Sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ve věci návrhu na zrušení § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 369/2012 účinný od 01.05.2013
| Schválené: | 16.10.2012 |
| Účinnost od: | 01.05.2013 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | OBČANSKÉ PRÁVO PROCESNÍ., TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Lhůty v občanském právu., Šeky. Šekové právo., Směnky. Směneční právo. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 16/12 dne 16. října 2012 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu K. Š. na zrušení § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
I. Ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se ve slovech "do tří dnů" a ve slovech "v téže lhůtě" ruší uplynutím dne 30. dubna 2013. II. Ve zbylých částech se návrh na zrušení § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, odmítá.
Odůvodněn
I.
Rekapitulace nvrhu navrhovatelky
1. Včas a řdně podanou stavn stžnost se navrhovatelka domh, aby stavn soud zrušil nlezem rozsudek Vrchnho soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 5 Cmo 270/2010-112. Řzen o stavn stžnosti je vedeno pod sp. zn. IV. S 376/11. S nvrhem na zrušen uvedenho rozsudku se domhala rovněž zrušen 175 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen "o. s. ř."), a to zejmna z nsledujcch důvodů:
2. Krajsk soud v st nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 17. června 2010 č. j. 37 Cm 419/2009-84 zrušil směnečn platebn rozkaz Krajskho soudu v Ostravě č. j. 32 Cm 76/2009-14 ze dne 25. 2. 2009. Proti tomuto rozsudku podal žalobce, společnost GORASAN COMPANY LIMITED, Theklas Lysioti 35, EAGLE STAR HOUSE, 6th floor, P. C. 3030, Limassol, Cyprus, (v řzen o stavn stžnosti navrhovatelky stavnm soudem evidovan pod sp. zn. IV. S 376/11 vedlejš častnk, dle jen "žalobce"), odvoln. V odvolacm řzen Vrchn soud v Praze změnil rozsudek Krajskho soudu v st nad Labem - pobočky v Liberci tak, že směnečn platebn rozkaz Krajskho soudu v Ostravě č. j. 32 Cm 76/2009-14 ze dne 25. 2. 2009 ponechal v platnosti. Podle nzoru navrhovatelky Vrchn soud v Praze v uvedenm rozsudku rozhodl předevšm v rozporu s ustanovenm 3 zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů, v rozporu s ustanovenmi 1, 2, 120 a 134 o. s. ř., v rozporu s čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), a tm porušil prvo navrhovatelky na spravedliv proces. Vrchn soud v Praze v tomto přpadu (ale nejen v tomto přpadu) totiž směnečn spory podle navrhovatelky nerozhoduje nestranně a vykld zkon (předevšm 120 a 134 o. s. ř.) myslně zcela chybně, v rozporu se zněnm a smyslem zkona, v rozporu s judikaturou Nejvyššho soudu a v rozporu s obecně pojmanmi zsadami morlky, spravedlnosti a v rozporu s dobrmi mravy.
3. Směnečn spory podle navrhovatelky soud v Česk republice jen určit senty, kter se na tuto problematiku specializuj a řd se vhradně zkonem č. 191/1950 Sb., směnečn a šekov, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon směnečn a šekov") a 175 o. s. ř. a ždn jin čsti občanskho zkonku, občanskho soudnho řdu ani jin předpisy včetně stavy Česk republiky (dle jen "stava"), Listiny a mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod pro ně neexistuj.
4. K dokreslen okolnost prvě projednvanho přpadu pak navrhovatelka zejm. uvd, že přibližně v roce 2002 poskytovala společnost FAST FINANCE, s. r. o., drobn půjčky velkmu počtu klientů. Půjčky byly podle smlouvy splceny tak, že pracovnk poskytovatele půjčky si každ tden chodil pro spltky. V průběhu splcen však poskytovatel půjček přestal pro spltky dochzet a poslal klientům dopis se sdělenm, že se rozhodl změnit způsob splcen tak, že klienti budou poslat penze měsčně složenkou. Přestože klient se změnou smlouvy nesouhlasil, poskytovatel přestal pro spltky dochzet, a tak přivedl dlužnka do prodlen. Po určit době věřitel podal nvrh na vydn platebnho rozkazu na zaplacen dlužn čstky včetně roků. Protože dlužnci (klienti) většinou nemaj ždn prvnick ani ekonomick vzděln, neuměli se brnit a nakonec vše zaplatili, většinou včetně nkladů exekuce. Po skončen exekuce, kdy jim exekutor potvrdil, že cel dluh byl uhrazen, pokldali tuto zležitost za skončenou a většinu psemnost v tto věci si již neschovali. Společnost FAST FINANCE, s. r. o., počkala několik let (v průběhu nichž indosovala směnky na žalobce) a pot bylo podno několik tisc směnečnch žalob. Naprost většina žalovanch vůbec nev, o co jde, a nen schopna adekvtně reagovat a do směnečnch nmitek napše jen to, že půjčku i s přslušenstvm splatila a že nic nedluž. Čstku okolo 10 000 Kč si totiž podle navrhovatelky většinou nepůjčuj bohat a vzdělan lid. Pokud si někdo půjč čstku 10 000 Kč, nemv svho advokta ani dostatečn znalosti prva. Po doručen směnečnho platebnho rozkazu m přitom 3 dny na to, aby si advokta obstaral a současně, aby mu zaplatil několik tisc korun jako zlohu. I když se to některm žalovanm podař, nastane dalš problm. Půjčky byly poskytovny v roce 2002, žaloby byly podvny v letech 2008-2009. Po tolika letech žalovan většinou už nemaj potřebn doklady ani si přesně nepamatuj, jak cel věc probhala; advokt tedy nem potřebn podklady pro vypracovn relevantnch nmitek - navc mu na to většinou zbvaj jeden až dva dny. Soudy pak podle navrhovatelky vydvaj rozsudky, v nichž ponechvaj směnečn platebn rozkaz v platnosti s tm, že konstatuj přsnost směnečnho řzen a rigiditu zkona. Pokud už se soud prvnho stupně věc zabval a směnečn platebn rozkaz zrušil, žalobce se odvolal a vrchn soud vždy rozsudek krajskho soudu změnil tak, že se směnečn platebn rozkaz ponechv v platnosti.
5. V tto souvislosti je podle navrhovatelky přznačn stanovisko JUDr. Zdeňka Kovařka (soudce Vrchnho soudu v Praze a přednho odbornka na směnečn prvo v Česk republice) např. v člnku K dokazovn o pravosti podpisu směnky. Prvn rozhledy, 2010, č. 8, s. 267-272, kde tento autor podle navrhovatelky zsadně preferuje majitele cennho papru, tedy směnky.
6. Nadto je třeba si podle navrhovatelky uvědomit, že směnečn prvo, jak ho prezentuje zkon směnečn a šekov, bylo formulovno ve druh polovině 19. stolet a od t doby nedoznalo vznamnějšch změn. Održ tak realitu 19. stolet, kdy byly směnky použvny jen v poměrně zkm okruhu osob, kter se většinou znaly přmo nebo prostřednictvm společnch znmch. Dnes se užvn směnek mimo užit v obchodnch vztazch rozšřilo i na použvn předevšm blankosměnek různmi nebankovnmi osobami, mnohdy pochybnmi až podvodnmi, kdy jsou blankosměnky užvny k zskn různch neoprvněnch či podvodnch zisků a soudy svm přepjatm formalismem jim k tomu pomhaj.
7. V souladu s těmito obecnmi souvislostmi je pak podle navrhovatelky zřejm, že remitent a žalobce postupuj ve shodě a k indosaci směnek - to znamen i směnky, kde je jako dlužnk uvedena navrhovatelka - došlo jen proto, aby se žalobce vyhnul kauzlnm nmitkm, přpadně i proto, aby se vyhnul placen dan (proto zřejmě převedl směnky na kyperskou společnost).
8. Navrhovatelka se domnv, že soudy by měly rozhodovat nestranně a ne hjit zjmy vlastnků cennch paprů, zvlště v přpadě, že se jedn zcela zjevně o nemorln, možn i myslně podvodn jednn žalobce a jeho prvnho předchůdce. To ostatně dokld postup žalobce i v přpadě navrhovatelky. Remitent nikdy nevznesl ždn nrok na zaplacen smluvn pokuty ani ždn jin nrok. Neměl dokonce vůči navrhovatelce ždnou splatnou pohledvku, a nebyl proto oprvněn zajišťovac blankosměnku doplnit. Přesto blankosměnku doplnil a indosoval na žalobce. O tto skutečnosti nikdo navrhovatelku neinformoval, směnka j nebyla předložena ani při splatnosti, takže o jej existenci neměla ponět. V tto situaci pak žalobce podal žalobu a soud vydal směnečn platebn rozkaz. Zatmco žalobce měl na přpravu žaloby, jakož i celho postupu, několik let, navrhovatelka m tři dny na to, aby podala proti směnečnmu platebnmu rozkazu nmitky; k později podanm nmitkm soud nepřihlž. Protože navrhovatelka předmětnou blankosměnku nepodepsala, nevěděla vůbec, o co jde, a během tř dnů musela uvst vše, co proti směnečnmu platebnmu rozkazu namt. Tm je nepochybně porušena rovnost častnků v řzen. Proto je podle jejho nzoru potřeba zrušit 175 o. s. ř. a směnečn řzen podřdit obecnmu řzen, aby žalovan měl možnost se řdně brnit uplatněn směnečnho nroku.
9. Kromě argumentace vžc se k principům směnečnho řzen - tak jak byla v jejich vůdčch linich prvě nastněna - navrhovatelka (stěžovatelka) obecnm soudům ještě vytk, že ji zatžily důkaznm břemenem v otzce pravosti podpisu na směnce a že psmoznaleck posudek, z něhož v řzen vychzely, byl nekvalitn (stěžovatelka v stavn stžnosti napřklad podrobně rozebr, zda znalcem v rmci jeho zkoumn srovnateln podpisy byly pro stěžovatelku typickmi či nikoli).
10. Ze všech vše uvedench důvodů tedy navrhovatelka stavnmu soudu navrhuje, aby vydal nlez, kterm rozsudek Vrchnho soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 5 Cmo 270/2010-112 zrušuje, a rovněž navrhuje ve smyslu 64, resp. 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu"), aby přijal nlez, kterm zruš ustanoven 175 o. s. ř.
II.
Průběh řzen před stavnm soudem a jm učiněn zjištěn z vyždanho spisovho materilu
11. Usnesenm ze dne 2. 5. 2012 č. j. IV. S 376/11-23 dospěl IV. sent stavnho soudu k zvěru, že uplatněnm 175 odst. 1 o. s. ř. ve slovech "do tř dnů" a ve slovech "v tže lhůtě" nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, pročež nvrh navrhovatelky na zrušen napadenho ustanoven, resp. toliko jeho čsti, postoupil k rozhodnut plnu stavnho soudu podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.
12. stavn soud si vyždal spisovou dokumentaci a vyzval častnky řzen, aby se vyjdřili k nvrhu na zrušen napadenho ustanoven.
13. Z vyždanho spisovho materilu Krajskho soudu v st nad Labem - pobočky v Liberci evidovanho pod sp. zn. 37 Cm 419/2009 zjistil, že směnečnm platebnm rozkazem č. j. 32 Cm 76/2009-14 ze dne 25. 2. 2009 uložil Okresn soud v Ostravě navrhovatelce povinnost uhradit žalobci směnečn penz ve vši 30 751 Kč spolu s šestiprocentnm ročnm rokem od 9. 4. 2008 do zaplacen, směnečnou odměnu ve vši 103 Kč a na nhradě nkladů řzen čstku ve vši 16 880,50 Kč.
14. Proti předmětnmu směnečnmu platebnmu rozkazu podala navrhovatelka včasn nmitky (tyto nmitky vznesla sama, bez pomoci prvnho zstupce). Uvděla, že nikdy nevyplnila ani nepodepsala blankosměnku na směnečnou sumu 30 751 Kč. Uveden směnka je podle navrhovatelky podvodem už jen z důvodu falešnho podpisu. Navrhovatelka nepoprala uzavřen smlouvy o půjčce se společnost FAST FINANCE, s. r. o., ovšem bez jakhokoliv podpisu předložen blankosměnky. Půjčku nadto stle splc. V rmci nmitek navrhovatelka současně ždala, aby řzen ve věci bylo z důvodu jejho trvalho bydliště ve V. postoupeno mstně přslušnmu soudu v Liberci.
15. Usnesenm Nejvyššho soudu č. j. 4 Nd 305/2009-34 ze dne 18. 9. 2009 byla projednvan věc přikzna k projednn a rozhodnut Krajskmu soudu v st nad Labem - pobočce v Liberci.
16. Krajsk soud v st nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl svm rozsudkem ze dne 17. 6. 2010 č. j. 37 Cm 419/2009-84 tak, že zrušil směnečn platebn rozkaz Krajskho soudu v Ostravě č. j. 32 Cm 76/2009-14 ze dne 25. 2. 2009 (vrok I). Dle zavzal žalobce zaplatit navrhovatelce do tř dnů od prvn moci tohoto rozsudku na nhradě nkladů nmitkovho řzen čstku ve vši 23 445,80 Kč k rukm JUDr. J. B., advokta (vrok II). Konečně stanovil, že žalobce je povinen zaplatit do tř dnů od prvn moci tohoto rozsudku Česk republice - Krajskmu soudu v st nad Labem na nhradě nkladů řzen čstku ve vši 2 870 Kč (vrok III).
17. K věci sam pak Krajsk soud v st nad Labem - pobočka v Liberci v obshlm odůvodněn zejmna uvedl, že podle zvěrů znaleckho posudku je sporn podpis na originle předmětn směnky s velkou pravděpodobnost podpisem navrhovatelky. Přesto však shledal nmitku navrhovatelky tkajc se pravosti podpisu směnky důvodnou. Psmoznaleckm zkoumnm lze totiž podle soudu vyslovit i kategorick zvěr stavc mimo jakoukoliv pochybnost to, zda zkouman podpis je či nen pravm, spontnnm podpisem určit osoby. Kategorick zvěr přitom v prvě projednvan věci znalec nevyslovil podle krajskho soudu i přesto, že ve svm posudku konstatoval dostatek kvalitnho srovnvacho materilu.
18. Proto krajsk soud uzavřel, že v řzen nebylo prokzno, že by podpis na směnce, při vznesen nmitce nepravosti podpisu směnky zpochybňujc pravost a pravdivost směnky coby soukrom listiny, byl s jistotou pravm podpisem navrhovatelky. Za tto situace pak soud shledal nmitku navrhovatelky jako zcela důvodnou a napaden směnečn platebn rozkaz vzhledem k tto skutečnosti za použit ustanoven 175 odst. 4 o. s. ř. v plnm rozsahu zrušil.
19. Pokud navrhovatelka podle krajskho soudu dle ve svch nmitkch poukazovala na skutečnost, že uzavřela se společnost FAST FINANCE, s. r. o., blže nespecifikovanou smlouvu o půjčce bez jakhokoliv podepsn předložen blankosměnky, pak soud takov nmitkov tvrzen hodnotil jako neurčit a neprojednateln, neboť z uveden nmitky nebyla podle krajskho soudu vůbec zřejm polemika s předloženou směnkou. Za tto situace, kdy žalovan v nmitkch poprala pravost podpisu na předložen směnce, je ze zbytku nmitek zřejm, že fakticky netvrdila konkrtn funkci směnky (ať platebn či zajišťovac) k přpadn blže nespecifikovan smlouvě o půjčce uzavřen se společnost FAST FINANCE, s. r. o., tedy subjektem navc odlišnm od žalobce, taktž ani netvrdila a nekonkretizovala obsah kauzlnho vztahu. Takto koncipovanou nmitku tedy krajsk soud hodnotil jako zcela neurčitou a neprojednatelnou, když z uveden nmitky podle soudu nen zřejm, co by vůbec mělo bt předmětem řzen o takov nmitce. Pro plnost krajsk soud v odůvodněn svho rozhodnut ještě uvedl, že pokud ze strany za prvnho zstupce navrhovatelky byly v rmci stnho jednn ve věci dne 10. 12. 2009 vzneseny dalš nmitky, pak krajsk soud k uvedenm nmitkm nepřihlžel s ohledem na ustanoven 175 odst. 4 o. s. ř., neboť uveden nmitky byly vzneseny po uplynut zkonn třdenn lhůty pro podn nmitek.
20. K odvoln žalobce rozhodl Vrchn soud v Praze svm rozsudkem ze dne 11. 11. 2010 č. j. 5 Cmo 270/2010-112 tak, že změnil prvostupňov rozsudek, když směnečn platebn rozkaz Krajskho soudu v Ostravě č. j. 32 Cm 76/2009-14 ze dne 25. 2. 2009 ponechal v platnosti (vrok I). Vrokem II určil navrhovatelce povinnost zaplatit žalobci na nhradu nkladů řzen před soudy obou stupňů 17 380 Kč do tř dnů od prvn moci tohoto rozsudku k rukm prvnho zstupce žalobce. Vrokem III konečně navrhovatelku zavzal zaplatit Česk republice, Krajskmu soudu v st nad Labem - pobočce v Liberci na nhradu nkladů řzen 2 870 Kč do tř dnů od prvn moci tohoto rozsudku.
21. Podle vrchnho soudu - alespoň jak se podv z odůvodněn jeho rozhodnut - je jistě možn kategoricky konstatovat, zda podpis na směnce je nebo nen prav. Ovšem kategorick zvěry ve smyslu vysloven pravosti podpisu se u renomovanch znalců podle vrchnho soudu prakticky nevyskytuj. Krajsk soud přitom evidentně nevyšel z jm zmiňovanho posudku jako celku. Hodnocen soudu prvnho stupně lze předevšm vytknout, že samotn znaleck posudek považuje na jednu stranu za konzistentn a znalec podle krajskho soudu logicky a přesvědčivě odůvodnil svůj zvěr, ovšem na druhou stranu krajsk soud znaleck posudek nepovažoval za důkaz průkazn, byť zde šlo o jen nepatrn stupeň nepravděpodobnosti pravosti podpisu navrhovatelky. Odvolac soud tedy nesdl nzor soudu prvnho stupně, že se žalovan (navrhovatelka) vznesenou nmitkou nepravosti podpisu ubrnila povinnosti uložen j směnečnm platebnm rozkazem, neboť podpis na směnce je s vysokou mrou pravděpodobnosti jejm podpisem. Co se ovšem tk ostatnch nmitek navrhovatelky, ty byly podle vrchnho soudu krajskm soudem sprvně posouzeny jako neurčit, respektive opožděn, tedy ve svm důsledku neprojednateln a pojmově nezpůsobil zvrtit povinnost plnit ze směnečnho platebnho rozkazu.
22. Sent Parlamentu Česk republiky jako častnk řzen ve svm vyjdřen k nvrhu zejmna zrekapituloval nvrh stěžovatelky (navrhovatelky). Dle konstatoval, že byť nvrh formlně žd zrušen celho 175 o. s. ř., z obsahu podn je podle Sentu Parlamentu Česk republiky patrn, že stavně spornou m bt zejmna lhůta tř dnů k podn nmitek proti směnečnmu platebnmu rozkazu. K tomu pak zejmna Sent Parlamentu Česk republiky zdůraznil, že ždn z novel tkajcch se předmětnho ustanoven [tedy zkon č. 519/1991 Sb. (činn od 1. 1. 1992), zkon č. 238/1995 Sb., zkon č. 30/2000 Sb. a zkon č. 7/2009 Sb.] neaspirovala na koncepčn změnu regulace směnečnho (šekovho) platebnho rozkazu. Ovšem 18. 5. 2012 předložila vlda Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky nvrh zkona, kterm se měn občansk soudn řd a někter dalš zkony (sněmovn tisk čslo 686, prvn čten nvrhu zkona je zařazeno na pořad čtyřict schůze Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky začnajc 5. 6. 2012), kterm se slovo "tř" ve smyslu aktulnho zněn 175 odst. 1 o. s. ř. nahrazuje čslem "8" s tm, že lhůta tř kalendřnch dnů se jev přliš krtkou - dlužnci nemohou na vydan směnečn (šekov) platebn rozkaz adekvtně reagovat. Zroveň předseda Sentu Parlamentu Česk republiky vyjdřil souhlas s upuštěnm od stnho jednn ve smyslu 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
23. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky jako častnk řzen ve svm vyjdřen k nvrhu toliko zrekapitulovala legislativn proces, z něhož novely dotkajc se 175 o. s. ř. vzešly. Za tohoto stavu nelze tedy podle Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky než vyjdřit stanovisko, že zkonodrn sbor byl přesvědčen o souladu zmiňovanch novelizujcch zkonů s stavou a prvnm řdem Česk republiky. Posouzen stavnosti 175 o. s. ř. je tak plně na stavnm soudu. Zvěrem vyjdřen k nvrhu předsedkyně Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky vyjdřila za Poslaneckou sněmovnu souhlas s upuštěnm od stnho jednn ve smyslu 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
24. Navrhovatelka ve sv replice k vyjdřen častnků řzen zejmna uvedla, že 175 o. s. ř. je použiteln (vyjma třdenn lhůty) u "klasick směnky". U blankosměnek je situace podle navrhovatelky odlišn v tom, že žalovan mnohdy nevěd, proč byla směnka doplněna (pokud vůbec věd o jej existenci). V přpadě blankosměnek tedy nen sporn podle navrhovatelky jen ona třdenn lhůta, ale tž koncentrace řzen zakotven v odstavcch 1 a 4 posuzovanho zkonnho ustanoven; žalovan totiž o směnce nic nev a ve třech dnech m uvst vše, co proti směnečnmu platebnmu rozkazu namt. Z toho důvodu navrhovatelka trv na tom, aby stavn soud zrušil cel 175 o. s. ř. V zvěru sv repliky navrhovatelka souhlasila s upuštěnm od stnho jednn ve smyslu 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
25. Od stnho jednn stavn soud v souladu s 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu upustil, neboť dospěl k zvěru, že od něj nebylo lze očekvat dalš objasněn věci, a častnci řzen s upuštěnm od stnho jednn vyslovili souhlas.
III.
Petit nvrhu a dikce napadenho prvnho předpisu
26. Navrhovatelka se nvrhem domh zrušen 175 o. s .ř., v platnm zněn. Ustanoven 175 o. s. ř. zn:
"(1) Předlož-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti nen důvodu pochybovat, a dalš listiny nutn k uplatněn prva, vyd na jeho nvrh soud směnečn (šekov) platebn rozkaz, v němž žalovanmu ulož, aby do tř dnů zaplatil požadovanou čstku a nklady řzen nebo aby v tže lhůtě podal nmitky, v nichž mus uvst vše, co proti platebnmu rozkazu namt. Směnečn (šekov) platebn rozkaz mus bt doručen do vlastnch rukou žalovanho. Nelze-li nvrhu na vydn platebnho rozkazu vyhovět, nařd soud jednn.
(2) Ustanoven 174 odst. 4 se použij obdobně.
(3) Nepod-li žalovan včas nmitky nebo vezme-li je zpět, m směnečn (šekov) platebn rozkaz činky pravomocnho rozsudku. Pozdě podan nmitky nebo nmitky, kter neobsahuj odůvodněn, soud odmtne. Podan nmitky soud odmtne tž tehdy, podal-li je ten, kdo k podn nmitek nen oprvněn.
(4) Pod-li žalovan včas nmitky, nařd soud k jejich projednn jednn; k nmitkm později vznesenm však již nelze přihlžet. V rozsudku soud vyslov, zda směnečn (šekov) platebn rozkaz ponechv v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakm rozsahu.
(5) Vezme-li žalovan nmitky zpět, soud usnesenm řzen o nmitkch zastav; jednn nen třeba nařizovat.
(6) Opravnm prostředkem jen proti vroku o nkladech řzen je odvoln."
K prvě uvedenmu budiž učiněna poznmka:
27. Z rekapitulace jak nvrhu stěžovatelky (navrhovatelky), tak dosavadnho průběhu řzen před obecnmi soudy je zřejm, že těžištěm tohoto rozhodnut je směnka, respektive jej prava procesn a hmotněprvn. Ovšem jak z hlediska historickho, tak i legislativně-technickho je směnka - prava v prvnm řdu Česk republiky v tomto ohledu nen vjimkou - doprovzena šekem, byť jeho využit je i v současn době mnohem mně čast a nadto poněkud užš; šek se zsadně využv toliko jako platebn prostředek. Vzdor prvě uvedenmu - a to i vzhledem k dikci plnem stavnho soudu přezkoumvanho zkonnho ustanoven - se toto rozhodnut dotk (alespoň formlně) prvě i šeku. To se održ v celkov koncepci tohoto rozhodnut, jež se argumentačně vymezuje vůči směnce a jej pravě - nebylo by ostatně ani sprvn, už s ohledem na aplikačn praxi, vztahovat zvěry stavnho soudu v tomto rozhodnut učiněn bez dalšho i na šek - nicmně důsledky vah stavnho soudu maj přiměřeně dopad i na pravu šekovho prva, ač to nebude vždy apriorně zdůrazňovno. Zkonodrcem zvolen legislativně-technick řešen je totiž stran možnosti plnho oddělen obou cennch paprů poněkud limitujc.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatelky k podn nvrhu
28. Jak již bylo vše uvedeno, navrhovatelka podala nvrh na zrušen citovanho ustanoven společně s stavn stžnost podle 72 a nsledujcch zkona o stavnm soudu. Jej aktivn legitimace se tak opr o ustanoven 64 odst. 1 psm. e), resp. 74 zkona o stavnm soudu. V souladu s těmito ustanovenmi musel tedy stavn soud nejprve zkoumat, zda jsou podmnky pro podn takovho nvrhu v přpadě stěžovatelky (navrhovatelky) splněny. Navrhovatelka přitom k stavn nekonformitě ustanoven 175 o. s. ř. v stavn stžnosti explicitně uvd: "Zatmco žalobce měl na přpravu žaloby několik let, žalovan [rozuměj navrhovatelka - poznamenal stavn soud] m tři dny na to, aby podala proti směnečnmu platebnmu rozkazu nmitky, a k později podanm nmitkm soud nepřihlž. Protože žalovan předmětnou blankosměnku nepodepsala, nevěděla vůbec, o co jde, a během tř dnů musela uvst vše, co proti směnečnmu platebnmu rozkazu namt. Tm je nepochybně porušena rovnost častnků v řzen. Proto je podle mho nzoru potřeba zrušit 175 OSŘ a směnečn řzen podřdit obecnmu řzen, aby žalovan měl možnost se řdně brnit uplatněn směnečnho nroku ... Pokud si někdo půjč čstku [okolo deseti tisc korun], asi nem svho advokta ani dostatečn znalosti prva a po doručen směnečnho platebnho rozkazu m [tři] dny na to, aby [si advokta sehnal] a současně, aby [pro něj] sehnal několik [tisc korun jako zlohu]." V stavn stžnost napadenm rozhodnut (jde tedy samozřejmě o stavn stžnost evidovanou stavnm soudem pod sp. zn. IV. S 376/11) se v jeho relevantn čsti odůvodněn mimo jin prav: "Odvolac soud tedy nesdl nzor soudu prvnho stupně, že se žalovan vznesenou nmitkou nepravosti podpisu ubrnila povinnosti uložen j směnečnm platebnm rozkazem. Jinak pokud jde o ostatn nmitkov tvrzen, tak soud prvnho stupně sprvně takov tvrzen posoudil jako neurčit, přpadně opožděn, a jako takov ve svm důsledku neprojednateln, pojmově nezpůsobil zvrtit povinnost plnit ze směnečnho platebnho rozkazu." Vrchn soud tak navazuje na rozsudek Krajskho soudu v st nad Labem - pobočky v Liberci, kdy ten ve svm rozhodnut mj. uvedl: "Pokud žalovan dle ve svch nmitkch poukazovala na skutečnost, že uzavřela se společnost FAST FINANCE, s. r. o., blže nespecifikovanou smlouvu o půjčce bez jakhokoliv podepsn předložen blankosměnky, pak soud takov nmitkov tvrzen hodnot jako neurčit a neprojednateln, když z uveden nmitky nen vůbec zřejm polemika s předloženou směnkou. Za situace, kdy žalovan v nmitkch poprala pravost podpisu na předložen směnce, je ze zbytku nmitek zřejm, že fakticky netvrd konkrtn funkci směnky (ať platebn či zajišťovac) k přpadn blže nespecifikovan smlouvě o půjčce uzavřen se společnost FAST FINANCE, s. r. o., tedy subjektem navc odlišnm od žalobce, a taktž ani netvrd a nekonkretizuje obsah kauzlnho vztahu. Takto koncipovanou nmitku tedy soud hodnot jako zcela neurčitou a neprojednatelnou, když z nmitky nen zřejm, co by vůbec mělo bt předmětem řzen o takov nmitce." Hovoř-li v tto souvislosti oba soudy o nmitkch žalovan - navrhovatelky, odkazuj takto na nmitky, kter navrhovatelka (tehdy ještě prvně nezastoupen) zaslala krajskmu soudu, reagujc tak na poučen obsažen ve směnečnm platebnm rozkazu Krajskho soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2009 č. j. 32 Cm 76/2009-14. Navrhovatelka v nich zejmna uvedla: "Žalovan nikdy nevyplnila ani nepodepsala dne 18. 12. 2001 v Doln Poustevně blankosměnku na směnečnou sumu 30 751 Kč, jejž velmi špatn kopie byla žalovan zaslna jako přloha směnečnho platebnho rozkazu. Uveden blankosměnka předan soudu je podvod, protože se jedn o blank[o]směn[k]u celkově zfalšovanou, a to nejen z důvodů falešnho podpisu, kter rozhodně poprm ... Žalovan nepopr, že uzavřela se společnost FAST FINANCE, s. r. o., Hradebn 9/768, Praha 1, smlouvu o půjčce, avšak bez jakhokoliv podepsn vše uveden předložen blankosměnky. V přloze zaslm soudu kopie poštovnch poukzek, ktermi dokazuji, že předmětnou půjčku splcm."
29. Podle ustlen judikatury i literatury (srov. za všechny Wagnerov, E. a kol. Zkon o stavnm soudu s komentřem. Praha : ASPI 2007, s. 367 a nsl., i Šimček, V. stavn stžnost. 3. vyd. Praha : Linde, 2005, s. 230 a nsl. s judikatornmi odkazy tam uvedenmi) navrhovatelka přitom může navrhnout ke zrušen pouze takov předpis (jeho jednotliv ustanoven), jehož uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, tj. na jehož zkladě bylo vydno stavn stžnost napaden rozhodnut orgnu veřejn moci. Tato podmnka je přitom podle mněn stavnho soudu splněna, neboť jak plyne z citac prvě učiněnch, jakož i z povahy řzen před obecnmi soudy, z něhož stavn stžnost napaden rozhodnut vzešlo, předmětn ustanoven zkona bylo ve věci aplikovno a podle přesvědčen stavnho soudu je jeho aplikace způsobil zashnout do prva na spravedliv proces - jak se tomu stalo i v přpadě navrhovatelky - a to z důvodů, na něž sama navrhovatelka v stavn stžnosti explicitně upozorňuje a jež budou rozvedeny nže.
30. Nad rmec prvě uvedenho pak stavn soud v tto souvislosti odkazuje na svoji vlastn judikaturu [srov. přiměřeně např. nlez stavnho soudu sp. zn. II. S 3168/09 ze dne 5. 8. 2010 (N 158/58 SbNU 345)], podle nž spravedlnost mus bt přtomna vždy v procesu, kterm se interpretuje a aplikuje prvo. To plat i přesto, že představy o spravedlnosti jsou vlastn jen člověku jako psychofyzickmu, historickmu a socilnmu fenomnu a jen člověk s ohledem na komplexnost svho vědom a historickou kontinuitu ji může konstruovat, zpochybňovat nebo tak postupně realizovat. Na tom nic neměn ani skutečnost, že ideje spravedlnosti byly mnohokrt zneužity k největšm zločinům. Kdyby totiž v historickm a socilnm vvoji člověka převldla představa ztotožněn spravedlnosti s destrukc, cel lidsk společnost by se již dvno rozpadla. Lze tedy soudit, že byť jistě nen jednoduše možn definovat, co je spravedliv a co nikoliv, vchodisko snad přece jen spočv v postupn analze konfrontovan s již zmiňovanm historickm a socilnm vědomm. Vladimr Čermk při takovchto vahch, zde parafrzovanch [srov. Čermk, V. Otzka demokracie. 4) Hodnoty, normy a instituce. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelstv Olomouc, 1998, s. 156-157 (248 s.)], napřklad uzavr, že "[z]a evidentn datum spravedlnosti [je] možno obecně považovat princip neminem leadere ...".
31. Zmněn vchodiska se přitom podle mněn stavnho soudu mus projevit i při hodnocen vlastn aktivn legitimace navrhovatelky. Jak je patrno z vše uveden rekapitulace, vslovně namtan rozpor napadenho zkonnho ustanoven se zsadou rovnosti častnků se v rmci jej argumentace odvj zejmna od zmiňovan třdenn lhůty (srovnej rovněž dle). Tento zvěr ostatně plyne i z repliky navrhovatelky učiněn k vyjdřen častnků řzen, byť se zde formlně pozastavuje i nad zsadou koncentrace vyjdřenou v odstavcch 1 a 4 napadenho ustanoven, a to zejmna v souvislosti s blankosměnkami; čin to však způsobem, kdy proti zsadě nutc směnečnho (šekovho) dlužnka uvst vše, co proti platebnmu rozkazu namt, broj opět nhledem on lhůty - srovnej k tomu dikci navrhovatelky: "[Zatmco] u běžn směnky [směnečn dlužnci věd], o jakou směnku se jedn ..., u blankosměnky je situace odlišn. Podle [zkona směnečnho a šekovho] by měl remitent či jeho prvn nstupce směnku řdně předložit při splatnosti k placen, ale praxe je takov, že majitel směnky pod rovnou směnečnou žalobu a soudy tuto praxi připoušt s tm, že žalobou uplatněnou směnku majitel směnky předložil k placen cestou směnečn žaloby. Žalovan se však tmto postupem dostv do nerovnho postaven. [Žalovan mnohdy neznaj] důvod doplněn, směnečnou sumu ani splatnost směnky. A během [tř] dnů [maj] podat nmitky, v nichž mus uvst vše, co proti platebnmu rozkazu [namtaj], [neboť] k později podanm nmitkm nelze přihlžet." Zmněnou lhůtu přitom navrhovatelka napad i přesto, že nmitky včas alespoň formlně uplatnit stihla, a to dokonce tak, že jedna z těchto nmitek byla podle hodnocen soudu v řzen o ponechn směnečnho platebnho rozkazu v platnosti projednateln (totiž nmitka nepravosti podpisu navrhovatelky na předmětn směnce). Tu tedy stavn soud vžil, zda navrhovatelka i za tto situace může nestavnost 175 o. s. ř. dovozovat i z tto jeho dlč komponenty. Dospěl přitom k nzoru, že ji dovozovat může. Opačn zvěr by totiž nebyl pro svůj přepjat formalismus udržiteln. Znamenal by, že navrhovatelka by byla v procesně vhodnějšm postaven, pokud by se ani nepokusila požadavkům 175 o. s. ř. na ni jako žalovanou kladenm dostt a nsledně by bez dalšho namtala napřklad krtkost stanoven lhůty. Takovto přstup by si ovšem podle stavnho soudu nejen nic nezadal s absurdnost bludnho kruhu Hlavy XXII Josepha Hellera, kdy rovněž, přsně vzato, by za takovto situace mohla bt stavn stžnost vyhodnocena jako nepřpustn podle 75 zkona o stavnm soudu, nebyla-li by nadto posouzena jako "hran spor", resp. jako tzv. "collusive case" - srov. k tomu Filip, J. Vybran kapitoly ke studiu stavnho prva. vyd. 2., dopl. Brno : Masarykova univerzita, 2001, s. 391-392 (458 s.). Konečně by takovto přstup ve svm důsledku znamenal omezen samotn kontroly norem; v intencch prvě projednvanho přpadu [tedy nikoliv v rmci abstraktn kontroly stavnosti podle ustanoven 64 odst. 1 psm. a) a b) zkona o stavnm soudu] by tak nestavnost předmětn lhůty mohl zvažovat, kromě přslušnho sentu stavnho soudu v souvislosti s rozhodovnm o stavn stžnosti, toliko soud, měl-li by kupřkladu vydat směnečn platebn rozkaz, a namsto toho by postupoval v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy. Takov omezen možnosti iniciovat stavn přezkum norem stavnm soudem však podle stavnho soudu nem oporu ani v zkoně o stavnm soudu ani v stavnm pořdku Česk republiky a nazrno zejmna z pohledu samotn navrhovatelky by bylo lze ho vnmat jako Vladimrem Čermkem zmiňovan evidentn rozpor se spravedlnost. Přistoupil-li by tedy stavn soud na tento omezujc vklad, vzdlil by se obecně přijmanm spravedlnostnm představm a ocitl by se na prahu životu odcizen Slonovinov věže.
V.
stavn konformita legislativnho procesu
32. stavn soud rovněž v souladu s 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zkoumal, zda zkon (jeho jednotliv ustanoven), u kterho navrhovatelka namt protistavnost jeho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Napaden ustanoven bylo ovšem součst už původnho zněn občanskho soudnho řdu z roku 1963. Posouzen legislativnho procesu ve vztahu k původnmu zněn zkona by tedy znamenalo posuzovat soulad s již neplatnmi stavnmi předpisy platnmi v době přijet zkona. Vychzeje z 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, podle kterho je nepřpustn nvrh, jestliže stavn zkon, s nmž je podle nvrhu přezkoumvan předpis v rozporu, pozbyl před doručenm nvrhu stavnho soudu platnosti, tak stavn soud uvd, že v přpadě prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy dne 1. ledna 1993 je oprvněn přezkoumvat pouze jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoliv však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence [srov. k tomu přiměřeně nlez stavnho soudu ze dne 27. řjna 1999 sp. zn. Pl. S 10/99 (N 150/16 SbNU 115; 290/1999 Sb.)]. Z tohoto důvodu stavn soud posuzoval uvedenou proceduru pouze ve vztahu k novelm měncm původn ustanoven, tedy k zkonu č. 238/1995 Sb., k zkonu č. 30/2000 Sb. a k zkonu č. 7/2009 Sb. Z přslušnch sněmovnch tisků a dajů o průběhu hlasovn zjistil, že novely měnc napaden 175 o. s. ř. byly přijaty při dodržen kvor, stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy, řdně podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a vyhlšeny ve Sbrce zkonů; byly tedy vydny stavou předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence.
VI.
Vlastn posouzen nvrhu
33. stavn soud se zabval tvrzenm rozporem napadenho ustanoven se zsadou rovnosti častnků ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, kter je jako takov součst prva na spravedliv proces. Vyšel z toho, že zsada rovnosti častnků řzen je zakotvena v čl. 96 odst. 1 stavy a jako subjektivn prvo je deklarovna prvě v čl. 37 odst. 3 Listiny. Je jednm ze zkladnch principů, jimiž se mus soudn řzen vyznačovat. Vyjadřuje přitom skutečnost, že častnci řzen (strany) mus stt před soudem v rovnm postaven, aniž by byla jedna nebo druh strana jakkoli zvhodněna. Zkon tedy mus zajistit všem stranm sporu stejn možnosti k uplatněn jejich prv; všem častnkům mus dt možnost relně a efektivně jednat v soudnm řzen, tedy zejmna vyjadřovat se k tvrzenm protistrany, jakož i činit důkazn nvrhy a tak podobně (srov. přiměřeně nlez stavnho soudu ze dne 16. 6. 2011 sp. zn. III. S 3379/10, dostupn na http://nalus.usoud.cz). Skrze nerušenou realizaci procesnch oprvněn ze strany všech častnků řzen se totiž realizuje jejich subjektivn prvo na rovn postaven v rmci soudnho řzen. Pokud jsou prvn normou stanoven podmnky realizace procesnch oprvněn některho z častnků nedůvodně zkrceny, porušuje se tm i častnkovo zkladn prvo na spravedliv proces.
34. I v těchto intencch stavn soud ovšem nejprve zohlednil, že přichz-li v vahu stavně konformn vklad napadenho ustanoven, m tento přednost před jeho zrušenm [srov. k tomu napřklad nlez plna stavnho soudu ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. S 16/08 (N 203/58 SbNU 801; 310/2010 Sb.)]. Tento postup, vychzejc z principu minimalizace zsahu do činnosti ostatnch orgnů veřejn moci, vzal stavn soud v vahu i v prvě projednvan věci. Navrhovatelka totiž svm nvrhem ve smyslu 74 zkona o stavnm soudu žd zrušen " 175 OSŘ [a podřzen] směnečn[ho] řzen ... obecnmu řzen, aby žalovan měl možnost se řdně brnit uplatněn směnečnho nroku". Ochrana stavnosti - prvě proto, že je existencilně spojena mimo jin s onou minimalizac zsahu - ovšem přistupuje i k samotnmu rušen (nen-li stavně konformn vklad možn) ať již rozhodnut orgnů veřejn moci, či prvnho předpisu (jeho jednotlivho ustanoven) restriktivně [srov. k tomu přiměřeně napřklad nlez stavnho soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. IV. S 1521/10 (N 15/60 SbNU 153) nebo nlez stavnho soudu ze dne 8. 10. 1996 sp. zn. Pl. S 5/96 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996 Sb.)]. Proto musel stavn soud zvžit, zda je to citovan ustanoven občanskho soudnho řdu en bloc, jež znemožňuje - tedy, zda vůbec a pokud ano, tak proč - směnečnmu dlužnkovi brnit sv prva. Při těchto vahch přitom nemohl nerespektovat zvlštn povahu směnky a směnečnho řzen, kter co možn nejvce (alespoň za stvajc prvn pravy) zohledňuje vlastnosti směnky jako cennho papru - jej oběžnou povahu; jej snadn převoditelnost představuje jednu z jejch nejtypičtějšch (a tak vyhledvanch) vlastnost (srov. k tomu za všechny napřklad Kovařk, Z. K dokazovn o pravosti podpisu směnky. Prvn rozhledy, 2010, č. 8, s. 267-272). Tato vlastnost společně s jej likviditou koneckonců stla u samho zrodu směnky [srov. k tomu Kovařk, Z. Směnka a šek v Česk republice. 6. přeprac. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 1 a nsl. (642 s.)]; nebylo by tedy - bez nutnosti předkldat podrobnějš historickou analzu - podle stavnho soudu přiměřen podřizovat směnky zcela obecnmu civilnmu řzen, neboť by se tm z tohoto cennho papru stal jaksi "dlužn pis". Ostatně ani navrhovatelka svoji stavněprvn argumentaci v tomto směru přliš hlouběji nerozvd (a to ani v rmci sv repliky k vyjdřen častnků řzen). Naopak stavn stžnost lze v tto souvislosti podle stavnho soudu interpretovat tak (ostatně zmněn replika i zjištěn učiněn ze spisovho materilu Krajskho soudu v st nad Labem - pobočky v Liberci sp. zn. 37 Cm 419/2009 - srov. shora - tomu nasvědčuj), že onou skutečnost, jež ve svm důsledku způsobila porušen zkladnho prva navrhovatelky na spravedliv proces (resp. se na něm podlela), je navrhovatelkou vzpomenut třdenn lhůta ve smyslu 175 odst. 1 o. s. ř. určen zkonodrcem k podn nmitek. Z vše rekapitulovanch čst odůvodněn soudnch rozhodnut přitom v tto souvislosti podle stavnho soudu plyne, že se navrhovatelka ve svch nmitkch snažila namtat neexistenci pohledvky v rmci kauzln obrany. Krajsk soud ovšem - co do tto nmitky - konstatoval, že "[žalovan sice] ve svch nmitkch poukazovala na skutečnost, že uzavřela se společnost FAST FINANCE, s. r. o., blže nespecifikovanou smlouvu o půjčce bez jakhokoliv podepsn předložen blankosměnky, [ovšem takov nmitkov tvrzen soud] hodnot jako neurčit a neprojednateln, když z uveden nmitky nen vůbec zřejm polemika s předloženou směnkou." S tmto hodnocenm - tedy že jde o nmitky opožděn a neurčit - se ve svm stavn stžnost napadenm rozhodnut zcela ztotožnil i vrchn soud: "Odvolac soud tedy nesdl nzor soudu prvnho stupně, že se žalovan vznesenou nmitkou nepravosti podpisu ubrnila povinnosti, uložen j směnečnm platebnm rozkazem. Jinak [ale] pokud jde o ostatn nmitkov tvrzen, tak soud prvnho stupně sprvně takov tvrzen posoudil jako neurčit, přpadně opožděn, a jako takov ve svm důsledku neprojednateln, pojmově nezpůsobil zvrtit povinnost plnit ze směnečnho platebnho rozkazu." Prvě popsan skutkov stav přitom vnucuje otzku - a navrhovatelka na to v stavn stžnosti i v replice vslovně upozorňuje (srov. jej tvrzen, že vůbec nevěděla, o co jde, a během tř dnů musela uvst vše, co proti směnečnmu platebnmu rozkazu namt) - zda za situace, kdy směnka již nefunguje toliko jen jako institut užvan profesionly, ale naopak je použvna i za okolnost, kdy zejmna směnečnm dlužnkem je fyzick osoba, jež do směnečnho vztahu nevstoupila se změrem profesionln nebo podnikatelsk činnosti, je lhůta tř dnů přiměřen.
35. stavn soud se přitom problematikou lhůt a jejich spojitost s stavnmi garancemi zabval opakovaně, a to i v rmci řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů; budiž v tto souvislosti připomenuto, že kolem stavnho soudu v tomto typu řzen je posoudit stavnost napadench prvnch předpisů či jejich vymezench čst, eventulně posoudit, zda je možno napaden předpisy interpretovat a aplikovat stavně konformnm způsobem.
36. Jak tedy vyplynulo z předchozch čst tohoto odůvodněn, stoj stavn soud před kolem posoudit, zda třdenn lhůta dv směnečnmu dlužnkovi, ať už je jeho postaven v konkrtnm směnečnm vztahu jakkoliv, relnou možnost, aby mohl - zvlště s ohledem na specifika směnečnho řzen - vznšet kvalifikovan nmitky, tj. aby ve smyslu 175 o. s. ř. uvedl vše, co proti platebnmu rozkazu namt. Při hledn odpovědi na tuto otzku je třeba dle mněn stavnho soudu v prv řadě vyjt ze smyslu a čelu existence prvnho institutu lhůty. K tomu přitom již stavn soud konstatoval, že "[jeho smyslem] je snžen entropie (neurčitosti) při uplatňovn prv, resp. pravomoc, časov omezen stavu nejistoty v prvnch vztazch (což hraje zejmna důležitou roli z hlediska dokazovn v přpadech sporů), urychlen procesu rozhodovn s clem relnho dosažen zamšlench clů. Tyto důvody vedly k zaveden lhůt již před tisci lety" [srov. nlez stavnho soudu ze dne 17. 12. 1997 sp. zn. Pl. S 33/97 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)]. Rozsah stavnho přezkumu zkonnch ustanoven zakotvujcch lhůty pak stavn soud vymezil v nlezu sp. zn. Pl. S 46/2000 ze dne 6. 6. 2001 (N 84/22 SbNU 205; 279/2001 Sb.), kde uvedl, že v rmci kontroly stavnosti "může pouze rušit nestavn předpisy, přpadně jejich čsti, nen však jeho kolem reparovat nsledky, kter nastaly tm, že navrhovatel neuplatnil sv prvo ve stanoven lhůtě. Rušen lhůt porušuje zsady prvnho sttu, neboť vznamně zasahuje do principu prvnch jistot, kter je jednou ze zkladnch nležitost současnch demokratickch prvnch systmů. Lhůta sama o sobě nemůže bt [podle stavnho soudu] protistavn. Může se však takto jevit s ohledem na konkrtn okolnosti." Protistavnost lhůty může bt konstatovna teprve v dialogu s konkrtnmi okolnostmi posuzovan věci [srov. nlez stavnho soudu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. S 6/05 (N 226/39 SbNU 389; 531/2005 Sb.)]. Těmito okolnostmi podle stavnho soudu jsou:
1. Nepřiměřenost (disproporcionalita) lhůty ve vztahu k n časově omezen možnosti uplatněn stavně garantovanho prva (nroku), přpadně k n vymezenmu časovmu seku omezen subjektivnho prva. Zde stavn soud odkazuje na nlez sp. zn. Pl. S 5/03 ze dne 9. 7. 2003 (N 109/30 SbNU 499; 211/2003 Sb.) rušc ustanoven 3 a 6 zkona č. 290/2002 Sb., o přechodu některch dalšch věc, prv a zvazků Česk republiky na kraje a obce, občansk sdružen působc v oblasti tělovchovy a sportu a o souvisejcch změnch a o změně zkona č. 157/2000 Sb., o přechodu některch věc, prv a zvazků z majetku Česk republiky, ve zněn zkona č. 10/2001 Sb., a zkona č. 20/1966 Sb., o pči o zdrav lidu, ve zněn pozdějšch předpisů, jež představovala nepřiměřen omezen vlastnickho prva podle čl. 11 Listiny, tak jak jej zakazuje čl. 4 odst. 4 Listiny - v danm přpadě se jednalo o omezen prva užvn zemnch samosprvnch celků k jimi zskanmu nemovitmu majetku. Za stavně konformn soud tehdy považoval v rozhodovanm kontextu takovou prvn pravu, jež by toto omezen zakldala pouze ve zcela nezbytnm časovm rozsahu, nikoli ale lhůtu deseti let.
2. Svvole zkonodrce při stanoven lhůty (jejm zakotven anebo zrušen). Ve smyslu tohoto hlediska posuzovn stavnosti lhůty postupoval soud ve věci sp. zn. Pl. S 2/02 - nlez ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.), v nž za protistavn označil zrušen tam citovanch ustanoven občanskho zkonku, jmž zkonodrce zashl do legitimnho očekvn přesně vymezenho okruhu subjektů pouh jeden den před uplynutm lhůty, ve kter by došlo k nabyt vlastnickho prva.
3. stavně neakceptovateln nerovnost dvou skupin subjektů, jež je vsledkem zrušen určit zkonn podmnky uplatněn prva pro jej protistavnost, přičemž se tmto zrušenm pro dotčenou skupinu subjektů v důsledku uplynut lhůt již v důsledku derogace bez dalšho možnost uplatněn prva neotevr - srov. k tomu dodatečn odstraněn trvalho pobytu pro uplatněn restitučnch nroků a s tm spojenou pravu lhůt: nlez sp. zn. Pl. S 3/94 ze dne 12. 7. 1994 (N 38/1 SbNU 279; 164/1994 Sb.)
37. V nvaznosti na tyto v minulosti vysloven teze, kter jsou i nyn použiteln, tedy stavn soud konstatuje, že předmětn lhůta jako takov nemůže bt protistavn. Je věc vahy zkonodrce, zda a jakou lhůtu pro realizaci prva stanov. To ostatně nen ani zpochybňovno. Ani dlka lhůty však sama o sobě nemůže bt podle stavnho soudu zsadně důvodem pro jej zrušen. Zvěr o jej (ne)stavnosti lze učinit leda po vyhodnocen dalšch kontextulně působcch okolnost.
38. V souladu s vše vymezenmi hledisky tedy stavn soud vžil, zda zmiňovan třdenn lhůta nen nepřiměřen, zda nezakld neodůvodněnou nerovnost několika skupin subjektů a zda ji zkonodrce nestanovil svvolně. To v kontextu stavněprvn argumentace navrhovatelky, již lze koncentrovat do tvrzen, že institut směnky a směnečnho řzen je v přpadech spotřebitelskch vztahů (kdy zejmna existuj ekonomick subjekty poskytujc lidem v tživ situaci finančn prostředky) využvn zcela nevhodně (resp. zneužvn); slouž totiž k tomu, aby zejmna spotřebitel (srov. k pojmu "spotřebitel" rovněž dle) byli vtaženi do struktur takto vytvořench a mohli bt těmi, u nichž původně hledali pomoc, dle ekonomicky "vytěženi" či "vytěžovni".
39. Směnečn řzen a směnky maj svho předchůdce v řmskch abstraktnch kontraktech, kter poskytovaly věřiteli vhodu režimu přsnho prva - stricti iuris. Tento procesn režim neumožňoval soudci přihlžet k vedlejšm okolnostem a zkoumal jen formln sprvnost uzavřenho kontraktu. Lze proto odkzat i na dlč (obecn) konstatovn Zdeňka Kovařka [Kovařk, Z. Směnka a šek v Česk republice. 6. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2011, s. 1 a nsl. (642 s.)], že listiny osvědčujc dluh vystavitele maj svůj původ v pradvnu, byť prvě citovan autor při historickm exkurzu směnečn problematiky sm akcentuje zejmna křižck vlky a obchodn ruch jimi vyvolan, kter podle něj stly u zrodu směnky - listina vlastnost směnky se pak mezi obchodnky ustlila od 12. stolet. Specifika a vlastnosti s nimi spojen (směnečn zvazky jsou přm, abstraktn, bezpodmnečn, vykazuj značnou formln přsnost) si směnka uchovala v podstatě dodnes; tomu ostatně odpovd jak současn hmotněprvn prava směnečnho prva v Česk republice (tj. zejmna zkon směnečn a šekov), kter přmo vychz z unifikujc mluvy o jednotnm zkonu směnečnm, dle z tzv. mluvy o střetech zkonů a z mluvy o směnečnch poplatcch (všechny tři dokumenty byly podepsny 7. června 1930 v Ženevě), tak i prava procesn obsažen v občanskm soudnm řdu, tedy konkrtně v jeho ustanoven 175 o. s. ř., kter od doby činnosti občanskho soudnho řdu (tedy od 1. 4. 1964) nedoznalo zsadnějšch změn, a to ani stran předmětn lhůty, kter je stle třdenn. V důvodov zprvě pozn.č. 1) k zkonu směnečnmu a šekovmu [srov. sněmovn tisk č. 528, Nrodn shromžděn republiky Československ, 1948-1954, důvodov zprva - I. Všeobecn čst] se přitom v jejch vodnch pasžch prav: "... Československ republika je jednm ze sttů, kter mluvy podepsaly. K mluvm přistoupil tž Sovětsk svaz, kter převzal ženevsk prvo směnečn již v r. 1937, a stty lidově demokratick jako např. Polsko a Rumunsko. Směnky je i nadle v mezinrodnm hospodřskm styku použvno jako prostředku věrnho, šeku jako prostředku platebnho. Přijet ženevskho textu usnadňuje mezinrodn hospodřsk styk, neboť odstraňuje možnost rozporů vznikajcch z rozdlů mezi vnitrosttnmi předpisy jednotlivch sttů. Proto i když v našem hospodřstv, sloužcm k vstavbě socialismu, směnka a šek ztratily zejmna zavedenm placen bez hotovch peněz svůj dřvějš vznam, je třeba, aby směnečn a šekov styk s cizinou byl upraven stejnm způsobem jako ve většině cizch sttů."
40. V důvodov zprvě k občanskmu soudnmu řdu [srov. sněmovn tisk č. 147, III. volebn obdob Nrodnho shromžděn Československ socialistick republiky; 1960-1964, důvodov zprva, Zvlštn čst - Čst třet (Řzen v prvnm stupni), Hlava čtvrt - platebn rozkaz)] se ke směnečnmu platebnmu rozkazu lakonicky konstatuje: "Vzhledem k tomu, že se dosud použv směnek a šeků, zejmna v obchodnch stycch se zahraničm, přejm osnova i institut směnečnho a šekovho platebnho rozkazu i s koncentračn zsadou, kter zde plat."
41. Z toho lze podle nzoru stavnho soudu - byť i s přihldnutm k toliko informativnmu charakteru parlamentri [srov. k tomu přiměřeně stanovisko plna stavnho soudu sp. zn. Pl. S-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)] - vyvodit, že směnečn prvo bylo socialistickm zkonodrcem vnmno spše jako reziduum, jež bylo použvno takřka vhradně v oblasti zahraničnho obchodu [Ondřej Hruda k tomu poznamenv - srov. Hruda O. Třdenn lhůta k podn směnečnch nmitek - neobvykle tvrd přežitek. Obchodněprvn revue, 2011, č. 8, s. 236 (234-238) - že směnka byla u ns spše trpěna]. Možn i proto se zněn 175 o. s. ř. přidrželo třdenn nmitkov lhůty, kterou znalo napřklad i Rakousko-Uhersko (srov. 557 odst. 1 zkona č. 113/1895 ř. z., o soudnm řzen v občanskch rozepřch prvnch (civiln řd soudn), ve zněn do 31. 12. 1949. Nadto lze snad vst vahu i v tom směru, že ona třdenn lhůta - chpaly-li země socialistickho tbora směnku za překonanou - byla rovněž projevem jistho antagonismu tehdejšho bipolrnho světa. Považoval-li tedy zkonodrce předmětnou lhůtu za dostatečnou, nelze ji patrně - i přes naznačenou ideovou ztěž - považovat za svvolně stanovenou; vychzela z historick tradice a s jej aplikac se počtalo zejmna při činnosti mocenskch a ekonomickch subjektů centrlně plnovan ekonomiky.
42. Ovšem zatmco zvlště směnečn procesn prava prošla v zpadnch ekonomikch značnm vvojem [srov. k tomu v podrobnostech např. již vše zmiňovanou srovnvac studii O. Hrudy], česk prava se nezměnila. Zvlště přnosn je podle stavnho soudu srovnn s Rakouskem, a to i vzhledem k historick i kulturn blzkosti. Vše zmněn civiln řd soudn (publikovan v Rakousku v BGBl, rovněž pod čslem 113/1895, ve zkratce označovan jako "ZPO") byl v roce 1979 s přijetm rakouskho zkona na ochranu spotřebitelů (Konsumentenschutzgesetz BGBl. č. 140/1979, dle jen "KSchG") novelizovn tak, že zmněn lhůta byla prodloužena na čtrnct dnů (zmněn prava přitom v rmci ZPO zůstala dodnes zachovna - srov. aktuln stav 555 ZPO ve zněn od 1. 8. 2010). Ke zmněnmu prodloužen přitom bylo přistoupeno v souvislosti s širš pravou použvn směnek ve spotřebitelskch vztazch - kromě rektadoložky vyžaduje rakousk zkon na ochranu spotřebitelů, aby se směnečn věřitel shodoval s podnikatelem ve smyslu KSchG - srov. 11 tohoto zkona [nutno v tto souvislosti poznamenat, že napřklad zkon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelskm věru a o změně některch zkonů, si - co se ochrany spotřebitele v souvislosti se směnkami tk (srov. jeho 18) - vystač s prax nedoceněnou proklamac, že: "Splc-li spotřebitel spotřebitelsk věr prostřednictvm směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacen, mus si věřitel počnat tak, aby byla zachovna všechna prva spotřebitele, kter vyplvaj ze smlouvy, ve kter se sjednv spotřebitelsk věr"; k tomu budiž pro plnost poznamenno, že dne 22. 8. 2012 projednala vlda Česk republiky nvrh zkona, kterm by se mj. měla změnit prava použvn směnek a šeků v rmci zkona č. 145/2010 Sb.].
43. Cesta, po nž se rakousk zkonodrce vydal, přitom zcela konvenuje postupu i v jinch evropskch sttech. J. Kotsek [Kotsek, J. Funkce směnky a jej použit u spotřebitelskch věrů. Obchodn prvo, 2002, č. 2, s. 24 (20-27)] napřklad připomn, že ani německ zkonodrce nepřistoupil v souvislosti s reflex spotřebitele ve směnečnch vztazch k přmmu zsahu do směnečnho zkona a zvolil k regulaci směnky použvan spotřebitelem a podnikatelem nepřmou cestu - mj. zkon o spotřebitelskch věrech. Pokud přitom prvě uveden opatřen v prvnm řdu Rakouska nebo Německa stavn soud srovnv s pravou v Česk republice, pak již jen na zkladě vše uvedenho mus dospět k zvěru, že tato je nedostatečn. K nerovnovze mezi směnečnmi věřiteli a směnečnmi dlužnky přitom podle stavnho soudu přispv i nmitkov lhůta ve smyslu 175 o. s. ř., spojen se značnou přsnost vkladu zkona směnečnho a šekovho [srov. k tomu napřklad dlč poznmky Radima Chalupy tkajc se zejmna omezenosti přstupu směnečnch dlužnků ke kauzlnm nmitkm; prokazovn důvodnosti nmitky vědomho jednn věřitele na škodu dlužnka atd. - Chalupa, R. Zneužit zajišťovac směnky. PRVO - časopis pro prvn teorii a praxi, 2011, č. 4, s. 19-34]. Řečeno vše zmněnmi vchodisky předchoz judikatury stavnho soudu, třdenn nmitkov lhůta ve smyslu 175 o. s. ř. je protistavn v dialogu s dalšmi prvky prvn pravy. Nejenže směnečn hmotněprvn prava je vysoce formalizovan [tedy vyžaduje značnou odbornou erudici, již spravedlivě nelze očekvat u člověka bez prvnho vzděln, když i mnohm praktikujcm prvnkům nen vlastn - srov. Kotsek, J. Funkce směnky a jej použit u spotřebitelskch věrů. Obchodn prvo, 2002, č. 2, s. 22-23 (20-27)], ale je doprovzena rozkaznm řzenm, jež je samo o sobě specifick, a to i ve srovnn s ostatnmi rozkaznmi řzenmi. Uplatněn směnečnch nmitek totiž mj. neznamen zrušen vydanho směnečnho platebnho rozkazu, resp. věcn projednn žalobnho ždn, jakoby tohoto rozkazu vůbec nebylo [srov. k tomu v podrobnostech Kovařk, Z. K dokazovn o pravosti podpisu směnky. Prvn rozhledy, 2010, č. 8, s. 270 (267-272)]. Ve spojen s bezpodmnečnou koncentračn zsadou je tak podle stavnho soudu navozena situace, kdy zvlště spotřebitel v postaven směnečnch dlužnků jsou vystaveni prvem aprobovanmu tlaku, jenž nejenže nen přiměřen, ale ani ve svm důsledku nepřinš zamšlen čel - tedy rychlost směnečnho řzen. Pod-li totiž směnečn dlužnk nmitky, jimž prvo (resp. posuzujc soudce) nepřizn dlužnkem zamšlenou relevanci a činek, směnečn řzen se přesto prodlouž. Pozitivn prvn prava tak podle nzoru stavnho soudu přispv k navozen stavu, kdy možnost vznst nmitky ve smyslu 175 o. s. ř. vede relně ve svm důsledku v mnoha přpadech jen k "pozdržen" celho řzen, aniž by představovala smyslupln prostředek obrany. Byla-li by nmitkov lhůta přiměřeně prodloužena, neboť třdenn nmitkov lhůta spojen s velmi přsnm procesnm řzenm je i v širšm evropskm kontextu (nejen tedy ve srovnn s Rakouskem) ojediněl, z pohledu směnečnho věřitele by tato změna, vzhledem k rychlosti, s jakou jsou obecn soudy s to přezkoumat dlužnkovy nmitky (ať už jakhokoli charakteru), nemohla mt ždn, natož negativn, vliv. Naopak směnečn dlužnk by měl skutečn prostor na konkrtn směnečn vztah - a svoji roli v něm - adekvtně reagovat.
44. Přiměřen prodloužen nmitkov lhůty nadto podle stavnho soudu zcela konvenuje i vše zmněnm principům primtu stavněprvnho vkladu před zrušenm posuzovanho ustanoven prvnho předpisu, resp. principu minimalizace zsahů stavnho soudu do činnosti ostatnch orgnů veřejn moci. Přistoupil-li by stavn soud při posuzovn stavnosti ke zrušen kterkoli jin čsti ustanoven 175 o. s. ř., popřpadě zrušil-li by celou pravu v něm obsaženou, vyvolalo by to neproporčn důsledky stran fungovn celho směnečnho mechanismu. Vzhledem k již několikrt zmiňovan formlnosti a specifičnosti směnečnho řzen m stavn soud rovněž za to, že nastolen alespoň čstečn procesn rovnovhy mezi směnečnm věřitelem a dlužnkem by nebylo možno trvale a procesně nezpochybnitelnm způsobem doshnout ani za pomoci stavně konformnho vkladu či za podpůrnho použit obecnch ustanoven občanskho soudnho řdu souvisejcch s pravou lhůt [srov. k tomu napřklad restriktivně vykldan institut prominut zmeškan lhůty podle 58 o. s. ř., jenž je aplikovateln i v přpadě předmětn nmitkov lhůty - viz obdobně Kovařk, Z. Uplatňovn prv v souvislosti se směnkami a šeky v soudnm řzen. Bulletin advokacie, 2000, č. 10, s. 17 (11-21)]. Je pak kolem zkonodrce, nikoli stavnho soudu, aby institut směnky a směnečnho řzen upravil způsobem odpovdajcm potřebm dnešn doby. Z vše naznačenho je přitom podle stavnho soudu zřejm, že stanoven delš nmitkov lhůty je toliko prostředkem, kter je s to vnst do směnečnch vztahů jen dlč rovnovhu, a rozhodně by změna v podobě prodloužen nmitkov lhůty neměla bt vnmna jako řešen dostatečn a definitivn. K prvě vyslovenmu apelu na zkonodrce stran reflexe vvoje použvn směnky budiž ještě poznamenno, že současn hmotněprvn i procesn prava (srovnej napřklad prvě samotn občansk soudn řd nebo zmněn zkon o spotřebitelskm věru a o změně některch zkonů, a to i ve světle shora zmněn, navrhovan novely) poněkud pozapomněla na Aristotelovo učen o kauzalitě (z lat. causa) ptrajc po nalezen čelu "všeho" [srovnej k tomu Aristoteles. Metafyzika. 2. vyd. Praha : Petr Rezek, 2003, 579 s.]. V pojet prva jde přitom o onu kauzu, jež se stala (byť mnohdy implicitně) jednou ze zkladnch myšlenek modernch civilnch kodifikac a jež může bt svm způsobem i součst směnky - zde m stavn soud na mysli onu tzv. "nepravou akcesoritu" a "nepravou subsidiaritu", kdy pohledvka vtělen do zajišťovac směnky (ostatně samo slovn spojen zajišťovac směnka v jistm smyslu působ jako oxymron) existuje bez ohledu na existenci zajištěn pohledvky a ona akcesorita (subsidiarita) spočv toliko v tom, že soudy přiznvaj dlužnkům proti uplatněn zajišťovac směnky obranu založenou svou podstatou na akcesoritě a subsidiaritě uplatněnho prva - čstečně parafrzovno podle Chalupa, R. Zajišťovac směnka. Praha : Linde, 2009, s. 49-51 (189 s.). Jde tedy o rozlišovn zvazků kauzlnch (odkazujcch na svůj hospodřsk čel) a zvazků abstraktnch, kdy původn čel zvazku nen rozhodujc. Skutkov stav pojc se k nvrhu stěžovatelky (navrhovatelky), jenž vystil v toto řzen před stavnm soudem, pak podle nzoru stavnho soudu jen odhaluje v cel šři nedostatečnost, s jakou současn prvn prava směnečnch vztahů reflektuje schopnost směnky vystupovat svm způsobem s kauzou i bez n; i v přpadě navrhovatelky se směnka evidentně zajišťovac povahy (tedy specificky kauzln) stala indosac zvazkem takřka (srov. omezen v ustanoven 17 čl. 1 zkona směnečnho a šekovho) "abstraktnm". Cestou k řešen naznačenho konfliktu přitom patrně nen - jak plyne i z naznačenho mezinrodnho srovnn - omezen vlastnost směnky činc z n atraktivn cenn papr, ale předevšm zaveden činnch mechanismů brncch jejmu zneužvn (srov. k tomu rovněž nže).
45. Vymezil-li tedy ve shora citovan judikatuře stavn soud tři zkladn hlediska, na jejichž bzi posuzuje konformitu t kter prvnm předpisem stanoven lhůty - tedy zda ji normotvůrce nestanovil svvolně, zda nen nepřiměřen a zda neznevhodňuje některou skupinu subjektů ve srovnn s jinou v možnosti uplatněn prva v důsledku dodatečn změny podmnek - pak v souladu se shora naznačenmi zvěry stavn soud rekapituluje, že předmětn nmitkov lhůta nebyla stanovena svvolně; vychzela z historick kontinuity souladn s předchoz prvn pravou majc svůj původ ještě v 19. stolet. Nadto v době vzniku občanskho soudnho řdu byla směnka použvna ve srovnn s dneškem zcela okrajově, a to zsadně jen vznamnmi mocenskmi a ekonomickmi entitami - u nich proto nebylo důvodu uvažovat v relaci tř dnů o nepřiměřenosti. To ovšem neplat pro dnešn realitu tržnho hospodřstv, kdy je směnka uplatňovna i mezi subjekty, jež zsadně nejsou v rovnm postaven a kter nemohou - aniž by bylo spravedliv to od nich očekvat - vnmat směnečn vztah v cel jeho šři a reflektovat tak přpadn rizika pro ně z něj plynouc. Nově zkonodrcem stanoven přiměřen lhůta napomůže tuto vše popsanou disproporci zmrnit, a to alespoň v procesn rovině. Jak směnečn věřitel, tak směnečn dlužnk budou mt zajištěnu relnou možnost uplatnit sv prva před soudem, a tm ve svm důsledku - i v přpadě směnečn dlužnka - chrnit sv vlastnictv. Konstatoval-li totiž stavn soud ve sv vše zmněn judikatuře, že smyslem lhůty je omezen entropie napřklad při uplatňovn prv a snžen nejistoty v prvnch vztazch, pak na druhou stranu ale zmněn omezen uplatněn prv napřklad prostřednictvm zkonodrcem stanoven lhůty jistě nesm vst k jejich popřen, respektive k jejich vyprzdněn, zvlště jde-li o zkladn prva a svobody (srovnej čl. 4 odst. 4 Listiny) - v prvě projednvanm přpadě přitom posuzovan lhůta vlivem vvoje společenskch poměrů nepřpustně (v rozporu prvě s čl. 4 odst. 4 Listiny) omezuje zmněnou možnost směnečnch dlužnků brnit sv prva před soudem, a tm ve směnečnch vztazch vytvř ničm neodůvodněnou nerovnost mezi směnečnmi dlužnky a směnečnmi věřiteli ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny.
46. Co se tk poslednho kritria, tedy posouzen toho, zda zmněn lhůta neznemožňuje určit skupině subjektů uplatnit sv prvo v důsledku dodatečn změny podmnek, pak tato otzka, vzhledem k charakteru posuzovan lhůty, nepřipad v vahu, neboť tato lhůta ždnou změnu podmnek formlně ani fakticky neznamenala.
VII.
Formulace vroku derogačnho nlezu a jeho prvn nsledky
47. Součst každho nlezu stavnho soudu, v němž stavn soud dospěje k zvěru, že jm posuzovan zkon či jeho jednotliv ustanoven je v rozporu s stavnm pořdkem, je určen dne, k němuž se zkon nebo jeho jednotliv ustanoven zrušuj. Přistoupil-li by stavn soud v prvě projednvanm přpadě ke zrušen předmětn lhůty dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů bez dalšho, nastala by situace, kdy by směnečn (šekov) dlužnci nebyli v podvn směnečnch (šekovch) nmitek jakkoli časově limitovni, což by znamenalo porušen prvn jistoty jejich věřitelů a tak ve svm důsledku nemožnost realizovat jakkoli směnečn (šekov) vztah. Proto se stavn soud rozhodl - poměřuje vedle sebe reln legislativně-technick možnosti zkonodrce, nutnost rozšřit prostor zejmna směnečnch dlužnků pro uplatněn adekvtn obrany v podobě směnečnch nmitek a prvn jistotu směnečnch (šekovch) věřitelů - přistoupit ke zrušen 175 odst. 1 o. s. ř. ve slovech "do tř dnů" a ve slovech "v tže lhůtě" uplynutm dne 30. dubna 2013, a to i vzhledem k vše zmněnmu nvrhu zkona (sněmovn tisk čslo 686 - srov. odstavec 22 tohoto nlezu), kterm se měn občansk soudn řd a někter dalš zkony. Zmněn nvrh, jak již bylo řečeno, přitom počt mj. s tm, že předmětn lhůta bude prodloužena ze tř na osm dnů. Je přitom v silch zkonodrce, aby tento nvrh zkona nabyl činnosti tak, aby předmětn třdenn lhůta byla kontinulně nahrazena lhůtou novou.
48. Nad rmec prvě uvedenho ovšem stavn soud apeluje na zkonodrce v tom směru, aby při určovn lhůty zohlednil nejen potřebu (byť prvořadou) poskytnout prostor pro adekvtn procesn obranu (a ochranu) zejm. směnečnm dlužnkům, ale aby rovněž zvžil vhodnost jist souladnosti a vnitřn konzistence občanskho soudnho řzen jako takovho. Zkonodrce - či přesněji a obecněji řečeno normotvůrce - by podle mněn stavnho soudu měl při sv činnosti hledět nejen na formln souladnost jm nově vytvořen prvn pravy s dosavadnm (existujcm) prvnm řdem, ale měl by rovněž postupovat tak, aby to byl skutečně jednotlivec, kdo představuje těžiště existence společnosti uspořdan v demokratick prvn stt. Proto - prvě s ohledem na jednotlivce, ať už s prvnickm vzdělnm, či bez něj - by zkonodrce měl při hledn adekvtn lhůty ve smyslu 175 o. s. ř. vychzet z již obvyklch a občanskm soudnm řdem použvanch lhůt a nevnšet bez zsadnějšho důvodu do prvn pravy nov časov vymezen, jež jsou civilnmu soudnmu řzen neznm. Tendence zbytečně nezatěžovat existujc prvn pravu řešenmi doposud nepoužvanmi je ostatně znakem kultury legislativn techniky. S ohledem na vchodiska učiněn vše nen v tto souvislosti nezajmav odkzat znovu na rakouskho zkonodrce, kter při rekodifikaci rakouskho obchodnho zkonku (s činnost od 1. 1. 2007) nejenže ponechal obsah prvn normy - bylo-li to možn - beze změny, ale dokonce se snažil zachovat v co největš možn mře i systematiku původn prvn pravy [lze si ostatně v tomto směru vypůjčit filozoficko-etick přměr Josefa Čapka z jeho eseje Kulhav poutnk, kdy podle něj i stromy - byť každ z nich je a chce bt individualitou - přece jen věrně drž znaky druhu; srovnej Čapek, J. Kulhav poutnk : (co jsem na světě uviděl). Praha : Dauphin, 1997, s. 64 (152 s.)].
49. Konečně by chtěl stavn soud zvěrem rovněž zrekapitulovat a zdůraznit - jak již bylo ostatně naznačeno - že navrhovatelka sama, byť žd zrušen 175 o. s. ř. en bloc, se argumentačně vymezuje zsadně vůči předmětn lhůtě. To lze dovodit i ze shora parafrzovan repliky navrhovatelky k vyjdřen častnků. Aktuln zněn 175 o. s. ř. je přitom z stavnho hlediska podle stavnho soudu, kromě shora vymezench čst, akceptovateln. Zkonodrce prostřednictvm něho zakotvuje do prvnho řdu specifick typ občanskoprvnho řzen, jehož někter zvlštn rysy (ve srovnn s ostatn pravou obsaženou v občanskm soudnm řdu) jsou přijateln prvě vzhledem k jm sledovanmu čelu, a to i v t čsti zahrnujc v replice explicitně zpochybňovanou koncentraci řzen. V tto souvislosti stavn soud zejmna připomn, že i v přpadě, nepřistoup-li soud k vydn směnečnho (šekovho) platebnho rozkazu - srovnej podmnku v nvět odstavce 1 věty prv 175 o. s. ř.: "Předlož-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti nen důvodu pochybovat, a dalš listiny nutn k uplatněn prva, vyd na jeho nvrh soud směnečn (šekov) platebn rozkaz ...", respektive pod-li směnečn (šekov) dlužnk (žalovan) nmitky, koncentrace řzen se uplatn i za tto situace, ovšem podle 118b o. s. ř. Koncentrace řzen tedy nastane tak jako tak, je jen otzkou - a zde je opět určujc vše posuzovan lhůta - kdy. Ustanoven 175 o. s. ř. je přitom ryze procesnm ustanovenm, jež už proto, zcela odhldnuto od opakovaně zmiňovan formln přsnosti hmotněprvn směnečn pravy, nemůže zohlednit, za jakch okolnost konkrtn směnečn vztah vznikal. Nadto, vymezuje-li se navrhovatelka v rmci sv repliky explicitně vůči blankosměnkm, pak ne zcela reflektuje, že ve stadiu žalobcova nvrhu na vydn směnečnho rozkazu již existuje jen směnka s požadovanmi zkonnmi nležitostmi; to, že vznikala napřklad postupnm doplňovnm směnečn listiny, může mt relevanci prvě v rmci nmitek směnečnho dlužnka - žalovanho (srov. k tomu 10 čl. 1 zkona směnečnho a šekovho), nikoliv v koncentraci řzen samotn, ať už v podmnkch 175 o. s. ř. nebo v podmnkch 118b o. s. ř. [ke koncentraci řzen ve smyslu 175 o. s. ř. se přitom stavn soud již vyslovil napřklad ve svm nlezu z 26. 3. 2009 sp. zn. III S 3300/07 (N 69/52 SbNU 677) tak, že se tk směnečnch nmitek, nikoliv však koncentrace důkaznch nvrhů]. Sm zkon směnečn a šekov pak požaduje, aby jak směnka ciz, tak vlastn obsahovala označen "směnka", nikoliv napřklad "blankosměnka". Nen rovněž nležitost nvrhu na vydn směnečnho platebnho rozkazu, aby z něj (nebo ze směnky samotn) plynulo, proč k vystaven směnky došlo.
50. Podle stavnho soudu tedy ždn dalš komponenta citovanho ustanoven (ani koncentrace řzen) alespoň prozatm nevykazuje znaky indikujc nutnost jejho zrušen stavnm soudem.
51. stavn soud totiž v předchozch odstavcch tohoto nlezu dostatečně deklaroval - a to zejmna na zkladě přiměřenho mezinrodnho srovnn - že současn napět spojen se směnkami je způsobeno zejmna jejich nevhodnm použvnm (zneužvnm) zejmna vůči subjektům, po nichž nelze znalost specifick a značně rigidn směnečn pravy spravedlivě požadovat. Lze přitom v tto souvislosti pro jejich označen použt shora opakovaně zmiňovanou a prvnm řdem použvanou legislativn zkratku "spotřebitel". Zkon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o ochraně spotřebitele") přitom spotřebitelem rozum fyzickou osobu nejednajc v rmci sv podnikatelsk činnosti nebo v rmci samostatnho vkonu svho podnikn. Ustanoven 1 shora citovanho KSchG při definici spotřebitele vychz z jeho negativnho vymezen vůči protistraně - tedy podnikateli. Spotřebitel v rmci rakouskho prvnho řdu je tedy vymezen (respektive odvozen) od podnikatele, a to tak, že vymezen spotřebitele reflektuje konkrtn prvn vztah mezi nm a podnikatelem - srov. k tomu Rummel, P. (Hrsg.) Kommentar zum Allgemeinen brgerlichen Gesetzbuch : mit EheG, KSchG, MRG, WGG, WEG 2002, BTVG, HeizKG, IPRG, EV. 2. Band, 4. Teil, 3. Aufl. Wien : Manz, 2002, zejm. s. 175-178 (481 s.). KSchG tak mj. prav, že se tk prvnch konů, na nichž se na straně jedn podl osoba, u nž prvn kon souvis s provozovnm jejho podnikn - tedy pro čely ochrany spotřebitele podnikatel, a na druh straně se na nich podl subjekt, pro něhož prvě řečen neplat (slovy zkona "... jemand, fr den dies nicht zutrifft ...") - tedy spotřebitel. Zmněn důraz na tuto relaci se pak v 11 KSchG (tedy v onom ustanoven, jež pro směnečn vztahy mezi podnikateli a spotřebiteli stanov podmnku shody mezi podnikatelem a směnečnm věřitelem a povinnou doložku "nikoliv na řad" - srovnej k tomu shora) projevuje nejen nemožnost takovou směnku indosovat, ale i tm, že směnečn věřitel je ten podnikatel, od něhož je spotřebitel odvozen. Neobsahuje-li přitom směnka zmněnou rektadoložku nebo neshoduje-li se podnikatel s osobou, jž m bt placeno (srov. v česk pravě čl. 1 1 bod 6, respektive čl. 1 75 bod 5 zkona směnečnho a šekovho), neznamen to neplatnost takov směnky, ale spotřebiteli vznik, s vjimkou v KSchG vslovně uvedenou, vůči podnikateli regresivn nrok.
52. Tato ve stručnosti parafrzovan rakousk prvn prava je přitom podle stavnho soudu inspirativn nejen pro přilhav vymezen spotřebitele (jež ve sv podstatě nekoliduje s jeho vymezenm v 2 zkona o ochraně spotřebitele, a může tak sloužit jako vkladov pomůcka), ale rovněž tm, že spotřebiteli zachovv vůči podnikateli nmitky v plnm rozsahu a nadto pro něj udržuje přpadn směnečn vztah "přehledn", neboť je v zsadě předvdateln od koho a komu bude placeno. To vše se přitom čin způsobem, jenž směnku vzniklou ze vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem v zsadě nelimituje stran jejch vlastnost jako cennho papru. Je pak otzkou, zda by v souladu s nutnost zaveden vše zmiňovanch mechanismů brncch zneužvn směnky zejmna ve vztahu ke spotřebitelům neměl česk zkonodrce zvolit obdobn řešen, zvlště vychz-li hmotněprvn prava směnečnho prva Rakouska z tchž ženevskch mluv (vše citovanch) jako česk.
53. stavn soud tedy uzavr, že 175 odst. 1 o. s. ř. ve slovech "do tř dnů" a ve slovech "v tže lhůtě" je v rozporu zejmna s čl. 4 odst. 4, s čl. 36 odst. 1 a s čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť zvlště směnečnm dlužnkům neodůvodněně omezuje jejich možnost brnit sv prva před nestrannm a nezvislm soudem, a mezi směnečnmi dlužnky a směnečnmi věřiteli tm zavd neakceptovatelnou nerovnost. Proto stavn soud rozhodl podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu, že se tato čst ustanoven ruš uplynutm dne 30. dubna 2013. V ostatnch čstech nvrh na zrušen 175 občanskho soudnho řdu odmtl jako zjevně neopodstatněn [ 43 odst. 2 psm. a) ve spojen s ustanovenm 43 odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu].
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Stanislav Balík a Jiří Nykodým.