Ze dne 6. června 2006 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé a třetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v částech vyjádřených slovy "péče muže o dítě ve věku do čtyř let, péče o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a" a slovy "tyto děti a" 405/2006 účinný od 16.08.2006
| Schválené: | 06.06.2006 |
| Účinnost od: | 16.08.2006 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Rovnost v důstojnosti a v právech., Právo na zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2006 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Mucha, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé a třetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v částech vyjádřených slovy "péče muže o dítě ve věku do čtyř let, péče o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a" a slovy "tyto děti a" takto:
Ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé a třetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v částech vyjádřených slovy "péče muže o dítě ve věku do čtyř let, péče o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a" a slovy "tyto děti a" se zrušují dnem 1. července 2007.
Odůvodněn
I.
1. Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle tž "stava") svm nvrhem domhal zrušen ustanoven 5 odst. 3 věty druh a třet zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů (dle tž "zkon č. 155/1995 Sb.", resp. "zkon o důchodovm pojištěn") a ustanoven 6 odst. 4 psm. a) bodu 11 zkona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů (dle tž "zkon o organizaci a provděn socilnho zabezpečen") v čstech vyjdřench slovy "pče muže o dtě ve věku do čtyř let, pče o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, a" a slovy "tyto děti a".
2. V nvrhu na zahjen řzen navrhovatel uvedl, že v prvn věci žalobce M. H. proti žalovan Česk sprvě socilnho zabezpečen bylo rozhodnutm Okresn sprvy socilnho zabezpečen v Děčně ze dne 28. 6. 2001, č.j. POD 20/2001/DZ/Če, rozhodnuto, že žalobce nelze v době od 1. 4. 1996 do 8. 2. 1998 považovat za osobu pečujc o dtě ve smyslu 5 odst. 1 psm. r) zkona č. 155/1995 Sb., v platnm zněn. Rozhodnut bylo odůvodněno tm, že žalobce podal přihlšku k časti na pojištěn a současně nvrh na zahjen řzen o době a rozsahu pče muže o dtě do čtyř let věku po uplynut zkonem stanoven dvoulet lhůty, a proto ho nelze považovat za osobu uvedenou v 5 odst. 1 psm. r) zkona č. 155/1995 Sb. Odvoln žalobce žalovan rozhodnutm ze dne 14. 8. 2001 č.j. DP/2220/01 zamtla a odvolnm napaden rozhodnut Okresn sprvy socilnho zabezpečen v Děčně ze dne 28. 6. 2001 potvrdila. Žalovan odůvodnila sv rozhodnut tm, že podle 5 odst. 3 zkona č. 155/1995 Sb. se muž považuje za osobu uvedenou v odstavci 1 psm. r), jen pokud podal přihlšku k časti na pojištěn nejpozději do dvou let od skončen pče o dtě. Nvrh na zahjen řzen podal žalobce u přslušn okresn sprvy socilnho zabezpečen dne 21. 6. 2001, tedy po uplynut zkonem stanoven lhůty. V odůvodněn rozhodnut žalovan rovněž uvedla - k odvolac nmitce žalobce, že přerušil podnikatelskou činnost z důvodu pče o dtě - že provedla důkaz žalobcovou složkou osoby samostatně vdělečně činn, vedenou a založenou u sprvnho orgnu prvnho stupně, a zjistila, že žalobce sv podnikatelsk činnosti ukončoval bez udn důvodu průběžně již od roku 1994. Proti rozhodnut žalovan podal žalobce ke Krajskmu soudu v st nad Labem opravn prostředek, ve kterm namtal mj., že nebyl pracovnky okresn sprvy socilnho zabezpečen, v jejichž odbornost měl důvěru, řdně poučen, jak m ve věci postupovat, a pro nedostatek takovho poučen podal přihlšku k časti na pojištěn opožděně. Krajsk soud v st nad Labem však rozsudkem ze dne 18. 10. 2001 sp. zn. 15 Ca 338/01 rozhodnut žalovan potvrdil. Nezbytnost splněn uveden administrativn podmnky soud nepovažoval za diskriminačn; podle soudu bylo podstatn, že žalobce podmnku svho zařazen do okruhu pojištěnch nesplnil, a podstatn nebylo, z jakch důvodů se tak stalo. Proti rozsudku Krajskho soudu v st nad Labem podal žalobce odvoln, leč Vrchn soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2002 napaden rozhodnut potvrdil. Soud mj. konstatoval, že ustanoven zkona, kter uvedenou povinnost pro žalobce zakld, je zcela jednoznačn, a zkon z něj ždnou vjimku nepřipoušt.
3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovoln s tm, že rozsudek spočv na nesprvnm prvnm posouzen věci. Shodně jako v opravnm prostředku i v odvoln namtl, že ustanoven 5 zkona č. 155/1995 Sb. je diskriminujc vůči mužům proto, že ženy ždnou lhůtou omezeny nejsou. Toto ustanoven považuje za odporujc čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž "Listina"); podle jeho nzoru i pokud by takov rozpor neexistoval, byla by zde nerovnost v prvech mezi muži a ženami, protože přslušn orgny nemaj v tto otzce vslovnou poučovac povinnost, a muži, kteř jsou stle v pči o dtě spše vjimkou, se pr nemohou o tto propadn lhůtě dozvědět.
4. Nejvyšš soud - s ohledem na změnu prvn pravy - postoupil dovoln podle 129 odst. 4 zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, Nejvyššmu sprvnmu soudu (navrhovateli) k dokončen řzen, a to podle ustanoven čsti třet hlavy třet dlu prvnho tohoto zkona, tedy k dokončen řzen podle ustanoven upravujcch řzen o kasačn stžnosti.
5. Nejvyšš sprvn soud při projednvn věci zaujal nzor, že ustanoven 5 odst. 3 věty druh a třet zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů, a dle 6 odst. 4 psm. a) bod 11 zkona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů, jichž je třeba ve věci použt, jsou v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, pokud stanov, že muž se považuje za osobu pečujc o dtě ve věku do čtyř let nebo o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, jen pokud podal přihlšku k časti na pojištěn nejpozději do dvou let od skončen pče o dtě, "a dobu pče o dtě muž prokazuje rozhodnutm okresn sprvy socilnho zabezpečen o době a rozsahu tto pče vydanm ve sprvnm řzen zahjenm na jeho nvrh". Podle 5 odst. 1 psm. r) zkona č. 155/1995 Sb. o důchodovm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů, jsou do okruhu osob, kter jsou při splněn podmnek stanovench tmto zkonem častny důchodovho pojištěn, zařazeny osoby pečujc o dtě ve věku do čtyř let nebo o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči. Podle 5 odst. 3 citovanho zkona se osobou uvedenou v odstavci 1 psm. r) rozum rodič dtěte, osoba, jž bylo dtě svěřeno do pěstounsk pče rozhodnutm soudu nebo jž bylo dtě svěřeno do pče rozhodnutm přslušnho orgnu, a manžel (manželka) rodiče dtěte, bylo-li dtě svěřeno druhmu manželu do vchovy rozhodnutm soudu nebo zemřel-li druh rodič anebo nen-li znm. Podle věty druh thož odstavce se muž považuje za osobu uvedenou v 5 odst. 1 psm. r), jen pokud podal přihlšku k časti na pojištěn nejpozději do dvou let od skončen pče o dtě; nepodal-li v tto lhůtě tuto přihlšku, nelze ho považovat za osobu uvedenou v odstavci 1 psm. r). Podle věty třet tohoto odstavce ustanoven věty druh plat obdobně tž pro osobu, kter pečuje o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči. Zkon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů, v 6 odst. 4 psm. a) bodu 11 svěřuje mj. okresn sprvě socilnho zabezpečen rozhodovat o době a rozsahu pče muže o dtě ve věku do čtyř let a pče o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, jde-li o doby pče o tyto děti po 31. prosinci 1995. Podle 85 odst. 2 thož zkona se doby pče uveden v 6 odst. 4 psm. a) bodu 11 prokazuj rozhodnutm okresn sprvy socilnho zabezpečen o době a rozsahu tto pče. Nvrh na zahjen řzen se podv na předepsanm tiskopisu a tento nvrh lze podat nejdřve po skončen uveden pče nebo v době jejho trvn v souvislosti s podnm ždosti o přiznn důchodu, ne však dřve, než byla podna přihlška k časti na důchodovm pojištěn podle 5 odst. 3 věty druh a odst. 4 zkona o důchodovm pojištěn, nejpozději však do dvou let od skončen tto pče.
6. Z vše uvedenho podle nzoru navrhovatele vyplv, že zkon o důchodovm pojištěn rozlišuje a stanov odlišn podmnky rodiči či dalš osobě (j v 5 odst. 3 větě prvn na roveň postaven) pro čast na důchodovm pojištěn, odvjejc se od pče o dtě do věku čtyř let či pče o dtě do věku 18 let dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, v zvislosti na tom, zda je mužem či ženou. Ženě (matce dtěte či jin ženě - osobě, uveden v 5 odst. 3 větě prvn) sama pče o dtě (nekryje-li se s jinou, pro ni vhodnějš formou časti na pojištěn) postačuje k tomu, aby doba pče o dtě j jako nhradn doba pojištěn byla započtena do celkov doby pojištěn pro vznik nroku na důchod a vši procentn vměry důchodu. Muži zkon o důchodovm pojištěn ukld pro čast na důchodovm pojištěn navc podmnku, že mus podat přihlšku k časti na důchodovm pojištěn v zkonem stanoven lhůtě a rovněž v zkonem stanoven lhůtě mus podat nvrh na zahjen řzen, v němž sprvn orgn rozhodne o době a rozsahu jeho pče o dtě. Pokud zkonem stanovenou lhůtu zmešk, pak přestože o dtě pečoval, mu pče o dtě čast na pojištěn nezakld a doba takov jeho pče mu nen započtena do celkov doby pro vznik nroku na důchod a vši procentn vměry. Zkon tak, aniž by pro to byly dny věcn důvody souvisejc s rozdlnm pohlavm, pouze v zvislosti na pohlav osoby o dtě pečujc, zakld odlišnm způsobem prvo na čast takov osoby na důchodovm pojištěn a stanov pro muže a ženy nerovn podmnky pro čast na důchodovm pojištěn v souvislosti s pč o nezletil děti. Nejvyšš sprvn soud se z těchto důvodů domnv, že podmněn časti muže na důchodovm pojištěn podnm přihlšky k časti na důchodovm pojištěn v zkonem stanoven lhůtě a podnm nvrhu na zahjen řzen, v němž sprvn orgn rozhodne o době a rozsahu jeho pče o dtě, je v rozporu s stavnm pořdkem, konkrtně s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, neboť zakld v zvislosti na pohlav osoby pečujc o dtě nerovnost mužů a žen v jejich prvu na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř, popř. při nezpůsobilosti k prci.
II.
7. stavn soud zaslal v souladu s ustanovenm 42 odst. 3 a 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, předmětn nvrh k vyjdřen Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky a vyždal si i psemn stanovisko Ministerstva prce a socilnch věc ( 48 odst. 1 a 2 citovanho zkona).
8. Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky je uvedeno, že zkon o důchodovm pojištěn vže vznik časti na důchodovm pojištěn osob pečujcch o děti nebo o bezmocn osoby na podmnku, že si tyto osoby (ženy i muži) podaj psemnou přihlšku k časti na důchodovm pojištěn nejpozději do dvou let od skončen tto pče, tak jako si mohou podvat přihlšku k časti na pojištěn osoby starš 18 let (ženy i muži) a jejich čast na pojištěn se m tkat doby jejich veden v evidenci řadu prce jako uchazeče o zaměstnn, pokud jim po dobu tto evidence nenležela podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, nebo doby soustavn přpravy na budouc povoln studiem na středn nebo vysok škole v Česk republice, s vjimkou doby prvnch šesti let tohoto studia po dosažen věku 18 let. Vjimkou z tto zsady je, že žena přihlšku k časti na důchodovm pojištěn při pči o dtě nepodv. Důvodem pro tuto vjimku je jej praktičnost. Při uznvn nhradn doby pojištěn se zkoum, zda jsou skutečně naplněny podmnky jejho uznn, neděje se tak automaticky. Pouze u pče o dtě se vychz z vyvinuvšho se modelu v našem prostřed, kde jsou to předevšm ženy, kter se o děti v nzkm věku staraj. Podvn přihlšek k časti na důchodovm pojištěn ženami - při pči o mal děti - by tak při množstv přpadů, kdy ženy o mal děti pečuj, pr nabylo znaky formality, a proto převldl nzor, aby ženy nemusely při pči o mal děti přihlšku podvat. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkony jsou v souladu s stavou, a je na stavnm soudu, aby stavnost těchto zkonů posoudil.
9. Sent Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen nejdřve uvedl, že zkon č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, byl schvlen Poslaneckou sněmovnou 30. června 1995, s činnost od 1. ledna 1996, tedy ještě v době před ustavenm Sentu. Nsledně byl uveden zkon, již po ustaven Sentu, několikrt novelizovn, přičemž pouze novelizace proveden zkonem č. 134/1997 Sb. se dotkala napadenho ustanoven 5 odst. 3. Dle konstatoval - zejmna - že pokud navrhovatel vychz z toho, že zkon č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů, i v přpadě pče o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, stanov rozdln podmnky pro čast na důchodovm pojištěn v zvislosti na tom, zda se jedn o muže či o ženu, jde o nzor, kter nem oporu v zkonn pravě. V tomto přpadě z platn prvn pravy [ 5 odst. 1 psm. r) a 5 odst. 3 věta třet zkona o důchodovm pojištěn] vyplv, že stanoven režim plat pro osobu pečujc o takov dtě, nezvisle na tom, zda jde o muže nebo ženu. V souvislosti s pč o dtě do 18 let věku, kter je těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, se k zpočtu doby tto pče vyžaduje, aby pečujc osoba (bez rozlišovn, zda jde o muže nebo ženu) podala přihlšku k časti na důchodovm pojištěn nejpozději do dvou let od skončen pče o dtě. K zpočtu tto doby dochz na zkladě rozhodnut okresn sprvy socilnho zabezpečen podle 6 odst. 4 psm. a) bodu 11 zkona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, v platnm zněn. Navrhovan zrušen ustanoven 5 odst. 3 věty třet zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, lze tedy stěž argumentačně opřt o jeho rozpor s stavnm pořdkem, konkrtně s čl. 3 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, jak se uvd v podanm nvrhu. Naproti tomu prava tkajc se pče o dtě ve věku do čtyř let, kde zkon stanov rozdln podmnky k započten doby tto pče, je-li pečujc osobou žena nebo muž, se podle vyjdřen Sentu obecně může jevit jako prava zakldajc nerovn podmnky pro čast na důchodovm pojištěn v souvislost s pč o takov dtě, podle toho, zda jde o muže nebo ženu. V tto věci by však mělo bt podstatn posouzen rozdln pravy z těch hledisek, kter byla vyjdřena napřklad v nlezu stavnho soudu uveřejněnm pod č. 40/2003 Sb. ve věci nvrhu na zrušen 78 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn. To znamen posouzen, zda je rozdln prava projevem libovůle, nebo zda je založena na objektivnch a rozumovch důvodech (legitimn cl zkonodrce) a zda mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen (prvn vhody) existuje stav přiměřenosti. Navrhovatel vychz z toho, že zkon stanov rozdln podmnky pro muže a ženy, "aniž by pro to byly dny věcn důvody, souvisejc s rozdlnm pohlavm". Z jeho podn však nevyplv, zda si v jm vedenm řzen opatřoval podklady tkajc se toho, z jakch důvodů byla v zkoně o důchodovm pojištěn při jeho přijet v roce 1995 stanovena zvlštn prava, tkajc se mužů pečujcch o děti ve věku do čtyř let a jak takov důvody hodnotil z hlediska jejich objektivity, rozumnosti a přiměřenosti. Bylo by proto podle mněn Sentu čeln v tomto smyslu napaden ustanoven posoudit, zejmna s přihldnutm k přpadnmu vyjdřen věcně přslušnch sprvnch orgnů působcch v oblasti důchodovho pojištěn. V dan věci lze podle vyjdřen Sentu tak vzt v vahu, že přpadn zmeškn prekluzivn lhůty stanoven k podn přihlšky k časti na důchodovm pojištěn je možn v odůvodněnch přpadech řešit v rmci odstraňovn tvrdosti ve smyslu 4 odst. 3 zkona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů.
10. V obshlm stanovisku Ministerstva prce a socilnch věc, kter si stavn soud s ohledem na specifikum zkoumanho přpadu rovněž vyždal, je po obecn rekapitulaci platnho prvnho stavu zejmna uvedeno, že dřve (před 1. 1. 1996), pečoval-li při splněn stejnch podmnek o dtě muž, nešlo podle uvedench předpisů o nhradn dobu započtvanou do doby zaměstnn; tato doba se muži pro jeho důchodov nroky vůbec nehodnotila. Zpočet doby pče muže o dtě umožnil až zkon o důchodovm pojištěn s činnost od 1. ledna 1996. Kromě toho tento zkon tak prodloužil dlku nhradn doby z důvodu pče o dtě bez kvalifikovanho důvodu ze tř na čtyři roky. Podmnku toho, aby muž byl považovn ze osobu uvedenou v 5 odst. 1 psm. r) zkona o důchodovm pojištěn, stanov 5 odst. 3 druh věta tohoto zkona. Tou podmnkou je podn přihlšky k časti na důchodovm pojištěn nejpozději do dvou let od skončen pče o dtě; nepodal-li muž v tto lhůtě tuto přihlšku, nelze ho považovat za osobu, uvedenou v 5 odst. 1 psm. r). "Zkoumme-li, zda zkon o důchodovm pojištěn stanov obdobnou nebo jinou zvlštn podmnku pro vznik časti na důchodovm pojištěn z důvodu pče vslovně ženě, pak ji nenalezneme." Ustanoven 5 odst. 3 věty třet zkona o důchodovm pojištěn však stanov, že odstavec 3 věta druh thož ustanoven plat obdobně tž pro osobu, kter pečuje o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči. V tomto přpadě se tedy splněn uveden podmnky vztahuje i na ženu. Z uvedenho vyplv, že pro čast ženy na důchodovm pojištěn z důvodu pče o dtě do čtyř let věku nestanov zkon o důchodovm pojištěn ždnou administrativn podmnku [srovnej 5 odst. 1 psm. r), kde se uvd "osoba", tedy muž a žena pečujc o dtě do čtyř let věku, a 5 odst. 3 větu druhou, kde se stanov podmnka podn přihlšky k časti na pojištěn vslovně jen muži, nikoli ženě], avšak pokud jde o pči o dtě ve věku do 18 let, splňuje-li toto dtě kvalifikovan podmnky, nerozlišuje zkon o důchodovm pojištěn pohlav pečujc osoby - muž i žena mus pro vznik časti na pojištěn splnit stejnou podmnku (tj. podat ve stanoven lhůtě přihlšku k časti na důchodovm pojištěn). Zkon o důchodovm pojištěn stanov pro hodnocen uveden doby jako nhradn doby pojištěn jak pro vznik nroku na důchod, tak pro vši procentn vměry důchodu stejnou podmnku pro muže i ženu - zskn minimlně jednoho roku pojištěn. Zroveň však zkon o důchodovm pojištěn zabraňuje duplicitnmu hodnocen tže doby vce osobm, a to v ustanoven 14 odst. 2, podle kterho tutž dobu pče o dtě podle 5, odst. 1 psm. r) nelze započtat současně vce osobm; pečovalo-li o dtě současně vce osob, započte se tato pče jako nhradn doba pojištěn t osobě, kter pečovala v největšm rozsahu. Při přpravě nvrhu novely zkona o důchodovm pojištěn byl pr tento požadavek klčovm při hledn vhodnch nstrojů k zabrněn hodnocen jedn a tže doby vce pojištěncům, a to zejmna z důvodu ochrany veřejnho zjmu, neboť podle nzoru Ministerstva prce a socilnch věc je za veřejn zjem třeba považovat i čeln hospodařen s finančnmi prostředky, určenmi pro vyplcen důchodů ve vši, stanoven prvnmi předpisy. Tyto prostředky jsou zskvny z pojistnho, placenho fyzickmi i prvnickmi osobami, a protože jsou (byť sui generis) součst sttnho rozpočtu, nabvaj tak vlastnosti veřejnch materilnch hodnot. Skutečnost, že uveden doba je hodnocena pro nrok na důchod i vši jeho procentn vměry plně bez jakkoli redukce, aniž by kdokoli do systmu důchodovho pojištěn za takovou dobu odvděl pojistn, odůvodňuje dle nzoru ministerstva snahu nalzt takov řešen, kter činně zabrn zneužvn veřejnch prostředků.
11. Při hledn onoho řešen se podle stanoviska ministerstva vychzelo z dlouholet zkušenosti nositele důchodovho pojištěn, a to že při uplatňovn nroku na důchod se jen velmi obtžně prokazuj skutečnosti, ke kterm došlo před několika desetiletmi. Po 20, 30 i vce letech je jen těžko zjistiteln, kter z rodičů o dtě ve věku do čtyř let pečoval, přpadně kter z nich o ně pečoval ve většm rozsahu. Z toho důvodu považovali zpracovatel nvrhu za nezbytn navrhnout takovou pravu, kter umožn v aktulnm čase zjišťovat skutečn stav věci. To se však neobejde bez součinnosti osoby, o jejž čast na pojištěn jde. Nabzela se možnost zvolit pro vznik časti všech osob pečujcch o dtě ve věku do čtyř let na důchodovm pojištěn stejn administrativn podmnky, jak byly navrženy pro vznik časti na důchodovm pojištěn osob pečujcch o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, a osob pečujcch osobně o převžně nebo plně bezmocnou osobu nebo čstečně bezmocnou osobu starš 80 let. Od stanoven podmnky přihlšen k časti na důchodovm pojištěn z důvodu pče o dtě do čtyř let pro všechny pečujc osoby (muže i ženy) a nslednho podn podnětu k zahjen řzen o době a rozsahu tto pče však bylo nakonec upuštěno. Zpracovatel nvrhu přitom podle ministerstva vyšli ze skutečnost - na kterch se ani po 9 letech činnosti zkona o důchodovm pojištěn přliš nezměnilo a kter vyplvaj z tradičnho modelu česk rodiny a dosud přetrvvajcho rozdlu v odměňovn mužů a žen - že jsou to předevšm ženy, kdo pečuj o dtě ve věku do čtyř let. U mužů jde prozatm o zcela vjimečn přpady v porovnn s počtem pečujcch žen. Statistick daje od roku činnosti zkona o důchodovm pojištěn, tj. od roku 1996 do roku 2003, pr jen potvrzuj sprvnost těchto vah. Při zvažovn, zda je třeba administrativn podmnkou pro vznik časti na důchodovm pojištěn z důvodu pče o dtě do čtyř let věku zatžit všechny osoby ve stejn situaci nebo jen muže, kteř pečuj o dtě v uvedenm věku - ve srovnn se ženami - jen v ojedinělch přpadech, zvtězil podle ministerstva přstup založen na objektivnch a rozumnch důvodech. V přpadě žen by se jednalo o opatřen, kter by mělo vůči ženm "nepřzniv" dopady a dle by pr znamenalo i velkou administrativn ztěž orgnů socilnho zabezpečen (včetně nrůstu nkladů) v důsledku nov evidenčn a rozhodovac činnosti. Stanoven administrativn podmnky jen pro muže se jevilo bt v dan situaci "menšm zlem", neboť vyžaduje plněn určit součinnosti toliko od nepatrnho počtu z množiny osob (necel jedno promile), kter se nachzej ve stejn situaci, a splněn administrativn podmnky mužem prokazatelně spln svůj čel, tj. vylouč hodnocen jedn a tže doby vce pojištěncům.
12. Podle ministerstva je dle třeba uvst, že na druh straně maj muži vhodnějš procesn postaven při prokazovn předmětn doby při uplatňovn nroku na dvku než ženy, neboť se od nich požaduje učinit pouze dva jednoduch kony pro rozhodnut o době a rozsahu pče o dtě do čtyř let (tj. podat přihlšku k časti na pojištěn a dt podnět k zahjen řzen o době a rozsahu pče o dtě ve věku do čtyř let), přičemž postačuje, jestliže oba kony učin současně, tedy tž den při jedin nvštěvě okresn sprvy socilnho zabezpečen, pokud tak učin v obdob mezi skončenm pče o dtě a uplynutm dvou let od skončen tto pče. V tto aktuln době, krtce po skončen pče, nen pro muže problm prokzat vztah k dtěti rodnm listem, přpadně rozhodnutm přslušnho orgnu či soudu. Naproti tomu žena (a to i biologick matka) mus předložit k prokzn pče o dtě do čtyř let jeho věku jeho rodn list, nebo vpis z matriky narozench, tkajc se danho dtěte, eventulně - zejmna v přpadě oprvněnch pochybnost ze strany sprvnho orgnu - dalšmi důkaznmi prostředky dobu takov pče prokzat, což např. po čtyřiceti letech od skončen pče může bt problm (doklad nem k dispozici, ztratila ho apod.), takže mus v některch přpadech vynaložit větš sil a často i finančn prostředky, aby vztah k dtěti prokzala. Pokud ho ovšem věrohodnm způsobem prokže, pak postač k hodnocen doby pče o takov dtě jej čestn prohlšen, neboť administrativn podmnka stanoven pro muže pečujc o dtě ve věku do čtyř let spolehlivě vylouč hodnocen stejnch časovch seků pče o jedno dtě vce osobm. Pokud by však došlo ke zrušen administrativn podmnky stanoven k vzniku časti muže na důchodovm pojištěn z důvodu pče o dtě ve věku do čtyř let, pak by muž i žena, kteř by při uplatněn nroku na důchod ždali o zhodnocen doby pče o dtě ve věku do čtyř let, museli prokzat nejen, že jsou ve vztahu k dtěti osobou vymezenou v 5 odst. 3 větě prvn zkona o důchodovm pojištěn, ale i to, že o dtě skutečně pečovali a v jakm rozsahu (tj. že dobu pče o dtě nelze hodnotit jin osobě, a to i v přpadě, že tato jin osoba uplatn svůj nrok o řadu let později); to by podle ministerstva bylo velmi obtžn, zejmna s přihldnutm ke značnmu časovmu odstupu (zpravidla několika desetilet), se zřetelem - v mnoha přpadech - ke zpřetrhn původnch rodinnch vazeb (rodiče dtěte se rozešli, oba budou ždat o zhodnocen tže doby pče o dtě, kterou nebudou mt pokrytu dobou pojištěn, či se o tom, komu m bt zhodnocena, nedohodnou). Došlo by tak ke zhoršen procesnho postaven mužů i žen. Nedalo by se dajně zabrnit přeplatkům na důchodech vzniklm z důvodu zhodnocen pče o dtě t osobě, kter by uplatnila nrok na důchod dřve (a vzhledem k rozdlnmu důchodovmu věku lze usuzovat, že většinou by to byla žena), pokud by jin osoba poslze požadovala započten tže doby. V takovm přpadě by muselo bt provedeno nezbytn dokazovn, a to včetně přpadnho vyčslen přeplatku na již přiznan dvce. V tto situaci by se navc neodůvodněně ocitly i osoby pečujc o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, přestože u nich prvn předpisy stanov stejn podmnky vzniku časti na pojištěn z důvodu pče o uveden dtě bez ohledu na pohlav, neboť sent Nejvyššho sprvnho soudu navrhuje zrušit administrativn podmnku i pro ně. Krajnm řešenm, kter by zatžilo jak pečujc osoby (muže i ženy bez rozdlu), tak i nositele důchodovho pojištěn, by bylo stanovit podmnku podn přihlšky k časti na důchodovm pojištěn do dvou let od skončen pče o dtě ve věku do čtyř let i pro ženy. Ministerstvo pak v tto souvislosti upozornilo na počet živě narozench dět v Česk republice, kter přesahuje 90 000 ročně. Ministerstvo v zvěru svho stanoviska připustilo, že ustanoven 5 odst. 3 věty druh zkona o důchodovm pojištěn v sobě "obsahuje určitou mru nerovnosti mezi mužem a ženou", tato nerovnost však pr nedosahuje intenzity, kter by způsobovala porušen principu rovnosti bezdůvodně, zejmna bez odůvodněn veřejnm zjmem a ochranou veřejnch hodnot spočvajcch v hospodrnm nakldn s veřejnmi finančnmi prostředky.
III.
13. Ustanoven zkona o důchodovm pojištěn, resp. zkona o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, kter navrhovatel napad a požaduje zrušit, zn (tučně vyznačeno napaden):
14. Ustanoven 5 odst. 3 zkona o důchodovm pojištěn - Osobou uvedenou v odstavci 1 psm. r) se rozum rodič dtěte, osoba, jž bylo dtě svěřeno do pěstounsk pče rozhodnutm soudu nebo jž bylo dtě svěřeno do pče rozhodnutm přslušnho orgnu, a manžel (manželka) rodiče dtěte, bylo-li dtě svěřeno druhmu manželu do vchovy rozhodnutm soudu nebo zemřel-li druh rodič, anebo nen-li znm; rodičem se zde rozum tž osvojitel dtěte.
Muž se považuje za osobu uvedenou v odstavci 1 psm. r), jen pokud podal přihlšku k časti na pojištěn nejpozději do dvou let od skončen pče o dtě; nepodal-li v tto lhůtě tuto přihlšku, nelze ho považovat za osobu uvedenou v odstavci 1 psm. r). Ustanoven věty druh plat obdobně tž pro osobu, kter pečuje o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči.
[Pozn.: Ustanoven 5 odst. 1 psm. r) zkona zn: Pojištěn jsou při splněn podmnek stanovench v tomto zkoně častni ... osoby pečujc o dtě ve věku do čtyř let nebo o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně pojištěn vyžadujc mimořdnou pči.]15. Ustanoven 6 odst. 4 psm. a) bodu 11 zkona o organizaci a provděn socilnho zabezpečen - Okresn sprvy socilnho zabezpečen rozhoduj o době a rozsahu
pče muže o dtě ve věku do čtyř let, pče o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, a
pče osoby pečujc osobně o převžně nebo plně bezmocnou osobu nebo čstečně bezmocnou osobu starš 80 let, jde-li o doby pče otyto děti
a bezmocn osoby po 31. prosince 1995.IV.
16. stavn soud nejdřve v souladu s 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zkoumal, zda zkon, u kterho navrhovatel namt protistavnost jeho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
17. Z vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky, jakož i z přslušnch sněmovnch tisků a z dajů o průběhu hlasovn, stavn soud zjistil, že Poslaneck sněmovna schvlila nvrh zkona o důchodovm pojištěn na sv 32. schůzi dne 30. 6. 1995, tedy ještě před vznikem Sentu. Zkon byl stavnmi činiteli podepsn a dne 4. 8. 1995 vyhlšen ve Sbrce zkonů, v čstce 41 pod čslem 155/1995 Sb. Zkon o důchodovm pojištěn tak byl přijat stavně předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence při dodržen pravidel stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy. Zkon č. 134/1997 Sb. novelizujc zkon o důchodovm pojištěn v napadenm ustanoven (vložena věta třet) byl rovněž řdně přijat, neboť nvrh tohoto zkona byl schvlen v Poslaneck sněmovně dne 23. 5. 1997 a v Sentu dne 11. 6. 1997. Zkon byl přslušnmi stavnmi činiteli podepsn a dne 26. 6. 1997 vyhlšen ve Sbrce zkonů, v čstce 48 pod čslem 134/1997 Sb. (Zkon o důchodovm pojištěn č. 155/1995 Sb. byl sice novelizovn ještě celou řadou dalšch zkonů, leč tyto novelizace se napadenho ustanoven nedotkly.)
18. Pokud jde o napaden ustanoven zkona o organizaci a provděn socilnho zabezpečen č. 582/1991 Sb., stavn soud konstatuje, že co se tče zkonů vydanch dřve, než nabyla činnosti stava Česk republiky, je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se soudobm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn pravomoci. Z hlediska tzv. formln kontroly stavnosti tedy stavn soud přezkoumal pouze dlč novely tohoto zkona, kter se dotkly napadench ustanoven; jedn se v prv řadě o zkon č. 160/1995 Sb., kterm se měn a doplňuj někter zkony v souvislosti s přijetm zkona o důchodovm pojištěn. V tomto směru zjistil, že tento zkon byl řdně schvlen dne 30. 6. 1995 na 32. schůzi Poslaneck sněmovny, přslušnmi stavnmi činiteli byl podepsn a dne 8. 8. 1995 došlo k jeho vyhlšen ve Sbrce zkonů, v čstce 42 pod čslem 160/95 Sb. I tento zkon byl tedy přijat stavně předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence.
19. Dalš novela, kter doplnila napaden ustanoven zkona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, byla provedena zkonem č. 424/2003 Sb., kterm se měn zkon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony. stavn soud ověřil, že citovan zkon byl řdně schvlen dne 26. 9. 2003 na 20. schůzi Poslaneck sněmovny a dne 6. 11. 2003 na 11. schůzi Sentu Parlamentu Česk republiky. stavnmi činiteli byl podepsn a dne 12. 12. 2003 došlo k jeho vyhlšen ve Sbrce zkonů, v čstce 139 pod čslem 424/2003 Sb. stavn soud tedy konstatuje, že i tento zkon byl přijat stavně předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence.
V.
20. Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen obsahu napadench zkonnch ustanoven z hlediska jejich souladu s stavnm pořdkem Česk republiky.
21. Podstatou věci je otzka, zda shora citovan ustanoven zkona o důchodovm pojištěn a souvisejc ustanoven zkona o organizaci a provděn socilnho zabezpečen jsou způsobil porušit zsadu rovnosti v prvech, obecně vyjdřenou v čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, podle něhož lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech a konkretizovanou v čl. 3 Listiny (odstavci prvnm), podle kterho se zkladn prva a svobody zaručuj všem, mj. bez rozdlu pohlav nebo jinho postaven. V vahu je třeba vzt i čl. 14 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, podle něhož užvn prv a svobod přiznanch touto mluvou mus bt zajištěno bez diskriminace založen na jakmkoli důvodu, jako je mj. i pohlav. Rovněž čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech stanov, že všichni jsou si před zkonem rovni a maj prvo na stejnou ochranu zkona bez jakkoli diskriminace; zkon m zakzat jakoukoli diskriminaci a zaručit všem osobm stejnou a činnou ochranu proti diskriminaci z jakchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlav, jazyka, nboženstv, politickho nebo jinho přesvědčen, nrodnostnho nebo socilnho původu, majetku a rodu.
22. stavn soud po přezkoumn věci usoudil, že nvrhu je nutno vyhovět a napaden zkonn ustanoven zrušit.
23. K tomu vedou stavn soud nsledujc důvody.
24. 1) Rovnost všech lidskch bytost jako subjektů zkladnch prv a svobod je obsahem v zsadě všech dokumentů chrncch lidsk prva. Jde mj. i o praktick poznn a uznn hodnoty každho člověka jako takovho, bez ohledu na jeho schopnosti, znalosti a "užitečnost" či prospěšnost pro celek; z prvně filozofickho hlediska jde o projev dvn pravdy - ač nesčetněkrt v dějinch porušovan - že s člověkem nikdy nesm bt svvolně zachzeno pouze jako s prostředkem sloužc zjmům jinch. Lze konstatovat, že rovnost svobodnho jedince v důstojnosti a prvech je zkladnm stavebnm kamenem našeho stavnho řdu a promt se vlastně i do cel Listiny zkladnch prv a svobod.
25. stavn soud již v řadě svch rozhodnut (srov. jejich shrnut např. v nlezu sp. zn. Pl. S 33/96, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu ČR, svazek 8, nlez č. 67, str. 163, 170 a nsl.; vyhlšen pod č. 185/1997 Sb.) vyložil blže obsah stavnho principu rovnosti. Nutno tedy zejmna zopakovat, že se ztotožnil s chpnm rovnosti, jak ji vyjdřil již stavn soud ČSFR ve svm nlezu z 8. 10. 1992, sp. zn. Pl. S 22/92 (publikovanm pod č. 11 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR), podle kterho "je věc sttu, aby v zjmu zabezpečen svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nesm postupovat zcela libovolně ... Pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt pouze s odvolnm na veřejn hodnoty.". stavn soud ČSFR tm odmtl absolutn chpn principu rovnosti a pojal rovnost jako kategorii relativn, jež vyžaduje zejmna odstraněn neodůvodněnch rozdlů a vyloučen libovůle. Obsah principu rovnosti tm posunul do oblasti stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn subjektů a prv. Prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům tedy nesm bt projevem libovůle, neplyne z n však kategorick zvěr, že by každmu muselo bt přiznno jakkoli prvo. Ustanoven čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod nelze ostatně vykldat izolovaně od dalšch obecnch čl. 2 až 4 Listiny, ale naopak je nutno je pojmout jako jedin celek. Z pravy těchto obecnch ustanoven je zřejm, že ani zkladn chrněn hodnoty vyjmenovan v čl. 3 Listiny nekoncipoval stavodrce jako absolutn. Ve věci sp. zn. Pl. S 4/95 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu ČR, svazek 3, nlez č. 29, str. 209 a nsl.; vyhlšen pod č. 168/1995 Sb.) stavn soud mj. konstatoval, že nerovnost v socilnch vztazch, m-li se dotknout zkladnch lidskch prv, mus doshnout intenzity, zpochybňujc, alespoň v určitm směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušenm rovnosti spojeno i porušen jinho zkladnho prva.
26. Jak dle uvedl stavn soud v nlezu sp. zn. Pl. S 15/02 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu ČR, svazek 29, nlez č. 11, str. 79, 87 a nsl.; vyhlšen pod č. 40/2003 Sb.), stavn zsada rovnosti v prvech nlež k těm zkladnm lidskm prvům, jež konstituuj hodnotov řd modernch demokratickch společnost. Princip rovnosti je prvně filozofickm postultem, kter je v rovině pozitivnho prva garantovn zkazem diskriminace. Rovnost nen kategori neměnnou, neboť prochz vvojem, kter jej obsah obzvlště v oblasti prv politickch a socilnch vrazně poznamenv. Rovněž mezinrodn dokumenty o lidskch prvech a mnoh rozhodnut mezinrodnch kontrolnch orgnů vychzej z toho, že ne každ nerovn zachzen s různmi subjekty lze kvalifikovat jako porušen principu rovnosti, tedy jako protiprvn diskriminaci jedněch subjektů ve srovnn se subjekty jinmi. Aby k porušen tohoto principu došlo, mus bt splněno několik podmnek: s různmi subjekty, kter se nachzej ve stejn nebo srovnateln situaci, se zachz rozdlnm způsobem, aniž by existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup. Zde lze doplnit, že Evropsk soud pro lidsk prva ve sv ustlen judikatuře obdobně konstatuje, že odlišnost v zachzen mezi osobami nachzejcmi se v analogickch nebo srovnatelnch situacch je diskriminačn, pokud nem ždn objektivn a rozumn ospravedlněn, tj. pokud nesleduje legitimn cl nebo pokud nejsou použit prostředky sledovanmu cli přiměřen. Rovněž Vbor OSN pro lidsk prva při aplikaci čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech opakovaně vyjdřil nzor, že vyloučen libovůle spočv v tom, že nelze uplatnit diskriminaci mimo rozumn a objektivn kritria, (reasonable and objective criterions). Mezinrodn dokumenty a judikty přitom často rozlišuj formln rovnost (tj. rovn zachzen s formlně rovnmi subjekty ve formlně stejnch přpadech) a rovnost substantivn (tj. formlně nerovn zachzen s fakticky nerovnmi subjekty, jež m kompenzovat prvě tuto faktickou nerovnost a napomoci tak nastolen skutečn rovnosti mezi nimi). Posledně uveden přpad bv označovn za tzv. pozitivn diskriminaci, pokud se jm zavd zvhodněn zachzen se subjekty, kter jsou fakticky vrazně znevhodněny ve srovnn s jinmi (preferential treatment). Prostředky zvhodněnho zachzen nejsou tedy zsadně v rozporu s prvnmi principy rovnosti a zkazu diskriminace, pokud jejich uplatněn směřuje k odstraněn faktick diskriminace mezi těmito subjekty. Zkonodrce m určit prostor k vaze, zda takov preferenčn zachzen v prvnm řdu zakotv. Mus přitom dbt o to, aby byl zvhodňujc přstup založen na objektivnch a rozumnch důvodech (legitimn cl zkonodrce) a aby mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen (prvn vhody) existoval vztah přiměřenosti. V oblasti občanskch a politickch prv a svobod, již imanentně charakterizuje povinnost sttu zdržet se zsahů do nich, existuje pro preferenčn zachzen s některmi subjekty obecně jen minimln prostor. Naproti tomu v oblasti prv hospodřskch, socilnch, kulturnch a menšinovch, v nichž je stt naopak k aktivnm zsahům povinovn - jelikož maj odstranit křiklav aspekty nerovnosti mezi různmi skupinami složitě socilně, kulturně, profesně či jinak rozvrstven společnosti - zkonodrce logicky disponuje mnohem většm prostorem k uplatněn sv představy o přpustnch mezch faktick nerovnosti uvnitř n (srov. citovan nlez sp. zn. Pl. S 15/02).
27. Pod zornm hlem shora vyjdřench zkladnch principů a již dřve přijatch zvěrů stavnho soudu tedy bylo nutno v danm přpadě posuzovat, zda prvn prava spočvajc v napadench ustanovench zkona o důchodovm pojištěn a zkona o organizaci a provděn socilnho zabezpečen nen projevem libovůle a rovněž zda jde o legitimn snahu o - svm způsobem odůvodněn - preferenčn přstup, a nikoli o protistavn rozlišovn mezi dotčenmi subjekty (muži a ženami), jež nen založeno na objektivnch a rozumnch důvodech a hlediscch. Jednm z esencilnch znaků demokratickho prvnho sttu je totiž princip přiměřenosti, kter předpokld zejmna to, že opatřen omezujc zkladn prva a svobody nesměj svmi negativnmi důsledky přeshnout klady, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench.
28. Meritum věci spočv - jak je vše podrobně shrnuto - v prvn pravě, podle kter se pro čely důchodovho pojištěn muž považuje za osobu pečujc o dtě ve věku do čtyř let, jen pokud podal přihlšku k časti na pojištěn nejpozději do dvou let od skončen pče o dtě. Je totiž třeba konstatovat - souhlasně s vyjdřenm Sentu Parlamentu Česk republiky i se stanoviskem Ministerstva prce a socilnch věc - že co se tče osoby, kter pečuje o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, vztahuje se splněn uveden podmnky i na ženu ( 5 odst. 3 věta třet), a v tomto směru tedy k ždn nerovnosti mezi pohlavmi (viz však dle bod 36) dochzet nemůže. Pro čast ženy na důchodovm pojištěn z důvodu pče o dtě do čtyř let věku však zkon o důchodovm pojištěn ždnou administrativn podmnku - na rozdl od mužů - nestanov, a zde tedy nepochybně k založen zřejm nerovnosti dochz. stavn soud se proto soustředil zejmna na přezkoumn stavnosti prvn pravy spočvajc ve větě druh ustanoven 5 odst. 3 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn.
29. a) Podle vyjdřen Ministerstva prce a socilnch věc při přpravě nvrhu novely zkona o důchodovm pojištěn byl tento požadavek (uveden podmnka pro muže) klčovm při hledn vhodnch nstrojů k zabrněn hodnocen jedn a tže doby vce pojištěncům; to zejmna z důvodu ochrany veřejnho zjmu, neboť za veřejn zjem je třeba považovat i čeln hospodařen s finančnmi prostředky určenmi k vyplcen důchodů ve vši stanoven prvnmi předpisy. stavn soud si tedy položil otzku, zda lze uveden cl považovat za dostatečně legitimn, a zejmna zda je proveden způsobem, jenž je tomuto cli přiměřen. I když je zřejm, že čeln hospodařen s veřejnmi finančnmi prostředky je jistě ve veřejnm zjmu a že zkonodrcem přijatmu řešen lze snad i přiznat - zejmna z hlediska praxe - určitou relevanci, nelze přehldnout, že se tak stalo za cenu založen vrazn nerovnosti mezi pohlavmi a za cenu diskriminace mužů pečujcch o dtě ve věku do čtyř let. Argumentace statistickmi daji (obsažen ve stanovisku Ministerstva prce a socilnch věc), prokazujc, že se u mužů jedn o zcela vjimečn přpady v porovnn s počtem pečujcch žen a že stanoven předmětn administrativn podmnky jen pro muže (pr) vyžaduje plněn "určit součinnosti" od nepatrnho počtu z množiny osob (necel jedno promile), nemůže z stavněprvnho hlediska obstt. Naopak - čistě logicky vzato - si zde ministerstvo do jist mry odporuje, protože jde-li o tak zanedbateln počet mužů, pak jistě i potencionln zneužvn veřejnch prostředků by nedosahovalo takovho rozměru, aby vůbec mohl bt uveden postup zkonodrce oprvněn, nehledě na to, že zde je již jaksi předem tomuto zlomku z okruhu pojištěnch osob podsouvna možnost v zsadě unfair jednn. Oproti tomu však plat, že i kdyby se důsledky uvedenho opatřen dotkly či mohly dotknout byť jen mal skupiny osob, bylo by to z stavnho hlediska nepřijateln. Pokud jde o nmitku obsaženou ve vyjdřen Poslaneck sněmovny, že žena je z uveden povinnosti vyňata z důvodu "praktičnosti takov vjimky", jelikož z "modelu vyvinuvšho se v našem prostřed" by podvn přihlšek k časti na důchodovm pojištěn ženou v těchto přpadech nabylo znaků pouh formality, nutno uvst, že v prvnm sttě nelze vrazn zsah do zkladnch prv nebo svobod a porušen principu rovnosti mezi pohlavmi odůvodňovat v zsadě pouze jejich praktičnost z hlediska zjmů a jednoduššch postupů sttnch orgnů. K omezen zkladnch prv či svobod sice může zcela vjimečně dojt i v přpadě jejich kolize s některm z veřejnch statků (veřejn zjem); podstatn je však v tto souvislosti maxima, podle kter zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v přpadě mimořdně silnho a řdně odůvodněnho veřejnho zjmu, při pečlivm šetřen podstaty a smyslu omezovanho zkladnho prva. Prvn podmnkou je tedy vzjemn poměřovn v kolizi stojcho zkladnho prva a veřejnho zjmu (tzv. neprav konflikt - na rozdl od střetu dvou zkladnch prv), druhou je již zdůrazněn požadavek šetřen podstaty a smyslu omezovanho zkladnho prva, resp. svobody ( čl. 4 odst. 4 Listiny). Vzjemn poměřovn pak jako obvykle spočv zejmna v nsledujcch kritrich: prvnm je kritrium vhodnosti, tedy odpověď na otzku, zda institut, omezujc určit zkladn prvo, umožňuje doshnout sledovan cl; dalšm je kritrium potřebnosti spočvajc v porovnn legislativnho prostředku, omezujcho zkladn prvo nebo svobodu s jinmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod. (Pozn.: O dalšch kritrich se tento nlez podrobněji nezmiňuje, neboť by to bylo nadbytečn.) Z pohledu citovanch podmnek dodržen principu proporcionality pak zkouman zkonn ustanoven, vrazně porušujc zkladn prvo plynouc z stavnho principu rovnosti, obstt nemůže; i když sleduje jako hlavn cl čeln hospodařen s veřejnmi finančnmi prostředky, nesplňuje zejmna uvedenou podmnku potřebnosti spočvajc v porovnn legislativnho prostředku, omezujcho zkladn prvo s jinmi v vahu připadajcmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle bez zsahu do stavně chrněn zsady rovnosti mezi pohlavmi. Vyloučen libovůle pak spočv, jak je shora opakovaně zdůrazněno, zejmna v tom, že nelze uplatnit jakkoli privilegium či diskriminaci mimo rozumn a objektivn kritria. V dan věci však z důvodů již uvedench tomu tak nen.
30. Při posuzovn zejmna kritria potřebnosti (v rmci testu proporcionality) uvažoval rovněž stavn soud tak, že stt a jeho orgny patrně maj i jin možnosti, jak včas zjistit či obstarat si pro danou problematiku - s využitm existujcch databz - relevantn informace (přslušn orgny, sttn či veřejn, mus např. vědět, komu vyplcej rodičovsk přspěvek či kdo čerp rodičovskou dovolenou), aniž by nad mru nosnou podstatě věci musely vyžadovat součinnost oprvněnho subjektu (muže), dotkat se tak prostoru jeho svobody a ve svm důsledku jej diskriminovat, resp. porušovat v tomto směru stavn zsadu rovnosti. V širšm smyslu to ostatně souvis se snahou odstraňovat zbytečn byrokratick ztěže, tedy efektivně využvat a propojovat informace, kter různ orgny (sttn i veřejn) v souvislosti se svou činnost, např. již dřve zjistily nebo mohly zjistit.
31. Za tohoto stavu se - v souvislosti s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod - ve svch důsledcch jedn o diskriminaci zejmna ve vztahu k prvu na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř podle čl. 30 odst. 1 Listiny. Napaden ustanoven uveden člnky zjevně porušuje, neboť vybran subjekty jsou bez dostatečnch důvodů diskriminovny ve srovnn se subjekty jinmi, kter se nachzej v naprosto identickm prvnm postaven. stavn soud tedy usuzuje, že napaden ustanoven - důsledně vzato - vyvolv neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty zčastněnmi na důchodovm pojištěn, kter byla založena přijetm institutu povinnho podn přihlšky k časti na pojištěn pro muže ve lhůtě do dvou let od skončen pče o dtě. V tomto směru tedy stavn soud neshledal ždn důvod, kter by byl způsobil rozumně vysvětlit nerovnost v přstupu k subjektům nachzejcm se ve stejn situaci tak, jak je shora podrobně popsno.
32. Jen pro plnost je možn uvst, že rovněž argumentace dajnmi důsledky zrušen napadenho předpisu či možnmi praktickmi komplikacemi, jak je obsažena zejmna v citovanm stanovisku Ministerstva prce a socilnch věc, neobstoj. Zde stavn soud usuzuje, že - podle jeho nzoru - nen jedinou alternativou legislativnho řešen dan otzky (ve vztahu ke zrušen pravě) zatžit do budoucna jak muže, tak i ženy stanovenm povinnosti podat předmětnou přihlšku k časti na pojištěn. Nen však kolem stavnho soudu jako soudnho orgnu ochrany stavnosti dvat zkonodrci podrobn nvod, jakm způsobem m na rovni jednoduchho prva řešit vešker v vahu připadajc situace; jeho povinnost je toliko posoudit, zda napaden ustanoven prvnho předpisu obstoj z hlediska stavnosti, či nikoliv.
33. Z uvedenho důvodu je rovněž irelevantn nzor obsažen ve vyjdřen Sentu Parlamentu Česk republiky, že zmeškn prekluzivn lhůty je možn v některch přpadech řešit v rmci odstraňovn tvrdosti zkona; to by přpadně mohlo snad mt sv msto v řzen o stavn stžnosti, leč nikoliv v řzen o souladu prvnch předpisů s stavnm pořdkem. To plat tm spše, pokud stavn soud shled protistavnost napadenho ustanoven, kter nelze stavně konformně interpretovat. Skutečnost, že je v prvnm řdu přpadně obsažen mechanismus, kter snad někdy umožňuje nestavn důsledky takovho ustanoven zmrnit či odstranit, neměn samozřejmě nic na protistavnosti tohoto zkonnho ustanoven samotnho; povinnost stavnho soudu jako garanta stavnosti prvnho sttu pak je odpovdajcm způsobem - tedy derogac - reagovat.
34. Nelze proto než uzavřt, že zkonodrce přijetm napadenho ustanoven nezachoval povinnost stejnho přstupu k subjektům prva a vytvořil rozdln skupiny, z nichž jednu z stavnho hlediska nedůvodně diskriminoval. Došlo tedy zejmna k porušen principu přiměřenosti mezi clem zkona a zvolenmi prostředky. Z postultu rovnosti sice - jak je již vše konstatovno - nevyplv požadavek obecn rovnosti všech se všemi, plyne z něj však požadavek, aby prvo bezdůvodně nezvhodňovalo ani neznevhodňovalo jedny před druhmi. V dan věci je nesporn, že požadavek poskytnut stejnch prv za stejnch podmnek - s vyloučenm neodůvodněnch rozdlů - napadenm ustanovenm respektovn nen, neboť zkonodrce bez stavně akceptovatelnch důvodů znevhodnil ty subjekty, kter, i když o dtě fakticky pečovaly, se mohou lehce ocitnout v situaci, kdy - ač jinak zkonn podmnky splňuj - nebudou pojištěn častny na rozdl od subjektů nachzejcch se ve stejn situaci. Napaden ustanoven tak založilo podle nzoru stavnho soudu rozdly, kter dostatečně stavně kvalifikovanm způsobem zdůvodněny bt nemohou.
35. Zbv toliko doplnit, že vzhledem ke kategorick formulaci ustanoven věty druh 5 odst. 3 zkona o důchodovm pojištěn zde nebyl v danm ohledu ždn prostor k vkladu napadenho ustanoven, kter by byl stavně konformn, takže by umožnil, aby napaden předpis zrušen nebyl.
36. b) Co se tče ustanoven 5 odst. 3 třet věty zkona o důchodovm pojištěn, stavn soud sice - na jinm mstě (bod 28) - konstatuje, že u osoby pečujc o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, se splněn podmnky věty druh vztahuje i na ženu, takže zde k nerovnosti mezi pohlavmi nedochz. Nelze však přehldnout, že zrušenm pouze druh věty ustanoven 5 odst. 3 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, by ztratila smysl i věta třet, obsahujc odkaz na větu druhou. Proto stavn soud nvrhu vyhověl i v tom směru, že zrušil jak větu druhou, tak tž napadenou větu třet předmětnho ustanoven.
37. 2) Pokud jde o napaden ustanoven 6 odst. 4 psm. a) bodu 11 zkona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů, v čstech vyjdřench slovy "pče muže o dtě ve věku do čtyř let, pče o dtě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižen vyžadujc mimořdnou pči, a" a slovy "tyto děti a", dospěl stavn soud k zvěru, že nvrhu na jejich zrušen je třeba vyhovět z obdobnho důvodu, jak byl vysloven v odstavci předchzejcm vše. Jedn se totiž zjevně o ustanoven, kter natolik souvis se zrušovanmi ustanovenmi zkona o důchodovm pojištěn (z toho důvodu byla ostatně tak navrhovatelem ke zrušen navrhovna), že je od zrušovanch ustanoven zkona o důchodovm pojištěn logicky neodděliteln a zce s nimi souvis. stavn soud však v tomto směru připomn, že cel situace vyžaduje systmov přstup zkonodrce a komplexn řešen uveden problematiky, v rmci kterho může dojt ke změně či vypuštěn i jinch v širšm smyslu v vahu připadajcch ustanoven zkonů, kter zkoumanou materii upravuj.
38. Z důvodů shora uvedench přistoupil stavn soud k přiměřenmu odložen vykonatelnosti tohoto nlezu, neboť jen tak se zkonodrci umožn, aby provedl novou stavně konformn pravu tto problematiky.
39. stavn soud se souhlasem častnků upustil od stnho jednn, neboť od tohoto jednn dalš objasněn věci nelze očekvat.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Stanislav Balík, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká a Jan Musil.