Ve věci návrhu na zrušení § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů 341/2007 účinný od 21.12.2007
| Schválené: | 16.10.2007 |
| Účinnost od: | 21.12.2007 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ. DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl ve složení Stanislav Balík (soudce zpravodaj), František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ve věci návrhu Nejvyššího správního soudu, za který jedná JUDr. Miluše Došková, na zrušení ustanovení § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
l. Dne 25. 10. 2004 byl stavnmu soudu doručen nvrh Nejvyššho sprvnho soudu, za nějž jedn JUDr. Miluše Doškov (dle jen „navrhovatel“), podle ust. 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“), na zrušen ustanoven 32 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o důchodovm pojištěn“).
2. Předmětn nvrh byl podn v souvislosti s rozhodovnm navrhovatele o kasačn stžnosti žalobce E. P. proti žalovan Česk sprvě socilnho zabezpečen proti rozsudku Krajskho soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2003, čj. 21 Cad 79/2003-18, kterm byla zamtnuta žaloba proti rozhodnut Česk sprvy socilnho zabezpečen ze dne 24. 4. 2003, č. 480 928 418, zamtajcmu žalobcovu ždost o starobn důchod pro nesplněn podmnek ustanoven 31 a 32 odst. 3 zkona o důchodovm pojištěn. Věc je u navrhovatele vedena pod sp. zn. 2 Ads 2/2004.
3. Navrhovatel m za to, že ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn, resp. stanoven důchodovho věku odlišně v zvislosti na počtu vychovvanch dět pouze pro ženy, je v rozporu s stavnm pořdkem, konkrtně s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“).
4. Reaguje na argumentaci žalobce, navrhovatel přerušil v dan věci řzen a předložil stavnmu soudu nvrh na zrušen předmětnho ustanoven. Zaujal nzor, že ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn, kter je ve věci aplikovno, je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, pokud stanov pouze pro ženy důchodov věk v zvislosti na počtu vychovanch dět. Dovodil, že napaden ustanoven je natolik kogentn, že neumožňuje diskriminaci mužů samostatně vychovvajcch děti překlenout ani stavně konformnm vkladem. Navrhovatel poukzal na nlez stavnho soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. Pl. S 15/02 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 29, nlez č. 11, vyhlšen pod č. 40/2003 Sb.), a jeho nosn důvody, tkajc se rovnosti v prvech. Navrhovatel připomenul, že důchodov věk je v českm prvu tradičně pro ženy a muže stanoven rozdlně, u žen je dle diferencovn podle počtu vychovanch dět. Podle navrhovatele nelze spatřovat rozumn důvody pro odůvodněn rozdlů v podmnkch a vši přiměřenho zabezpečen ve stř tam, kde je jen určit skupině osob poskytnuto zvhodněn ze splněn zvlštnch podmnek a jin skupině naplňujc shodn podmnky je vhoda upřena. Zkon tak, aniž by pro to byly dny věcn důvody, souvisejc s rozdlnm pohlavm, v zvislosti na pohlav osoby o dtě pečujc, zakld odlišnm způsobem prvo na čast takov osoby na důchodovm pojištěn a stanov pro muže a ženy nerovn podmnky při stanoven důchodovho věku v souvislosti s pč o děti. Navrhovatel konečně poukzal na zvhodněn postaven žen ve smyslu čl. 29 Listiny a na ustanoven čl. 32 odst. 4 Listiny ve vztahu k pči o děti jako součst prv obou rodičů.
5. Dne 18. 1. 2005 vydal stavn soud usnesen pod sp. zn. Pl. S 67/04 (nepublikovno), kterm odmtl nvrh Krajskho soudu v Hradci Krlov, za nějž jedn JUDr. Marcela Sedmkov, doručen stavnmu soudu dne 1. 12. 2004, na zrušen ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn, neboť tomuto nvrhu brn překžka věci zahjen. Vzhledem k tomu, že nvrh byl podn oprvněnm navrhovatelem ve smyslu ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, m oprvněn navrhovatel prvo podle ustanoven 35 odst. 2 in fine zkona o stavnm soudu častnit se jednn o dřve podanm nvrhu jako vedlejš častnk řzen ve věci Pl. S 53/04.
6. Dne 27. 1. 2005 vydal stavn soud usnesen pod sp. zn. Pl. S 72/04 (nepublikovno), kterm odmtl nvrh Nejvyššho sprvnho soudu, za nějž jedn JUDr. Jaroslav Vlašn, doručen stavnmu soudu dne 13. 12. 2004, na zrušen ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn, neboť tomuto nvrhu brn překžka věci zahjen. Vzhledem k tomu, že nvrh byl podn oprvněnm navrhovatelem ve smyslu ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, m oprvněn navrhovatel prvo podle ustanoven 35 odst. 2 in fine zkona o stavnm soudu častnit se jednn o dřve podanm nvrhu jako vedlejš častnk řzen ve věci Pl. S 53/04.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnků řzen
7. stavn soud podle ustanoven 42 odst. 4 a 69 zkona o stavnm soudu zaslal předmětn nvrh na zrušen ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky.
8. Poslaneck sněmovna Parlamentu ČR ve svm vyjdřen ze dne 25. 4. 2006 poukzala na typologii důchodovch věků v zkoně o důchodovm pojištěn a na okolnost, že obecn důchodov věk je u žen navc rozlišen podle počtu vychovanch dět. Podotkla, že možnost poskytnut vhod v oblasti důchodovho pojištěn osobm, kter vychovaly děti, např. snženm důchodovho věku, je součst mezinrodnch standardů, např. Směrnice Rady č. 79/7/EHS ze dne 19. 12. 1978, o postupnm zaveden zsad rovnho zachzen pro muže a ženy v oblasti socilnho zabezpečen. Sněmovna dle poukzala na ustanoven čl. 18 mluvy o prvech dtěte a čl. 5 mluvy o odstraněn všech forem diskriminace žen. Při přpravě důchodov reformy bude dle nzoru Sněmovny zřejmě vhodn přestat pojmat vchovu dtěte jako zležitost vyhrazenou vhradně ženm, ale rozšřit ji i na muže. Postaven a role muže a ženy ve společnosti se vyvjej a na tuto skutečnost je nepochybně nutno reagovat. Ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn by však nemělo bt měněno okamžitě, ale přinejmenšm až po r. 2012, kdy by mělo bt ukončeno postupn prodlužovn důchodovho věku. Zvěrem svho vyjdřen Poslaneck sněmovna uvedla, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky. Je na stavnm soudu, aby posoudil „stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut“.
9. Sent Parlamentu Česk republiky ve vyjdřen ze dne 28. 4. 2006 uvedl, že zkon č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, byl přijat Poslaneckou sněmovnou 30. 6. 1995 s činnost od 1. 1. 1996, tedy v době před ustavenm Sentu. Napaden ustanoven 32 bylo v aktulnm zněn vneseno novelizac, provedenou zkonem č. 425/2003 Sb., kterm se měn zkon č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 589/1992 Sb., o pojistnm na sociln zabezpečen a přspěvku na sttn politiku zaměstnanosti, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 48/1997 Sb., o veřejnm zdravotnm pojištěn a o změně a doplněn některch souvisejcch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů. Podstatou změn byla sporn opatřen, jednou ze změn bylo zvšen věkov hranice pro vznik nroku na starobn důchod z 62 na 63 let, se zachovnm nižšho důchodovho věku u žen podle počtu vychovanch dět. V obshl rozpravě byly zmněny i pozměňovac nvrhy přijat k vldnmu nvrhu zkona v Poslaneck sněmovně. Jednm z nich byl i pozměňovac nvrh tkajc se zachovn snženho důchodovho věku u žen podle počtu vychovanch dět, zatmco ve vldnm nvrhu zkona byla obsažena prava, kter měla postupně (do roku 2005) zavst důchodov věk jednotn pro muže a ženy s tm, že u žen se již nebude zohledňovat počet vychovanch dět. V důvodov zprvě k nvrhu se uvdělo, že stejn důchodov věk pro muže a ženy odpovd zkladn zsadě prva EU o rovnosti pohlav, přičemž dosavadn rozdln důchodov věk u mužů a žen v některch sttech je z historickch důvodů tolerovn jako vjimka. Sent poukzal na to, že prava odstupňovn důchodovho věku u žen podle počtu vychovanch dět byla zavedena zkonem č. 101/1964 Sb., o socilnm zabezpečen, s činnost od 1. 1. 1965, s tm, že tato prava byla v zsadě odůvodňovna tm, že se j „vyjadřuje odlišn životn situace matek, kter vedle plněn pracovnch povinnost plnily tak povinnosti při pči o děti“. Vldn nvrh z r. 2003, směřujc k postupnmu zaveden důchodovho věku jednotnho pro muže a ženy, přičemž řešen mělo spočvat v tom, že počet vychovanch dět se u mužů ani u žen nebude zohledňovat, k čemuž mělo dojt postupně do r. 2025, časově koresponduje se slovenskm řešenm danm zkona č. 461/2003 Z.z., vedoucm ke sjednocen důchodovho věku mužů a žen do roku 2015. Vlda již v roce 1998 přijala usnesenm č. 236 dokument Priority a postupy vldy při prosazovn rovnosti mužů a žen, na jehož zkladě každoročně projednv Souhrnnou zprvu o plněn Priorit a postupů vldy při prosazovn rovnosti mužů a žen. Ve zprvě za rok 2003 bylo jako na problm, souvisejc s pč o děti v oblasti zkladnho důchodovho pojištěn, upozorněno mj. na rozdlnou věkovou hranici pro nrok na starobn důchod žen a mužů v zkladnm systmu. Tato nerovnost by se však neměla řešit přiznvnm zvhodněnch nroků mužům, ale spše odebrnm nroků ženm. Ve zprvě za rok 2004 bylo uvedeno, že z pohledu norem EU se jev, že předpisy o důchodovm pojištěn (zejmna zkon č. 155/1995 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů) neobsahuj ustanoven, ze kterch by bylo vyvozovno nerovn postaven mužů a žen. Člnek 7 Směrnice rady 79/7/EHS vylučuje ze sv působnosti stanoven důchodovho věku pro poskytovn starobnch a vsluhovch důchodů a jeho možn nsledky pro dvky a vhody systmů starobnch důchodů poskytovanch osobm, kter vychovvaly děti. Znamen to, že rozdln důchodov věk pro muže a ženy a jeho možn nsledky jsou v důchodovm systmu i nadle přpustn. Ve zprvě z roku 2005 bylo konečně uvedeno, že na rovni vldy nen současn prava rozdlnho důchodovho věku pro muže a ženy v souvislosti s pč o dtě vnmna jako nerovn postaven či jako prava diskriminačn ve vztahu k mužům. Přesto se začaly objevovat nzory, poukazujc na nerovn postaven mužů a žen z hlediska rozdlnho důchodovho věku, např. ve Zprvě o stavu lidskch prv za rok 2004 Česk helsinsk vbor uvedl, že „vraznou nerovnost je vyšš věkov hranice pro nrok na starobn důchod u mužů, kteř pečovali o dtě, než u žen, kter pečovaly o dtě“. V noru 2006 Rada vldy Česk republiky pro lidsk prva v Podnětu Rady vldy ČR pro lidsk prva k diskriminaci mužů pečujcch o děti mj. uvedla, že „současn prvn prava zkonnho věku odchodu do důchodu diskriminuje muže tm, že je rozdln pro muže a ženy a že stanovuje vši důchodovho věku v zvislosti na počtu vychovanch dět. Přitom současně znevhodňuje ženy na pracovnm trhu v důsledku toho, že zkonn věk odchodu do důchodu v praxi uměle zkracuje profesionln drhu žen - matek, což podporuje přetrvvajc stereotyp, že o dtě m pečovat předevšm žena. Mateřstv by nemělo automaticky ani bt důvodem k nějakm „vhodm“, ani znamenat znevhodněn na pracovnm trhu, neboť přslušnost k ženskmu pohlav automaticky neznamen rodičovskou kvalifikaci a přslušnost k mužskmu pohlav neznamen obdobnou diskvalifikaci“. Podle citovanho dokumentu je řešen diskriminace pohlav „poměrně radiklnm zsahem do stvajc pravy“, vzhledem k nevyhnutelnosti reformy důchodovho systmu by řešen tohoto problmu mělo bt součst připravovan reformy důchodovho pojištěn“. Ve zprvě veřejnho ochrnce prv o činnosti za prvn čtvrtlet roku 2006 bylo konstatovno, že letit zkonn prava vychzejc z tradičnho pojet rodiny v podstatě diskriminačn je, „i když ani nvrh antidiskriminačnho zkona rozdln věk odchodu do důchodu za diskriminaci nepovažuje. Sent Parlamentu ČR uzavr, že „nzory na stavnost či nestavnost prvn pravy rozdln věkov hranice pro nrok na starobn důchod žen a mužů jsou dosti rozdln“. Dovozuje, že „nejde zajist o projev libovůle zkonodrce, ale spše o to, že se zachovv dřvějš prava přijat v určitm historickm obdob, jelikož jej změna, s ohledem na podmnky existujc v současn době, je socilně i politicky poměrně složit. Pokud je proto vyslovovn nzor na nestavnost prvn pravy rozdlnho důchodovho věku u mužů a žen jako pravy diskriminačn ve vztahu k mužům s tm, že řešen tohoto problmu by mělo bt součst připravovan reformy důchodovho pojištěn, je otzkou, za kolik let by ke změně současn pravy mohlo či mělo dojt. Je na stavnm soudu, aby stavnost nvrhem napadenho ustanoven 32 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, v platnm zněn, posoudil a ve věci rozhodl, a v přpadě vyhověn podvanmu nvrhu rozhodl, k jakmu datu se uveden ustanoven zkona zrušuje. V tto souvislosti však lze uvst, že lze stěž předpokldat, že by bylo možn (socilně nosn a ekonomicky či politicky přijateln) řešen dan problematiky v tom smyslu, že by se namtan diskriminace mužů odstranila „jednorzově“ k určitmu datu.
III.
Rekapitulace podstatnch čst stavnm soudem vyždanch stanovisek.
10. stavn soud si dle podle ustanoven 48 odst. 2 zkona o stavnm soudu vyždal stanoviska Ministerstva prce a socilnch věc a Česk sprvy socilnho zabezpečen.
11. Ministerstvo prce a socilnch věc (dle jen „ministerstvo“) se ve svm stanovisku ze dne 26. 4. 2006 zabvalo otzkou vznamu důchodovho věku v důchodovm pojištěn, popsalo stručn vvoj dosavadn prvn pravy, vyjdřilo se ke vztahu platn prvn pravy k normm EU/ES, v rmci komparatistiky předestřelo podstatn informace tkajc se zahraničnch prvnch prav a předestřelo analzu možnosti sjednocen rozdlnch hranic důchodovho věku v Česk republice. Ministerstvo předně poukzalo na okolnost, že důchodov věk je v Česk republice diferencovn, a to nejen podle pohlav. Podotklo, že důchodov věk představuje v zkoně o důchodovm pojištěn klčov institut, bez něhož je tento zkon v podstatě neaplikovateln. V rmci historickho exkurzu ministerstvo upozornilo na to, že poprv na zem Česk republiky byly rozdln hranice pro muže a ženy zavedeny až zkonem č. 55/1956 Sb., o socilnm zabezpečen, a to s činnost od 1. 1. 1957. Důvodov zprva k tomuto zkonu akcentovala „zvlštnosti společenskho postaven a tělesn konstituce žen“. V r. 1956 pouze zhruba polovina ve světě tehdy existujcch důchodovch soustav přiznvala ženm nižš věkovou hranici pro nrok na starobn důchod než mužům, a to bez ohledu na počet vychovanch dět. Až zkonem č. 101/1964 Sb., o socilnm zabezpečen, kter nabyl ve většině ustanoven činnosti dnem 1. 7. 1964, byla věkov hranice žen pro nrok na starobn důchod dle diferencovna, a to podle počtu vychovanch dět. Podle důvodov zprvy k tomuto zkonu mj. „touto odlišnou věkovou hranic pro prvo na odchod do důchodu se vyjadřuje odlišn životn situace matek, kter vedle plněn pracovnch povinnost plnily tak povinnosti v rodině při pči o děti“. Ministerstvo zdůraznilo, že diferencovan věkov hranice pro nrok na starobn důchod pro muže a ženy znamenala změnu, kter vznikla historicky v určitm společenskm prostřed, neboť tehdejš nzor spočval v tom, že souběžn zaměstnn a pče o dtě klade větš nroky na ženu než na muže a společnost došla ke konsensu kompenzovat toto postaven, resp. lohu, ženy jejm dřvějšm odchodem do důchodu. Na statistickch dajch vzanch k r. 2004 dokumentuje ministerstvo okolnost, že v Česk republice stle přetrvvaj vrazn rozdly v ekonomicko-socilnm postaven mužů a žen. Zkonem o důchodovm pojištěn, kter nabyl činnosti dnem 1. 1. 1996, bylo zavedeno postupn zvyšovn dosavadnch věkovch hranic pro nrok na starobn důchod, a to vrazněji v přpadě žen. Důvodem tohoto diferencovanho zvyšovn byla realizace změru postupně přiblžit věkov hranice mužů a žen. Proces sbližovn věkovch hranic mužů a žen je dlouhodobou zležitost, obdobně jako byla zavedena jejich diferenciace, kter je tak vsledkem historickho vvoje. Vldn nvrh novely zkona o důchodovm pojištěn z r. 2003 obsahoval prvn pravu spočvajc v dalšm pokračovn postupnho diferencovanho zvyšovn věkovch hranic pro nrok na starobn důchod s clem jejich sjednocen na 63 let bez ohledu na počet vychovanch dět, čehož mělo bt dosaženo v r. 2025. Přijetm pozměňovacho poslaneckho nvrhu je věkov hranice zvyšovna nadle diferencovaně, zatm s clovm stavem odlišnm pro muže a bezdětn ženy na jedn a pro ženy, kter vychovaly děti, na druh straně. Diskuse se dle vede nikoliv v tom, zda věkov hranice mužů a žen postupně sbližovat s clem jejich sjednocen, ale o tempo tohoto sbližovn. Zvěr postupně sjednotit věkov hranice je i v souladu se zahraničnmi tendencemi v zemch s obdobnou situac jako v Česk republice, přičemž pouze v Slovensk republice je zatm dočasně dalšm kritriem pro stanoven nižšch věkovch hranic u žen i počet vychovanch dět obdobně jako v Česk republice, což je dno i historickm vvojem od vzniku společnho sttu až do rozdělen ČSFR. V určitm rozsahu se vychovan děti zohledňuj tž ve Slovinsku. Ministerstvo poukzalo na to, že veřejn ochrnce prv, jak plyne ze souhrnn zprvy o činnosti za r. 2005, ždn podnět, tkajc se dan problematiky neobdržel a touto problematikou se nezabval, jakož i na okolnost, že řzen ohledně směrnice Rady ze dne 19. 12. 1978 (7917/EEC) bylo zastaveno, což znamen, že s ohledem na tuto směrnici nen třeba realizovat zvlštn transpozičn proces a česk prvn prava nen s touto citovanou směrnic v rozporu. Směrnice Rady ze dne 20. 12. 1996 (96/97/ES), kterou se měn směrnice 86/378/ES, o zaveden zsady rovnho zachzen pro muže a ženy v systmech socilnho zabezpečen pracovnků, sice rozdlnou věkovou hranici pro muže a ženy v těchto systmech nepřipoušt, ve vztahu k zkonu o důchodovm pojištěn, kter upravuje sttn zkladn důchodov pojištěn, však nen relevantn a Evropsk komise proto tak na Česk republice sjednocen věkov hranice mužů a žen pro nrok na starobn důchod ze zkladnho důchodovho pojištěn nepožaduje. Ministerstvo v rmci komparatistickho přehledu poukazuje na trend, „spočvajc ve zvyšovn nižšch věkovch hranic žen pro nrok na starobn důchod“. Důchodov věk se stejnou věkovou hranic je tak vymezen např. v Dnsku, Nizozem, Německu, Portugalsku, Španělsku, Irsku, Kanadě, Finsku, Norsku, na Islandu, ve Francii a USA, postupn proces sjednocovn diferencovanch věkovch hranic probh např. v Belgii, Estonsku, Lotyšsku, Maďarsku, Rakousku, Velk Britnii či Austrlii, v některch zemch se diferenciace zachovv i při postupnm zvyšovn důchodovho věku např. v Litvě, Švcarsku, Bulharsku či Rumunsku. Navržen důchodov věk existoval v konci devadestch let 20. stolet dle v Polsku, na Maltě, v Rusku a na Ukrajině. Diferencovan věk zvisejc na počtu vychovanch dět, vesměs však nikoliv pouze pro matky, je do jist mry zachovn např. v Slovinsku, Lotyšsku, Estonsku či Rakousku. Ministerstvo předestřelo i jednotliv možnosti sjednocen rozdlnch hranic důchodovho věku, a to postupn sjednocen rozdlnch věkovch hranic pro nrok na starobn důchod pro muže a ženy bez ohledu na počet vychovanch dět, zohledněn vchovy dtěte při stanoven věkov hranice pro nrok na starobn důchod i v přpadě mužů a jednorzov sjednocen rozdln věkov hranice pro nrok na starobn důchod pro muže a ženy bez ohledu na počet vychovanch dět. K posledně uveden variantě, tj. k odstraněn nestejnho postaven mužů a žen najednou (tzv. skokem), tj. k určitmu datu u žen zrušit diskriminaci podle počtu vychovanch dět, ministerstvo uvedlo, že „tato varianta („šokov“) by byla tak socilně necitliv a v rozporu s principem předvdatelnosti prva, že by byla společensky a politicky nepřijateln i neprůchodn, a proto nen ani podrobněji popisovna“. Řešen, spočvajc ve snžen věkov hranice pro nrok na starobn důchod mužům z titulu vchovy dět, by představovalo zcela opačn trend ve srovnn s řešenm přijmanm ve všech znmch zahraničnch důchodovch systmech a vedlo by ke značnmu zvšen vdajů na důchody. Ministerstvo poukzalo i na přpadn praktick problmy, např. na to, že věkov hranice by se musela současně hodnotit dvěma (přpadně i vce) pojištěncům, „neboť nelze ždnm způsobem věrohodně zjistit, kter z rodičů (v přpadě pče o dtě ve společn domcnosti) zajišťoval osobn pči o dtě ve větš mře, a komu by tedy měla bt uznna vchova dtěte pro stanoven snžen věkov hranice“. Pokud by konečně byla uznna vchova dtěte pro snžen věkov hranice muže pro nrok na starobn důchod jen v přpadě, kdy ji nelze hodnotit ždn ženě, nedošlo by k odstraněn nerovnho zachzen, protože ženě by se hodnotila vchova dtěte vždy bez ohledu na to, zda spolu s n vychovv dtě i muž, avšak muži jen tehdy, pokud by prokzal, že dtě vychovval sm. Ministerstvo uzavr, že princip rovnho zachzen pro muže a ženy je třeba realizovat v zkladnm důchodovm pojištěn postupně a s přihldnutm ke všem souvislostem včetně ekonomickch dopadů; otzky důchodovho věku nelze řešit izolovaně. Současn prvn prava zkladnho důchodovho pojištěn, spočvajc v postupnm odstraňovn rozdlů mezi muži a ženami, je odpovdajc. Nhl a skokov změna prvn pravy by ze strany žen byla naopak oprvněně vnmna negativně jako prvek libovůle a porušen prvn jistoty a předvdatelnosti prva. Vzhledem k uvedenmu Ministerstvo prce a socilnch věc zastv stanovisko, že je nutno nvrh na zrušen 32 zkona o důchodovm pojištěn odmtnout.
12. Česk sprva socilnho zabezpečen (dle jen „ČSSZ“) ve svm vyjdřen ze dne 17. 4. 2006 uvedla, že věk odchodu do starobnho důchodu, kter je stanoven diferencovaně u muže a ženy, je nezpochybnitelně dn historickm a sociologickm pozadm prvn pravy socilnho zabezpečen. Důchodov věk ženy podle 32 zkona o důchodovm pojištěn, odvozen od počtu vychovanch dět, održ historickou potřebu a nezpochybnitelnou a svm způsobem nezastupitelnou roli ženy v domcnosti (rodině) v podmnkch kontinentlnch (a specifickch středoevropskch). Podle ČSSZ, přestože ke konci 20. stolet dochz k převratnm společenskm změnm a rovnost mužů a žen ve všech oblastech se stala jednm ze stěžejnch principů společensk a socilně-prvn reality, a k tak markantnm rozdlům mezi postavenm mužů - otců a žen - matek nedochz, je sporn ustanoven i nadle možn hjit. Empirickmi a statistickmi evidencemi je možno doložit, že žena s dětmi m snženou možnost karirnho postupu a profesnho růstu oproti muži, kter je otcem, přičemž žena s dětmi nen znevhodněna proto, že je žena, ale proto, že m děti. Vvoj profesn kariry ženy je prokazatelně pomalejš než u muže, což m v konečnm důsledku stěžejn vliv na vši důchodov dvky. čel sporn normy pak spočv v odstraněn tohoto neodůvodněnho rozdlu. Nabz se otzka, zda se při vchově dět, ve smyslu zkonnho ustanoven, klade důraz na mateřstv nebo rodičovstv. Fyziologick aspekt mateřstv m pro ženu nezanedbateln negativn dopad, spočvajc nejen v omezen jejho postaven na trhu prce, ale i v rmci již sjednanho zaměstnn. Těhotenstv, rozen dět a kojen jsou situace, kter jsou nezastupiteln, ženy v nich nemohou bt nahrazeny mužem. Muži - otcov se v takovmto postaven nenachzej, a to ani v přpadě, že na sebe převzali rodinn a rodičovsk povinnosti spojen s vchovou dtěte. V současnm socilnm kontextu ostatn rodičovsk povinnosti nemaj stejn vliv na jejich karirn postup jako v přpadě žen - matek. Upřednostněn mateřstv je tak možno považovat za spravedliv a sprvn, nezakldajc diskriminačn zachzen s ohledem na různ pohlav. Věkov hranice odchodu do důchodu se postupně přibližuj tak, aby jak u mužů, tak u žen, kter nemaj děti, po 31. 12. 2012 činila 63 let. Stanoven jinho věku odchodu do důchodu pro ženy a muže nen domnou pouze Česk republiky. ČSSZ podotk, že by přpadn vaze o stanoven nižšho důchodovho věku u mužů v souvislosti s vchovou dět mělo bt podloženo nejen serizn studi o ekonomickch dopadech takovhoto počinu, ale taktž dalšmi průzkumy sociologickho charakteru o postaven ženy - matky na pracovnm trhu v domcnosti atd., kter by měly prokzat naprosto shodn (či jen minimlně rozdln) a „zastupiteln“ postaven muže a ženy ve všech oblastech společenskho života. Pokud by došlo ke zrušen celho 32 zkona o důchodovm pojištěn, což by bylo vzhledem k jeho formulaci nezbytn, došlo by v souvislosti s nenadlou neexistenc ustanoven o „důchodovm věku“ k zsahu do dalšch institutů na důchodov věk navazujcch, což by bylo zřejmě velmi složit. ČSSZ je nzoru, že stvajc situace nen s prvem ES v rozporu. Poukazuje na čl. 7 směrnice Rady EHS 79/7 a tž na čl. 6 odst. 3 Dohody o sociln politice, kter je připojena k protokolu č. 14 Smlouvy o Evropsk unii. Tento člnek je taktž plně aplikovateln v souvislosti s Hlavou č. XI., o sociln politice, Smlouvy o založen Evropskch společenstv, v konsolidovanm zněn smlouvy z Nice, kde je zakotven zkaz diskriminace a rovnost zachzen v oblasti „odměňovn“ žen a mužů za stejnou prci. Členskmu sttu toto ustanoven nebrn, aby si zachoval či přijmal opatřen, kter poskytuj zvlštn vhody usnadňujc vkon profesionln činnosti žen nebo předchzej či vyrovnvaj nevhody o jejich profesnm postupu. ČSSZ tak zvěrem dospv k nzoru, že koncepčn řešen, spočvajc v postupnm přibližovn důchodovho věku mužů a žen s clem dosažen shodnho věku (a z tto pozice, pohledu e ratione legis a navc s přihldnutm k všeobecně respektovan stavn zsadě, kter spočv ve zvlštn ochraně žen a matek), je v souladu s principem rovnho zachzen. Přstup k ženm - matkm je založen na objektivnch, rozumnch důvodech a neopodstatněn (diskriminačn) rozdly mezi pohlavm nevytvř.
IV.
Dikce napadench ustanoven zkona a jejich legislativn historie
13. stavn soud konstatuje, že nvrhem napaden ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn v době podn nvrhu znělo a zn nyn takto:
„ 32
(1) Důchodov věk čin
a) u mužů 60 let,
b) u žen
1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dět,
2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 56 let, pokud vychovaly jedno dtě, nebo
5. 57 let
pokud pojištěnci doshli tohoto věku do 31. prosince 1995.
(2) U pojištěnců, kteř doshnou věkovch hranic uvedench v odstavci 1 v obdob do 31. prosince 2012, se důchodov věk stanov tak, že ke kalendřnmu měsci, ve kterm pojištěnec doshl tto hranice, se přičtaj u mužů dva kalendřn měsce a u žen čtyři kalendřn měsce za každ započat rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažen věkovch hranic uvedench v odstavci 1, a za důchodov věk se považuje věk dosažen v takto určenm kalendřnm měsci v den, kter se s čslem shoduje se dnem narozen pojištěnce; neobsahuje-li takto určen měsc takov den, považuje se za důchodov věk ten věk, kter je dosažen v poslednm dni takto určenho kalendřnho měsce.
(3) Po 31. prosinci 2012 čin důchodov věk, pokud pojištěnci nedoshli důchodovho věku podle odstavce 1 nebo 2,
a) u mužů 63 let,
b) u žen
l. 59 let, pokud vychovaly alespoň pět dět,
2. 60 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 61 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 62 let, pokud vychovaly jedno dtě, nebo
5. 63 let.
(3) Podmnka vchovy dtěte pro nrok ženy na starobn důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dtě ve věku dosažen zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala vchovy dtěte po dosažen osmho roku jeho věku, je podmnka vchovy splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dtě ve věku do dosažen zletilosti alespoň po dobu pěti roků; to však neplat, pokud žena před dosaženm zletilosti dtěte přestala o dtě pečovat.“
14. stavn soud konstatuje, že ustanoven 32 zkona č. 155/1995 Sb. o důchodovm zabezpečen znělo takto:
„32
1) Důchodov věk čin
a) u mužů 60 let,
b) u žen
1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dět,
2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 56 let, pokud vychovaly jedno dtě, nebo
5. 57 let,
pokud pojištěnci doshli tohoto věku do 31. prosince 1995.
(2) U pojištěnců, kteř doshnou věkovch hranic uvedench v odstavci 1 v obdob od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006, se důchodov věk stanov tak, že ke kalendřnmu měsci, ve kterm pojištěnec doshl tto hranice, se přičtaj u mužů dva kalendřn měsce a u žen čtyři kalendřn měsce za každ i započat kalendřn rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažen věkovch hranic uvedench v odstavci 1, a za důchodov věk se považuje věk dosažen v takto určenm kalendřnm měsci v den, kter se čslem shoduje se dnem narozen pojištěnce; neobsahuje-li takto určen měsc takov den, považuje se za důchodov věk ten věk, kter je dosažen v poslednm dni takto určenho kalendřnho měsce.
(3) Po 31. prosinci 2006 čin důchodov věk, pokud pojištěnci nedoshli důchodovho věku podle odstavce 1 nebo 2,
a) u mužů 62 let,
b) u žen
1. 57 let, pokud vychovaly alespoň pět dět,
2. 58 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 59 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 60 let, pokud vychovaly jedno dtě, nebo
5. 61 let.
(4) Podmnka vchovy dtěte pro nrok ženy na starobn důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dtě ve věku do dosažen zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala vchovy dtěte po dosažen osmho roku jeho věku, je podmnka vchovy dtěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dtě ve věku do dosažen zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplat, pokud žena před dosaženm zletilosti dtěte přestala o dtě pečovat.“
15. stavn soud dle konstatuje, že napadenho ustanoven 32 se nikterak nedotkly novelizace zkona č. 155/1995 Sb., proveden zkony č. 134/1997 Sb., č. 289/1997 Sb., č. 224/1999 Sb., č. 18/2000 Sb., č. 118/2000 Sb., č. 132/2000 Sb.,č. 220/2000 Sb., č. 116/2001 Sb., č. 188/2001 Sb., č. 353/2001 Sb., č. 198/2002 Sb., č. 263/2002 Sb., a č. 264/2002 Sb., a že v době podn nvrhu a nyn platn zněn napadenho ustanoven bylo novelizovno pouze zkonem č. 425/2003 Sb.
16. Z elektronick knihovny Parlamentu Česk republiky stavn soud zjistil, že nvrh zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, předložila Parlamentu vlda dne 2. 3. 1995, poslancům byl nvrh rozesln jako tisk č.1574. Nvrh zkona byl přijat na 32. schůzi Parlamentu dne 30. 6. 1995 usnesenm č. 727, když z přtomnch poslanců jich pro nvrh hlasovalo 100, 76 bylo proti, jeden se zdržel hlasovn.
17. Prezident tento zkon podepsal.
18. stavn soud tedy konstatoval, že zkon č. 155/1995 Sb. byl přijat Parlamentem Česk republiky stavně konformnm legislativnm postupem, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů, přičemž činnosti nabyl dnem 1. 1. 1996.
19. Z elektronick knihovny Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky stavn soud zjistil, že nvrh zkona č. 425/2003 Sb., kterm se měn zkon č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 589/1992 Sb., o pojistnm na sociln zabezpečen a přspěvku na sttn politiku zaměstnanosti, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů a zkon č. 48/1997 Sb., o veřejnm zdravotnm pojištěn a o změně a doplněn některch souvisejcch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon č. 425/2003 Sb.“), jmž bylo novelizovno zněn napadenho ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn na zněn platn v době podn nvrhu i nyn, předložila vlda Poslaneck sněmovně dne 8. 7. 2003. Poslancům byl nvrh rozesln jako tisk č. 396/0. Nvrh zkona byl přijat na 20. schůzi Poslaneck sněmovny dne 26. 9. 2003 usnesenm č. 664, když z přtomnch 196 poslanců jich pro nvrh hlasovalo 100.
20. Z elektronick knihovny Sentu Parlamentu Česk republiky stavn soud zjistil, že Sentu byl tento nvrh zkona postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 15. 10. 2003. Sent nvrh zkona projednal v plnu dle 6. 11. 2003 na sv 11. schůzi (4. funkčn obdob) a byl přijat usnesenm č. 235, kterm nvrh schvlil ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Ze 70 přtomnch sentorů jich pro nvrh hlasovalo 41.
21. Prezident tento nvrh podepsal dne 26. 11. 2003.
22. stavn soud tedy konstatoval, že zkon č. 425/2003 Sb., novelizujc zkon o důchodovm pojištěn, mj. v napadenm ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn, byl přijat Parlamentem Česk republiky stavně konformnm legislativnm postupem, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů, přičemž činnosti nabyl dnem 1. 1. 2004.
V.
Upuštěn od stnho jednn
23. Od stnho jednn bylo v souladu s ustanoven 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu upuštěno, neboť od něj nebylo možn očekvat dalš objasněn věci, a všichni častnci a vedlejš častnci s tmto postupem vslovně nebo konkludentně souhlasili.
VI.
Obsahov soulad napadench zkonnch ustanoven s stavnm pořdkem
24. stavn soud se předně zabval otzkou, zda napaden ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn, v platnm zněn, nen v rozporu s ustanovenm čl. 52 stavy. Vychzel z vahy, že Sbrce zkonů je v odborn literatuře přiznvna funkce informačn, spočvajc v tom, že Sbrka zkonů slouž jako oficiln zdroj poznn prvnch předpisů (srov. K.Klma a kol., Komentře k stavě a Listině, Plzeň, Vydavatelstv a nakladatelstv Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str. 281). Přestože byl zkon č. 155/1995 Sb., o důchodovm, pojištěn - jak bylo řečeno vše - za dobu sv činnosti patnctkrt novelizovn a od r. 1995 nebyl vyhlšen ve Sbrce zkonů po ždn novele v plnm zněn, shledal stavn soud ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn novelizovan toliko zkonem č. 425/2003 Sb. za dosud natolik snadno přstupně seznateln pro obecnou povědomost o prvu, jako pravidlu, kter usměrňuje chovn těch, kterm je určeno.
25. Navrhovatel navrhuje zrušen napadenho ustanoven pro rozpor s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny, poukazuje rovněž na ustanoven čl. 29 a čl. 32 odst. 4 Listiny ve vztahu k pči o děti jako součst prv obou rodičů.
Čl. 1 Listiny zn :
Lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech. Zkladn prva a svobody jsou nezadateln, nezciziteln, nepromlčiteln a nezrušiteln.
Čl. 3 odst. 1 Listiny zn:
(1) Zkladn prva a svobody se zaručuj všem bez rozdlu pohlav, rasy, barvy pleti, jazyka, vry a nboženstv, politickho či jinho smšlen, nrodnho nebo socilnho původu, přslušnosti k nrodnostn nebo etnick menšině, majetku, rodu nebo jinho postaven.
Čl. 30 odst. 1 Listiny zn:
(1) Občan maj prvo na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř a při nezpůsobilosti k prci, jakož i při ztrtě živitele.
26. Obdobně, jak je tomu u všech demokratickch stavnch soudů, i stavn soud Česk republiky v řzen o kontrole norem i v řzen o stavnch stžnostech aplikuje princip proporcionality.
27. V nlezu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. Pl. S 38/04 (publ. ve Sbrce zkonů pod č. 409/2006 Sb.), obdobně jako v nlezu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. S 3/02 (publ. ve Sbrce zkonů pod č. 405/2002 Sb.) stavn soud konstatoval a např. v nlezu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. Pl. S 51/06 (publ. ve Sbrce zkonů pod č. 483/2006 Sb.) připomenul, že „v přpadech střetů zkladnch prv či svobod s veřejnm zjmem, resp. jinmi zkladnmi prvy či svobodami, je třeba posuzovat čel (cl) takovho zsahu ve vztahu k použitm prostředkům, přičemž pro toto posouzen je zsada proporcionality (přiměřenosti v širšm smyslu), jež může bt tak nazvna zkazem nadměrnosti zsahů do prv a svobod.“.
28. V nlezu ze dne 21. 1. 2003 sp. zn. Pl. S 15/02 (publ. ve Sbrce zkonů pod č. 40/2003 Sb.) stavn soud konstatoval, že „rovnost je kategorie relativn, jež vyžaduje odstraněn neodůvodněnch rozdlů. Zsadě rovnosti v prvech podle čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod je proto třeba rozumět tak, že prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům nesm bt projevem libovůle, neplyne z n však zvěr, že by každmu muselo bt přiznno jakkoli prvo.
29. Mezinrodn instrumenty o lidskch prvech a mnoh rozhodnut mezinrodnch kontrolnch orgnů vychzej z toho, že ne každ nerovn zachzen s různmi subjekty lze kvalifikovat jako porušen principu rovnosti, tedy jako protiprvn diskriminaci jedněch subjektů ve srovnn se subjekty jinmi. Aby k porušen došlo, mus bt splněno několik podmnek. S různmi subjekty, kter se nachzej ve stejn nebo srovnateln situaci, se zachz rozdlnm způsobem, aniž by existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup.
30. Uveden exkurz vede stavn soud k zvěru, že určit zkonn prava, jež zvhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jinm, nemůže bt sama o sobě označena za porušen principu rovnosti. Zkonodrce m určit prostor k vaze, zda takov preferenčn zachzen zakotv. Mus přitom dbt o to, aby zvhodňujc přstup byl založen na objektivnch a rozumnch důvodech (legitimn cl zkonodrce) a aby mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen (prvn vhody) existoval vztah přiměřenosti.
31. V oblasti občanskch a politickch prv a svobod, již imanentně charakterizuje povinnost sttu zdržet se zsahů do nich, existuje pro preferenčn (tedy svou podstatou aktivn) zachzen s některmi subjekty obecně jen minimln prostor. Naproti tomu v oblasti prv hospodřskch, socilnch, kulturnch a menšinovch, v nichž je stt začasto povinovn k aktivnm zsahům, jež maj odstranit křiklav aspekty nerovnosti mezi různmi skupinami složitě socilně, kulturně, profesně či jinak rozvrstven společnosti, disponuje zkonodrce logicky mnohem většm prostorem k uplatněn sv představy o přpustnch mezch faktick nerovnosti uvnitř n. Vol proto preferenčn zachzen mnohem častěji.“
32. Dalšm z principů aplikovanch v přpadě kolize zkladnch prv, přpadně veřejnho dobra, jako principů, na rozdl od přpadu konfliktu norem podstavnho prva, se stavn soud řd přkazem k optimalizaci, tj. postultem minimalizace omezen zkladnho prva a svobody, přp. veřejnho dobra. Jeho obsahem je maxima, dle nž v přpadě zvěru o opodstatněnosti priority jednoho před druhm ze dvou v kolizi stojcch zkladnch prv, resp. veřejnch statků, je nutnou podmnkou konečnho rozhodnut rovněž využit všech možnost minimalizace zsahu do jednoho z nich. Přkaz k optimalizaci lze normativně odvodit z ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod, tudž analogicky rovněž v přpadě omezen v důsledku jejich vzjemn kolize (srov. nlez stavnho soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. Pl. S 41/02, (Sbrka rozhodnut, svazek 32, nlez č. 10, vyhlšen pod č. 98/2004 Sb.), či nlez ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. Pl. S 51/06, (vyhlšen pod č. 483/2006 Sb.).
33. stavn soud nesdl nzor, že napaden ustanoven je v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny ve vztahu k navrhovatelem uvděnmu čl. 30 odst. 1 Listiny a že zrušenm 32 zkona o důchodovm pojištěn by byla nastolena rovnost obou pohlav ve vztahu k prvu na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř. Došlo-li by ke zrušen napadenho ustanoven, bylo by odebrno jist zvhodněn ženm - matkm, aniž by v rmci zrovnoprvněn“ nabyli muži - otcov stejn vhody, jakou maj ženy - matky. stavn soud je toliko negativnm zkonodrcem a jeho zsah vůči napadenmu ustanoven by tak pouze porušil princip ochrany důvěry občanů v prvo, přp. zsah do prvn jistoty, resp. legitimnho očekvn. V tomto kontextu stavn soud konstatuje, že v danm přpadě nenastal rozpor mezi pozitivnm zkonem a spravedlnost.
34. stavn soud posuzoval dle zvhodňujc přstup, kter byl založen na objektivnch a rozumnch důvodech. Přihldl k důvodům historickm a sociologickm i ke komparatistice. Odkazuje přitom na bohatou argumentaci, plynouc z vyjdřen častnků i vyždanch stanovisek a shledal, že napaden ustanoven vychz z existence legitimnho cle.
35. stavn soud přihldl k tomu, že ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn nen, jak bylo řečeno vše, z hlediska komparatistickho v zemch Evropsk unie vjimkou, byť i obecn trend směřuje k perspektivnmu odstraněn rozdlnho důchodovho věku mužů a žen, o němž se diskutuje i v Česk republice.
36. stavn soud neshledal ani projev libovůle zkonodrce při přijet platnho zněn ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn. Dospěl k zvěru, že by zrušenm napadenho ustanoven vybočil z principu minimalizace zsahu, neboť řešen nerovnho postaven mužů a žen v rmci důchodovho pojištěn nelze nalzt bez komplexn a moudře načasovan pravy systmu celho důchodovho pojištěn, při nalezen socilně - nosnch a ekonomicky přijatelnch hledisek, kter je třeba stanovit spše v rmci celkov reformy důchodovho systmu. Jako obiter dictum je nutno dodat, že přpadn odstraňovn nerovnost mužů a žen v oblasti důchodovho pojištěn by mělo plně održet vvoj socilnch poměrů ve společnosti.
37. stavn soud konečně připomn ve vztahu ke kategorii rovnosti, že „v socilnm procesu pln tyto hodnoty funkci spše jen idelně typickch kategori, vyjadřujcch clov představy, jež se nemohou zcela krt se sociln realitou a lze je dosahovat jen aproximativnm způsobem“. (srov. nlez ze dne 7. 6. 1995, sp. zn. Pl. S 4/95, Sbrka rozhodnut, svazek 3, nlez č. 29, vyhlšen pod č. 168/1995 Sb.).
38. S ohledem na okolnost, že stavn soud přisvědčil argumentaci svědčc pro zvěr, že existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup, dospěl proto k zvěru, že ustanoven 32 zkona o důchodovm pojištěn nen v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, pročež nvrh na jeho zrušen zamtl ( 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.).
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujaly k rozhodnutí pléna soudkyně Vlasta Formánková a Eliška Wagnerová.