Sp. zn. Pl ÚS 33/09 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb. 332/2010 účinný od 30.11.2010

Schválené: 29.09.2010
Účinnost od: 30.11.2010
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., ORGANIZACE SOUDNICTVÍ A STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (PROKURATURY)., PRAVOMOC A PŘÍSLUŠNOST SOUDU., Pracovní disciplína (kázeň). Kárné opatření. Kárné řízení.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Sp. zn. Pl ÚS 33/09 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb. 332/2010 účinný od 30.11.2010
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 332/2010 s účinností od 30.11.2010
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

332/2010 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl.ÚS 33/09 dne 29. září 2010 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu podaném podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto:

I. Návrh na zrušení ustanovení § 21 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb., se zamítá. II. Ve zbytku se návrh odmítá.

Odůvodněn:

I.

Rekapitulace nvrhu

1. stavnmu soudu byl dne 30. 10. 2009 doručen nvrh Nejvyššho sprvnho soudu (dle tž jen „navrhovatel“) na zrušen zkona č. 7/2002 Sb., o řzen ve věcech soudců, sttnch zstupců a soudnch exekutorů, ve zněn zkona č. 314/2008 Sb. (dle tž jen „napaden zkon“).

2. Navrhovatel tento nvrh podal pot, co v souvislosti se svou rozhodovac činnost (věc sp. zn. 11 Kss 4/2009) v souladu s ustanovenmi čl. 95 odst. 2 stavy (dle jen „stava“) a 25 napadenho zkona ve spojen s 224 odst. 5 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm, (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, dospěl k zvěru, že ustanoven 21 napadenho zkona je v rozporu s stavnm pořdkem.

3. Navrhovatel uvedl, že ve věci sp. zn. 11 Kss 4/2009 je rozhodovno o nvrhu ministra spravedlnosti ze dne 16. 2. 2009 na zahjen řzen o krn odpovědnosti JUDr. J. S., soudce Okresnho soudu v Chomutově, podanho podle ustanoven 8 odst. 2 psm. b) napadenho zkona. Krně obviněn v průběhu řzen podal nvrh na přerušen řzen a předložen věci stavnmu soudu podle ustanoven čl. 95 odst. 2 stavy. Rozpor s stavnm pořdkem spatřoval krně obviněn v tom, že proti rozhodnut v krnm řzen nen přpustn odvoln. Jelikož se s touto argumentac Nejvyšš sprvn soud ztotožnil, rozhodl dne 19. 8. 2009 usnesenm č. j. 11 Kss 4/2009 - 89 tak, že řzen o krn odpovědnosti přerušil a věc předložil stavnmu soudu.

4. Jak již shora naznačeno, pokldal navrhovatel za stěžejn důvod protistavnosti napadenho zkona fakt, že řzen o krn odpovědnosti soudců je toliko jednoinstančn; podle 21 napadenho zkona totiž proti rozhodnut v krnm řzen odvoln nen přpustn.

5. Podle nzoru navrhovatele je ustanoven 21 napadenho zkona v krnm řzen aplikovno ve smyslu ustanoven čl. 95 odst. 2 stavy, 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů a judikatury stavnho soudu tato ustanoven vykldajc.

6. Aplikaci ustanoven, jež zakotvuje jednoinstančnost řzen o krn odpovědnosti, spatřoval krn sent Nejvyššho sprvnho soudu v tom, že čin vešker potřebn kony ke zjištěn skutkovho i prvnho stavu věci v jednom stupni, z čehož lze logickm vkladem odvodit, že vešker ustanoven jsou aplikovna prvě v tomto jedinm stupni řzen. Pokud by je neaplikoval sent rozhodujc v tomto jedinm stupni řzen, pak by nebyla aplikovateln vůbec, což je zvěr, kter je nutno označit za absurdn.

7. V přpadě přijet opačnho vkladu by byl soud nucen řdit se zkonem i přes pochybnosti, zda je jm veden jednostupňov řzen v souladu s stavnm pořdkem, čmž by rezignoval na jedno ze svch zkladnch posln. Navc nen možn nmitky proti stavnosti zkona vznst v dalšm řzen, neboť rozhodnutm krnho sentu Nejvyššho sprvnho soudu řzen konč a ždn dalš nensleduje.

8. Navrhovatel upozornil i na skutečnost, že podle ustanoven 21 napadenho zkona je formulovno i poučen, podle něhož nejsou proti rozhodnut krnho sentu opravn prostředky přpustn, to však za bezprostředn aplikaci tohoto ustanoven nepovažoval.

9. Navrhovatel dle uvedl, že si je plně vědom, že jeho nvrh spad do oblasti konkrtn kontroly norem, a že je proto oprvněn napadnout pouze ta zkonn ustanoven, kter bezprostředně aplikuje. V projednvan věci však byl však napaden zkon jako celek, neboť ten je protistavn ve svoj komplexnosti. Charakter celho řzen je totiž ovlivněn tm, že proti rozhodnut krnho sentu nen přpustn odvoln. V tomto kontextu upozornil, že podobnm způsobem postupoval stavn soud ve věci veden pod sp. zn. Pl. S 16/99 ze dne 27.6.2001 (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.)*, v nž se rovněž jednalo o konkrtn kontrolu norem a Ustavn soud zrušil celou čst ptou o. s. ř. včetně ustanoven, jež v řzen neměla bt aplikovna. Obdobn postup stavnho soudu by byl dle navrhovatele vhodn i v tomto řzen.

10. Pot navrhovatel vyložil důvody, kter jej vedly k zvěru o protistavnosti jednoinstančnho řzen o krn odpovědnosti soudců. Krně obviněnmu soudci dle jeho nzoru nlež prvo na spravedliv proces, jež v každ demokratick společnosti zaujm natolik vznamn postaven, že jej nen možn vykldat restriktivně. V projednvan věci přitom byla zasažena sama podstata tohoto prva. Navrhovatel přitom upozornil na skutečnost, že nejde „pouze“ o prvo na spravedliv proces ve smyslu čl. 36 a nsl. Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“), nbrž podle stvajc judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tž jen „Evropsk soud“ nebo „ESLP“) i ve smyslu čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“). Na podporu svho tvrzen poukzal na rozsudky Evropskho soudu Eskelinen a dalš proti Finsku (rozsudek ze dne 14. 4. 2007, č. 63235/00) a zejmna Olujić proti Chorvatsku (rozsudek ze dne 5. 2. 2009, č. 22330/05).

11. Navrhovatel navc soudil, že řzen ve věci krn odpovědnosti soudců je řzenm o trestnm obviněn ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy, což dle jeho nzoru vyplv z relevantn judikatury Evropskho soudu (rozsudek ze dne 8. června 1976, Engel a ostatn proti Nizozem, č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72 a 5370/72) i stavnho soudu [nlez Pl. S 16/99 (viz vše), nlez sp.zn. Pl. S 9/2000 ze dne 17.1.2001 (N 8/21 SbNU 55; 52/2001 Sb.) či nlez sp.zn. I. S 181/01 ze dne 16.4.2003 (N 58/30 SbNU 97)]. Z ustanoven čl. 2 Dodatkovho protokolu č. 7 k mluvě pak vyplv, že prvo na odvoln je považovno za neopominuteln atribut spravedlivho procesu v trestnch věcech. Došlo-li zkonem č. 314/2008 Sb. ke změně modelu krnho řzen z dvoustupňovho na jednostupňov, byl tm zroveň omezen přstup krně obviněnch soudců k soudu; takov postup je přitom zsadně možn pouze při dodržen principu přiměřenosti (zejmna pokud se tče vztahu mezi sledovanm legitimnm clem a použitmi prostředky). Z nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 36/01 (viz nže) navc vyplv, že snžen již dosažen rovně procedurln ochrany zkladnch prv je nepřpustn.

12. Dle nzoru navrhovatele však ždn legitimn cl, kter by takovou změnu odůvodňoval, neexistuje a nevyplv ani z důvodov zprvy k zkonu č. 314/2008 Sb. (nemůže jm bt zefektivněn činnosti justice). Nadto navrhovatel upozorňuje, že prvo na odvoln je (s vjimkou např. bagatelnch věc či určitch procesnch rozhodnut) „procesnm standardem“ a organickou součst českho prvnho řdu - tedy nejen v trestnch věcech. To podle něj vyplv i z nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 16/99 (č. 276/2001 Sb.), kter je na projednvanou věc plně aplikovateln a podle něhož nemůže bt sporu o tom, že požadavek na vytvořen mechanismu sjednocen judikatury (byť třeba jen formou kasačn stžnosti či jinho mimořdnho opravnho prostředku) vyplv z požadavků kladench na stt, kter sm sebe definuje jako stt prvn, a to ačkoliv prvo na podn opravnho prostředku explicitně stavně chrněno nen.

13. Potřebnost opravnho prostředku, na jehož zkladě by bylo možn korigovat přpadn pochyben prvostupňovho soudu, vystupuje v projednvan věci do popřed tm vce, že v krnm řzen dochz - kvůli kus pravě určitch procesnch institutů v napadenm zkoně - k přiměřen aplikaci trestnho řdu či dokonce k soudcovsk tvorbě prva a vyplňovn pravch mezer v prvu; tyto skutečnosti totiž podstatně ztěžuj veden řzen.

14. Zvlštn pozornost si podle navrhovatele zasluhuje i skutečnost, že podle napadenho zkona může bt krn řzen vedeno i se soudnmi funkcionři, kteř svm působenm určuj směřovn soudů, přičemž skutkov podstata krnho proviněn je doposud nejasn.

15. Navrhovatel navc poukazuje na skutečnost, že vcestupňov krn řzen se soudci je v Evropě převažujcm modelem (Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, poněkud jin podmnky panuj např. ve Francii), zatmco jednostupňov řzen je vjimkou (Nizozem a někteř soudci v Rakousku a Německu). Evropsk charta o statutu soudců pak v čl. 5.1. rovněž prvo na odvoln v krnm řzen zmiňuje (což navrhovatel připomn při vědom, že jde o dokument formlně nezvazn).

16. Ze všech zmněnch důvodů tedy Nejvyšš sprvn soud dospěl k zvěru o rozporu napadenho zkona s stavnm pořdkem, pročež navrhnul, aby jej stavn soud svm nlezem zrušil.

II.

Vyjdřen častnků řzen

17. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve vyjdřen k nvrhu ze dne 8. prosince 2009, podepsanm předsedou sněmovny Ing. Miloslavem Vlčkem, uvedla, že nvrh zkona, kter byl publikovn pod čslem 7/2002 Sb., byl Poslaneck sněmovně předložen vldou dne 20. března 2001 a pot byl projednvn jako sněmovn tisk č. 877. Po prvnm čten byl přikzn k projednn stavně prvnmu vboru. stavně prvn vbor projednal tento tisk dne 6. řjna 2001 a přijal usnesen publikovan jako tisk č. 877/1. Na 39. schůzi poslaneck sněmovny dne 24. řjna 2001 se uskutečnilo 2. čten, všechny podan pozměňovac nvrhy byly vydny jako tisk č. 877/2. Ve třetm čten dne 30. řjna 2010 byl zkon v hlasovn č. 383 požadovanou většinou schvlen.

18. Sentu byl nvrh zkona postoupen dne 9. listopadu 2001 a na jeho 11. schůzi byl dne 30. listopadu 2001 schvlen. Dne 7. prosince 2001 byl zkon doručen prezidentovi republiky, kter jej 20. prosince.

19. Nvrh zkona, kter byl publikovn pod čslem 314/2008 Sb., byl Poslaneck sněmovně předložen vldou dne 20. nora 2008 a pot byl projednvn jako sněmovn tisk č. 425. Po prvnm čten byl přikzn k projednn stavně prvnmu vboru. stavně prvn vbor projednal tento tisk dne 22. května 2008. Jeho pozměňovac nvrhy byly poslancům doručeny jako sněmovn tisk č. 425/1. Na 34. schůzi Poslaneck sněmovny dne 18. června 2008 se uskutečnilo 2. čten a všechny podan pozměňovac nvrhy byly vydny jako sněmovn tisk č. 425/2. Ve třetm čten dne 25. června 2010 byl zkon v hlasovn č. 242 požadovanou většinou schvlen.

20. Sentu byl nvrh zkona postoupen dne 2. července 2008 a na jeho 15. schůzi byl dne 16. července 2008 schvlen. Dne 28. července 2008 byl zkon doručen prezidentovi, kter jej 11. srpna 2008 podepsal. Z uvedenho tedy vyplv, že oba zkony byly přijaty postupem souladnm s stavou.

21. Sent Parlamentu Česk republiky ve vyjdřen k nvrhu ze dne 2. prosince 2009, podepsanm předsedou Sentu MUDr. Přemyslem Sobotkou, uvedl, že nvrh zkona později přijatho pod č. 7/2002 Sb. byl Sentu postoupen dne 12. listopadu 2001 a bylo mu přiřazeno čslo tisku 142. stavně prvn vbor Sentu na sv 32. schůzi konan dne 28. listopadu 2001 přijal usnesen, jmž doporučil nvrh zkona zamtnout. Sent však na sv 11. schůzi dne 30. listopadu 2001 nvrh zkona požadovanou většinou schvlil.

22. Nvrh zkona později přijatho pod č. 314/2008 Sb. byl Sentu postoupen dne 1. července 2008 a bylo mu přiřazeno čslo tisku 276. stavně prvn vbor Sentu na sv 23. schůzi konan dne 9. července 2008 přijal usnesen, jmž doporučil nvrh zkona přijmout ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. K nvrhu novely se sešla tž Stl komise Sentu pro stavu Česk republiky a parlamentn procedury, kter přijala stanovisko, jmž poukzala na určit stavn deficity navrhovan pravy, tkajc se zejmna vlivu moci vkonn na moc soudn, a rovněž kritizovala použit techniky komplexnho pozměňovacho nvrhu v Poslaneck sněmovně. Otzce jednoinstančnosti řzen se však nevěnovala. Dne 16. července 2008 Sent na sv 15. schůzi v 6. funkčnm obdob schvlil nvrh zkona ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Sent zroveň ve svm vyjdřen poukzal na skutečnost, že nvrhu zkona později přijatho jako č. 314/2008. Sb. byla věnovna značn pozornost a tento nvrh byl přijat po důkladnm uvžen a se znalost problematiky i jejho stavněprvnho rozměru.

III.

Upuštěn od stnho jednn

23. Všichni častnci vyjdřili souhlas s upuštěnm od stnho jednn či se k tto otzce ve stanoven lhůtě nevyjdřili. Protože ani stavn soud neočekval od tohoto jednn dalš objasněn věci, upustil od něj dle ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“).

IV.

Dikce napadench ustanoven

24. Navrhovatel se domhal vysloven protistavnosti celho zkona č. 7/2002 Sb., o řzen ve věcech soudců, sttnch zstupců a soudnch exekutorů, ve zněn zkona č. 314/2008 Sb. Poněvadž však byly odůvodněny toliko jeho vhrady vůči ustanoven 21 tohoto zkona a zbyl ustanoven navrhl zrušit pouze z důvodu jejich „organickho sepět“ s citovanm ustanovenm (aniž by vůči nim vznesl jakkoliv vhrady), zaměř se dle stavn soud pouze na tvrzenou protistavnost ustanoven 21 napadenho zkona.

25. Toto ustanoven zn:

„ 21

Odvoln proti rozhodnut v krnm řzen nen přpustn.“

V.

Posouzen přslušnosti stavnho soudu k projednn nvrhu a aktivn legitimace navrhovatele

26. stavn soud dle musel zvžit, zda je oprvněn meritorně projednvat podan nvrh; v tomto kontextu se zaměřil zejmna na otzku, zda byl Nejvyšš sprvn soud k podn nvrhu aktivně legitimovn.

27. Podle ustanoven čl. 95 odst. 2 stavy dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu k projednn. Tuto pravu dle rozvd ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, podle kterho nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven je oprvněn podat tž soud v souvislosti se svou rozhodovac činnost podle čl. 95 odst. 2 stavy.

28. Klčovou otzkou v tomto kontextu je, zda skutečně bylo či mělo bt ustanoven 21 napadenho zkona Nejvyššm sprvnm soudem v jm řešen prvn věci použito. V projednvan věci sice nešlo o ustanoven, kter by přmo tvořilo přm prvn podklad, avšak nepochybně ovlivňovalo (či mohlo ovlivňovat) cel charakter řzen vedenho navrhovatelem; v projednvan věci proto stavn soud vyložil podmnku „použit zkona při řešen věci“ - i z důvodů dle vyložench - extenzivně.

29. Ve prospěch zvěru, že navrhovatel byl aktivně legitimovn k podn nvrhu, hovoř hned několik argumentů. Ustanoven 21 napadenho zkona určuje charakter celho krnho řzen a od začtku do konce jm prostupuje. Vklad, podle něhož toto ustanoven nemělo bt v řzen před Nejvyššm sprvnm soudem použito, by vedl k absurdnmu zvěru, že toto ustanoven nen použito nikdy, neboť ždn dalš řzen na řzen před Nejvyššm sprvnm soudem nenavazuje.

30. Nelze tak akceptovat argument, podle něhož nen nutn poskytnout součinnost obecnmu soudu, neboť sm krně obviněn je oprvněn napadnout rozhodnut krnho sentu stavn stžnosti, přpadně spojenou s nvrhem na zrušen zkona. Takov vklad by jednak popral čel ustanoven čl. 95 odst. 2 stavy (srov. dle), a zroveň by přehlžel, že pokud by podle nzoru stavnho soudu nebylo ustanoven 21 napadenho zkona Nejvyššm sprvnm soudem aplikovno, pak by jen stěž mohla proti jednoinstančnosti v řzen brojit osoba krně obviněn. Uplatněn prvnho předpisu v řzen (zpravidla před obecnm soudem) je totiž podmnkou společnou pro podn nvrhu podle ustanoven 64 odst. 3 i 74 zkona o stavnm soudu [srov. např. nlez III. S 207/97 ze dne 25.6.1998 (N 77/11 SbNU 205,214)]. Z toho logicky plyne, že pokud by stavn soud konstatoval, že ustanoven 21 napadenho zkona nemělo bt v řzen před Nejvyššm sprvnm soudem aplikovno, v podstatě by vyloučil možnost proveden konkrtn kontroly stavnosti, a to ačkoliv jde o ustanoven, u něhož je mysliteln, že by mohlo zashnout do zkladnch prv krně obviněnho. Jedinou možnou cestou, jak konkrtn kontrolu norem přesto iniciovat by bylo podn zjevně nepřpustnho odvoln proti rozhodnut Nejvyššho sprvnho soudu krně obviněnm (patrně prostřednictvm Nejvyššho sprvnho soudu) s tm, že teprve pot by sm soud či po odmtnut odvoln krně obviněn (spolu s stavn stžnost) podali nvrh na zrušen zkona. Nutit soud či stěžovatele k takovmu

prima facie

zbytečnmu postupu by však bylo projevem přepjatho formalismu; „vyprovokovn“ takovho postupu pak zcela jistě nen a nemůže bt čelem formulace ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu.

31. Dle dlužno připomenout čel ustanoven čl. 95 odst. 2 stavy, jmž je otevřen prostoru pro stavn dialog mezi obecnmi soudy a stavnm soudem a v obecnějš rovině zajištěn vnitřn bezrozpornosti prvnho řdu a ochrana stavnosti. Jinmi slovy, čelem tohoto ustanoven je předejt situaci, v nž by obecn soud musel vst řzen podle ustanoven zkona, kter jsou podle jeho nzoru v rozporu s stavnm pořdkem (pakliže ovšem stavnost těchto ustanoven již nebyla stavnm soudem potvrzena). Takto vyloženmu čelu citovanho ustanoven se přč vklad, na zkladě něhož by stavn soud mohl odmtnout přezkum zkonnho ustanoven, kter tak vrazně ovlivňuje charakter řzen před obecnm soudem a jehož přpadn protistavnost by stavn konformitu celho tohoto řzen a všech konů v něm učiněnch zsadnm způsobem zpochybnila. Odmtnutm nvrhu by se stavn soud zpronevěřil sv roli v stavnm dialogu a nutil by obecn soud vst řzen, o jehož protistavnosti by byl tento soud přesvědčen.

32. Nadto lze poznamenat, že rozhodujc sent Nejvyššho sprvnho soudu by byl nucen ustanoven 21 napadenho zkona přmo aplikovat při formulaci poučen, jež je obligatorn součst rozhodnut i v projednvan věci, kdy opravn prostředek nen podle prvn pravy přpustn (srov. ustanoven 19 odst. 5 napadenho zkona).

33. Ze všech shora uvedench důvodů proto stavn soud dospěl k zvěru, že Nejvyšš sprvn soud byl aktivně legitimovn k podn nvrhu na zrušen ustanoven 21 napadenho zkona. Aktivn legitimace k napaden celho zkona však Nejvyššmu sprvnmu soudu nesvědč, neboť všechna jeho ostatn ustanoven jm nepochybně ve smyslu ustanoven 64 odst. 3 aplikovna nejsou. Proveden konkrtn kontroly norem podle citovanho ustanoven zkona o stavnm soudu vyžaduje, aby navrhovatel zřetelně označil ustanoven zkona, jež m za protistavn, vyslovil se k otzce jejich aplikace v probhajcm řzen a tvrzenou protistavnost těchto ustanoven rovněž odůvodnil. Navrhovatel v tto věci však takto napadl pouze ustanoven 21 napadenho zkona; k tomu toliko dodal, že zkon je protistavn ve svoj komplexnosti, neboť pr charakter celho řzen je ovlivněn tm, že proti rozhodnut krnho sentu nen přpustn odvoln. Takov nekonkrtn poukaz na protistavnost celho zkona, v jehož rmci nen rozlišovno mezi jednotlivmi ustanovenmi napadenho zkona a jejich povahou, však k založen aktivn legitimace v řzen o konkrtn kontrole norem podle ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu nepostačuje. Opačn vklad by vedl k absurdnm důsledkům (stavn soud by se musel zabvat i zcela obecnmi a neodůvodněnmi nvrhy na zrušen zkona či dokonce vce zkonů).

34. stavn soud proto uzavr, že akceptuje předložen nvrh jako nvrh způsobil meritornho projednn a rozhodnut pouze v čsti brojc proti ustanoven 21 napadenho zkona; ve zbyl čsti byl nvrh podn osobou zjevně k tomu neoprvněnou.

VI.

Procedura přijet

35. stavn soud, jak mu ukld ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu, nsledně zkoumal, zda byl napaden zkon přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Vyšel přitom z dle citovanch těsnopiseckch zprv a z vyjdřen obou komor Parlamentu ČR. Z těsnopiseck zprvy z 39. schůze Poslaneck sněmovny konan dne 30. 10. 2001 stavn soud zjistil, že zkon č. 7/2002 Sb. předložen vldou (tisk č. 877) byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR v třetm čten v hlasovn č. 383, když ze 180 přtomnch poslanců se 170 vyslovilo pro a proti nikdo. Z těsnopiseck zprvy z 11. schůze Sentu konan dne 30. 11. 2001 vyplv, že nvrh zkona byl Sentu postoupen dne 9. 11. 2001 a na jeho 11. schůzi byl dne 30. 11. 2001 schvlen ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou (usnesen Sentu č. 222); ve prospěch nvrhu se z 65 přtomnch sentorů vyslovilo 50 a proti nikdo. Dne 7. prosince 2001 byl zkon doručen prezidentu republiky, kter jej 20. prosince podepsal. stavou předepsan způsob přijet zkona byl dodržen, stejně tak i jeho vydn, neboť byl podepsn předsedou Poslaneck sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vldy (čl. 51 stavy) a byl vyhlšen ve Sbrce zkonů (čl. 52 odst. 2 stavy) v čstce 4, ročnk 2002, rozeslan dne 11. 1. 2002. Dnem 1. 4. 2002 nabyl tento zkon činnosti.

36. Z těsnopiseck zprvy z 34. schůze Poslaneck sněmovny stavn soud zjistil, že zkon č. 314/2008 Sb. byl Poslaneck sněmovně předložen vldou jako tisk č. 425. Po prvnm čten byl přikzn k projednn stavně prvnmu vboru. stavně prvn vbor projednal tento tisk dne 22. května 2008. Jeho pozměňovac nvrhy (tzv. komplexn pozměňovac nvrh) byly poslancům doručeny jako sněmovn tisk č. 425/1. Na 34. schůzi Poslaneck sněmovny dne 18. června 2008 se uskutečnilo druh čten a všechny podan pozměňovac nvrhy byly vydny jako sněmovn tisk č. 425/2. Zkon ve zněn komplexnho pozměňovacho nvrhu byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR v třetm čten v hlasovn č. 242, když ze 155 přtomnch poslanců se 109 vyslovilo pro a proti 8. Z těsnopiseck zprvy z 15. schůze Sentu konan dne 16. 7. 2008 vyplv, že nvrh zkona byl Sentu postoupen dne 2. 7. 2008 a na jeho 15. schůzi byl dne 16. 7. 2008 schvlen ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou (usnesen Sentu č. 44); ve prospěch nvrhu se z 54 přtomnch sentorů vyslovilo 35 pro a proti 12. Dne 28. července 2008 byl zkon doručen prezidentovi republiky, kter jej 11. srpna 2008 podepsal. stavou předepsan způsob přijet zkona byl dodržen, stejně tak i jeho vydn, neboť byl podepsn předsedou Poslaneck sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vldy (čl. 51 stavy) a byl vyhlšen ve Sbrce zkonů (čl. 52 odst. 2 stavy) v čstce 101, ročnk 2008, rozeslan dne 21. 8. 2008. Dnem 21. 10. 2008 nabyl tento zkon činnosti.

37. stavn soud tedy uzavr, že zkon č. 7/2002 Sb., i jeho novela č. 314/2008 Sb., byly přijaty stavně konformnm způsobem, pročež přistoupil k meritornmu přezkumu nvrhu. Na tomto zvěru nic neměn ani skutečnost, že stavně prvn vbor podal k nvrhu zkona tzv. komplexn pozměňovac nvrh a že zkon č. 314/2008 Sb. byl ve zněn tohoto pozměňovacho nvrhu přijat.

38. Při hodnocen tto otzky vychz stavn soud z premisy, že každ pozměňovac nvrh, kter je podn oprvněnch subjektem v souladu se zkonem č. 90/1995 Sb., jednacm řdem Poslaneck sněmovny, ve zněn pozdějšch předpisů (dle i jen „jednac řd Poslaneck sněmovny“), je přpustn. Vjimky z tto zsady již stavn soud vymezil ve sv dřvějš judikatuře. Je tak předevšm třeba trvat na tom, aby „pozměňovac nvrh skutečně toliko pozměňoval předkldanou prvn pravu, tzn. v souladu s požadavky, tzv. pravidla zkho vztahu, podle kterho se pozměňovac nvrh mus tkat thož předmětu nvrhu, kter je v legislativnm procesu prvě projednvn, by dan pozměňovac nvrh neměl vybočit z omezenho prostoru vyhrazenho pozměňovacm nvrhům v podobě extenzivnho překročen předmětu projednvanho nvrhu zkona“ [nlez Pl. S 77/06 ze dne 15.2.2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]. Tento zvěr plyne z principu materilnho prvnho sttu, v němž „zkon ve formlnm smyslu nelze v (...) chpat jako pouh nosič nejrůznějšch změn provděnch napřč prvnm řdem. Materilně nazran prvn stt naopak vyžaduje, aby zkon byl jak z hlediska formy, tak co do obsahu předvdatelnm konzistentnm pramenem prva.“ Na tuto judikaturu navzal - pokud se tče nroků kladench na pozměňovac nvrhy - i v nlezu sp. zn. Pl. S 24/07 (N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.). Tyto prvn zvěry - byť formulovan ve vztahu k ustanoven 63 odst. 1, bod 5. jednacho řdu Poslaneck sněmovny se pak uplatn i pokud jde o pozměňovac nvrh podle ustanoven 92 odst. 1 jednacho řdu Poslaneck sněmovny.

39. V projednvan věci však nen sporn, že komplexn pozměňovac nvrh s nvrhem zkona věcně zce souvisel (věcně šlo o pravu modelu sprvy soudnictv a otzek souvisejcch), pročež pro uplatněn citovan judikatury nen prostor. Nelze přitom hovořit o tom, že by podnm komplexnho pozměňovacho nvrhu stavně prvnm vborem byla obchzena pravidla tkajc se zkonodrn iniciativy (jež vboru nenlež). Nen totiž zsadně možn ztotožňovat (byť komplexn) pozměňovac nvrh s nvrhem zkona. Zkonodrn iniciativa totiž v sobě zahrnuje oprvněn rozhodnout o věcnm rozsahu problematiky, kterou se bude Poslaneck sněmovna (Parlament) zabvat. Toto oprvněn vbor Poslaneck sněmovny (ani vbor stavně prvn jako v projednvan věci) nem; odchlil-li by totiž se jm podan pozměňovac nvrh věcně od problematiky vymezen nvrhem zkona, šlo by o postup stavnm soudem zapovězen, což vyplv ze shora citovan judikatury (srov. nlezy Pl. S 77/06 - viy vše). Navc - i bez ohledu na uveden - podotk stavn soud, že každ z členů stavně prvnho vboru prvem zkonodrn iniciativy disponuje a ani zkaz podvn komplexnch pozměňovacch nvrhu vbory Poslaneck sněmovny by tudž v praxi neměl zsadnho vznamu.

40. Podn komplexnho pozměňovacho nvrhu stavně prvnm vborem v projednvan věci tudž stavn soud z uvedench důvodů považuje za stavně konformn vkon oprvněn plynoucho z ustanoven 92 odst. 1 jednacho řdu Poslaneck sněmovny.

VII.

Meritorn přezkum nvrhu

41. Po posouzen stavnosti procedury přijet napadenho zkona se stavn soud zaměřil na jeho věcn soulad s stavnm pořdkem. Při posuzovn pravy krnho řzen se soudci obecnch soudů jsou z stavněprvnho hlediska podstatn dva okruhy otzek. Z hlediska systmovho mus prava krnho řzen reflektovat stavně zakotvenou nezvislost soudů (čl. 81 stavy) a soudce (čl. 82 stavy) a v rovině individuln pak mus bt krně obviněnmu zaručeno prvo na spravedliv proces (zejmna ustanoven čl. 36 a nsl. Listiny a čl. 6 mluvy).

42. stavn soud se přitom klon k nzoru, že samotn jednoinstančnost řzen nen způsobil nezvislost soudce ohrozit (ostatně i navrhovatel tvrdil, že by tomu tak bylo pouze za podmnky, že by v řzen dochzelo k porušen prva na spravedliv proces). Podstatn jsou z tohoto pohledu pouze okolnosti, jimiž se stavn soud v tomto řzen samostatně zabvat nemůže, a to zejmna složen, povaha a postaven orgnu, jež o krnm obviněn rozhoduje, jakož i postaven a oprvněn osob, na zkladě jejichž nvrhu může bt krn řzen zahjeno.

43. Proto stavn soud upřel svou pozornost na tvrzen rozpor jednoinstančnosti s prvem krně obviněnho na spravedliv proces. Dle nzoru stavnho soudu se na krn řzen se soudci vztahuje prava zakotven v ustanovench čl. 36 a nsl. Listiny (srov. i usnesen stavnho soudu II. S 471/09, http://nalus.usoud.cz), jakož i prava zakotven v ustanoven čl. 6 mluvy (srov. rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ze dne 5. 2. 2009, Olujić proti Chorvatsku, č. 22330/05, 44, dle jen „Olujić proti Chorvatsku“; všechny - i dle citovan - rozsudky Evropskho soudu jsou dostupn na www.echr.coe.int).

44. Vzhledem k tvrzenmu důvodu protistavnosti - tj. absenci možnosti brnit se proti rozhodnut řdnm opravnm prostředkem - zkoumal stavn soud, zda je relevantnmi ustanovenmi stavnho pořdku krně obviněnmu garantovno prvo podat odvoln. Jak již stavn soud konstatovat dřve (srov. např. nlez IV. S 1554/08, 26, dostupno na http://nalus.usoud.cz), prvo podat odvoln proti soudnmu rozhodnut obecně stavnm pořdkem garantovno nen. Vjimku v tomto směru představuje čl. 2 odst. 1 Dodatkovho protokolu č. 7 k mluvě, podle něhož „Každ, koho soud uzn vinnm z trestnho činu, m prvo dt přezkoumat vrok o vině nebo trestu soudem vyššho stupně.“ Ještě před posouzenm použit přpadnch vjimek podle druhho odstavce tohoto ustanoven („Z tohoto prva jsou přpustn vjimky v přpadě mně zvažnch trestnch činů, kter jako takov kvalifikuje zkon, nebo jestliže byla přslušn osoba souzena v prvnm stupni nejvyššm soudem nebo byla uznna vinnou a odsouzena na zkladě odvoln proti osvobozujcmu rozsudku“) se stavn soud musel zabvat otzkou, zda je ustanoven čl. 2 Dodatkovho protokolu č. 7 k mluvě na projednvanou věc vůbec aplikovateln.

VII. a)

45. Aplikace citovanho ustanoven připad v vahu pouze v přpadech, v nichž se jedn o „trestn obviněn“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy. Otzce, zda může bt krn řzen se soudci považovno za řzen o trestnm obviněn, se doposud stavn soud věnoval jen okrajově (srov. i navrhovatelem citovan nlezy). stavn soud sice dal jasně najevo, že je ochoten - s ohledem na judikaturu Evropskho soudu - s některmi disciplinrnmi řzenmi zachzet jako s řzenmi o trestnm obviněn [srov. nlez sp. zn. Pl. S 16/99 ze dne 27.6.2001 ( N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.) či nlez sp. zn. I. S 181/01 ze dne 16.4.2003 (N 58/30 SbNU 97)], avšak nikoliv bezvjimečně. V nlezu Pl. S 16/99 stavn soud konstatoval, že: „(...) trestnm obviněnm ve smyslu čl. 6 odst. 1 jsou podle judikatury ESLP prakticky řzen o veškerch sankcch ukldanch sprvnmi řady fyzickm osobm za přestupek nebo jin sprvn delikt, jakož i o sankcch ukldanch v řzen disciplinrnm nebo krnm (sttnm zaměstnancům, vojkům, policistům), resp. ukldanch v obdobnch řzench členům komor s nucenm členstvm.“ Tento nlez však nen možno interpretovat tak, že by automaticky zařazoval pod pojem “řzen o trestnch obviněnch” všechna disciplinrn řzen (užit vrazu “prakticky” a zejmna odkaz na judikaturu Evropskho soudu, s nž tak je nutn povahu disciplinrnho řzen vždy konfrontovat). Tuto interpretaci podporuje i navazujc judikatura, podle v nž byla myšlenka, že nikoliv každ disciplinrn řzen je řzenm o trestnm obviněn, vyjdřena explicitněji [srov. nlez I. S 181/01: „Pokud vše uveden zkonn ustanoven umožňuje rozhodnut o pouhm psemnm napomenut (pozn. - v disciplinrnm řzen) ze soudnho přezkumu vyjmout, což samo o sobě ještě nelze podle nzoru stavnho soudu považovat za protistavn“]. Povahou krnho řzen se soudci, či jinho disciplinrnho řzen plně srovnatelnho s řzenm podle napadenho zkona se však Zstavn soud dosud explicitně nevyslovil. V nlezu sp. zn. III. S 1076/07 ze dne 21.1.2008 (N 14/48 SbNU 145) k tto problematice toliko konstatoval, že „Přestože tedy judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva nedv jednoznačnou odpověď na otzku, je-li čl. 6 mluvy v trestn větvi („o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn“), jehož se dovolv stěžovatel, použiteln na krn řzen se soudcem, v němž bylo vysloveno krn opatřen spočvajc v zniku funkce soudce, uplatnitelnost zkladnch procesnch kautel ovldajcch dokazovn v trestnm procesu na krn řzen se soudcem vyplv z stavnho pořdku Česk republiky, jak bylo uvedeno v předchozm odstavci, a tuto skutečnost održ i podstavn prvo v podobě 25 zkona č. 7/2002 Sb., o řzen ve věcech soudců a sttnch zstupců, podle něhož se v krnm řzen přiměřeně použij ustanoven trestnho řdu. Za zmnku v tto souvislosti stoj, že totž plat i pro krn řzen se soudci stavnho soudu ( 138 zkona o stavnm soudu). To však neznamen, že krn řzen je totž jako řzen trestn;“ S ohledem na uveden tedy lze konstatovat, že z dosavadn judikatury stavnho soudu nevyplv zřetelně odpověď na otzku, zda lze krn řzen se soudci (srovnateln s nyn napadenou pravou) charakterizovat jako řzen o trestnm obviněn.

46. I z tohoto důvodu podrobil stavn soud zkoumn, zda napaden prava odpovd charakteristikm řzen o trestnm obviněn vyplvajcm z judikatury Evropskho soudu, na kterou stavn soud ve svch rozhodnutch explicitně odkazuje (srov. vše). Autonomn vklad tohoto pojmu podal Evropsk soud v řadě svch rozhodnut, přičemž za stěžejn a stle nepřekonan považuje stavn soud rozsudek Evropskho soudu ze dne 8. června 1976, Engel a ostatn proti Nizozem, č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72 a 5370/72 (dle i jen „Engel proti Nizozem“), podle něhož se při hodnocen, zda jde o trestn obviněn přihlž ke třem kritrim, jež nemusej bt splněna kumulativně - postačuje tedy naplněn jedn z těchto podmnek [srov. rozsudek Evropskho soudu ze dne 2. zř 1998, Kadubec proti Slovensku, č. 27061/95, 51 (dle i jen „Kadubec proti Slovensku“)].

47. V prvnm kroku tzv. Engelova testu je zkoumno, zda je určit přečin upraven trestnm prvem. Pokud tomu tak je, aplikuje se čl. 6 ve sv „trestn větvi“ bez dalšho. Pakliže tomu tak nen, je nutno posoudit, zda nejsou splněny podmnky materiln (srov. dle). Podle rozsudku Evropskho soudu Oztrk proti Německu (rozsudek ze dne 18. nora 1984, č. 8544/79) pak samotn dekriminalizace přečinu dřve upravenho trestnm prvem nemůže vst k tomu, že by se čl. 6 mluvy přestal aplikovat.

48. V dalšm kroku tohoto testu je pak analyzovna „samotn povaha“ přečinu; pokud je trestn (usuzuje se mj. z čelu regulace, společnch prvnch tradic členskch sttů), je řzen o něm řzenm o trestnm obviněn ve smyslu čl. 6 mluvy.

49. Třetm kritriem je pak povaha a zvažnost hrozc sankce. Prakticky vždy půjde o trestn obviněn, pokud hroz v řzen zbaven osobn svobody obviněnho (srov. např. Engel proti Nizozem) k naplněn tto podmnky pak postač i citeln peněžit trest.

50. Z vše uvedenho však plyne, že nikoliv každ veřejnoprvn sankce uložen za porušen prvn povinnosti je způsobil „vthnout“ přečin do kategorie trestnho obviněn. Evropsk soud pro lidsk prva proto v každm konkrtnm přpadě povahu a zvažnost hrozc sankce hodnot. V přpadě Engel proti Nizozem napřklad hrlo podstatnou roli, že stěžovatelům byl uložen trest (byť v systmu nizozemskho prva trest disciplinrn), kterm byli zbaveni osobn svobody; s přihldnutm k vznamu, jak Evropsk soud osobn svobodě přikld (srov. např. rozsudek ze dne 18. června 1971, De Wilde, Ooms a Versyp proti Belgii, č. 2832/66, 2835/66 a 2899/66) pak bylo nutno řzen se stěžovateli hodnotit jako řzen o trestnm obviněn.

51. V dalšch rozhodnutch Evropskho soudu pak byla představa o tom, jak mus bt povaha a minimln zvažnost sankce (aby bylo ještě možno hovořit o trestnm obviněn) dle zpřesňovna. Ve věci Garyfallou Aebe proti Řecku (rozsudek Evropskho soudu ze dne 24. 9. 1997, č. 18996/91) šlo o pokutu ve vši 500.000 drachem (v řzen mohla bt uložena až třikrt vyšš), za jejž nesplacen hrozilo riziko zabaven majetku či dokonce tresty pro veden společnosti. V přpadě Kadubec proti Slovensku ( 52), v němž šlo o uložen relativně marginln pokuty (ve vši 1000,- Ks) a povinnosti k nhradě nkladů řzen, se pak Evropsk soud řešen tto otzky vyhnul, neboť ačkoliv šlo podle jeho nzoru o relativně mrn trest, postačovalo k určen povahy trestnho obviněn naplněn druhho kritria (povaha přečinu; obdobně tž rozsudek Evropskho soudu ze dne 25. 8. 1987, Lutz proti Německu, č. 9912/82, 55).

52. Pokud jde nikoliv o zvažnost, nbrž o povahu sankce, je pro projednvanou věc podstatn, že třet kritrium nen zpravidla naplněno, pokud se jedn o sankci, jež nen typick pro systm trestnho prva, nbrž spše pro disciplinrn řzen (srov. Kid, C. J. F.

Disciplinary Proceedings and the Right to Fair Criminal Trial under the European Convetion on Human Rights

. The International and Comparative Law Quarterly. Vol. 36, n. 4, str. 859). V tomto ohledu je důležit rovněž to, zda je sankce zaměřen na všechny či spše na určitou skupinu osob se zvlštnm statusem (rozsudek Evropskho soudu ze dne 14. 1. 2010 Tsony Tsonyou proti Bulharsku, č. 2376/03, 49). V rozhodovac činnosti Komise pro lidsk prva navazujc na rozsudek Engel proti Nizozem proto ani relativně zvažn hrozc sankce (např. ztrta zaměstnn) nebyly vyhodnoceny jako sankce trestn, neboť jim schzela trestn povaha (srov. rozhodnut Komise o nepřijatelnosti ze dne 8. 10. 1980, X. proti Spojenmu krlovstv, č. 8496/79, v němž byl policista zbaven funkce kvůli krdežm benznu). Od tohoto přstupu se Evropsk soud doposud neodklonil (srov. dle).

53. Ve světle shora uvedench kritri dospěl stavn soud k zvěru, že krn řzen se soudci obecnch soudů nen řzenm o trestnm obviněn. V prv řadě jde z hlediska systematiky prvnho řdu o řzen nikoliv trestn, na čemž nemůže nic změnit ani fakt, že napaden prava umožňuje subsidirn aplikaci trestnho řdu. Řzen se soudci je řzenm svou povahou klasicky disciplinrnm a nikoliv trestnm; je v něm sice rozhodovno odpovědnosti za nesplněn povinnosti stanoven prvnm předpisem, avšak tk se pouze specifickch povinnost soudce. Ani třet kritrium (povaha a zvažnost sankce) Engelova testu naplněno nen, byť prvě jeho splněn je zpravidla s to „vthnout“ disciplinrn řzen do kategorie řzen o trestnch obviněnch. Za porušen povinnost soudce totiž může bt uložena pouze sankce měnc podmnky prvnho vztahu mezi soudcem a sttem či tento prvn vztah ukončujc. V krnm řzen lze podle ustanoven 88 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcch, ve zněn pozdějšch předpisů, uložit soudci důtku, odvoln z funkce předsedy sentu, odvoln z funkce soudce či snžen platu až o 30 % na dobu nejvce 1 roku a při opětovnm krnm proviněn, jehož se soudce dopustil v době před zahlazenm krnho opatřen, na dobu nejvce 2 let. Sankce, jež je možno v krnm řzen soudci uložit, se dotkaj pouze podmnek (snžen platu), resp. existence (odvoln z funkce soudce) prvnho vztahu mezi sttem a soudcem; nejde tedy z povahy věci o sankce trestn, nbrž disciplinrn. Soudci např. nemůže bt uložena pokuta, jež by za trestn sankci pokldna bti mohla, nbrž mu „pouze“ může bt snžen plat či odňato zvšen platovho koeficientu.

54. Dle třeba poznamenat, že sm Evropsk soud, byv ve věci Olujić proti Chorvatsku konfrontovn s otzkou, zda se ustanoven čl. 6 mluvy na krn řzen s chorvatskmi soudci vztahovalo ve sv „civiln“ či „trestn“ čsti, explicitně uznal pouze aplikaci čsti civiln ( 44). Povaha sankc, jež bylo možno v krnm řzen v Chorvatsku uložit, byla přitom v tto věci plně srovnateln s nyn posuzovanou zkonnou pravou (důtka, odejmut čsti platu či odvoln z funkce soudce; srov. čl. 25

Zakona o Državnom sudbenom vijeću

, č. 58/1993, v původnm zněn). Stěžovateli byla dokonce uložena sankce nejpřsnějš - odvoln z funkce soudce (Olujić proti Chorvatsku, 18).

55. stavn soud tedy dospěl k zvěru, že krn řzen se soudcem nen řzenm o trestnm obviněn ve smyslu čl. 6 a čl. 7 odst. 2 mluvy. Proto, aniž by se mohl zabvat aplikac přpadnch vjimek podle čl. 7 odst. 2 mluvy, nezbylo mu než konstatovat, že prvo na odvoln proti rozhodnut v tomto řzen tak explicitně v stavnm pořdku garantovno nen.

VII. b)

56. stavn soud se dle zaměřil na otzku, zda z stavnho pořdku prvo na odvoln proti rozhodnut krnho sentu nelze dovodit jinm způsobem. Ani jednomu z navrhovatelem uvedench argumentů však stavn soud nemůže zcela přisvědčit, přičemž nenalezl ani ždn jin argumenty, jež by odůvodňovaly vyhověn nvrhu. Jak již dřve konstatoval [např. nlez sp. zn. III. S 150/03 ze dne 6.11.2003 (N 128/31 SbNU 149, 156) či nlez sp. zn. IV. S 1554/08 ze dne 15.1.2009, bod 26], prvo na odvoln samo o sobě (na rozdl od odvoln v trestn věci podle čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k mluvě) nepožv stavn ochrany. To sice na jedn straně nezbavuje soud povinnosti interpretovat a aplikovat podmnky připuštěn tohoto prostředku - pokud jej stt ve svm zkonodrstv vytvořil - tak, aby dodržel maximy prva na spravedliv proces, avšak na straně druh nen povinnost zkonodrce odvoln proti rozhodnut v každm řzen zavst.

57. stavn soud v tto souvislosti připomn, že nen jeho kolem (jako orgnu ochrany stavnosti) hodnotit vhodnost přijatho modelu krnho řzen. Lze sice přitakat navrhovateli, že prvo na odvoln proti meritornmu soudnmu rozhodnut je v českm prvnm řdu pravidlem s nepřliš četnmi vjimkami; ani z tto skutečnosti však povinnost odvoln zavst vždy dovodit nelze.

58. V danm přpadě považuje stavn soud za podstatn, že rozhodnut zkonodrce o vyloučen možnosti odvoln nen svvoln či nelogick a nepopr principy, na nichž je česk prvn řd vystavěn; lze je totiž podepřt objektivně existujcmi specifiky krnho řzen. Nen možno akceptovat argument navrhovatele, podle nějž odporuje principu racionlnho zkonodrce, pakliže jeden prvn předpis zakotvuje obligatorn dvouinstančnost v jakchkoliv přpadech, kdy „hodnota sporu“ převyšuje již 2.000 Kč (dnes 10.000 Kč), a na straně druh u krnho řzen, kdy majetkov sankce, sankce profesn a sankce prestižn může bt mnohonsobn intenzivnějš a citelnějš, tato dvouinstančnost zaručena nen. Takovto srovnn lze totiž z povahy věci provst pouze u řzen, jež jsou srovnateln (způsobil komparace). Krn řzen se soudci obecnch soudů je řzenm velmi specifickm, jež s „klasickmi“ soudnmi řzenmi srovnvat nelze; nejde o „klasickou“ civiln ani trestn věc (srov. vše), nbrž o řzen s osobami, jež jsou ke sttu ve služebnm (či obdobnm) poměru. V tto souvislosti lze odkzat i na desetilet vhan, zda vůbec obdobn řzen zařadit pod režim ustanoven čl. 6 mluvy (srov. vše).

59. Dle nelze přehldnout, že jsou krn řzen vedena před Nejvyššm sprvnm soudem, tedy vrcholnou soudn instanc, přičemž přezkoumvan zkon ( 3 věta druh) Nejvyšš sprvn soud za krn soud vslovně označuje. Přesto stavn soud charakter krnch sentů podrobil přezkumu z pohledu stavněprvnho, neboť dospěl-li by k zvěru, že tyto tribunly soudem nejsou, nemohla by jednoinstančnost řzen před nimi obstt.

60. Krn sent Nejvyššho sprvnho soudu je dle nzoru stavnho soudu „soudem“ ve smyslu ustanoven čl. 6 mluvy i (a to zejmna ) čl. 81 stavy, na ktermžto zvěru nic neměn ani skutečnost, že jeho členy nejsou pouze soudci tohoto soudu, nbrž i soudci jinch soudů a zstupci dalšch prvnickch profes. Krn sent Nejvyššho sprvnho soudu totiž naplňuje formln i materiln znaky soudu. Pokud jde o znaky formln, považuje stavn soud za nutn zmnit předevšm to, že krn sent je organizačně součst Nejvyššho sprvnho soudu a jeho předsedou je vždy soudce (Nejvyššho sprvnho soudu či Nejvyššho soudu). Stran znaků materilnch pak stavn soud poukazuje na existenci systmovch garanc nezvislosti a nestrannosti, jež se vztahuj na krn sent Nejvyššho sprvnho soudu stejně jako na soud složen pouze ze soudců, což zkonodrce reflektuje zejmna v ustanoven 5 a 6 napadenho zkona. Možnost, aby se rozhodovn soudů častnili vedle soudců i dalš občan, ostatně plyne již z ustanoven čl. 94 odst. 2 stavy; samotn fakt, že je soudn sent složen jak ze soudců, tak z přsedcch, tudž

ex constitutione

nen způsobil zamezit kvalifikaci takovho sentu jako „soudu“. Ani sm stavn soud nikdy v minulosti nezpochybnil kvalifikaci sentů složench ze soudců a přsedcch jako „soudů“ a z vyložench důvodů tak nečin ani v tto věci.

61. Kromě argumentace již shora uveden nutno dodat, že byť by i stavn soud dospěl k zvěru, že řzen podle napadenho zkona je ve svm charakteru řzenm trestnm, nevedl by tento zvěr nutně a bez dalšho k jeho derogaci, a to ať už v celku či jen v ustanoven jeho 21. To lze podpořit i zněnm čl. 2 odst. 2 Dodatkovho protokolu č. 7 k mluvě, podle něhož - kdyby i určit řzen bylo řzenm trestnm - nemus bt prvo na odvoln proti rozhodnut v tomto řzen garantovno, rozhodoval-li v prvnm stupni nejvyšš soud. Vzhledem k tto skutečnosti (tedy rozhodovn vrcholn soudn instance již v prvnm stupni) rovněž nelze akceptovat argument, že by se jednoinstančnost řzen mohla (měla) podepsat na vsledn kvalitě meritornho rozhodnut. Lze ostatně připomenout, že podobn model byl zvolen i pro řzen o stavn žalobě Sentu proti prezidentu republiky, jež probh jednoinstančně před stavnm soudem (čl. 65 odst. 2 stavy).

62. Dle nzoru stavnho soudu nezpůsobuje protistavnost napadenho zkona (resp. jeho ustanoven 21) ani fakt, že jednoinstančn model krnho řzen byl zaveden pot, kdy již po určitou dobu existoval model dvouinstančn. Tuto změnu nelze vnmat - jak čin navrhovatel - jako stavně zapovězen snžen standardu procesn ochrany zkladnch prv [nlez Pl. S 36/01 ze dne 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)]. Nelze jednoduše prohlsit, že jde o snžen standardu procesn ochrany zkladnch prv, neboť byla provedena reforma celho modelu spočvajc mj. ve sjednocen krnch řzen či změně obsazen krnch sentů; zaveden jednoinstančnho řzen bylo vyvženo tm, že všechna řzen jsou nyn před Nejvyššm sprvnm soudem, kter by měl - jako vrcholn soudn instance - poskytovat dostatečn zruky spravedlivho procesu.

Obiter dictum

nlezu Pl. S 36/01 obecně nezapovd změnu pravidel pro veden řzen (přirozeně pokud nově zavděn pravidla sama o sobě nejsou protistavn), nbrž je nutn je vykldat s přihldnutm k okolnostem tehdy projednvan věci.

63. Nelze s navrhovatelem souhlasit ani potud, pokud tvrd, že neexistovaly legitimn důvody pro zaveden stvajcho modelu krnch řzen. Clem novel v tto oblasti provedench zkonem č. 314/2008 Sb. nebylo jen zrychlen řzen, nbrž i jeho sjednocen či zaveden „mimojustičnho“ prvku, jehož přtomnost posiluje důvěru veřejnosti v rozhodovn v krnch věcech [srov. Korbel, F. Snahy o optimalizace sprvy soudnictv a jejich průmět do legislativy. in: Kysela, J. (ed.) Hledn optimlnho modelu sprvy soudnictv pro Českou republiku. Kancelř Sentu, Praha, 2008, str. 36]. Těmto požadavkům stvajc model, ve jehož rmci je krnm soudem Nejvyšš sprvn soud, vyhovuje a nemožnost odvoln proti jeho rozhodnut je toliko logickm důsledkem jeho postaven v systmu soudnictv.

64. Ani dalš argument navrhovatele, podle něhož nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 16/99 (viz vše) obecně kritizuje jednoinstančnost řzen, nen možno akceptovat. stavn soud v tomto nlezu kritizoval zejmna absenci sjednocovacho mechanismu a (jako důsledek toho) existenci „regionlnch prvnch řdů“. Tyto zvěry nelze ztotožňovat s obecnou kritikou jednoinstančnosti a nen tudž přpadn vztahovat je na projednvanou věc; v n - a nejen v n - totiž s ohledem na fakt, že řzen se vede před jedinm soudem s celosttn působnost, je naopak riziko judikatornch rozkolů vrazně menš.

65. Ačkoliv z navrhovatelem dodan analzy vyplv, že v evropskch zemch je možnost odvoln proti rozhodnut v krnm řzen se soudci spše pravidlem, nen možn přehldnout, že se jednoinstančn model vyskytuje např. v Nizozem, Německu či Rakousku (byť u poslze zmněnch pouze ve vztahu k některm soudcům), dle např. na Kypru, kde takov krn pravomoc nlež soudcovsk samosprvě [srov. Fencl, V., Klma, K. stavn otzka nezvislosti soudn moci (komparativn pohled tzv. soudcovskch rad) in: Kysela, J. (ed.) Hledn optimlnho modelu sprvy soudnictv pro Českou republiku. Kancelř Sentu, Praha, 2008, str. 84]; navc nelze komparativn argumentaci považovat za bezvjimečně konkluzivn, nbrž pouze za podpůrnou metodu vkladu stavnho pořdku.

66. Pokud se tče navrhovatelem citovanho „soft law“, ustanoven čl. 5.1 Evropsk charty o statutu soudců vskutku zaručuje prvo na odvoln proti rozhodnut orgnu vkonn moci, tribunlu, či jinho orgnu, ovšem např. doporučen Vboru Ministrů ze dne 13. 10. 1994, č. 94, přijat na 516. schůzi, pod principem VI., odst. 3 uvd, že v krnm řzen by měl rozhodovat orgn soudnho typu či speciln orgn, jehož rozhodnut by mělo bt soudně přezkoumateln s tm, že přezkum nadřzenm soudnm orgnem nen nutn tam, kde přmo v prvnm stupni rozhoduje vysoce postaven (zpravidla tedy nejvyšš) soud. Evropsk charta o statutu soudců pak stran prva na odvoln v přpadě, v němž v prvnm stupni rozhoduje Nejvyšš soud, mlč. Jednoznačn shoda tedy v „soft law“ Rady Evropy stran tto problematiky nepanuje. Bez ohledu na vklad těchto instrumentů však stavn soud uvd, že i v opačnm přpadě by mohly citovan dokumenty sloužit pouze jako podpůrn argument při vkladu stavnho pořdku.

VIII.

Shrnut

67. stavn soud tedy shrnuje, že prvn prava, jež krně obviněnmu neumožňuje podat odvoln proti rozhodnut krnho sentu nen protistavn; obecn prvo na odvoln nen v stavnm pořdku zakotveno.

68. Na krn řzen podle zkona č. 7/2002 Sb. nen aplikovateln ustanoven čl. 2 odst. 1 Dodatkovho protokolu č. 7 k mluvě; tato řzen nen ve světle kritri stanovench Evropskm soudem možno kvalifikovat jako řzen o trestnm obviněn. Jde totiž o řzen disciplinrn jak z hlediska systematiky prvnho řdu, tak z hlediska jejich povahy. Rovněž charakter hrozcch sankc je vlastn řzen disciplinrnmu.

69. Prvo na odvoln v těchto řzench nelze dovodit ani ze skutečnosti, že možnost podat odvoln proti soudnmu rozhodnut je v rmci českho prvnho řdu pravidlem. Krn řzen se soudci obecnch soudů, sttnmi zstupci a soudnmi exekutory je totiž řzenm zcela specifickm, jež je vedeno před zvlštnm sentem Nejvyššho sprvnho soudu a jež nen možn z hlediska jeho povahy srovnvat s běžnm občanskoprvnm či trestnm řzenm.

70. Změna modelu řzen o krn odpovědnosti soudců obecnch soudů navc sledovala legitimn cl, jmž bylo nejen zrychlen řzen, nbrž i jeho sjednocen a zaveden „mimojustičnho“ prvku, jehož přtomnost posiluje důvěru veřejnosti v rozhodovn v krnch věcech.

IX.

Zvěr

71. stavn soud konstatuje, že nebyly shledny důvody pro vyhověn nvrhu Nejvyššho sprvnho soudu na zrušen ustanoven 21 napadenho zkona, a proto byl nvrh v tto čsti zamtnut ( 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu); ve zbylm rozsahu byl pak nvrh odmtnut jako podan osobou zjevně k tomu neoprvněnou [ 43 odst. 1 psm. c) ve spojen s ustanovenm 43 odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu].

Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jiří Nykodým a Michaela Židlická.

Načítávám znění...
MENU
Hore