Ve věci návrhu na zrušení § 106 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 192/2003 Sb. 397/2006 účinný od 09.08.2006
| Schválené: | 11.07.2006 |
| Účinnost od: | 09.08.2006 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Soudci a přísedící. Jmenování a ustanovení soudců. Volby soudců. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 11. července 2006 v plénu ve složení předseda Pavel Rychetský a soudci Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu JUDr. I. B. na zrušení § 106 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 192/2003 Sb., takto:
Ustanovení § 106 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 192/2003 Sb., se zrušuje ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
I.
Dne 8. 2. 2006 obdržel stavn soud stavn stžnost stěžovatelky JUDr. I. B. proti rozhodnut prezidenta republiky ze dne 30. ledna 2006 č.j. KPR 966/2006, kontrasignovanho předsedou vldy, kterm byla odvolna z funkce předsedkyně Nejvyššho soudu, spojenou s nvrhem na zrušen ustanoven 106 odst. 1 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), ve zen pozdějšch předpisů, (dle tž "zkon o soudech a soudcch") a s nvrhem na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnut. Stěžovatelka odůvodňuje svůj nvrh předevšm porušenm principu dělby moci ve sttě a ohroženm nezvislosti soudn moci, přičemž v důsledku aplikace protistavnho ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch j mělo bt odepřeno prvo na soudn ochranu, a tm bylo zasaženo do stavně zaručenho prva ve smyslu čl. 36 Listiny zkladnch prv a svobod.
Druh sent stavnho soudu neshledal důvod k odmtnut stavn stžnosti podle 43 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu"), neboť uplatněnm napadenho ustanoven nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, jsou splněny formln předpoklady jejho projednn dle 43 odst. 1 a stavn stžnost nebyla shledna zjevně neopodstatněnou dle 43 odst. 2 psm. a). Proto II. sent ve smyslu 78 odst. 1 tohoto zkona řzen o stavn stžnosti přerušil a nvrh na zrušen prvnho předpisu, tj. ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch, postoupil plnu stavnho soudu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 stavy Česk republiky (dle jen "stava").
Plnum stavnho soudu rozhodovalo v řzen o konkrtn kontrole norem, přičemž v judikatuře tkajc se důsledků derogačnho nlezu v tomto řzen, založenm na splněn podmnek 74 zkona o stavnm soudu [viz zejmna nlezy sp. zn. I. S 102/2000, sp. zn. I. S 738/2000, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 24, nlezy č. 179 a č. 180], stavn soud opakovaně zdůraznil: "Přestože stavn stžnost a nvrh na zrušen ustanoven zkona představuj relativně oddělen nvrhy, o kterch stavn soud rozhoduje samostatně, nelze přehldnout jejich obsahovou propojenost. Tento typ řzen před stavnm soudem totiž spad do oblasti tzv. konkrtn kontroly norem, kdy podnětem pro rozhodovn stavnho soudu o stavnosti napadenho prvnho předpisu je konkrtn souzen věc, v nž napaden ustanoven bylo aplikovno. Je pravda, že z vyhověn nvrhu na zrušen prvnho předpisu nelze automaticky usuzovat tž na vyhověn samotn stavn stžnosti. Nen možn zcela vyloučit - byť vjimečnou situaci - kdy i po zrušen napadenho ustanoven prvnho předpisu stavn soud stavn stžnost jako nedůvodnou zamtne, neboť shled, že v konkrtnm přpadě zrušen ustanoven nezashlo stavně chrněn zkladn prva stěžovatele; je však zroveň zřejm, že při rozhodovn o stavn stžnosti mus stavn soud k derogačnmu nlezu v řzen o kontrole norem přihldnout. V opačnm přpadě by totiž podan stavn stžnost nesplnila svoji subjektivn funkci, tzn. funkci ochrany stavně zaručench zkladnch prv nebo svobod stěžovatele.". K uvedenmu stavn soud dodv, že předpokladem zahjen řzen o tomto typu konkrtn kontroly norem je řdně podan a přpustn stavn stžnost.
II.
stavn soud vyždal v souladu s ustanovenm 69 zkona o stavnm soudu vyjdřen častnků řzen - obou komor Parlamentu.
Poslaneck sněmovna ve vyjdřen ze dne 5. 4. 2006 popsala důvody k přijet novely zkona o soudech a soudcch v souvislosti s nlezem stavnho soudu sp. zn. Pl. S 7/02, s odkazem na pasže důvodov zprvy, kter uvděla, že navrhovan prava nen v rozporu s mezinrodnmi smlouvami ani s prvnmi akty Evropskch společenstv. Předložen nvrh nen dle důvodov zprvy ani v rozporu s Evropskou dohodou o přidružen Česk republiky k Evropskm společenstvm ani s obecnmi zsadami prva Evropskch společenstv. Navrhovan prava respektuje doporučen vboru ministrů Rady Evropy (č. 94) 12 ohledně nezvislosti, efektivnosti a role soudců a nen v rozporu ani s jinmi mezinrodnmi akty vztahujcmi se k nezvislosti soudů, soudců a vkonu soudnictv.
Poslaneck sněmovna dle uvedla, že novela zkona o soudech a soudcch byla přijata 10. června 2003 řdnm legislativnm postupem a zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem. Je tedy na stavnm soudu, aby stavnost napadenho ustanoven posoudil a vydal přslušn rozhodnut.
Sent ve vyjdřen ze dne 10. 4. 2006 rovněž zrekapituloval důvody, kter vedly k novelizaci zkona o soudech a soudcch, resp. ustanoven 106 odst. 1.
Sent projednal nvrh zkona na šest schůzi čtvrtho funkčnho obdob dne 29. května 2003 a na zkladě doporučen stavněprvnho vboru rozhodl vrtit nvrh zkona Poslaneck sněmovně ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů.
K meritu posuzovan věci popisuje Sent nejvznamnějš momenty ve vvoji modelu sprvy soudů od roku 1991 do přijet novely zkona o soudech a soudcch. Dle rekapituluje pravomoci prezidenta republiky a ministra spravedlnosti tkajc se jmenovn předsedů soudů a rovněž postaven předsedů soudů při vkonu sttn sprvy soudů. V nvaznosti na to konstatuje, že stěžovatelka ve svm podn nezpochybňuje sv působen ve dvojjedin funkci soudce a předsedy soudu, proto omezil Sent sv vyjdřen toliko na znik funkce předsedy soudu odvolnm.
Sent konstatuje, že při projednvn novely zkona o soudech a soudcch se postavil v nvaznosti na nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 7/02 na stanovisko, podle kterho za situace, kdy maj sttn sprvu vykonvat soudn funkcionři - soudci, je třeba poslit jejich nezvislost na vkonn moci, alespoň pokud jde o jejich odvolvn. Podle nzoru Sentu měl bt předseda a mstopředseda soudu z funkce odvoln jen uloženm krnho opatřen, a to po provedenm krnm řzen. Důvodem pro uložen krnho opatřen mělo bt porušen zkonem stanoven povinnosti při vkonu sttn sprvy soudu, a to zvažnm způsobem. O tom, zda došlo v konkrtnm přpadě k naplněn kvalifikovanho důvodu, měl rozhodovat zkonem předvdan krn sent. Tento změr vystihovaly pozměňovac nvrhy, s nimiž vrtil Sent zkon Poslaneck sněmovně zpět.
III.
stavn soud nsledně přistoupil k přezkoumn toho, zda předmětn novela zkona o soudech a soudcch byla přijata a vydna v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem coby primrnho kritria přezkumu dle ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
stavn soud ověřil, že novela zkona č. 6/2002 Sb. proveden zkonem č. 192/2003 Sb. byla přijata Poslaneckou sněmovnou dne 13. 5. 2003, pro nvrh se vyslovilo 175 poslanců a jeden byl proti. Dne 14. 5. 2003 byl nvrh zkona postoupen Sentu, kter jej projednal dne 29. 5. 2003 a usnesenm rozhodl vrtit nvrh zkona Poslaneck sněmovně ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů. Pro nvrh hlasovalo 60 z přtomnch sentorů, nikdo nebyl proti nvrhu. V rmci dokončen legislativnho procesu schvlila dne 10. 6. 2003 Poslaneck sněmovna nvrh zkona ve zněn postoupenm do Sentu. Zkon podepsal dne 18. 6. 2003 prezident republiky, činnost zkona nastala dnem vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 192/2003 Sb., dne 1. 7. 2003.
stavn soud proto konstatuje, že zkon byl řdně přijat a vydn ve smyslu 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
V kontextu zkonnho požadavku vymezil stavn soud nejprve skutkov stav z hlediska rmce ustanoven, kter je předmětem přezkumu, a z hlediska relevantnch ustanoven stavnch zkonů, s nimiž je toto ustanoven v eventulnm rozporu.
Předmětem přezkumu je ustanoven 106 odst. 1 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), ve zněn pozdějšch změn a doplňků, jehož text zn: "Předseda a mstopředseda soudu může bt ze sv funkce odvoln tm, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže zvažnm způsobem nebo opakovaně porušuje zkonem stanoven povinnosti při vkonu sttn sprvy soudů. Předseda kolegia Nejvyššho soudu nebo kolegia Nejvyššho sprvnho soudu může bt ze sv funkce odvoln tm, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže nepln řdně sv povinnosti".
Ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch stěžovatelka napadla pro rozpor se zkladnmi stavnmi principy - konkrtně s principem dělby moci ve sttě a principem nezvislosti soudn moci.
stavn soud vodem stavnho přezkumu v dan věci konstatuje, že zkladn stavn garance dělby moci demokratickho prvnho sttu jsou upraveny ustanovenm čl. 2 odst. 1 stavy: "Lid je zdrojem vešker sttn moci; vykonv ji prostřednictvm orgnů moci zkonodrn, vkonn a soudn.", princip nezvislosti soudn moci je upraven zejmna ustanovenm čl. 81 stavy, podle nějž "Soudn moc vykonvaj jmnem republiky nezvisl soudy.", a ustanovenm čl. 82 stavy, jehož odst. 1 stanov: "Soudci jsou při vkonu sv funkce nezvisl. Jejich nestrannost nesm nikdo ohrožovat.", a podle jehož odst. 2 "Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinmu soudu; vjimky vyplvajc zejmna z krn odpovědnosti stanov zkon.". Dalš garanc, kter m rovněž zajistit eliminaci vnějšch vlivů na vkon soudnictv, je čl. 82 odst. 3 stavy, podle nějž "Funkce soudce nen slučiteln s funkc prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkc ve veřejn sprvě; zkon stanov, se ktermi dalšmi činnostmi je vkon soudcovsk funkce neslučiteln.".
V tomto kontextu stavn soud poukazuje na to, že ve svm nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 7/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 26, nlez č. 78; vyhlšen pod č. 349/2002 Sb.) se vyjdřil obecně k principům dělby moci, jeho historickmu kontextu a předevšm zdůraznil, že "jakkoli ani ve sfře justice neusiluje demokratick stt o maximalistick programy, a je proto zcela vzdlen představě 'soudcovskho sttu', je na druh straně povinen vytvřet institucionln předpoklady pro to, co, pokud jde o justici, plat jako specifick a nepodmněn, totiž konstituovn a etablovn reln nezvislosti soudů, jako - pro stabilizaci nejen jejich pozice, ale i celho demokratickho systmu, ve vztahu k legislativě a exekutivě - vznamnho sttotvornho, současně však i polemickho prvku. Uveden reln nezvislost soudů je specifickm a nepostradatelnm atributem soudn moci, odůvodněnm a tak vyžadovanm čl. 4 stavy, podle kterho zkladn prva a svobody jsou pod ochranou soudn moci, jakož i čl. 81 a 82 stavy, podle kterch soudn moc vykonvaj jmnem republiky nezvisl soudy s tm, že soudci jsou při vkonu sv funkce nezvisl a jejich nestrannost nesm nikdo ohrožovat. Již konstatovan specifick rys a obsah soudn moci nemůže bt proto zpochybňovn, a proto ani jej zkladn funkce nejsou slučiteln se ždnm způsobem infiltrace jin sttn moci, kteržto premisa byla v stavn listině Československ republiky uvozen zkonem č. 121/1920 Sb. vyjdřena ustanovenm 96 odst. 1, podle kterho soudnictv jest ve všech stolicch odděleno od sprvy, v současn stavě pak v čl. 82 odst. 3, podle kterho funkce soudce nen slučiteln s funkc prezidenta republiky, člena parlamentu ani s jakoukoli funkc veřejn sprvy. Princip nezvislosti soudu m tedy v tomto směru, jak již uvedeno, nepodmněnou povahu vylučujc možnost ingerence vkonn moci".
Lze tedy řci, že jednou ze zkladnch podmnek vldy prva je siln a nezvisl soudnictv. Ve sttě, kter m bt považovn za stt prvn, mus bt soudn moc pokldna za jednu ze tř moc, kter m stejnou vhu jako moc vkonn a zkonodrn, na nichž mus bt soudn moc v co největš mře nezvisl, přičemž soudn moc zvlšť zdůrazněn stavn ochrany nezvislosti požv jako jedin ze tř moc. Tato zsada byla vcemně vtělena do většiny stav světa; někdy dokonce i v těch sttech, kde soudnictv nebylo (či nen) fakticky nezvisl. Existuje nebezpeč, že tato zsada zůstane, nedopln-li ji ve vlastnm textu stavy nebo alespoň v prvnch předpisech, jimiž se soudnictv řd, dalš principy, jež lze vyvodit z stav většiny zpadoevropskch sttů, stejně jako z nejdůležitějšch mezinrodnch dokumentů tkajcch se problematiky nezvislosti soudnictv, pouze teoretickou konstrukc. V tto souvislosti lze odkzat např. na Evropskou chartu o statutu soudců Rady Evropy, kter byla přijata během zasedn ve Štrasburku 8. až 10. července 1998, a na vysvětlujc memorandum k n. Ve smyslu čl. 1.3 zmněn Evropsk charty o statutu soudců Rady Evropy nezbytnm požadavkem zajištěn nezvislosti soudn moci je, aby podmnky ovlivňujc vběr, zskvn, jmenovn, služebn postup či odvolvn soudců umožňovaly nezvislost na vkonn a zkonodrn moci.
IV.
Z pohledu srovnvacho je třeba uvst, že v demokratickch zemch neexistuje jedin model uspořdn sprvy soudů, naopak lze mluvit o pluralitě těchto modelů. Současn systmy evropskch zem jsou většinou ovlivněny jejich stavně prvnmi tradicemi, jsou spše vsledkem postupnho pomalho vvoje. S vjimkou čl. 6 evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod a některch doporučen Rady Evropy či OSN neexistuj společn detailněji propracovan standardy organizace a sprvy soudnictv. Tato oblast nen dotčena ani komunitrnm prvem, Evropsk společenstv nem v tomto směru ždn kompetence.
Navzdory pluralitě institucionlnch modelů soudn sprvy lze u všech evropskch zem nebo u jejich skupin vypozorovat společn rysy. Ve všech zemch Evropsk unie a ve většině nově přistoupivšch zem je respektovn princip nezvislosti soudn moci, ať už na rovni stavn, zkonn, nebo vyplv z praxe (je však různě interpretovn). Respektovna je individuln nezvislost každho soudce, pouze v některch zemch je věnovna zvšen pozornost nezvislosti soudnictv jako celku, tj. jako třet moci ve sttě. Garantovna je buď převedenm vznamnch pravomoc na nejvyšš radu soudnictv (Itlie, Francie, Španělsko), nebo rozlišovnm justičn sprvy a sttn sprvy v rmci klasickho modelu (Německo, Rakousko).
U modelů soudn sprvy, jejichž součst jsou nejvyšš soudn rady (dle jen "rada"), lze odlišit nsledujc systmy:
- jižn model, v němž rada převzala od vldy vznamn pravomoci v oblasti jmenovn soudců a soudnch funkcionřů a krnch řzen nad nimi, většinou však postrd vznamnějš pravomoci v oblasti sprvy soudnictv (rozpočet, sprva majetku)
- severn model (Švdsko, Dnsko, Irsko, Nizozem), ve kterm rada m předevšm pravomoci ekonomick a sprvn, z větš čsti postrd pravomoci personln
- kombinace obou systmu organizace soudnictv (např. Maďarsko), kde rada převzala rozshl pravomoci v obou oblastech a v zsadě zodpovd za soudnictv jako celek.
Ve většině zpadoevropskch zem si naopak ministerstvo spravedlnosti, resp. vlda, ponechaly vznamn pravomoci a kontroln mechanismy vůči soudnictv i po zřzen rady. To plat o severnm modelu, kde rada často sdl určit pravomoci s ministerstvem spravedlnosti a systm funguje na zkladě vzjemn dohody. Ve všech vrcholnch samosprvnch orgnech soudnictv jsou zastoupeni tak nesoudci.
Na rovni řzen jednotlivch soudů převld tradičn systm, kdy za vešker agendy soudů odpovd předseda-soudce. Zroveň ale lze u sprvy jednotlivch soudů konstatovat tendenci převst určit pravomoci na hlavnho soudnho tajemnka, kanclře, ředitele apod. I u těchto soudnch funkcionřů se v mnoha sttech ms jejich judiciln a sprvn funkce.
Ve většině evropskch zem je upřednostňovno funkčn řešen, soudn systmy jsou postupně reformovny, nezvislost soudce v rozhodovac činnosti je vždy garantovna (viz Studie Ministerstva spravedlnosti - k řešen situace po nlezu sp. zn. Pl. S 7/02).
V.
Z pohledu vvoje prvn pravy v Česk republice stavn soud konstatuje, že sprva soudů byla po roce 1948 vykonvna vždy předsedy (přpadně mstopředsedy) jednotlivch soudů, kteř při jejm vkonu podlhali dohledu ministerstva, resp. ministra spravedlnosti, jemuž byli rovněž ze sv funkce odpovědni.
Začtkem 90. let došlo k přijet novch justičnch zkonů pokrvajcch komplexně problematiku soudnictv - zkona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcch, zkona č. 436/1991 Sb., o některch opatřench v soudnictv, o volbch přsedcch, jejich zproštěn a odvoln z funkce a o sttn sprvě soudů Česk republiky, a zkona č. 412/1991 Sb., o krn odpovědnosti soudců.
Tyto zkony zachovaly terminologii zavedenou zkonem č. 62/1961 Sb., o organizaci soudů, jež spočvala v nahrazen pojmu "sprva soudů" (viz ještě ustanoven 38 odst. 1 zkona č. 66/1952 Sb., o organizaci soudů, jež použvalo předchoz pojmoslov) pojmem "sttn sprva soudů". Současně přejaly v zsadě i způsob vzniku a zniku funkce předsedů soudů ve smyslu ingerence moci vkonn prostřednictvm ministra spravedlnosti. V přpadě předsedy Nejvyššho soudu byla jeho volba a odvolvn zkonodrnm sborem postupně nahrazena jmenovnm a odvolvnm ze strany prezidenta republiky, čmž došlo v jistm smyslu k oslaben jeho personln nezvislosti.
Sttn sprva soudů byla v Česk republice na centrln rovni svěřena Ministerstvu spravedlnosti a jej vkon byl realizovn předsedy a mstopředsedy soudů zprostředkovaně nebo pod přmm působenm Ministerstva spravedlnosti. Explicitně vyjdřenou zsadou však bylo, že vkon sttn sprvy soudů nesměl zasahovat do nezvislosti soudů. V polovině roku 2000 byly jako vraz reformy soudnictv předloženy nvrhy dvou zkonů, v nichž se kromě jinch změn předpokldal zsadn obrat ve sprvě soudů. Měla bt odlišena sprva soudnictv od sttn sprvy soudů. Sprva soudnictv by zajišťovala personln otzky soudů pod zštitou Nejvyšš rady soudnictv a sttn sprva by zajišťovala materiln zzem soudů prostřednictvm sprvnch tvarů podřzench Ministerstvu spravedlnosti. Tato koncepce byla Poslaneckou sněmovnou zamtnuta. Pokus o dalš reformu v roce 2001 petrifikoval v podmnkch Česk republiky historickou koncepci sttn sprvy soudů veden po linii Ministerstvo spravedlnosti - předsedov (mstopředsedov) soudu a tato koncepce byla poslze včleněna do zkonn pravy, jež je provedena de lege lata zkonem č. 6/2002 Sb. Prezident republiky zkon nevetoval, inicioval však přezkum zkona stavnm soudem v rmci řzen o abstraktn kontrole norem.
Vsledkem tohoto přezkumu byl nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 7/02, kterm byla (mimo jin) zrušena všechna ustanoven tkajc se pravy regulujc způsob vkonu sttn sprvy soudů ( 74 odst. 3 a nsl.). Ke zrušen 106 odst. 1 vedl stavn soud i dalš důvod, totiž zcela obecn a neurčit - principu prvn jistoty neodpovdajc - vyjdřen důvodů vedoucch k odvolvn předsedů soudů. stavn soud rovněž uvedl, že funkce předsedů soudů by měla bt považovna za karirn postup soudce, a proto by neměl bt odvolateln jinak než pro zkonem předvdan důvod a postupem v krnm řzen, tj. rozhodnutm soudu.
Reakc na nlez stavnho soudu byla vldn novela zkona o soudech a soudcch, kter se dotkla i ustanoven 106 odst. 1 a předpokldala možnost posuzovat zkonem stanoven povinnosti při vkonu sttn sprvy soudu jako krn proviněn v krnm řzen před nezvislm soudem, a sankc nemělo bt jen odvoln soudce, ale s ohledem na zvažnost porušen povinnosti bylo možno volit i opatřen jin. V tto podobě nebyla navrhovan novela Poslaneckou sněmovnou schvlena. Vlda předložila nov nvrh, kter potvrdil dosavadn model sttn sprvy soudů. Při projednvn v Poslaneck sněmovně byla opět prosazena zsada "kdo jmenuje, odvolv" a ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch bylo přijato ve zněn, ve kterm bylo napadeno navrhovatelkou.
Ve srovnn s původnm textem tedy novela zkona o soudech a soudcch možnost odvoln předsedů (mstopředsedů) soudů pro neřdn plněn povinnost pouze zžila zejmna věcně na možnost odvoln pro zvažn či opakovan porušen zkonem stanoven povinnosti při vkonu sttn sprvy.
VI.
V souvislosti s odvolnm předsedy Nejvyššho soudu dle ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch hodnotil stavn soud nejprve možnou aplikovatelnost tohoto ustanoven.
Předseda Nejvyššho soudu je jmenovn prezidentem republiky na zkladě čl. 62 psm. f) stavy, tedy na zkladě jeho autonomn pravomoci nezvisl na kontrasignaci vldy. V tomto oddělen jmenovn předsedy vrcholnho orgnu soudn soustavy od politicky profilovan vldy je nutno spatřovat prvek oddělen (a tm i nezvislosti) moci soudn. Nutno však podotknout, že v jinch systmech dochz k absolutn separaci moci soudn a vkonn, kdy ždn orgn moci vkonn předsedu nejvyššho soudu nejmenuje a moc vkonn pln předevšm roli konzultativn, přpadně navrhuje kandidty.
stava, jak plyne z předchozho, zajišťuje personln nezvislost předsedy Nejvyššho soudu na vldě při jmenovn; tm však nen dotčena nutnost zachovn takov personln nezvislosti i v průběhu vkonu funkce a jejho zniku, zvlště pak při zniku odvolnm. Je-li prezidentu republiky svěřena pravomoc jmenovat předsedu Nejvyššho soudu bez jakhokoliv omezen a bez součinnosti s jakmkoliv jinm mocenskm orgnem, nelze dovodit při mlčen stavy ničm neomezenou pravomoc k odvoln předsedy Nejvyššho soudu. Za situace, kdy pravomoc k odvoln předsedy Nejvyššho soudu nen stavou vslovně zmněna, by přijet vkladu, podle kterho pravomoc prezidenta republiky ke jmenovn implikuje mlčky tak možnost jeho odvoln, bylo v rozporu s stavně chrněnou hodnotou nezvislosti moci soudn a jejho oddělen od moci vkonn. Prezidentu republiky je tak svěřena v systmu, kter neodděluje soudn moc od moci vkonn absolutně, pouze pravomoc založit funkci předsedy Nejvyššho soudu, přičemž z hlediska ovlivňovn jejho průběhu a zniku se s ždnou stavn kompetenc prezidenta republiky nepočt.
Pravidlo, podle kterho, "kdo jmenuje, odvolv", je naprosto logick v přpadech, kdy se jedn o přm vztah nadřzenosti či podřzenosti. Takov vztah však nen mezi prezidentem republiky a předsedou Nejvyššho soudu (stojcm v čele vrcholnho orgnu soudn moci dle čl. 92 stavy). Je tak možn uzavřt, že obdobně jako v přpadě Nejvyššho kontrolnho řadu a Česk nrodn banky či v přpadě dalšho vrcholnho orgnu moci soudn - Nejvyššho sprvnho soudu - jednal zkonodrce v intencch čl. 63 odst. 2 stavy i v přpadě Nejvyššho soudu pravou odvoln v 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch.
VII.
stavn soud v řadě svch nlezů (sp. zn. Pl. S 34/04, sp. zn. Pl. S 43/04 - vyhlšeny pod č. 355/2005 Sb. a pod č. 354/2005 Sb.) autoritativně vyložil obsah stavnho principu nezvislosti soudnictv: "Princip nezvislho soudnictv je jednou z podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu (čl. 9 odst. 2 stavy). Požadavek nezvisl justice pramen ze dvou zdrojů: z neutrality soudců jako garance spravedlivho, nestrannho a objektivnho soudnho řzen a ze zajištěn prv a svobod jednotlivců soudcem odčleněnm od politick moci. Nezvislost soudců je garantovna zrukami zvlštnho prvnho postaven (mezi něž nutno zařadit nesesaditelnost, neodvolatelnost, nedotknutelnost), dle zrukami organizačn a funkčn nezvislosti na orgnech, reprezentujcch zkonodrnou a zejmna vkonnou moc, jakož i oddělenm soudnictv od moci zkonodrn a vkonn (zejmna uplatněnm zsady inkompatibility). Z hlediska obsahovho je pak soudcovsk nezvislost zajištěna vzanost soudců toliko zkonem, tj. vyloučenm jakchkoli prvků subordinace v soudcovskm rozhodovn. Zkladnmi komponenty principu nezvislosti soudnictv se stavn soud komplexně zabval v nlezu sp. zn. Pl. S 7/02.".
V kontextu posuzovan věci stavn soud konstatuje s ohledem na zvěry, kter v minulosti vyslovil, že z stavy vyplv nutnost autonomnho postaven soudn moci. Tento stavou předpokldan a "ideln" stav však v podmnkch Česk republiky neexistuje, neboť soudn moc zde nepředstavuje svbytnou a samostatnou reprezentaci, nemůže se projevovat navenek jako jedna z nezvislch moc, ale je fakticky reprezentovna Ministerstvem spravedlnosti, což se zobrazuje i v cel pravě modelu sprvy soudů de lege lata.
V tto souvislosti je ovšem třeba zdůraznit, že stavnmu soudu nepřsluš v projednvan věci posuzovat stavnost pravy cel koncepce sttn sprvy soudnictv, neboť je v dan věci přslušn posuzovat pouze stavnost napadenho ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch. To však neznamen nemožnost přihlžet obsahově k tto pravě při reflexi stavnosti napadenho ustanoven; v určitch rovinch je totiž zkonodrcem zvolenou pravu sprvy soudů nutno zohledňovat, neboť m jistou relevanci ve vztahu k stavně prvnmu přezkumu ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch.
Ve vztahu k napadenmu ustanoven nabv potom na vznamu maxima, dle kter naprosto přirozenm důsledkem a podmnkou institucionln nezvislosti je nezvislost personln, kter vybavuje představitele soudn moci potřebnou mrou autonomie na vnějšch vlivech. Personln nezvislost m ve smyslu čl. 82 stavy vce atributů, přičemž podstatnm je v souvislostech posuzovanho přpadu zsada neodvolatelnosti z funkce, kter je prolomena pouze v přpadě odvoln realizovanho zejmna v důsledku zkonem uplatněn krn odpovědnosti soudce. Prostřednictvm vše zmiňovanho atributu nezvislosti tak stavn soud posuzoval i napaden ustanoven.
Postaven Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k moci soudn a k jednotlivm soudnm funkcionřům ( 102 zkona o soudech a soudcch) je vytyčeno v 119 odst. 1 zkona o soudech a soudcch, a to jako střednho orgnu sttn sprvy soudů, jejmiž dalšmi orgny jsou předsedov (a mstopředsedov) soudů s tm, že sttn sprva je vykonvna buď přmo ministerstvem nebo prostřednictvm předsedů (a mstopředsedů). Od postaven ministerstva jako střednho orgnu sttn sprvy soudů se potom odvj pravomoc ministra jmenovat předsedy a mstopředsedy soudů a pravomoc je odvolvat dle 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch.
stavn soud zdůrazňuje, že princip "kdo jmenuje, odvolv" je vlastn systmu sttn sprvy. Toliko pro sttn sprvu je totiž charakteristick uskutečňovn veřejn moci, tj. realizace vkonn moci ve vztazch hierarchickch, tedy vztazch nadřzenosti a podřzenosti. Obsahem je činnost nařizovac vyjadřujc mocenskou převahu orgnů sttn sprvy ve vztahu k těm, vůči nimž je vykonvna, což plat jak pro působen navenek, tak uvnitř organizačnho systmu. Sprvn orgn disponuje vrchnostenskm oprvněnm (srov. Průcha - Sprvn prvo, obecn čst, MU Brno 2004).
Pokud je tedy v ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch obsažen prvek vlastn systmu sttn sprvy, stavn soud se mus zabvat tm, zda i sprvu soudů lze považovat za sttn sprvu.
Vkon sttn sprvy soudů je obecně charakterizovn jako vytvřen podmnek k řdnmu vkonu soudnictv ( 118 odst. 1 zkona o soudech a soudcch), tj. po strnce organizačn, personln, hospodřsk, finančn a vchovn a rovněž dohlžen na řdn plněn kolů svěřench soudům. Určit pravomoci svěřen předsedům soudů v rmci "sttn sprvy soudů" nemaj pouze charakter sprvn činnosti. Přkladmo lze poukzat na pravomoc stanovit rozvrh prce, provdět prověrky soudnch spisů, dohlžet na roveň soudnch jednn, vyřizovat stžnosti nebo činit podněty ministru spravedlnosti k podn stžnost pro porušen zkona. Byť tedy zkonodrce použil pojem "sttn sprva soudů", kter svm formlnm označenm navozuje dojem, že se jedn o sttn sprvu, je nutno reflektovat formln vymezen obsahu pojmu "sttn sprva soudu" (tj. dle zkona o soudech a soudcch) a materiln vymezen předmětu činnosti funkcionřů soudů. Pouh formln označen nemůže převžit nad obsahem, a tak i nad skutečnou povahou soudn sprvy. Vešker činnosti vykonvan předsedou a mstopředsedou soudu jsou přitom činnostmi, kter mohou nepřmo ovlivňovat vkon soudn moci, a mohou tak ve svm důsledku znamenat určit zsah moci vkonn do moci soudn.
Z vše uvedenho vyplv, že vkon sttn sprvy soudů neodpovd svoj povahou obecnmu vymezen vkonu sttn sprvy. Jedn se v tomto přpadě o specifickou činnost vykonvanou pouze uvnitř soudn soustavy a podmiňujc vce či mně vlastn rozhodovac činnost soudů. V tomto kontextu je potom nutno posuzovat i princip "kdo jmenuje, odvolv", zakotven v 106 odst. 1, kter je vlastn hierarchickmu systmu vztahů přm nadřzenosti a podřzenosti (jak je již vše uvedeno). Přtomnost podstatnho atributu vlastnho systmu sttn sprvy nelze tolerovat ve vztazch v rmci sprvy soudů, kteržto sttn sprvou nen.
Při posuzovn postaven předsedů soudů jako soudnch funkcionřů jmenovanch ministrem spravedlnosti a prezidentem republiky je nutno reflektovat, že soudn funkcionř se nadle podl na vlastn rozhodovac činnosti jako soudce.
Je třeba potom vyjt z premisy, že funkce předsedů soudů, jakož i předsedy Nejvyššho soudu je neodděliteln od funkce soudce, neboť nelze konstruovat dvojakost prvnho postaven předsedy soudu jako řednka sttn sprvy na straně jedn a soudce na straně druh. Atributy nezvislosti soudn moci, resp. nezvislosti soudců je tak nutno vztahovat ve shora naznačenm směru i k předsedům soudů, včetně předsedy Nejvyššho soudu. Nelze potom akceptovat jejich odvoln orgnem moci vkonn prvě tm způsobem, kter napaden ustanoven předpokld, při současnm zachovn vše uvděnch požadavků.
stavn soud odkazuje na ustanoven čl. 82 odst. 2 stavy, dle kterho soudce nelze proti jeho vůli odvolat, přičemž zkon může stanovit vjimky z neodvolatelnosti funkce soudce, zejmna z krn odpovědnosti. Prostřednictvm maximy vyjdřen v tomto člnku je přitom nutno poměřovat rovněž způsob odvolvn předsedů soudů, tedy i předsedy Nejvyššho soudu. Proto nejen prvn prava zakotvujc odvolvn soudců, ale i prvn prava odvolvn předsedů a mstopředsedů soudů mus respektovat stavn principy dělby moci, nezvislosti soudn moci apod. Nelze tak bez reflexe stavnch hodnot stanovit jakkoli model odvolvn soudnch funkcionřů.
Z principu oddělen moci soudn a moci vkonn podle současn stavn pravy a v souladu se standardy, kter pramen z evropskho i mezinrodnho prostřed, vyplv požadavek, aby funkcionř moci soudn byl odvolvn pouze postupem, jenž je realizovn uvnitř moci soudn.
Ostatně zkonodrcem zvolen vše uveden způsob odvolvn nereflektuje samotnou povahu "funkcionřstv" coby karirnho postupu, jmž je nutno rozumět objektivn možnost soudce doshnout za stanovench požadavků takovho postaven, kter jej profesně uspokojuje. V zsadě to znamen buď převzet větš odpovědnosti při vkonu soudnictv při rozhodovn o řdnch a mimořdnch opravnch prostředcch nebo participaci na sttn sprvě soudů ve funkci předsedy nebo mstopředsedy soudu (tak in Krl, V.: Ke koncepci stabilizace justice, Trestněprvn revue č. 4/2004, str. 108 a nsl.).
VIII.
Na negativa spojen s nedokonalm oddělenm moci soudn a vkonn upozornila ostatně i zprva zvlštnho zpravodaje pro otzky nezvislosti soudců a prvnků Dato'Parama Cumaranswamyho, překldan v souladu s rezoluc Komise pro lidsk prva Hospodřsk a sociln rady OSN č. 2000/42 (dle jen "Zprva"), jež hodnotila stav, kter nastal ve Slovensk republice v souvislosti s odvolvnm předsedy Nejvyššho soudu Slovensk republiky dr. Harabina.
Z hlediska prvně-srovnvacho je situace - pokud jde o hodnocen vztahu funkce předsedy Nejvyššho soudu k moci vkonn - obdobn jako v posuzovanm přpadě. stava Slovensk republiky stanov v čl. 141 odst. 1, že soudnictv vykonvaj nezvisl a nestrann soudy a v odstavci 2, že se vykonv na všech stupnch odděleně od jinch sttnch orgnů. Ustanoven čl. 144 odst. 1 stavy Slovensk republiky stanov, že soudci jsou při rozhodovn nezvisl a jsou vzni pouze zkonem.
Zprva předevšm upozorňuje na skutečnost, že postupy jmenovn, povyšovn a odvolvn soudců dvaj na Slovensku přliš mnoho moci do rukou vkonn a zkonodrn složky sttn moci a zvlště pak do rukou ministra spravedlnosti. Tyto postupy Zprva označila za jsouc v rozporu s pojetm soudcovsk nezvislosti, jak je stavně zakotvena a jak je upravena v regionlnch a mezinrodnch standardech soudcovsk nezvislosti. Podle Zprvy ostatně neobstoj jako neudržiteln tvrzen slovensk vldy, že funkce předsedy je odlišn od funkce soudce - že se na ni jako na takovou nevztahuj stavn prerekvizity odvoln soudce. Tvrzen, že soudce ve funkci předsedy Nejvyššho soudu je součst vkonn složky sttn moci, je v rozporu se samotnou podstatou nezvislho soudnictv, jak je upravena v čl. 141 stavy Slovensk republiky, a fakticky by znamenalo, že předseda Nejvyššho soudu je činitelem exekutivy. Podle hodnocen Zprvy, jakmile je předseda či mstopředseda soudu jmenovn, neměl by bt mezi touto jeho funkc a funkc soudce činěn rozdl. Tedy i přesto, že tvrzen důvody, jimiž byl odůvodňovn nvrh na odvoln parlamentem, mohly bt zsadn, byl pokus slovensk vldy o odvoln shledn v rozporu s mezinrodnmi a regionlnmi standardy k zajištěn a ochraně nezvislho soudnictv, neboť vlda sv tvrzen neprokzala před přslušnm tribunlem.
Podle zvěru Zprvy zkony, ať už legislativn, obyčejov či tradičn, nejsou ospravedlniteln, jsou-li v rozporu se zkladnmi hodnotami a standardy chrncmi nezvisl soudnictv, zvlště když je takov prava soudnictv zakotvena v stavě. To plat dvojnsob, jestliže dotyčn stt ratifikoval někter z důležitch mezinrodnch a regionlnch instrumentů o lidskch prvech. Aplikace těchto zkladnch hodnot a standardů je univerzln.
IX.
stavn soud po zhodnocen, zda zkonem o soudech a soudcch předpokldanm postupem odvoln předsedy soudu nedochz k zsahu do garanc institucionln a personln nezvislosti soudnictv, dospěl k zvěrům předevšm v tom směru, že nelze aplikovat princip "kdo jmenuje, odvolv" na vztahy v rmci soudn sprvy a že nen možn ani konstruovat dvojakost prvnho postaven předsedy soudu jako řednka sttn sprvy na straně jedn a soudce na straně druh. Proto prostřednictvm maximy vyjdřen v čl. 82 odst. 2 stavy je nutno poměřovat rovněž způsob odvolvn předsedů soudů, tedy i předsedy Nejvyššho soudu; nejen prvn prava zakotvujc odvolvn soudců, ale i prvn prava odvolvn předsedů a mstopředsedů soudů mus respektovat stavn principy dělby moci a nezvislosti soudn moci. Nelze potom akceptovat jejich odvoln orgnem moci vkonn prvě tm způsobem, kter napaden ustanoven předpokld, při současnm zachovn vše rozebranch požadavků. Z uvedenho vyplv zvěr o protistavnosti napadenho ustanoven, neboť jm dochz k zsahu do garanc institucionln a personln nezvislosti soudnictv.
V nvaznosti na prvn nzor vysloven v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 7/02 stavn soud zdůrazňuje, že funkce předsedů a mstopředsedů soudů, jakož i předsedů kolegi by měla bt, kromě jinho, považovna za profesn postup (podobně jako je tomu v přpadě jmenovn předsedou sentu), a proto by neměli bt odvolateln jinak, než pro zkonem předvdan důvod a na zkladě rozhodnut soudu.
Zkonn konstrukce, kdy předsedov a mstopředsedov soudů vykonvaj i činnosti, jež jsou svou povahou činnost sprvn, aniž by však z tohoto důvodu tyto osoby ztrcely kvalitu postaven nezvislho soudce, a dostvaly se jen proto do pozice sttnho zaměstnance, jehož vraznm definičnm rysem je vztah podřzenosti a respektovn přkazů služebně nadřzench osob, je v řadě vyspělch zem Evropy (např. Rakousko, Německo, Švdsko, Norsko, Nizozem, Velk Britnie, Irsko, Itlie, Portugalsko) považovna za integrln součst principu dělby moci, pramenc z požadavků prvnho sttu a z něho odvozenho principu institucionln nezvislosti soudnictv, jakož i principu nerušenho vkonu osobnho nezvislho soudcovskho mandtu. Zroveň stavn soud dodv, že současn stav, kdy střednm orgnem sttn sprvy soudů je Ministerstvo spravedlnosti a soudn moc sama nem vlastn reprezentativn orgn odpovdajc svm postavenm rovni Ministerstva spravedlnosti (kteržto orgn by mohl bt orgnem povolanm převzt kvalitativně lohu ministerstva ve věcech personlnch včetně dohledu nad odbornou rovn soudcovskho sboru, přpadně i v dalšch oblastech řzen a vkonu sprvy soudnictv), podle nzoru stavnho soudu dostatečně nevylučuje přpadn možnosti nepřmho ovlivňovn soudn moci moc vkonnou [např. prostřednictvm přidělovn rozpočtovch prostředků a kontrolou jejich využvn (sp. zn. Pl. S 7/02)].
stavn soud při posuzovn ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch neshledal důvod odchlit se od zvěrů vyslovench v nlezu sp. zn. Pl. S 7/02 a konstatuje protistavnost 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch i v současnm zněn.
stavn soud rovněž konstatuje, že zkonodrce nerespektoval v legislativnm procesu zvěry vyjdřen v nlezu sp. zn. Pl. S 7/02, čmž porušil čl. 89 odst. 2 stavy. stavn soud proto zrušil ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch ke dni vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů, aniž odložil jeho vykonatelnost, a bude nyn na zkonodrnm sboru, aby již podruh vyjdřen prvn nzor stavnho soudu k tto problematice plně respektoval v rmci sv normotvorn činnosti.
stavn soud zrušil ustanoven 106 odst. 1 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch a přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), ve zněn zkona č. 192/2003 Sb., větu prvou i druhou, neboť tvoř jeden celek, a rozhodovac důvody derogačnho nlezu dopadaj na všechny "soudn funkcionře" uveden v napadenm ustanoven zkona.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k výroku i k odůvodnění nálezu soudci Vladimír Kůrka a Pavel Rychetský, odlišné stanovisko toliko k části odůvodnění nálezu zaujala soudkyně Ivana Janů.