Ve věci návrhu na zrušení § 3a zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů 327/2005 účinný od 29.08.2005
| Schválené: | 28.06.2005 |
| Účinnost od: | 29.08.2005 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | VNITROZEMSKÁ VODNÍ DOPRAVA. PLAVBA. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2005 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Františka Duchoně, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení § 3a zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ustanovení § 3a zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
I.
Dne 5. 5. 2004 byl stavnmu soudu doručen nvrh 18 sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky (dle jen "navrhovatel") na zrušen 3a zkona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemsk plavbě, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o vnitrozemsk plavbě") pro jeho rozpor s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 a 3 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), čl. 11, 35 a 36 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, jakož i s obsahem mluvy o ochraně evropskch planě rostoucch rostlin, volně žijcch živočichů a přrodnch stanovišť, oznmen pod č. 107/2001 Sb. m. s. (dle jen "Bernsk mluva").
Navrhovatel uvděj, že přijetm tohoto zkonnho ustanoven překročil Parlament Česk republiky sv postaven zkonodrce, ustanoven nem normativn povahu a nem ani nvaznost na jinou normativn čst zkona. Jedn se o předběžn vkladov rozhodnut o budouc otzce v individuln věci. Tm, že Parlament rozhodl, že konkrtn vodn cesta je ve veřejnm zjmu, aplikoval neurčit prvn pojem na konkrtn přpad, což však přsluš zsadně sprvnmu orgnu, eventulně nsledně soudu, a došlo tak k porušen principu dělby moci. Parlament totiž nen oprvněn jakkoliv do moci vkonn zasahovat, napadenm zkonnm ustanovenm Parlament odebral prvo sprvnm orgnům rozhodnout, co je veřejnm zjmem a z jakho důvodu.
Napadenm ustanovenm došlo podle nzoru navrhovatelů rovněž k porušen prva na soudn přezkum, neboť jm bylo znemožněno přezkoumat v systmu sprvnho soudnictv, zda sprvn orgn sprvně aplikoval neurčit prvn pojem veřejnho zjmu na konkrtn situaci. Tato otzka již totiž byla vyřešena zkonodrcem, přičemž obecn soudy přezkoumvaj rozhodnut orgnů veřejn moci z pohledu zkonnosti. Navrhovatel u shora uvedench nmitek odkazuj na nlezy stavnho soudu sp. zn. Pl. S 1/2000 a sp. zn. Pl. S 40/02.
Rozpor napadenho ustanoven s Bernskou mluvou spatřuj navrhovatel v tom, že součst rozvoje a modernizace vodn cesty m bt vybudovn Vodnho dla Prostředn Žleb a Mal Březno a Nov plavebn stupeň Přelouč, kde se vyskytuj živočišn druhy chrněn touto mluvou, jež by byly vybudovnm těchto vodnch děl dotčeny. Ohroženmi živočišnmi druhy, chrněnmi Bernskou mluvou, jsou v danm přpadě vydra řčn, ledňček řčn, orel mořsk, orlovec řčn, čp čern, pisk obecn, morčk bl, kulk řčn, bobr evropsk, losos obecn, modrsek bahenn, modrsek očkovan, pchnk hněd, kuňka obecn, ropucha zelen, rosnička zelen, skokan ostronos, skokan zelen, skokan skřehotav, skokan hněd a ještěrka obecn.
Napaden ustanoven přitom vyjm stanovenou vodn cestu z ochrany stanoven Bernskou mluvou. Jakkoliv tato mluva umožňuje určit vjimky z ochrany živočichů a rostlin, uveden vynět rozhodně mezi tyto povolen vjimky nepatř.
Navrhovatel rovněž uvděj, že z parlamentn rozpravy vyplv, že clem napaden pravy je upřednostnit vstavbu vodn cesty před vlastnickm prvem a prvem na ochranu životnho prostřed, obejt přpadn neudělen vjimky z ochrany životnho prostřed a chrnit rejdaře, loďaře a stavaře před těmi, kteř by chtěli stavbm zabrnit. Zkladn prvo na životn prostřed přitom stoj na vrazně vyšš rovni než blže nedefinovan veřejn zjem. V tto souvislosti navrhovatel odkazuj na zvěry nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 35/93.[Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 1, nlez č. 7; vyhlšen pod č. 49/1994 Sb.].
K otzce ochrany vlastnickho prva navrhovatel odkazuj na rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva v přpadu Sporrong a Lonnrth v. Švdsko (1982), ve kterm soud konstatoval, že konflikt veřejnch zjmů s ochranou vlastnickho prva mus bt řešen v souladu s principem "fair balance". Tato možnost vyvažovn je ale napadenm ustanovenm apriori vyloučena a řešena v neprospěch vlastnickho prva.
II.
stavn soud si podle ustanoven 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu") vyždal vyjdřen k podanmu nvrhu od Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky, jako častnků řzen.
Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky PhDr. Lubomr Zaorlek ve svm vyjdřen k nvrhu uvedl, že čelem ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě bylo umožnit plynulejš vstavbu vodn cesty v těch secch Labe a Vltavy, kter jsou rozhodujc pro podnikn v oblasti vnitrozemsk plavby. Tato prava nezasahuje do již probhajcch sprvnch řzen, ale tk se pouze pravy do budoucna, rovněž nezasahuje do pravomoc exekutivy, kter v jednotlivch sprvnch řzench posuzuje věc samostatně s tm, že proces sprvnho uvžen zlež jen na n. Předseda Poslaneck sněmovny konstatoval, že zkon byl schvlen po řdně provedenm normotvornm procesu, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen. Za tohoto stavu věci předseda Poslaneck sněmovny vyjdřil stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a našm prvnm řdem. Je ovšem na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem na zrušen ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě posoudil stavnost uvedenho ustanoven a vydal přslušn rozhodnut.
Tehdejš předseda Sentu Parlamentu Česk republiky doc. JUDr. Petr Pithart ve svm vyjdřen k nvrhu uvedl, že Sent se při projednvn napaden novely neztotožnil s původně navrženm vyloučenm zkazů stanovench podle zkona o ochraně přrody a krajiny, v čemž spatřoval nepřpustn zasahovn moci zkonodrn do moci vkonn. Proto schvlil vypuštěn předmětn čsti nvrhu, s čmž se nsledně ztotožnila i Poslaneck sněmovna. Ve věci napadenho ustanoven však Sent většinově neshledal takov porušen stavnch principů, kter by mělo vst k jeho neschvlen. Napaden ustanoven nerozhoduje o preferenci určit činnosti před druhou, tj., konkrtně nepreferuje rozvoj a modernizaci vodn cesty před ochranou zvlšť chrněnho zem, ale povyšuje prvn z nich na veřejn zjem. V přslušnch sprvnch řzench tedy budou přslušn orgny povolny posoudit, kter z těchto veřejnch zjmů m prioritu a za jakch podmnek. Ve smyslu 43 zkona č. 114/1992 Sb., o ochraně přrody a krajiny, ve zněn pozdějšch předpisů, vjimky ze zkazů ve zvlště chrněnch zemch mohou bt uděleny jen v přpadě, pokud jin veřejn zjem vrazně převažuje nad zjmem ochrany přrody. Je nicmně otzkou, zda označen rozvoje a modernizace konkrtně vymezen vodn cesty za veřejn zjem nen v rozporu s principem dělby moci. K jejmu zodpovězen je však přslušn stavn soud.
stavn soud si dle vyždal podle 48 odst. 2 a 49 odst. 1 zkona o stavnm soudu vyjdřen Ministerstva dopravy a Ministerstva životnho prostřed.
Ministr dopravy Ing. Milan Šimonovsk ve svm vyjdřen k podanmu nvrhu uvedl, že veřejn zjem rozvoje a modernizace vodn cesty uveden v napadenm ustanoven zkona vyplv z mezinrodnch zvazků Česk republiky, konkrtně z Evropsk dohody o hlavnch vnitrozemskch vodnch cestch mezinrodnho vznamu (AGN), oznmen pod č. 163/1999 Sb. (dle jen "AGN"). Napaden ustanoven se tk vodn cesty mezinrodnho vznamu, jež je do AGN zahrnuta, a je zcela obecn a normativn, neboť postihuje všechny přpady rozvoje a modernizace, ke kterm může dojt na všech vodnch cestch Česk republiky zahnutch dle AGN do vodn magistrly E 20. Toto ustanoven přitom nezasahuje do individulnho rozhodovn sprvnch orgnů v oblasti ochrany přrody a krajiny, neboť orgny ochrany přrody individulně rozhoduj, kdy jin veřejn zjem vrazně převažuje nad zjmem ochrany přrody a krajiny ( 56 zkona č. 114/1992 Sb., o ochraně přrody a krajiny, ve zněn pozdějšch předpisů). Předmětn ustanoven rovněž neporušuje ždn ustanoven Bernsk mluvy ani čl. 35 Listiny, neboť se tk pouze stanoven veřejnho zjmu na rozvoji a modernizaci dan vodn cesty. Z těchto důvodů ministr dopravy navrhnul, aby stavn soud nvrh na zrušen ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě zamtnul.
Ministr životnho prostřed RNDr. Libor Ambrozek k podanmu nvrhu uvedl, že napaden ustanoven upravuje konkrtn věc, což je v rozporu s požadavkem na obecnost zkona. Předmětn vodn cesta lež čstečně v Chrněn krajinn oblasti Labsk pskovce a jedn se o budouc zem NATURA 2000, kter bude vyhlšena podle kritri směrnic Rady 92/43/EHS a 79/409/EHS. Podle nzoru ministra životnho prostřed nelze paušlně stanovit, že rozvoj a modernizace vodn cesty je vždy důvodem pro udělen vjimky a takov prava je v rozporu s citovanmi směrnicemi. Ve věci Bernsk mluvy vyjdřil ministr životnho prostřed pochybnosti, zda tato mluva patř mezi mezinrodn smlouvy ve smyslu čl. 10 stavy, neboť nebyla ratifikovna Parlamentem Česk republiky. Přesto však byla platně sjednna a orgny Česk republiky j jsou vzny. Vjimku z povinnost uvedench v Bernsk mluvě lze povolit jen individulnm prvnm aktem, a nikoliv paušlně zkonem. Ministr životnho prostřed proto vyjdřil s nvrhem skupiny sentorů na zrušen napadenho ustanoven souhlas.
III.
častnci řzen byli poždni o sdělen, zda souhlas podle ustanoven 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu s upuštěnm od stnho jednn, přičemž v přpise byli upozorněni na skutečnost, že pokud se ve stanoven lhůtě nevyjdř, bude jeho souhlas ve smyslu 101 odst. 4 občanskho soudnho řdu předpokldn. Prvn zstupkyně navrhovatelů i předseda Sentu Parlamentu Česk republiky souhlas s upuštěnm od stnho jednn vyjdřili, Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky sv vyjdřen k ždosti nezaslala.
IV.
stavn soud v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zkoumal, zda zkon, jehož ustanoven je posuzovno z hlediska stavnosti, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Ze sněmovnch tisků a těsnopiseckch zprv, jakož i z vyjdřen častnků řzen stavn soud zjistil, že Poslaneck sněmovna schvlila vldn nvrh novely zkona o vnitrozemsk plavbě včetně nově vloženho ustanoven 3a podle sněmovnho tisku č. 343/0 na sv 23. schůzi dne 12. 12. 2003 potřebnou většinou hlasů poslanců, když při kvoru 70 poslanců pro přijet nvrhu hlasovalo 82 a proti přijet nvrhu bylo 25 poslanců. Nvrh zkona byl postoupen Sentu, kter jej projednal dne 21. 1. 2004 na sv 13. schůzi a usnesenm č. 338 vrtil Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy (při kvoru 28 sentorů hlasovalo pro vrcen nvrhu Poslaneck sněmovně 37 sentorů, proti hlasovalo 7 sentorů).
Poslaneck sněmovna vrcen nvrh zkona znovu projednala jako sněmovn tisk č. 343/5 a č. 343/6 a hlasovala o něm na sv 27. schůzi dne 20. 2 2004. Při kvoru 94 poslanců pro přijet nvrhu zkona ve zněn schvlenm Sentem hlasovalo 140 poslanců a proti přijet nvrhu 7 poslanců. Pot byla novela zkona o vnitrozemsk plavbě podepsna stavnmi činiteli a řdně vyhlšena ve Sbrce zkonů v čstce 39 pod č. 118/2004 Sb.; činnosti nabyla dnem vstupu smlouvy o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii v platnost (tj. dne 1. května 2004). Novela zkona o vnitrozemsk plavbě tak byla přijata stavně předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence při dodržen pravidel stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy.
stavn soud konstatuje, že nvrh splňuje všechny nležitosti stanoven zkonem o stavnm soudu a nic nebrn jeho projednn plnem stavnho soudu.
V.
Pro plnost je třeba uvst, že napaden ustanoven bylo do vldnho nvrhu novely zkona vloženo pozměňovacm nvrhem obsaženm v usnesen hospodřskho vboru Poslaneck sněmovny č. 155 z jeho 23. schůze, uskutečněn dne 3. 12. 2003. V nvrhu zkona schvlenm Poslaneckou sněmovnou dne 12. 12. 2003 (sněmovn tisk č. 343/4) znělo ustanoven 3a takto:
" 3a
Rozvoj a modernizace vodn cesty vymezen vodnm tokem Labe od řčnho km 129,1 (Pardubice), na sttn hranici se Spolkovou republikou Německo a vodnm tokem Vltava od řčnho km 91,5 (Třebenice) včetně plavebnho kanlu Vraňany - Hořn po soutok s vodnm tokem Labe včetně vstn čsti vodnho toku Berounky po přstav Radotn, je ve veřejnm zjmu. Pokud tato vodn cesta lež ve zvlště chrněnm zem, na činnosti souvisejc s jejm rozvojem a modernizac se zkazy stanoven podle zvlštnho prvnho předpisu1a) nevztahuj.
1a) Zkon č. 114/1992 Sb., o ochraně přrody a krajiny, ve zněn pozdějšch předpisů."
Pozměňovac nvrh, kter Sent schvlil dne 21. 1. 2004, požadoval vypustit v ustanoven 3a větu druhou, včetně poznmky pod čarou č. 1a). Jak již bylo shora uvedeno, Poslaneck sněmovna tento sentn nvrh přijala.
Napaden ustanoven v platnm zněn obsahuje tento text:
" 3a
Rozvoj a modernizace vodn cesty vymezen vodnm tokem Labe od řčnho km 129,1 (Pardubice), na sttn hranici se Spolkovou republikou Německo a vodnm tokem Vltava od řčnho km 91,5 (Třebenice) včetně plavebnho kanlu Vraňany - Hořn po soutok s vodnm tokem Labe včetně vstn čsti vodnho toku Berounky po přstav Radotn, je ve veřejnm zjmu."
VI.
stavn soud posoudil předložen nvrh na zrušen ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě a shledv, že tento nvrh je důvodn. Napaden ustanoven je protistavn, protože jm došlo k porušen principu dělby moci zakotvenho v čl. 2 odst. 1 stavy. Tm, že Parlament v zkoně označil rozvoj a modernizaci konkrtn vodn cesty za veřejn zjem, nedodržel požadavek obecnosti prvnho předpisu, aplikoval neurčit prvn pojem v konkrtnm přpadě, a zashl tak do pravomoci svěřen moci vkonn.
stavn soud se v řadě svch rozhodnut opakovaně vyjdřil k požadavku obecnosti prvnho předpisu. V nlezu sp. zn. Pl. 55/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 22, nlez č. 62; vyhlšen pod č. 241/2001 Sb.) konstatoval nsledujc:
K zkladnm principům materilnho prvnho sttu nlež maxima všeobecnosti prvn regulace (požadavek obecnosti zkona, resp. obecnosti prvnch předpisů). Všeobecnost obsahu je idelnm, typickm a podstatnm znakem zkona (resp. i prvnho předpisu vůbec), a to ve vztahu k soudnm rozsudkům, vldnm a sprvnm aktům. Smyslem rozdělen sttn moci na moc zkonodrnou, vkonnou a soudn je svěřen všeobecn a prvotn mocensk regulace sttu zkonodrstv, odvozen všeobecn mocensk regulace a rozhodovn o individulnch přpadech sprvě a vlučně jenom rozhodovn o individulnch přpadech soudnictv. Z uvedenho vymezen definičnho znaku pojmu zkona (resp. prvnho předpisu) se pak odvj pojem zkona (prvnho předpisu) v materilnm smyslu, od něhož nutno odlišovat zkony (prvn předpisy) ve smyslu formlnm. Jsou-li zkony ve smyslu formlnm akty zkonodrnho orgnu, ktermi tento "povoluje, popřpadě schvaluje určit konkrtn opatřen vkonnch orgnů (sttn rozpočet, sttn smlouvy apod.)", přičemž "tradičn nauka se domnv, že zkonn orgn v takovch přpadech vydv - ve formě zkonů - sprvn akty" (F. Weyr, Československ stavn prvo, Praha 1937, s. 37), podzkonnmi prvnmi předpisy ve smyslu formlnm (a nikoli materilnm) jsou pak prvn předpisy vydvan vldou, ministerstvy a jinmi sprvnmi orgny, jež stanovuj prvn postaven přesně individualizovanch (označench) subjektů. Jakkoli jsou svou formou pramenem prva (prvnm předpisem), svm obsahem jsou tudž aplikac prva.
Argumenty pro obecnost prvnho předpisu analyzoval stavn soud v nlezu sp. zn. Pl. 12/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 29, nlez č. 20; vyhlšen pod č. 83/2003 Sb.), ve kterm mj. uvedl:
V předmětn věci nutno ale tato hlediska vzthnout na posouzen zkona, jenž upravuje jedinečn přpad, kter tudž vybočuje i z jednoho ze zkladnch materilnch znaků pojmu zkon, jmž je obecnost. Připomeňme, že požadavek všeobecnosti zkona je důležitou součst principu panstv zkona, a tm rovněž prvnho sttu. ... Zvlštnm argumentem proti zkonům tkajcm se jedinečnch přpadů je princip dělby moci, čili odčleněn zkonodrn, vkonn a soudn moci v demokratickm prvnm sttě... Čl. I oddl 9 stavy USA v tto souvislosti stanovil: "Nesm bt vydn ždn zkon, jehož obsahem by byl soudn rozsudek."
Ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě stanov, že rozvoj a modernizace konkrtně vymezen vodn cesty je ve veřejnm zjmu. Nepochybně tedy upravuje jedinečn přpad, a schz mu tak podstatn materiln znak prvn normy, jmž je obecnost. Materilně se proto nejedn o prvn předpis, ale napaden ustanoven je de facto individulnm prvnm aktem (srov. V. Knapp, Teorie prva, Praha, 1995, str. 149-150). stavnmu soudu nlež posoudit, zda tato skutečnost zakld protistavnost napadenho ustanoven.
Jelikož napaden ustanoven bylo do nvrhu novely zkona vloženo pozměňovacm nvrhem až v průběhu projednn nvrhu Poslaneckou sněmovnou, neexistuje k němu důvodov zprva a jeho konkrtn čel a cl lze pouze odhadovat. Je nicmně zjevn, že napaden ustanoven sleduje ulehčen rozvoje a modernizace konkrtně vymezen vodn cesty. Prokzn veřejnho zjmu je přitom nezbytn v přpadě vyvlastněn či nucenho omezen vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a na ně navazujcho ustanoven 108 zkona č. 50/1976 Sb., o zemnm plnovn a stavebnm řdu (stavebn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů. S ohledem na původn zněn napadenho ustanoven je rovněž dle vhodn citovat ustanoven 43 zkona č. 114/1992 Sb., o ochraně přrody a krajiny, ve zněn pozdějšch předpisů: "Vjimky ze zkazu ve zvlště chrněnch zemch podle 16, 26, 29, 34, 35 odst. 2, 36 odst. 2, 45h a 45i v přpadech, kdy veřejn zjem vrazně převažuje nad zjmem ochrany přrody, povoluje v každm jednotlivm přpadě svm rozhodnutm vlda".
Napaden ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě tedy vylučuje, aby sprvn orgn ve sprvnm řzen zjišťoval veřejn zjem na rozvoji a modernizaci předmětn vodn cesty, neboť ten je již určen samotnm zkonem. Takovto řešen, tj. deklarovn veřejnho zjmu v konkrtně určen věci zkonem, pokld stavn soud za protistavn.
Otzkou veřejnho zjmu se stavn soud zabval např. v nlezu sp. zn. I. S 198/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 23), ve kterm mj. uvedl:
Nelze totiž přehldnout, že ne každ kolektivn zjem lze označit za veřejn zjem společnosti na zachovn neoprvněn stavby. V tto souvislosti je možno dovodit, že pojem "veřejn zjem" je třeba chpat jako takov zjem, kter by bylo možno označit za obecn či obecně prospěšn zjem. Otzkou obecnho zjmu se zabv např. F. A. Hayek v publikaci "Prvo, zkonodrstv a svoboda", II. dl, (vydala ACADEMIA Praha, 1991), na straně 14. Autor uvd, že "často se mylně naznačuje, že všechny kolektivn zjmy jsou obecnmi zjmy společnosti; avšak v mnoha přpadech může bt uspokojovn kolektivnch zjmů jistch skupin s obecnmi zjmy společnosti v naprostm rozporu. Cel dějiny vvoje demokratickch instituc jsou dějinami boje za to, aby se jednotlivm skupinm zabrnilo ve zneužit vldy ve prospěch kolektivnch zjmů těchto skupin." Je proto nutn, aby k omezen vlastnickch prv dochzelo jen po pečlivm zvžen zkladn podmnky, zda je omezen nutn ve veřejnm zjmu.
Veřejn zjem v konkrtn věci je zjišťovn v průběhu sprvnho řzen na zkladě poměřovn nejrůznějšch partikulrnch zjmů, po zvžen všech rozporů a připomnek. Z odůvodněn rozhodnut, jehož střednm bodem je otzka existence veřejnho zjmu, pak mus zřetelně vyplynout, proč veřejn zjem převžil nad řadou soukromch, partikulrnch zjmů. Veřejn zjem je třeba nalzt v procesu rozhodovn o určit otzce (typicky např. o vyvlastňovn) a nelze jej v konkrtn věci a priori stanovit. Z těchto důvodů je zjišťovn veřejnho zjmu v konkrtnm přpadě typicky pravomoc moci vkonn, a nikoliv zkonodrn.
Z napadenho ustanoven zkona nelze zjistit, z jakch důvodů zkonodrce přiznal rozvoji a modernizaci konkrtně vymezen vodn cesty status veřejnho zjmu, zda zjišťoval přpadn protichůdn zjmy a jak se s jejich existenc vyrovnal. Je ostatně zřejm, že tyto okolnosti ani zjistit nelze, neboť zkonodrn proces nen vybaven prostředky pro posuzovn individulnch přpadů se všemi jejich souvislostmi a důsledky.
Vztahem mezi moc vkonnou a zkonodrnou se zabval stavn soud v nlezu sp. zn. Pl. 1/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 18, nlez č. 51; vyhlšen pod č. 107/2000 Sb.), ve kterm uvedl:
"Tento systm (pozn. nrodnch vborů) byl nahrazen prvnm sttem, založenm na dělbě sttnch moc: zkonodrn, vkonn a soudn, v němž Parlament Česk republiky, tvořen Poslaneckou sněmovnou a Sentem, m jen moc zkonodrnou, a jakoukoli vkonnou, přp. soudn pravomoc postrd. Jedin vkonn pravomoc Poslaneck sněmovny spočv v možnosti disciplinrně sthat sv členy a rozhodovat o souhlasu s jejich trestnm sthnm; dle ještě vykonv nezkonodrn funkce, spočvajc v možnosti zřdit vyšetřovac komisi pro vyšetřovn věc veřejnho zjmu a možnosti interpelovat vldu a jej členy. Nesm tedy Poslaneck sněmovna jakkoli do moci vkonn a do samosprvy zasahovat, s vjimkou podnětu, resp. doporučen apod."
Napadenm ustanovenm došlo nejen k zsahu moci zkonodrn do moci vkonn, ale bylo jm omezeno rovněž prvo na soudn přezkum. Přpadn sprvn rozhodnut (např. o vyvlastněn), učiněn v souvislosti s vstavbou a modernizac předmětn vodn cesty, budou sice přezkoumateln soudem v rmci sprvnho soudnictv, ale z tohoto přezkumu bude vyloučena otzka existence veřejnho zjmu, neboť ten je již stanoven zkonem, kterm jsou obecn soudy podle člnku 95 odst. 1 stavy vzny. V přpadě neexistence napadenho ustanoven by obecn soudy mohly přezkoumvat, zda sprvn orgny při aplikaci neurčitho prvnho pojmu "veřejn zjem" v konkrtn situaci nepřekročily zkonem stanoven meze sprvnho uvžen (srov. 78 odst. 1 soudnho řdu sprvnho); to však napaden prvn prava de facto vylučuje.
Otzkou vyloučen soudnho přezkumu v přpadě individuln prvn regulace se zabval stavn soud v nlezu sp. zn. Pl. S 40/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 30, nlez č. 88; vyhlšen pod č. 199/2003 Sb.), ve kterm mj. uvedl:
"Individuln regulaci obsaženou v prvnm předpisu zbavujc adresty možnosti soudnho přezkumu naplněn obecnch podmnek normativn pravy u konkrtnho subjektu, jž schz transparentn a akceptovateln odůvodněn ve vztahu k možnosti regulace obecn, nutno tudž považovat za rozpornou s principem prvnho sttu (čl. 1 stavy), jemuž je imanentn dělba moci a soudn ochrana prvům (čl. 81 a 90 stavy).".
Přestože napadenm ustanovenm nen soudn přezkum zcela vyloučen, je jeho omezen natolik zvažn, že zvěry vysloven v citovanm nlezu plně dopadaj i na posuzovan přpad.
Vzhledem k vše uvedenm argumentům m stavn soud za to, že napaden ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě je neslučiteln s principy prvnho sttu, zejmna s principem dělby moci, a je v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a čl. 90 stavy a rovněž čl. 36 Listiny. Z pohledu naznačench stavnch kautel jev se proto nvrh na zrušen ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě důvodnm.
Proto stavn soud ustanoven 3a zkona o vnitrozemsk plavbě podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu zrušil.
S ohledem na tyto důvody, kter vedly ke zrušen napadenho ustanoven zkona, se stavn soud již blže nezabval dalšmi nmitkami ve vztahu k porušen Bernsk mluvy, kter nvrh obsahoval.
Projednvan prvn problematika i všechny skutkov okolnosti přpadu byly dostatečně zřejmy z listinnch podkladů. Protože se od stnho jednn nedalo očekvat dalš objasněn věci, stavn soud od něj se souhlasem častnků upustil podle 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.