uveden podmnky potřebnosti přiznat přednost v předmětn kolizi pokažd. Je naopak třeba vždy zvažovat, zda vzhledem k vznamu objektu určitho trestnho činu, jenž měl bt spchn, převž zjem na jeho sthn nad prvem jednotlivce rozhodovat sm o tom, zda a komu zpřstupn sv osobn data. Je věc zkonodrce, aby určil, v přpadě kterch trestnch činů tento veřejn zjem převažuje, přičemž ve svm rozhodnut mus, obdobně jako např. v přpadě stanoven vše trestnch sazeb, zohlednit jejich zvažnost. Zbv dodat, že ze stejnch zsad vychz i omezen možnosti vydat přkaz k odposlechu a zznamu telekomunikačnho provozu podle 88 odst. 1 trestnho řdu pouze na trestn řzen pro zvlšť zvažn zločin nebo pro jin mysln trestn čin, k jehož sthn zavazuje vyhlšen mezinrodn smlouva, byť zkonodrce mohl uveden včet trestnch činů vymezit i jinm způsobem. Obdobně prvn prava uchovvn dat podle směrnice o data retenci stanov, že jejm clem je zajistit dostupnost těchto dajů pro čely vyšetřovn, odhalovn a sthn zvažnch trestnch činů, k čemuž je třeba zdůraznit, že v tomto nlezu uveden požadavky ve vztahu k zkonodrci nijak neznemožňuj adekvtn transpozici tto směrnice, nbrž jsou naopak plně v souladu s jejm takto vymezenm čelem.

VIII.

Zvěr

30. Lze shrnout, že ačkoliv 88a trestnho řdu obsahuje plnou prvn pravu přstupu orgnů činnch v trestnm řzen k dajům o uskutečněnm telekomunikačnm provozu, tento přstup vslovně podmiňuje pouze tm, že předmětn daje umožňuje zjistit vlučně k objasněn skutečnost důležitch pro trestn řzen. Posouzen splněn tto podmnky sice svěřuje předsedovi sentu, zkladnho prva s ohledem na sledovan čel, neboť přstup k předmětnm dajům upravil v podstatě jako běžn prostředek zaopatřovn důkazů pro čely trestnho řzen, a to dokonce vedenho pro jakkoliv trestn čin. Takovto omezen přitom vzhledem k zvažnosti předmětnho zsahu do soukrom sfry jednotlivce obstoj toliko tehdy, bude-li respektovat podmnky vyplvajc z principu proporcionality. To znamen, že přstup orgnů činnch v trestnm řzen k dajům o uskutečněnm telekomunikačnm provozu přichz v vahu pouze za předpokladu, že čelu trestnho řzen nelze doshnout jinak, že prvn prava obsahuje dostatečn garance, aby nedošlo k použit těchto dajů k jinmu než zkonem předpokldanmu čelu, a že omezen prva jednotlivce na informačn sebeurčen nen nepřiměřenm zsahem s ohledem na vznam konkrtnch společenskch vztahů, zjmů nebo hodnot, jež jsou objektem trestnho činu, pro kter je vedeno předmětn trestn řzen. Tato omezen napaden ustanoven nerespektuje, přičemž tento nedostatek nelze odstranit ani prostřednictvm jm stanoven soudn kontroly. Soudy při svm rozhodovn o nařzen sdělen předmětnch dajů sice mohou poskytnout ochranu zkladnmu prvu na informačn sebeurčen s ohledem na skutkov okolnosti konkrtn věci, svoji judikaturou však nemohou nahrazovat absenci dostatečně určit zkonn prvn pravy, jež je ve smyslu čl. 4 odst. 2 Listiny předpokladem omezen zkladnch prv a svobod v obecn rovině.

31. Na zkladě vše uveden argumentace stavn soud konstatuje, že napaden ustanoven je v rozporu se zkladnm prvem na respektovn soukromho života v podobě prva na informačn sebeurčen podle čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny, jakož i čl. 8 odst. 2 mluvy, neboť umožňuje orgnům činnm v trestnm řzen zasahovat do něj za čelem prevence a sthn trestnch činů způsobem neodpovdajcm požadavku proporcionality jeho omezen, vyplvajcmu ze zsady prvnho sttu vyjdřen v čl. 1 odst. 1 stavy. Pro plnost zroveň dodv, že uveden derogačn důvod se sice obsahově nedotk i 88a odst. 2 trestnho řdu, stavn soud však přistoupil k jeho zrušen, neboť vyhověnm nvrhu toliko ve vztahu k odstavci 1 napadenho ustanoven by se i tak stal obsoletnm.

32. Zvěrem stavn soud podotk, že uveden derogačn důvody nelze vykldat tm způsobem, že samotn aplikace napadenho ustanoven měla v přpadě dotčench uživatelů služeb elektronickch komunikac pokažd za nsledek porušen jejich zkladnho prva na soukrom. Napaden ustanoven i dosud umožňovalo, aby soud v konkrtn věci posoudil přiměřenost nařzen sdělen dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu z hlediska zkladnho prva na informačn sebeurčen a ždost orgnu činnho v trestnm řzen v neodůvodněnch přpadech zamtl. Nelze tedy učinit apriorn zvěr, že každm rozhodnutm vydanm na zkladě 88a trestnho řdu před vyhlšenm tohoto nlezu ve Sbrce zkonů došlo k porušen zkladnho prva nebo svobody dotčenho uživatele služeb elektronickch komunikac. Rovněž tmto nlezem nen dn ždn důvod, kter by obecně brnil použit doposud zskanch dajů o uskutečněnm telekomunikačnm provozu v rmci dokazovn v trestnm řzen. Oprvněn obecnch soudů posoudit v rmci sv rozhodovac činnosti, zda předmětnm postupem orgnů činnch v trestnm řzen nedošlo k porušen zkladnch prv nebo svobod, těmito zvěry nen dotčeno. Zroveň je stavn soud přesvědčen, že vše uveden nedostatky vytvřej vznamn prostor pro nepřiměřen nebo svvoln postup orgnů činnch v trestnm řzen při zjišťovn a nakldn s předmětnmi daji, kter vzhledem k možnm budoucm negativnm dopadům znemožňuje ponechn napadenho ustanoven v činnosti na delš než jen minimlně potřebnou přechodnou dobu. stavn soud proto - i při vědom přpravy nov prvn pravy - odložil činnost derogačnho vroku ve vztahu k napadenmu zkonnmu ustanoven pouze na dobu do 30. zř 2012, kterou považuje za dostatečnou pro dovršen novho legislativnho procesu.

33. Ze všech těchto důvodů rozhodl stavn soud podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu tak, jak je uvedeno ve vroku tohoto nlezu.

Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k rozhodnutí pléna soudkyně Ivana Janů.

Načítávám znění...
MENU
Hore