Ve věci návrhu na zrušení § 22 odst. 1 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 269 a 270 trestního zákona č. 140/1961 Sb. 38/1999 účinný od 24.02.1999
| Schválené: | 03.02.1999 |
| Účinnost od: | 24.02.1999 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Armáda. Vojsko. Vojáci. Obrana státu., Vojenská služba., Nenastoupení služby v ozbrojených silách. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 3. února 1999 v plénu o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení § 22 odst. 1 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 269 a 270 trestního zákona č. 140/1961 Sb. takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
Dne 16. července 1998 předložil sent trestnho kolegia Nejvyššho soudu stavnmu soudu podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") nvrh na zrušen 22 odst. 1 brannho zkona č. 92/1949 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "brann zkon") a 269 a 270 trestnho zkona č. 140/1961 Sb. (dle jen "trestn zkon"). Podle čl. 95 odst. 2 stavy může tak soud učinit, dojde-li k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm zkonem. Nvrh se odvolv tž na 224 odst. 5 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, podle něhož soud přeruš trestn sthn, m-li za to, že zkon, jehož užit je v dan trestn věci rozhodn pro rozhodovn o vině a trestu, je v rozporu s stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou, kter m přednost před zkonem, a předlož v takovm přpadě věc stavnmu soudu.
Protože dne 22. července 1998 byl jinm sentem trestnho kolegia Nejvyššho soudu předložen stavnmu soudu zcela shodn nvrh na zrušen těchže prvnch norem, byl tento nvrh odmtnut pro nepřpustnost usnesenm stavnho soudu ze dne 4. listopadu 1998 sp. zn. Pl. S 21/98 z toho důvodu, že projednn tohoto nvrhu brn překžka věci zahjen.
stavn soud zjistil, že jde u nvrhů obou sentů Nejvyššho soudu o zcela shodn nvrh. Z toho plyne, že rozhodnut o nvrhu na zrušen prvnch předpisů dřve podanm bude třeba chpat jako věc rozsouzenou vůči stejnmu nvrhu dalšmu. Na tom nic neměn skutečnost, že oba senty Nejvyššho soudu předložily shodn nvrh na zkladě řzen o konkrtnch kauzch, jež maj navzjem i sv odlišn aspekty.
Nvrh Nejvyššho soudu na zrušen 22 odst. 1 brannho zkona a 269 a 270 trestnho zkona poukazuje na to, že součst brann povinnosti je i služebn povinnost, tj. povinnost včas nastoupit a vykonvat vojenskou činnou službu. Vznik a znik služebn povinnosti ( 20 brannho zkona) je upraven v 21 a 22 brannho zkona. Služebn povinnost konč propuštěnm z vojska. V 22 brannho zkona se upravuje celkem pět důvodů umožňujcch propuštěn občana z vojska. Mezi nimi nen jako důvod propuštěn uvedeno odsouzen pro trestn čin nenastoupen služby v ozbrojench silch podle 269 trestnho zkona, z čehož plyne, že tato povinnost trv i po pravomocnm odsouzen pro uveden trestn čin.
V nvrhu se dle uvd, že tato zkonn prava přslušnm vojenskm orgnům ukld každho, kdo m služebn povinnost, k vkonu vojensk služby povolat a dbt na to, aby ji splnil. Orgny vojensk sprvy mus takto postupovat až do doby, než občan tuto povinnost spln. Ustanoven 269 trestnho zkona nezbavuje orgny vojensk sprvy povinnosti takovho občana opětovně k vojensk činn službě povolat.
stavn soud svm nlezem ze dne 18. zř 1995 sp. zn. IV. S 81/95 (uveřejněnm pod č. 32/1997 Sb.), jakož i dalšmi nlezy dospěl k zvěru, že pro trestn čin nenastoupen služby v ozbrojench silch podle 269 odst. 1 trestnho zkona může bt občan odsouzen pouze jednou a každ dalš nenastoupen vojensk činn služby, při kterm obviněn pouze setrvv na sv dřve projeven vůli vojenskou službu nenastoupit, je totožnm skutkem, protože jde o stejn jednn a stejn nsledky. Dalš sthn v takovm přpadě se považuje za porušen zsady "ne bis in idem", tj. zsady, že nikdo nemůže bt sthn za čin, pro kter již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tm podle nzoru Nejvyššho soudu vznik situace, kdy na jedn straně splněn vznamn občansk povinnosti vynutiteln nen a na druh straně pak orgny vojensk sprvy maj zkonem uloženu povinnost trvat na vykonn vojensk služby. Kdyby tak nepostupovaly, jednaly by v rozporu se zkonem.
Tuto situaci pokld Nejvyšš soud z hlediska prvnho sttu za nenosnou. V prvnm sttě mus bt plněn povinnosti vynutiteln a nesplněn vznamn zkonem stanoven povinnosti sankcionovno anebo by měl stt od ukldn takov povinnosti ustoupit. Situace, kdy občan přes formln zakotven povinnosti v zkoně tuto povinnost relně nem, zatmco sttn orgny v důsledku zakotven tto povinnosti v zkoně jsou povinny na jejm splněn trvat, je protistavn. Zkon mus bt zřeteln a dostatečně přesn, aby občan i sttn orgny mohli regulovat sv chovn. U každho zkona zasahujcho do zkladnch prv jednotlivce je třeba uvžit, zda a do jak mry jsou jeho přkazy zřetelně a přesně definovny a zda jsou vhodn, potřebn a přiměřen svmu čelu. Prvn nejistota občanů plynouc z nezřetelnho a nepřesnho vymezen zkonnch ustanoven znamen ztrtu věrohodnosti prvnho sttu.
Z uvedench důvodů pokld Nejvyšš soud za nezbytn uvst ustanoven 22 odst. 1 brannho zkona do souladu s požadavkem čl. 2 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), a to upřesněn důvodů propuštěn z vojska jejich doplněnm o dalš přpad, totiž o přpad osob pravomocně odsouzench pro trestn čin nenastoupen služby v ozbrojench silch podle 269 trestnho zkona.
V tomto smyslu se obrtila předsedkyně Nejvyššho soudu dne 10. srpna 1998 na ministra obrany. Dne 9. zř 1998 obdržela odpověď se sdělenm, že navrženou pravu brannho zkona ministr obrany odmt proto, že nově navrhovan brann zkon již vůbec neobsahuje ustanoven o propuštěn z vojska a že z hlediska rovnosti občanů nelze někter z nich zprostit brann povinnosti jen proto, že pro odmtnut vojensk činn služby byli již potrestni. To se tk obzvlště mimořdn služby za stavu ohrožen sttu nebo za vlečnho stavu. V souvislosti s přpravou novho brannho zkona se tž navrhuje novelizace 269 odst. 1 trestnho zkona.
Vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky dle 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, vyjadřuje pochybnosti o nvrhu Nejvyššho soudu. Uvd zejmna, že: "Pochybnosti lze mt i o tom, zda v uplatňovn sttn moci v posuzovanch přpadech podle 22 odst. 1 brannho zkona lze při důslednm respektovn nlezů stavnho soudu, vztahujcch se k tto věci, spatřovat nesoulad s čl. 2 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod ... . Navrhovatel z hlediska přpadnho zrušen předmětnho ustanoven dostatečně neobjasnil důvody, kter jej vedly k nzoru o protistavnosti vše uvedenho stavu, respektive citovanho ustanoven brannho zkona.". Dle citovanho vyjdřen se nepovažuje povinnost sttnch orgnů zaslat občanům opětovn povolvac rozkazy v danm kontextu za relevantn. Dle se uvd, že přpadn doplněn 22 odst. 1 brannho zkona o dalš důvod propuštěn z vojska spočvajc v odsouzen podle 269 trestnho zkona by mohlo ve svch důsledcch vst i k tomu, že by byl vkon vojensk služby v budoucnu znemožněn i občanovi, kter byl pro tento trestn čin odsouzen a později projevil vůli vojenskou službu absolvovat. Vyjdřen Poslaneck sněmovny souhlas s požadavkem na přesn, jasn a jednoznačn vymezen jednotlivch ustanoven prvnch předpisů. M však za to, že při posuzovn dan věci bude třeba vzt v vahu, zda se v přpadě 22 odst. 1 brannho zkona jedn skutečně pouze o neplnost tohoto ustanoven vyplvajc z přslušnch nlezů stavnho soudu anebo zda zachovn platnho zněn tohoto ustanoven je odůvodněno zjmem nerozšiřovat důvody pro propuštěn z vojska i na občany odsouzen pro nenastoupen služby v ozbrojench silch. Zakotven takovho dalšho důvodu by totiž mohlo ohrozit plněn kolů ozbrojench sil zejmna v době brann pohotovosti sttu.
Pokud jde o nvrh na zrušen 269 a 270 trestnho zkona, poukazuje Poslaneck sněmovna na skutečnost, že jak stavnost, tak i vymezenm skutkov podstaty trestnho činu podle 269 trestnho zkona se ve svch nlezech již opětovně zabval stavn soud. V tto souvislosti vyjdřil nzor, že skutkov podstata tohoto trestnho činu je poměrně přesně a konkrtně definovna. Poukazuje rovněž na to, že stavn soud dospěl k nzoru, že zmněn ustanoven, jakkoli zřejmě vyžaduje pravy, nen ve sv podstatě nestavn, jak o tom svědč např. nlez stavnho soudu č. 32/1997 Sb.
V zvěru vyjdřen Poslaneck sněmovna uvd, že jak trestn zkon, tak brann zkon byly schvleny potřebnou většinou poslanců zkonodrnho sboru, podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšeny. Za tohoto stavu věci nelze než vyjdřit stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkony jsou v souladu s stavou, stavnm pořdkem a našm prvnm řdem. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost těchto zkonů a přijal přslušn rozhodnut.
K nvrhu Nejvyššho soudu na zrušen uvedench prvnch předpisů se vyjdřili tak vedlejš častnci, kteř vtaj snahu řešit otzku uplatněn prva na odepřen vojensk služby. Podle jejich nzoru je třeba 22 odst. 1 brannho zkona zrušit za předpokladu, že by nebylo možno do vkladu tzv. jinch okolnost působcch znik brann povinnosti dle psmene d) tohoto ustanoven zahrnout i předchoz pravomocn odsouzen pro trval odepřen vojensk služby. Pokud problm spočv pouze v nesprvnm vkladu "jinch okolnost", pak by vedlejš častnci nepovažovali za nutn rušit 22 odst. 1 brannho zkona. Upozorňuj i na 11 odst. 1 zkona č. 18/1992 Sb., o civiln službě, v platnm zněn, podle něhož mohou doshnout propuštěn z vojska osoby, jež byly "pravomocně odsouzeny za odmtnut vkonu vojensk služby nebo vojenskch cvičen motivovan důvody svědom nebo nboženskho vyznn", ovšem pouze za předpokladu, že prvn moc rozsudku nastala před činnost zkona č. 73/1990 Sb., o civiln službě, tj. před 14. březnem 1990. Dle nzoru vedlejšch častnků by postačilo zrušit v 11 odst. 1 zkona č. 18/1992 Sb. pouze slova: "před činnost zkona č. 73/1990 Sb., o civiln službě". Pokud jde o 269 a 270 trestnho zkona, navrhuj vedlejš častnci jejich zrušen nlezem stavnho soudu s poskytnutm lhůty k nov pravě.
II.
Nvrh Nejvyššho soudu dle čl. 95 odst. 2 stavy a dle 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb. nepřenš na stavn soud pravomoc rozhodovat konkrtn soudn přpady. kolem stavnho soudu - a to na poždn kterhokoli z obecnch soudů - je pouze zjistit, zda ten či onen zkon, jehož m bt obecnm soudem při řešen věci použito, je či nen v rozporu s stavou, stavnmi zkony, Listinou, jakož i mezinrodnmi smlouvami dle čl. 10 stavy.
Zjišťovn stavnosti napadenho ustanoven zkona m povahu kontroly abstraktn normy, neboť při posouzen stavnosti tohoto ustanoven stavn soud rozhoduje, aniž by projednval nebo posuzoval onu konkrtn věc, jež je předmětem řzen před obecnmi soudy a jež přiměla obecn soud k vyždn rozhodnut stavnho soudu o stavnosti předpisu, jehož m bt v konkrtn věci použito.
stavn soud po zvžen nvrhu na zrušen 22 odst. 1 brannho zkona a 269 a 270 trestnho zkona, jakož i stanovisek k tomuto nvrhu dospěl k nzoru, že přes vešker vhrady k dosavadn pravě nvrh na zrušen těchto ustanoven pro jejich namtan rozpor s stavou nen důvodn.
Postup při odepřen vkonu vojensk služby z důvodů svědom nebo nboženskho vyznn upravuje zkon č. 18/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, podle něhož prohlšen o odepřen vojensk služby z uvedench důvodů může podat odvedenec nejpozději do 30 dnů od ukončen odvodnho řzen. V 1 odst. 1 zkona o civiln službě se stanov, že ten, kdo odmt vykonvat vojenskou službu z uvedench důvodů, podlh povinnosti civiln služby, jejž nesplněn je sankcionovno v 272a až 272d trestnho zkona. Pokud jde o osoby, jež odmtaj vykonat vojenskou službu přesto, že neprokzaly zvažn důvody svědom nebo vyznn anebo nedodržely zkonnou lhůtu pro sv prohlšen, upravuje trestn zkon dvě varianty postihu: 269 je zaměřen na osoby, kter nenastoup vojenskou činnou službu v myslu trvale se j vyhnout, a 270 postihuje každho, kdo nenastoup, byť z nedbalosti, službu v ozbrojench silch do 24 hodin po uplynut lhůty stanoven v povolvacm rozkaze.
Dosavadn prvn prava reflektuje stavn požadavek člnku 15 odst. 3 Listiny v poněkud zeslaben podobě, takže důvod rozporu s vlastnm svědomm nebo nboženskm vyznnm je v zkoně č. 18/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jaksi jednoduše "pokryt" osobnm prohlšenm dotčen osoby. Trestn zkon v 269 tak opět vyzdvihuje subjektivn strnku, neboť nosnou konstrukc tohoto ustanoven jsou dva aspekty: mysl nenastoupit vojenskou službu a osobn projev svědčc o trvalosti tohoto myslu. Interpretace těchto nležitost klade jistě vyšš nroky na posouzen věci obecnmi soudy. Rozhodnut o odmtnut vojensk služby z důvodu svědom m bt podloženo zsadnmi nmitkami ideov povahy, nikoli pouze nechut splnit tuto občanskou povinnost. Dle Listiny mus jt o rozpor s vlastnm svědomm nebo nboženskm vyznnm, tedy o zvažn mravn rozhodnut.
Lze připustit, že navržen zrušen zkonnch ustanoven by patrně umožnilo novou prvn pravu formulovanou snad i tak, že by vojenskm sprvm vslovně znemožňovala opětovn povolvn k vkonu činn vojensk služby těch, kteř již byli za tž čin dřve odsouzeni anebo zproštěni obžaloby. Stejnho efektu by doshlo jistě i zařazen uveden skupiny do okruhu osob splňujcch podmnky propuštěn z vojska v 22 odst. 1 brannho zkona, jak je uvedeno v dopise předsedkyně Nejvyššho soudu ministru obrany. Sotva by to však bylo možn prostm zařazenm těchto přpadů pod termn "jinch okolnost", jež mohou bt dle psmene d) 22 odst. 1 brannho zkona důvodem k propuštěn z vojska, neboť jde o pojem velmi neurčit, jehož použit je kromě toho vzno na souhlas vojensk sprvy. Přitom nmitku ministra obrany, že z hlediska rovnosti občanů nelze někter z nich zprostit brann povinnosti jen proto, že pro odmtnut vojensk služby byli již potrestni, oslabuje skutečnost, že jin skupina osob, totiž těch, jež jsou povinny civiln službou, zbavena služebn povinnosti je a je propuštěna z vojska [ 21 odst. 4 a 22 odst. 1 psm. e) brannho zkona]. Rovněž lze mt za to, že nov formulace v trestnm zkoně by zřetelněji a nepřehldnutelně soudům mohly a měly ozřejmit, že zsada "ne bis in idem" stoj nade všemi zkony. Bez ohledu na to je však stavn soud nzoru, že v demokratickm prvnm sttě, kter je chpn předevšm jako materiln prvn stt, nelze připustit užit platnho zkonnho ustanoven způsobem, kter odporuje někter z fundamentlnch stavnch zsad, za niž lze nepochybně pokldat i procesn princip "ne bis in idem" v člnku 40 odst. 5 Listiny. stavn soud je přesvědčen, že povinnost soudů nalzat prvo neznamen pouze vyhledvat přm, konkrtn a vslovn pokyny v zkonnm textu, ale tž povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrtnm prvem, i tam, kde jde o interpretaci abstraktnch norem, stavnch zsad, ustanoven Listiny a zvazků plynoucch z mezinrodnch smluv. Prostor takov interpretace a jej vznam je nepochybně větš tam, kde jde o aplikaci zkonnch předpisů, kter nejsou sice již zcela vyhovujc, avšak nejsou ve sv podstatě ani protistavn. Z mnoha myslitelnch vkladů zkona je třeba v každm přpadě použt pouze takov, kter respektuje stavn principy, (je-li takovto vklad možn) a ke zrušen ustanoven zkona pro nestavnost přistoupit teprve tehdy, nelze-li dotčen ustanoven použt, aniž by byla porušena stavnost (princip minimalizace zsahu).
To plat předevšm o 269 a 270 trestnho zkona. Pokud jde o samotn prvo odmtnout vojenskou činnou službu, pokld stavn soud za svou povinnost zdůraznit, že se jedn o prvo, kter je stavně vzno na splněn podmnky čl. 15 odst. 3 Listiny a mus bt proto všemi soudy chpno jako speciln prava svobody svědom, jež je jednou ze zkladnch stavnch svobod. Podobn prava existuje i v jinch evropskch sttech, kde je toto prvo vzno pouze na zcela zsadn důvody tkvc ve svobodě svědom. V tto souvislosti lze pouze na okraj poukzat např. na rozhodnut Spolkovho stavnho soudu SRN, kter neuznal jako důvod k odepřen služby obavu, že v přpadě vlky (za existence NDR) by museli Němci střlet proti Němcům (Entscheidungen, sv. 12, s. 45), protože tento důvod nedoshl hodnoty argumentu principiln povahy.
Tak v Česk republice plat, že teprve stane-li se vkon vojensk služby zsadnm mravnm konfliktem vlastnho svědom, může intenzita tohoto vnitřnho konfliktu založit ochranu stavnho subjektivnho prva svobody svědom vůči stanovenm zkonnm povinnostem. Za tto situace čl. 15 odst. 3 Listiny neumožňuje sttu, aby vynutil vkon vojensk služby.
Pokud jde o zsadu "ne bis in idem", je v Listině vyjdřena slovy "Nikdo nemůže bt trestně sthn za čin, pro kter již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby" (čl. 40 odst. 5). Nemožnost dalšho trestnho sthn za tž čin je tak zkladnm stavnm prvem procesnho charakteru. Pojem "čin" (skutek) nelze identifikovat s pojmem "jednn". Vce různch jednn může bt ve svm souhrnu chpno jako jeden čin, jde-li o jednn, jež se nachzej ve vzjemnm vnitřnm vztahu přm souvislosti, takže jde o vce projevů thož činu. Proto při každm posouzen jednotlivho přpadu je třeba zkoumat nejen zvažn důvody svědom a trvalost myslu, ale tž vzjemnou vnitřn propojenost opakujcho se jednn tže osoby.
Nejvyšš soud navrhuje zrušen jak 269 a 270 trestnho zkona, tak 22 odst. 1 brannho zkona na zkladě vkladu, kterm ozřejmuje koloběh a provzanost vzjemnho chovn vojensk sprvy a soudů. Uvd, že vojensk sprvě 22 odst. 1 brannho zkona umožňuje opětovn povolvn k nstupu do vojensk činn služby, jehož neuposlechnut zakld trestn čin, a 269 trestnho zkona nevylučuje opakovan odsouzen za tento trestn čin. Protistavnost všech těchto norem je spatřovna ve vzjemnm rozporu; vojensk sprva se ct povinna vyžadovat potrestn takovch osob i v přpadech, na něž je sice - dle stanoviska stavnho soudu - třeba aplikovat princip "ne bis in idem", avšak obecn soudy se ct vzny vždy a znovu každ jednotliv nenastoupen vojensk služby chpat jako nov trestn čin.
Dle stanoviska Nejvyššho soudu vznik tak situace, kter je z hlediska prvnho sttu nenosn, protože na jedn straně zkon občanovi ukld konkrtn vznamnou povinnost, ale splněn tto povinnosti je nevynutiteln. stavn soud je však nzoru, že v danm přpadě nejde o vynutitelnost povinnosti, neboť kter povinnost vyžadujc aktivn jednn osob je vůbec vynutiteln? Nejde o splněn tto povinnosti, ale o trestn sthn jejho nesplněn. To je věc soudů, kter mus každ jednotliv přpad zvžit přiměřeně jeho okolnostem. K tomu směřuje např. i 294 trestnho zkona, podle něhož nen trestnm činem chovn, kter sice vykazuje znaky 270 trestnho zkona, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je však mal. Na druh straně však ve věcech podle 269 a 270 trestnho zkona nen - podle okolnost jednotlivho přpadu - vyloučeno ani ukldn trestů nepodmněnch.
Na nepřiměřen vklad zkona reagovala ministryně spravedlnosti podnm stžnosti pro porušen zkona v přpadech opětovnho odsouzen pro nenastoupen vojensk služby u osob, kter již dřve trvale odmtly vojenskou službu z důvodů svědom a nboženskho vyznn a byly za to již dřve pravomocně odsouzeny. Budiž řečeno, že v jin souvislosti se obrtila se stžnost pro porušen zkona na Nejvyšš soud v přpadě osoby, kter byla odsouzena k trestu odnět svobody v trvn jednoho roku nepodmněně a kter - přestože vojenskou službu vykonala - později opětovně nenastoupila na pětidenn vojensk cvičen. Prvě v tomto přpadě bylo ve stžnosti poukzno na 294 trestnho zkona a na nepřiměřenost stanovenho trestu.
Ve skutečnosti však nejde o to, zda brann zkon cosi "umožňuje" a trestn zkon cosi "nevylučuje", ale mnohem spše o to, zda oba zkony v celm kontextu stavnho pořdku něco přikazuj, totiž zda brann zkon přikazuje vojenskm sprvm iniciovat trestn sthn v uvedench přpadech a zda trestn zkon přikazuje obecnm soudům tyto osoby opětovně trestně sthat za tž čin i se zřetelem na platn stavn principy. Tak tomu však nen. Naopak, stavn princip čl. 40 odst. 5 Listiny zřetelně a jednoznačně vylučuje opětovn odsouzen za tž čin.
Pokud jde o nvrh na zrušen 22 odst. 1 brannho zkona, dospěl stavn soud předně k zvěru, že z hlediska principu "ne bis in idem" nelze opětovn povolvn k vojensk činn službě vojenskou sprvou vzhledem ke zněn brannho zkona zcela vyloučit pouze za předpokladu, že by tento zkon byl vykldn bez ohledu na nslednou soudn ochranu občanů. Uveden stavn princip se totiž vztahuje pouze na trestn sthn a proti tto eventualitě skt dostatečnou ochranu. To vyplv jednoznačně z textu člnku 40 odst. 5 Listiny, podle něhož nikdo nemůže bt trestně sthn za čin, pro kter již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Lze proto namtnout, že - i když opětovn povolvn brann zkon samo o sobě vslovně nezakazuje - je v přpadech osob, jež byly pro odmtnut služby již jednou odsouzeny anebo zproštěny obžaloby, jejich opětovn povoln z hlediska principu přiměřenosti, kter plat v prvnm sttě, zbytečn, neboť nen vhodnm prostředkem k dosažen ždanho cle, totiž vkonu služby, jestliže soud spln svou povinnost a aplikuje princip "ne bis in idem" všude, kde je povinen tak učinit. Jdrem problmu tedy nen chovn vojenskch sprv, ale předevšm obecnch soudů v přpadě, že princip "ne bis in idem" nerespektuj.
Za tto situace je proto na mstě hledat jin možnosti interpretace brannho zkona tam, kde povolvac činnost vojenskch sprv v konečnm efektu narž na stavn principy a přinš sttu zbytečn vdaje nejen soudn, ale i vdaje na oprvněnou obhajobu postižench osob. Stt mus počtat s tm, že bude hradit nklady takov obrany všude tam, kde v důsledku nesprvnho řednho postupu postiženm vznikly nklady na obhajobu (v přpadě uvedenm pod č. 32/1997 Sb. nklady uhradilo Ministerstvo spravedlnosti). Je na ministru obrany, aby uvžil možnosti řešen tto nesrovnalosti cestou internch pokynů.
Povaha 22 odst. 1 brannho zkona i uveden okolnosti nesvědč pro zrušen tohoto ustanoven. Garance stavnho principu "ne bis in idem" je třeba v přpadech opětovnho povolvn k vkonu vojensk služby hledat předevšm u soudn moci. stavně konformn rozhodovn soudů zůstv primrnm prostředkem, kter poskytuje nejen činnou ochranu prv zaručench Listinou, ale může a m tž podntit orgny vojensk sprvy ke hledn takovch cest a způsobů, jež by zabrnily veden zbytečnch a nkladnch soudnch sporů sttem. stavnmu soudu nezbv než stejně, jak to již učinil ve svm nlezu ze dne 28. srpna 1997 sp. zn. IV. S 82/97, opakovat obecnm soudům, že "jestliže trestn zkon v ustanoven 269 odst. 1 stanov podstatně přsnějš trest pro toho, kdo nenastoup vojenskou službu s myslem vyhnout se j trvale, je nepřijateln vykldat toto ustanoven tak, že trvale je vlastně dočasně či krtkodobě. Při takovm vkladu by četnost trestnch činů byla určovna vlastně počtem povoln ke službě, kter orgn vojensk sprvy vyd. Je nepochybn, že i po odsuzujcm rozsudku za prvn takov čin je možn doručit povolvac rozkaz nov, jeho neuposlechnut však nelze hodnotit jako nov trestn čin, byl-li v předchozm soudnm řzen zjištěn mysl nenastoupit službu trvale." Dosavadn judikatura stavnho soudu je tedy jednoznačn a skt dostatek interpretačnch instrumentů k tomu, aby soudy tam, kde došlo k porušen zsady "ne bis in idem", zashly. K tomu postač při současn prvn pravě dosavadn zněn 269 a 270 trestnho zkona, jakkoli si stavn soud dokže představit pravu, kter v budoucnu bude lpe odpovdat potřebm tto problematiky. stavn soud rozhoduje nicmně pouze "de lege lata", a proto mu nezbylo, než konstatovat, že ani 269 a 270 trestnho zkona nelze charakterizovat jako protistavn, jestliže jejich interpretace nevylučuje vklad, kter stavn zsadu člnku 40 odst. 5 Listin y respektuje.
Odlišné stanovisko v této věci zaujali podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudci JUDr. Ivana Janů a JUDr. Pavel Varvařovský.