Ve věci návrhu na zrušení zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů 35/2002 účinný od 29.01.2002
| Schválené: | 05.12.2001 |
| Účinnost od: | 29.01.2002 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | ZPŮSOBILOST PRO POVOLÁNÍ, ZAMĚSTNÁNÍ, POSTAVENÍ, FUNKCE, Policie. Četnictvo. Sbor národní bezpečnosti (SNB)., Sbor nápravné výchovy. Vězeňská služba. Justiční stráž. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Jménem České republiky Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2001 v plénu o návrhu skupiny 44 poslanců na zrušení zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona ČNR č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 422/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 424/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ustanovení § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 3, § 3 odst. 4 a § 5 odst. 2 zákona ČNR č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se zrušují dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
V ostatním se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 2. 3. 2001 došel stavnmu soudu nvrh skupiny 44 poslanců, zastoupench prof. JUDr. Zdeňkem Jičnskm, DrSc., jmž se navrhovatel domhaj zrušen:
- zkona č. 451/1991 Sb., kterm se stanov někter dalš předpoklady pro vkon některch funkc ve sttnch orgnech a organizacch Česk a Slovensk Federativn Republiky, Česk republiky a Slovensk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle i "velk lustračn zkon"),
- zkona č. 279/1992 Sb., o některch dalšch předpokladech pro vkon některch funkc obsazovanch ustanovenm nebo jmenovnm přslušnků Policie Česk republiky a přslušnků Sboru npravn vchovy Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle i "mal lustračn zkon"),
- zkona č. 422/2000 Sb., kterm se měn zkon č. 451/1991 Sb., kterm se stanov někter dalš předpoklady pro vkon některch funkc ve sttnch orgnech a organizacch Česk a Slovensk Federativn Republiky, Česk republiky a Slovensk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů,
- zkona č. 424/2000 Sb., kterm se měn zkon č. 279/1992 Sb., o některch dalšch předpokladech pro vkon některch funkc obsazovanch ustanovenm nebo jmenovnm přslušnků Policie Česk republiky a přslušnků Sboru npravn vchovy Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů.
Navrhovatel zaslali stavnmu soudu přpis, kter mu došel 19. 11. 2001 a v němž pověřuj svm dalšm zastupovnm v řzen před stavnm soudem poslance Mgr. Bohuslava Sobotku.
Změr navrhovatelů směřuje z důvodů dle rozvedench k tomu, aby jmenovan zkony byly do budoucna odstraněny z prvnho řdu Česk republiky pro jejich rozpor zejmna s ustanovenmi čl. 1 stavy Česk republiky č. 1/1993 Sb. (dle i "stava"), čl. 1, čl. 4 odst. 2 a 4 a čl. 21 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod (dle i jen "Listina"), čl. 4 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech (č. 120/1976 Sb. - dle tž "Pakt") a s mluvou Mezinrodn organizace prce o diskriminaci (zaměstnn a povoln) č. 111 z r. 1958 (č. 465/1990 Sb. - dle jen "mluva č. 111").
stavnost velkho lustračnho zkona přezkoumal na nvrh 99 poslanců Federlnho shromžděn ČSFR v roce 1992 stavn soud ČSFR. Nlezem z 26. 11. 1992 sp. zn. Pl. S 1/92 (Sbrka usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, str. 56 a nsl.) vyslovil, že ustanoven 2 odst. 1 psm. c), 2 odst. 2 a 4 odst. 2, 4 napadenho zkona nejsou v souladu s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 a 3 Listiny a čl. 4 Paktu; ustanoven 2 odst. 3, 3 odst. 2 a 13 odst. 3 napadenho zkona nejsou v souladu s čl. 1 Listiny a ustanoven 11, 12, 13 odst. 1, 2, 4 a 5, 18 odst. 1 a 20 napadenho zkona nejsou v souladu s čl. 37 odst. 1 a čl. 38 Listiny a s čl. 98 odst. 1 stavy ČSFR č. 100/1960 Sb., ve zněn stavnho zkona č. 326/1991 Sb. Citovan zkonn ustanoven pozbyla dnem 15. 12. 1992 činnosti.
Při posuzovn stavnosti zkona č. 451/1991 Sb., jak uvd nvrh, vychzel stavn soud ČSFR ze situace v době jeho přijet (4. 10. 1991), resp. v době zhruba rok pot. Tento zkon sledoval předevšm cl, aby ve sttnch a veřejnch orgnech a na pracovištch, kter maj vztah k bezpečnosti sttu, mohly bt osoby, jež zastvaly vedouc funkce ještě za minulho režimu, nahrazeny osobami, od nichž lze očekvat loajalitu s demokratickmi principy, na nichž je stt budovn. Měl dle napomoci k odvrcen rizika subverze nebo možn recidivy totality nebo alespoň k jeho omezen. Svůj pohled stavn soud ČSFR podtrhl i poukazy na omezenou dobu činnosti lustračnho zkona. Ve svm nlezu konstatoval: "Podmnky stanoven zkonem pro vkon takovch (v zkoně uvedench) funkc jsou navc časově omezen na obdob, v němž se předpokld dovršen demokratickho procesu, tj. do 31. 12. 1996. Podstatou tohoto zkona je vhradně do budoucna stanovit podmnky pro vkon určitch zce vymezench funkc nebo činnost v zkoně přesně specifikovanch, a to nikoliv absolutně, ale jen na přechodnou dobu.".
Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky zamtla v lednu 1999 poslaneck nvrh zkona, jmž měl bt velk lustračn zkon zrušen (PS 1998, 3. volebn obdob, tisk č. 74). V důvodov zprvě k němu se mimo jin konstatovalo stanovisko Sprvn rady Mezinrodnho řadu prce (č. j. GB. 252/16/19). Obsahovalo vzvu vldě ČSFR, aby podnikla nezbytn opatřen ke zrušen nebo změně (velkho) lustračnho zkona a zajistila nhradu škod všem osobm, kter jm byly nespravedlivě postiženy. Důvodov zprva tak připomn, že lustračn zkon je trvale předmětem kritiky v Radě Evropy, v Evropskm parlamentu a v evropskch i světovch nevldnch organizacch, a proto je nanejvš ždouc tuto nadbytečnou normu zrušit. Při hodnocen situace souvisejc s provděnm lustrac vyšetřovac komise Mezinrodn organizace prce (dle tž "MOP") v roce 1995 konstatovala, že při uskutečňovn doporučen Sprvn rady MOP z roku 1992 došlo jen k malmu pokroku. Vyjdřila "hlubokou ltost", že platnost zkona byla bez ohledu na stanovisko Sprvn rady MOP prodloužena do roku 2000. Komise doporučila Sprvn radě MOP mj., aby vyzvala vldu Česk republiky k opatřenm, jež povedou ke zrušen nebo změně těch ustanoven zkona č. 451/1991 Sb., kter jsou neslučiteln s mluvou č. 111.
stavnost malho lustračnho zkona přezkoumna nebyla, takže je nadle platn a činn i v těch čstech, kter odpovdaj čstem velkho lustračnho zkona, jež stavn soud ČSFR prohlsil za protistavn. Tak jeho se měl dotkat nvrh zkona podan v roce 1998 jako sněmovn tisk č. 73, jenž směřoval k jeho zrušen; i tento nvrh Poslaneck sněmovna zamtla.
Skupina poslanců spatřuje podstatu svho nvrhu v časovm faktoru společensk dynamiky mezi listopadem 1989 a rokem 2000, v němž proběhly jedny z demokratickch voleb (do krajskch zastupitelstev), a ve změnch, kter se v tomto čase odehrly. Podle nzoru navrhovatelů moc zkonodrn, vkonn i soudn se již definitivně konstituovaly na demokratickch zkladech, vedouc funkce ve sttnch a jinch veřejnch orgnech a institucch již po dlouh obdob nejsou obsazeny osobami, kter dosadil dřvějš politick režim, čmž důvody obou lustračnch zkonů, pokud spočvaly v potřebě obměnit okruh osob zastvajcch tyto funkce, ztratily v průběhu doby opodstatněn. Vedouc funkce jsou většinou obsazovny na zkladě vběrovho řzen, v němž lze brt v vahu i loajalitu uchazeče k Česk republice jakožto demokratickmu prvnmu sttu, doloženou tak jeho skutečnm chovnm v obdob po listopadu 1989; ještě vce to plat ve věcech veřejnoprvnch služebnch poměrů v ozbrojench silch a bezpečnostnch sborech, o nichž se rozhoduje ve sprvnm řzen. S utajovanmi skutečnostmi všech stupňů utajen se mohou seznamovat pouze fyzick osoby, kterm bylo vydno osvědčen. Jedou z podmnek pro jeho vydn je okolnost, že fyzick osoba je bezpečnostně spolehliv, tj. že u n nebylo zjištěno bezpečnostn riziko spočvajc např. v činnosti směřujc k potlačovn lidskch prv nebo svobod, přpadně v podpoře takov činnosti [ 17, 18 a 23 zkona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle i jen "zkon o utajovanch skutečnostech")].
Navrhovatel se domnvaj, že riziko subverze nebo možn recidivy totality, jejichž existenci v roce 1992 stavn soud ČSFR v souvislosti s veřejnm působenm osob spjatch s předchozm režimem připouštěl, nyn již nehroz. Informace o přpadnch změrech a činnostech namřench proti demokratickm zkladům Česk republiky jsou povinny zabezpečovat zpravodajsk služby ve smyslu zkona č. 153/1994 Sb., o zpravodajskch službch Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o zpravodajskch službch"). Ostatně, jak navrhovatel připomnaj, Komunistick strana Čech a Moravy působ v Česk republice leglně jako politick strana s nezanedbatelnou voličskou podporou v parlamentnch i komunlnch volbch. Zkon přitom umožňuje, aby činnost politickch stran, jež by usilovaly o odstraněn demokratickch zkladů sttu nebo kter by směřovaly k uchopen a držen moci zamezujcmu dalšm stranm a hnutm uchzet se o moc stavnmi prostředky, byla soudem pozastavena anebo aby takov strana byla rozhodnutm soudu rozpuštěna. Česk republika, v nž byl "demokratick proces dovršen", se v současn době potk se zvažnmi riziky zcela jinho druhu, jimiž jsou přkladně hospodřsk kriminalita, organizovan zločin, korupce a rasov nenvist.
Podle čl. 3 stavy je Listina součst stavnho pořdku Česk republiky. Z tohoto jejho postaven lze dovodit i zvaznost rozhodnut stavnho soudu ČSFR, kter byla na zkladě Listiny vydna. Zmněn soud uznal podstatu pravy proveden velkm lustračnm zkonem za stavně konformn vzhledem k tehdejš situaci sttu a společnosti, tedy k situaci krtce po pdu předchozho režimu a obnovovn demokracie, a dle vzhledem k tomu, že tmto zkonem zaveden omezen nemaj platit absolutně, nbrž jen po přechodnou dobu, tj. do 31. 12. 1996. V těchto souvislostech stavn soud ČSFR v roce 1992 uznal, že zjem společnosti a sttu (veřejn statek) na tom, aby byly obměněny osoby v určitch veřejně vznamnch funkcch a aby byla uplatněna opatřen k odvrcen rizika subverze nebo možn recidivy totality, m přednost zejmna před zkladnm prvem občanů mt za rovnch podmnek přstup k volenm a jinm veřejnm funkcm (čl. 21 odst. 4 Listiny) či před prvem vykonvat zaměstnn či povoln bez diskriminace ve smyslu mluvy č. 111.
Protože veřejn zjem (veřejn statek), z jehož tehdejš existence federln stavn soud v roce 1992 vychzel, již pominul, pominuly i důvody omezen zkladnch prv a svobod zaručench Listinou a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy.
Velk a mal lustračn zkon, jakož i jejich novely č. 422/2000 Sb. a č. 424/2000 Sb., kter platnost a činnost obou lustračnch zkonů rozšřily na dobu neurčitou, omezuj bez nležitho důvodu shora uveden zkladn prva, a jsou tak v rozporu zejmna tak s čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny, jakož i s čl. 1 stavy, podle něhož je Česk republika demokratickm prvnm sttem. Ze všech uvedench důvodů proto skupina poslanců navrhuje, aby stavn soud nlezem zrušil všechny čtyři uveden zkony.
II.
stavn soud si podle 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon") vyždal od Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky coby častnků vyjdřen k nvrhu.
Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky Vclav Klaus k nvrhu mimo jin uvedl: ". . . každ demokratick stt je oprvněn přijmout v mezch svho stavnho pořdku a mezinrodnch zvazků takovou pravu, kter ochraňuje a prosazuje principy, na nichž je založen. Určen doby, na niž je takov prava přijmna, nen přitom pouze otzkou prvn, ale podle mho nzoru předevšm otzkou politickou, souvisejc se situac v naš společnosti. Současně je třeba vzt v vahu i skutečnost, že v demokratickm sttě neexistuje a ani nemůže existovat prvo na jakkoliv mocensk funkce, neboť je věc sttu, podle jakch kritri je bude obsazovat. Je přitom nepochybn, že tato kritria mus bt stanovena předem a mus platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky. Na druh straně vychzela Poslaneck sněmovna i z toho, že každ občan m prvo obrtit se na soud s ždost o vydn rozhodnut, jmž by byla přezkoumna jeho přpadn spoluprce s komunistickm režimem. čel zmněnch zkonů je přitom v současn době v určitm rozsahu naplňovn i jinmi platnmi zkony; jejich pln nahrazen lze však očekvat až v souvislosti s přijetm zkona o sttn službě, kter by měl obsahovat ustanoven, že určen funkce ve sttn sprvě mohou zastvat pouze osoby, kter se osobně neprovinily při porušovn lidskch prv a svobod. Na zkladě vše uvedenho mi nezbv než vyjdřit přesvědčen, že zkonodrn sbory přijaly vše citovan zkony v přesvědčen, že jsou v souladu s stavnm pořdkem a přslušnmi mezinrodnmi smlouvami.".
Předseda Sentu Parlamentu Česk republiky Petr Pithart ve svm stanovisku ke druh novelizaci obou lustračnch zkonů (zkony č. 422/2000 Sb. a č. 424/2000 Sb.) kromě jinho sdělil: "Sentn vbory, kterm byly nvrhy novel přikzny k projednn, doporučily Sentu, aby je schvlil ... Rozprava Sentu se neomezila na vlastn obsah drobnch novel (prodloužen platnosti danch zkonů), ale rozhodujc měrou se odehrla jako spor o samotn "lustračn zkony" ... Argumentace pro zamtnut novel ... vychzela zejmna z toho, že vyloučen občanů z možnosti uchzet se o vkon funkc ve sttn sprvě se děje bezprostředně podle formlnch, skupinovch znaků, nikoliv individulnm posouzenm osob podle zkonem stanovenho kritria, zda jsou s to respektovat demokratick principy nebo nikoliv ... Kritici předmětnch novel dle prezentovali, že tyto zkony zřejmě nezahrnuj všechny kategorie osob, kter zahrnout měly, a zahrnuj tak někter, kter zjevně zahrnout neměly ... byla vznesena rovněž obecn pochybnost, zda lze najt řešen, kter by neumožňovalo diskriminaci a současně zajistilo odhalen těch, kteř zodpovdali za komunistickou represi a mohli by ohrozit přechod k demokracii. Argumentace pro schvlen novel ... vychzela zejmna z toho, že každ stt m prvo stanovit zkonem personln podmnky pro obsazovn funkc ve sv sprvě. Takovou podmnkou je ... rovněž loajalita ke způsobu vldy. Demokratick způsob pak vyžaduje garance jistoty, že jeho funkcionři budou za všech okolnost dbt demokratickch prv občanů. Touto garanc jsou ... prvě "lustrace" ... Ten, kdo se vědomě podlel na potlačovn prv občanů, je potencilnm nebezpečm pro demokratickou společnost, a nesplňuje tudž předpoklady pro vznamn msta ve sprvě sttu ... na vkon funkc ve sttn sprvě nen prvn nrok ... lustračn zkony ... nikoho neomezuj při vstupu do politick funkce (zastupitel, poslanci, sentoři apod.) ... v lustračnch zkonech nejde o stanoven viny a trestu. V přpadech, kdy je nstrojem "lustrace" evidence spolupracovnků sttn bezpečnosti, může se dotčen osoba obrtit na soud s popřenm pravdivosti evidenčnho zpisu. Konečně byl obhjci schvlen novel vysloven nzor, že brnit se je v principu prvem i povinnost demokracie. Kritriem trvn takov obrany potom je, zda to, co by mělo bt ve společnosti přirozen, funguje samo sebou. Jestliže tomu tak nen, mus bt nadle užito zkona k vymezen nutnch pravidel.".
V replice navrhovatelů k vyjdřen obou častnků se konstatuje: "Oba ... lustračn zkony ... omezuj prva občanů už na zkladě určitch okolnost formln povahy, aniž by bylo jakkoliv zkoumno, jak se občan v obdob od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 skutečně choval ... Tento formalistick přstup je po 11 letech od pdu komunistickho režimu stavněprvně zcela nepřijateln a vrazně se liš i od zkonnch prav přijatch v jinch ... postkomunistickch sttech (např. Polsko), jakož i od pravy, kter byla přijata ve Spolkov republice Německo ve vztahu k bvalm pracovnkům a spolupracovnkům Stasi.". Pokud jde o rozsudky obecnch soudů ve věcech žalob na ochranu osobnosti v souvislosti s lustracemi, replika zdůrazňuje, že" ... takov rozsudek (tj. obsahujc vrok o neoprvněn evidenci ze strany StB) je ... satisfakc pouze morln, a nikoliv i prvn, protože na faktu evidence se jm nic neměn a lustračn zkon se na takovou osobu i nadle vztahuje. Okolnost, že souhlas s evidenc byl na někom vynucen třeba i vydrnm, takov osoba však ve skutečnosti Sttn bezpečnosti ždnou spoluprci neposkytla, je de iure bez jakhokoliv vznamu.". Navrhovatel dle poukazuj na fakt, že "demokratick prvn stt je nepochybně oprvněn a povinen chrnit se před osobami, kter demokratick zklady sttu podlamuj nebo kter by tak pravděpodobně činily, kdyby jim k tomu byla poskytnuta možnost. Čin-li tak cestou omezovn zkladnch prv a svobod, nemůže bt ... rozsah a časov trvn takovch omezen věc pouh "politick vahy" momentln parlamentn většiny: přpustn mohou bt jen takov omezen, kter jsou za konkrtn situace v demokratick společnosti nezbytn a kter ani jinak nevybočuj z mez stavn přpustnosti (...). Formalisticky pojat lustračn zkony z roku 1991, resp. 1992, jejichž platnost byla nyn prodloužena ad infinitum, těmto požadavkům nevyhovuj, zvlště když se od t doby vrazně změnily jak společensk situace, tak i prvn řd, kter chrn stt v uvedenm směru četnmi jinmi (a leckdy i činnějšmi) způsoby.". Navrhovatel považuj argumentaci proti zrušen lustračnch zkonů a jejich novel oprajc se o přijet zkona o sttn službě, za " ... čistě čelovou ...; svědč o tom už sama okolnost, že tento zkon by se měl tkat jen některch pracovnků ve sttn sprvě, což zdaleka nejsou všichni, kter v jejich uplatněn lustračn zkony omezuj.". Dle pak dodvaj: "Tendence určitch politickch kruhů rozsah působen lustračnch zkonů ještě rozšiřovat se projevila např. v zkoně č. 147/2001 Sb., jmž byla působnost zkona č. 451/1991 Sb. rozšřena tak na veřejn vysok školy ... Na soukrom vysok školy se ovšem lustračn zkon nevztahuje (stejně jako na všechny jin druhy soukromho podnikn vůbec). Zkonodrci tedy jde zjevně jen o určit funkce v určitm druhu vysokch škol, nikoliv o to, jak osoby se budou na poskytovn vysokoškolskho vzděln podlet.". Navrhovatel svou repliku uzavraj poznmkou o tom, že 19 velkho lustračnho zkona je z hlediska praxe lex imperfecta, neboť " ... např. zveřejňovn tzv. lustračnch seznamů, tj. dajů evidence Sttn bezpečnosti, nen považovno za veřejnoprvn delikt.".
stavn soud si dle vyždal jednak vyjdřen Ministerstva vnitra k nvrhu, jednak vyjdřen thož ministerstva k soudnm sporům na ochranu osobnosti, kter proti Česk republice vedly osoby, jež obdržely pozitivn lustračn osvědčen, jakož i k vsledku řzen ve věcech vydn věcně nesprvnch negativnch lustračnch osvědčen.
Nměstek ministra vnitra k nvrhu skupiny poslanců sdělil, že k uvedenmu nvrhu " ... nem připomnek. Domnv se, že prvn argumenty byly předloženy již v minulosti, a to jak odpůrci, tak i přvrženci tto prvn pravy, včetně nlezu stavnho soudu v dan věci.". Ministerstvo vnitra nezaznamenalo "... ždn naprosto nov prvn pohled, kter by existenci napadenho zkona podepřel či zpochybnil.".
Ministerstvo vnitra dle sdělilo, že na zkladě napadench zkonů vydalo od roku 1991 ke dni 5. 9. 2001 celkem 366 980 lustračnch osvědčen, z toho 3,45 % pozitivnch. Ministerstvo eviduje za uveden obdob celkem 692 žaloby na ochranu osobnosti z titulu pozitivnch lustračnch osvědčen vydanch ministerstvem, a to v různch stadich řzen. Nevede však zvlštn evidenci pravomocně ukončench sporů a vsledků těchto sporů, a to z důvodů, kter ve svm vyjdřen podrobněji rozvedlo. Na zkladě proveden kontroly sprvnosti vydanch lustračnch osvědčen Ministerstvo vnitra zjistilo 117 přpadů nesprvně vystavench osvědčen. Všem dotyčnm osobm byla vydna osvědčen nov a současně byly upozorněny na povinnost předložit je zaměstnavateli v přpadě, že zastvaj funkce, jež podlhaj režimu lustračnch zkonů. Nov osvědčen nebyla vystavena osobm, kter jsou v současn době sttnmi přslušnky Slovensk republiky. Psemn materily vztahujc se k těmto osobm byly na zkladě mezisttn dohody mezi Českou republikou a Slovenskou republikou delimitovny Ministerstvu vnitra Slovensk republiky.
III.
Dle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. stavn soud při rozhodovn v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů posuzuje obsah těchto předpisů z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony, mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy a zjišťuje, zda byly přijaty a vydny v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. U prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy Česk republiky č. 1/1993 Sb. je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence [viz nlez sp. zn. Pl. S 9/99, publikovan ve Sbrce nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 16, nlez č. 135, str. 13 - 14; vyhlšen pod č. 289/1999 Sb.].
V dan věci se stavn soud tudž omezil na posouzen stavnosti procedury vzniku novel k oběma lustračnm zkonům (zkony č. 422/2000 Sb. a č. 424/2000 Sb.) a neposuzoval stavnost procedury vzniku zkonů č. 451/1991 Sb. a č. 279/1992 Sb.
Nvrh zkona, kterm se měn zkon č. 451/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, byl projednn na 27. schůzi Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky. Hlasovn o něm proběhlo dne 21. 9. 2000. Z vyždan zprvy o uveden schůzi se zjišťuje, že z přtomnch 178 poslankyň a poslanců hlasovalo pro přijet nvrhu zkona 99, proti bylo 77. Sent jednal o nvrhu zkona na sv 22. schůzi a hlasoval dne 25. 10. 2000. Z vyždan zprvy o průběhu schůze se zjišťuje, že ze 68 přtomnch sentorek a sentorů se pro nvrh zkona vyslovilo 47, proti hlasovalo 17. Prezident republiky využil svho prva podle čl. 50 odst. 1 stavy a dne 16. 11. 2000 vrtil zkon Poslaneck sněmovně. Ta svm usnesenm ze dne 28. 11. 2000 setrvala na vrcenm zkonu nadpolovičn většinou všech poslankyň a poslanců, když pro vrcen zkon hlasovalo 115 poslankyň a poslanců, proti 71. Usnesen Poslaneck sněmovny o setrvn na zkonu bylo uveřejněno ve Sbrce zkonů pod č. 423/2000. Zkon tak byl platně přijat a vyhlšen dne 13. 12. 2000 ve Sbrce zkonů pod č. 422/2000.
Nvrh zkona, kterm se měn zkon č. 279/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, byl projednn Poslaneckou sněmovnou Parlamentu Česk republiky na jej 27. schůzi. Hlasovn o něm proběhlo dne 21. 9. 2000. Z vyždan zprvy o průběhu schůze se zjišťuje, že z přtomnch 178 poslankyň a poslanců hlasovalo pro přijet nvrhu zkona 99, proti hlasovali 74. Sent jednal a hlasoval o nvrhu zkona na sv 22. schůzi, a to dne 25. 10. 2000. Z vyždan zprvy o průběhu schůze se zjišťuje, že ze 63 přtomnch sentorek a sentorů se pro nvrh zkona vyslovili 43, proti hlasovalo 13. Prezident republiky využil svho prva podle čl. 50 odst. 1 stavy Česk republiky a dne 16. 11. 2000 vrtil zkon Poslaneck sněmovně. Ta svm usnesenm ze dne 28. 11. 2000 setrvala na zkonu nadpolovičn většinou všech poslankyň a poslanců, když pro vrcen zkon hlasovalo 109 poslankyň a poslanců, proti 73. Usnesen Poslaneck sněmovny o setrvn na zkonu bylo uveřejněno ve Sbrce zkonů pod č. 425/2000. Zkon tak byl platně přijat a vyhlšen dne 13. 12. 2000 ve Sbrce zkonů pod č. 424/2000.
IV.
stavn soud považuje za potřebn ihned na vod svho hodnocen připomenout sv usnesen z 15. 8. 2000 sp. zn. Pl. S 25/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 19, usn. č. 27), jmž odmtl nvrh skupiny poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky na zrušen ustanoven novelizujcho zkona. stavn soud v něm připomn, že novelizujc zkon nem samostatnou prvn existenci a stv se součst novelizovanho zkona. Ve zde posuzovanm nvrhu se proto stavn soud nemůže samostatně vyjdřit k novelm č. 422/2000 Sb. a č. 424/2000 Sb., nbrž pouze k zkonům č. 451/1991 Sb. a č. 279/1992 Sb., jejichž součstmi se obě novely staly. Proto se dle bude zabvat vlučně zkony č. 451/1991 Sb. a č. 279/1992 Sb., oběma ve zněn pozdějšch předpisů.
V.
stavn soud se nejprve musel vypořdat se skutečnost, že zkon č. 451/1991 Sb. byl z hlediska sv stavnosti posuzovn stavnm soudem ČSFR.
Nvrh 99 poslanců Federlnho shromžděn ČSFR se alternativně dožadoval toho, aby stavn soud ČSFR vyslovil nlez, že zkon č. 451/1991 Sb. pozbyl dnem 31. 12. 1991 činnosti, nebo že tento zkon - opět jako celek - nen v souladu s různmi ustanovenmi Listiny zkladnch prv a svobod, dalšmi ustanovenmi stavn povahy a některmi ustanovenmi několika mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch. stavn soud ČSFR se proto v rmci svch pravomoc uvedench v čl. 2 psm. a) a b) stavnho zkona č. 91/1991 Sb., o stavnm soudu Česk a Slovensk Federativn Republiky, zabval zkonem č. 451/1991 Sb. jako celkem (tedy všemi jeho ustanovenmi). Nejsa vzn odůvodněnm nvrhu poslanců, posoudil tento zkon z hlediska všech v vahu přichzejcch stavněprvnch předpisů a mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch, a to i těch, kter nvrh poslanců specificky neuvděl. Sv řzen ukončil nlezem z 26. 11. 1992, jmž konstatoval nesoulad některch ustanoven zkona č. 451/1991 Sb. s stavou ČSFR, Listinou a Mezinrodnm paktem o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech. Tato ustanoven pozbyla činnosti dnem 15. 12. 1991 a v takto okleštěn podobě zkon převzala Česk republika.
Současn nvrh skupiny poslanců žd vydn nlezu, kter by zrušil zkon č. 451/1991 Sb. jako celek a dle zrušil zkony č. 279/1992 Sb., č. 422/2000 Sb. a č. 424/2000 Sb. Zkon č. 451/1991 Sb. ovšem již byl přezkoumn stavnm soudem ČSFR a vsledky přezkumu byly vtěleny do jeho citovanho nlezu.
V důsledku toho stavn soud musel odpovědět na otzku, zda je, či nen v souvislosti s tou čst poslaneckho nvrhu, v nž se navrhuje zrušen zkona č. 451/1991 Sb., aplikovateln 35 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., jenž zn: "Nvrh na zahjen řzen je nepřpustn, tk-li se věci, o kter stavn soud již nlezem rozhodl, a v dalšch přpadech stanovench tmto zkonem.".
stavn soud musel vyložit, zda lze za "stavn soud" ve smyslu 35 odst. 1 považovat "stavn soud ČSFR". stavnm zkonem č. 542/1992 Sb., o zniku Česk a Slovensk Federativn Republiky, (čl. 3 odst. 1) byla ex constitutione ukončena činnost všech orgnů ČSFR. Kompetence stavnho soudu ČSFR přešly podle čl. 6 odst. 2 thož stavnho zkona na Nejvyšš soud ČR a Nejvyšš soud SR, nestanovily-li stavn zkony obou nstupnickch sttů jinak. Posledně uveden ustanoven se stalo obsoletnm v okamžiku zřzen stavnho soudu ČR na zkladě čl. 83 - 89 stavy ČR. stava ČR ani jin stavn zkon ČR nestanov, že by působnost stavnho soudu ČSFR přešla ve vztahu k ČR na stavn soud ČR. stavněprvn existence obou stavnch soudů je tedy vzjemně nezvisl. Nen mezi nimi formln stavněprvn kontinuita.
Zkon č. 182/1993 Sb. je předpisem, jehož schvlen předvd čl. 88 odst. 1 stavy ČR, kter zn: "Zkon stanov, kdo a za jakch podmnek je oprvněn podat nvrh na zahjen řzen a dalš pravidla o řzen před stavnm soudem.". Systematick vklad vede k zvěru, že uveden ustanoven m na mysli pouze stavn soud ČR, neboť je součst t čsti stavy ČR, kterou se zřizuje stavn soud ČR. Naopak stavn soud ČSFR byl zřzen stavnm zkonem č. 91/1991 Sb. a pravidla o řzen před nm byla upravena zkonem č. 491/1991 Sb., o organizaci stavnho soudu Česk a Slovensk Federativn Republiky a o řzen před nm.
Zkon č. 182/1993 Sb. tak působ v systmu soudn ochrany stavnosti založenm stavou ČR, tedy v jinm systmu, než byl obdobn systm založen stavnm zkonem č. 91/1991 Sb.
Třebaže se m stavn soud Česk republiky zabvat, stejně jako to v r. 1992 učinil stavn soud ČSFR, zkonem č. 451/1991 Sb., nejedn se, podle jeho nzoru, o totožnou věc. Připomn v tto souvislosti svůj nzor vysloven v nlezu z 24. 1. 2001, jmž zrušil někter ustanoven zkona č. 247/1995 Sb., o volbch do Parlamentu Česk republiky a o změně a doplněn některch dalšch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, (viz č. 64/2001 Sb.). Dospěl v něm k přesvědčen, že za určitch okolnost se tž věc může po uplynut vce než 4,5 roku jevit v poněkud jinm světle, zejmna došlo-li v tomto časovm obdob k socilnm změnm. Takov jev se nijak nevymyk z rmce stavnosti. Nvrh skupiny poslanců ve věci lustračnch zkonů, kter nyn, v r. 2001, posuzuje stavn soud, poukazuje na značn změny ve společnosti, k nimž došlo v průběhu vce než osmi let od vydn nlezu stavnho soudu ČSFR, a stavn soud tyto změny nikterak nezpochybňuje. Svůj zvěr obsažen v nlezu ve věci zkona o volbch proto považuje za relevantn i v tomto přpadě. Mimo to hraje svou roli i skutečnost, že stavn soud posuzuje novelizovanou, tedy pozměněnou verzi zkona č. 451/1991 Sb., i to, že m bt tento zkon posouzen nyn i ve světle instrumentů, kter v době nlezu stavnho soudu ČSFR nebyly platn. Plat to předevšm pro stavu Česk republiky, přpadně i pro někter mezinrodn smlouvy, jež se pro ČSFR, resp. Českou republiku staly zvaznmi až po vydn nlezu v r. 1992.
Vzhledem k vše uvedenmu dospěl stavn soud ČR k zvěru, že nlez stavnho soudu ČSFR z 26. 11. 1992 nezakld překžku rei iudicatae podle 35 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. stavn soud ČR je tak formlně oprvněn posoudit předložen nvrh skupiny poslanců v celm jeho rozsahu.
VI.
stavn soud ČR dle shrnul svůj vztah k judikatuře stavnho soudu ČSFR. Ve svm nlezu k otzce rozdlu mezi restituc a vyvlastněnm z 24. 5. 1994 sp. zn. Pl. S 16/93 cituje stavn soud ČR z rozhodnut stavnho soudu ČSFR věty věnovan principu rovnosti. Uvd k nim: "Protože podle čl. 3 stavy Česk republiky je Listina zkladnch prv a svobod součst jejho stavnho pořdku, lze z uvedenho dovodit i zvaznost rozhodnut stavnho soudu ČSFR, kter byla na jejm zkladě vydna.". Tohoto zvěru stavnho soudu ČR se ostatně vslovně dovolvaj i navrhovatel.
Citovan zvěr stavnho soudu ČR o zvaznosti rozhodnut stavnho soudu ČSFR m ovšem v praxi pouze omezen dopad vzhledem k tomu, že při abstraktn kontrole stavnosti zkonů stavn soud poměřuje zpravidla zkonn text nejen Listinou či jinmi stavnmi zkony, kter tvoř stavn pořdek (čl. 112 odst. 1 stavy), ale i mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch, kter naopak součst stavnho pořdku nejsou. Tmto způsobem v minulosti postupoval i stavn soud ČSFR, a to i v přpadě zkona č. 451/1991 Sb. Aplikace zvěru o zvaznosti rozhodnut stavnho soudu ČSFR by tak vedla k nepraktickmu a logicky neudržitelnmu zvěru, že jeho nlez ve věci lustračnho zkona z r. 1991 je čstečně zvazn, čstečně nikoli.
stavn soud ČR ostatně ve svch pozdějšch rozhodnutch přistoupil k rozhodnutm svho československho předchůdce mně formlně. Považuje se za pokračovatele jeho materilnho pojet stavnosti na zem Česk republiky, byť nen formlně jeho prvnm pokračovatelem. Formuloval to v řadě svch nlezů, v nichž se souhlasně dovolv judikatury stavnho soudu ČSFR, aniž by považoval za nutn svůj vvod o zvaznosti jeho rozhodnut založench na Listině opakovat (viz např. nlezy sp. zn. I. S 68/93 z 21. 4. 1994, sp. zn. I. S 108/93 z 30. 11. 1994, sp. zn. Pl. S 5/95 z 8. 11. 1995, Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 17; svazek 2, nlez č. 60; svazek 4, nlez č. 74, vyhlšen pod č. 6/1996 Sb.).
Vmluvn je nlez z I. S 56/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 2), v němž se uvd: "Pro plnost vzal stavn soud v vahu i nmitku stěžovatelky, kter se dovolvala nlezu stavnho soudu ČSFR ze dne 21. 12. 1992. Tento odkaz je však nesprvn . . . Se zřetelem k tomu se stavn soud ČSFR zabval i hodnocenm poučovac povinnosti soudu dle 5 o. s. ř. Citovan nlez je tedy pro řešen souzen věci nepoužiteln, neboť jej podstata se tk problmu zcela jinho.". Z uvedenho cittu je zřejm, že stavn soud ČR zachz s nlezy stavnho soudu ČSFR de facto jako s nlezy vlastnmi a nehled formln důvody, jež by použit takovch nlezů vylučovaly nebo naopak dovolovaly.
stavn soud ČR tak ve sv praxi prosazuje ideu kontinuity ochrany stavnosti v demokratickm Československu a v demokratick Česk republice, jež je jeho nstupnickm sttem. Nebyl k tomu veden pouze spontnně vzniklou nzorovou shodou s jednotlivmi judikty československho stavnho soudu, ale i imperativem vyplvajcm z čl. 1 stavy ČR, podle něhož je Česk republika "demokratickm prvnm sttem". K podstatnm atributům panstv prva v demokratickm sttě patř jeho předvdatelnost, jež je zce spojena s kategoriemi kontinuity v prvu a prvn jistoty. stavnost v demokratickm Československu i v demokratick Česk republice byla a je shodně založena na hodnotch zaručench Listinou zkladnch prv a svobod a mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch. Neexistuje proto reln důvod k tomu, aby se pojet stavnosti stavnho soudu ČSFR a stavnho soudu ČR vzjemně podstatně a zsadně lišila.
I když tedy nlezy stavnho soudu ČSFR nevytvřej pro stavn soud ČR formlně překžku rozhodnut věci podle 35 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., představuj pro něj relnou autoritu založenou na tom, že stavn soud ČSFR byl "soudnm orgnem ochrany stavnosti" s působnost na zem Česk republiky, jmž je nyn on sm.
Tento jev spojujc spontnn koncepčn shodu s imperativy prvnho sttu či panstv prva lze spatřit i v judikatuře současnho Evropskho soudu pro lidsk prva (dle jen "Evropsk soud"). Analogie se vztahy mezi československm a českm stavnm soudem je zřejm. Dřvějš a současn Evropsk soud jsou dva odlišn subjekty. Prvn z nich byl zřzen mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod z r. 1950 (dle jen "Evropsk mluva"), druh 11. protokolem k n z r. 1994. Řzen před nimi se vzjemně nemlo liš. Oba posuzuj soulad chovn smluvnch sttů s Evropskou mluvou. 11. protokol neobsahuje ždn ustanoven o zvaznosti rozsudků dřvějšho Evropskho soudu pro dnešn Evropsk soud.
Současn Evropsk soud, kter započal svou činnost v r. 1998, nepovažoval za nutn se otzkou zvaznosti rozsudků předchozho soudu jakkoli zabvat. Vyřešil ji prostě tm, že se od svch prvnch rozsudků odvolv na judikty svho předchůdce, jako by šlo o jeho vlastn rozhodnut. V rozsudku z 21. 1. 1999 ve věci Geyseghem proti Belgii bez jakchkoli vysvětlen potvrzuje, že se v souzen věci uplatn princip použit v přpadech Lala a Pelladoah proti Nizozem z r. 1994, a dovolv se dle přpadu Poitrimol proti Francii z r. 1993.
Postult kontinuity poskytovan ochrany, jenž je přznačn pro rozhodovn soudnho orgnu, kter vstupuje na msto orgnu zaniklho nebo zrušenho, m dvě strnky. Na jedn straně novmu soudu dovoluje odchlit se od prvnho nzoru soudu předchozho, pokud došlo ke změně okolnost, za nichž tento předchoz soud rozhodoval, na straně druh mu ukld nezpochybňovat rozhodnut předchozho soudu, jestliže k takov změně okolnost nedošlo.
VII.
Pot stavn soud uplatnil svou vahu o mře přezkoumatelnosti nlezů stavnho soudu ČSFR na jeho nlez z 26. 11. 1992 a posoudil v jejm světle nvrh skupiny poslanců. Navrhovatel v něm uvděj: "Podepsanm poslancům proto nezbv, než stavnmu soudu navrhnout, aby zrušil jak zkony č. 422/2000 Sb. a č. 424/2000 Sb., tak i samotn zkony č. 451/1991 Sb. a č. 279/1992 Sb., a to pro jejich rozpor zejmna s ustanovenmi čl. 1 stavy, čl. 1, čl. 4 odst. 2 a 4 a čl. 21 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod, čl. 4 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech a s mluvou Mezinrodn organizace prce o diskriminaci (zaměstnn a povoln) z r. 1958 (č. 111), kter je nepochybně mezinrodn smlouvou ve smyslu čl. 10 stavy."
Zkon č. 451/1991 Sb. byl po 26. 11. 1992 novelizovn dvakrt: zkonem č. 254/1995 Sb., jenž stanovil jeho platnost do 31. 12. 2000, a zkonem č. 422/2000 Sb., jenž jednak zrušil prvě citovan ustanoven o době platnosti novelizovan v r. 1995, a dle vyňal z působnosti 1 až 3 lustračnho zkona občany narozen po 1. prosinci 1971. Jedinmi ustanovenmi zkona č. 451/1991 Sb., jejichž stavnost stavn soud ČSFR v r. 1992 neposoudil a jež jsou nyn jeho součst, jsou tedy ustanoven obsažen v jeho současnm 20 a vnesen do něj zkonem č. 422/2000 Sb.
stavn soud ČSFR posoudil stavnost zkona č. 451/1991 Sb. podle všech v vahu přichzejcch ustanoven Listiny i mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch, včetně Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech a mluvy č. 111, na něž se navrhovatel explicitně odvolvaj. Posouzen souladu s oběma uvedenmi mezinrodnmi smlouvami ostatně vslovně požadoval již nvrh skupiny poslanců Federlnho shromžděn a stavn soud ČSFR se ve svm nlezu k nim oběma jasně vyjdřil.
Navrhovatel udvaj dle rozpor zkona č. 451/1991 Sb. s čl. 1 stavy ČR, jež přirozeně stavnmu soudu ČSFR jako poměřujc instrument sloužit v r. 1992 nemohla. Čl. 1 stavy udv, že "Česk republika je svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana". V době, kdy stavn soud ČSFR posuzoval stavnost velkho lustračnho zkona, zněl čl. 1 stavy ČSFR takto: "Česk a Slovensk Federativn Republika je demokratick prvn stt, složen z Česk republiky a Slovensk republiky" (viz stavn zkon č. 493/1992 Sb. z 8. 10. 1992, kterm se měn a doplňuj stavn zkon č. 143/1968 Sb., o československ federaci, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš stavn zkony). Společnm střednm pojmem obou člnků 1 je tak pojem "demokratickho prvnho sttu", když ctu k prvům a svobodm člověka a občana tehdy i nyn zajišťovala a zajišťuje stavn Listina zkladnch prv a svobod. Je nepochybn, že stavn soud ČSFR posoudil stavnost velkho lustračnho zkona i z hlediska čl. 1 tehdejš stavy, tedy z hlediska atributů demokratickho prvnho sttu, a nesoulad s nimi neshledal. V odůvodněn svho nlezu se na pojem demokratickho prvnho sttu ostatně mnohokrt odvolv, zejmna pokud jde o jeho hodnotov rmec. V citovanm nlezu se např. uvd, že "prvn stt, kter je spojen s demokratickmi hodnotami nastolenmi po pdu totality, nelze ... z hlediska hodnot chpat jako amorfn".
Zkon ČNR č. 279/1992 Sb., tedy mal lustračn zkon, nebyl z hlediska sv stavnosti posouzen ani československm, ani českm stavnm soudem. Podle důvodov zprvy vychz z celkov koncepce zkona č. 451/1991 Sb. Důvod, proč musel bt - coby lex specialis k velkmu lustračnmu zkonu - schvlen, spočval v čl. 27 stavnho zkona o československ federaci. Podle něj patřily zřizovn vlastnch ozbrojench sborů a prava jejich postaven do vlučn působnosti každ z republik, tedy do legislativn působnosti Česk nrodn rady. Konstrukce malho lustračnho zkona je totožn s vstavbou velkho lustračnho zkona. Mal lustračn zkon obsahuje včet funkc v rmci Policie ČR a Sboru npravn vchovy ČR, do nichž nelze ustanovit nebo jmenovat občana, kter nesplňuje někter z předpokladů uvedench v 3 zkona č. 279/1992 Sb. (pro funkci v Policii ČR) nebo v jeho 5 (pro funkci ve Sboru npravn vchovy Česk republiky).
Navrhuje se, aby stavn soud ČR zrušil cel zkon č. 279/1992 Sb. Navrhovatel přitom neuvděj specifick důvody, v čem spatřuj rozpor jeho ustanoven s Listinou či mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech, tedy důvody, jež by měly původ pouze v tomto malm lustračnm zkoně, nikoli však v zkoně č. 451/1991 Sb. Za těchto okolnost neshledv stavn soud ČR důvod k tomu, aby při sv kontrole stavnosti malho lustračnho zkona překročil rmec kontroly, kterou uskutečnil v r. 1992 stavn soud ČSFR v souvislosti se zkonem č. 451/1991 Sb. S poukazem na argumenty uveden v odůvodněn nlezu stavnho soudu ČSFR z 26. 11. 1992 stavn soud ČR shledv rozpor ustanoven 3 odst. 1 psm. d) a 3 odst. 3 zkona č. 279/1992 Sb. o vědom spoluprci s StB, jež jsou obsahově totožn s 2 odst. 1 psm. c) a 2 odst. 2 zkona č. 451/1991 Sb., a to rozpor s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 a 3 Listiny a čl. 4 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech. Taktž s poukazem na argumenty v odůvodněn nlezu stavnho soudu ČSFR konstatuje rozpor 3 odst. 4 a 5 odst. 2 zkona č. 279/1992 Sb. o udělovn vjimek s čl. 1 Listiny. Obě posledně uveden ustanoven jsou z hlediska svho obsahu v podstatě identick s ustanovenmi 2 odst. 3 a 3 odst. 2 zkona č. 451/1991 Sb., jejichž nesoulad s čl. 1 Listiny konstatoval stavn soud ČSFR. Citovan ustanoven velkho lustračnho zkona sice předpokldaj narušen "důležitho bezpečnostnho zjmu sttu", kdežto jim odpovdajc ustanoven zkona č. 279/1992 Sb. jen narušen "důležitho bezpečnostnho zjmu služby" ( 3 odst. 4), resp. "důležitho zjmu služby" ( 5 odst. 2), toto odlišn vrazivo je však z hlediska posuzovn stavnosti irelevantn. V přpadě zkona č. 451/1991 Sb. citovan ustanoven zakldala neodůvodněnou nerovnost mezi pracovnky dvou resortů (vnitra a obrany) a ostatnmi osobami dotčenmi tmto zkonem. V přpadě zkona č. 279/1992 Sb. naopak vznik neodůvodněn nerovnost mezi pracovnky resortů vnitra a spravedlnosti, jimž dosud na jeho zkladě lze udělit vjimku, na jedn straně, a ostatnmi osobami dotčenmi lustračnm zkonodrstvm, tj. zkonem č. 451/1991 Sb., v němž ustanoven o poskytovn vjimek v důsledku nlezu stavnho soudu ČSFR ztratila v minulosti platnost, na straně druh.
Vrok stavnho soudu o zrušen uvedench ustanoven malho lustračnho zkona pro jejich rozpor s Listinou a mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch m vliv i na někter dalš ustanoven tohoto zkona, kter na rušen ustanoven odkazuj. Jedn se zejmna o ustanoven 6 odst. 1, 8 odst. 1 a 9 odst. 5. Vzhledem k tomu, že věcn působnost těchto ustanoven se nevyčerpv odkazem na ustanoven, kter stavn soud shledal jako protistavn, a dochz pouze k jejmu zžen, maj uveden ustanoven v zkoně č. 279/1992 Sb. i nadle svůj smysl i msto. Kromě toho, skutečnost, že určit ustanoven odkazuje na jin ustanoven, jež bylo shledno protistavnm, nezakld protistavnost odkazujcho ustanoven. stavn soud proto neshledal důvod ke zrušen uvedench odkazujcch ustanoven. Taktž neshledal důvod ke zrušen těch čst textu zkona č. 279/1992 Sb., kter se odvolvaj na obsah ustanoven zkona č. 451/1991 Sb., jež ztratila platnost v důsledku nlezu stavnho soudu ČSFR. Jedn se zvlště o ustanoven vztahujc se k nlezům tzv. nezvisl komise zřzen podle 11 - 13 zkona č. 451/1991 Sb. Odkaz na nlezy komise obsahuj např. ustanoven 6 odst. 1 in fine či 8 odst. 1 zkona č. 279/1992 Sb. stavn soud je soudnm orgnem ochrany stavnosti a nepřsluš mu provdět redakčn změny zkonů, jež mu byly k posouzen předloženy. Zashl by tm do kompetenc zkonodrce.
Souběžně s novelizac velkho lustračnho zkona byl obdobně novelizovn v r. 2000 i zkon č. 279/1992 Sb., a to zkonem č. 424/2000 Sb. Novela sleduje totožn cl jako novela č. 422/2000 Sb. velkho lustračnho zkona, a dalš zvěry stavnho soudu se proto tkaj společně obou lustračnch zkonů.
VIII.
Navrhovatel svm nvrhem směřuj k tomu, aby velk i mal lustračn zkon byly pro futuro "odstraněny z prvnho řdu Česk republiky". Podstatu jejich argumentace shrnuje oddl V. nvrhu. Vychzej z nlezu stavnho soudu ČSFR z r. 1992. Uvděj: "stavn soud ČSFR uznal podstatu pravy proveden zkonem č. 451/1991 Sb. za stavně konformn vzhledem k situaci sttu a společnosti krtce po pdu předchozho režimu a obnoven demokracie a vzhledem k tomu, že zkonem zaveden omezen nemaj platit absolutně, nbrž jen po přechodnou dobu, tj. do 31. prosince 1996. Obdobn stanovisko by byl stavn soud ČSFR patrně zaujal i vůči zkonu ČNR č. 279/1992 Sb., kdyby se jm byl zabval. Za uvedench okolnost a podmnek bylo stavnm soudem ČSFR v r. 1992 uznno, že veřejn zjem (veřejn statek) spočvajc v potřebě společnosti a sttu, aby byly obměněny osoby v určitch veřejně vznamnch funkcch a aby byla uplatněna opatřen směřujc k odvrcen rizika subverze nebo možn recidivy, m přednost ... " před zkladnmi prvy občanů, kter nvrh dle specifikuje. Z citovanho podstatnho hodnocen nlezu stavnho soudu ČSFR navrhovatel dle vyvozuj zvěr, k němuž jejich nvrh poskytuje různ argumenty. Tento zvěr je formulovn takto: "Protože ... veřejn zjem (veřejn statek), z jehož tehdejš existence stavn soud ČSFR v roce 1992 vychzel, již pominul, pominuly i důvody omezen zkladnch prv a svobod ... kter se o existenci tohoto veřejnho zjmu opraly." Jinmi slovy, navrhovatel se domnvaj, že časov faktor u posuzovn stavnosti lustračnch zkonů hraje klčovou roli. Tm, že se jejich platnost a činnost rozšřily na dobu neurčitou, omezuj zkladn prva i svobody v současn době již "bez nležitho důvodu", a jsou tudž v rozporu s některmi ustanovenmi stavy, Listiny i mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch.
IX.
stavn soud přisvědčuje nzoru navrhovatelů, že novelizac lustračnch zkonů, jž byla odstraněna ustanoven o jejich omezen časov platnosti, došlo k podstatnmu zsahu do jejich obsahu. Tento zsah nepochybně představuje vraznou změnu okolnost z hlediska posuzovn stavnosti obou lustračnch zkonů. stavn soud proto nemůže bez dalšho převzt všechny zvěry obsažen v nlezu stavnho soudu ČSFR, nbrž mus nejprve odpovědět na otzku, zda při jejich vyvozovn představovalo omezen časov platnosti zkona č. 451/1991 Sb. do konce r. 1996 pro stavn soud ČSFR natolik vznamn faktor, že ovlivnil jeho rozhodnut, v němž u většiny ustanoven tohoto zkona neshledal nesoulad s stavou, Listinou ani mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch.
stavn soud se v tomto ohledu domnv, že nvrh nepřesně a zejmna neplně vystihl podstatu argumentace použit stavnm soudem ČSFR v odůvodněn jeho nlezu, a nemůže se proto s jeho vkladem provedenm navrhovateli ztotožnit. Je pravdou, že stavn soud ČSFR uznal odůvodněnost potřeby společnosti a sttu, aby byly obměněny osoby v určitch veřejnch funkcch a aby byla uplatněna opatřen směřujc k odvrcen rizika subverze nebo možn recidivy totality. Zdůraznil i relevanci časovho omezen platnosti lustračnho zkona.
Nlez stavnho soudu ČSFR však uvd i jin argumenty, kter nvrh zcela pomj. stavn soud ČSFR zdůrazňuje, že ve "stabilizovanch demokratickch systmech je součst požadavků vyžadovanch u osob uchzejcch se o zaměstnn ve službch sttu, ve veřejnch službch a na pracovištch, kter jsou z hlediska bezpečnosti a stability sttu považovna za rizikov, i splněn určitch občanskch předpokladů, signalizujcch nzorov konsensus a loajalitu se zjmy sttu a demokratickmi principy, na nichž je stt budovn". Ve světle tto maximy schvaluje postup zkonodrce, kter "vychzel oprvněně z nzoru", že alespoň v potřebn mře důvodnosti nelze předpokldat, že hodnoty demokratickch stavnch principů "budou bez dalšho a bezvhradně uvděny v život přslušnky někdejšch mocenskch struktur". Vyslovuje konečně přesvědčen, že sttu nelze upřt, aby stanovil pro vkon řdicch nebo i jinak rozhodujcch funkc podmnky či předpoklady, v nichž "bře zřetel i na svou vlastn bezpečnost, bezpečnost občanů a na dalš demokratick vvoj".
Argumentace stavnho soudu ČSFR je tedy neskonale bohatš a diverzifikovanějš, než jak ji nvrh skupiny poslanců podv. Někter jeho argumenty se vžou k potřebm sttu a společnosti v podmnkch přechodu od totality k demokracii, jež nlez v pln mře zohlednil. V tto souvislosti stavn soud ČSFR tak poukzal na časově omezenou platnost lustračnho zkona, aniž by však sm vzal nutně konec jeho odůvodněn platnosti na rok 1996. Časově omezenou platnost zkona pouze konstatuje a r. 1996 označuje orientačně jako rok, "v němž se předpokld dovršen demokratickho procesu". Přebr tak jakousi pracovn hypotzu o tempu dynamiky rozvoje demokracie v ČSFR. Nvrh skupiny poslanců přinš mnoh daje, kter přesvědčivě dokldaj, že vvoj demokratickch přeměn po r. 1992 je bouřliv a že - jak vslovně uvděj - byl "demokratick proces dovršen". stavn soud nicmně považuje za potřebn k těmto dajům dodat, že určen stupně rozvoje demokracie v určitm sttě je otzkou bytostně sociln a politickou, nikoli stavněprvn. stavn soud tudž nen schopen tvrzen o "dovršen" či naopak o "nedovršen" demokratickho procesu prostředky, kter m k dispozici, přezkoumat. Může však v určit shodě s navrhovateli potvrdit, že veřejn zjem tkvc v potřebch sttu v obdob přechodu od totality k demokracii ztratil od r. 1992 na sv intenzitě a nalhavosti.
Druh, nvrhem skupiny poslanců opomjen skupina důvodů, jež uvd stavn soud ČSFR, se vztahuje k potřebě demokratick společnosti a demokratickho sttu chrnit svou sttn sprvu a veřejn služby před vstupem osob, kter nesplňuj určit předpoklady. Mezi těmito předpoklady vslovně zmiňuje "loajalitu se zjmy sttu a demokratickmi principy, na nichž je stt budovn". Stanoven takovch předpokladů považuje za opatřen, kter je vlastn nejen sttům v obdob přechodu od totality k demokracii, nbrž i všem "stabilizovanm demokratickm systmům". Vyslovil konečně přesvědčen, že takovou loajalitu nen možno "bez dalšho a bezvhradně" očekvat od "přslušnků někdejšch mocenskch struktur" a od těch, kteř "byli dosazeni do vznamnch sttnch, společenskch a ekonomickch funkc na zkladě protichůdnch hodnotovch kritri jen proto, aby jako představitel dřve panujc ideologie sloužili k udržen mocenskho monopolu vldnoucho byrokratickho apartu".
stavn soud ČSFR vyslovil těmito svmi argumenty podporu jinmu veřejnmu zjmu (veřejnmu statku), jmž je prvo i povinnost demokratickho sttu aktivně brnit sv demokratick zřzen, a to i omezenm přstupu do sttnch a veřejnch služeb s použitm podmnky loajality jejich představitelů a zaměstnanců. Tento veřejn zjem stavn soud ČSFR jednoznačně připisuje demokratickmu sttu obecně, tedy jak ve stadiu, v němž se jeho demokratick zřzen teprve buduje, tak ve stadiu, v němž je demokracie završena (ve "stabilizovanch demokratickch systmech").
kolem stavnho soudu Česk republiky proto bylo vyjdřit se, zda m uveden veřejn statek "nadčasovou povahu", a je tudž relevantn i nyn, deset let po schvlen zkona č. 451/1991 Sb. stavn soud předevšm konstatuje, že odůvodněnost idey "demokracie schopn brnit se" (wehrhafte Demokratie, dmocratie apte a se dfendre, democracy capable of defending itself) opakovaně uznal Evropsk soud ve svch rozhodnutch. Evropsk soud považuje jej realizaci za "legitimn cl", jehož naplňovn dovoluje v přiměřench mezch sttům omezit prva zaručen v Evropsk mluvě. Současně nejednou zdůraznil, že tvůrci Evropsk mluvy do jejho textu vědomě opomenuli prvo jednotlivce na rovn přstup do veřejnch služeb sttů zařadit (viz např. rozsudek ve věci Glasenapp proti Německu z r. 1986). K otzce loajality osob ve sttn sprvě a veřejnch službch se Evropsk soud vyjdřil ve svm rozsudku ve věci Vogt proti Německu z r. 1995, a to takto: "Soud vychz z předpokladu, že demokratick stt je oprvněn od svch řednků požadovat, aby byli loajln vůči stavnm principům, o něž se opr. V tomto ohledu bere zřetel na zkušenost Německa v době Vmarsk republiky a během hořkho obdob, jež nsledovalo po zhroucen tohoto režimu až do přijet Zkladnho zkona v r. 1949. Německo si přlo vyloučit, aby se tyto zkušenosti opakovaly, a proto založilo svůj nov stt na myšlence demokracie schopn se brnit ... Rozum se, že uveden okolnosti dodaly na vze tomuto podstatnmu pojmu a jemu odpovdajc povinnosti politick loajality uložen řednkům."
Z obou judiktů Evropskho soudu tak plyne v dan otzce několik zvěrů:
1) Prosazovn idey "demokracie schopn se brnit" je legitimnm clem zkonodrstv každho demokratickho sttu, a to v kterkoli fzi jeho vvoje.
2) Požadavek politick loajality osob ve sttn sprvě a veřejnch službch se považuje za nepochybnou součst konceptu "demokracie schopn se brnit".
3) Konkrtn mra požadovan loajality zvis na historickch, politickch a socilnch zkušenostech každho individulnho sttu i na aktuln mře ohrožen demokracie v danm sttě. V těchto souvislostech Evropsk soud v rozsudku ve věci Vogt konstatuje, že ždn stt v Evropě v 80. letech (v době posuzovanch skutečnost) nevyžadoval loajalitu s takovou tvrdost jako Německo, a pozastavil se nad "absolutn povahou" tohoto požadavku v německch podmnkch, neboť německ soudy uplatňuj požadavek loajality stejně na všechny řednky, bez ohledu na jejich funkce a zařazen v hierarchick struktuře veřejnch služeb.
K požadavku loajality sttnch zaměstnanců se Evropsk soud ovšem vyjdřil i v jinch přpadech, v nichž stžnost směřovala proti konsolidovanmu demokratickmu sttu. stavn soud připomn alespoň rozsudek ve věci Pellegrin proti Francii z r. 1999, v němž Evropsk soud vyslovil přesvědčen, že stt m "legitimn zjem" požadovat od zaměstnanců sttu "zvlštn pouto důvěry a loajality", poněvadž tito zaměstnanci jsou svm způsobem držiteli čsti jeho suverenity.
Na zkladě svho exkurzu do judikatury Evropskho soudu může tedy stavn soud učinit zvěr: demokratick stt, a to nejen v přechodnm obdob po pdu totality, může vzat vstup jednotlivce do sttn sprvy a veřejnch služeb a setrvn v nich na splněn určitch předpokladů, zejmna na splněn požadavku (politick) loajality. Prokazuje to ostatně např. i zkonodrn či soudn praxe ve Spojench sttech americkch (viz rozhodnut Nejvyššho soudu USA ve věci Adler v. Board of Education).
stavn soud přitom vychz z toho, že pojem "loajality" je třeba vykldat - stejně jako jin uzlov pojmy, např. nestrannosti a nezvislosti soudů - dvěma komplementrnmi způsoby. Pojem loajality pokrv jednak stav loajality každho jednotlivce působcho ve veřejnch službch, jednak stav loajality veřejnch služeb jako celku. Relevantn přitom nen pouze to, zda jsou veřejn služby skutečně loajln, ale i zda se jako loajln jev veřejnosti. K tomu je třeba, aby nevznikaly o jejich loajalitě pochybnosti. Takov pochybnosti podrvaj důvěru veřejnosti ve veřejn služby a potažmo v demokratick stt, kter tyto služby ztělesňuj. Nedůvěryhodn veřejn služby a sttn sprva ve svch důsledcch ohrožuj demokracii a demokratick stt je oprvněn se proti takovmu ohrožen brnit tm, že zajist, aby se veřejn služby veřejnosti jako nedůvěryhodn nemohly jevit, tm, že eliminuje důvody k pochybnostem.
stavn soud dle přistoupil k odpovědi na otzku, zda těsnou sounležitost jednotlivce s mocenskm apartem a represivnmi složkami totalitnho sttu lze považovat za projev neloajality k demokratickmu sttu nebo alespoň za relevantn důvod ke zpochybněn loajality v očch veřejnosti.
stavn soud v prv řadě upozorňuje na zkon č. 198/1993 Sb., o protiprvnosti komunistickho režimu a o odporu proti němu, a na svůj nlez k tomuto zkonu publikovan pod č. 14/1994 Sb. Citovan zkon vypočtv zločiny a dalš srovnateln skutečnosti, k nimž dochzelo na zem dnešn Česk republiky v obdob let 1948 - 1989, a v operativn čsti svho textu za ně přisuzuje plnou spoluodpovědnost těm, "kteř komunistick režim prosazovali jako funkcionři, organiztoři a podněcovatel v politick i ideologick oblasti". V preambuli konstatuje zvlštn odpovědnost předlistopadov KSČ, včetně jejho veden i členů. Je tedy zřejm, že těsn sounležitost jednotlivce s předlistopadovm režimem a jeho represivnmi složkami je skutečnost způsobilou působit nepřznivě na důvěryhodnost veřejn funkce, kterou tento jednotlivec v demokratickm sttě zastv, neboť komunistick režim byl Parlamentem českho demokratickho sttu označen za "zločinn, nelegitimn a zavrženhodn".
V tto souvislosti stavn soud považuje za nepřpadnou nmitku navrhovatelů, že současn Komunistick strana Čech a Moravy je "leglně působc stranou s nezanedbatelnou voličskou zkladnou". Lustračn zkonodrstv svou pravou totiž zaujm postoj pouze k předlistopadov KSČ a pouze z kvalifikovanch forem zapojen do n vyvozuje určit nsledky.
stavn soud ČSFR ve svm nlezu z r. 1992 upozornil, že lustračnm zkonodrstvm disponuj i jin evropsk stty, v nichž se v 80. a 90. letech rozpadl totalitn režim monopoln moci. Vzhledem k tomu, že ždn mezinrodn soud v otzce souladu lustračnch zkonů s mezinrodnmi smlouvami dosud nerozhodl, považuje stavn soud za ždouc využt ke sv odpovědi na vše uvedenou otzku jinch mezinrodnch a zahraničnch indikac.
Společnm rysem "lustračnch zkonů" schvlench v Evropě v průběhu 90. let je okolnost, že se soustřeďuj na postaven a/nebo chovn jednotlivce v době totality a vyvozuj z nich pro něj negativn důsledky z hlediska jeho zapojen do veřejnho života v současnm demokratickm sttě. Takov zkony byly schvleny ve Spolkov republice Německo (zkon o podkladech Stasi z 20. 12. 1991), v Bulharsku (zkon o dodatečnch podmnkch tkajcch se vědeckch instituc a Vysok verifikačn komisi z 9. 12. 1992), v Maďarsku (zkon o prověřen pozad osob zastvajcch určit klčov funkce z 9. 3. 1994), v Albnii (dva zkony z 22. 9. a 30. 11. 1995), v Polsku (zkon o přiznn pracovnho nebo služebnho poměru osob, kter zastvaj veřejn funkce v bezpečnostnch složkch sttu nebo spoluprce s nimi v obdob let 1944 - 1990 z 11. 4. 1997), v Rumunsku (zkon o přstupu občanů ke svmu osobnmu spisu vedenmu Securitate a směřujc k odhalen charakteru tto organizace coby politick policie z 20. 10. 1999) a v omezen mře i v dalšch sttech středn a vchodn Evropy. Aniž by stavn soud zachzel do podrobnost jednotlivch zkonů, konstatuje, že prakticky všechny uveden zkony považuj za relevantn přslušnost osob k tajn policii totalitnho sttu nebo spoluprci s n, někter z nich pak funkce osob ve stranickm či sttnm apartu (albnsk či bulharsk zkon). Parlamentn shromžděn Rady Evropy ve sv rezoluci č. 1096(1996) (bod 11) zsadně připoušt slučitelnost lustračnch zkonů s atributy demokratickho prvnho sttu, a to za předpokladu, že jejich clem nen trestat jimi dotčen osoby, nbrž chrnit utvřejc se demokracii.
stavn soud m ve světle předchozch skutečnost důvod ke konstatovn, že určit chovn a/nebo postaven jednotlivce v totalitnm sttě je všeobecně považovno z hlediska zjmů demokratickho sttu za riziko pro nestrannost a důvěryhodnost jeho veřejnch služeb, a m proto omezujc vliv na možnosti a způsoby zapojen "pozitivně lustrovanch" osob do nich.
Dle si stavn soud položil otzku, zda určit chovn a/nebo postaven jednotlivce v bvalm totalitnm sttě představuje z hlediska zjmů demokratickho sttu, jenž se konstituoval na jeho mstě, "nadčasov" či naopak jen dočasn riziko. stavn soud si je vědom toho, že postoje jednotlivce k demokratickmu zřzen určuj předevšm jeho reln činy. Čm delš obdob od zhroucen totalitnho režimu uplynulo, tm vce a důkladněji prověř postoj jedince k demokratickmu sttu jeho každodenn interakce s nm a s demokratickou společnost. Jinmi slovy, s postupujcm časem relativn vznam postojů a postaven osob v totalitnm sttě sice zajist nemiz, určitě se však zmenšuje. V tomto ohledu v Evropě zjevně existuje konsenz. Časov působnost jednotlivch lustračnch zkonů nebo individulnch opatřen na jejich zkladě je v Evropě obecně omezena, a to buď dočasnou platnost zkona (albnskho - do konce r. 2002), nebo stanovenm obdob, v němž mohou bt individuln lustrace provděny, což je podle dostupnch dajů v Maďarsku do konce r. 2004, v Německu do konce r. 2006, v Rumunsku do konce šestilet existence lustračnho orgnu zřzenho na zkladě vše citovanho zkona v r. 2000, tj. do r. 2006 (s možnost prodloužen Parlamentem), nebo konečně omezenm časovch činků individulnch lustračnch opatřen. Tak je tomu v Polsku, kde činky přslušnho rozhodnut soudu trvaj deset let. I když je stavn soud přesvědčen o dočasnosti lustračnho zkonodrstv, konstatuje současně, že ve velk většině ostatnch evropskch sttů, kter v minulm desetilet řešily stejn problm, lustračn zkony dosud plat a jsou činn.
X.
Pot, když stavn soud odpověděl na všechny otzky, kter si vytyčil jako předběžn, přistoupil k posouzen stavnosti zkonů č. 451/1991 Sb. a č. 279/1992 Sb., a to vlučně ve světle jejich novel č. 422/2000 Sb. a č. 424/2000 Sb., jež jim odňaly dočasnou časovou platnost.
stavn soud nesdl prvn nzor navrhovatelů, podle něhož veřejn zjem (veřejn statek), z jehož tehdejš existence stavn soud ČSFR v r. 1992 vychzel, již pominul a pominuly i důvody omezen zkladnch prv a svobod, kter se o existenci tohoto veřejnho zjmu opraly.
Velk i mal lustračn zkon dosud chrn existujc veřejn zjem, či - jinak řečeno - sleduj legitimn cl, jmž je aktivn ochrana demokratickho sttu před nebezpečm, jež by mu mohly přivodit nedostatečně loajln a mlo důvěryhodn veřejn služby. Oba zkony sleduj svůj legitimn cl tm, že stanov určit předpoklady pro vkon některch funkc ve sttnch orgnech a organizacch, v Policii ČR a ve Sboru npravn vchovy ČR. Zkonodrn opatřen tohoto druhu nen v současn době v Evropě vjimkou a vslovně ho připoušt např. doporučen č. (2000)6 Vboru ministrů Rady Evropy, v němž zased i Česk republika. Toto doporučen upravuje postaven představitelů veřejn moci (public officials, agents publics). V preambuli doporučen se připomn, že veřejn sprva hraje v demokratickch společnostech podstatnou roli a že osoby v n podlhaj zvlštnm povinnostem i zvazkům z toho důvodu, že slouž sttu. V bodě 4 se explicitně připoušt, že pro přstup k veřejnm funkcm mohou existovat jak obecn, tak specifick předpoklady, za předpokladu, že jsou stanoveny zkonem.
Oba lustračn zkony stanov zvlštn předpoklady pro přstup pouze k některm (zsadně jen řdicm či vznamnm) funkcm ve sttnch či veřejnch službch. I tato metoda vběru funkc, jejichž vkon je vzn na zvlštn předpoklady, je v demokratickm sttě běžn, a v Česk republice se uplatňuje např. v souvislosti se zkonem č. 148/1998 Sb., na kter se navrhovatel sami odvolvaj.
Specifick předpoklady, kter lustračn zkony zavedly, reflektuj postaven jednotlivce v obdob totalitnho zřzen 1948 - 1989. Pokud toto postaven splňuje znaky uveden v lustračnch zkonech, znemožňuje to přstup lustrovanho jednotlivce k veřejnm funkcm jimi vyjmenovanm. Těsnou sounležitost osob s totalitnm režimem a jeho represivnmi složkami považuje stavn soud ČR ve shodě se svm československm předchůdcem stle za relevantn okolnost, jež může zpochybnit politickou loajalitu a poškodit důvěryhodnost veřejnch služeb demokratickho sttu a potažmo ohrozit takov stt i jeho zřzen. Obdobně pohlžej na tento aspekt minulosti svch veřejnch zstupců a řednků v současn době i dalš nově demokratick evropsk stty.
stavn soud považuje za nepochybn, že relevance uvedenho předpokladu se s postupem času od pdu totalitnho zřzen snižuje, a proto pokld lustračn zkonodrstv za dočasn, stejně jako tomu je ve Spolkov republice Německo a v různch sttech středn a vchodn Evropy. Klade se proto otzka, zda jsou omezen některch prv v nich zaveden dosud "nezbytn v demokratick společnosti", jinmi slovy, zda jsou tato omezen ještě přiměřen k legitimnmu cli, kter sleduj.
stavn soud při svm hodnocen vychz z toho, že lustračn předpoklady se vztahuj pouze na omezen okruh zsadně vznamnch funkc a že naopak neomezuj přstup jednotlivce k většině funkc ve sttn sprvě a veřejnch službch. Bere na vědom i klesajc tendenci uplatňovn lustračnch zkonů v praxi. Jak vyplv z vyjdřen Ministerstva vnitra, kter si stavn soud vyždal, bylo za prvnch osm měsců r. 2001 na jejich zkladě vydno zhruba 5 800 osvědčen, z nichž asi 2 % byla pozitivn. V praxi tedy lustračn zkony omezily v obdob leden - srpen 2001 přstup k vyjmenovanm veřejnm funkcm přibližně 120 jednotlivcům.
stavn soud však předevšm konstatuje, že dosud nebyl naplněn imperativ vtělen do čl. 79 odst. 2 stavy, podle něhož "Prvn poměry sttnch zaměstnanců v ministerstvech a jinch sprvnch řadech upravuje zkon". Součst českho prvnho řdu se dosud nestal zkon o sttn službě. Oba lustračn zkony tak v omezen mře a stanovenm specifickho předpokladu pro působen ve sttn službě supluj absenci klčovho zkona požadovanho stavou, a jejich existence je tedy za danho stavu v česk demokratick společnosti nadle nezbytn. S vjimkou určitch zkonů, např. č. 483/1991 Sb., o Česk televizi, č. 6/1993 Sb., o Česk nrodn bance, č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcch, č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, a č. 455/1991 Sb., o živnostenskm podnikn (živnostensk zkon), reguluj přstup k volenm, jmenovanm a ustanovovanm funkcm specifikovanm v lustračnch zkonech ostatně prvě jen tyto lustračn zkony.
stavn soud však nepovažuje tento současn stav za optimln. Zkonodrce by měl urychleně upravit předpoklady přstupu k veřejnm funkcm v celm rozsahu a zakotvit v normě s takto obecnou působnost osobn předpoklady přmo ve vztahu k demokratick společnosti, nikoli pouze zprostředkovaně a negativně - s odkazem na minulou přlišnou loajalitu k totalitnmu sttu a jeho represivnm složkm. Tak je tomu např. ve Spolkov republice Německo (čl. 7 1 odst. 2 Bundesbeamtengesetz). stavn soud v těchto souvislostech upozorňuje i na důvodovou zprvu k zkonu č. 422/2000 Sb., podle nž "by platnost současnho zkona č. 451/1991 Sb. měla bt ukončena až přijetm zkona o sttn službě". Tento přslib důvodov zprvy stavn soud vt, přičemž schvlen obecnch předpokladů pro přstup k veřejnm funkcm považuje vzhledem k dočasn a subsidirn povaze specifickch předpokladů stanovench lustračnmi zkony za nalhav.
stavn soud považuje vzhledem k argumentaci nvrhu za nepochybn, že navrhovatel nenamtali samostatně rozpor s Listinou ani s mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech v přpadě novelizovanho 20 zkona č. 451/1991 Sb. a jemu odpovdajcho 10a v zkoně č. 279/1992 Sb. (z působen lustračnch zkonů jsou vyňati občan narozen po 1. 12. 1971). Tato ustanoven totiž působnost obou zkonů zužuj a jejich čel tak svm způsobem sleduje směr, kter v mnohem širš (absolutn) mře sleduj i sami navrhovatel. Proto nepovažuje za potřebn se k 20 velkho lustračnho zkona a k 10a malho lustračnho zkona dle vyjadřovat.
XI.
Ze všech vše uvedench důvodů stavn soud zrušil 3 odst. 1 psm. d) a 3 odst. 3 zkona č. 279/1992 Sb., o některch dalšch předpokladech pro vkon některch funkc obsazovanch ustanovenm nebo jmenovnm přslušnků Policie Česk republiky a přslušnků Sboru npravn vchovy Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, pro jejich rozpor s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 a 3 Listiny a čl. 4 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech, dle zrušil 3 odst. 4 a 5 odst. 2 thož zkona č. 279/1992 Sb. pro jejich rozpor s čl. 1 Listiny, a zbvajc čst nvrhu zamtl.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujal k první části výroku rozhodnutí pléna soudce JUDr. Antonín Procházka.