Nález 34/1994 o návrhu na zrušení zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku účinný od 18.02.1994

Schválené: 19.01.1994
Účinnost od: 18.02.1994
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Právo vlastnit majetek., Pokuty. Blokové pokuty., Transformace družstev., Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce"., Peněžitá záruka. Kauce.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Nález 34/1994 o návrhu na zrušení zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku účinný od 18.02.1994
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 34/1994 s účinností od 18.02.1994
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

34/1994 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. ledna 1994 v plénu ve věci navrhovatele - skupiny 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o návrhu na zrušení zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn (podstatn čst)

Skupina 41 poslanců podala nvrh na zrušen zkona Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb. s poukazem na to, že existuje hrub nesoulad

1. mezi ustanovenm 2 odst. 1 zkona a čl. 3 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listiny") v souvislosti s čl. 26 odst. 3 Listiny,

2. mezi ustanovenmi 2 odst. 1 zkona a čl. 4 odst. 3 Listiny,

3. mezi ustanovenmi 3 zkona a čl. 26 odst. 1 Listiny.

stavn soud přezkoumal podan nvrh a dospěl k těmto zvěrům:

K nvrhu na zrušen zkona obecně

V obecn rovině důvodov zprva k nvrhu zkona uvd, že zkon je součst celho komplexu předpisů upravujcch restituci zemědělskho majetku a jeho privatizaci. Restituce v tto oblasti - a to je obecně znmo - probhaj velmi pomalu a naržej na značn odpor. Tento nzor sdl i stavn soud, neboť to zřetelně vyplv z počtu stžnost a žalob občanů adresovanch přslušnm sttnm orgnům a obecnm soudům. Zpomalovn transformace zemědělskho majetku a pomal vyrovnvn s tm souvisejcch restitučnch nroků znamen i opožďovn průběhu ekonomick reformy v zemědělstv. Tato situace nen v souladu se smyslem a duchem stavy, kter v čl. 1 definuje Českou republiku mimo jin jako demokratick stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana, a nen v souladu ani s Listinou, kter mezi zkladn lidsk prva a svobody řad i prvo vlastnit majetek a v čl. 2 stanov, že stt je založen na demokratickch hodnotch. Dalš vstavba demokratickho sttu, stojcho na prahu svho vvoje, nezbytně předpokld i existenci hospodřskho zkladu demokracie, tedy v českch podmnkch dovršen ekonomick reformy, jejž integrln součst je i transformace a privatizace zemědělstv, včetně restituc neprvem odňatho majetku. Je proto věc stavnho soudu, aby v rmci ochrany stavnosti i tento proces chrnil (čl. 83 stavy). Dovršen ekonomick reformy (a to i v zemědělstv) je jednou ze zruk, kter maj zabrnit potencilnmu zvratu rodc se demokratick společnosti zpět k systmu paternalistickho, a tm i totalitnho sttu, založenho na kolektivistickm chpn ekonomiky. Z tohoto zornho hlu je proto třeba k zkonu jako celku přistupovat.

V posuzovanm přpadě nelze přehldnout skutečnost, že ani zkon č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ani zkon č. 42/1992 Sb., o pravě majetkovch vztahů a vypořdn majetkovch nroků v družstvech, nenormuj odpovědnost osob, jimž jsou uloženy prvn povinnosti, jestliže z jejich strany k porušen takovch povinnost skutečně došlo. Adrestem prvnch povinnost jsou u obou uvedench zkonů osoby prvnick. Vzhledem k četnostem přpadů nedodržovn zkonnch lhůt i vzhledem k vslovnmu odmtn vyhovět řadě oprvněnch nroků vůbec, byl proto mysl vyplnit mezeru v sankčn oblasti platn prvn pravy zcela opodstatněn. Nenaplnila se totiž zřejm prvotn představa zkonodrce, že ukldn vslovnch sankc je nadbytečn a že povinn osoby dobrovolně vyhov těm ustanovenm vše uvedench zkonů, kter ukldaj včas uplatněn a prokzan nroky řešit dohodou a pouze přpady evidentně sporn a pochybn ponechat na rozhodnut soudu. Napaden zkon tak do určit mry vyrovnv faktick nerovn postaven oprvněnch a povinnch osob, neboť neexistence sankc časově vrazně zvhodňovala povinn osoby, pro kter pak i veden zbytečnch soudnch sporů a nsledn povinnost nahradit nklady soudnho řzen byly faktory zanedbatelnmi.

Nvrh sm se dovolv porušen čl. 3 odst. 3, čl. 26 odst. 3, čl. 4 odst. 3 a čl. 26 odst. 1 Listiny. Je pravda, že konkrtně u těchto člnků (s vjimkou čl. 26) chyb dalš vslovn ustanoven, kter by jejich aplikaci omezovala (srov. např. čl. 17 odst. 4 Listiny). Uveden ustanoven Listiny je však třeba vykldat v celm kontextu ochrany zkladnch lidskch prv a svobod. V praxi stavnch soudů je mnohdy třeba řešit skutečn či zdnliv rozpor dvou stavnm prvem chrněnch zjmů, nezřdka zjmu subjektu dotčenho zsahem sttu a zjmu sttu na vkonu pravomoc, kter jsou v demokratick společnosti nezbytn, např. v zjmu nrodn bezpečnosti, hospodřskho blahobytu země, majetku, ochrany prv a svobod jinch a podobně. Na těchto myšlenkch je budovna mluva o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod i praxe Evropskho soudu pro lidsk prva a řady nrodnch stavnch soudů. Je tedy vždy nezbytn dajně porušen ustanoven o ochraně zkladnch lidskch prv a svobod (ať už je chrněno Listinou či mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy) porovnvat s jinmi stavnmi normami chrncmi zjem druh strany či třetch osob, zvažovat, zda vůbec došlo k omezen zkladnho prva a svobody, a pokud ano, zda k němu došlo v takovm rozsahu, kter stavn předpisy připouštěj. Z těchto hledisek je pak třeba hodnotit i napaden zkon.

Při zkoumn stavnosti tohoto zkona je dle nutn posoudit, zda jde o normu prva veřejnho, či o normu soukromoprvn. To je důležit vzhledem k odlišnmu prvnmu postaven dotčenho subjektu ve veřejnoprvnm a v soukromoprvnm vztahu. I z tohoto hlediska je totiž nutn hodnotit kritria stavnosti prvnho předpisu vůbec.

Pokud jde o napaden zkon, je třeba vychzet zejmna z těchto skutečnost:

a) Zkon m konstitutivn povahu, neboť zakld nov odpovědnostn prvn poměr.

b) Tento prvn poměr slouž ochraně veřejnho zjmu. To sice samo o sobě nečin prvn předpis normou veřejnoprvn, avšak m to vznam pro celkov pohled na normu. V tomto směru nen na zvadu, že zkon chrn i soukrom zjmy občanů - restituentů.

c) Ve veřejnoprvnm vztahu existuje nerovnost subjektů. Tak tomu je i u napadenho zkona, podle něhož orgn veřejn moci ukld pokutu či povinnost složit kauci a v zkoně uveden fyzick osoba nese pod pohrůžkou sankce subjektivn odpovědnost za porušen povinnost, jež zkon upravuje.

Z těchto důvodů je tedy zřejm, že napaden zkon je normou veřejnoprvn. K jako takov normě k němu proto stavn soud při hodnocen jeho stavnosti přistupuje.

K vlastnmu nvrhu na zrušen zkona jednotlivě

K bodu 1 nvrhu:

Z napadenho zkona a z obsahu nvrhu nelze dovodit, že zkon někomu působ jmu na prvech pro uplatňovn jeho zkladnch prv a svobod (čl. 3 odst. 3 Listiny), jak tvrd navrhovatel. Dojde-li k porušen zkona ve smyslu 2 odst. 2 zkona Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb., pak nejde o uplatňovn zkladnch prv a svobod postižen osoby, ale naopak o popřen prv oprvněnch osob brzděnm restitučnho procesu. Rovněž nejde o porušen zkladnho prva zskvat prostředky pro sv životn potřeby prac podle čl. 26 odst. 3 Listiny. Toto prvo nesm znamenat popřen zkladnch prv jinch osob chrněnch Listinou, v danm přpadě oprvněnch osob, kter se domhaj vrcen neprvem odňatho zemědělskho majetku. Čl.26 odst. 3 Listiny je v souvislosti s ustanovenm 2 napadenho zkona nepoužiteln a jeho smysl je nepochybně zcela jin, než mu navrhovatel přikld. To lze dovodit i z druh věty odstavce 3 tohoto člnku, kde se prav, že občany, kteř toto prvo (t.j. zskvat prostředky pro sv životn potřeby prac) nemohou bez sv viny vykonvat, stt v přiměřenm rozsahu hmotně zajišťuje. Prvo zskvat prostředky pro sv životn potřeby prac je tedy jen jednm z vznamnch hospodřskch a socilnch prv, kter Listina zakotvuje, jehož se však ustanoven 2 odst. 1 zkona nedotk a neupr toto prvo ani fyzickm osobm, kter podle zkona odpovdaj.

Navrhovatel se rovněž ml, domnv-li se, že ustanoven 2 odst. 1 napadenho zkona se tk i občanů, kteř zastupuj povinn osoby na zkladě pln moci. Takov vklad by byl nepřijateln. Uveden předpis dopad zejmna na jednotlivce ve statutrnch funkcch u prvnickch osob, i když nelze vyloučit - pokud by šlo o pracovněprvn vztah - ani odpovědnost jinch pracovnků organizace, kteř jsou oprvněni jako orgny organizace činit jmnem organizace prvn kony vyplvajc z jejich funkc stanovench organizačnmi předpisy ( 9 odst. 1 zkonku prce).

stavn soud nepovažuje za relevantn ani nzor navrhovatele, že při udělovn přkazů zaměstnavatelem (zastoupenm) může bt zaměstnavatel (zastupovan) i zaměstnanec (zstupce) v dobr vře. Pokud jde o subjektivn strnku, je zkon konstruovn na principu odpovědnosti za zaviněn, přičemž postač i zaviněn z nedbalosti ( 2 odst. 1 posledn věta zkona). Tato prvn ochrana potencilně odpovědn fyzick osoby je plně postačujc a odpovd demokratickm prvnm principům. Vzhledem k tomu nelze akceptovat argumentaci, že zkon měl bt budovn na zsadě myslnho zaviněn, pokud je odpovědnm subjektem osoba fyzick.

Pro toto stanovisko svědč i dalš důvod zsadn povahy. Ustanoven 2 odst. 1, 2 zkona totiž zavd do našeho prvnho řdu nov sprvn delikt, jehož pachatelem může bt pouze fyzick osoba uveden v tomto předpisu. Tento sprvn delikt nen přestupkem ve smyslu zkona Česk nrodn rady o přestupcch č. 200/1990 Sb. Podle 2 odst. 1 cit. zkona přestupkem je zaviněn jednn, kter porušuje nebo ohrožuje zjem společnosti a je za přestupek vslovně označeno v tomto nebo v jinm zkoně, nejde-li o jin sprvn delikt postižiteln podle zvlštnch prvnch předpisů anebo o trestn čin. Podmnky tohoto ustanoven nejsou v danm přpadě zcela splněny, neboť delikt ve smyslu 2 odst. 1, 2 napadenho zkona za přestupek v zkoně vslovně označen nen. Jde o delikt postižiteln podle speciln normy, jž je prvě zkon Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb. Ostatn znaky sprvnho deliktu jsou však s pojmovmi znaky přestupků shodn, neboť v obou přpadech jde o zaviněn jednn, kter porušuje nebo ohrožuje zjem společnosti a nen trestnm činem. Jestliže se tedy v 3 zkona o přestupcch prav, že k odpovědnosti za přestupek postač zaviněn z nedbalosti, nestanov-li zkon vslovně, že je třeba myslnho zaviněn, pak nen důvod tuto zsadu neaplikovat i na sprvn delikty. Tomu odpovd i konstrukce odpovědnosti za zaviněn v napadenm zkoně. (Jako pravidlo v trestnm prvu sprvnm obecně plat, že na rozdl od trestnho prva soudnho stač zaviněn z nedbalosti.)

Napaden zkon a obsah nvrhu nenasvědčuj nzoru navrhovatele, že zkon někomu čin jmu na prvech pro uplatňovn jeho zkladnch prv a svobod, pokud "přesouv" odpovědnost z povinnch osob na osoby fyzick (čl. 3 odst. 3 Listiny, 2 odst. 1 zkona). Stěž lze přijmout tvrzen, že zkon ukld těmto osobm sankce za legln vdělečn jednn v zjmu povinnch osob (či prvnickch osob ve smyslu 2 odst. 1 zkona). Jde-li totiž o protizkonn jednn podle 2 odst. 1, 2 zkona, pak je to fyzick osoba, kter za povinnou osobu jedn či měla jednat a kter svm jednnm porušila ustanoven zkona č. 229/1991 Sb. a dalšch zkonů uvedench v 1 zkona Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb. Jednn odpovědnch fyzickch osob podle 2 odst. 1, 2 zkona porušuje zkladn prva oprvněnch osob chrněn Listinou (zejmna prvo vlastnick ve smyslu čl. 11 Listiny), toto jednn mus bt zaviněn a uložen sankce proto nen sankc za legln vdělečn jednn těchto osob. Prvek leglnosti v těchto přpadech z uvedench důvodů chyb.

Z tchž důvodů nen na mstě přiklonit se k argumentaci, že jednajc fyzick osoby by měly odpovdat jen cestou nhrady škody způsoben myslnm poškozenm prv zastupovanho, že za jejich jednn by měly odpovdat osoby zastoupen a že je proto třeba postupovat podle obecnch předpisů, tedy podle zkonku prce, občanskho zkonku a obchodnho zkonku. V prv řadě je třeba konstatovat, že obecn odpovědnost pracovnka vůči organizaci připoušt zaviněn mysln i zaviněn nedbalostn ( 172 a nsl. zkonku prce). Podle 420 odst. 2 občanskho zkonku škoda je způsobena prvnickou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, kter k tto činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zkona neodpovdaj; jejich odpovědnost podle pracovněprvnch předpisů nen dotčena. Podle přesvědčen stavnho soudu však z těchto ustanoven obecnch předpisů lze stěž mechanicky dovozovat protistavnost napadenho zkona, neboť ten garantuje silnějš zjem na ochraně stavnch prv oprvněnch osob za zmrněn křivd utrpěnch v době totalitnho režimu a současně garantuje i společensk zjem na dalš rychl privatizaci a transformaci zemědělstv. Tyto skutečnosti plně odůvodňuj jin postup, než jak upravuj zmněn ustanoven obecnch předpisů. Ostatně stavn soud nezn stavn zkon nebo mezinrodn smlouvu ve smyslu čl. 10 stavy, kter by zakazovaly uložen pokuty fyzick osobě, jež sice jednala za osobu jinou, avšak kter sama svm jednnm zavinila porušen prvnho předpisu. To zajist plat i u napadenho zkona, podle něhož jako odpovědn (fyzick) osoby budou zpravidla vystupovat statutrn orgny organizace, popř. členov kolektivnch statutrnch orgnů (srov. např. 20 odst. 1 občanskho zkonku), kteř obecně vzato maj navc i širokou funkčn odpovědnost za řzenou organizaci a zvšen riziko s tm spojen bv vyvažovno i vyššm funkčnm (objektivn), nbrž jako subjektivn odpovědnost za zaviněn jednn, a to i formou nedbalostn.

Existence osobnho finančnho postihu fyzickch osob, kter se při jednn za jinou osobu dopustily porušen prvnch předpisů, nen ostatně v našem prvnm řdu ničm novm a vjimečnm. Obdobn prvn konstrukce je zakotvena v ustanoven 6 zkona o přestupcch, podle něhož za porušen povinnosti uložen prvnick osobě odpovd podle tohoto zkona ten, kdo za prvnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednn na přkaz, ten, kdo dal k jednn přkaz. Jako dalš přklady lze uvst ustanoven 6 odst. 2 zkona č. 174/1968 Sb., o sttnm odbornm dozoru nad bezpečnost prce, ustanoven 9 odst. 1 zkona Česk nrodn rady č. 64/1986 Sb., o Česk obchodn inspekci, ustanoven 17 odst. 2 zkona č. 28/1984 Sb., o sttnm dozoru nad jadernou bezpečnost jadernch zařzen, a ustanoven 10 odst. 3 zkona č. 88/1987 Sb., o sttn energetick inspekci. Ve všech těchto přpadech je přslušn sttn orgn oprvněn uložit pracovnku kontrolovan organizace finančn postih za zaviněn porušen povinnost, kter jsou v tom kterm zkonu uvedeny. I z hlediska komparatistickho pohledu nen tedy důvod, kter by brnil uplatněn osobn hmotn odpovědnosti fyzickch osob tak, jak ji napaden zkon normuje.

Těmto zvěrům nasvědčuj i zkušenosti ze sprvn a soudn praxe, kter ukazuj četnost přpadů porušovn zkona č. 229/1991 Sb. a dalšch zkonů (jejichž porušen podlh pokutm podle napadenho zkona) na straně jedn a četnost uložench sankc (pokut) na straně druh.

Ze skutkovho zjištěn vyplynulo, že u Ministerstva zemědělstv bylo ke dni 22. 10. 1993 evidovno 2966 stžnost občanů ve smyslu 2 odst. 2 zkona a bylo uloženo 241 pokut podle 2 odst. 3 zkona. Soudy rozhodly či projednvaj ke dni 30. 9. 1993 podle thož zkona 8570 věc; i když se většinou jedn o tzv. ostatn spory, i ty podlhaj režimu ustanoven 2 odst. 2 napadenho zkona, neboť jeho včet je demonstrativn. V zsadě lze tedy dovodit, že pouze evidovanch přpadů stžnost a žalob v souvislosti s porušovnm zkona č. 229/1991 Sb. (jehož dodržovn je chrněno prvě napadenm zkonem) je vce než 10 000 (cca 11-12 tisc přpadů), zatmco pokut bylo fyzickm osobm uloženo přes 200, tedy množstv v celosttnm měřtku velmi nzk. Je ovšem samozřejm, že tyto daje maj povahu jen informativn a dokreslujc a naprosto nemohou poprat povinnost přslušnch sttnch orgnů rozhodnout o individuln odpovědnosti fyzick osoby toliko na zkladě řdnho přezkoumn konkrtnho přpadu, a to jen tehdy, jestliže odpovědn osoba porušen chrněnch zkonů zavinila.

K bodu 2 nvrhu:

Navrhovatel dle namt porušen čl. 4 odst. 3 Listiny s poukazem na to, že zkon postihuje jen určit okruh subjektů a ignoruje dalš subjekty, kter se rovněž mohou dopustit protiprvnho jednn ve smyslu 2 odst. 2 zkona (orgny evidence pozemků, pozemkov řady, Pozemkov fond), takže dochz k nerovnmu postaven těchto subjektů před zkonem.

Obecně plat, že napaden zkon m chrnit proces transformace zemědělstv a v rmci něho i proces npravy křivd spchanch na občanech, kterm byl v době totalitnho režimu odňat zemědělsk majetek. Zkon proto upravuje typick jednn, kter tomuto procesu brn. Mezi tato typick jednn lze řadit prvě jednn fyzickch osob tak, jak jsou normovna v ustanoven 2 odst. 1, 2 zkona. O tom, že prvě tato jednn maj typickou povahu, svědč i citovan zprva Ministerstva zemědělstv, podle nž došlo 2966 stžnost občanů ve smyslu 2 odst. 2 zkona, ale pouze 129 stžnost ohledně zkona č. 229/1991 Sb. směřovalo proti pozemkovm řadům, Pozemkovmu fondu a proti orgnům evidence nemovitost. Stžnosti proti těmto orgnům tedy tvoř pouze cca 4,16 % stžnost z celkovho počtu stžnost evidovanch.

Bez ohledu na to však i potenciln protiprvn jednn pozemkovch řadů a dalšch v nvrhu uvedench instituc jsou prvnm řdem reflektovna. Pokud jde o pozemkov řady, z ustanoven 9 odst. 2, 3 zkona č. 229/1991 Sb. plyne, že dohodu oprvněn a povinn osoby schvaluje pozemkov řad formou rozhodnut vydanho ve sprvnm řzen a jeho rozhodnut o neschvlen dohody přezkoum na nvrh častnka soud. Ustanoven 49 odst. 1, 2 zkona č. 71/1967 Sb. pak stanov k vydn rozhodnut konkrtn časovou lhůtu, zpravidla 30 dnů. Existuje zde tedy jin zkonn mechanismus, kter chrn prva občanů ve vztahu k pozemkovm řadům, neboť dodržen povinnost těchto řadů je zajišťovno jinmi předpisy než napadenm zkonem. Nejde tedy o nerovn postaven odpovědnch osob ve smyslu 2 odst. 1, 2 zkona ve srovnn s postavenm pozemkovch řadů (a dalšch sttnch orgnů, o nichž se jedn na jinm mstě), jehož se navrhovatel dovolv. Ostatně již stavn soud ČSFR ve svm nlezu ze dne 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. S 22/92 judikoval, že modern stavy maj pod pojmem "rovnost" na mysli rovnost relativn, kter požaduje pouze odstraněn neodůvodněnch rozdlů. Rozdl mezi postavenm odpovědnch osob podle napadenho zkona a postavenm pozemkovch řadů a ostatnch orgnů však odůvodněn je; tyto orgny jsou orgny sttnmi, u nichž již principilně nelze předpokldat osobn zjem na zdržovn procesu transformace a privatizace zemědělstv a jejich činnost v tomto procesu je zajišťovna jinmi prvnmi prostředky než napadenm zkonem.

Srovnateln situace existuje i ve vztahu k ostatnm sttnm orgnům, o nichž se navrhovatel zmiňuje.

Proto stavn soud ani tto nmitce navrhovatele nemůže přisvědčit.

K bodu 3 nvrhu:

stavn soud se dle zabval tvrzenm rozporem ustanoven 3 napadenho zkona s čl. 26 odst. 1 Listiny, podle něhož každ m prvo na svobodnou volbu povoln a přpravu k němu, jakož i prvo podnikat a provozovat jinou hospodřskou činnost.

Obecně lze řci, že cit. ustanoven zavd do našeho prvnho řdu (pokud pomineme ustanoven 73a trestnho řdu o peněžit zruce za vazbu) dalš předběžn opatřen sui generis, a to kauci. Osoby povinn ke složen kauce jsou osoby prvnick ( 2 odst. 1, 3 odst. 1, 2 napadenho zkona). Pro posouzen souladu 3 cit. zkona s stavnmi zkony a s mezinrodnmi smlouvami ve smyslu čl. 10 stavy je třeba uvžit, zda se přslušn ustanoven o zkladnch prvech a svobodch tkaj prvnickch osob vůbec.

Listina sama se v tomto směru vslovně nevyjadřuje. Lze se však dovolat prohlšen bval Česk a Slovensk Federativn Republiky při ratifikaci mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, kter uznv pravomoc Evropsk komise pro lidsk prva přijmat stžnosti osob, nevldnch organizac nebo skupin osob považujcch se za poškozen v důsledku porušen prv přiznanch mluvou (srov. sdělen Federlnho ministerstva zahraničnch věc č. 209/1992 Sb.). Z toho lze dovodit ochotu sttu poskytnout ochranu i prvnickm osobm, pokud jde o zkladn prva a svobody. Ostatně v tomto směru se lze dovolat i ustanoven 72 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., z něhož plyne, že stavn stžnost je oprvněna podat fyzick nebo prvnick osoba, jestliže tvrd, že zsahem orgnu veřejn moci bylo porušeno jej zkladn prvo nebo svoboda zaručen stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy.

Po tomto zvěru lze blže zkoumat soulad 3 napadenho zkona s čl. 26 odst. 1 Listiny.

Navrhovatel tvrd, že uzkoněn kauce k zajištěn nroků oprvněnch osob ohrožuje hospodřskou činnost povinnch osob, kter jsou transformačnm zkonem zavzny vytvřet k uspokojen restitučnch nroků majetkovou rezervu, takže se ve skutečnosti jedn o dalš sankci. Ani tato argumentace však nen na mstě. V prv řadě je třeba uvst, že kauce slouž z hlediska napadenho zkona jako specifick prostředek motivujc povinnou osobu k vypořdn oprvněnch nroků restituentů, neboť po tomto vypořdn Pozemkov fond Česk republiky povinn osobě kauci vrt. To je smyslem kauce v tomto přpadě, takže nejde o sankci, tedy o jmu za porušen prvn normy. Pokud jde o tzv. rezervu k uspokojen restitučnch nroků, z ustanoven 7 odst. 2 psm. a), b) zkona č. 42/1992 Sb. plyne, že od čistho jměn družstva se odečte čstka, kter bude použita pro uspokojen přpadnch dalšch restitučnch nroků, a to u zemědělskch družstev ve vši nroků, kter mohou bt uplatněny podle zvlštnch předpisů..., u ostatnch družstev ve vši 5 % čistho jměn. Již z tto dikce (arg. "přpadnch", "mohou") je zřejm, že u družstev jde o rezervu vytvořenou odhadem, jež nemůže tvořit bezpečn zajištěn nroků individulnch restituentů. Jde tedy o ustanoven, kter m obecnou, preventivn povahu. Oproti tomu napaden zkon normuje kauci jako specifickou formu zajištěn nroků konkrtn oprvněn osoby, takže jde o prvn poměr mezi oprvněnou osobou, sttem a povinnou osobou. Nejedn se tedy o duplicitn zajištěn restitučnch nroků konkrtnch, individulně určench oprvněnch osob.

Ostatně z dikce ustanoven 3 odst. 1, 2 zkona (arg. "může uložit") je zřejm, že zkonodrce měl v myslu použt institut kauce jen v přpadě, že by nroky oprvněn osoby mohly bt zejmna chovnm povinn osoby ohroženy. I v tomto přpadě je však přslušn sprvn orgn (okresn řad) povinen zkoumat, zda je nrok oprvněn osoby nležitě doložen (arg. u 3 odst. 1 "oprvněn nroky", arg. u 3 odst. 2 "bez prvnho důvodu").

Za tto situace je zřejm, že se ustanoven 3 napadenho zkona čl. 26 odst. 1 Listiny nijak nedotk. Tento člnek, jak již stavn soud uvedl, zakotvuje prvo na svobodnou volbu povoln a přpravu k němu, jakož i prvo podnikat a provozovat jinou hospodřskou činnost. stavn soud z vše uvedench důvodů nedospěl k zvěru, že by hodnoty tmto člnkem chrněn byly ustanovenm 3 napadenho zkona porušeny.

Ze všech těchto přčin byl nvrh skupiny poslanců na zrušen zkona Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb. zamtnut, neboť stavn soud po provedenm řzen došel k zvěru, že důvody k zrušen zkona nejsou dny ( 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu).

Načítávám znění...
MENU
Hore