Ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů 349/2002 účinný od 06.08.2002
| Schválené: | 18.06.2002 |
| Účinnost od: | 06.08.2002 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | SPRÁVA SOUDNICTVÍ., SOUDY. SOUSTAVA SOUDŮ. ORGANIZACE SOUDŮ., ZPŮSOBILOST PRO POVOLÁNÍ, ZAMĚSTNÁNÍ, POSTAVENÍ, FUNKCE, Soudcovské rady., Justiční akademie., Pracovní disciplína (kázeň). Kárné opatření. Kárné řízení., Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Jménem České republiky
1. Ustanovení § 50 odst. 1 písm. f), písm. g), odst. 3 a odst. 4, § 51 odst. 1 písm. f), písm. g), odst. 3 a odst. 4, § 52 odst. 1 písm. f), písm. g), odst. 3 a odst. 4, § 53 odst. 1 písm. e), odst. 3 a odst. 4, § 71 odst. 4, § 72 odst. 2 poslední věty, § 82 odst. 2 věty druhé, § 94 písm. d), § 123 odst. 3 a odst. 4, § 124 odst. 4, § 125 odst. 3, § 126 odst. 3, § 127 odst. 3, § 130 odst. 2 ve slovech "zařazení soudců", § 131 odst. 1 písm. a), písm. b), § 132 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 ve slovech "soudců a" a odst. 3, § 134 - 163, § 185, § 187 ve slovech "3 advokáty za členy Rady pro odbornou způsobilost soudců a jejich 3 náhradníky a" a § 188 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, se zrušují dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
2. Ustanovení § 15 odst. 2 věty druhé, § 26 odst. 2 věty druhé, § 30 odst. 2 věty druhé, § 34 odst. 2 věty druhé, § 68 odst. 1 ve slovech "ministerstvu nebo", § 74 odst. 3, § 99 odst. 1 písm. c) ve slovech "ministerstvu nebo", § 106 odst. 1, § 119 odst. 2 a odst. 3, § 120, § 121, § 124 odst. 1, odst. 2 a odst. 3, § 125 odst. 1, odst. 2 a odst. 4, § 126 odst. 1, odst. 2 a odst. 4, § 127 odst. 1, odst. 2 a odst. 4, § 128 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), se zrušují dnem 1. 7. 2003.
Odůvodněn
I.
Dne 1. března 2002 obdržel stavn soud nvrh prezidenta republiky na zrušen některch ustanoven zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), (dle tž "zkon"). V důvodech prvn čsti svho nvrhu se prezident republiky zaměřuje na ustanoven 134 - 163 zkona (a ustanoven navazujc), kter zavděj jako nov institut povinn periodick hodnocen odborn způsobilosti s důsledkem možnho skončen soudcovskho mandtu. Tato ustanoven jsou podle něj v přmm rozporu s čl. 1 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), podle něhož Česk republika je demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana, neboť je přesvědčen o tom, že mezi zkladn atributy prvnho sttu bezesporu patř i princip dělby moci. Tato ustanoven vid tak jako stojc v rozporu s čl. 82 odst. 1 a 2 a s čl. 93 stavy. Soudce je do sv funkce jmenovn prezidentem republiky bez časovho omezen, pokud splňuje zkladn stavn a dalš zkonn předpoklady včetně odborn způsobilosti. Dle již soudce nelze proti jeho vůli odvolat, s vjimkou odvoln na zkladě rozhodnut krnho sentu. stavodrce měl na mysli, když stanovil vjimku z neodvolatelnosti soudce v čl. 82 odst. 2, jednn přinejmenšm stejn intenzity, jako je krn proviněn. Za takov by bylo možno považovat pouze zvažn protiprvn jednn. Tm se zaručuje nezvislost soudů na moci zkonodrn i vkonn. Zkon však umožňuje, aby stavn postaven soudce bylo ohroženo vsledkem dodatečnho hodnocen jeho odborn způsobilosti, bez nž by ani nemohl bt do funkce jmenovn. Pro zamezen vkonu funkce soudce osobou, kter nebude dostatečně dbt o svoji odbornou roveň, jež se projev při jeho rozhodovac činnosti, je dostačujcm prostředkem ochrany krn řzen. V tto souvislosti poukazuje nvrh na povinnost soudce se soustavně vzdělvat a prohlubovat sv odborn znalosti pro řdn vkon funkce ( 82 odst. 2 zkona), přitom porušen tto povinnosti může bt krnm proviněnm, za kter lze soudce z jeho funkce odvolat. Porušen tto povinnosti však mus bt konkrtn, jej dopad se mus projevit v rozhodovac činnosti soudce, a svou intenzitou tak mus ohrozit důvěru v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů ( 87). V rmci krnho řzen mus bt tak mezi takovm porušenm povinnosti a jeho nsledkem (ohrožen důvěry) prokzna přčinn souvislost. Navc, zatmco krn řzen m celou řadu sankc odstupňovanch podle zvažnosti proviněn, hodnocen odborn způsobilosti zn samo pouze sankci jedinou, a to ztrtu funkce.
Zkonem nově zaveden řzen - posuzovn odborn způsobilosti soudců - se bude vst paušlně se všemi soudci. V jeho rmci se teprve začne zjišťovat, zda jsou dny předpoklady k tomu, aby bylo možno konstatovat, že soudce je odborně (ne)způsobil. Tato (ne)způsobilost se vyhodnot na zkladě abstraktnch, vgně formulovanch a s rozhodovac činnost soudce nesouvisejcch hledisek ( 136). Zkon tak presumuje přčinnou souvislost mezi negativnm vyhodnocenm a rozhodovac činnost soudce. Jinmi slovy, konstatovn o nevyhovujc schopnosti organizovat činnost soudnho oddělen a minimln publikačn, vědeck a pedagogick činnost je automaticky spojovna s rozhodovac činnost soudce a může vst k zniku funkce soudce. Pokud se vychz z koncepce zkona, kter stanov předsedy soudů orgnem sttn sprvy soudů, tedy součst moci vkonn, je tak sttn sprvě soudů dna i kompetence hodnotit odbornou způsobilost soudce. Moc vkonn tak může zahjit proti soudci řzen o zkoumn jeho odborn způsobilosti s důsledkem možnho skončen stavou garantovanho časově neomezenho mandtu, aniž by důvodem k jeho zahjen byla dosavadn rozhodovac činnost soudce. Vhrady prezidenta republiky dle směřuj proti zsahu do principu dělby moci, kterou stava předpokld. Tento princip je podle něj porušen mimo jin rozsahem pravomoc ministra spravedlnosti v oblasti hodnocen odborn způsobilosti soudce, kter dle vyjmenovv se zvěrem, že takov rozsah dv vkonn moci nepřiměřeně širokou pravomoc, jež umožn ovlivňovat rozhodovn soudců.
V důvodech druh čsti svho nvrhu zaměřench na ta ustanoven, jimiž zkon svěřuje vkon sttn sprvy soudů v uvedenm rozsahu předsedům a mstopředsedům soudů, kteř jsou zroveň soudci, prezident republiky tvrd jejich rozpor s čl. 82 odst. 3 stavy, kter stanov neslučitelnost funkce soudce s jakoukoliv funkc ve veřejn sprvě. Uvd, že z některch činnost a ze způsobu jmenovn a odvolvn předsedů a mstopředsedů soudů plyne, že se jedn o funkci ve veřejn sprvě, a předsedov a mstopředsedov soudů se tak zčsti stvaj součst moci vkonn. Lze mt tak vžn obavy o ohrožen jejich nezvislosti při vkonu soudcovsk činnosti, zejmna jestliže jejich setrvn ve funkci předsedy a mstopředsedy soudu zvis na rozhodnut představitele moci vkonn. Poukazuje na ustanoven 106 odst. 1 zkona, podle něhož předsedov i mstopředsedov soudů mohou bt odvolni ze svch funkc, jestliže nepln řdně sv povinnosti. Tato podmnka pro odvoln je podle něj vyjdřena velmi obecně a může vst k uplatněn libovůle vkonn moci při odvolvn představitelů moci soudn. Jak dle uvd prezident republiky, je si vědom toho, že v některch evropskch sttech vykonvaj sttn sprvu soudů předsedov soudů z řad soudců. Naše stava však neumožňuje sloučen funkce soudce s vkonem jakkoliv funkce ve veřejn sprvě a je věc stavodrce, zda sloučen těchto funkc umožn. stava v čl. 82 odst. 3 vslovně uvd činnosti, kter jsou neslučiteln s funkc soudce. Zroveň umožňuje, aby zkon okruh neslučitelnch činnost dle rozšřil. Přijat zkon v 74 odst. 3 však okruh neslučitelnch, stavou vslovně zakzanch činnost obchz tm, že funkce v něm uveden vyjm z režimu tohoto zkazu (a to dokonce pomoc prvn fikce). V tomto přpadě se stava definuje pomoc zkona. Avšak prvn norma nižš prvn sly, tj. v tomto přpadě zkon, nemůže eliminovat okruh činnost danch prvn normou vyšš prvn sly - stavou. V zvěru tto čsti nvrhu pak prezident republiky napad tak možnost dočasnho přidělovn soudce k ministerstvu, což považuje rovněž za neslučiteln s principem dělby moci a s poslnm funkce soudce.
Dalš napaden ustanoven 160 odst. 3 zkona, kter stanov, že jednn Nejvyššho soudu ve věcech posouzen odborn způsobilosti soudců jsou neveřejn, považuje za stojc v rozporu s čl. 96 odst. 2 stavy, čl. 38 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), kter zakotvuj zsadu veřejnho projednn věci. M za to, že nejsou důvody k prolomen zsady veřejnho jednn v soudnm řzen před Nejvyššm soudem, jehož rozhodnut je rozhodnutm ve věci a je konečn. Rozhodnut bude mt zsadn dopady na život danho jednotlivce. Čl. 6 odst. 1 mluvy stanov podmnky pro možn vyloučen veřejnosti. Ždn z těchto podmnek však nen v napadenm ustanoven naplněna. Zkon tak omezuje prvek kontroly veřejnosti nad průběhem soudnho řzen v rozporu s mluvou.
V posledn čsti důvodů nvrhu, zaměřen na ustanoven tkajc se Justičn akademie, pak prezident republiky s opětovnm důrazem na čl. 1 stavy, princip dělby moci, jakož i na stavně zaručenou nezvislost soudů a soudců (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 stavy) vyjadřuje přesvědčen, že nezvislost na moci vkonn je třeba hledat nejen při rozhodovac činnosti soudů v zkm slova smyslu, ale i v celkov možnosti moci vkonn rozhodovac činnost soudců ovlivňovat. Soudce nese odpovědnost za svou odbornou roveň a je povinen se soustavně vzdělvat a prohlubovat sv odborn znalosti pro řdn vkon funkce ( 82). Mělo by však bt pouze na něm, jakm způsobem toho doshne. Je těžko slučiteln s principem dělby moci a nezvislm vkonem soudnictv, aby se soudci povinně vzdělvali v instituci, jejž složen a obsah vuky m přmo či nepřmo v rukou moc vkonn. Možnost Nejvyššho soudu poskytovat toto vzděln ve srovnatelnm rozsahu je vzhledem k stvajcm personlnm, rozpočtovm i technickm kapacitm Nejvyššho soudu nereln. Celoživotn povinn vzdělvn soudců se tak dostv prakticky pod kontrolu moci vkonn. Prezident republiky v nvrhu dv najevo, že sice považuje za sprvn, aby Ministerstvo spravedlnosti vzdělvn soudcům umožnilo, a proto je vhodn, aby Justičn akademie zřzena byla, nicmně však podle jeho nzoru nen mysliteln, aby soudci byli v periodicky stanovench intervalech povinni se častnit školen prvě a fakticky vlučně v tto instituci.
V zvěru pak prezident republiky shrnuje, že ve sttě ovldanm principy prvnho sttu mus bt dělba sttn moci založena na systmu brzd a protivah, přijat prvn prava však tento systm narušuje, a to neměrnm vlivem moci vkonn na moc soudn. kolem moci vkonn v intencch stavy je zabezpečit chod soudnictv po strnce materiln, personlnho zabezpečen sprvy soudů, přpravy budoucch soudců na vkon jejich funkce a zajištěn jejich dostatečnho počtu. Přijat zkon však vyvžen moc nerespektuje a mra vlivu moci vkonn na moc soudn může podle něj ohrozit nezvislost justice jako jednoho z pilřů demokratickho prvnho sttu. Navrhuje proto přijet nlezu, jmž budou zrušena tato ustanoven zkona o soudech a soudcch: 15 odst. 2 věta druh, 26 odst. 2 věta druh, 30 odst. 2 věta druh, 34 odst. 2 věta druh, 50 odst. 1 psm. f) a psm. g), odst. 3 a odst. 4, 51 odst. 1 psm. f) a psm. g), odst. 3 a odst. 4, 52 odst. 1 psm. f) a psm. g), odst. 3 a odst. 4, 53 odst. 1 psm. e), odst. 3 a odst. 4, 68 odst. 1 slova "k ministerstvu nebo", 71 odst. 4, 72 odst. 2 věta posledn, 74 odst. 3, 82 odst. 2 věta druh, 94 psm. d), 99 odst. 1 psm. c) slova "k ministerstvu nebo", 106 odst. 1, 119 odst. 2 a odst. 3, 120, 121, 123 odst. 3 a odst. 4, 125, 126, 127, 128, 130 odst. 2 slova "zařazen soudců", 131 odst. 1 psm. a), psm. b), 132 odst. 1 psm. a) a psm. b), v odst. 2 slova "soudců a", odst. 3, 134 až 163, 185, 187 slova "3 advokty za členy Rady pro odbornou způsobilost soudců a jejich 3 nhradnky a" a 188 s tm, že zroveň v poměru k ustanovenm 15 odst. 2 věty druh, 26 odst. 2 věty druh, 30 odst. 2 věty druh a 34 odst. 2 věty druh navrhuje odklad vykonatelnosti tak, aby Parlamentu byla poskytnuta dostatečně dlouh doba k přijet nov prvn pravy.
II.
stavn soud vyždal v souladu s ustanovenm 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen častnků tohoto řzen - obou komor Parlamentu Česk republiky.
Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen ze dne 9. 4. 2001, podepsanm jeho předsedou prof. Ing. Vclavem Klausem, CSc., po rekapitulaci napadench ustanoven uvd, že hlavnm clem soudn reformy, kter byla započata přijetm klčovch norem tkajcch se předevšm zajištěn podmnek realizace soudn moci, je rychl, spravedliv a jednotn soudnictv. Zkladem takov představy však může bt pouze vysok odbornost soudců jako zklad pro kvalitn vkon soudnictv. Proto byl přijat program celoživotnho vzdělvn soudců v Justičn akademii s tm, že bude odborn způsobilost soudce ověřovna (duplicitn prava byla mimochodem přijata i u sttnch zstupců) prostřednictvm Rady pro odbornou způsobilost soudců (dle jen "Rada"). Z hlediska složen Rady jsou zde zastoupeni jednak soudci volen (přpadně určen losem), soudci přslušnho soudu, dle pak odbornci prvn praxe. Každ soudce je nejdřv hodnocen tm, kdo m nejvce informac o jeho znalostech prvnch předpisů, judikatury atd., tedy předsedou přslušnho soudu. Jestliže je vyhodnocena odborn způsobilost soudce jako nevyhovujc, proběhne ve druhm stupni řzen u Nejvyššho soudu. V ždnm přpadě však nen hodnocena činnost soudce z hlediska věcn sprvnosti jeho rozhodovn, tudž nelze hovořit o neoprvněnch zsazch do jeho činnosti a rozhodovn.
Soudcem může bt podle čl. 93 odst. 2 stavy jmenovn občan, kter splňuje zkladn předpoklady dan přmo stavou, a to bezhonnost a vysokoškolsk prvnick vzděln. Dalš předpoklady a postup je ponechn na zkonn pravě. V souladu s tmto ustanovenm může zvlštn zkon stanovit dalš podmnky a postup při přezkoumvn předpokladů potřebnch pro funkci soudce. Mezi předpoklady při jmenovn však rozhodně nepatř hodnocen odborn způsobilosti soudce vykonvat funkci, neboť k tomu dochz až po uplynut určit doby od nstupu do soudcovsk funkce u přslušnho soudu.
Zkon o soudech a soudcch v podstatě převzal původn pravu o sttn sprvě soudů, kdy postaven střednho orgnu sttn sprvy soudů m Ministerstvo spravedlnosti, a vymezuje dalš sprvn orgny - předsedy přslušnch soudů. kolem sttn sprvy soudů je na straně jedn vytvořit podmnky k zajištěn řdnho vkonu soudnictv po strnce organizačn, personln, finančn a hospodřsk, na straně druh pak vykonvat dohled v mezch zkona nad řdnm plněnm kolů přslušnho soudu. Vkon sttn sprvy však v ždnm přpadě nesm zasahovat do nezvislosti soudů. Již podle předchoz pravy byla ministru spravedlnosti dna možnost jmenovat předsedy a mstopředsedy soudů s vjimkou předsedy Nejvyššho soudu. V zkoně o soudech a soudcch je způsob jmenovn zachovn s tm, že je navc stanovena povinnost ministra spravedlnosti, aby takov jmenovn projednal se soudcovskou radou přslušnho soudu, jehož funkcionřem m bt soudce jmenovn.
Dočasn přidělovn soudce k vkonu funkce k jinmu soudu nebo Ministerstvu spravedlnosti nebo Justičn akademii je zsadně vzno na souhlas přidělovanho soudce (tak jako podle předchoz prvn pravy) a zkonem je omezena dlka přidělen.
V čl. 38 odst. 2 Listiny jsou uvedena někter procesn prva častnka řzen, tj. prvo na veřejn projednvn věci, kdy vjimky z tto zsady mohou bt povoleny jen zkonem, kter může veřejnost vyloučit i plně. častnk řzen m prvo, aby byl přtomen projednvn sv věci, a to i tehdy, bylo-li podle zkona řzen prohlšeno za neveřejn. I toto prvo však může bt zkonem, přpadně rozhodnutm na zkladě zkona, omezeno. Tato zsada je obsažena rovněž v čl. 6 odst. 1 mluvy, podle kterho tisk a veřejnost mohou bt vyloučeny buď po dobu celho nebo čsti procesu, když to vyžaduje ochrana soukromho života častnka, anebo v rozsahu považovanm soudem za zcela nezbytn, a v čl. 96 odst. 2 stavy, kde se uvd, že jednn před soudem je zsadně stn a veřejn, avšak zkon může stanovit z tto zsady vjimky. Zkon o soudech a soudcch v 163 zroveň řk, že se použij v řzen ve věcech odborn způsobilosti soudce před Nejvyššm soudem přiměřeně ustanoven čsti prvn a třet občanskho soudnho řdu, nestanov-li tento zkon jinak. Z toho vyplv, že i občansk soudn řd institut vyloučen veřejnosti zn a užv jej. Z toho lze dovodit, že ustanoven tkajc se neveřejnho jednn Nejvyššho soudu ve věcech posouzen odborn způsobilosti soudců nelze považovat za nestavn.
Zřzen Justičn akademie zkonem o soudech a soudcch si klade za cl předevšm zvšen odbornosti soudců jako zruky kvalitnho soudnictv. Proto program celoživotnho vzdělvn v Justičn akademii dv možnost všem soudcům osvojit si takov znalosti a dovednosti v rmci sv profese, aby dokzali naplnit čl. 1 stavy, a to důvěru v prvo. V prvnm sttě mus mt občan zruku, že prvn cestou doshne spravedlnosti a uspokojen nroků, kter mu ze zkona nležej. Proto jsou na soudce kladeny stle vyšš požadavky na znalost zkonů a jinch prvnch předpisů, judikatury, jakož i schopnosti jejich aplikace v rmci rozhodovac činnosti.
Zvěrem se ve vyjdřen Poslaneck sněmovny uvd, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli, tj. jak předsedou Poslaneck sněmovny a předsedou vldy, tak i samotnm prezidentem republiky, byl řdně vyhlšen, a je vyjdřeno stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanou stavn stžnost prezidenta republiky a jeho nvrhem na zrušen některch ustanoven zkona č. 6/2002 Sb. posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
Sent Parlamentu Česk republiky pak ve svm vyjdřen, podepsanm jeho předsedou doc. JUDr. Petrem Pithartem, uvd, že nvrh zkona o soudech a soudcch, se kterm Poslaneck sněmovna vyslovila souhlas dne 30. řjna 2001, byl dne 12. listopadu 2001 postoupen k projednn Sentu. Organizačn vbor přikzal nvrh zkona dne 13. listopadu stavněprvnmu vboru, kter ho předepsanm způsobem projednal a usnesenm č. 68 ze dne 28. listopadu doporučil Sentu nvrh zkona zamtnout. Poslze nvrh zkona projednalo plnum Sentu dne 30. listopadu 2001 na sv 11. schůzi třetho funkčnho obdob a usnesenm č. 220 nvrh zkona schvlilo ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou.
Při projednvn nvrhu zkona o soudech a soudcch byly v Sentu, a to jak v stavněprvnm vboru, ktermu byl jako jedinmu nvrh zkona přikzn, tak na plnu, vedeny obshl rozpravy. Vzhledem k tomu, že zkon o soudech a soudcch je postaven předevšm na filosofii dosažen vyšš kvality vkonu soudnictv prostřednictvm vyšš kvality odbornosti jednotlivch soudců, se většina přspěvků tkala prvě problematiky stžnost napadenho hodnocen soudců a otzky jejich celoživotnho povinnho vzdělvn. Dan tma však nebylo sporn z pohledu prvn normou sledovanho cle, nbrž - měřeno maximami postaven moci soudn v systmu dělby moci a nezvislosti soudů a soudců - kvůli prostředkům, jakmi ho m bt dosaženo.
Zatmco mezi jednotlivmi sentory panovala tměř bezvhradn shoda v tom, že naše soudnictv je třeba posunout na kvalitativně vyšš roveň, nzory na dosažen tohoto cle se různily. Z jedn strany, ze strany odpůrců zkona, zaznvaly nmitky ve vztahu k přeceňovn požadavku odbornosti soudců a obavy z ohrožen jejich nezvislosti prostřednictvm povinnho hodnocen odborn způsobilosti předsedou soudu jako funkcionřem jmenovanm ministrem spravedlnosti; vhrady se tkaly i "povinnho doškolovn" pod kontrolou moci vkonn. Pochybnosti byly vzneseny i nad nastavenm systmu odborn zdatnosti soudce vůbec. Podle některch zkonodrců by měl bt kladen důraz na vchovu budoucho soudce před nslednm povinnm dohněnm odbornosti, přp. by měla bt za soudce vybrna osoba, kter se již osvědčila v předchoz prvnick praxi. Četn byly tž vhrady k vkonu sttn sprvy soudů osobami v dvojjedinm postaven - postaven funkcionře, vykonavatele sttn sprvy, kter podlh střednmu exekutivnmu orgnu, a postaven nezvislho soudce vykonvajcho soudnictv. Oponenti zkona zpochybňovali nejen protistavnost některch jeho ustanoven, ale i jeho celkov přnos ke zlepšen situace v soudnictv, když soudili, že "nepřijetm zkona se v našem soudnictv nic ani nezhorš ani nezlepš".
Argumenty, kter zazněly ve prospěch zkona, vychzely z přesvědčen, že zvolen způsob prvn regulace je vhodnm zkladem pro dalš možn osamostatňovn soudn soustavy a svou povahou je krokem přechodnm. Oproti obavm z omezovn moci soudn nabzeli zastnci zkona pohled opačn, založen na skutečnosti, že nově zřizovan soudcovsk rady, byť jako orgny poradn, omezuj předsedy soudů při vkonu justičn sprvy. To bylo chpno jako vznamn posun oproti dosud platn pravě. Zastnci zkona se tak vyjdřili, že prvě zvolen model nen modelem v Evropě neznmm, a vyjdřili přesvědčen, že tlak na soudcovsk povoln, kter zkon o soudech a soudcch jistm způsobem vyvj, je vhodnm nstrojem celkovho vzestupu soudnictv, přičemž nen zpochybněna premisa, že v jeho rmci mus vkonn moc sloužit moci soudn. Proponenti nvrhu zkona spatřovali v nastavenm systmu rovněž cestu k dosažen legitimnho očekvn standardnho chovn soudců ve standardnch situacch. K otzce nepřpustnch zsahů do nezvislosti soudců posuzovnm jejich odborn zdatnosti zazněl z plna Sentu mj. i argument, že "zvislost na nedostatečn odbornosti je horš pro společnost než cokoli jinho". Zastnci nvrhu zkona vyčetli kritikům předložen osnovy nedostatek vlastnho řešen a bezradnost nad tmto společenskm tmatem.
Při svm rozhodovn se Sent přiklonil k argumentům podporujcm schvlen nvrhu zkona ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou, a učinil tak poměrem hlasů 37 ku 14, když bylo hlasovn č. 54 přtomno 64 sentorů.
Vychzejc z přijatho rozhodnut a s ohledem na projednvn zkona v orgnech Sentu, vyjdřen obsahuje nsledujc argumenty ve prospěch většinov vůle Sentu:
Čl. 82 odst. 1 stavy stanov, že soudci jsou při vkonu sv funkce nezvisl. Jejich nestrannost nesm nikdo ohrožovat. V rmci konstantn judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva je nezvislost a nestrannost soudců a soudů spojovna s nezbytnost jejich důvěryhodnosti. Nepostačuje jen, aby soudce nestrann byl, ale aby se tak stranm i jevil a i jinak vzbuzoval důvěru ve veden spravedlivho procesu (Pavlček V., Hřebejk J., stava a stavn řd Česk republiky. Svazek I.: stava Česk republiky, Praha: Linde Praha, a. s., 1994, s. 194). Nen pravděpodobně pochyb, že odbornost soudce, seznateln v podobě rychlho a spravedlivho procesu, je jednm z legitimnch požadavků společnosti. Koneckonců i na půdě stavnho soudu se objevily nzory, že nezvislost soudce je spatřovna v souboru předpokladů, z nichž nejsilnějš jsou odborn roveň a ty povahov vlastnosti, kter ze soudce čin integrovanou osobnost (Pl. S 13/99, Pl. S 16/2000).
Podle 82 odst. 1 zkona o soudech a soudcch nese soudce odpovědnost za svou odbornou roveň při vkonu soudcovsk funkce. Navrhovatel by považoval za dostatečnou ochranu společnosti před soudcem, kter nebude dostatečně dbt o svoji odbornou roveň, uložen jednoho z krnch opatřen (důtka, snžen platu, odvoln z funkce předsedy sentu i možnost odvoln z funkce soudce) v rmci krnho řzen a z tohoto pohledu se mu odvoln z funkce soudce jako jedin důsledek nevyhovujcho odbornho hodnocen soudce jev jako protistavn. Sent však zaujal stanovisko, že odvoln z funkce soudce by v přpadě jeho neodbornosti nemělo bt "trestem" ukldanm v rmci krnho řzen, přesto však důvodem pro jeho odchod z justice. Vzhledem k tomu, že krn řzen je svou povahou řzenm trestnm, vybudovanm na principu zaviněnho porušen povinnost soudce (navc by neodbornost byla prakticky neprokazateln a odpovědnost soudce tedy nulov), přiklonil se zkonodrce ke speciln proceduře hodnocen odborn způsobilosti, zakotven v čsti prvn hlavě III dlu 5 zkona o soudech a soudcch. Z tohoto pohledu se jev proklamovan rozpor s čl. 82 odst. 2 stavy nepřpadnm, neboť stava v tomto směru ponechv jistou volnost.
Podle tohoto vyjdřen nelze tak pominout dalš skutečnosti tkajc se dan problematiky. Hodnocen odborn způsobilosti je hodnocenm třstupňovm, přičemž hodnotcm subjektem jsou buď vlučně nebo majoritně soudci sami. Přezkum negativnho hodnocen probh standardnmi procesnmi postupy. V konečnm stupni jde o speciln soudn řzen před pětičlennm sentem Nejvyššho soudu, kter vyst v soudn rozhodnut. Všechny tyto skutečnosti by měly bt dostatečnou zrukou spravedlivho rozhodnut o odborn způsobilosti soudce.
Pokud jde o neslučitelnost funkc ve smyslu čl. 82 odst. 3 stavy, resp. nepřpustnho vlivu moci vkonn na moc soudn prostřednictvm funkcionřů vykonvajcch sttn sprvu soudů, nelze nevidět, že jak způsob vkonu justičn sprvy, tak jmenovn funkcionřů prezidentem republiky v přpadě předsedy a mstopředsedy Nejvyššho soudu nebo ministrem spravedlnosti v ostatnch přpadech byly jako vyhovujc a stavně konformn přejaty z předchoz platn prvn pravy. Zkonodrce nikdy nezpochybnil jednoznačně danou maximu naprost oddělenosti vkonu soudnictv od sttn sprvy soudů na všech stupnch. Funkcionřsk posty, tj. funkce předsedů a mstopředsedů soudů, však nejsou z dikce zkona řady sprvnmi, nbrž zkon v taxativně vymezench přpadech svěřuje těmto osobm jist podl na vkonu sprvnch činnost, vychzeje z předpokladu dokonal znalosti otzek personlnch i věcnch toho soudu, jehož jsou reprezentanty. Sent si byl přesto vědom nutnosti zvšit činnost mechanismu brzd a protivah, a proto schvlil v zkoně o soudech a soudcch bez připomnek pasž tkajc se soudcovskch rad. Prakticky ždn rozhodnut předsedy soudu při vkonu sttn sprvy soudu by podle tto prvn pravy nemělo bt od 1. dubna 2002 učiněno bez vyjdřen přslušn soudcovsk rady.
Bez pozměňovacch nvrhů byla schvlena i ustanoven zkona o soudech a soudcch věnovan Justičn akademii. V tto souvislosti je třeba vidět důležitou roli 129 odst. 3 zkona o soudech a soudcch, kter umožňuje provdět ve stejnm rozsahu a se stejnmi činky odborn vzdělvn i Nejvyššmu soudu. Pokud existuje pro soudce alternativa v rozhodovn, lze sotva spatřovat jeho zvislost v nabzen možnosti vzdělvn v Justičn akademii. Poukzat je třeba i na nesporn fakt, že nezvislost soudů a soudců je garantovna toliko ve vztahu k vkonu soudnictv. Z tto stavn premisy je nvazně třeba vyvodit, že stt je přmo povinen vytvořit předpoklady pro nezvisl vkon soudnictv, tedy i zajistit možnosti k jejich dalšmu vzdělvn. Jinmi slovy: za obecn vchodisko při řešen soudcovsk nezvislosti je nutn považovat odlišen nezvislosti prvn, ve smyslu stavnho principu, od nezvislosti psychick, kter m prvně jmenovanou zabezpečit.
V zvěru vyjdřen se pak uvd, že je zcela na stavnm soudu, aby posoudil stavnost napadench ustanoven.
III.
stavn soud v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů posuzuje obsah zkona podle hledisek obsažench v ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., tedy z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy (ve smyslu novelizace proveden zkonem č. 48/2002 Sb. s činnost od 1. 6. 2002 z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony). Dřve než přistoupil k meritornmu projednn nvrhu, přezkoumal tž ve smyslu citovanho ustanoven, zda byly splněny formln podmnky přijet zkona a napaden zkon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), byl přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
V tomto směru z těsnopiseck zprvy o 35. a 39. schůzi Poslaneck sněmovny, 3. volebn obdob, zjistil, že Poslaneck sněmovna zkon č. 6/2002 Sb. schvlila po řdnm projednn na sv schůzi konan dne 30. 10. 2001, když z přtomnch 180 poslanců jich pro nvrh hlasovalo 172, jeden poslanec hlasoval proti nvrhu. Z těsnopiseck zprvy z 11. schůze Sentu, 3. funkčn obdob, bylo prokzno, že dne 30. 11. 2001 pro nvrh ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou hlasovalo z přtomnch 64 sentorů 37, proti nvrhu bylo 14 sentorů. Po přijet byl zkon č. 6/2002 Sb. podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně publikovn v čstce 4 Sbrky zkonů, kter byla rozeslna dne 11. 1. 2002. Tento zkon nabyl činnosti 1. 4. 2002. stavn soud proto konstatuje, že zkon č. 6/2002 Sb. byl řdně přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem ve smyslu ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, čmž je splněn předpoklad, aby se stavn soud mohl podanm nvrhem věcně zabvat.
Na tomto mstě je třeba tak uvst, že navrhovatel při stnm jednn před stavnm soudem navrhl, aby jm podan nvrh byl posouzen ve zněn zkona č. 151/2002 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm soudnho řdu sprvnho, což stavn soud akceptoval. Uvedenm zkonem byla totiž novelizovna i někter z napadench ustanoven, na jejichž podstatě však novela nic nezměnila, pouze zohlednila zřzen a budouc existenci Nejvyššho sprvnho soudu.
IV.
Nvrh prezidenta republiky na zrušen některch ustanoven zkona č. 6/2002 Sb. se v podstatě vztahuje k celkem třem zkladnm okruhům.
Prv skupina ustanoven navrhovanch ke zrušen se tk posuzovn odborn způsobilosti soudců. Zahrnuje předně cel dl 5 hlavy III čsti prvn zkona o soudech a soudcch, upravujc v ustanovench 134 - 163 zkona postup při posuzovn odborn způsobilosti. Stanovuje zejmna periodicitu hodnocen odborn způsobilosti, osobu hodnotitele, hlediska hodnocen odborn způsobilosti, způsob prověrky rozhodovac činnosti soudce zvlštnm sentem danho soudu v přpadě nevyhovujcho hodnocen, složen Rady pro odbornou způsobilost soudců zřzen Ministerstvem spravedlnosti a řzen před n v přpadech, že i zvlštn sent soudu ohodnot rozhodovac činnost soudce jako nevyhovujc, a konečně řzen před Nejvyššm soudem o nvrhu častnka řzen, kter nesouhlas s rozhodnutm Rady ve věci odborn způsobilosti. Z oddlu 2 dlu 2 hlavy I čsti prvn uvedenho zkona, upravujcho působnost soudcovskch rad, jsou navrhovna ke zrušen ustanoven 50 odst. 1 psm. f) a g), odst. 3 a 4, 51 odst. 1 psm. f) a g), odst. 3 a 4, 52 odst. 1 psm. f) a g), odst. 3 a 4 a 53 odst. 1 psm. e), odst. 3 a 4, ktermi se soudcovskm radm stanovuj v rmci jejich působnosti i koly vztahujc se k posuzovn odborn způsobilosti soudců. Z dlu 3 hlavy III čsti prvn předmětnho zkona, upravujcho působnost orgnů sttn sprvy soudů, jsou navrhovna ke zrušen ustanoven 123 odst. 3 a 4, 124 odst. 4, 125 odst. 3, 126 odst. 3 a 127 odst. 3, jimiž jsou stanovena oprvněn Ministerstva spravedlnosti a předsedů jednotlivch stupňů soustavy soudů při posuzovn odborn způsobilosti soudců. Dle jsou zde navrhovna ke zrušen rovněž ustanoven 71 odst. 4 a posledn věty v ustanoven 72 odst. 2 zkona, kter ukldaj přihldnout při překldn soudců k soudům vyššch stupňů k hodnocen jejich odborn způsobilosti, čst ustanoven 82 odst. 2, ukldajc soudci povinnost podrobit se zkonem stanovenm způsobem hodnocen a posouzen svch odbornch znalost a vědomost, a ustanoven 94 psm. d) danho zkona, kter stanov, že funkce soudce zanik dnem prvn moci rozhodnut, kterm byla zjištěna jeho odborn nezpůsobilost vykonvat tuto funkci. Konečně jsou v rmci tohoto okruhu navrhovna ke zrušen: ustanoven o sdělovn zhodnocen vsledků odbornho vzdělvn soudce Justičn akademi přslušnm osobm a institucm ( 132 odst. 3 zkona o soudech a soudcch), ustanoven přechodn, kter stanov lhůtu pro posouzen odborn způsobilosti u soudců jmenovanch do funkce přede dnem nabyt činnosti tohoto zkona ( 185 zkona), a ustanoven o navrhovn advoktů a notře za členy Rady pro odbornou způsobilost soudců (v 187 slova "3 advokty za členy Rady pro odbornou způsobilost soudců a jejich 3 nhradnky a" a 188 zkona). Shora uveden ustanoven zkona o soudech a soudcch jsou navrhovna ke zrušen pro jejich rozpor s čl. 1, čl. 82 odst. 1 a 2 a čl. 93 stavy.
V rmci dalšho tematickho okruhu, tkajcho se vkonu sttn sprvy soudů, jsou ke zrušen předně navrhovna z oddlu 4 dlu 1 hlavy I čsti prvn zkona o soudech a soudcch, upravujcho organizaci a činnost soudů, ustanoven 15 odst. 2 věta druh, 26 odst. 2 věta druh, 30 odst. 2 věta druh a 34 odst. 2 věta druh, kter stanov, že předsedov a mstopředsedov uvedench jednotlivch stupňů obecnch soudů vykonvaj kromě rozhodovac činnosti tak sttn sprvu přslušnch soudů v rozsahu stanovenm zkonem. V dalšm ke zrušen navrhovanm ustanoven 119 odst. 2 a 3 citovanho zkona se potom vslovně stanov, že předsedov a mstopředsedov jednotlivch stupňů obecnch soudů jsou orgny sttn sprvy soudů a podlej se na n v rozsahu a za podmnek stanovench tmto zkonem i předsedov sentů a ostatn soudci. Navazujc ustanoven 120 a 121 zkona o soudech a soudcch pak stanov, že vkon sttn sprvy soudů vykonv Ministerstvo spravedlnosti buď přmo nebo prostřednictvm předsedů těchto soudů, kteř ji realizuj v rozsahu stanovenm tmto zkonem a kteř mohou pověřit tmto vkonem mstopředsedy a přpadně i předsedy sentu a ostatn soudce přslušnho soudu. Napadeno je i ustanoven 74 odst. 3 zkona stanovc, že funkce předsedy a mstopředsedy soudu a někter dalš zde vyjmenovan činnosti se nepovažuj za funkci ve veřejn sprvě. Z dlu 3 hlavy III čsti prvn zkona o soudech a soudcch, upravujcho působnost orgnů sttn sprvy soudů, jsou dle ke zrušen navrhovna ustanoven 124, 125, 126 a 127, kter konkrtně stanov činnosti, jimiž předsedov jednotlivch stupňů obecnch soudů vykonvaj sttn sprvu, jakož i navazujc ustanoven 128 danho zkona, upravujc postup orgnu sttn sprvy soudů při zjištěn zaviněnho porušen povinnosti soudce při vkonu jeho funkce. Dalš ke zrušen navržen ustanoven 106 odst. 1 zkona o soudech a soudcch stanov možnost odvolat předsedu a mstopředsedu soudu ze sv funkce tm, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže nepln řdně sv povinnosti. Ke zrušen jsou dle navrhovna v ustanoven 68 odst. 1 citovanho zkona slova "k ministerstvu nebo" a tatž slova v 99 odst. 1 psm. c) tohoto zkona, ktermi je umožněno přidělen soudce k Ministerstvu spravedlnosti a stanovuje se dočasn zproštěn vkonu funkce soudce v přpadě tohoto přidělen. U vše uvedench ustanoven zkona o soudech a soudcch m nvrh za to, že jsou v rozporu s čl. 82 odst. 3 stavy.
Posledn tematick okruh ke zrušen navrhovanch ustanoven zkona o soudech a soudcch se tk povinnho zařazovn soudců k odbornmu vzdělvn v Justičn akademii. Jde zde předevšm o zrušen věty druh odstavce druhho 82 zkona o soudech a soudcch, kter stanov povinnost soudce častnit se odbornho vzdělvn v Justičn akademii a podrobit se hodnocen a posouzen svch odbornch znalost a vědomost. V nvaznosti na toto ustanoven pak v dlu 4 hlavy III čsti prvn zkona o soudech a soudcch, upravujcm zřizovn, organizaci a činnost Justičn akademie, jsou navrhovna ke zrušen v ustanoven 130 odst. 2 slova "zařazen soudců" a nvazně pak ustanoven 131 odst. 1 psm. a) a b) a 132 odst. 1 psm. a) a b), v odst. 2 slova "soudců a" a odst. 3. Těmito ustanovenmi je povinnost soudce častnit se odbornho vzdělvn v Justičn akademii dle upřesněna uvedenm dlky studia, způsobem ukončen a sdělen zhodnocen vsledků odbornho vzdělvn soudce. Podan nvrh u těchto napadench zkonnch ustanoven tvrd jejich rozpor s čl. 1, čl. 81 a čl. 82 odst. 1 stavy.
V.
V preambuli k stavě a v jejm čl. 1, tak i v vodnm prohlšen k Listině, jakož i v mezinrodnch smlouvch ve smyslu čl. 10 stavy, přihlašuje se Česk republika k osvědčenm principům demokratickho prvnho sttu založenho na ctě k prvům a svobodm člověka a občana (cit. čl. 1 stavy) a na demokratickch hodnotch (čl. 2 odst. 1 Listiny). V tomto sttě je podle čl. 2 odst. 1 stavy zdrojem vešker sttn moci lid, vykonvajc ji prostřednictvm orgnů moci zkonodrn, vkonn a soudn. Již z tohoto vodnho konstatovn lze dovodit, že v samotnm zkladu našeho stavnho systmu je zakotven princip dělby sttn moci, princip vychzejc z myšlenky, že v přirozenosti člověka je zakotvena tendence ke koncentraci moci a jejmu zneužit, kter se stal garanc proti libovůli a zneužit sttn moci a v podstatě i zrukou svobody a ochrany jednotlivce, princip, kter je vsledkem a reflex dosavadnho historickho, myšlenkovho a institucionlnho vvoje, na němž se kupř. v novověku podlely takov vrazn osobnosti, jak představuj John Locke a Charles Montesqieu, institucionlně pak kupř. britsk parlament a britsk justice. Nen kolem stavnho soudu, aby v situaci, kterou lze považovat za již danou, se blže zabval vvojem a přčinami vzniku tohoto principu. Leč přesto považuje za nezbytn jen ve stručnosti konstatovat, že v samotnch zkladech uvedenho principu je obsaženo v empirickch poznatcch zakotven přesvědčen, že lidskmu myšlen a společenskm dějům nebylo možno nikdy přisuzovat jen racionln charakter, neboť obsahovaly i evidentn iracionln prvky, a navc racionalita myšlen se nikdy plně nekryla s racionalitou jednn. Jako vyjdřen již existujcho stavu je totiž "vlda všech" pouhou ideologickou formul, často zastrajc zcela opačn sociln stav. V sociln situaci vyznačujc se vnitřn i vnějš nedostatkovost jednotlivce i cel společnosti mohou bt zkladn lidsk potřeby uspokojovny a současně i udržovn alespoň směr k cli, jak představuje demokracie, pouze cestou konfliktnho vyrovnvn jednotlivch zjmů. Jakkoli tedy ani ve sfře justice neusiluje ani demokratick stt o maximalistick programy, a je proto zcela vzdlen představě "soudcovskho sttu" - orgnem sttn moci je totiž, jak již bylo konstatovno, i moc zkonodrn i vkonn, a proto tato sttn moc může bt v demokratickm systmu funkčně realizovna jen při splněn podmnky fungovn všech jejch orgnů - je na druh straně povinen vytvřet institucionln předpoklady pro to, co, pokud jde o justici, plat jako specifick a nepodmněn, totiž konstituovn a etablovn reln nezvislosti soudů, jako - pro stabilizaci nejen jejich pozice, ale i celho demokratickho systmu, ve vztahu k legislativě a exekutivě - vznamnho sttotvornho, současně však i polemickho prvku. Uveden reln nezvislost soudů je specifickm a nepostradatelnm atributem soudn moci, odůvodněnm a tak vyžadovanm čl. 4 stavy, podle kterho zkladn prva a svobody jsou pod ochranou soudn moci, jakož i čl. 81 a 82 stavy, podle kterch soudn moc vykonvaj jmnem republiky nezvisl soudy s tm, že soudci jsou při vkonu sv funkce nezvisl a jejich nestrannost nesm nikdo ohrožovat. Již konstatovan specifick rys a obsah soudn moci nemůže bt proto zpochybňovn, a proto ani jej zkladn funkce nejsou slučiteln se ždnm způsobem infiltrace jin sttn moci, kteržto premisa byla v stavn listině Československ republiky uvozen zkonem č. 121/1920 Sb. vyjdřena ustanovenm 96 odst. 1, podle kterho soudnictv jest ve všech stolicch odděleno od sprvy, v současn stavě pak v čl. 82 odst. 3, podle kterho funkce soudce nen slučiteln s funkc prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkc veřejn sprvy. Princip nezvislosti soudu m tedy v tomto směru, jak již uvedeno, nepodmněnou povahu vylučujc možnost ingerence vkonn moci. Tomuto požadavku však napaden zkonn prava nevyhovuje.
Prezident republiky ve svm nvrhu v prv řadě napad ustanoven zkona vztahujc se k periodickmu posuzovn a hodnocen odborn způsobilosti všech soudců, včetně ustanoven, kter s nimi komplementrně souvisej. Konkrtně se jedn o 134 až 163 (dl 5 hlavy III - posuzovn odborn způsobilosti soudců) a v souvislosti s nimi 50 odst. 1 psm. f) a psm. g), odst. 3 a odst. 4, 51 odst. 1 psm. f) a psm. g), odst. 3 a odst. 4, 52 odst. 1 psm. f) a psm. g), odst. 3 a odst. 4, 53 odst. 1 psm. e), odst. 3 a odst. 4, 71 odst. 4, 72 odst. 2 ve větě posledn, 74 odst. 3 ve slovech "v Radě a", 82 odst. 2 ve větě druh, 94 psm. d), 123 odst. 3 a odst. 4, 124 odst. 4, 125 odst. 3, 126 odst. 3, 127 odst. 3, 132 odst. 3, 185, 187 ve slovech "3 advokty za členy Rady pro odbornou způsobilost soudců a jejich 3 nhradnky a" a 188.
Pro posouzen důvodnosti tto čsti nvrhu jev se nezbytn uvst přehled těch jednotlivch ustanoven, jimiž v rmci posuzovanho institutu hodnocen odborn způsobilosti soudců jsou zkonem poskytovna oprvněn jednotlivm orgnům sttn sprvy soudů.
Podle prvn pravy vyjdřen v napadench ustanovench, jejichž převžn čst je systematicky zařazena do hlavy III čsti prvn zkona, označen (což v danch souvislostech nen bez vznamu) jako sttn sprva soudů, sleduje odbornou způsobilost soudců, kteř jsou povinni se podrobit zkonem stanovenmu způsobu hodnocen a posouzen svch odbornch znalost a vědomost ( 82 odst. 2), Ministerstvo spravedlnosti ( 123 odst. 3). K tomuto čelu metodicky řd hodnocen odborn způsobilosti soudců a metodicky řd prověrky jejich rozhodovac činnosti ( 123 odst. 3). K posouzen odborn způsobilosti soudců potom vytvř přslušn Rady [Radu pro oblast trestnho prva, Radu pro oblast civilnho prva a Radu pro oblast sprvnho soudnictv ( 123 odst. 4)]. Předsedov Nejvyššho soudu, vrchnch, krajskch a okresnch soudů, coby nositel funkce ve sttn sprvě soudů, do nž jsou jmenovni (vyjma předsedy a mstopředsedy Nejvyššho soudu) ministrem spravedlnosti, majcm pravomoc je odvolat na zkladě obecně, zcela vgně formulovanho důvodu "řdnho neplněn povinnost" ( 103 odst. 1, 104 odst. 1, 105 odst. 1, 106 odst. 1), vykonvaj vyjmenovan kompetence ve vztahu k hodnocen odborn způsobilosti soudců ( 124 odst. 4, 125 odst. 3, 126 odst. 3, 127 odst. 3) a tito předsedov, vyjma předsedů okresnch soudů, tuto způsobilost tž hodnot ( 135). Hlediska, pod jejichž zornm hlem je odborn způsobilost soudce hodnocena, se zkoumaj mimo jin na zkladě posudku vypracovanho přslušnm předsedou soudu a zprvy o vsledcch odbornho vzdělvn soudce vypracovan Justičn akademi ( 136 odst. 2), řzenou ředitelem jmenovanm opět ministrem spravedlnosti. Členy zvlštnho sentu, provdějcho prověrku rozhodovac činnosti soudce, jmenuje z řad soudců přslušn předseda soudu ( 137 odst. 2), kter (v přpadech nevyhovujcho hodnocen soudce zvlštnm sentem, anebo pokud on sm se zprvou zvlštnho sentu, v němž je rozhodovac činnost soudce hodnocena jako vyhovujc, nesouhlas) podv tž nvrh, aby odbornou způsobilost soudce posoudila Rada tento nvrh projednvajc a o něm rozhodujc, přičemž ta je zřzena ministerstvem ( 138, 139 odst. 1), a čst jejch členů a nhradnků z řad sttnch zstupců, advoktů, notřů a odbornků z oblasti trestnho, civilnho a sprvnho prva jmenuje na nvrh přslušnch orgnů ministr ( 139 odst. 8). Rada může jednat a rozhodovat za přtomnosti nejmně svch 7 členů nebo jejich nhradnků a k přijet rozhodnut je třeba souhlasu nadpolovičn většiny přtomnch členů nebo jejich nhradnků ( 141 odst. 2), z čehož plyne, že jej rozhodnut vzhledem ke složen t kter Rady ( 139 odst. 4, 5 a 6) může bt přijato i vhradně pouze členy, z nichž ani jeden nen soudcem. V tto souvislosti třeba poznamenat, že sm fakt, že v označenm orgnu maj zasedat a o dalšm osudu soudce tak rozhodovat osoby z řad advoktů, sttnch zstupců a notřů, se jev vysoce problematickm s ohledem na jejich možnou motivaci plynouc z jejich postaven strany či zstupce v řzen před soudem. Řzen před Radou se zahajuje na nvrh podan přslušnm předsedou soudu ( 144), kter je (vedle soudce, o jehož odbornou způsobilost jde) častnkem předmětnho řzen, stejně jako i ministr spravedlnosti ( 145 odst. 1). Nesouhlas-li někter z těchto častnků s rozhodnutm Rady, může podat nvrh na posouzen odborn způsobilosti soudce u Nejvyššho soudu ( 153), je častnkem takto vyvolanho řzen ( 157), kter konč rozhodnutm Nejvyššho soudu.
Již ze samotnho včtu jednotlivch oprvněn orgnů moci vkonn (kter jsou samy ve vztazch nadřzenosti a podřzenosti) plyne podle nzoru stavnho soudu neměrn možnost ingerence exekutivy do moci soudn. Takto široce a mnohostranně pojat kompetence představitelů moci vkonn ve vztahu k posuzovn odborn způsobilosti soudců již jmenovanch ve sv kumulaci nerespektuj princip dělby moci a nelze je ve světle shora uvedench stavnch hodnot akceptovat. Vkonn moc, kter m v poměru k moci soudn pouze vytvřet předpoklady materiln a organizačn pro jej řdn fungovn, jimi zskv instrumenty, kter jsou způsobil, byť i jen nepřmo, nezvisl rozhodovn soudců ovlivňovat. Skutečnost, že konečn rozhodovn o odborn způsobilosti je v rukou sentu Nejvyššho soudu, na uvedenm zvěru o nepřiměřen možnosti moci vkonn ingerovat do moci soudn nemůže již v zsadě ničeho změnit, stejně jako fakt, že k hodnocen soudců se vyjadřuj zkonem rovněž nově zřizovan soudcovsk rady volen z řad soudců u jednotlivch soudů, neboť ty maj hlasy pouze poradn, jež představitel moci vkonn nemaj povinnost akceptovat. V tto souvislosti nutno tak zdůraznit, že soudcovsk rady nemaj podle zkona zastřešujc orgn, jenž by mohl bt skutečnm reprezentantem soudn moci a partnerem Ministerstva spravedlnosti jako střednho orgnu sttn sprvy, přpadně sm nesl odpovědnost za řzen a vkon sprvy soudů, jakož i odpovědnost za kvalitu soudcovskho sboru.
Již zmněn čl. 81 stavy stanov, že soudn moc vykonvaj jmnem republiky nezvisl soudy. Čl. 82 odst. 1 stavy pak stanov, že soudci jsou při vkonu sv funkce nezvisl a jejich nestrannost nesm nikdo ohrožovat. Nezvislost soudce stejně tak jako nezvislost soudn moci tedy souvis a jsou ve vztahu vzjemn podmněnosti, a to i s nestrannost soudce a soudu. Nezvislost a nestrannost jsou neodmyslitelnmi atributy pojmu soud. Jeho nestrannost a nezvislost je hodnotou, jež prospv všem, neboť je jednou ze zruk rovnosti a prvn jistoty v demokratick společnosti. Pouze nestrann soud je způsobil poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem, přičemž jednm z prostředků nestrannost soudu zaručujcch je soudcovsk nezvislost. Principem soudcovsk nezvislosti se stavn soud zabval již v řadě svch rozhodnut, např. ve věci sp. zn. Pl. S 13/99 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, sv. 15, str. 191 - 202), Pl. S 18/99 (sv. 19, str. 3 - 21), Pl. S 41/2000 (sv. 21, str. 493 - 500), v nichž zdůraznil vznam jejich zruk jako zkladnho předpokladu pro naplněn stavnho postaven soudn moci jako zvlštn specifick formy vkonu sttn moci. čelem těchto zruk je zabezpečit takov postaven soudce, kter vyžaduje jeho role v procesu nestrannho, spravedlivho soudnho rozhodovn, při němž je soudce podle svho slibu vzn toliko prvnm řdem a svm nejlepšm vědomm a svědomm (přirozeně stle konfrontovanm zkladnmi hodnotami upnajcmi se k člověku a spravedlnosti). Každ tak může legitimně, v souladu s čl. 6 mluvy, nezvislost a nestrannost od soudnictv i od každho soudce, jemuž je svěřena ochrana jeho prv, očekvat. Podle uveden normy byl tak požadavek "nezvislho a nestrannho soudu zřzenho zkonem" v judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva rozvinut tak, že pro splněn podmnky nezvislosti je nezbytn, aby soud mohl opřt sv rozhodnut o svůj vlastn svobodn nzor na fakta a jejich prvn strnku, aniž by měl jakkoliv zvazek vůči stranm a veřejnm orgnům a aniž by jeho rozhodnut podlhalo přezkoumn jinm orgnem, kter by nebyl stejně nezvislm v uvedenm smyslu. V tto souvislosti možno tak zmnit mezinrodn dokumenty nezvislost soudn moci a soudců zdůrazňujc, jako jsou Zkladn zsady nezvislosti soudn moci, přijat OSN v roce 1985, i postoje Rady Evropy k soudnictv, kter jsou formulovny v Doporučen Vboru ministrů Rady Evropy č. 12 z roku 1994, zdůrazňujc nezbytnost nezvislosti soudce v procesu rozhodovn k jednn bez přtomnosti jakhokoliv omezen, nepatřičnho vlivu, vnějšch popudů, tlaků, hrozeb nebo zasahovn, přmho nebo nepřmho z jakhokoliv směru a z jakhokoliv důvodu a akcentujc ve směru k moci vkonn a zkonodrn potřebu vytvořen a posilovn zruk nezvislosti soudů. K těmto zrukm v naš stavě patř kromě zsady neslučitelnosti funkc tak časov neomezenost funkce soudce (čl. 93 odst. 1 stavy), nepřeložitelnost a tak jeho neodvolatelnost, tak jak je zakotvena v čl. 82 odst. 2 a 3 stavy. Odstavec 2 tohoto ustanoven stanov, že soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinmu soudu; vjimky vyplvajc zejmna z krn odpovědnosti stanov zkon. V tto souvislosti je třeba uvst, že jist prostor, kter stavodrce zkonodrci poskytl v citovanm ustanoven užitm pojmu "zejmna", je třeba prvě proto, že je použit v relaci k vjimce, vykldat v souladu s obvyklou zsadou prvn o vztahu pravidla a vjimky přsně restriktivnm způsobem. Lze tak zcela souhlasit s nvrhem, že vjimky z pravidla neodvolatelnosti soudců mohou postihovat jen jednn svou intenzitou srovnateln s krnm proviněnm vslovně stavou zmiňovanm. Takovou povahu m napřklad dalš zkonem uvděn důvod, kter m za nsledek znik funkce soudce, totiž odsuzujc rozhodnut pro trestn čin spchan myslně nebo odsuzujc rozhodnut k nepodmněnmu trestu odnět svobody pro trestn čin spchan z nedbalosti, nemůže ji však mt nevyhovujc hodnocen jeho odborn způsobilosti, navc, jak již shora zdůrazněno, ovlivňovan z podstatn čsti moc vkonnou.
Nepochybně je třeba souhlasit s tm, že odborn způsobilost soudce, vedle jeho integrity mravn, je nezpochybnitelnm předpokladem řdnho vkonu jeho funkce, a je proto třeba klst na ni důraz mimořdn. Ten je však nutno upnat předevšm k přpravě na toto povoln. Akt ustanoven soudce do jeho funkce bez časovho omezen mus však již bt učiněn v přesvědčen o tom, že kandidt ve všech směrech - a to v zsadě i z pohledu podstatn čsti hledisek uvděnch pro hodnocen odborn způsobilosti soudců v ustanoven 136 odst. 1 zkona - obstoj. Prvě do procesu předchzejcmu jmenovn soudce do jeho funkce by tak mělo bt koncentrovno vešker kvantum možnch požadavků na soudce kladench, a prvě zde tedy mus hodnocen odborn způsobilosti podlhat těm nejpřsnějšm kritrim, vylučujcm tak již v samotnm počtku možnost jmenovat soudcem osobu nedostatečně odborně způsobilou a takovou, u nž nejsou dny zruky dalšho sebevzdělvn (přpadně i za cenu změny dosavadn praxe za takovou, kter by umožňovala do funkce soudce jmenovat pouze takovou osobu, u kter již jej kvality mravn, lidsk i odborn byly vsledky jej dřvějš profese ověřeny). Okamžikem jmenovn se však takov osoba stv soudcem a aktivizuje se tak i nezbytn atribut tto funkce, vystupujc v podobě nezvislosti soudce. Ten pak při rozhodovacm procesu nejenže sm mus bt nezvislm a nestrannm, ale měl by takto bt tak objektivně veřejnost vnmn. I z toho důvodu považuje stavn soud posuzovan mechanismus nslednho a opakovanho hodnocen odborn způsobilosti soudce, kter může vst až k jeho odvoln, za stojc v rozporu s stavnmi garancemi soudcovsk nezvislosti. Jev se tak proto, že takovmu hodnocen - navc metodicky řzenmu orgnem moci vkonn - je vůbec vystavovn soudce, jehož způsobilost, a to i odborn, tuto funkci vykonvat byla již sttem aprobovna. Ve spojitosti s tm, co bylo prvě uvedeno, pak nelze pomjet ani možn dopad přpadnch odvoln z uvedench důvodů na prvn jistotu vůbec, a to v poměru k těm soudnm rozhodnutm, jež byla takto pro nezpůsobilost odvolanm soudcem již dřve vydna.
Jakkoliv je cl sledovan prvn pravou, snažc se o dosažen kvalitativně vyšš rovně soudcovskho sboru, legitimn, je třeba zvolen prostředek k němu směřujc, tak jak je konstruovn v napadench ustanovench, hodnotit jako nerespektujc zkladn stavn principy. Navc je třeba brt v vahu, že zkon v nvaznosti na v něm deklarovanou odpovědnost soudců za svou odbornou roveň při vkonu funkce ( 82 odst. 1) vslovně mezi povinnosti soudců jim zroveň ukldan zařadil tak povinnost se soustavně vzdělvat a prohlubovat sv odborn znalosti pro řdn vkon funkce ( 82 odst. 2), jakož i povinnost tuto funkci vykonvat v souladu se zjmem na řdnm vkonu soudnictv, přitom zaviněn porušen povinnosti soudce je krnm proviněnm ( 87), za něž nese soudce i krnou odpovědnost ( 86), jež může vst až k jeho odvoln [ 88 odst. 1 psm. d)]. Lze tak konstatovat, že k dosažen stavu, aby ze soudcovskho sboru byly vyloučeny osoby, kter povinnost dbt na svoji odbornou roveň ignoruj, disponuje zkon prostředkem, a to prostředkem, jenž je - jako vjimka ze zsady neodvolatelnosti - stavou vslovně předpokldn.
stavn soud je tak přesvědčen o tom, že napaden mechanismus přezkoumvn odborn způsobilosti soudců tak, jak je zkonem upraven, je třeba odmtnout a považovat jej za protistavn z důvodů porušujcch princip dělby moci a na něj navazujc princip soudcovsk nezvislosti. Ta, jak již shora uvedeno, m nepodmněnou povahu, vylučujc možnost takovho způsobu ingerence vkonn moci, jak ji představuje z jej strany nepřiměřen a neměrn podl na přezkoumvn odborn způsobilosti soudců. Z těchto důvodů stavn soud vyhověl nvrhu prezidenta republiky a zrušil všechna ustanoven zkona o soudech a soudcch hodnocen odborn způsobilosti se tkajc tak, jak jsou v vodu tto čsti vyjmenovna, pro jejich rozpor s čl. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 81, čl. 82 odst. 1 a 2 a čl. 93 stavy, aniž bylo třeba samostatně se zabvat či posuzovat stavnost ustanoven 160 zkona, neboť institut hodnocen odborn způsobilosti soudců je třeba zrušit s ohledem na provzanost jednotlivch stupňů, na nichž se hodnocen provd, jako celek včetně těch čst ustanoven, kter se tohoto institutu dotkaj.
Z principu dělby moci, nezvislosti moci soudn i soudcovsk nezvislosti pak stavn soud vychzel a i v nvaznosti na to, co již bylo k těmto pojmům uvedeno, posuzoval i dalš čst prezidentova nvrhu napaden ustanoven, vztahujc se k jimi stanoven povinnosti soudců periodicky absolvovat vzdělvn v Justičn akademii ( 82 odst. 2 věta druh). Ta je zkonem zřzena jako organizačn složka sttu ( 129 odst. 1), nad jejž činnost vykonv dohled Ministerstvo spravedlnosti ( 130 odst. 4). Řd ji ředitel jmenovan a odvolvan ministrem spravedlnosti, přičemž obsahovou nplň vzdělvac činnosti, zařazovn soudců a studijn programy stanov Rada Justičn akademie, jmenovan opět ministrem spravedlnosti ( 130 odst. 2), kter tak na nvrh ředitele Justičn akademie jmenuje a odvolv učitele na akademii působc ( 133). Z toho plyne, že je to opět předevšm moc vkonn, reprezentovan ministrem spravedlnosti, kter zkon poskytuje oprvněn určovat způsob vzdělvn všem soudcům, neboť i když zkon umožňuje odborn vzdělvn tž prostřednictvm Nejvyššho soudu ( 129 odst. 3), jde o představu, že by tak Nejvyšš soud při sv současn rozhodovac a jin činnosti mohl činit v takovm rozsahu, jak zkon předpokld u všech soudců v jm stanovenm časovm rozsahu ( 131 a 132 zkona), nerelnou. Takov stav, plynouc ze zkonn pravy, jak je shora rozvedena, kdy způsob vzdělvn včetně vymezen jeho obsahu zůstv fakticky v rukou moci vkonn, akceptovat nelze, neboť jde o dalš projev principu dělby moci neodpovdajcho a nepřpustnho vlivu moci vkonn na moc soudn. S ohledem na povahu moci nelze totiž bez dalšho předpokldat, že vkonn moc při existenci zkonem j poskytnutch oprvněn bude sebeomezujcm a zdrženlivm způsobem tato oprvněn tak vykonvat. V tto souvislosti je třeba opětovně poukzat na to, že kolem soudn moci je, a to prostřednictvm soudcovsk nezvislosti jako předpokladu jejho řdnho vkonu, chrnit prva občanů, a to i před libovůl či neoprvněnmi zsahy sttu, tedy i moci vkonn. Možnost ovlivňovat charakter tto ochrany, byť i způsobem navenek oděnm do požadavku řdnho zajištěn odborn způsobilosti soudců, by mohla za zkonem konstruovanho stavu vst naopak k restrikci takto chpan nezvislosti. Uveden systm vzdělvn, řzen fakticky z centra moci vkonn, neskt tak k nezvisl a svobodn tvorbě nzoru potřebn a nutn předpoklad co nejširš otevřenosti s možnost konfrontace rozdlnch nzorů z různch pramenů (jejichž volba by měla bt ponechna autonomnmu rozhodnut soudce samotnho) včetně zdrojů zahraničnch. Takov systm pak tak v souvislosti se zkonem stanovenm způsobem ukončen vzdělvn i v poměru k soudcům zvěrečnou prac ( 132 odst. 2), jež je podrobovna hodnocen (jehož vsledek bude tak zřejmě z povahy věci podmiňovn i soudcovou akceptac v akademii předložench nzorů), a to je pak jednm z podkladů při hodnocen odborn způsobilosti soudce, může vyvolat pociťovanou zvislost a vst k dalšm neždoucm důsledkům, jakm je ztrta pocitu vlastn odpovědnosti v procesu samotnho rozhodovn.
V těchto souvislostech je třeba blže reagovat na vyjdřen Poslaneck sněmovny, zdůvodňujc přijet napadenho zkona potřebou nov reformy, jejmž clem je rychl, spravedliv a jednotn soudnictv, kter však postrd hlubš ponor do problmu jednoty a jednotnosti a prozrazuje současně neujasněnost povahy a funkce socilnch jevů a institutů vůbec. Bližš analza jakhokoli socilnho jevu ukazuje totiž na přtomnost v něm působcch protikladnch sil vytvřejcch funkčn napět obou těchto souvztažnch elementů, napět, jež je nepostradatelnou podmnkou socilnho vvoje. V socilnm děn působc princip polarity vytvř tak napět, a to vedle cel řady dalšch forem, tak mezi silm o jednotu a různorodost. Z uvedenho myšlenkovho zkladu vychz tak demokracie, jež sice na tento fakt pohlž jako na obtžnou a problematickou realitu, nicmně současně jako nejzvažnějš překžku disfunkčn jednokolejnosti. Proto i "reln" jednoty lze dosahovat pouze střetvnm různorodch, ke specifickm oblastem se vztahujcch aspektů, z nichž jedny směřuj k jednotě, zatmco jin k různorodosti. Pramen skutečn jednoty je proto třeba hledat v prv řadě v konfliktu, neboť teprve působenm mnohosti často i vrazně odchylnch nzorů a postojů zskv každ člověk i vědom sociln sounležitosti a tak jednoty.
Uvedeno v již zcela zkou souvislost s projednvanou věc, třeba považovat požadavek jednotnho soudnictv v naznačench směrech za problematick, a to jak ve svm aspektu jednotnho vzdělvn, tak i v aspektu jednotnho rozhodovn. Jakkoli jednota může totiž plnit pozitivn sociln funkci jen tehdy, jestliže ti, kteř k n směřuj, jsou s to se i odlišovat, aby tm smysluplněji a činněji se mohli sjednocovat. Ničm nepodmiňovan jednota soudnictv by naopak vedla i k neždoucm činkům v podmnkch, v nichž by každ jednotliv soudce byl přikazovn přijmat dalš vzdělvn ze sttem určenho zdroje a pod tlakem hypertrofie sjednocovn každho detailu zbavovn podmnek pro spravedliv posouzen každho individulnho přpadu respektovnm jeho jedinečnosti. Mechanick přebrn již "sjednocenho" by tak vedlo nejen k neždouc šabloně, ale ohrozilo by sm vvoj prvnho myšlen. V podmnkch soudnictv lze proto akceptovat tvorbu relativně jednotnho nzoru pouze v rmci danm procesnmi postupy, kter samy nevylučuj střet nzorů různch.
Zajistit prvn jistotě a ctě k prvům (čl. 1 stavy) odpovdajc předvdatelnost soudnho rozhodovn je pak kolem předevšm přpravy budoucch soudců, a v jejm rmci nalezen vhodnch metod způsobilch zajistit osvojovn standardnch postupů ve standardnch situacch a ověřovn znalost nejen prvnch předpisů, ale i soudn judikatury. kolem předevšm t je pak usměrňovat vklad předpisů v intencch stavnch principů a odpovědnost soudců samotnch judikaturu nejen znt, ale tvůrčm způsobem, dostatečně tak reagujcm na měnc se sociln realitu, ji rozvjet.
Je nesporn, že kontinuln odborn vzdělvn soudců se u tohoto povoln předpokld. Uveden postult plyne i ze zmiňovanch mezinrodnch dokumentů. Jak již dřve v jin souvislosti uvedeno, je stanoven jako povinnost i tmto zkonem v ustanoven 82 odst. 2 a zkon zroveň stanov, že soudce nese za svou odbornou roveň odpovědnost. Tato odpovědnost, a to je třeba zdůraznit, však plyne předevšm ze samotn podstaty soudcovsk nezvislosti, s nž je ji nezbytně třeba spojovat, a z nž tak vyplv zvazek každho jednotlivho soudce nejen ke spravedlivmu a nestrannmu rozhodovn, ale i rozhodovn předvdatelnmu, budovanmu na dokonal znalosti prvnch předpisů a soudn judikatury, neboť to, co je pro atribut nezvislosti soudnictv typick a tak v zjmu fungovn demokratickho systmu nezbytn, je prvě přirozen spojovn tohoto atributu se soudcovskou odpovědnost, vyplvajc tak z čl. 90 a 95 stavy a detailně pak vyjdřenou např. v čl. 6 odst. 1 mluvy, ukldajcm soudu povinnost odpovdajc prvu každho na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm soudem. Odpovědnost a ručen za tento zvazek však mus nst soudn moc sama.
Lze tak uzavřt, že samotn zřzen Justičn akademie zkonem m sv opodstatněn s ohledem na funkci, kterou m plnit při vzdělvn justičnch čekatelů a dalšch pracovnků soudů, ve vztahu ke kontinulnmu vzdělvn soudců je ji však možno s ohledem na to, co bylo shora uvedeno, chpat pouze jako jeden z možnch, samotnm soudcem svobodně zvolench zdrojů. stavn soud proto z uvedench důvodů zrušil všechna ta ustanoven zkona, kter vzdělvn soudců v Justičn akademii stanov jako povinnost, jakož i ustanoven na ně obsahově navazujc, tkajc se rozsahu tto povinnosti.
Posledn okruh nvrhem napadench ustanoven [ 15 odst. 2 věta druh, 26 odst. 2 věta druh, 30 odst. 2 věta druh, 34 odst. 2 věta druh, 68 odst. 1 ve slovech "k ministerstvu nebo", 74 odst. 3, 99 odst. 1 psm. c) ve slovech "k ministerstvu nebo", 106 odst. 1, 119 odst. 2 a odst. 3, 120, 121, 124 až 128] se v podstatě tk pravy regulujc způsob vkonu sttn sprvy soudů. Při posuzovn tto čsti nvrhu musel stavn soud brt v vahu, že nvrhem prezidenta republiky, jehož petitem je stavn soud vzn, nebylo napadeno postaven Ministerstva spravedlnosti jako střednho orgnu sttn sprvy soudů, a stejně tak až na vjimky nebyly napadeny kompetence tohoto orgnu.
Při hodnocen uvedench ustanoven m klčov vznam ustanoven 74 odst. 3 zkona, v němž je uvedeno, že za funkci ve veřejn sprvě se nepovažuje funkce předsedy a mstopředsedy soudu, dočasn přidělen k ministerstvu, členstv v Radě a Radě pro odbornou způsobilost sttnch zstupců, členstv v poradnch orgnech ministerstva, vldy a v orgnech komor Parlamentu. Pro jeho posouzen je určujc obsah čl. 82 odst. 3 stavy, v němž se prav, že funkce soudce nen slučiteln s funkc prezidenta republiky, člena Parlamentu, ani s jakoukoliv funkc ve veřejn sprvě; zkon stanov, se ktermi dalšmi činnostmi je vkon soudcovsk funkce neslučiteln. stava tak stanov, kter funkce jsou s funkc soudce zsadně neslučiteln, přičemž jeho prvou větu je třeba chpat jako demonstrativn včet, jehož vymezen lze sice v souladu s větou druhou za střednkem rozšřit, nikoliv však zžit tak, jak to čin ustanoven 74 odst. 3 zkona. Zkonodrci takto zmocněnmu k rozšřen uvedenho včtu, nikoliv však k jeho omezen, nepřsluš měnit vůli stavodrce vydnm prvn normy, jdouc nad tento obsah, a nemajc tak v něm svůj stavn zklad. Stanov-li tedy stava jako norma nejvyšš prvn sly pravidlo inkompatibility funkce soudce s jakoukoliv funkc ve veřejn sprvě, za kteroužto činnost je třeba nepochybně považovat z podstatn čsti i činnosti vyjmenovan v navazujcch ustanovench, kter vykonvaj předsedov a mstopředsedov soudů (ostatně ustanovenm 119 odst. 2 a 3 vslovně za orgny sttn sprvy označovan), pak nelze učinit jin zvěr, než že uveden ustanoven je v rozporu s čl. 82 odst. 3 stavy a ve spojitosti s nm i všechna dalš z něj vychzejc, kter postaven předsedů a mstopředsedů soudů i jejich činnosti blže normuj. Zde je však nutno zdůraznit, že ke zrušen těchto ustanoven přistoupil stavn soud pouze z uvedench formlnch důvodů a že derogac ustanoven 74 odst. 3 zkona nemnil dt najevo, že by vedenm a sprvou soudů měly bt pověřovny jin osoby než osoby z řad soudců.
Zsada neslučitelnosti funkc, vyjdřen ve shora citovanm člnku stavy, pak nemůže bt porušovna ani tm, že by zkon připouštěl možnost působen soudců v orgnech moci vkonn, přpadně moci zkonodrn tak, jak to dle čin napaden ustanoven 74 odst. 3 zkona. Uveden zsada inkompatibility funkc je jednou z dalšch zruk soudcovsk nezvislosti. Jako zsadu stavn je třeba ji striktně dodržovat, a nemůže bt obchzena ani takovm řešenm, jak obsahuje ustanoven 99 odst. 1 psm. c) zkona, podle něhož se soudce po dobu svho působen - vslovně pouze u ministerstva - dočasně zprošťuje vkonu sv funkce. Imanentnm rysem tto funkce je totiž jej kontinulnost. Členstv v poradnch orgnech ministerstva, vldy i obou komor Parlamentu pak jistě zahrnuje i relevantn plněn kolů těchto odlišnch složek sttn moci, a působen soudců v uvedench orgnech je tak v rozporu s principem dělby moci, nehledě k tomu, že osobn a mimosoudn vazby, k nimž při takov činnosti dochz, nevyhnutelně zvyšuj pravděpodobnost možnho střetu zjmů, a čin tak nestrannost v podobě nepodjatosti soudců zpochybnitelnou.
stavn soud tak z uvedench důvodů pro rozpor s čl. 82 odst. 3 stavy zrušil ustanoven 74 odst. 3, jakož i všechna ta dalš ustanoven, kter z něj vychzej, obsahově či systematicky na něj navazuj, tak, jak jsou shora vyjmenovna. Navc třeba dodat, že ke zrušen ustanoven 106 odst. 1 vedl stavn soud, kromě již uvedench důvodů, i důvod dalš, totiž zcela obecn a neurčit - principu prvn jistoty neodpovdajc - vyjdřen důvodů vedoucch k odvolvn předsedů a mstopředsedů soudů. V tto souvislosti pak stavn soud považuje za potřebn poznamenat, že funkce předsedů a mstopředsedů soudů by měla bt považovna za karirn postup soudce (podobně jako je tomu v přpadě jmenovn předsedou sentu), a proto by ani předseda a mstopředseda soudu neměl bt odvolateln jinak, než pro zkonem předvdan důvod a postupem v krnm řzen, tj. rozhodnutm soudu. Takov konstrukce, kdy předsedov a mstopředsedov soudů vykonvaj i činnosti, jež jsou svou povahou činnost sprvn, aniž by však z tohoto důvodu tyto osoby ztrcely kvalitu postaven nezvislho soudce, a dostvaly se jen proto do pozice sttnho zaměstnance, jehož vraznm definičnm rysem je vztah podřzenosti a respektovn přkazů služebně nadřzench osob, je v řadě vyspělch zem Evropy (např. Rakousko, Německo, Švdsko, Norsko, Nizozem, Velk Britnie, Irsko, Itlie, Portugalsko) považovna za integrln součst principu dělby moci, pramenc z požadavků prvnho sttu a z něho odvozenho principu institucionln nezvislosti soudnictv, jakož i principu nerušenho vkonu osobnho nezvislho soudcovskho mandtu. Zroveň stavn soud dodv, že současn stav, kdy střednm orgnem sttn sprvy soudů je Ministerstvo spravedlnosti a soudn moc sama nem vlastn reprezentativn orgn na jeho rovni (kteržto orgn by mohl bt orgnem povolanm převzt lohu ministerstva ve věcech personlnch včetně dohledu nad odbornou rovn soudcovskho sboru, přpadně i v dalšch oblastech řzen a vkonu sprvy soudnictv), podle nzoru stavnho soudu dostatečně nevylučuje přpadn možnosti nepřmho ovlivňovn soudn moci moc vkonnou (např. prostřednictvm přidělovn rozpočtovch prostředků a kontrolou jejich využvn). Z toho, co již bylo dřve uvedeno, je však zřejm, že předchoz napaden čsti zkona byly zrušeny z převažujc čsti s odkazem na nerespektovn principu dělby moci. Proto při posuzovn touto čst nvrhu napadench ustanoven musel i stavn soud sm tohoto principu dbt. stavnmu soudu nepřsluš rozhodovat o tom, jakm způsobem by měla bt řešena otzka vkonu sprvy soudů, neboť to je kolem moci zkonodrn. Ta by však měla při volbě modelu sprvy soudů důsledně respektovat separaci sttnch moc. Proto, aby zkonodrci byl dn dostatečn prostor pro přijet nov pravy sprvy soudů, stavn soud odložil vykonatelnost tto čsti nlezu, tj. u těch ustanoven, kter jsou vyjmenovna v bodu 2 vroku nlezu, na dobu do 1. 7. 2003.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujali k rozhodnutí pléna soudci JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Pavel Varvařovský.