Sp. zn. Pl. ÚS 32/08 ve věci návrhu na zrušení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů 341/2010 účinný od 01.07.2011
| Schválené: | 29.09.2010 |
| Účinnost od: | 01.07.2011 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Výkon trestu odnětí svobody. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 32/08 rozhodl dne 29. září 2010 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2008 na zrušení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, takto:
* pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 21, nález č. 8, str. 55, vyhlášen pod č. 52/2001 Sb.
Ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění: „Nestanoví-li tento zákon jinak, nepodléhají rozhodnutí vydaná v kázeňském řízení přezkoumání soudu.“, se zrušuje dnem 30. června 2011.
Odůvodněn
I.
1. Nejvyšš sprvn soud podal nvrh na zrušen shora vyznačenho textu 76 odst. 6 zkona č. 169/1999 Sb., o vkonu trestu odnět svobody a o změně některch souvisejcch zkonů, pro rozpor s stavnm pořdkem Česk republiky. Učinil tak v souvislosti s rozhodovnm o kasačn stžnosti žalobce A. Ž. (dle tž „žalobce“) proti žalovan Vězeňsk službě Česk republiky, podan proti usnesen Městskho soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006 č. j. 10 Ca 297/2006-23, kterm byla odmtnuta žaloba A. Ž. proti rozhodnut Vězeňsk služby ze dne 21. 10. 2004. Tmto rozhodnutm byl žalobci uložen kzeňsk trest podle 46 odst. 1 a odst. 3 psm. f) zkona č. 169/1999 Sb., o vkonu trestu odnět svobody a o změně některch souvisejcch zkonů, (dle tž „zkon o vkonu trestu odnět svobody“) spočvajc v umstěn do uzavřenho oddělen na dobu 5 dnů. Rozhodnut bylo odůvodněno tm, že žalobce porušil 28 odst. 2 psm. j) a odst. 3 psm. b) zkona o vkonu trestu odnět svobody, protože vlastnil nepovolen předměty, kter by mohly svou povahou poškodit zdrav nebo ohrozit na životě.
2. Proti rozhodnut o uložen kzeňskho trestu podal žalobce stžnost, kter byla zamtnuta rozhodnutm Vězeňsk služby ze dne 21. 10. 2004. Toto rozhodnut žalobce napadl žalobou ve sprvnm soudnictv, protože nesouhlasil se zvěrem Vězeňsk služby o tom, že byly splněny podmnky pro uložen zmněnho kzeňskho trestu. Městsk soud v Praze usnesenm ze dne 19. 10. 2006 č. j. 10 Ca 297/2006-23 jeho žalobu odmtl. Odkzal na prvn pravu v 76 odst. 6 zkona o vkonu trestu odnět svobody, podle kter jsou rozhodnut Vězeňsk služby v kzeňskm řzen, s vjimkou kzeňskho trestu propadnut věci a rozhodnut o zabrn věci, vyloučena ze soudnho přezkumu. Na zkladě tto kompetenčn vluky žalobu odmtl podle 46 odst. 1 psm. d) zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, jako nepřpustnou.
3. Proti tomuto usnesen Městskho soudu v Praze podal žalobce kasačn stžnost, kterou odůvodnil tm, že vyloučen soudnho přezkumu ve věci tkajc se uložen kzeňskho trestu je v jeho přpadě v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“). Jedn se totiž o sankci uloženou sprvnm orgnem, kter m vliv na faktick zpřsněn vkonu trestu odnět svobody. Zejmna zabraňuje možnosti přeřazen do věznice s mrnějšm režimem podle 39b trestnho zkona. Dalšm nsledkem je znemožněn podmněnho propuštěn z vkonu trestu odnět svobody.
4. Nejvyšš sprvn soud (dle tž „navrhovatel“) při předběžnm prvnm posouzen věci dospěl k zvěru, že ustanoven 76 odst. 6 zkona o vkonu trestu odnět svobody, vylučujc rozhodnut vydan v kzeňskm řzen (s vjimkou kzeňskho trestu propadnut věci a rozhodnut o zabrn věci) ze soudnho přezkumu, je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky. Proto podal podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky a 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen „zkon o stavnm soudu“) nvrh na zrušen tohoto ustanoven z nže uvedench důvodů.
5. Osoby, kter vykonvaj trest odnět svobody, jsou povinny podřdit se režimu vkonu trestu podle pravomocnho rozsudku vydanho v trestnm řzen. Přestože se tento trest tradičně nazv „trest odnět svobody“, jedn se v podstatě o omezen osobn svobody, jehož mra je dna zkonem. Tento zvěr vyplv z textu zkona o vkonu trestu odnět svobody, kter v ustanoven 27 rozlišuje mezi omezenm a zbavenm některch prv po dobu vkonu tohoto trestu. Dalš opatřen, ktermi je zasahovno do prv odsouzench, jsou přpustn opět jen v mezch definovanch zkonem. Proces jejich ukldn by, vzhledem k jejich zvažnosti, neměl postrdat přiměřen nstroje na obranu, eliminujc jakoukoli mru svvole či nepřiměřenosti.
6. V předmětn věci se jedn o posouzen kzeňskho trestu uloženho odsouzenmu v průběhu vkonu trestu odnět svobody Vězeňskou službou Česk republiky tž ve vztahu k čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž jen „mluva“). Navrhovatel poukzal na někter rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tž jen „ESLP“) tkajc se tto oblasti. Test, kter je ESLP aplikovn při posuzovn povahy sankce, tj. zda určit sankce je „trestn“, byl formulovn v rozsudku tohoto soudu ve věci „Engel a dalš proti Nizozemsku“ ze dne 8. června 1976. V něm se ESLP pokusil vymezit hranici mezi „trestn“ a „disciplinrn“ oblast. V rozsudku ve věci „Campbell a Fell proti Spojenmu krlovstv“ ze dne 28. června 1984, srie A č. 80, se ESLP zabval hranic mezi disciplinrn a trestn oblast ve vězeňskm prostřed a konstatoval, že zsady stanoven v rozsudku „Engel“ plat i ve vězeňskm prostřed.
7. Podle navrhovatele je tak dna podobnost mezi sankcemi ukldanmi v průběhu vkonu trestu podle 43 odst. 1 (sic - sprvně: 46 odst. 3) psm. f), g), h) zkona č. 169/1999 Sb. a sankcemi, kter ESLP uznal jako spadajc pod režim čl. 6 odst. l mluvy. Stvajc systm opravnch prostředků proti rozhodnut o uložen kzeňskch trestů ukldanch podle 46 odst. 3 psm. f), g), h) zkona o vkonu trestu odnět svobody je tak zjevně v rozporu s čl. 6 odst. 1 mluvy. Navrhovatel zdůraznil, že v rozhodnut ESLP „Engel a dalš v. Nizozemsko“ rozhodoval v posledn vnitrosttn instanci v řzen o stžnosti proti kzeňskm trestům Vrchn vojensk soud. Stěžovatelům tak byla poskytnuta, oproti prvn pravě dan v Česk republice, ochrana v dalšm stupni přezkumu, před soudnm orgnem (i když se jednalo o vojensk soud).
8. Navrhovatel poukzal na fakt, že stžnost podanou podle 52 zkona o vkonu trestu odnět svobody, o kter rozhoduje ředitel věznice (nebo k tomu zmocněn zaměstnanec Vězeňsk služby), nelze, ve vztahu k zvažnosti některch ukldanch sankc, považovat za odpovdajc ochranu zaručujc nezvisl přezkum uloženho kzeňskho trestu. Možnost odsouzenho hjit sv prva u dozorujcho sttnho zstupce navrhovatel nepovažuje za rovnocennou postaven odsouzenho v řzen u soudu, kde odsouzen nem pozici strany sporu. Jako plnohodnotnou ochranu jeho prv nelze považovat ani dozor veřejnho ochrnce prv, z důvodu „fakultativn“ povahy jm vydanho doporučen, kter Vězeňsk služba vůbec nemus akceptovat. Problmem ustanoven 76 odst. 6 zkona o vkonu trestu odnět svobody je tedy vluka soudnho přezkumu pro všechny kzeňsk tresty (s vjimkou propadnut věci) bez jejich dalš diferenciace podle zvažnosti a důsledků, přičemž minimlně někter z těchto trestů zasahuj do zkladnch prv a svobod podle Listiny, takže jejich přezkum by tedy neměl bt paušlně z pravomoci soudu vyloučen.
9. Prvo odsouzenho na svobodu pohybu a pobytu je tedy pouze omezeno, jak vslovně stanov 27 odst. 2 zkona o vkonu trestu odnět svobody. Podle navrhovatele odsouzen nemůže bt v průběhu vkonu trestu odnět svobody vystavovn svvoli, libovůli či zneužit postaven zaměstnanců Vězeňsk služby. V přpadě uložen trestu umstěn na uzavřen oddělen či do samovazby by mohlo dojt (při existenci zmněnch negativnch jevů) k vraznm zsahům do prva chrněnho čl. 7 odst. 2 Listiny, podle kterho nikdo nesm bt mučen ani podroben krutmu, nelidskmu nebo ponižujcmu zachzen nebo trestu. Mohlo by dojt i k porušen čl. 10 odst. 1 Listiny, podle něhož m každ prvo, aby byla zachovna jeho lidsk důstojnost. Navrhovatel poukzal i na ustanoven 27 odst. 4 zkona o vkonu trestu odnět svobody, podle kterho: „O omezench, jež budou uplatněna vůči odsouzenmu ve vkonu trestu, proti němuž je vedeno trestn sthn, a jsou-li splněny důvody vazby, rozhoduje soud podle zvlštnho zkona.“. Je tedy otzkou, zda toto ustanoven nen v přmm rozporu s 76 odst. 6 thož zkona.
10. Navrhovatel poukzal i na nekonzistentnost postupu zkonodrce, kter vslovně umožnil soudn přezkum jen v přpadě uložen kzeňskho trestu propadnut věci ( 52 odst. 4 zkona o vkonu trestu odnět svobody). Vsledkem je situace, kdy za současn prvn pravy je možn soudně přezkoumat sprvnost uložen kzeňskho trestu propadnut věci miziv hodnoty, avšak tato možnost je vyloučena např. při zabrněn přijet balčku ve vysok hodnotě či při rozhodnut o umstěn do samovazby. Nelze tak přehldnout vliv uloženho kzeňskho opatřen na rozhodovn o přpadnm podmněnm propuštěn odsouzenho. Podle ustlen soudn praxe soud při rozhodovn o ždosti odsouzenho o podmněn propuštěn na svobodu přihlž vždy k tomu, jak bylo jeho chovn během vkonu trestu. Uložen kzeňskho trestu tak determinuje vahu soudu o chovn odsouzenho. V přpadě jejho zamtnut lze dalš ždost o podmněn propuštěn podat až za rok.
II.
11. V souladu s ustanovenm 69 odst. 1 zkona o stavnm soudu si stavn soud vyždal vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky.
12. Předseda Poslaneck sněmovny ve stručnm vyjdřen uvedl, že napaden ustanoven zkona o vkonu trestu odnět svobody zůstalo nezměněno od jeho přijet. Podle vldnho nvrhu znělo ustanoven 76 odst. 6 zkona č. 169/1999 Sb. takto: „Rozhodnut vydan v kzeňskm řzen nepodlhaj přezkoumn soudu; to neplat pro rozhodnut o propadnut nebo zabrn věci, jejichž přezkoumn se lze domhat v rozsahu a za podmnek stanovench zvlštnm předpisem.“. (Tmto zvlštnm předpisem je občansk soudn řd) Na zkladě pozměňovacch nvrhů obsažench v usnesench petičnho vboru a vboru pro obranu a bezpečnost bylo ustanoven 76 odst. 6 upraveno do současn podoby. Důvodov zprva k ustanoven 76 odst. 6 odkazovala, ohledně vyloučen rozhodnut vydanch v kzeňskm řzen ze soudnho přezkumu, na (tehdy platn) zněn 248 odst. 2 psm. f) občanskho soudnho řdu.
13. Předseda Sentu Parlamentu Česk republiky obdobně uvedl, že napaden ustanoven nebylo po dobu sv dosavadn platnosti předmětem ždn legislativn změny. Sentn vbory sice zaujaly k nvrhu zkona rozdln stanoviska, ale jeho projednvn se soustředilo zejmna na problematiku nově zavděnch či obměňovanch prvnch institutů vkonu trestu odnět svobody. Problematice soudnho přezkumu rozhodnut vydanch v kzeňskm řzen nebyla pozornost zkonodrce vslovně věnovna.
III.
14. stavn soud podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky rozhoduje o zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven, jsou-li v rozporu s stavnm pořdkem. V tomto řzen stavn soud posuzuje obsah zkona nebo jinho prvnho předpisu z hlediska jejich souladu s normami stavnho pořdku a zjišťuje, zda byly přijaty a vydny v mezch stavou Česk republiky stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem ( 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu). Z vyjdřen obou komor Parlamentu Česk republiky je zřejm, že zkon č. 169/1999 Sb. byl přijat a vydn stavně předepsanm způsobem a v mezch kompetence stanoven stavou Česk republiky.
IV.
15. Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen textu 76 odst. 6 zkona č. 169/1999 Sb., o vkonu trestu odnět svobody a o změně některch souvisejcch zkonů, z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky a dospěl k zvěru, že nvrh je důvodn. Označen ustanoven, jehož zrušen je navrženo, zn takto: „Nestanov-li tento zkon jinak, nepodlhaj rozhodnut vydan v kzeňskm řzen přezkoumn soudu.“.
16. Pro přehledn objasněn problematiky je vhodn poukzat i na ustanoven souvisejc. Jedn se předevšm o 46 odst. 1 zmněnho zkona, podle kterho: „Kzeňskm přestupkem je zaviněn porušen zkonem stanoven nebo na jeho zkladě uložen povinnosti, pořdku nebo kzně během vkonu trestu.“. Podle odstavce 2 thož ustanoven plat, že: „Za kzeňsk přestupek lze odsouzenmu uložit kzeňsk trest. Kzeňsk trest se neulož, jestliže samotnm projednnm kzeňskho přestupku s odsouzenm lze doshnout sledovanho čelu.“. V 46 odst. 3 thož zkona je včet kzeňskch trestů, ktermi jsou: důtka, snžen kapesnho nejvše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendřnch měsců, zkaz přijet jednoho balčku v kalendřnm roce, pokuta až do vše 1 000 Kč, propadnut věci, umstěn do uzavřenho oddělen až na 28 dnů (s vjimkou doby stanoven k plněn určench kolů programu zachzen), celodenn umstěn do uzavřenho oddělen až na 20 dnů, umstěn do samovazby až na 20 dnů, odnět vhod vyplvajcch z předchoz kzeňsk odměny.
17. Podle 52 zmněnho zkona m odsouzen prvo do 3 dnů ode dne oznmen rozhodnut o uložen kzeňskho trestu podat proti němu stžnost. Odkladn činek m jen stžnost proti uložen kzeňskho trestu propadnut věci. Proti rozhodnut o zabrn věci m pachatel kzeňskho přestupku a osoba, kter se rozhodnut o zabrn věci přmo tk, prvo do 3 dnů ode dne oznmen tohoto rozhodnut podat stžnost, kter m odkladn činek. O stžnosti rozhodne do 5 pracovnch dnů od jejho podn ředitel věznice nebo k tomu zmocněn zaměstnanec Vězeňsk služby. K rozhodnut o stžnosti nelze zmocnit zaměstnance, kter kzeňsk trest uložil nebo kter rozhodl o zabrn věci. O stžnosti proti rozhodnut ředitele věznice rozhodne generln ředitel Vězeňsk služby. Přezkoumn rozhodnut o propadnut věci nebo zabrn věci soudem se lze domhat za podmnek stanovench zvlštnm prvnm předpisem ve stejnm rozsahu, v jakm je takov přezkum možn v řzen o přestupku.
V.
18. stavn soud se v minulosti již několikrt zabval problematikou soudnho přezkumu z hledisek zachovn stavnch zruk spravedlivho procesu. Všem jeho rozhodnutm je společn, že se zabvala stavnost rozhodnut, u kterch nebyl možn soudn přezkum. Z rekapitulace tto judikatury vyplvaj nže uveden zvěry.
19. V nlezu sp. zn. Pl. S 9/2000 ze dne 17. 1. 2001 (N 8/21 SbNU 55; 52/2001 Sb.)* při posuzovn stavnosti tzv. sprvnho trestn stavn soud zdůraznil, že dotčen osoba mus mt možnost nechat rozhodnut přijat proti n přezkoumat soudem. Přezkum nelze odepřt v přpadě, že se jedn o rozhodnut, kter se tkaj zkladnch prv a svobod podle Listiny, stavy Česk republiky a mezinrodnch smluv podle čl. 10 stavy Česk republiky.
20. Dodrženm zruk obsažench v čl. 6 mluvy z hlediska soudnho přezkumu se stavn soud zabval tak v souvislosti s rozhodnutmi o pořdkovch pokutch. V nlezu ze dne 23. 11. 1999 sp. zn. Pl. S 28/98 (N 161/16 SbNU 185; 2/2000 Sb.) konstatoval, že odepřen ochrany ve věcech přezkumu rozhodnut orgnů veřejn sprvy nen možn v přpadě, že se jedn o rozhodnut, kter se tkaj zkladnch prv a svobod podle Listiny, stavy Česk republiky a mezinrodnch mluv podle čl. 10 stavy Česk republiky. Jakkoli jin postup je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 4 stavy Česk republiky.
VI.
21. Problematice prva na spravedliv řzen ve smyslu „prva na soud“, při aplikaci čl. 6 odst. 1 mluvy, se věnuje i judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva. V rozhodnut ve věci „Engel a dalš proti Nizozemsku“ ze dne 8. června 1976 stanovil test, kter je jm aplikovn při posuzovn povahy sankce, a pokusil se vymezit hranici mezi „trestn“ a „disciplinrn“ oblast. Podle jeho zvěrů je předevšm nezbytn zjistit, zda ustanoven definujc delikt nlež podle prvnho systmu žalovanho sttu do oblasti trestnho prva, disciplinrnho (kzeňskho) prva nebo do obou současně. To ovšem představuje pouze zkladn vchodisko. Větš vznam m sama podstata deliktu, zejmna však přsnost sankce, jež dotčen osobě hroz. V přpadě „Engel“ byly posuzovny sankce uložen osobm vykonvajcm zkladn vojenskou službu v Nizozem, v podobě prostho a zostřenho zkazu vychzek, převelen ke kzeňsk jednotce a dočasnho přsnho kasrenskho vězen. Proti uloženm sankcm se postižen brnili stžnostmi podanmi k odvolacmu důstojnkovi, jehož rozhodnut pot přezkoumal Vrchn vojensk soud. ESLP v dan věci zdůraznil, že uložen tresty by nepochybně byly pokldny, pokud by byly uloženy civilistovi, za zbaven svobody. Jsou-li však uloženy vojkovi, mohou tento charakter postrdat. Působnosti čl. 6 odst. 1 mluvy se kzeňsk tresty uložen v průběhu vojensk služby nevymykaj pouze za předpokladu, že se „neprojevuj omezenmi, jež se zjevně odchyluj od běžnch životnch podmnek v ozbrojench silch“. Na zkladě tohoto kritria ESLP uznal za zbaven osobn svobody sankce přsnho kasrenskho vězen a převelen ke kzeňsk jednotce, nikoli prost či zostřen zkaz vychzek. Konstatoval, že: „... k tomu, aby se stt zprostil zkladn odpovědnosti poskytnout spravedliv proces v trestn zležitosti, nestač, aby určit proviněn kvalifikoval jako kzeňsk“.
22. Dalšm rozsudkem ESLP zasahujcm do tto oblasti je rozhodnut ve věci „Campbell a Fell proti Spojenmu krlovstv“ ze dne 28. června 1984, srie A č. 80. Zde se zabval hranic mezi disciplinrn a trestn oblast i ve vězeňskm prostřed a konstatoval, že: „mluva nebrn sttům vytvořit či udržovat rozdly mezi prvem trestnm a prvem disciplinrnm a stanovit hranice mezi nimi. Z toho ovšem nevyplv, že takto určen kvalifikace bude rozhodujc z hlediska mluvy ... spravedlnost se nemůže zastavit u bran vězen a vězni nemohou bt zbaveni ochrany čl. 6 mluvy. Z tohoto důvodu plat zsady vytčen v rozsudku Engel a ostatn proti Nizozem i ve vězeňskm prostřed“.
23. Navrhovatelem napaden ustanoven 76 odst. 6 zkona č. 169/1999 Sb., o vkonu trestu odnět svobody a o změně některch souvisejcch zkonů, tedy nerespektuje principy, z nichž vychz judikatura ESLP při vkladu a aplikaci člnku 6 odst. 1 mluvy, podle kterho m každ prvo na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm soudem, zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech nebo zvazcch nebo o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn proti němu.
VII.
24. Po posouzen obsahu 76 odst. 6 zkona č. 169/1999 Sb., o vkonu trestu odnět svobody a o změně některch souvisejcch zkonů, z hlediska stavnch zruk spravedlivho procesu dospěl stavn soud k nsledujcm zvěrům. V souladu s člnkem 1 stavy Česk republiky je Česk republika svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. Zkladn prva a svobody jsou podle člnku 4 stavy Česk republiky pod ochranou soudn moci. Prvo na soudn ochranu patř bez pochyb mezi zkladn rysy prvnho sttu.
25. Listina v člnku 36 odst. 1 zajišťuje prvo každho domhat se stanovenm způsobem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu a ve stanovench přpadech u jinho orgnu. Podle odstavce 2 thož člnku každ, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může se obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak. Z pravomoci soudu však v ždnm přpadě nesm bt vyloučeno přezkoumn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny.
26. Zkladn otzkou v předmětn věci je, zda někter z rozhodnut o uložen kzeňskho trestu (viz shora) jsou rozhodnutmi, kter se dotkaj zkladnch prv a svobod podle Listiny. Z textu nže uvedench člnků Listiny lze dovodit, že tomu tak je. Ustanoven čl. 1 Listiny stanov, že lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti a prvech. Listina zakotvuje zsadu, že zkonn omezen zkladnch prv a svobod mus platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky. Při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a takov omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena (čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny). V čl. 7 odst. 2 Listina stanov, že nikdo nesm bt mučen ani podroben krutmu, nelidskmu nebo ponižujcmu zachzen nebo trestu.
27. Zkon o vkonu trestu odnět svobody upravuje v ustanoven 27 omezen a zbaven některch prv odsouzench. Zsadně plat, že po dobu vkonu trestu jsou odsouzen povinni podrobit se takovm omezenm prv a svobod, jejichž vkon by buď byl v rozporu s čelem trestu, nebo kter nemohou bt uplatněny vzhledem k vkonu trestu. Zkon taxativně vypočtv prva a svobody, kter jsou omezeny a kterch je odsouzen po dobu vkonu trestu zbaven. Z toho vyplv, že jakkoli dalš omezen prv a svobod jdou již nad rmec omezen v zkoně taxativně vypočtench. Někter rozhodnut o kzeňskch trestech jsou takovm dalšm omezenm postaven odsouzenho a mohou bt, v zvislosti na povaze a zvažnosti sankce, vraznm zsahem do jeho zkladnch prv a svobod (např. umstěn do uzavřenho oddělen až na 28 dnů, celodenn umstěn do uzavřenho oddělen, rozhodnut o umstěn do uzavřenho oddělen či do samovazby). Takov rozhodnut je nutn považovat, z vše uvedench důvodů, za rozhodnut tkajc se zkladnch prv a svobod. Nemohou proto bt vyloučena ze soudnho přezkumu (čl. 36 odst. 2 Listiny).
28. Nedostatkem současn prvn pravy je skutečnost, že nerozlišuje mezi jednotlivmi kzeňskmi tresty z hlediska zvažnosti jejich dopadu na postaven odsouzenho. Ze soudnho přezkumu jsou totiž, na zkladě režimu 76 odst. 6 zkona o vkonu trestu odnět svobody, vyloučena všechna rozhodnut uložen v kzeňskm řzen (s vjimkou rozhodnut o propadnut nebo zabrn věci). Zkonn vluka soudnho přezkumu se vztahuje jak na kzeňsk tresty mrnějš povahy (jako je důtka či snžen kapesnho nebo pokuta), tak i na kzeňsk tresty, kter nepochybně ve značn mře zasahuj do prv a svobod odsouzenho (umstěn do uzavřenho oddělen až na 28 dn, celodenn umstěn do uzavřenho oddělen až na 20 dn či umstěn do samovazby až na 20 dn) a znamenaj podstatn zostřen dosavadnho omezen svobody. Způsob vkonu těchto trestů je podrobně upraven v 49 thož zkona. Při kzeňskm trestu umstěn do samovazby odsouzen nepracuje, nečastn se programu zachzen, nen mu dovoleno kouřit, čst denn tisk, knihy nebo jin publikace, kromě prvnick, vzdělvac nebo nbožensk literatury, a nakupovat potraviny a věci osobn potřeby, s vjimkou hygienickch potřeb. Nen mu dovoleno odpočvat na lůžku mimo dobu k tomu vnitřnm řdem určenou. Stejně se postupuje i při kzeňskm trestu umstěn do uzavřenho oddělen, s tm rozdlem, že odsouzen je povinen vykonvat klidov prce a prce nezbytn k zajištěn běžnho provozu věznice.
29. Vyloučen rozhodnut vydanch v kzeňskm řzen ze soudnho přezkumu, bez diferenciace jejich zvažnosti, nemůže obstt z hlediska požadavků člnku 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy, jak je uvedeno shora. Paradoxem stvajc prvn pravy je skutečnost, že ve věcech tkajcch se majetku (propadnut věci, zabrn věci) je soudn přezkum připuštěn, zatmco ve věcech tkajcch se zvažnch zsahů do bytostně osobnostn sfry odsouzenho (umstěn do uzavřenho oddělen, umstěn do samovazby) je soudn přezkum vyloučen. Větš ochrana je tak přiznna ochraně majetku než osobnostn sfře člověka, byť odsouzenho.
30. Uložen kzeňskho opatřen m tak vliv na přpadn podmněn propuštěn z vkonu trestu. Při rozhodovn o takov ždosti odsouzenho soudy přihlžej k jeho chovn během vkonu tohoto trestu. Uložen kzeňsk opatřen tak mohou ovlivnit rozhodnut soudu v tto věci.
31. Lze tedy shrnout, že současn systm odsouzenmu neumožňuje, při vyloučen soudnho přezkumu, činnou procesn ochranu proti rozhodnut uloženmu v kzeňskm řzen. Na tuto skutečnost bylo poukazovno i v odborn literatuře při hodnocen připravovanho nvrhu zkona o vkonu trestu odnět svobody: "... nvrh poskytuje odsouzenm poměrně širokou možnost „postěžovat si“, na druh straně však poměrně zkou možnost vyvolat vlastnm konem sprvn nebo soudn řzen, v němž by o jejich nmitkch rozhodoval nezvisl a nestrann orgn, aniž by se museli obracet rovnou na stavn soud.« (V. Mikule a O. Novotn v prci Vězeňstv a prvo, in Pocta D. Hendrychovi k 70. narozeninm, C. H. Beck, 1997, str. 232-237).
32. Paušln vyloučen rozhodnut vydanch v kzeňskm řzen ze soudnho přezkumu (s vjimkami uvedenmi shora) bez jejich diferenciace z hlediska zsahu do zkladnch lidskch prv odsouzenho je v rozporu s stavn zrukou prva na spravedliv proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Projednn stžnosti proti uložen kzeňskho trestu orgny Vězeňsk služby nesplňuje požadavky na ochranu prv před nestrannm a nezvislm tribunlem. Odepřen soudn ochrany nen podle čl. 36 odst. 2 Listiny možn v přpadě, že se jedn o rozhodnut, kter se tkaj zkladnch prv a svobod. Nestavnost ustanoven 76 odst. 6 zkona č. 169/1999 Sb. se projevuje předevšm v tom, že na jeho zkladě jsou rozhodnut vydan v kzeňskm řzen paušlně vyloučena ze soudnho přezkumu, s jedinou vjimkou tkajc se majetku (viz shora). Větš ochrana se tak paradoxně přiznv tam, kde došlo k zsahu do majetkovch prv, zatmco sfra zsahů do osobnostn sfry člověka zůstv bez možnosti soudn kontroly. Dopad některch kzeňskch trestů totiž představuje zvažn zsah do zkladnch prv a svobod odsouzenho nad meze stanoven zkonem o vkonu trestu odnět svobody. Rozhodnut, ktermi byly takov kzeňsk tresty uloženy, nemohou bt vyloučena z přezkoumvn soudem za situace, kdy se tkaj zkladnch prv a svobod (čl. 36 odst. 2 Listiny). Soudn přezkum tak může vyloučit libovůli při ukldn některch nejzvažnějšch kzeňskch trestů, a vyloučit tak jejich nepřzniv důsledky pro eventuln rozhodovn o podmněnm propuštěn z vkonu trestu.
33. V tto souvislosti lze poukzat i na konkrtn okolnosti přpadu odsouzenho žalobce, zjištěn ze spisu sp. zn. 9 As 2/2008 Nejvyššho sprvnho soudu. Odsouzenmu byl uložen kzeňsk trest v podobě umstěn do uzavřenho oddělen na 5 dn za to, že: „vlastnil nepovolen předměty, kter by svou podstatou mohly poškodit zdrav, nebo ohrozit na životě“. Těmito předměty byly podle Vězeňsk služby „amatrsky zhotoven trafo a amatrsky zhotoven pouzdro na tužkov baterie“. Podle odsouzenho žalobce se nejednalo o ždn trafo, ale o nefunkčn elektronick součstky, kter našel na vychzkovm dvoře, kde se nachzely ve velkm množstv. Tento spor o charakter zmněnch dlů nebyl v nslednch stadich zmněnho řzen vůbec řešen, a tm zůstal zpochybněn i vlastn důvod pro uložen kzeňskho trestu.
34. Na zkladě uvedench zjištěn dospělo plnum stavnho soudu k zvěru, že ustanoven 76 odst. 6 zkona č. 169/1999 Sb. je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Neodpovd ani kritrim spravedlivho procesu, zaručenm v čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Proto rozhodlo o jeho zrušen podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu bez stnho jednn za použit 44 odst. 2 thož zkona, protože častnci řzen s upuštěnm od stnho jednn souhlasili.
35. Clem nen dosažen soudnho přezkumu u všech kzeňskch trestů, ale pouze u těch, kter vraznm způsobem zasahuj do osobn integrity odsouzenho. Tento způsob prvn pravy umožňuje Listina v čl. 36 odst. 4. Zaveden širšho soudnho přezkumu by v danm přpadě neparalyzovalo činnost orgnů Vězeňsk služby a nemělo by ani vliv na operativnost a činnost uložench kzeňskch trestů, protože zkon o vkonu trestu odnět svobody nepřiznv stžnosti proti rozhodnut o uložen kzeňskho trestu odkladn činek (s vjimkou kzeňskho trestu propadnut věci) a stejně tak nem pro tuto oblast odkladn činek ani žaloba ve sprvnm soudnictv.
36. V řzen o kontrole norem vystupuje stavn soud jako tzv. negativn zkonodrce, oprvněn napaden prvn předpis toliko zrušit. K odstraněn nestavnosti napadenho ustanoven zkona č. 169/1999 Sb. je nezbytn pozitivn reakce zkonodrce, jejmž clem bude přijet stavně konformn pravy diferencovanho přezkumu rozhodnut o uložen kzeňskch trestů v těch přpadech, kdy uložen trest zvažnm způsobem zasahuje do osobn integrity člověka, byť odsouzenho. Na zkonodrci bude vyřešit i otzku praktičnosti a efektivnosti tohoto přezkumnho řzen, tj. zda je svěř obecnm soudům, u kterch probh trestn řzen, či zda je budou provdět soudy sprvn. Proto stavn soud odložil činnost zrušen napadenho ustanoven do 30. června 2011, aby tak poskytl Parlamentu Česk republiky dostatečně dlouhou dobu k přijet přiměřen prvn pravy.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Pavel Holländer a Jiří Nykodým.