Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 419/2006 účinný od 22.08.2006
| Schválené: | 26.04.2006 |
| Účinnost od: | 22.08.2006 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | DOKAZOVÁNÍ V OBČANSKOPRÁVNÍM ŘÍZENÍ. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2006 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.
Odůvodněn
I.
1. Krajsk soud v st nad Labem v řzen o ochranu osobnosti podle ustanoven 11 občanskho zkonku, vedenm pod sp. zn. 34 C 22/2002, projednv spor mezi žalobci M. B., L. Č., D. D. a R. K., všichni bytem st nad Labem, a žalovanmi J. H. a P. D., podnikajcmi v st nad Labem, podle žaloby doručen krajskmu soudu dne 13. 3. 2002.
2. Podstata sporu tkv v tom, že dne 26. 11. 2001 asi v 11.15 hod. žalobci, občan romsk nrodnosti, navštvili restauraci žalovanch v st nad Labem. Podle tvrzen žalobců si jich delš dobu nikdo z obsluhy nevšmal, a proto se druh žalobkyně kolemjdouc servrky zeptala, zda budou obslouženi. Ta odpověděla, že nebudou, protože restaurace je soukromm klubem a k obsloužen je třeba předložit klubovou kartu, kterou maj jen stl host a stoj 300 Kč. Pot, co žalobci projevili zjem kartu zakoupit, bylo jim sděleno, že si mohou dt jedno pivo a odejt. Žalobci však uvedli, že se chtěj najst, na což jim bylo odpovězeno, že v restauraci se nevař. Bezprostředně pot vstoupily do provozovny tři neromsk osoby, jež byly bez jakchkoliv dotazů a požadavků na předložen klubov karty obslouženy. Popsan přstup obsluhujcho personlu žalobci vnmaj jako rasovou diskriminaci snižujc jejich důstojnost. Žalobou ke Krajskmu soudu v st nad Labem se proto domhali ochrany osobnosti a uložen povinnosti žalovanm zaslat jim omluvn dopis a zaplatit nhradu nemajetkov jmy ve vši 80 000 Kč, tj. každmu ze žalobců 20 000 Kč, a uhradit nklady řzen.
3. Krajsk soud v st nad Labem usnesenm ze dne 3. 7. 2004 č.j. 34 C 22/2002-63 řzen přerušil s odůvodněnm, že ustanoven 133a odst. 2 občanskho soudnho řdu (dle tž "o. s. ř.), jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem [čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle tž "stava"), 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, v platnm zněn, (dle jen "zkon o stavnm soudu")] a stavnmu soudu podal nvrh na jeho zrušen.
4. Krajsk soud v nvrhu uvedl, že v řzen dosud vyslechl žalobce (s vjimkou omluvivš se L. Č.), oba žalovan, jejich zaměstnankyni E. M. a svědka strany žalovan J. L. Žalobci setrvali na svm tvrzen, že byli, jakožto Romov rasově diskriminovni. Žalovan i jejich zaměstnankyně popřeli, že by kohokoliv, kdykoliv a z jakchkoliv důvodů znevhodňovali oproti jinm zkaznkům; shodně však uvedli, že toto tvrzen nemohou nijak prokzat, protože obsluhu jednotlivch restauračnch hostů ždnm způsobem nedokumentuj. Svědek L. prohlsil, že ač Rom, se v tže době a v tmž mstě jako žalobci diskriminovn bt nectil. Krajsk soud dle uvedl, že navzdory tvrzenm neurčitě nasvědčujcm spše protistraně, žalobci na sv žalobě setrvali a požadovali, aby bylo rozhodnuto v jejich prospěch při použit ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř., neboť jejich přesvědčen, že byli při poskytovn služeb rasově diskriminovni, nebylo v řzen vyvrceno, a m tedy bt vzato za prokzan.
5. Krajsk soud v st nad Labem v rmci velmi stručn stavněprvn argumentace vyjdřil přesvědčen, že ustanoven 133a odst. 2 občanskho soudnho řdu narušuje stavn princip procesn rovnosti častnků soudnho řzen, a tudž je v rozporu s čl. 96 odst. 1 stavy, dle něhož "Všichni častnci řzen maj před soudem rovn prva.". Přesunem důkaznho břemene - oproti standardnmu pořdku - z žalobců na žalovan je strana žalujc nespravedlivě zvhodněna, neboť nemus prokazovat, co se mělo stt a proč je žalovno, zatmco strana žalovan je nespravedlivě znevhodněna, neboť by měla prokzat, co se nestalo, ačkoliv s potřebnost takovho důkazu nemohla předem počtat. Z logiky věci přitom vyplv, že zatmco prvn důkaz je možn relativně snadno, důkaz druh je obtžn, přpadně - jako v předmětn věci - i zcela nemožn.
6. Přpadn argumentace, že ani standardn pořdek zatěžujc důkaznm břemenem žalobce plnou rovnost stran nezaručuje, dle přesvědčen navrhovatele neobstoj, neboť uveden standardn pořdek održ rozdlnou procesn situaci obou protivnch častnků řzen: žalobce je "pnem procesu" a jeho ukončen může vždy - po zvžen eventuln vlastn důkazn nemohoucnosti - vcelku jednoduše doshnout; naproti tomu žalovan takovou možnost nem. Je tudž spravedliv, aby tato procesn slabost žalovanho byla kompenzovna snětm důkaznho břemene.
7. Z uvedench důvodů je krajsk soud přesvědčen, že napaden ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. porušuje prvo žalovanch na spravedliv proces, jež je imanentně obsaženo nejen v českm stavnm pořdku, ale i v prvnm pořdku Evropsk unie, např. v ustanoven čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva").
8. Zvěrem Krajsk soud v st nad Labem navrhl, aby stavn soud nlezem ustanoven 133a odst. 2 občanskho soudnho řdu zrušil.
9. Dne 23. 8. 2004 byla stavnmu soudu doručena ždost M. B., L. Č. a D. D., žalobců v řzen vedenm před Krajskm soudem v st nad Labem pod sp. zn. 34 C 22/2002, v nž stavn soud poždali o zvžen, zda by v řzen o nvrhu Krajskho soudu v st nad Labem na zrušen ustanoven 133a o. s. ř. mohli bt považovni za vedlejš častnky, resp. zda by jim takov postaven mohlo bt přiznno usnesenm podle ustanoven 28 odst. 3 zkona o stavnm soudu.
II.
II.a
10. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky zastoupen svm předsedou PhDr. Lubomrem Zaorlkem ve vyjdřen ze dne 27. 8. 2004 uvedla, že ustanoven 133a bylo do občanskho soudnho řdu vloženo primrně jako reakce na zvazek Česk republiky vyplvajc ze Směrnice Rady ES č. 97/80/EC ze dne 15. 12. 1997, o důkaznm břemenu v přpadech diskriminace na zkladě pohlav. Nsledně bylo ustanoven 133a rozšřeno zkonem č. 151/2002 Sb., kter do něj promtl požadavky dalšch dvou evropskch směrnic, tj. Směrnice Rady č. 2000/43/EC ze dne 29. června 2000, provdějc zsadu rovnho zachzen mezi osobami bez ohledu na rasov nebo etnick původ, a Směrnice Rady č. 2000/78/EC ze dne 27. listopadu 2000, zakldajc obecn rmec pro rovn zachzen v zaměstnn a povoln.
11. Podle směrnice č. 2000/43/EC byly člensk stty Evropsk unie povinny zajistit ve svch prvnch řdech, aby v přpadech, kdy osoby, kter se považuj za poškozen, protože podle jejich nzoru došlo k jejich přm či nepřm diskriminaci z důvodu, že vůči nim nebylo postupovno podle zsad rovnho zachzen, důkazn břemeno nesla žalovan strana. Změrem tto směrnice je to, aby bylo povinnost žalovanho prokzat, že k porušen zsady rovnho zachzen nedošlo.
12. Poslaneck sněmovna se neztotožnila s nzorem navrhovatele, že promtnutm zvazku vyplvajcho pro Českou republiku ze směrnice č. 2000/43/EC do občanskho soudnho řdu byl porušen čl. 96 odst. 1 stavy, kter upravuje rovnost častnků v řzen před soudem. V každm civilnm procesu m jeden z častnků řzen povinnost důkaznho břemene a tato povinnost neznamen porušen rovnho postaven častnků řzen před soudem. Napaden ustanoven při stanoven důkazn povinnosti vychz předevšm z ochrany častnků, kteř se domnvaj, že byli poškozeni na svch prvech z důvodů nerovnho zachzen. Rovnost častnků řzen je dna, mimo jin, předevšm nezvislost soudu. častnci řzen, vůči kterm soud pln svoji lohu, mus bt navzjem nepodřzen, tzn. mus mt v řzen rovn postaven. Toto rovn postaven nen narušeno povinnost důkaznho břemene.
13. Napaden ustanoven neodnm žalovanm prvo na spravedliv proces. V rmci zsad spravedlivho řzen před soudem je i v tomto přpadě (tj. cestou podle ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř.) umožněno častnkům řzen domhat se stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu. V rmci tohoto postupu m každ častnk řzen umožněn osobn přstup k soudu, m možnost zčastnit se vslechu a projednn věci v jeho přtomnosti a vyjdřit se k provedenm důkazům. Zrušenm ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. by došlo k jednoznačnmu porušen zvazků Česk republiky vyplvajcch z členstv v Evropsk unii a na to navazujcch zvazků plynoucch ze směrnic EU.
14. Zkon č. 151/2002 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm soudnho řdu sprvnho, byl schvlen po řdně provedenm normotvornm procesu, podepsali jej přslušn stavn činitel a byl vyhlšen ve Sbrce zkonů.
15. Zvěrem Poslaneck sněmovna vyjdřila stanovisko, že zkonodrn sbor v době, kdy přijmal zkon č. 151/2002 Sb., jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem, prvnm řdem Česk republiky a přslušnmi evropskmi směrnicemi, ktermi je Česk republika vzna. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem na zrušen ustanoven 133a odst. 2 zkona č. 151/2002 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm soudnho řdu sprvnho, posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
II.b
16. Sent Parlamentu Česk republiky zastoupen svm tehdejšm předsedou doc. JUDr. Petrem Pithartem ve vyjdřen ze dne 2. 9. 2004 konstatoval, že napaden ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. bylo zařazeno do "doprovodnho" zkona (zkon č. 151/2002 Sb.), a to v průběhu legislativnho procesu v Poslaneck sněmovně, coby materie se sprvnm soudnictvm sice nesouvisejc, nicmně z hlediska přistoupen Česk republiky k Evropsk unii nanejvš nutn.
17. K meritu věci Sent uvedl, že prvo všech na rovnost před zkonem, resp. před prvem (a ochrana před diskriminac) je všeobecnm zkladnm prvem uznvanm jak Evropskou uni, tak na rovni jednotlivch členskch sttů (Českou republiku nevyjmaje).
18. Kategorie rovnosti zakotven v čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") nlež k těm zkladnm lidskm prvům, jež svou povahou jsou socilnmi hodnotami konstitujcmi hodnotov řd společnosti [nlez stavnho soudu uveřejněn pod č. 168/1995 Sb.(pozn. red.: nlez sp. zn. Pl. S 4/95, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 3, nlez č. 29)]. Jako takov je rozvinuta v dalšch ustanovench pro jednotliv oblasti a situace. V rovině stavn jde např. o - pro posuzovan přpad relevantn - rovnost prv v řzen před soudem (čl. 37 odst. 3 Listiny ve spojen s čl. 96 odst. 1 stavy); v rovině podstavn pak např. ustanoven 18 o. s. ř., kter princip rovnosti prv v řzen před soudem promt do "obyčejnho prva".
19. Ve světle shora uvedenho m ustanoven 133a o. s. ř. dopomoci osobm, kter se ct diskriminovny, k činnmu prosazen prva na rovn zachzen tak, že skutečnosti o jimi tvrzen diskriminaci na zkladě rasovho nebo etnickho původu m soud považovat za prokzan, pokud v řzen nevyšel najevo opak. Ustanoven odstavce druhho ustanoven 133a o. s. ř. dopad na věci poskytovn zdravotn a sociln pče, přstupu ke vzděln a odborn přpravě, přstupu k veřejnm zakzkm, členstv v organizacch zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členstv v profesnch a zjmovch sdružench a při prodeji zbož v obchodě nebo poskytovn služeb. K tomu lze dodat, že rozsah věc, kter inkriminovan odstavec 2 upravuje, je spolu s odchylkou v diskriminačnm důvodu hlediskem, kter jej odlišuje od odstavce 1 thož ustanoven (odstavec 1 počt nejen s diskriminac na zkladě rasovho nebo etnickho původu, ale i na zkladě pohlav, nboženstv, vry, světovho nzoru, zdravotnho postižen, věku anebo sexuln orientace). Nstroj prvn ochrany je však v obou přpadech shodn.
20. Historickm vkladem ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. lze zjistit, že zkonodrce byl při jeho schvalovn veden předevšm myslem harmonizovat česk prvo s prvem komunitrnm. "Evropsk normotvůrce" vychzeje z toho, že vytvořen stejnch vchozch podmnek nemůže bt v určitch věcech a situacch uspokojivě dosaženo na nrodn rovni, zavzal člensk stty k přijet nezbytnch opatřen, aby, pokud se určit osoba ct poškozena nedodrženm zsady rovnho zachzen a předlož soudu nebo jinmu přslušnmu orgnu skutečnosti nasvědčujc tomu, že došlo k přm nebo nepřm diskriminaci, přslušelo žalovanmu prokzat, že nedošlo k porušen zsady rovnho zachzen (přslušn norma nese nadpis "důkazn břemeno").
21. Ačkoliv je z uvedench okolnost evidentn, že vběr legislativnho prostředku byl značně limitujc, přesto zkonodrce došel k zvěru, že formulace napadenho ustanoven založen na předpokladu pravdivosti tvrzench skutečnost, pokud nevyšel v řzen najevo opak, je prvn konstrukc, kter nikterak nenarušuje principy dokazovn, na kterch je civiln procesn prvo založeno. Prvn domněnka v tomto přpadě totiž nikterak neomezuje strany sporu v předkldn tvrzen nebo v navrhovn důkazů, ale pouze umožňuje rozhodnout soudu ve věci při "důkazn slabosti" žalovanho, resp. stavu důkazn nouze.
22. Vedle dominantnho, formlně legislativnho aspektu důvodu přijet ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. lze doplnit stanovisko o materiln, sociln strnku věci. Sent při rozhodovn nepochyboval o validitě důvodů, kter vedly evropsk legislativce k vymezen věcn působnosti přslušn normy, a proto neměl vžnějš problmy s tm, aby nrodn norma dopadala na okruh přpadů shodn s relevantnmi evropskmi směrnicemi.
23. Lze konstatovat, že ve shora stanovench dimenzch je ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. konformn s stavn zsadou rovnosti prv častnků řzen před soudem, neboť nenarušuje principy "rovnch zbran (fair trial) tm, že by jednomu z častnků poskytl vce vhod. Spše lze argumentovat, že dan ustanoven napomh k prosazen principu "hmotn" rovnosti tam, kde by jinak z důvodů objektivn nemohoucnosti prokzat sv tvrzen byla nedůvodně potlačena rovnost "formln".
24. Ve věci tvrzen diskriminace probh standardn zjišťovn skutkovho stavu. Ždn z procesnch stran nen limitovna ani v předkldanch tvrzench ani v navrhovn důkaznch prostředků. Ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. toliko podmněně přičt (tj. neprokže-li se za řzen jakkoli opak) pravdivostn hodnotu tvrzenm žalobce o nerovnm zachzen, a tm z něj snm břemeno důkazu. Žalovanmu tato skutečnost ovšem neupr možnost prokzat nepravdivost takovho tvrzen pomoc důkazů svědčcch o rovnm zachzen. Žalovan tak prokazuje sv chovn, a nikoliv zdržen se nepřpustnho chovn. To ostatně z povahy věci nen ani možn. V tomto bodě proto nelze přisvědčit navrhovateli, že by měl žalovan prokazovat "něco, co se nestalo".
25. Napadan ustanoven, umstěn v čsti nazvan "hodnocen důkazů", je pro soudce normou, kter ho nikterak nenabd, aby ve smyslu ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. označoval přslušn kauzy paušlně jako diskriminačn a rezignoval na posuzovn každ kauzy v jednotlivostech i všech souvislostech. Naopak, počt s "přidanm" hodnotcm kritriem, čmž klade při vyhodnocen přpadu nerovnho zachzen na soudce zvšen nroky. Toto ustanoven je totiž třeba interpretovat tak, že aby bylo přpad vůbec možn subsumovat pod ustanoven 133a odst. 2 o.s.ř., mus soudce nejdřve učinit zvěr, že skutečnosti diskriminaci opravdu nasvědčuj (viz kap. II čl. 8 odst. 1 směrnice Rady č. 2000/43/EC; shodně pak i směrnice Rady č. 2000/78/EC a směrnice Rady č. 97/80/EC). Pokud by tomu tak nebylo, nelze ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. použt.
26. Sent se nedomnv, že by navrhovatelem popsan "přesun důkaznho břemene" založil rozpor s stavn zsadou spravedlivho procesu, nbrž m za to, že uloženm větš odpovědnosti žalovanmu za zjištěn skutkovho stavu dochz (ve věcech vymezench jak v ustanoven 133a odst. 2, tak ostatně i v ustanoven 133a odst. 1 o. s. ř.) k důslednějšmu naplněn maximy spravedlivho projednn věci, jak ji požaduje čl. 6 odst. 1 mluvy.
27. Z nvrhu je patrn, že navrhovatel spatřuje protistavnost předevšm v důsledku "přesunu důkaznho břemene", nikoliv v okruhu věc, na kter norma dopad. Sent dodv, že pokud by stavn soud shledal argumenty navrhovatele opodstatněnmi pro zrušen ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř., pak trp uvedenm deficitem i odstavec 1 thož paragrafu.
28. Nad rmec vyjdřen k ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. lze pro plnost konstatovat, že pokud jde o důkazn břemeno, ani vldou nově připravovan antidiskriminačn legislativa se změnami oproti stvajcmu stavu nepočt.
29. Stejn postoj k hodnocen problematice zaujmaj i dalš stty Evropsk unie (např. Francie, Irsko, Švdsko, Portugalsko, Polsko, Maďarsko), jejichž legislativa a judikatura konvenuj s nastolenm trendem (viz např. Equality and non-discrimination, Annual report 2004, European Commission, s. 20).
30. Zvěrem předseda Sentu uvedl, že sv vyjdřen zasl s tm, že je zcela na stavnm soudu, aby posoudil stavnost nvrhu na zrušen napadench ustanoven.
II.c
31. Krajsk soud v st nad Labem se k vyjdřenm Poslaneck sněmovny a Sentu, jež mu byla stavnm soudem zaslna dopisem ze dne 20. 9. 2004, nevyjdřil.
II.d
32. Ministerstvo spravedlnosti k vzvě stavnho soudu ve svm stanovisku k nvrhu na zrušen ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. zopakovalo argumentaci navrhovatele a konstatovalo důvody inkorporace předmětnho ustanoven do prvnho řdu Česk republiky, spočvajc v nezbytnosti transpozice čl. 8 odst. 1 a 2 Směrnice Rady 2000/43/EC ze dne 29. 6. 2000, kterou se zavd zsada rovnho zachzen s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnick původ, do nrodnho prvnho řdu. Zřejmm clem tto prvn pravy je poskytnout ochranu slabš straně sporu, kterou osoba, vůči nž měly bt učiněny projevy rasov či etnick diskriminace, nepochybně je. V souladu s ustanovenm čl. 8 odst. 2 citovan směrnice, kter poskytuje sttům možnost mrnějšho nastaven podmnek pro přenesen důkaznho břemene na žalovanho, pak přistoupil zkonodrce k implementaci benevolentnějš dikce a straně žalujc umožnil v diskriminačnm sporu toliko "tvrdit skutečnosti", nikoliv "předložit skutečnosti nasvědčujc přm či nepřm diskriminaci", jak stanov čl. 8 odst. 1 směrnice. Přitom je třeba si uvědomit, že prolomen principu unesen důkaznho břemene žalobcem je v tomto přpadě učiněno v důsledku transpozice směrnice, tedy prvnho předpisu přijatho Evropskm společenstvm v souladu se Smlouvou o založen Evropskho společenstv. Směrnice podle čl. 249 odst. 3 Smlouvy o ES je prvnm aktem zvaznm pro každ stt, ktermu je určena, pokud jde o vsledek, jehož m bt dosaženo. Volba forem a prostředků při naplňovn cle stanovenho směrnic se přitom ponechv vnitrosttnm orgnům. V tomto přpadě byl jako vhodn prostředek implementace směrnice vyhodnocen zkon - občansk soudn řd.
33. Nelze se ztotožnit s nzorem navrhovatele, že zvolenm uvedenho řešen došlo k potlačen prv častnků řzen na jejich rovn prva před soudem, jak namt s odkazem na čl. 96 odst. 1 stavy, a k popřen zsady rovnosti častnků řzen, jak je tato zakotvena v ustanoven čl. 37 odst. 3 Listiny. Stanoven důkazn povinnosti vychz předevšm z ochrany častnků, kteř maj za to, že byli poškozeni na svch prvech z důvodu nerovnho zachzen.
34. Přestože vše citovan směrnice byla vydna již v roce 2000, je j Česk republika v souladu s ustanovenm čl. 2 Aktu o přistoupen vzna s činnost od 1. 5. 2004, kdy se stala členskm sttem Evropsk unie. V přpadě, že by Česk republika citovanou směrnici nerespektovala, tedy nepřijala potřebn opatřen pro zaručen jej transpozice do vnitrosttnho prva, nesla by podle Smlouvy o založen Evropskho společenstv odpovědnost za toto pochyben, čehož důsledkem by mohlo bt podn žaloby Komis u Evropskho soudnho dvora a nsledn přpadn uložen pokuty či penle.
35. Podle nzoru ministerstva nelze souhlasit s tvrzenm navrhovatele, že ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. je v rozporu s čl. 96 odst. 1 stavy, dle něhož "Všichni častnci řzen maj před soudem rovn prva.". Současně je tato zsada rovnosti častnků explicitně vyjdřena v Listině v čl. 37 odst. 3 ("Všichni častnci jsou si v řzen rovni."). Zsada rovnosti častnků je zdůrazněna i v ustanoven 18 o. s. ř., kter zakotvuje rovn postaven častnků v občanskm soudnm řzen. Rovnost před zkonem a soudem je obsahem jednoho pojmu. Znamen rovn postaven obou stran při aplikaci materilnch i procesnch předpisů před ktermkoliv soudem vůči kterkoliv fyzick nebo prvnick osobě. Princip rovnosti stran se projevuje vytvřenm stejnch procesnch podmnek a procesnho postaven subjektů, o jejichž prvech a povinnostech soud rozhoduje. Vylučuje, aby se určit skupině častnků nebo jednotlivcům přiznvalo vjimečn postaven spojen s přiznnm zvlštnch prv nebo naopak povinnost. Samotn skutečnost, že je zpravidla na žalobci, aby dokazoval sv tvrzen uveden v žalobě, ještě neznamen, že žalobce nem rovn prva jako protistrana, kter takovou povinnost nem. Stejně tak za porušen rovnho postaven častnků řzen nelze považovat, pokud v některch zdůvodnitelnch přpadech "oproti standardnmu pořdku", jak uvd navrhovatel, dojde k přesunu důkaznho břemene. Takov postup nen nijak vjimečn a mnoh stty jej využvaj nejen v přpadech, kter zmiňuje shora uveden směrnice (viz např. žaloby proti majetku z nepoctivch zdrojů aplikovan v anglosaskm prvu). Důsledn uplatněn zsady rovnosti stran je rovněž zajišťovno nezvislost soudců, pravidly o vyloučen předpojatch soudnch osob, ale tak existenc jedn soudn soustavy, zajišťujc každmu občanu i prvnick osobě veřejn projednn věci přslušnm soudem, organizovanm a činnm na zkladě obecnch stavnch principů.
36. Ministerstvo dle uvedlo, že se rovněž nelze ztotožnit s nzorem, že napaden prvn prava odnm žalovanm prvo na spravedliv proces. Ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. (obdobně ale i ustanoven 133a odst. 1 o. s. ř.) se nijak nedotk primrn zsady volnho hodnocen důkazů explicitně vyjdřen v ustanoven 132 o. s. ř., podle kter soud hodnot důkazy podle sv vahy, a to každ jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzjemn souvislosti. Soud při hodnocen skutkovho stavu věci v procesu dokazovn nen vzn při hodnocen stupně věrohodnosti, respektive důkazn sly jednotlivch důkaznch prostředků; a tedy i v přpadě presumovan "prokzanosti" tvrzench skutečnost dle ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. (obdobně ale i ustanoven 133a odst. 1 o. s. ř.) je zcela na uvžen soudu, jakou důkazn slu v souvislosti a při srovnn s ostatnmi předloženmi důkazy těmto "prokzanm" tvrzenm skutečnostem přizn. Zroveň může bt v řzen prokzn opak, a to přpadně i podle ustanoven 120 odst. 3 o. s. ř., tj. postupem, kdy soud může v řzen spornm provst i jin než častnky navržen důkazy.
37. Zvěrem Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že s ohledem na shora uveden m za to, že ani uveden směrnice ani ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. nejsou v rozporu s prvy častnků danmi stavnm pořdkem Česk republiky, nbrž zdůrazňuj zkladn prvo diskriminovanch (slabšch) subjektů na spravedliv proces, jak je toto zaručeno jednak Listinou (čl. 36 odst. 1), jednak člnkem 6 odst. 1 mluvy, a jsou tudž stavně konformn. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem na zrušen ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. posoudil stavnost těchto ustanoven a vydal přslušn rozhodnut.
II.e
38. European Roma Rights Center - Evropsk středisko pro prva Romů, se sdlem v Budapešti (dle tž "Evropsk středisko"), stavnmu soudu dne 16. 12. 2004 sdělilo, že bylo informovno o probhajcm řzen před plnem stavnho soudu ve věci nvrhu na zrušen ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. pro nestavnost. V tto souvislosti předložilo stavnmu soudu sv stanovisko (amicus brief), v němž mj. zdůraznilo, že podmnkou pro přenesen důkaznho břemene na žalovanho je, aby žalobce prokzal prima facie diskriminaci; teprve až pot nsleduje povinnost žalovanho prokzat, že neporušil zsadu rovnho zachzen (viz tž odst. 21 Preambule Směrnice Rady 2000/43/EC). Zkušenosti nasvědčuj, že efektivn a skutečn dodržovn majetkoprvnch ustanoven garantujcch nediskriminaci se zabezpeč tehdy, když bude důkazn břemeno sdlen i žalovanm, kter mus dokzat, že jeho jednn bylo objektivně odůvodněn. Poukzalo na rozhodnut Vboru OSN pro lidsk prva ve věci Mukong v. Kamerun, Komunik č. 458/1991 (1994), dle něhož důkazn břemeno nemůže nst jen žalobce, zejmna pokud vezmeme v vahu situace, kdy strany nemaj vždy rovn přstup k důkazům a kde často přstup k přslušnm informacm m jen žalovan.
39. Přenesen důkaznho břemene ze žalobce na žalovanho pot, co byl přpad klasifikovn jako prima facie diskriminace, usnadňuje žalobci jeho rozhodnut podat stžnost.
40. To, kdy je možn přpad klasifikovat jako prima facie diskriminaci, zlež na okolnostech každho přpadu; je však evidentn, že při uplatňovn takovho principu dokazovn žalobci postač, aby poskytnul argumenty, tedy "skutečnosti nasvědčujc tomu, že došlo k přm nebo nepřm diskriminaci". Současně požadovan důkazn standard "bez důvodnch pochybnost" se aplikuje spše v trestnm řzen.
41. Evropsk středisko poukzalo na rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tž jen "Evropsk soud") ve věci Nachova a dalš proti Bulharsku (2004), v němž Evropsk soud uvedl, že důkazn břemeno mus bt přeneseno na žalovanho ve věcech diskriminace podle čl. 14 mluvy, a konstatoval, že tento přstup je v souladu s vvojem v Evropě.
42. Po přenesen důkaznho břemene je na žalovanm, aby předložil důkazy, jimiž vyvrt tvrzen o prima facie diskriminaci. Podle Evropskho soudnho dvora žalovan mus prokzat, že rozdln jednn "odpovdalo skutečn potřebě jednn" a bylo "přiměřen a nezbytn k dosažen sledovanho zjmu" (věc Ingrid Rinner-Khn v. FWW Spezial-Gebudereinigung GmbH & Co. KG. /1989/, ECR 2743). Otzkou přenesen důkaznho břemene ve věcech diskriminace na zkladě pohlav se zabv tž rozsudek Odvolacho pracovnho tribunlu Velk Britnie ze dne 3. 4. 2003 ve věci Barton v. Investec Henderson Crosthwaite Securities Ltd., v němž byla zdůrazněna zvšen důležitost žalovanho ve věcech diskriminace obhajovat sv jednn.
43. Evropsk středisko poukzalo na dalš rozhodnut Evropskho soudnho dvora o předběžnch otzkch (věc 170/84 Bilka-Kaufhaus GmbH /1986/ ECR 1607, věc 109/88, Danfoss /1989/, ECR 3220), z nichž lze dovodit, že žalobce je předevšm povinen prokzat přpad prima facie rozdlnho zachzen na zkladě zakzanho důvodu; v opačnm přpadě přpad prohrl. Pokud žalobce toto prokže, je na žalovanm, aby poskytl objektivn odůvodněn pro takov rozdln zachzen (např. dosažen oprvněnho zjmu nebo zaveden přiměřench opatřen k dosažen takovho zjmu).
44. Zvěrem Evropsk středisko uvedlo, že princip přenesen důkaznho břemene je vsledkem vce než dvacetiletho vvoje a liberalizace, kter se vyvj od prvnch směrnic EU tkajcch se otzky pohlav přijatch v polovině 70. let 20. stolet. Jeho clem je vytvořen rovnovhy, kter soudům umožn shromždit od všech stran všechny relevantn důkazy předtm, než rozhodnou, zda došlo k diskriminaci. Přenesen důkaznho břemene pomh žalobci doshnout toho, aby žalovan měl povinnost obhjit sv jednn. Nsledkem toho zavazuje obě strany, aby postavily svou obhajobu na co nejpřesvědčivějšch tvrzench.
III.
45. Ustanoven 133a o. s. ř., jehož součst je ke zrušen navržen odstavec 2, zn:
" 133a
(1) Skutečnosti tvrzen o tom, že častnk byl přmo nebo nepřmo diskriminovn na zkladě svho pohlav, rasovho nebo etnickho původu, nboženstv, vry, světovho nzoru, zdravotnho postižen, věku anebo sexuln orientace, m soud ve věcech pracovnch za prokzan, pokud v řzen nevyšel najevo opak.
(2) Skutečnosti tvrzen o tom, že častnk byl přmo nebo nepřmo diskriminovn na zkladě svho rasovho nebo etnickho původu, m soud ve věcech poskytovn zdravotn a sociln pče, přstupu ke vzděln a odborn přpravě, přstupu k veřejnm zakzkm, členstv v organizacch zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členstv v profesnch a zjmovch sdružench a při prodeji zbož v obchodě nebo poskytovn služeb za prokzan, pokud v řzen nevyšel najevo opak."
IV.
46. stavn soud v rmci zkoumn podmnek řzen shledal, že aplikace napadenho ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. je při rozhodovn ve věci krajskm soudem nevyhnuteln. Jedn se tedy o ustanoven, kterho m bt ve smyslu čl. 95 odst. 2 stavy při řešen věci použito, a tudž podmnka stanoven v čl. 95 odst. 2 stavy je splněna.
47. K ždosti M. B., L. Č. a D. D. o přiznn postaven vedlejšch častnků, resp. o rozhodnut, že takov postaven v řzen maj, stavn soud uvd, že v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů zkon o stavnm soudu, kterm je podle čl. 88 stavy stavn soud vzn, s vjimkou přpadů nastalch v důsledku postupu dle ustanoven 35 odst. 2 citovanho zkona, vedlejš častenstv nezn.
V.
48. Ustanoven 133a odst. 2 bylo do občanskho soudnho řdu vloženo zkonem ze dne 21. března 2002 č. 151/2002 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm soudnho řdu sprvnho. Zkon nabyl činnosti dne 1. ledna 2003 a byl publikovn v čstce 61/2002 Sbrky zkonů, jež byla rozeslna dne 17. 4. 2002.
49. Z elektronick knihovny Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky stavn soud zjistil, že nvrh zkona byl předložen Poslaneck sněmovně jako vldn nvrh dne 1. 10. 2001 a rozesln poslancům jako tisk 1081/0. Nvrh byl přijat na 46. schůzi Poslaneck sněmovny dne 15. nora 2002 usnesenm č. 2106, když z přtomnch 159 poslanců jich pro nvrh hlasovalo 149 při kvoru 80.
50. Z elektronick knihovny Sentu Parlamentu Česk republiky stavn soud zjistil, že nvrh zkona byl rozesln sentorům jako sentn tisk č. 224. Na 15. schůzi Sentu, třet funkčn obdob, dne 21. března 2002 přijal Sent usnesen č. 327, kterm vyjdřil vůli nvrhem zkona se nezabvat. Z přtomnch 43 sentorek a sentorů se pro nvrh vyslovilo 38, proti 1, při kvoru 22.
51. Dne 26. 3. 2002 byl zkon doručen prezidentovi republiky k podepsn. Prezident republiky zkon podepsal dne 28. 3. 2002.
52. stavn soud proto ve smyslu ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu shledal, že zkon č. 151/2002 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm soudnho řdu sprvnho, byl přijat a vydn v mezch stavou Česk republiky stanoven zkonodrn kompetence Parlamentu Česk republiky a stavně předepsanm způsobem.
VI.
53. stavn soud dospěl k zvěru, že opodstatněnost nvrhu na zrušen ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. nen dna, a nvrh proto zamtl z nsledujcch důvodů.
54. V řzen o zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy stavn soud posuzuje obsah zkona z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem. V tto souvislosti stavn soud připomn, že se jako posledn vnitrosttn instance pro stavněprvn kvalifikaci nepokld bt vzn kvalifikac, kterou věci přisuzuje navrhovatel v odůvodněn svho nvrhu. Podle zsady iura novit curia se nvrhem může zabvat i z pohledu ustanoven, jichž se navrhovatel či strany nedovolvaly. Nvrh nebo stžnost je charakterizovna skutky, kter kritizuje, resp. svm předmětem, jehož nestavnost tvrd, a ne pouhm prvnm odůvodněnm. Z toho ovšem nelze dovodit, že podrobn stavněprvn argumentace nem bt pravidelnou součst nvrhu. V danm přpadě je stavn soud toho nzoru, že nvrh krajskho soudu takovou podrobnějš argumentaci neobsahuje.
55. Podstatou nvrhu je tvrzen, že ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. je protistavn tm, že ve věcech tam vyjmenovanch přesouv důkazn břemeno na stranu žalovanou, čmž ji diskriminuje. Tm pr porušuje stavně zakotven zkladn prva, zejmna prvo na spravedliv proces dle čl. 6 odst. 1 mluvy a jemu odpovdajc prva zakotven v hlavě pt Listiny, princip rovnosti častnků soudnho řzen dle čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 stavy a čl. 14 odst. 1 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech č. 120/1976 Sb. (dle jen "Pakt"), a zkaz diskriminace dle čl. 14 mluvy.
56. V projednvanm přpadě jde tedy o uplatňovn procesnho principu rovnosti a nediskriminace při rozhodovn obecnch soudů v civilnch věcech. Mezinrodněprvn ochranu zakotvuje primrně Pakt, jenž v čl. 14 odst. 1 mimo jin stanov, že "Všechny osoby jsou si před soudem rovny.".
57. Prvo na spravedliv proces je zaručeno předevšm člnkem 6 mluvy, kter je ostatně takto v Protokolem č. 11 revidovanm textu mluvy přmo nadepsn a jehož relevantn ustanoven pro tzv. "civiln větev" zn:
"Čl.6
Prvo na spravedliv proces
1. Každ m prvo na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm soudem, zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech nebo zvazcch ...".
58. Pokud jde o vlastn obsah tohoto zkladnho prva, z jeho slovnho zněn je zřejm, že se jedn o prvo strukturovan, zahrnujc vce samostatnch subjektivnch zkladnch prv, formulovanch jak konkrtně (např. veřejnost a rychlost řzen, či nezvisl a nestrann soud), tak i obecně (zejmna "prvo na spravedliv projednn věci").
59. Prvo na spravedliv projednn věci, jako součst prva na spravedliv proces, je tudž pojmem neurčitm, otevřenm a přesně neohraničenm. Jeho obsah zahrnuje nejen všechny ostatn zruky vslovně uveden v čl. 6 odst. 1 mluvy, ale zejmna tak ty, kter v něm vslovně uvedeny nejsou, ale kter předevšm Evropsk soud ve sv dlouholet rozhodovac činnosti vyvodil a postupně definoval z obecnho požadavku spravedlnosti procesu. Ve vztahu (nejen) k dokazovn tak byly definovny principy, kter, byť vslovně v mluvě neuveden, jsou nedlnou součst pojet spravedlivho procesu. Jedn se předevšm o principy rovnosti zbran a kontradiktornosti.
60. Prvo na spravedliv projednn věci nelze oddělit od obecnho požadavku rovnosti a nediskriminace. V tomto kontextu však jde o takov vznam rovnosti, jenž se tk rovnosti častnků v řzen před soudem, nachzejcch se v různch, proti sobě stojcch, procesnch postavench, obvykle označovan jako "rovnost zbran". V stavnm pořdku Česk republiky je tento princip obsažen v čl. 96 odst. 1 stavy, dle něhož "Všichni častnci řzen maj před soudem rovn prva.", resp. čl. 37 odst. 3 Listiny, dle něhož "Všichni častnci jsou si v řzen rovni.". V mluvě takov rovnost vslovně vyjdřena nen, judikatura Evropskho soudu ji však nemohla nevyvodit z požadavku spravedlnosti. Proces je spor, kter se odehrv prostřednictvm kontradiktorn diskuse, při nž strany sporu musej mt "rovn zbraně", tj. stejnou možnost mluvit a obhajovat "svoji" pravdu. V praktickm životě zpravidla nepůjde o absolutn, matematickou rovnost; jde o pojem relativn, zejmna v tom smyslu, že nemůže zcela setřt rozdl v procesnm a zejmna faktickm postaven stran vyplvajc z jejich rozdlnch možnost. Toto nerovn postaven může bt do určit mry kompenzovno dodatečnmi zrukami pro slabš stranu, tzv. favor defensionis, jejmž projevem je např. prava důkaznho břemene (srov. např. B. Repk, Evropsk mluva o lidskch prvech a trestn prvo, Orac, 2002, str. 144 a nsl., obdobně tž B. Repk, Ľudsk prva v sdnom konan, MANZ Bratislava, 1999, str. 155 a nsl.). V rozsudku ve věci De Haes and Gijsels proti Belgii (1997), (v odst. 55 odůvodněn), Evropsk soud opětovně potvrdil, že princip rovnosti zbran - prvek širšho pojet spravedlivho procesu - vyžaduje, aby každ straně byla poskytnuta rozumn možnost hjit svou věc za podmnek, kter ji podstatně neznevhodňuj ve vztahu k jejmu oponentovi. Obdobn stanovisko vyslovil i ve věci Ankerl proti Švcarsku (1996), (v odst. 38 odůvodněn rozsudku).
61. Rovnost častnků v řzen se zabval i stavn soud v řadě svch rozhodnut. Např. ve věci sp. zn. IV. S 13/98 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 12, nlez č. 98) uvedl, že "Zsada rovnosti stran je stěžejn zsadou spravedlivho procesu. Je zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst. l stavy Česk republiky a promt se tak do řady ustanoven procesnch předpisů. Občansk soudn řd vslovně rovnost častnků řzen stanov v ustanoven 18, z něhož pro soudy plyne povinnost zajistit častnkům stejn, tj. rovnocenn možnosti k uplatňovn jejich prv.". Podle nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 15/01 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 24, nlez č. 164; vyhlšen pod č. 424/2001 Sb.) "K stavnm principům tvořcm jeden z komponentů zkladnho prva na spravedliv proces patř i princip "rovnosti zbran", resp. princip rovnosti přležitost (čili princip rovnosti všech častnků řzen) podle čl. 37 odst. 3 Listiny , čl. 96 odst. 1 stavy a čl. 6 odst. 1 mluvy. .... Princip "rovnosti zbran" (čl. 6 odst. 1 mluvy) se vrazně promtl v dosavadn judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva. Lze jej v tto souvislosti charakterizovat zejmna tm, že dle nzoru soudu jeho zkladem je myšlenka rovnosti, pročež je srovnateln s principem zkazu diskriminace dle čl. 14 mluvy.".
62. Na rozdl od principu rovnosti častnků v řzen před soudem, v rovině stavněprvn otzka, kdo v civilnm procesu m nst důkazn břemeno, vslovně upravena nen. Evropsk soud k tto otzce např. ve věci Blcher proti Česk republice (2005) a obdobně ve věci Tiemann proti Francii a Německu (2000) uvedl, že "člnek 6 odst. 1 mluvy nestanov jakkoliv pravidla přpustnosti či důkazn hodnoty důkazů nebo důkazn břemeno, což jsou otzky, kter v zsadě podlhaj vnitrosttnmu prvu".
63. mluva i Listina tedy zaručuj spravedliv proces, ale neupravuj dokazovn jako takov, přestože toto je podstatnou, ne-li nejdůležitějš, čst řzen. To ovšem neznamen, že dokazovn je jaksi "mimo" stavněprvn rovinu a jeho prava je zcela vlučnou zležitost zkona. Zkladn zsady spravedlivosti řzen, zejmna principy rovnosti zbran a kontradiktornosti, ovldajc cel řzen, se nutně vztahuj i na dokazovn. Např. ve věci sp. zn. IV. S 167/96 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 6, nlez č. 93) stavn soud uvedl, že "si je vědom důležitosti institutu důkaznho břemene, neboť umožňuje soudu rozhodovat i v přpadě, kdy se skutkov stav nepodař zcela objasnit. Rovněž tento institut je však podřzen určitmu procesněprvnmu rmci, jak jej vymezuj předevšm principy nestrannho a spravedlivho procesu, vyplvajc z člnku 90 stavy, jakož i z člnku 36 odst. 1 Listiny. To, mimo jin, znamen, že soud nemůže některou z procesnch stran zatžit důkaznm břemenem bez dalšho a jednostrannm způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantnch okolnost přpadu.".
64. V rovině stavněprvn tak plat, že v prvu na spravedliv proces obsažen zsada rovnosti zbran v civilnm řzen obecně zahrnuje tž rovnost břemen, kter jsou na častnky řzen kladena (a kter nesm bt nepřiměřen), a že v opačnm přpadě nelze řzen jako celek považovat za spravedliv. Tento obecn princip rovnosti častnků je pak nutno promtnout i do prvn pravy dokazovn v rovině zkona.
65. Zkonn prava spornho civilnho řzen je ovldna zsadou projednac, dle nž tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy, je zsadně věc častnků řzen. Důkazn břemeno spočv v procesn odpovědnosti častnka za to, že jm tvrzen skutečnosti budou v řzen prokzny. V běžnm civilnm spornm řzen tedy nese každ častnk důkazn břemeno ve vztahu k těm skutečnostem, kter sm tvrd. Obecn prava dokazovn v ustanoven 120 o. s. ř., dle jehož odstavce prvnho "častnci jsou povinni označit důkazy k prokzn svch tvrzen.", zřetelně stanov, že iniciativa při shromažďovn důkazů lež zsadně na častncch. častnk m tedy povinnost (břemeno) tvrzen a povinnost (břemeno) důkazn. Důkazn břemeno je institutem procesnho prva, kter sth toho častnka, v jehož zjmu je, aby určit skutečnost, rozhodn podle hmotnho prva a častnkem tvrzen, byla v řzen prokzna v tom smyslu, aby ji soud uznal za pravdivou (srov. Bureš, Drpal, Krčmř, Mazanec, Občansk soudn řd - Komentř, 6. vydn, str. 450 a nsl.).
66. Tvrzen krajskho soudu, že odlišnost v zachzen se stranou žalovanou v řzench podle ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř., ve srovnn se standardnm procesnm postavenm strany žalovan dle obecnch ustanoven občanskho soudnho řdu o důkaznm břemenu, je vůči žalovan straně diskriminačn, stavn soud nesdl předevšm z nsledujcch hledisek.
67. stavn soud je toho nzoru, že specifick zkonn prava dokazovn v řzench podle ustanoven 133a o. s. ř., v nichž žalujc strana tvrd, že byla přmo či nepřmo diskriminovna (zpravidla při současnm tvrzen porušen prv zakotvench v občanskm zkonku, resp. zkonku prce, a uplatňovn odpovědnosti z toho vyplvajc), je vjimkou z vše uvedench obecnch principů dokazovn. Svoj povahou se jedn o vyvratitelnou prvn domněnku specifikujc, že důkaz opaku je povinnost strany žalovan. Od obecnch standardů dokazovn v ustanoven 120 o. s. ř. se zjevně liš tm, že do určit mry zvhodňuje stranu žalujc na kor strany žalovan, kter se před obecnmi soudy ničeho nedomh, přesto však m dokazovat něco, co netvrdila. Z tohoto ryze formlnho pohledu lze tvrdit, že strana žalovan je v řzen, kde se aplikuje ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř., ve srovnn se stranou žalujc do určit mry znevhodněn. Přenesen důkaznho břemene na stranu žalovanou však nen ani pln ani automatick. Osoba, kter tvrd, že je obět diskriminace, mus nejdřve soudu předložit skutečnosti dostatečně odůvodňujc zvěr o existenci možn diskriminace, byť to ze slovnho zněn ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. dostatečně jasně nevyplv. Tento zvěr je shodn s prvnm nzorem Evropskho soudnho dvora vyjdřenm v rozsudku soudu prvn instance ze dne 16. 3. 2004 v přpadu Afari v. Evropsk centrln banka (T-11/03).
68. Je nepochybn, že se stranou žalovanou je zachzeno v řzench vyjmenovanch v napadenm ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. (a stejně i v řzench pracovnch - ustanoven 133a odst. 1 o. s. ř.) ve vztahu k dokazovn jinak než s žalovanmi v ostatnch občanskoprvnch řzench, přičemž tato odlišnost je zvhodněnm pro stranu žalujc, a tudž zjevně znevhodněnm pro stranu žalovanou. Zda toto znevhodněn možno považovat za protistavn diskriminaci je nutno uvžit
a) z hlediska objektivnho a rozumnho ospravedlněn, tj. sleduje-li toto znevhodněn legitimn cl, a
b) z hlediska rozumnho poměru (proporcionality) mezi legitimnm clem a prostředkem, jmž je tohoto cle dosahovno.
69. Ke vztahu diskriminace a veřejnho zjmu se stavn soud vyjdřil např. v nlezu sp. zn. Pl. S 9/95 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 5, nlez č. 16, str. 107; vyhlšen pod č. 107/1996 Sb.), v němž uvedl, že "je věc sttu stanovit podmnky, za kterch zvhodňuje určitou skupinu osob, to ovšem za předpokladu, že tak čin ve veřejnm zjmu a pro veřejn blaho, přičemž ve veřejnm zjmu nepochybně je prosazovn principů demokracie a lidskch prv".
70. Jak je vše uvedeno, odlišnost v zachzen je diskriminačn ve smyslu čl. 14 mluvy, jestliže j schz objektivn a rozumn ospravedlněn, tj. a) nesleduje legitimn cl a b) neexistuje přiměřen vztah mezi použitmi prostředky a sledovanm clem.
71. Pokud jde o legitimnost clů sledovanch ustanovenm 133a odst. 2 o. s. ř. (a stejně i nenapadenho ustanoven 133a odst. 1 o. s. ř.), je zřejm (a sprvně to uvd i vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu), že citovan ustanoven se stalo součst občanskho soudnho řdu v souvislosti s povinnost Česk republiky, jako členskho sttu Evropsk unie, promtnout do svho prvnho řdu zvazky vyplvajc z přslušnch evropskch směrnic. stavn rozměr tto povinnosti je rmovn čl. 1 odst. 2 stavy, dle něhož "Česk republika dodržuje zvazky, kter pro ni vyplvaj z mezinrodnho prva.". Vlastn důvody přijet tzv. antidiskriminačnch směrnic jsou pak podobně vyjdřeny zejmna v jejich preambulch. Primrně jde o činn prosazen zsady rovnho zachzen, čmž se rozum neexistence jakkoliv přm či nepřm diskriminace na zkladě pohlav, rasy, etnickho původu a dalšch ve směrnicch specifikovanch důvodech. Fakticky jde o vystěn několikaletho vvoje v Evropsk unii, kter je, jak tvrd čl. 6 Smlouvy o Evropsk unii, založena na zsadch svobody, demokracie, dodržovn lidskch prv a zkladnch svobod, jakož i na zsadch prvnho sttu, zsadch, kter jsou společn členskm sttům; Evropsk unie uznv jako obecn prvn zsady Společenstv zkladn prva tak, jak jsou zaručena mluvou a jak vyplvaj z stavnch tradic společnch členskm sttům. Zmněn antidiskriminačn směrnice maj společn vchodisko, dle něhož osoby, kter byly předmětem diskriminace, by měly mt činn prostředky prvn ochrany. Vnitrosttn prvn pravy proto maj zajistit mj. i zvlštn pravu důkaznho břemene. Ta m bt založena na principu, že prokže-li osoba, ctc se poškozena nedodrženm zsady rovnho zachzen, soudu skutečnosti, nasvědčujc tomu, že došlo k přm nebo nepřm diskriminaci, přechz důkazn břemeno na odpůrce, jemuž přsluš prokzat, že nedošlo k porušen zsady rovnho zachzen (viz např. čl. 8 odst. 1 Směrnice Rady 2000/43/EC). stavn soud akceptuje, že m-li bt mluva prvně a předevšm systmem pro ochranu lidskch prv, je nezbytn přihlžet k měncm se podmnkm ve smluvnch sttech a reagovat na jakkoliv nově vznikajc souhlas, pokud jde o standardy, jichž m bt dosaženo a kter jsou v danm přpadě vyjdřeny zejmna v preambuli a normativnch ustanovench jednotlivch antidiskriminačnch směrnic. Z toho důvodu stavn soud respektuje v citovanch směrnicch vyjdřen projev vůle členskch sttů Evropsk unie a konstatuje, že napaden ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. legitimn cl sleduje.
72. Zbv rozhodnout, zda je splněna tak druh podmnka, tedy zda existuje přiměřen vztah mezi použitmi prostředky a sledovanm clem. Jakkoli nen primrnm kolem stavnho soudu samostatně hodnotit, do jak mry, resp. v jak legislativně-technick kvalitě se zkonodrci podařilo zvazky vyplvajc ze Směrnice Rady 2000/43/EC promtnout do občanskho soudnho řdu, resp. zda se zkonodrci podařilo legitimn cle směrnice vyjdřit jasnou řeč zkona, nutno konstatovat, že na prvn pohled je zřejm, že podmnka obsažen v čl. 8 odst. 1 citovan směrnice, podle jehož neřednho revidovanho zněn dle ISAP (Informačn Systm pro Aproximaci Prva) "člensk stty přijmou v souladu se svmi prvnmi řdy nezbytn opatřen, aby, jakmile se osoba ct poškozena nedodrženm zsady rovnho zachzen a předlož soudu ... skutečnosti nasvědčujc tomu, že došlo k přm nebo nepřm diskriminaci, přslušelo odpůrci prokzat, že nedošlo k porušen zsady rovnho zachzen", tedy podmnka, že strana žalujc soudu předlož skutečnost nasvědčujc, že došlo k diskriminaci, nen ve stvajcm zněn ustanoven 133a o. s. ř. dostatečně transparentně vyjdřena. Pro srovnn lze poukzat na prvn pravu Slovensk republiky, kde podle ustanoven 11 odst. 2 zkona č. 365/2004 Zb., o stejnm zachzen a některch oblastech a o ochraně před diskriminac a o změně a doplněn některch zkonů (antidiskriminačn zkon), "žalovan je povinen prokzat, že neporušil zsadu rovnho zachzen, pokud žalobce předlož soudu důkazy, ze kterch lze důvodně usuzovat, že k porušen zsady rovnho zachzen došlo". Přes uveden skutečnosti je však stavn soud toho nzoru, že stavně konformnm vkladem napadenho ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. nelze dospět k jinmu zvěru, než jak vyplv z vše uveden směrnice i vyjdřen Sentu a Evropskho střediska pro prva Romů, tedy že ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. nem povahu nevyvratiteln presumpce odpovědnosti strany žalovan. Jeho aplikace tudž vyžaduje, aby na prvnm mstě strana žalujc sama prokzala prima facie zsah; nepostač tedy pouh jej ničm nepodložen tvrzen o dajn diskriminaci.
73. Vkladem ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. tedy dle nzoru stavnho soudu nelze dovodit, že osobě, kter se při nkupu služeb ctila bt rasově diskriminovna, stač pouze tvrdit, že došlo k diskriminačnmu jednn. Tato osoba v soudnm řzen mus nejen tvrdit, ale i prokzat, že s n nebylo zachzeno obvyklm, tedy neznevhodňujcm způsobem. Neprokže-li toto tvrzen, nemůže v řzen uspět. Dle pak mus tvrdit, že znevhodňujc zachzen bylo motivovno diskriminac na zkladě rasovho nebo etnickho původu. Tuto motivaci ovšem prokazovat nemus, ta se v přpadě důkazu odlišnho zachzen předpokld, je však vyvratiteln, prokže-li se (dokazovnm) opak. Ostatně požadavek, aby strana žalujc musela prokazovat, že byla diskriminovna prvě a vlučně pro svůj rasov (etnick) původ, a nikoli z důvodu jinho, je zcela zjevně nesplniteln, neboť prokzat motivaci (pohnutku) žalovan strany je z povahy věci vyloučeno.
74. Takov zvěr je v souladu s myšlenkovou lini Evropskho soudnho dvora k vkladu dřvějš komunitrn směrnice o nediskriminovn, podle kter pokud někdo "uplatňuje, že byla porušena zsada rovnho zachzen v jeho neprospěch, a prokže skutečnosti nasvědčujc tomu, že došlo k přm nebo nepřm diskriminaci, mus bt prvo Společenstv vykldno v tom smyslu, že žalovanmu přsluš prokzat, že nedošlo k porušen uveden zsady" (srov. rozsudek Evropskho soudnho dvora z 10. 3. 2005 ve věci Nikoloudi v. OTE; C-196/02).
75. Podle nzoru stavnho soudu proto neobstoj nzor navrhovatele, že v řzench uvedench v napadenm ustanoven občanskho soudnho řdu "je strana žalujc zvhodněna, neboť nemus prokazovat, co se mělo stt a proč že je žalovno, zatmco strana žalovan je znevhodněna, neboť by měla prokzat, co se nestalo". Ve skutečnosti totiž důkazn břemeno nelež pouze a vlučně na straně žalovan. I strana žalujc nese sv břemeno tvrzen i břemeno důkazn. Pokud tato břemena strana žalujc unese, což mus v jednotlivm přpadě posoudit soud, je nsledně věc strany žalovan prokzat sv tvrzen, že k diskriminaci z rasovch (etnickch) důvodů nedošlo. Z uvedench důvodů dospěl stavn soud k zvěru, že ustanoven 133a odst. 2 o. s. ř. je prostředkem přiměřenm k dosažen sledovanho cle, resp. že - bude-li aplikovno vše uvedenm stavně konformnm způsobem - bude zachovna spravedliv rovnovha mezi požadavky veřejnho zjmu společnosti a požadavky ochrany individulnch zkladnch prv.
76. Prezentovan nzor stavn soud zastv vzdor stanovisku Ministerstva spravedlnosti. Z obsahu tohoto stanoviska totiž vyplv, že Ministerstvo spravedlnosti m v podstatě stejn nzor jako navrhovatel: totiž, že na žalovanm a pouze na něm lež "totln" důkazn břemeno (byť dajně nastaven zkonodrcem mrnějšmi podmnkami pro přenesen důkaznho břemene na žalovanho). Ministerstvo pouze - na rozdl od navrhovatele - považuje tento stav za stavně konformn. Tak tomu ovšem nen; stavn soud poznamenv, že Ministerstvo spravedlnosti patrně přehldlo, že transpozice uvedench směrnic se mus pohybovat v stavnch mezch spravedlivho procesu; vklad předestřen jak Ministerstvem spravedlnosti, tak navrhovatelem, nemůže bt akceptovn, neboť by jm tyto meze byly překročeny.
77. Z vše uvedench důvodů stavn soud učinil zvěr, že stvajc prvn pravu lze ještě interpretovat tak, aby ji bylo možno považovat za souladnou se zkladnm prvem na spravedliv proces zakotvenm v čl. 6 odst. 1 mluvy a nezakldajc diskriminaci ve smyslu čl. 14 mluvy. stavn soud tedy neshledal důvody ke zrušen předmětnho ustanoven a nvrh podle ustanoven 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtl.
78. stavn soud ovšem považuje za nepochybn, že formulace napadenho ustanoven občanskho soudnho řdu vyžaduje zejmna z hlediska testu proporcionality takovou interpretaci, kter je tměř hraničnm přpadem, kdy je ještě možno vkladem zkonnho textu dospět k zvěru, že prvě v důsledku tohoto vkladu lze napaden ustanoven považovat za stavně konformn. Proto by bylo krajně ždouc, aby zkonodrce uvžil, zda transpozici citovanch směrnic Rady EC nelze pro adresty přslušnch procesnch norem provst způsobem poněkud zřetelnějšm.