Ve věci návrhu na zrušení § 272 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 424/2001 účinný od 06.12.2001
| Schválené: | 31.10.2001 |
| Účinnost od: | 06.12.2001 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ., Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 31. října 2001 v plénu o návrhu III. senátu Ústavního soudu na zrušení § 272 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ustanovení § 272 a § 276 věty čtvrté zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se dnem 31. prosince 2001 zrušují.
Odůvodněn
I.
stavn stžnost, podanou k doručen stavnmu soudu dne 2. srpna 2000, se stěžovatelka E. Č. domh zrušen usnesen Krajskho soudu v Plzni ze dne 16. června 2000 sp. zn. 8 To 237/2000 a rozsudku Okresnho soudu v Rokycanech ze dne 22. dubna 1999 sp. zn. 1 T 69/97, jimiž byla uznna vinnou trestnm činem křivho obviněn podle 174 odst. 1 trestnho zkona (dle jen "tr. zkon") a byl j uložen peněžit trest. Uvedenmi rozhodnutmi se ct bt dotčena v zkladnm prvu na nedotknutelnost obydl a zkladnm prvu na spravedliv proces vyplvajcch z čl. 12 a čl. 36 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina").
Ze spisu Okresnho soudu v Rokycanech sp. zn. 1 T 69/97, jejž si stavn soud vyždal, byly zjištěny tyto skutečnosti:
Rozsudkem Okresnho soudu v Rokycanech ze dne 22. dubna 1999 č. j. 1 T 69/97-17 byla stěžovatelka uznna vinnou trestnm činem křivho obviněn podle 174 odst. 1 tr. zkona a podle thož zkonnho ustanoven byla odsouzena k peněžitmu trestu ve vši 11 000 Kč s nhradnm trestem odnět svobody v trvn 3 měsců a k trestu propadnut věci - finančn čstky 1 500 Kč. Uvedenho trestnho činu se měla dopustit tm, že v dopise zaslanm Policii Česk republiky pod smyšlenm jmnem nepravdivě obvinila policistu z přijet platku.
K odvoln stěžovatelky Krajsk soud v Plzni usnesenm ze dne 18. srpna 1999 sp. zn. 8 To 217/99 rozsudek soudu prvnho stupně podle 258 odst. 1 psm. a), b) a c) trestnho řdu (dle jen "tr. řd") zrušil a podle 260 tr. řdu věc vrtil sttnmu zstupci k došetřen. Sv rozhodnut krajsk soud odůvodnil zejmna vadami domovn prohldky proveden v domě stěžovatelky, při nž byl zajištěn důkazn materil a kter trpěla několika vadami. Ty dle nzoru soudu spočvaly v neproveden vslechu toho, u koho se měla prohldka vykonat ( 84 tr. řdu), a v neuveden konkrtnch důvodů, kter k tomuto postupu vedly, dle v protokole o konn domovn prohldky shledal odvolac soud nedostatečnou konkretizaci, kter věci byly při domovn prohldce vydny dobrovolně a kter byly odňaty ( 85 odst. 3 tr. řdu). Ze všech uvedench důvodů nepovažoval Krajsk soud v Plzni zajištěn předmětnho důkaznho materilu za zkonn. Pakliže po proveden domovn prohldky stěžovatelka a jej obhjce potvrdili dobrovoln vydn důkaznho materilu podle 78 odst. 1 tr. řdu (toho, jenž byl předtm zajištěn při domovn prohldce), došlo tak dle nzoru soudu k vydn věci, kterou stěžovatelka (obviněn v trestnm řzen) ve chvli vydn neměla ve sv dispozici, pročež ani za situace, kdyby tyto věci byly stěžovatelce vrceny procesně perfektnm způsobem, nemohl by tento postup zhojit předchoz nezkonn zskn věci důležit pro trestn řzen. Jednalo by se tedy o obchzen zkona, o využit stavu, kter byl navozen protiprvnm jednnm, tj. nezkonnm provedenm domovn prohldky.
Proti uvedenmu usnesen Krajskho soudu v Plzni podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněn (stěžovatelky v řzen před stavnm soudem) stžnost pro porušen zkona. Napadenmu usnesen vytkl porušen zkona v ustanovench 254 odst. 1, 258 odst. 1 psm. a), b) a c) a 260 tr. řdu, a to ve prospěch obviněn. Ve stžnosti dospv ministr spravedlnosti k zvěru, dle něhož krajskm soudem uveden pochyben v protokolaci a průběhu proveden domovn prohldky nebyla takovho rzu, aby mohla vst k zvěru o nezkonnm proveden domovn prohldky a z toho vyplvajc nezkonnosti důkazů zskanch při takto proveden domovn prohldce.
Na podkladě uveden stžnosti pro porušen zkona Nejvyšš soud rozsudkem ze dne 29. března 2000 sp. zn. 5 Tz 35/2000 rozhodl podle 268 odst. 2, 269 odst. 2 a 270 odst. 1 tr. řdu a za splněn podmnek podle 272 tr. řdu tak, že pravomocnm usnesenm Krajskho soudu v Plzni ze dne 18. srpna 1999 sp. zn. 8 To 217/99 byl porušen zkon v ustanovench 254 odst. 1, 258 odst. 1 psm. a), b) a c) a 260 tr. řdu ve prospěch obviněn E. Č. (stěžovatelky v řzen před stavnm soudem), uveden usnesen zrušil a Krajskmu soudu v Plzni, jako soudu odvolacmu, přikzal, aby věc v potřebnm rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodněn uvedenho rozhodnut se Nejvyšš soud v podstatě přiklonil k nzoru ministra spravedlnosti, když uvedl, že sice došlo k určitm nedostatkům v procesnm postupu při protokolaci průběhu a vsledků domovn prohldky, ale tyto nedostatky jsou jen formlnho rzu, lze je překlenout s přihldnutm k dalšmu obsahu trestnho spisu, a tedy uveden pochyben dle jeho nzoru nejsou takovho charakteru, aby mohla důvodně vst k zvěru o nezkonnm proveden domovn prohldky a z toho vyplvajc nezkonnosti důkazů, kter byly při takto proveden domovn prohldce zskny.
Poslze usnesenm ze dne 16. června 2000 sp. zn. 8 To 237/2000 Krajsk soud v Plzni odvoln stěžovatelky proti rozsudku Okresnho soudu v Rokycanech ze dne 22. dubna 1999 sp. zn. 1 T 69/97 zamtl.
V stavn stžnosti je pak zejmna poukazovno na porušen podmnek stanovench pro proveden domovn prohldky v 84 tr. řdu a v tto souvislosti polemizovno s nzorem Nejvyššho soudu tkajcm se jeho interpretace. V nezkonnm proveden domovn prohldky pak stěžovatelka spatřuje dotčen v zkladnm prvu na nedotknutelnost obydl dle čl. 12 Listiny, ve skutečnosti, že odsuzujc rozsudek v trestn věci byl dle jejho přesvědčen založen na akceptaci důkazu zskanho nezkonnm způsobem, pak dotčen v zkladnm prvu na spravedliv proces dle čl. 36 Listiny.
II.
III. sent stavnho soudu mimo stn jednn bez přtomnosti častnků dne 26. dubna 2001 usnesenm přerušil řzen o stavn stžnosti ve věci veden pod sp. zn. III. S 464/2000 a předložil plnu stavnho soudu k rozhodnut nvrh na zrušen 272 tr. řdu.
III.
Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud nvrh Poslaneck sněmovně. Ve svm vyjdřen předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky prof. Ing. Vclav Klaus, CSc., vodem objasňuje okolnosti přijet předmětn zkonn pravy. Uvd, že institut stžnosti pro porušen zkona byl do našeho prvnho řdu zaveden v roce 1950 a později byl přejmn i do dalšch trestnch řdů, a to včetně platnho zkona č. 141/1961 Sb. Předseda Poslaneck sněmovny dle upozorňuje na skutečnost, že již od roku 1990 byly proti tomuto institutu vznšeny předevšm v odborn literatuře nmitky, jejichž obsah byl prakticky totožn s argumenty obsaženmi v nvrhu III. sentu stavnho soudu. S přihldnutm k obsahu tohoto institutu se ve vyjdřen v zsadě připoušt, že nen zcela v souladu se zsadou rovnosti častnků trestnho řzen podle čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť stžnost pro porušen zkona může podat pouze ministr spravedlnosti, a nikoli tž druh strana trestnho řzen, tj. obžalovan. Je poukazovno dle na opakovan posuzovn tohoto problmu při dosavadnch novelizacch tr. řdu a uvd se, že v současn době je i z tohoto důvodu dalš novelou přijato zaveden novho mimořdnho opravnho prostředku - dovoln, u něhož by byla zaručena rovnost stran trestnho řzen, a že dovoln by mělo s činnost od 1. ledna 2002 prakticky zcela nahradit stžnost pro porušen zkona, a to včetně 272. Vlastn institut stžnosti pro porušen zkona však zmněnou novelou navrhovn ke zrušen nen, neboť dle nzoru předsedy Poslaneck sněmovny až do přijet rekodifikace trestnho řdu by měl řešit někter vjimečn přpady, kdy eventuln pochyben nebude napraveno dovolnm nebo jinm způsobem. Na zkladě vše uvedenho se ve vyjdřen konstatuje, že lze v zsadě souhlasit se zrušenm 272 tr. řdu, přičemž činnost přslušnho nlezu stavnho soudu by však měla bt odložena alespoň do 1. ledna 2002, kdy nabude činnosti novela trestnho řdu, popřpadě i na delš dobu, neboť v nvaznosti na tento nlez by měla bt pravděpodobně přijata odpovdajc novela trestnho řdu, zejmna pokud jde o možnost npravy pochyben tkajcch se jinch osob než obviněnho.
Předseda Poslaneck sněmovny dle potvrdil, a to v souladu s požadavky obsaženmi v 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že 272 tr. řdu, ve zněn pozdějšch předpisů, byl schvlen potřebnou většinou poslanců zkonodrnho sboru, samotn zkon (trestn řd), jehož je toto ustanoven součst, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen.
Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud nvrh i Sentu Parlamentu Česk republiky. Ve svm vyjdřen jeho předseda doc. JUDr. Petr Pithart vodem rekapituluje vvoj 272 v tr. řdu. Uvd, že uveden ustanoven je součst trestnho řdu ode dne přijet tohoto zkona Nrodnm shromžděnm, tj. od 29. listopadu 1961, přičemž do současnosti doznalo z hlediska sledovanch problmů spše nevznamn změny: v ustanoven se održelo střdn subjektů oprvněnch k podn stžnosti - na počtku nleželo generlnmu prokurtorovi a předsedovi Nejvyššho soudu, později vystřdal předsedu soudu ministr spravedlnosti (dle novely tr. řdu proveden zkonem č. 149/1969 Sb.) a po změně uskutečněn před několika lety (zkonem č. 292/1993 Sb.) zůstal jedinm oprvněnm podavatelem stžnosti ministr spravedlnosti; zkonem č. 30/2000 Sb. bylo pak ustanoven doplněno novm odstavcem 2 intimujcm dosavadn obsah ustanoven.
Ve vyjdřen se dle upozorňuje na skutečnost, že Sent Parlamentu Česk republiky byl ustaven a zahjil sv stavn působen v prosinci roku 1996, v důsledku čehož Sent nemůže stavnmu soudu poskytnout vyjdřen k věci, kter by vychzelo z přmho projednvn a přijet 272 tr. řdu, resp. celho institutu stžnosti pro porušen zkona a většiny jeho novelizac. V době existence Sentu byly přijaty pouze novela doplňujc 272 tr. řdu jeho druhm odstavcem (zkon č. 30/2000 Sb.) a dle tzv. velk novela trestnho řdu schvlen Sentem dne 29. června 2001, kter se pravy stžnosti pro porušen zkona dotkla obshleji. V rmci zkona č. 30/2000 Sb. bylo drobn doplněn 272 tr. řdu zcela okrajovou zležitost (hlavnm tmatem zkona byla rozshl novela občanskho soudnho řdu), přičemž v rozpravě komory k nvrhu zkona nebyla problematika stžnosti pro porušen zkona jmenovitě vůbec zmněna. Předseda Sentu dle potvrdil, a to v souladu s požadavky obsaženmi v 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že předmětn změna 272 tr. řdu byla schvlena Sentem ve zněn postoupenm mu Poslaneckou sněmovnou na jeho 15. schůzi (2. funkčn obdob) usnesenm č. 249 ze dne 12. ledna 2000, když v hlasovn ze 72 přtomnch sentorů, při kvoru 37, hlasovalo pro jej přijet 68 sentorů a proti nehlasoval nikdo.
V souvislosti s přijetm tzv. velk novely tr. řdu se ve vyjdřen uvd, že změny a doplněn učiněn danou novelou v pravě stžnosti pro porušen zkona se konkrtně netkaj problmů, kter se staly předmětem vtek protistavnosti ze strany III. sentu stavnho soudu. V samotnm 272 tr. řdu dochz pouze k prodloužen lhůt k rozhodovn Nejvyššho soudu o stžnosti. Novelizace institutu stžnosti pro porušen zkona se při projednvn Sentem nestala zvlštnm tmatem rozpravy, komora dan změny a doplněn akceptovala. Předseda Sentu, obdobně jako i v přpadě novely tr. řdu proveden zkonem č. 30/2000 Sb. i v přpadě přijet zkona č. 265/2001 Sb., konstatoval, že Sent schvlil tento zkon ve zněn postoupenm mu Poslaneckou sněmovnou, a dle potvrdil, v souladu s požadavky obsaženmi v 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že tak Sent učinil na sv 8. schůzi (3. funkčn obdob) usnesenm č. 141 ze dne 29. června 2001, když v hlasovn ze 60 přtomnch sentorů, při kvoru 31, pro něj hlasovalo 58 sentorů a proti nehlasoval nikdo.
Pro čel posuzovn nmitek protistavnosti a nvrhu na zrušen 272 tr. řdu upozorňuje předseda Sentu na někter skutečnosti, kter by při něm bylo možn vzt ještě v vahu. Jedn se v prvn řadě o poukaz na okolnost, že platn prava vychz spše z vjimečnosti plnho uplatňovn 272 tr. řdu, když ministr spravedlnosti m bt při jeho užvn vždy veden vahou, zda zjem na dodržen zkonnosti převž nad zjmem na stabilitě pravomocnho rozhodnut orgnů činnch v trestnm řzen. Na okraj předmětn zkonn regulace předseda Sentu upozorňuje, že jakkoli je odstraněn nezkonnho stavu za cenu zhoršen postaven obviněnho v platn pravě omezeno zvlštnmi podmnkami, naplněnm těchto podmnek však nen Nejvyšš soud omezen v možnosti vyslovit se ke stžnosti formou akademickho vroku o porušen zkona. Dle se ve vyjdřen analyzuje dopad tzv. velk novely tr. řdu na předmětnou problematiku. Poukazuje se na skutečnost, že tato novela vrazně posiluje garance zsady obžalovac, což čin mimo jin tm, že opravňuje nejvyššho sttnho zstupce k přezkumu a zrušen každho nezkonnho usnesen nižšch sttnch zstupců o zastaven trestnho sthn nebo o postoupen věci ve lhůtě dvou měsců od jejich prvn moci. Kromě toho nov mimořdn opravn prostředek trestnho procesu - dovoln - umožňuje všem stranm přstup k nejvyšš instituci struktury obecnch soudů. Oba tyto nov instrumenty přinšen tzv. velkou novelou tr. řdu dle nzoru předsedy Sentu relativizuj možn dopad vytkanho nedostatku "rovnosti zbran" a narušen zsady obžalovac v rmci institutu stžnosti pro porušen zkona. V zvěru pak vyjadřuje přesvědčen, dle něhož redukce npravy porušen zkona ve prospěch obviněnho pouze na akademick vrok může bt v krajnch specifickch přpadech justičnho selhn chpno jako nedostatek, pročež prava stžnosti pro porušen zkona jako mimořdnho opravnho prostředku nemus ve všech přpadech hodnocen spadat vjedno s prostředky sevřenmi rmcem standardnho trestnho sthn, tedy vzan rigorzně na zkladn požadavky spravedlivho procesu.
Vychzeje z možnosti dan 49 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., a jelikož aplikace 272 tr. řdu se bezprostředně dotk Nejvyššho soudu a Ministerstva spravedlnosti, obrtil se stavn soud na tyto sttn orgny se ždost o vyjdřen k nvrhu na zrušen uvedenho zkonnho ustanoven.
V vodu svho vyjdřen se předsedkyně Nejvyššho soudu JUDr. Eliška Wagnerov, Ph.D., ztotožnila s obsahem usnesen III. sentu stavnho soudu, jmž bylo přerušeno řzen ve věci sp. zn. III. S 464/2000 a jmž byl plnu stavnho soudu předložen k projednn a rozhodnut nvrh na zrušen 272 tr. řdu. Nad rmec důvodů uvedench v danm usnesen se ve vyjdřen poukazuje i na dalš důvody rozporu 272 tr. řdu s stavnm pořdkem. Uvd se v něm, že čel institutu stžnosti pro porušen zkona lze hledat ve dvou rovinch - jednak v představě, že zkon, tj. objektivn prvo, zasluhuje ochranu, a za druh v kontrole postupů sttnch orgnů podlejcch se na trestnm řzen (vyšetřovatele, sttnho zstupce, soudce, přp. soudu - 266 odst. 1 tr. řdu).
Předsedkyně Nejvyššho soudu v nvaznosti na dan vchodisko konstatuje, že stžnost pro porušen zkona podvan v neprospěch obviněnho je institutem, kter zasahuje do prv obviněnho na fair proces v širšm smyslu, pročež je nezbytn zkoumat takov zsah do uvedenho zkladnho principu [jenž v šři jdouc nad konkrtn zkladn procesn prva a garance obsažen v hlavě pt Listiny je dovoditeln z čl. 1 stavy Česk republiky (dle jen "stava")] i z hlediska principu proporcionality (rovněž dovoditelnho z čl. 1 stavy). V tto souvislosti považuje za důležit odpovědět na otzku, zda zkouman institut je opatřenm v demokratick společnosti nezbytnm. Na tuto otzku je ve vyjdřen formulovna odpověď, dle nž čel, kter stžnost pro porušen zkona podan v neprospěch obviněnho sleduje - tj. ochrana dodržovn objektivnho prva a procesnch postupů - je patrně sm problematick, neboť oba prvky, kter maj bt chrněny, jsou chrněny izolovaně, nikoli ale ve vazbě k subjektivnm prvům obviněnho nebo poškozenho, anebo ve vazbě k ochraně veřejnho statku. Chrněn je v konečnm důsledku jen produkt sttu, tj. objektivn prvo v podobě zkona, resp. je sledovna nprava chovn sttnch či řednch osob nebo orgnů. Stžnost pro porušen zkona podvan v neprospěch obviněnho je tak dle nzoru předsedkyně Nejvyššho soudu z hlediska čelu institutem problematickm v demokratickm prvnm sttu, jehož imanentnm znakem je cta k prvům a svobodm jednotlivce, jelikož do těch může stt legitimně zashnout jen zkonem, avšak jen z důvodu ochrany prv a svobod druhch, anebo ochrany veřejnch statků. V tto souvislosti se ve vyjdřen zejmna zdůrazňuje, že zsah však stěž může bt odůvodněn pouze npravou pochyben sttu samho, na kterm se pochybenm dotčen jednotlivec sm nepodlel. Institut stžnosti pro porušen zkona podvan v neprospěch obviněnho může z uvedench důvodů dle přesvědčen předsedkyně Nejvyššho soudu porušovat i princip obsažen v čl. 1 stavy.
Důvodem druhm, jenž ve svm vyjdřen řad předsedkyně Nejvyššho soudu nad rmec odůvodněn protistavnosti 272 tr. řdu obsaženho v nvrhu III. sentu stavnho soudu, je poukaz na skutečnost, že v některch přpadech může institut stžnosti pro porušen zkona podvan v neprospěch obviněnho představovat i zsah do prva nebt sthn dvakrt za tentž trestn čin, a to v intencch čl. 4 protokolu č. 7 k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"). Na rozdl od čl. 40 odst. 5 Listiny, kter hovoř v plurlu o možnosti uplatněn mimořdnch opravnch prostředků (zjevně tak reaguje na platnou zkonnou pravu), kter mohou zmněn princip prolomit, zn čl. 4 protokolu č. 7 k mluvě pouze obnovu řzen, jejž přpustnost, co do rozsahu, sm definuje. Rozsah přpustnosti totiž vže pouze na nově odhalen skutečnosti, anebo na podstatnou vadu v předešlm řzen, přičemž obě se uplatn pouze tehdy, mohly-li ovlivnit rozhodnut ve věci. Z toho se pak ve vyjdřen dovozuje, že na rozdl od stžnosti pro porušen zkona, jejmž čelem je ochrana objektivnho prva či nprava vadnho postupu v řzen tak řkajc "o sobě", je obnova ve smyslu protokolu č. 7 k mluvě přsně vzna na ovlivněn konkrtnho individulnho rozhodnut ve věci. Protože odstavec 3 čl. 4 protokolu č. 7 k mluvě stanov, že od tohoto člnku nelze ustoupit podle čl. 15 mluvy, tj. ani ve vjimečnch (např. vlečnch) situacch, považuje se za zřejm, že nelze rozšiřovat prostor pro prolamovn zkladnho principu nebt sthn dvakrt za tž trestn čin, jak zjevně čin zejmna stžnost pro porušen zkona podvan v neprospěch obviněnho. Proto je institut stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho ve vyjdřen považovn za zasahujc v některch přpadech do zkladnho prva obsaženho v čl. 4 protokolu č. 7 k mluvě.
Ze všech uvedench důvodů se předsedkyně Nejvyššho soudu přikln k nvrhu III. sentu stavnho soudu na zrušen 272 tr. řdu pro jeho rozpor s čl. 1 stavy a čl. 4 protokolu č. 7 k mluvě. Na ždost stavnho soudu předsedkyně Nejvyššho soudu předložila pro čely předmětnho řzen statistick daje tkajc se podanch stžnost pro porušen zkona v letech 1996 až 2001.
Z předložench dajů zejmna vyplv, že v uvedenm obdob došlo jednak ke změně poměru stžnost pro porušen zkona podanch ve prospěch a v neprospěch obviněnho, jednak k celkovmu nrůstu podanch stžnost pro porušen zkona. Zatmco v roce 1996 bylo ministrem spravedlnosti podno 174 stžnost ve prospěch a toliko 49 v neprospěch obviněnho (přičemž 12 bylo podno zroveň v jeho prospěch i neprospěch), v roce 1997 byl pak poměr sledovanch dajů 88 k 58 (při 3 podanch ve prospěch i neprospěch obviněnho), v roce 1998 pak 74 k 98 (při 6 podanch ve prospěch i neprospěch obviněnho), tj. poprv počet stžnost podanch v neprospěch převšil počet stžnost podanch ve prospěch obviněnho, v roce 1999 pak poměr sledovanch dajů činil 88 k 117 (při 13 podanch ve prospěch i neprospěch obviněnho), v roce 2000 pak 113 k 166 (při 22 podanch ve prospěch i neprospěch obviněnho) a konečně v prvnch sedmi měscch roku 2001 75 ke 102 (při 10 podanch ve prospěch i neprospěch obviněnho). Dle z předložench statistickch dajů vyplv, že zatmco v roce 1996 činil podl podanch stžnost proti rozhodnut v přpravnm řzen 14 %, v roce 1997 činil již 18 %, v roce 1998 22 %, v roce 1999 21 %, v roce 2000 pak již 26 % a v prvnch sedmi měscch roku 2001 stoupl na 29 %.
Ministr spravedlnosti JUDr. Jaroslav Bureš v vodu svho vyjdřen k nvrhu III. sentu stavnho soudu na zrušen 272 tr. řdu zdůrazňuje, že prvn institut stžnosti pro porušen zkona byl zaveden do československho prvnho řdu přijetm zkona č. 87/1950 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), a později přejmn i do dalšch zkonů o trestnm řzen soudnm [č. 64/1956 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), a č. 141/1961 Sb.) a zůstal přes dlč novelizace zachovn v prvnm řdu Česk republiky po roce 1993 ( 266 a nsl. platnho tr. řdu). Domnv se, že tento mimořdn opravn prostředek do značn mry navazoval na zmatečn stžnost pro zachovn zkona, kter byla na zkladě zkona č. 119/1873 ř. z., jmž se uvd trestn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, (srov. 33, 292 a 479) na našem zem použvna již za bvalho Československa (v zemch Česk a Moravskoslezsk), byl však o někter prvky typick pro tzv. socialistick prvn řd obohacen a doplněn. Ve vyjdřen se dle poukazuje na skutečnost, že po roce 1990 byly proti stžnosti pro porušen zkona jako mimořdnmu opravnmu prostředku zejmna v literatuře vznšeny nmitky obsahujc podobn argumenty jako ve zmněnm usnesen stavnho soudu, a to zejmna z hlediska rovnosti stran, neboť novela proveden zkonem č. 292/1993 Sb. sice s činnost od 1. ledna 1994 ponechala oprvněn k podn stžnosti pro porušen zkona pouze ministru spravedlnosti (do t doby mohl podvat stžnost pro porušen zkona i generln prokurtor), ale z hlediska rovnosti zkladnch stran v trestnm řzen (stt versus obviněn) jde stle o orgn sttu, přičemž nen rozhodujc, kdo za stt v konkrtn fzi řzen vystupuje. Ministr spravedlnosti připomn, že v tto souvislosti bylo opakovaně zdůrazňovno, že stžnost pro porušen zkona je v hlubokm rozporu s koncepc prvnho sttu, protože prvo podat stžnost pro porušen zkona, jako tzv. ředn opravn prostředek, ve prospěch odsouzenho je svěřeno jen určitmu vrcholnmu sttnmu funkcionři, kter pak může dokonce podat tento opravn prostředek i v neprospěch obviněnho.
Vychzeje z těchto hledisek, ministr spravedlnosti vyjadřuje souhlas s tm, že jestliže stt, za kter vystupuje sttn orgn jako procesn strana v trestnm řzen (nen rozhodn, zda jde v zvislosti na stadiu řzen o sttnho zstupce či ministra spravedlnosti), disponuje ve srovnn s obviněnm dalšm, byť mimořdnm opravnm prostředkem zakldajcm možnost doshnout zrušen pravomocnho rozhodnut v trestn věci, je to v rozporu se zsadou rovnosti častnků řzen ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, když z tohoto ustanoven je vyvozovna rovnost procesnch stran jak v civilnm, tak v trestnm řzen, přičemž tato zsada se netk jen fyzickch a prvnickch osob, ale i sttu, resp. sttnho orgnu, pokud v danm řzen vystupuje jako procesn strana (nikoli jako nositel sttn moci - potentior persona). Trestn řzen, jak se dle uvd ve vyjdřen, je totiž řzenm kontradiktornm, tj. takovm řzenm, ve kterm proti sobě stoj strany jako procesn odpůrci, kdy v trestnm řzen jde předevšm o rovnost žalobce a žalovanho, tedy sttnho zstupce a obžalovanho, ale požadavek rovnosti stran ("rovnosti zbran") lze vzthnout, byť s určitou vhradou, i na vztah ministra spravedlnosti a obžalovanho, zejmna pokud ministr spravedlnosti podv stžnost pro porušen zkona v neprospěch obviněnho (obžalovanho).
Při podn stžnosti pro porušen zkona ve prospěch obviněnho je třeba dle ministra spravedlnosti to chpat jako určit prostředek favor defensionis, kter je možno z stavnch hledisek akceptovat, poněvadž nemůže zhoršit jeho postaven jak z hmotněprvnch, tak z procesnch hledisek, byť rovněž vyvolv určit pochybnosti z hlediska rovnosti zbran ve smyslu čl. 6 mluvy, zejmna v přpadě, kdy se obviněn podnětem domh stžnosti pro porušen zkona ve svůj prospěch, ale ministr spravedlnosti ji nepod, neboť v těchto přpadech by bylo možno dovozovat rozpor se zsadami prvnho sttu, kter by měl zaručovat rovnost prostředků k ochraně prv procesnch stran, resp. častnků řzen, jako součsti prva na spravedliv proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Dle ministra spravedlnosti plat tyto vahy tm vce, jestliže jde o stžnost pro porušen zkona v neprospěch obviněnho proti meritornmu rozhodnut orgnů činnch v přpravnm řzen, např. proti rozhodnut vyšetřovatele nebo sttnho zstupce o zastaven trestnho sthn podle 172 tr. řdu nebo postoupen věci jinmu orgnu podle 171 tr. řdu, kdy nepochybně jde v přpadě rozsudku Nejvyššho soudu, kterm vyslov podle 268 odst. 2 tr. řdu porušen zkona a současně podle 269 odst. 2 a 272 tr. řdu takov napaden usnesen zruš a podle 270 odst. 1 tr. řdu přikže zpravidla sttnmu zstupci, aby věc v potřebnm rozsahu znovu projednal a rozhodl o n, o nepřpustn zsah do zsady obžalovac ( 2 odst. 8 tr. řdu), byť Nejvyšš soud nemůže v takovm rozhodnut sttnmu zstupci uložit, aby v tto věci podal na obviněnho obžalobu. Podle 270 odst. 4 tr. řdu je totiž orgn, jemuž věc byla přikzna, vzn prvnm nzorem, kter vyslovil ve věci Nejvyšš soud, a je povinen provst procesn kony, jejichž proveden Nejvyšš soud nařdil, čmž Nejvyšš soud vznamně ovlivňuje prvě podklad pro podn obžaloby, a tm i zsadu obžalovac, kter m svůj stavn zklad zejmna v ustanoven čl. 80 odst. 1 stavy, ale i v navazujcch ustanovench čl. 90 stavy a čl. 40 odst. 1 Listiny.
Ve vyjdřen se dle konstatuje, že všemi těmito otzkami se Ministerstvo spravedlnosti opakovaně zabvalo při jednotlivch novelizacch trestnho řdu i v souvislosti s připravovanou rekodifikac trestnho prva procesnho, jež pak došly svho vrazu v tzv. velk novele trestnho řdu, kde je zakotvena prava novho mimořdnho opravnho prostředku - dovoln, jenž se bude tkat přesně vyjmenovanch soudnch rozhodnut a u něhož je zachovna rovnost stran (srov. 265a až 265s tr. řdu) a kter byl v souladu se shora uvedenmi nzory v průběhu legislativnho procesu tak z iniciativy Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššho soudu doplněn o oprvněn nejvyššho sttnho zstupce ve velmi krtk lhůtě rušit nezkonn pravomocn usnesen nižšch sttnch zstupců o zastaven trestnho sthn nebo o postoupen věci (srov. 173a a 174a tr. řdu). Tyto instituty by měly dle nzoru ministra spravedlnosti s činnost od 1. ledna 2002 v podstatě nahradit stžnost pro porušen zkona, byť se až do přijet rekodifikace trestnho řdu nadle zachovv (včetně 272 tr. řdu) pro určit vjimečn přpady, kdy pochyben nebude napraveno dovolnm nebo jinm opravnm prostředkem (např. pro zrušen usnesen o zastaven trestnho sthn v trestnch věcech osob obviněnch z trestnch činů spchanch v dobch totalitnho režimu v nvaznosti na zkon č. 119/1990 Sb., o soudn rehabilitaci, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 198/1993 Sb., o protiprvnosti komunistickho režimu a o odporu proti němu). Je poukazovno v tto souvislosti zejmna na někter přpady z poslednch let, kdy konečně byly trestně sthny někter osoby odpovědn za trestn činy spchan ve prospěch komunistickho režimu, ale jejich trestn sthn bylo již v přpravnm řzen nebo i v řzen před soudem zastaveno, což vedlo Ministerstvo spravedlnosti i vldu k ponechn institutu stžnosti pro porušen zkona (včetně 272 tr. řdu) nadle v trestnm řdu, neboť jinak by tato pochyben nemohla již bt napravena. V tto souvislosti, ilustruje danou problematiku i na konkrtnm přpadu, upozorňuje ministr spravedlnosti i na 71 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. a na problmy spojen s jeho dopadem na uveden přpady.
Ministr spravedlnosti upozorňuje dle na to, že pokud stavn soud zruš 272 tr. řdu, bude tm vytvořena velmi nevhodn situace z hlediska dalšch podanch stžnost pro porušen zkona, poněvadž 272 tr. řdu neřeš jen přpady, kdy Nejvyšš soud zruš podle 269 odst. 2 tr. řdu a ve lhůtch uvedench v 272 tr. řdu napaden rozhodnut na zkladě stžnosti pro porušen zkona podan v neprospěch obviněnho po vysloven porušen zkona v jeho prospěch, ale i všechny dalš přpady, kdy zkon nebyl porušen v neprospěch obviněnho, tedy řeš i přpady, kter se nedotkaj obviněnho, ale tkaj se dalšch osob, v jejichž prospěch či neprospěch byla stžnost podna, a soud shled, že zkon byl porušen v neprospěch nebo ve prospěch takov jin osoby než obviněnho (např. zčastněn osoby, znalce v souvislosti se znalečnm, obhjce v souvislosti s jeho odměnou a hotovmi vdaji apod.). Tyto přpady by pak nebyly nadle stžnost pro porušen zkona řešiteln, přičemž by je nebylo možno řešit ani dovolnm, kter v těchto věcech vzhledem ke konstrukci dovoln a k předpokladu, že stžnost pro porušen zkona bude, byť v omezen podobě, i po činnosti tzv. velk novely nadle platit, nebude možno podat. Ministr upozorňuje i na skutečnost, že v 272 odst. 2 tr. řdu se řeš přpady běhu lhůty 3 měsců (ve smyslu změny zakotven tzv. velkou novelou pak lhůty 6 měsců), platn i pro uveden dalš osoby mimo obviněnho ve věci předložen stžnosti pro porušen zkona velkmu sentu v nvaznosti na novelu zkona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcch, činnou od 1. ledna 2001 (zkon č. 30/2000 Sb.).
V přpadě, přistoup-li stavn soud ke zrušen 272 tr. řdu, poukazuje se ve vyjdřen na dvě okolnosti. Prvn je spojitost 276 věty čtvrt tr. řdu s 272 tr. řdu, pro kterou by bylo nutn dle nzoru ministra spravedlnosti spolu s derogac 272 tr. řdu provst i derogaci uvedenho 276 věty čtvrt tr. řdu. Druhou je pak doporučen odložit činnost přpadnho derogačnho nlezu nejmně do 1. ledna 2002 (tj. do data nabyt činnosti tzv. velk novely tr. řdu), přpadně i na delš dobu, neboť bude nutno zřejmě dalš novelou trestnho řdu na takov nlez reagovat, zejmna pokud jde o možnost "npravy pochyben tkajcch se jinch osob než obviněnho".
IV.
11. července 2001 byl stavnmu soudu doručen nvrh Nejvyššho soudu na zrušen 272 tr. řdu podan podle čl. 95 odst. 2 stavy, 224 odst. 5 tr. řdu per analogiam a 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb. Nvrh vychz z usnesen Nejvyššho soudu z 26. června 2001 sp. zn. 11 Tz 106/2001, jmž bylo přerušeno řzen o stžnosti pro porušen zkona podan ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněnho D. B. proti usnesen sttnho zstupce Okresnho sttnho zastupitelstv v Děčně z 19. prosince 2000 č. j. 2 Zt 897/2000-5 o postoupen trestn věci, a dle vše uvedench stavnch a zkonnch ustanoven byla věc předložena stavnmu soudu.
Podle nzoru sentu Nejvyššho soudu je institut stžnosti pro porušen zkona v rozporu s koncepc demokratickho prvnho sttu, protože prvo použt tohoto mimořdnho opravnho prostředku je svěřeno pouze do rukou představitele exekutivy - ministra spravedlnosti. Obviněn se nemůže domoci podn tohoto mimořdnho opravnho prostředku ve svůj prospěch ani v přpadech flagrantnho zvažnho porušen zkona a je odkzn na rozhodnut ministra spravedlnosti. Ten, až na ojediněl vjimky plynouc z rehabilitačnho zkona, nem povinnost tento mimořdn opravn prostředek použt. Je na jeho zvžen, zda došlo k porušen zkona a zda se jedn o tak zvažn porušen, že vyžaduje zsah do principu stability soudnho rozhodovn. Sent Nejvyššho soudu konstatuje, že se jedn o institut, kter by neměl mt msto v modernm trestnm řdu. Všechny uveden nedostatky dle jeho přesvědčen vystupuj ještě vc do popřed u stžnost pro porušen zkona podvanch v neprospěch obviněnch, a to zejmna v přpadech, kdy jsou tmto opravnm prostředkem napadna meritorn rozhodnut orgnů přpravnho řzen. Sent Nejvyššho soudu proto dospěl k nzoru, že existence tohoto institutu je popřenm rovnosti všech častnků řzen vyjdřen v čl. 37 odst. 3 Listiny a nerespektuje prvo na spravedliv proces garantovan čl. 6 mluvy. Zkonnou možnost Nejvyššho soudu zrušit v řzen o stžnosti pro porušen zkona podan ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněnho pravomocn rozhodnut vyšetřovatele nebo sttnho zstupce o zastaven trestnho sthn nebo postoupen věci jinmu orgnu a přikzat orgnům činnm v přpravnm řzen, aby v trestnm řzen pokračovaly, je navc zsadnm způsobem prolomena zsada obžalovac, jež je vůdč zsadou trestnho řzen v prvnm sttě. Z uvedench důvodů nen možno podle nzoru sentu Nejvyššho soudu tolerovat institut stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho.
Usnesenm z 10. řjna 2001 č. j. Pl. S 19/01-6 stavn soud předmětn nvrh sentu Nejvyššho soudu z důvodu litispendence dle 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. odmtl a uvedl, že Nejvyšš soud jako oprvněn navrhovatel m podle 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. prvo častnit se jako vedlejš častnk jednn o dřve podanm nvrhu vedenm pod sp. zn. Pl. S 15/01.
Ze stejnch důvodů stavn soud usnesenmi z 20. zř 2001 č. j. Pl. S 23/01-10, z 28. srpna 2001 č. j. Pl. S 26/01-11, z 18. zř 2001 č. j. Pl. S 30/01-11 a 10. řjna 2001 č. j. Pl. S 32/01-10 odmtl i svm obsahem analogick nvrhy Nejvyššho soudu na zrušen 272 tr. řdu, přičemž i v těchto věcech Nejvyšš soud jako oprvněn navrhovatel m podle 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. prvo častnit se jako vedlejš častnk jednn o dřve podanm nvrhu vedenm pod sp. zn. Pl. S 15/01.
V.
Dikce 272 tr. řdu, ve zněn pozdějšch předpisů, jehož stavnost je stavnm soudem posuzovna v řzen o kontrole norem, je nsledujc:
" 272
(1) Nebyl-li zkon porušen v neprospěch obviněnho, může Nejvyšš soud postupovat podle 269 odst. 2 až 271 jen tehdy, navrhl-li to ministr spravedlnosti ve stžnosti pro porušen zkona podan do šesti měsců od prvn moci napadenho rozhodnut a rozhodl-li Nejvyšš soud o tto stžnosti do tř měsců od jejho podn.
(2) Byla-li stžnost pro porušen zkona uveden v odstavci 1 předložena do tř měsců od jejho podn k rozhodnut velkmu sentu kolegia, může Nejvyšš soud postupovat podle 269 odst. 2 až 271 jen tehdy, rozhodl-li o tto stžnosti do tř měsců od jejho předn velkmu sentu kolegia.".
VI.
Dle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. stavn soud při rozhodovn v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů posuzuje obsah těchto předpisů z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony, mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy, popřpadě zkony, jedn-li se o jin prvn předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydny v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Pokud stavn soud v rmci kontroly norem posuzuje stavnost kompetence normotvornho orgnu a stavnost normotvornho procesu, vychz z 66 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., dle něhož je nvrh v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů nepřpustn, jestliže stavn zkon nebo mezinrodn smlouva, s nimiž jsou podle nvrhu přezkoumvan předpisy v rozporu, pozbyly před doručenm nvrhu stavnmu soudu platnosti. Z toho vyplv, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy Česk republiky č. 1/1993 Sb. je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence. (Viz nlez sp. zn. Pl. S 9/99, publikovan ve Sb. n. a u., sv. 16, s. 13 - 14; vyhlšen pod č. 289/1999 Sb.).
Vychzeje z uveden interpretace 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., v přpadě 272 tr. řdu zkoumal stavn soud, bylo-li napaden zkonn ustanoven přijato a vydno v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem toliko z hlediska jeho novelizac provedench po 1. lednu 1993.
Jde o tyto zkony:
- Čl. I bod 177 zkona č. 292/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), zkon č. 21/1992 Sb., o bankch, a zkon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcch: 'V 272 se vypouštěj slova "generln prokurtor nebo".'
- Čl. XI zkona č. 30/2000 Sb., kterm se měn zkon č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony: 'V 272 se dosavadn text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, kter zn:
"(2) Byla-li stžnost pro porušen zkona uveden v odstavci 1 předložena do tř měsců od jejho podn k rozhodnut velkmu sentu kolegia, může Nejvyšš soud postupovat podle 269 odst. 2 až 271 jen tehdy, rozhodl-li o tto stžnosti do tř měsců od jejho předn velkmu sentu kolegia." '
Z předložench sněmovnch tisků a těsnopiseckch zprv bylo zjištěno, že
- zkon č. 292/1993 Sb. byl přijat na 14. schůzi Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky (1. volebn obdob) dne 10. listopadu 1993, když z přtomnch 155 poslanců hlasovalo pro jeho přijet 104, 10 hlasovalo proti a 41 se hlasovn zdrželo; zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen v čstce 74/1993 Sbrky zkonů, kter byla rozeslna dne 10. prosince 1993, činnosti pak nabyl dne 1. ledna 1994;
- zkon č. 30/2000 Sb. byl schvlen na 19. schůzi (3. volebn obdob) Poslaneck sněmovny dne 9. prosince 1999 usnesenm č. 670, když z přtomnch 187 poslanců hlasovalo pro jeho přijet 164 a jeden poslanec hlasoval proti; zkon byl schvlen Sentem ve zněn postoupenm mu Poslaneckou sněmovnou na 15. schůzi (2. funkčn obdob) usnesenm č. 249 dne 12. ledna 2000, když v hlasovn ze 72 přtomnch sentorů, při kvoru 37, hlasovalo pro jeho přijet 68 sentorů a proti nehlasoval nikdo; zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen v čstce 11/2000 Sbrky zkonů, kter byla rozeslna dne 23. nora 2000, činnosti pak nabyl dnem 1. ledna 2001.
VII.
VII/a
Stžnost pro porušen zkona je dle 266 a nsl. tr. řdu mimořdnm opravnm prostředkem, jenž sluš toliko sttu a jmž lze doshnout zrušen pravomocnho rozhodnut soudu, sttnho zstupce nebo vyšetřovatele. Nejvyšš soud, jenž je o stžnosti pro porušen zkona přslušn rozhodovat ( 266 odst. 1 tr. řdu), a kromě oprvněn ve věci přijmout akademick vrok ( 268 odst. 2 tr. řdu) je nadn i kompetenc kasačn, resp. apelačn ( 269 odst. 2, 271 tr. řdu), a to i v přpadě stžnosti podan v neprospěch obviněnho ( 272 tr. řdu).
Prvn institut stžnosti pro porušen zkona byl zaveden do československho prvnho řdu přijetm zkona č. 87/1950 Sb., přejmn byl pak i do dalšch kodifikac trestnho procesu (zkon č. 64/1956 Sb. a zkon č. 141/1961 Sb.) a zůstal zachovn i v prvnm řdu Česk republiky po roce 1993 ( 266 a nsl. platnho tr. řdu).
Zkon č. 87/1950 Sb. přinesl opuštěn předchoz koncepce demokratickho trestnho procesu a představoval převzet sovětsk totalitn koncepce stalinskho ražen. Při projednn osnovy zkona Nrodnm shromžděnm dne 11. července 1950 v tto souvislosti tehdejš ministr spravedlnosti Štefan Rais prohlsil: "Bylo-li nm dopřno přispět k socialistickmu budovn naš vlasti vypracovnm důležitch novch zkonů a mezi nimi trestnch předpisů, tak předevšm patř za to naše vřel poděkovn sovětsk socialistick prvn vědě a vynikajcm sovětskm pracovnkům v oboru trestnho prva. (Potlesk) Stejně jako v jinch oborech, rovněž v trestnm prvu patř sovětsk vědě nesporn světov prvenstv. Prvnci Sovětskho svazu pozvedli na nebvalou vši a zpracovali nepřekonatelnm způsobem problmy socialistickho trestnho prva a obohatili na podkladě učen marxismu-leninismu vědu o trestnm prvu o nov důležit poznatky, ke kterm měšťck věda nikdy nedospěla a nemůže dospět a o jejichž vyřešen se již dnes ani nepokouš. Znalost sovětskch zkonů a sovětsk teorie byla nutnm a zkladnm předpokladem pro formulaci našich novch trestnch zkonů, a bez n by nm nebylo možn v tak krtkm čase dokončit osnovy, kter teď projednv Nrodn shromžděn. Je samozřejm, že přitom bylo třeba navzat na nš dosavadn vvoj i na historick zkušenosti našeho pracujcho lidu. Třeba však zdůraznit, že podstata otzek, ktermi se zabv nov trestn prvo, byla odhalena a vzorně zpracovna ve zkušenostech Sovětskho svazu. Vsledky legislativn prce na novm trestnm prvu jsou proto novm spěchem nejen naš dělnick třdy, nbrž i marx-leninskho myšlen vůbec a socialistick vědy velikho Sovětskho svazu zvlště." (viz www. psp. cz).
Zaveden institutu stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho v tr. řdu z roku 1950 bylo projevem poslen moci exekutivn vůči moci soudn (a to zejmna prokuratury jako tzv. "stržce socialistick zkonnosti"). Vychzelo dle z nedůvěry ve spolehlivost justice v pozici represivnho apartu totalitnho sttu a představovalo instalovn možnosti centrlnm rozhodnutm doshnout revokace jakhokoli pravomocnho trestněprvnho rozhodnut, a to i v neprospěch obviněnho.
Lze přisvědčit jak vyjdřen předsedy Poslaneck sněmovny, tak ministra spravedlnosti, že problm stavnosti institutu stžnosti pro porušen zkona byl opakovaně posuzovn při polistopadovch novelizacch tr. řdu, a dle byl vrazně kriticky reflektovn i v teorii trestnho prva procesnho (viz např. P. Šmal, Opravn prostředky v trestnm řzen. Stžnost pro porušen zkona. Obnova řzen. Praha 1999, s. 160 - 161).
VII/b
K stavnm principům tvořcm jeden z komponentů zkladnho prva na spravedliv proces patř i princip "rovnosti zbran", resp. princip rovnosti přležitost (čili princip rovnosti všech častnků řzen) podle čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 stavy a čl. 6 odst. 1 mluvy. Uveden princip nabv zvlštn důležitosti v řzen trestnm, v němž je ve vztahu k obviněnmu zce spjat s prvem na obhajobu, s prvem skutkově i prvně argumentovat a s prvem vyjadřovat se ke všem provděnm důkazům. Princip rovnosti častnků trestnho řzen kromě funkce ochrany postaven obviněnho, jemuž svědč presumpce neviny, je dle součst i celkov koncepce demokratickho trestnho procesu, jejmž vrazem je zsada kontradiktornosti řzen.
Princip "rovnosti zbran" v trestnm řzen se promt do všech stadi trestnho řzen, jakož i do všech jeho aspektů. Uplatňuje se jak v nalzacm, tak v přezkumnm řzen, v obou pak v celm jejich rozsahu, zejmna ale v řzen důkaznm (při navrhovn důkazů, prvu vyjadřovat se k provděnm důkazům apod.). Princip "rovnosti zbran" v trestnm řzen nen absolutn, obecně však plat maxima, dle nž sttu ve srovnn s obviněnm v ždnm kontextu nepřsluš vce prv, resp. vhodnějš procesn postaven [srov. např. časov omezen oprvněn sttnho zstupce podat nvrh na obnovu řzen v neprospěch obviněnho dle 279 psm. a) tr. řdu].
Princip "rovnosti zbran" (čl. 6 odst. 1 mluvy) se vrazně promtl v dosavadn judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva. Lze jej v tto souvislosti charakterizovat zejmna tm, že dle nzoru soudu jeho zkladem je myšlenka rovnosti, pročež je srovnateln s principem zkazu diskriminace dle čl. 14 mluvy. V trestnm procesu nadto slouž ochraně obviněnho, jemuž svědč až do okamžiku jeho odsouzen presumpce neviny, a je zce spjat s kontradiktorn povahou trestnho řzen. (Viz zejmna přpady Bnisch vs. Rakousko a Brandstetter vs. Rakousko - doktrinrn analzu podv např. J. A. Frowein, W. Peukert, Europaische Menschenrechtskonvention. EMRK-Kommentar. Kehl-Strassburg-Arlington 1996, s. 219 a nsl., M. de Salvia, Compendium de la CEDH. Kehl-Strassburg-Arlington 1998, s. 147 a nsl.)
Na rozdl od všech ostatnch opravnch prostředků upravench v trestnm řdu toliko stžnost pro porušen zkona přsluš pouze jedn procesn straně - sttu. Pakliže stt jako procesn strana v trestnm řzen (přičemž nelze považovat za rozhodn, kter sttn orgn ve kterm stadiu trestnho řzen je oprvněn jeho jmnem jednat) disponuje ve srovnn s obviněnm dalšm procesnm prostředkem zakldajcm možnost doshnout zrušen pravomocnho rozhodnut v trestn věci, nelze než z tto skutečnosti dovodit dotčen prva obviněnho na "rovnost zbran" v trestnm procesu, plynoucho z čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 stavy a čl. 6 odst. 1 mluvy.
Pokud by z uvedenho tvrzen bylo vyjmuto oprvněn podat stžnost pro porušen zkona ve prospěch obviněnho, a to z důvodu jeho chpn jako procesnho vrazu určitho "dobrodin", jenž v oblasti prva hmotnho nen způsobil zashnout prva obviněnho, vtka protistavnosti se zužuje na institut stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho.
V obdob před přijetm trestnho řdu č. 87/1950 Sb. platn trestn řd (zkon č. 119/1873 ř. z., ve zněn pozdějšch předpisů) znal v rmci soustavy mimořdnch opravnch prostředků institut zmatečn stžnosti pro zachovn zkona, jenž "v zjmu jednotnosti prva" umožňoval "generlnmu prokurtorovi prvo z moci ředn nebo z přkazu ministra spravedlnosti dovolati se rozhodnut nejvyššho soudu o otzce, zda určitm 1. rozsudkem, 2. usnesenm nebo 3. postupem trestnho soudu (nebo sttnho zastupitelstv) byl porušen zkon" (J. Kallab, Učebnice trestnho řzen. Brno 1930, s. 207). Rozhodnut nejvyššho soudu však zpravidla nemělo činku na obžalovanho, šlo "jen o autoritativn rozřešen sporn snad prvn otzky, aniž soudy by byly vzny mněn nejvyššho soudu vzti za sv" (tamtž, s. 208). Důsledky pro obviněnho ve formě reformace anebo kasace byly prvn pravou zmatečn stžnosti pro zachovn zkona ( 292 zkona č. 119/1873 ř. z., ve zněn pozdějšch předpisů) předvdny vjimečně, a to toliko ve prospěch obviněnho v přpadě jeho odsouzen k trestu. Z naznačen rekapitulace plyne, že prvn prava obsažen v přednorovm trestnm řdu v řzen o zmatečn stžnosti pro zachovn zkona podan v neprospěch obviněnho umožňovala přijet toliko akademickho vroku za čelem sjednocovn judikatury při řešen dan prvn otzky, nepřipouštěla ale nepřzniv kasačn, resp. reformačn činky pro obviněnho. Takto koncipovan stžnost pro zachovn zkona plat v Rakousk republice až do současnosti.
V zkladnm mezinrodnm srovnn k institutu stžnosti pro porušen zkona, jenž je k dispozici toliko jedn procesn straně, sttu, a jenž může směřovat v neprospěch obviněnho proti pravomocnm rozhodnutm soudů, jakož i orgnů přpravnho řzen, nelze najt paralelu.
Toliko ilustrativně lze v tto souvislosti zmnit kupř. prvn pravu německou. Soustava opravnch prostředků zakotven v platnm trestnm řdu (zkon č. 253/1877 RGBl., ve zněn pozdějšch předpisů) zahrnuje instituty stžnosti, odvoln, revize a obnovy řzen, jež plně odpovdaj požadavkům plynoucm z čl. 6 mluvy, tj. i principu "rovnosti zbran".
Relevance vtky neakceptovn principu "rovnosti zbran" vystupuje pak ještě nalhavěji v přpadech možnho uplatněn stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho proti rozhodnutm orgnů činnch v přpravnm řzen (kupř. proti rozhodnut vyšetřovatele, resp. sttnho zstupce o zastaven trestnho sthn). K vůdčm zsadm trestnho řzen v prvnm sttu, a to od dob osvcenstv, patř zsada obžalovac, resp. akuzačn ( 2 odst. 8 tr. řdu), jž byla v trestnm procesu překonna a nahrazena zsada inkvizičn. Dle zsady obžalovac nezbytnou součst demokratickho trestnho procesu, respektujcho hodnoty nezvislosti soudnho rozhodovn, je institucionln oddělen procesnch funkc přpravy a podn obžaloby a rozhodovn o vině a trestu mezi různ procesn subjekty. Z hlediska stavnho pak tato zsada plyne z čl. 80 odst. 1, čl. 90 stavy a čl. 40 odst. 1 Listiny. Je-li Nejvyšš soud v řzen o stžnosti pro porušen zkona podan ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněnho proti pravomocnmu rozhodnut vyšetřovatele, resp. sttnho zstupce o zastaven trestnho sthn dle 272 tr. řdu oprvněn takovto rozhodnut zrušit a orgnům činnm v přpravnm řzen přikzat, aby v trestnm sthn pokračovaly, pak nelze toto oprvněn kvalifikovat jinak než jako stavně rozporn průlom do kautel spojench se zsadou obžalovac v trestnm řzen. Orgn, jemuž věc byla přikzna, je přitom podle 270 odst. 4 tr. řdu vzn prvnm nzorem, kter vyslovil ve věci Nejvyšš soud, a je povinen provst procesn kony, jejichž proveden Nejvyšš soud nařdil. Nejvyšš soud tmto vznamně ovlivňuje skutečnosti, z nichž podn obžaloby vychz, a tm i zsadu obžalovac. V tto souvislosti nutno poukzat i na trval nrůst počtu i poměr podanch stžnost proti rozhodnut v přpravnm řzen.
Poukazuje-li se ve vyjdřen ministra spravedlnosti na pozitivn efekty institutu stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho v kontextu vyrovnn se s obdobm totalitn zvůle, nutno konstatovat nsledujc:
Novela tr. řdu č. 265/2001 Sb. zavd institut dovoln v neprospěch obviněnho, jmž lze napadnout pravomocn rozhodnut soudu ve věci sam a jenž je svěřen nejvyššmu sttnmu zstupci [ 265a odst. 1, 265d odst. 1 psm. a) tr. řdu, ve zněn zkona č. 265/2001 Sb.]. Ve vztahu k pravomocnm usnesenm nižšch sttnch zstupců o zastaven trestnho sthn nebo o postoupen věci pak novela zavd oprvněn nejvyššho sttnho zstupce tato rozhodnut rušit pro jejich rozpor se zkonem ( 173a, 174a tr. řdu, ve zněn zkona č. 265/2001 Sb.). Ke dni činnosti novely tr. řdu proveden zkonem č. 265/2001 Sb., tj. k 1. lednu 2002, se tm vytvř prvn mechanismus, jenž umožňuje sttu efektivně uplatnit veřejn zjem na dosažen čelu trestnho řzen, zroveň ale dostt požadavkům plynoucm pro řdn proces z čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy, tj. zejmna požadavku rovnosti častnků řzen (požadavku "rovnosti zbran"). Odloženm derogačnho činku nlezu stavnho soudu ke dni 31. prosince 2001 pak v prvn pravě z hlediska analyzovanho čelu mimořdnho opravnho prostředku nevznik ždn mezera.
V uvedenm kontextu nutno poukzat na skutečnost, že otzkou rovnosti častnků trestnho řzen a hledisky jejho možnho omezen v neprospěch obviněnho se stavn soud obshle zabval ve věci sp. zn. Pl. S 4/94 (Sb. n. a u., sv. 2, s. 57 a nsl.; vyhlšen pod č. 214/1994 Sb.). V souvislosti s stavnost institutu anonymnch svědků v trestnm řzen konstatoval: "Smyslem prva na veřejn projednn věci, ve spojen s prvem vyjdřit se ke všem provděnm důkazům, je poskytnout obžalovanmu v trestnm procesu možnost verifikace důkazů, směřujcch vůči němu, a to před tvř veřejnosti. Tato verifikace v přpadě svědeck vpovědi obsahuje dva komponenty: prvnm je prověřen pravdivosti skutkovch tvrzen, druhm je potom možnost prověřen věrohodnosti svědka. Instituce anonymnch svědků tudž omezuje možnost obžalovanho verifikovat pravdivost vůči němu směřujc svědeck vpovědi, protože vylučuje možnost vyjdřit se k osobě svědka a k jeho věrohodnosti. Omezuje tedy jeho prva na obhajobu, je v rozporu s principem kontradiktornosti procesu, s principem rovnosti častnků. ... K omezen zkladnch prv či svobod, i když jejich stavn prava omezen nepředpokld, může dojt v přpadě jejich kolize. Zkladn je v tto souvislosti maxima, podle kter zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v zjmu jinho zkladnho prva či svobody. ... Vzjemn poměřovn ve vzjemn kolizi stojcch zkladnch prv a svobod spočv v nsledujcch kritrich: Prvnm je kritrium vhodnosti, tj. odpověď na otzku, zdali institut, omezujc určit zkladn prvo, umožňuje doshnout sledovan cl (ochranu jinho zkladnho prva). ... Druhm kritriem poměřovn zkladnch prv a svobod je kritrium potřebnosti, spočvajc v porovnvn legislativnho prostředku, omezujcho zkladn prvo, resp. svobodu s jinmi opatřenmi, umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod. ... Třetm kritriem je porovnn zvažnosti obou v kolizi stojcch zkladnch prv.".
Z pohledu naznačench kautel principu proporcionality institut stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho prolamujc zkladn prva plynouc z stavnho principu rovnosti neobstoj. Jakkoli sleduje jako svůj cl ochranu veřejnho zjmu na spravedlivm potrestn pachatele trestnho činu, a tm princip panstv prva, nesplňuje podmnku potřebnosti, tj. podmnku spočvajc v porovnn legislativnho prostředku omezujcho zkladn prvo, resp. svobodu s jinmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod. Tato skutečnost vystupuje zvlšť vznamně do popřed v souvislosti se zavedenm mimořdnho opravnho prostředku - dovoln - v trestnm řzen novelou tr. řdu č. 265/2001 Sb.
V souvislosti s proklamovanm čelem vjimečnosti institutu stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho nutno poukzat i na statistickmi daji prokzanou stoupajc tendenci zvyšovn poměru podanch stžnost v neprospěch obviněnch.
Dopad-li zrušen 272 tr. řdu nejen na přpady porušen zkona ve prospěch obviněnho, ale i na všechny dalš přpady, kdy zkon nebyl porušen v neprospěch obviněnho, ale byl porušen u dalšch osob, v jejichž prospěch či neprospěch byla stžnost podna, a soud shled, že zkon byl porušen v neprospěch nebo ve prospěch takov jin osoby než obviněnho (např. zčastněn osoby, znalce v souvislosti se znalečnm, obhjce v souvislosti s jeho odměnou a hotovmi vdaji apod.), pak by dle nzoru ministra spravedlnosti tyto přpady nebyly nadle stžnost pro porušen zkona řešiteln, přičemž by je nebylo možno řešit ani dovolnm. Tato okolnost na důvodnosti zrušen institutu stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho však nic nemůže změnit. Ždn prvn řd nen a nemůže bt z hlediska soustavy procesnch prostředků k ochraně prv, jakož i z hlediska soustavy uspořdn přezkumnch instanc budovn ad infinitum. Každ prvn řd přinš a nutně mus přinšet i určit počet chyb. čelem přezkumnho, resp. přezkumnch řzen může relně bt takovto pochyben aproximativně minimalizovat, a nikoli bezezbytku odstranit. Soustava přezkumnch instanc je proto vsledkem poměřovn na straně jedn sil o dosažen panstv prva, na straně druh efektivity rozhodovn a prvn jistoty. Z pohledu tohoto kritria je zaveden mimořdnch opravnch prostředků, čili prodlužovn řzen a prolomen principu nezměnitelnosti rozhodnut, kter již nabyla prvn moci, adekvtn toliko v přpadě důvodů vjimečnch. Za takov nelze pak označit ty, jež v tto souvislosti uvd ministr spravedlnosti ve svm vyjdřen.
Vychzeje ze všech uvedench důvodů, dospěl stavn soud k zvěru, že 272 tr. řdu, ve zněn pozdějšch předpisů, je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy v souvislosti s jm založenou možnost rušit v neprospěch obviněnho i pravomocn rozhodnut v přpravnm řzen, rovněž i s čl. 80 odst. 1 a s čl. 90 stavy a s čl. 40 odst. 1 Listiny, pročež plnum stavnho soudu rozhodlo o jeho zrušen. stavn soud v tomto kontextu připomn, že zrušenm 272 tr. řdu se ruš toliko kasačn a apelačn pravomoc Nejvyššho soudu v řzen o stžnosti pro porušen zkona podan v neprospěch obviněnho, neruš se ale řzen jako takov, tj. neruš se možnost přijmout v dan věci akademick vrok za čelem sjednocovn judikatury pro futuro ( 268 odst. 2 tr. řdu).
VII/c
Ustanoven 272 tr. řdu bylo v průběhu řzen před stavnm soudem čstečně novelizovno zkonem č. 265/2001 Sb., kterm se měn zkon č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 140/1961 Sb., trestn zkon, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony. Dle čl. I bodu 199 'V 272 odst. 1 a 2 se slova "do tř měsců od jejho podn" nahrazuj slovy "do šesti měsců od jejho podn".' Tato zkonn prava je platn dnem 31. července 2001, tj. dnem rozesln čstky 102/2001 Sbrky zkonů, v nž byl předmětn zkon publikovn, dle čl. XIV pak nabv činnosti dnem 1. ledna 2002.
Dle 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. je dn důvod zastaven řzen, jestliže zkon, jin prvn předpis, nebo jejich jednotliv ustanoven, jejichž zrušen je navrhovno, pozbudou platnosti před skončenm řzen před stavnm soudem. K interpretaci uvedenho zkonnho důvodu zastaven řzen se stavn soud vyjdřil zejmna v usnesen sp. zn. Pl. S 20/99 z 18. dubna 2001. Konstatoval, že v přpadě, je-li novelou zkona určit ustanoven zrušeno a zroveň ve shodn dikci přijato, avšak v systematice zkona zařazeno odlišně, jedn se o nov projev vůle zkonodrce, tudž původně navrhovatelem napaden ustanoven pozbylo platnosti před skončenm řzen před stavnm soudem. Za tto situace stavn soud dospěl k zvěru, že nejsou dny ani podmnky připuštěn změny nvrhu podle 63 zkona č. 182/1993 Sb. ve spojen s 95 odst. 1 a 2 občanskho soudnho řdu.
V předmětn věci se však jedn o přpad odlišn, na kter 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. nedopad. Novelou tr. řdu provedenou zkonem č. 265/2001 Sb., byla totiž změněna toliko čst 272 tr. řdu (prodlouženm lhůty pro rozhodovn Nejvyššho soudu o stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho). Tato čst z hlediska důvodů posuzovn stavnosti celho 272 tr. řdu dotkajcho se institutu stžnosti pro porušen zkona jako takovho nen rozhodn.
VII/d
Dle 276 věty čtvrt tr. řdu "Zajistit osobu obviněnho vydnm přkazu k zatčen a vzetm do vazby lze však jen tehdy, navrhne-li to ministr spravedlnosti ve stžnosti pro porušen zkona podan v neprospěch obviněnho a považuje-li to Nejvyšš soud za nezbytn vzhledem k zvažnosti trestnho činu a nalhavosti vazebnch důvodů.".
Uveden zkonn ustanoven v předmětn věci ze strany Nejvyššho soudu uplatněno nebylo, a tudž u něj nebyly dny podmnky postupu dle 78 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.
Podle ustlenho nzoru stavnho soudu je tento soud při svm rozhodovn rozsahem podanho nvrhu vzn a ve svm rozhodnut z jeho hranic (ultra petitum) vykročit nemůže (viz např. nlez ve věci sp. zn. Pl. S 8/95, Sb. n. a u., sv. 4, s. 279; vyhlšen pod č. 29/1996 Sb.).
Ustanoven 276 věty čtvrt tr. řdu se v důsledku zrušen 272 tr. řdu (čili v důsledku zrušen kasačn, resp. apelačn pravomoci Nejvyššho soudu v řzen o stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho) stv ustanovenm obsoletnm. Derogac skutkov podstaty obsažen v 272 tr. řdu ztrc 276 věty čtvrt tr. řdu rozumn smysl: Ruš-li se kasačn, resp. apelačn pravomoc Nejvyššho soudu v řzen o stžnosti pro porušen zkona v neprospěch obviněnho a je ponechna možnost přijet toliko akademickho vroku bez konkrtnho dopadu na obviněnho, pak nelze než ponechn pravomoci Nejvyššho soudu v takovm řzen rozhodnout o zatčen obviněnho, resp. o jeho vzet do vazby považovat za contradictio in adiecto. Jinmi slovy: V situaci, kdy v důsledku zrušen určitho zkonnho ustanoven derogačnm nlezem stavnho soudu ustanoven jin, obsahově od předchozho odvisl, ztrc rozumn smysl, tj. ztrc opodstatněnost sv normativn existence, je tm dn důvod pro zrušen i tohoto zkonnho ustanoven, a to aniž by se jednalo o postup ultra petitum. Platnost takovho ustanoven zanik totiž na zkladě principu cessante ratione legis, cessat lex ipsa, derogace proveden stavnm soudem m proto toliko evidenčn, technickou povahu.
Proto plnum stavnho soudu v nvaznosti na zrušen 272 tr. řdu zrušilo rovněž ustanoven 276 věty čtvrt tr. řdu.
Z důvodů vše vyložench stavn soud odložil činnost derogačnho nlezu i ve vztahu k ustanoven 276 věty čtvrt tr. řdu k datu 31. prosince 2001.
VII/e
Nad rmec rationis decidendi, toliko jako obiter dictum, považuje stavn soud za potřebn se vyjdřit i k prvnm důsledkům tohoto derogačnho nlezu.
Důsledkem prvnm je dopad 71 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. na předmětnou věc.
Byl-li na zkladě prvnho předpisu, kter byl zrušen, vydn soudem v trestnm řzen rozsudek, kter nabyl prvn moci, ale nebyl dosud vykonn, je zrušen takovho prvnho předpisu dle uvedenho zkonnho ustanoven důvodem pro obnovu řzen podle ustanoven zkona o trestnm řzen soudnm. V posuzovan věci však o takov důvod nejde. Porušen principu "rovnosti zbran" v zkonn pravě aktivn legitimace k podn mimořdnho opravnho prostředku se totiž nedotk stavnosti, přpadně zkonnosti samotnho řzen před Nejvyššm soudem, přpadně řzen na ně navazujcho. Zrušen 272 tr. řdu tudž důvod obnovy řzen dle 71 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. nezakld.
Důsledkem druhm je pak otzka intertemporality derogačnho nlezu, tj. otzka, zda se přpadn derogace 272 tr. řdu vztahuje i na přpady, u nichž byla ministrem spravedlnosti podna stžnost pro porušen zkona v neprospěch obviněnho, avšak ke dni činnosti zrušujcho nlezu o nich nebylo Nejvyššm soudem rozhodnuto. Jelikož stavn soud nen oprvněn v souvislosti se svou pravomoc rušit zkony a jin prvn předpisy, resp. jejich jednotliv ustanoven pozitivnm způsobem upravit z toho plynouc intertemporln důsledky, nelze než v tto souvislosti odkzat na obecn principy prvn. Pro oblast intertemporality v civilnm i trestnm procesu plat princip, dle něhož, nestanov-li zkon jinak, soud postupuje podle procesn pravy platn a činn v době rozhodovn. V rozhodovan věci zrušenm 272 tr. řdu se ruš toliko kasačn a apelačn pravomoc Nejvyššho soudu v řzen o stžnosti pro porušen zkona podan v neprospěch obviněnho, neruš se ale řzen jako takov, tj. neruš se možnost přijmout v dan věci akademick vrok za čelem sjednocovn judikatury pro futuro ( 268 odst. 2 tr. řdu). Z toho plyne, že v přpadech, u nichž byla ministrem spravedlnosti podna stžnost pro porušen zkona v neprospěch obviněnho, avšak ke dni činnosti zrušujcho nlezu o nich nebylo Nejvyššm soudem rozhodnuto, lze po nabyt činnosti derogačnho nlezu stavnho soudu rozhodnout již toliko akademickm vrokem.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujal k odůvodnění rozhodnutí pléna soudce JUDr. Vlastimil Ševčík.