Ve věci návrhů na zrušení některých ustanovení zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 322/2001 účinný od 07.09.2001
| Schválené: | 12.07.2001 |
| Účinnost od: | 07.09.2001 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | OCHRANA UTAJOVANÝCH SKUTEČNOSTÍ. STÁTNÍ, HOSPODÁŘSKÉ a SLUŽEBNÍ TAJEMSTVÍ., Národní bezpečnostní úřad. Bezpečnostní prověrky. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 12. července 2001 v plénu o návrzích Mgr. J. T. a JUDr. V. R. na zrušení některých ustanovení zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 363/2000 Sb. a zákona č. 60/2001 Sb., takto:
Dnem 30. 6. 2002 se v zákoně č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje ustanovení § 23 odst. 2 ve slově "zejména", ustanovení třetí věty § 36 odst. 3 a ustanovení § 73 odst. 2.
Návrh na zrušení věty první ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.
Odůvodněn
I.
Rozhodnutm z 24. 11. 1999 č. j. 780/1999-BIS-1 ředitel Bezpečnostn informačn služby (dle jen "BIS") přezkoumal rozhodnut nměstka - bezpečnostnho ředitele BIS ze 4. 11. 1999 č. j. 242-13/1999-BIS-37, jmž stěžovateli Mgr. J. T. nebylo podle 36 odst. 3 zkona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, vydno osvědčen ke styku s utajovanmi skutečnostmi, a shledal, že napaden rozhodnut bylo důvodn a v souladu se zkonem. Proto stžnost proti němu zamtl.
II.
Stěžovatel Mgr. J. T. v stavn stžnosti předevšm tvrd, že napadenmi rozhodnutmi byl porušen čl. 26 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Tato rozhodnut byla vydna v důsledku v zhlav citovanch ustanoven zkona č. 148/1998 Sb., a proto se stěžovatel domh jejich zrušen, neboť pr slovo "zejmna" uveden v ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. je v rozporu s čl. 26 odst. 2 Listiny a ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. je v rozporu s čl. 4 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a s čl. 36 odst. 2 Listiny.
Stěžovatel uvd, že v důsledku napadench rozhodnut ztratil možnost vykonvat dle sv povoln, kter si svobodně zvolil. Podle ustanoven 17 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. se totiž s utajovanmi skutečnostmi může seznamovat fyzick osoba při splněn uvedench podmnek, z nichž jednu představuje vydn osvědčen. Splněn těchto podmnek je tedy předpokladem pro vkon takovho povoln, kde je nezbytn se seznamovat s utajovanmi skutečnostmi. Mezi podmnkami pro vydn osvědčen [ 18 psm. f) zkona č. 148/1998 Sb.] je i to, že se jedn o osobu bezpečnostně spolehlivou, přičemž za bezpečnostně spolehlivou nen považovna osoba, u nž bylo zjištěno bezpečnostn riziko ( 23 zkona č. 148/1998 Sb.). Odstavec 2 tohoto ustanoven stanov demonstrativn včet bezpečnostnch rizik, kter "umožňuje, aby byl řadem nebo zpravodajskou službou naprosto neomezeně rozšiřovn v podstatě o jakkoliv dalš činnosti či skutečnosti". Přitom stěžovatel považuje za problematickou již formulaci některch bezpečnostnch rizik i pojmu "zjem Česk republiky" pro čely zkona č. 148/1998 Sb. ( 2 odst. 1). Rozhodovn o vydn či nevydn osvědčen je tak současně rozhodovnm o přstupu k vkonu povoln a ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. je v rozporu s čl. 26 odst. 2 Listiny, podle něhož zkon může stanovit podmnky a omezen pro vkon určitch povoln nebo činnost. Napaden ustanoven totiž vslovně předpokld existenci dalšch podmnek, kter nejsou v zkoně vslovně zakotveny.
Ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. vylučuje rozhodnut podle tohoto zkona (s vjimkou rozhodnut o pokutch) ze soudnho přezkumu. V tom spatřuje stěžovatel rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť podle tohoto ustanoven z pravomoci soudu nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod, přičemž prvo na svobodu povoln mezi zkladn prva nesporně patř. Proto je pr napaden ustanoven rovněž v rozporu s čl. 4 stavy, podle něhož jsou zkladn prva a svobody pod ochranou soudn moci.
Ze všech uvedench důvodů stěžovatel Mgr. J. T. navrhuje zrušit v zhlav uveden rozhodnut, dle zrušit slovo "zejmna" v ustanoven 23 odst. 2 a zrušit ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb.
III.
Oznmenm z 5. 9. 2000 č. j. 896/2000-NB/PFO-1 ředitel Nrodnho bezpečnostnho řadu (dle jen "NB") stěžovateli JUDr. V. R. sdělil, že v souladu s ustanovenm 36 odst. 3 zkona č. 148/1998 Sb. byla k jeho osobě provedena bezpečnostn prověrka III. stupně, kterou bylo ověřeno, že nesplňuje podmnky pro vydn osvědčen podle 18 zkona č. 148/1998 Sb. V zvěru tohoto oznmen byl stěžovatel poučen o tom, že "proti tomuto rozhodnut je ve smyslu ustanoven 75 odst. 1 zkona možn stžnost, kterou je nutno podat do 15 dnů ode dne doručen tohoto oznmen".
Rozhodnutm z 19. 10. 2000 č. j. 896/2000-NB/PFO-1 ředitel NB přezkoumal vše citovan oznmen a zamtl stžnost stěžovatele směřujc proti němu. V odůvodněn tohoto rozhodnut uvedl, že bezpečnostn prověrka byla zahjena dne 22. 6. 1999 a 5. 9. 2000 bylo stěžovateli odeslno oznmen o nesplněn podmnek pro vydn osvědčen. Protože pr průběh a vyhodnocen bezpečnostn prověrky odpovdaj zjištěnmu stavu, podanou stžnost zamtl.
IV.
Stěžovatel JUDr. V. R. v stavn stžnosti předevšm upozorňuje na skutečnost, že obě napaden rozhodnut jsou podepsna ředitelem NB, což považuje za absurdn, neboť oznmen mu sdělovala stejn osoba jako ta, kter rozhodovala o jeho stžnosti jako odvolac orgn. Stěžovatel pr pracuje ve sttn sprvě již od roku 1982 a před vydnm zkona č. 148/1998 Sb. byl po řadu let osobou určenou ke styku se sttnm tajemstvm. Nen si vědom toho, že by se v jeho životě vyskytovala jakkoliv bezpečnostn rizika ve smyslu ustanoven 23 zkona č. 148/1998 Sb. Stěžovatel pracoval ve funkci ředitele odboru mezinrodně-finančnch vztahů Ministerstva financ a z tto funkce byl s činnost ke dni 25. 11. 2000 odvoln prvě vzhledem k nevydn bezpečnostnho osvědčen. Stěžovatel uvd, že kromě toho, že nemůže vykonvat sv dřvějš zaměstnn, je poškozovn i po lidsk strnce, byť nezn důvod, pro kter mu předmětn osvědčen nebylo vydno.
Stěžovatel se domnv, že ustanoven 36 odst. 3 zkona č. 148/1998 Sb., podle něhož NB nem povinnost uvdět důvody nevydn osvědčen, je v rozporu s čl. 36 Listiny. Stěžovateli je tm totiž odnmno prvo na jakoukoliv prvn ochranu, jelikož nev, proč bylo o jeho prvech rozhodnuto negativně. Rozpor s čl. 36 Listiny spatřuje stěžovatel i v ustanoven 73 zkona č. 148/1998 Sb., podle něhož se na rozhodovn podle tohoto zkona nevztahuje sprvn řd a nen možn přezkum soudem. Nevydnm osvědčen bylo dajně porušeno jeho prvo na svobodnou volbu povoln podle čl. 26 odst. 1 Listiny a za tto situace nelze vyloučit ani aplikaci čl. 36 odst. 2 Listiny. Dan postup je pr v rozporu i s čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"). Stěžovatel totiž zastv nzor, že pokud je bezpečnostn prověrka podmnkou vkonu některho povoln, pak je dn prvn nrok toho, komu je odepřeno takovto povoln vykonvat vlučně z důvodu nesplněn podmnky bezpečnostnho osvědčen, aby se seznmil s důvody jeho nevydn. Zroveň mus mt možnost soudnho přezkumu, zda tyto důvody jsou dny, či nikoliv a zda přslušn sttn orgn v jeho věci rozhodoval objektivně a spravedlivě.
Proto stěžovatel JUDr. V. R. navrhuje, aby byla uveden rozhodnut a napaden ustanoven zkona č. 148/1998 Sb. zrušena.
V.
1.
Podle ustanoven 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, může bt spolu s stavn stžnost podn nvrh na zrušen zkona nebo jinho prvnho předpisu anebo jejich jednotlivch ustanoven, jejichž uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, jestliže podle tvrzen stěžovatele jsou v rozporu s stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy, popř. se zkonem, jedn-li se o jin prvn předpis.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel Mgr. J. T. spolu s stavn stžnost podal podle tohoto zkonnho ustanoven i nvrh na zrušen slova "zejmna" v ustanoven 23 odst. 2 a nvrh na zrušen ustanoven 73 odst. 2, že stěžovatel JUDr. V. R. podal nvrh na zrušen třet věty ustanoven 36 odst. 3, na zrušen věty prvn ustanoven 73 odst. 1 a 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. a že podle nzoru stavnho soudu uplatněnm těchto ustanoven nastaly skutečnosti, kter jsou předmětem obou stavnch stžnost, stavn soud podle ustanoven 78 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. usnesenm ze dne 16. 3. 2000 sp. zn. I. S 102/2000 řzen o stavn stžnosti Mgr. J. T. a usnesenm ze dne 10. 1. 2001 sp. zn. I. S 738/2000 řzen o stavn stžnosti JUDr. V. R. přerušil, a to z důvodů blže specifikovanch v citovanch usnesench. Nvrh stěžovatele JUDr. V. R. na zrušen ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. stavn soud usnesenm ze dne 10. 1. 2001 sp. zn. I. S 738/2000 z důvodu překžky litispendence odmtl ( 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.), neboť v tto věci již stavn soud vzhledem k podn nvrhu Mgr. J. T. na zrušen stejnho ustanoven jedn.
2.
BIS ve svm vyjdřen k nvrhu Mgr. J. T. sice uvedla, že tento stěžovatel před podnm stavn stžnosti nevyčerpal všechny procesn prostředky k ochraně svch prv, protože podal stavn stžnost ještě před tm, než bylo rozhodnuto o jeho propuštěn, tato nmitka však nen důvodn. V danm přpadě stavn stžnost nesměřuje proti rozhodnut o propuštěn ze služebnho poměru, nbrž proti rozhodnut o nevydn osvědčen ke styku s utajovanmi skutečnostmi a proti rozhodnut, kterm byla zamtnuta stžnost proti tomuto rozhodnut. Přestože nelze přehldnout, že k rozhodnut o propuštěn stěžovatele ze služebnho poměru přslušnka BIS mohlo fakticky dojt v přčinn souvislosti s vydnm napadench rozhodnut o nevydn osvědčen ke styku s utajovanmi skutečnostmi, je nutno respektovat skutečnost, že se jedn o dvě samostatn řzen. Jestliže stěžovatel Mgr. J. T. podal stavn stžnost proti rozhodnut, kter již nebylo možno napadnout ždnmi procesnmi prostředky k ochraně jeho prv, je tato stavn stžnost podle zkona č. 182/1993 Sb. přpustn a nelze spěšně tvrdit, že stěžovatel všechny procesn prostředky k ochraně svch prv nevyčerpal, jestliže podal stavn stžnost ještě před tm, než bylo ukončeno druh, de iure samostatn, řzen o propuštěn ze služebnho poměru. Proto soudce zpravodaj stavn stžnost Mgr. J. T. z uvedenho důvodu neodmtl [ 43 odst. 1 psm. e) a contrario a 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů].
3.
Oba nvrhy na zrušen citovanch ustanoven zkona č. 148/1998 Sb. byly postoupeny plnu stavnho soudu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy. Protože se však oba nvrhy tkaj stejnho zkona, a tedy spolu věcně souvisej, shledal stavn soud, že v zjmu hospodrnosti řzen je dn důvod ke spojen obou věc podle 112 odst. 1 občanskho soudnho řdu (dle jen "o. s. ř. ") ve spojen s 63 zkona č. 182/1993 Sb. Proto usnesenm ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. Pl. S 11/2000, Pl. S 3/01 obě věci spojil ke společnmu řzen a rozhodl, že toto společn řzen bude nadle vedeno pod sp. zn. Pl. S 11/2000.
VI.
K nvrhu na zrušen citovanch ustanoven se vyjdřili častnci řzen, jimiž jsou podle 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, Poslaneck sněmovna a Sent Parlamentu Česk republiky.
Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen k nvrhu Mgr. J. T. uvedla, že volbou demonstrativnho včtu možnch bezpečnostnch rizik se zkonodrce vypořdal s nelehkm kolem zobecnit možn formy činnost, kter jsou bezpečnostně rizikov, "aby nebyly přliš kazuistick a na druh straně přliš obecn a neurčit". Jejich interpretace nlež přslušnm orgnům sttn sprvy. Lze pr připustit pochybnosti, že tyto možnosti interpretace jsou přliš širok, a proto tak již vznikl vldn a poslaneck nvrh novely zkona č. 148/1998 Sb., kter mimo jin modifikuje i ustanoven 23. Ohledně ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. však Poslaneck sněmovna s nvrhem nesouhlas, neboť soudn přezkum v těchto věcech nen možn, protože by "naboural celkov smysl a koncepci zkona v situaci, když by věc tvořc utajovanou skutečnost, podlhajc specilnmu režimu zachzen, byla předmětem soudnho jednn". Podle důvodov zprvy k tomuto zkonu se ustanoven sprvnho řdu vztahuj pouze na řzen o pokutch, včetně možnosti soudnho přezkumu. U ostatnch opatřen a konů se sprvn řd a soudn přezkum vylučuj s ohledem na skutečnost, že na seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi nen prvn nrok, a se zřetelem na bezpečnost sttu.
K nvrhu JUDr. V. R. na zrušen třet věty ustanoven 36 odst. 3 a ustanoven 73 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. Poslaneck sněmovna uvedla, že tvrzen rozpor s čl. 26 odst. 1 Listiny nen dn, protože podle odstavce 2 thož člnku zkon může stanovit podmnky a omezen pro vkon určitch povoln nebo činnost. Protože pr v danm přpadě nebylo porušeno prvo navrhovatele JUDr. V. R. na volbu povoln, "nelze aplikovat zkaz vyloučen přezkoumvn rozhodnut, tkajcho se zkladnch prv a svobod podle Listiny". Skutečnost, že sprvn řd a soudn přezkum se vztahuj toliko na řzen o pokutch, a nikoliv na ostatn opatřen a kony, je dajně dna tm, že na seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi nen prvn nrok, a tak s ohledem na bezpečnost sttu.
Zkon č. 148/1998 Sb. byl schvlen potřebnou většinou poslanců zkonodrnho sboru, zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů.
Zvěrem Poslaneck sněmovna uvd, že je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem na zrušen citovanch ustanoven posoudil jejich stavnost a vydal o tom přslušn rozhodnut.
Sent ve svm vyjdřen k nvrhu Mgr. J. T. konstatoval, že se předmětnm zkonem zabval na sv 4. schůzi I. volebnho obdob dne 11. 6. 1998, když vlda projevila zjem na jeho rychlm přijet z důvodu splněn nezbytn podmnky pro realizaci vměny utajovanch skutečnost s partnery z NATO a EU. Na podporu přijet tohoto zkona zstupce vldy v Sentu uvedl, že "cena tohoto zkona je vyšš než jeho dlč nedostatky". Konstrukce předmětnho zkona ve věcech prověřovn a osvědčovn bezpečnostn spolehlivosti osob je pr programově založena na principu, že pochybnost svědč v neprospěch kladnho prověřen osoby, a důvodnost rozhodnut v danch věcech včetně postupu, kterm se k nim dospv, jsou utajeny. Seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi ani vkon funkce ve sttn službě s tm spojovan dajně nejsou prvem osoby či specilně prvem na svobodnou volbu povoln. K demonstrativnmu včtu bezpečnostnch rizik podle ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. Sent uvedl, že každ dalš nebezpečn skutečnost zkonem přmo nepojmenovan nemůže bt uznna za riziko jen na zkladě "nhody či libovůle", jelikož jej aplikace je "spoutna pojmem bezpečnostnho rizika", jehož obsah je dovozovn z vslovně uvedench druhů rizik.
K nvrhu JUDr. V. R. na zrušen třet věty ustanoven 36 odst. 3 a 73 odst. 1 prvn věty zkona č. 148/1998 Sb. Sent dle uvedl, že důvodov zprva vldy k těmto ustanovenm vychzela z pozice, že přstup k utajovanm skutečnostem nen prvem občana. Vykonvn povoln nebo činnost vyžadujc seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi je naopak možn zkonem podmnit zsknm zvlštnho povolen, což je dno předevšm bezpečnostnmi zjmy sttu. Z nich vychz i vyloučen obecnch pravidel sprvnho řzen a vyloučen soudnho přezkumu. Tuto argumentaci pr Sent v rozpravě k věci většinově akceptoval, nicmně vyjdřil tak obavu z možnosti selhn "utajenho" rozhodovn. V souvislosti s projednvnm novely zkona č. 148/1998 Sb. v rozpravě opakovaně zazněl problm nedostatečn ochrany osob proti možnosti chybnho (subjektivnho, nepřiměřenho, ovlivněnho) rozhodnut NB o nevydn osvědčen, kter pr může bt dno již samotnm vymezenm bezpečnostnch rizik podle ustanoven 23 zkona č. 148/1998 Sb. Rozprava naznačovala, že by řešen mělo spočvat nikoliv v typickm soudnm přezkumu, nbrž v "opravn působnosti" zvlštn nezvisl komise (tribunlu) "důvěryhodnch odbornků, při současnm zachovn utajenho charakteru postupu a odůvodněn danho rozhodnut". Sent ve věci novely zkona č. 148/1998 Sb. přijal doprovodn usnesen, v němž žd vldu, aby v budouc připravovan novele zkona č. 148/1998 Sb. navrhla řešen problmu nedostatečn ochrany osob proti možnosti vadnho rozhodnut NB o nevydn osvědčen či potvrzen podmiňujcch oprvněn seznamovat se s utajovanmi skutečnostmi, resp. proti rozhodnut o zniku platnosti tohoto osvědčen proto, že osoba přestala splňovat podmnky pro jejich vydn, "tzn. problmu neexistence možnosti domoci se v dan věci npravy odvolnm se k nezvisl a nestrann instituci". Toto usnesen bylo při časti 68 sentorů přijato většinou 59 hlasů pro a ždn hlas nebyl proti. Přestože pr Sent vracel Poslaneck sněmovně jak nvrh citovanho zkona, tak i jeho novelu s pozměňovacmi nvrhy, "nezashl přmo do problmu nezvislho přezkumu rozhodnut NB s vědomm, že jde o otzku vyžadujc obshlejš přpravu řešen, ktermu odpovdaj spše nstroje moci vkonn".
Podle 48 odst. 2 a 49 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. poždal dle stavn soud o vyjdřen k předmětnmu nvrhu BIS, Ministerstvo vnitra a NB.
BIS ve svm vyjdřen k nvrhu předevšm uvedla, že použit slova "zejmna" v nvět ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. představuje obecnějš problm tkvc v tom, zda zkonn ustanoven m bt natolik rigidn, "že nebude připouštět ždn vklad" nebo bude natolik "voln", že s nm aplikujc orgny budou moci pracovat, přičemž je zřejmě nutno najt určit kompromis. Pokud by pr byl uveden včet rizik taxativn, "pak by nutně musel bt tměř bez konce a zcela jistě by praxe objevila dalš rizika, kter nebyla zkonem podchycena". Tm by zkon dajně ztratil svůj zkladn smysl, tzn. přestal by chrnit utajovan skutečnosti. Demonstrativn včet bezpečnostnch rizik pr umožňuje "označit za bezpečnostn riziko něco, na co by jinak zkon zapomněl". Je proto nutno vychzet z pojmu "bezpečnostn riziko", což je stanoven mry intenzity působen vnějšho nebo vnitřnho prostřed včetně jevů a procesů v něm probhajcch, kter vznamně negativně, relně nebo potencionlně působ na chrněn zjem, a ten pak aplikovat na každ konkrtn přpad. Ten, kdo zkon aplikuje, mus mt určitou volnost v posuzovn, "kter je ovšem limitovna duchem, pojetm zkona jako celkov pravy jist oblasti vztahů". BIS dle argumentuje tm, že pojem "zejmna" je v prvnm řdu Česk republiky pojmem frekventovanm a jeho vypuštěn všude tam, kde se vyskytuje, by způsobilo značn problmy.
K namtanmu porušen čl. 26 Listiny (prva na svobodnou volbu povoln) BIS uvd, že z tohoto prva nevyplv, že volba povoln mus bt realizovna se zaručenm vsledkem, nbrž pouze že občan nesm bt při vběru povoln diskriminovn. V každm přpadě však nen porušenm tohoto ustanoven Listiny, jestliže zkon stanov pro určit profese podmnky, kter mus bt splněny; tak tomu je i u zkona č. 148/1998 Sb., podle něhož jsou pro určit pracovn zařazen, ve kterch je nutno se stkat s utajovanmi skutečnostmi, stanoveny přslušn podmnky. V konkrtnm přpadě si pr stěžovatel sice svobodně vybral sv povoln, nicmně nesplnil zkonnou podmnku pro jeho vkon.
Ohledně přpadnho soudnho přezkumu zastv BIS nzor, že jeho vyloučenm nen eliminovno prvo na svobodnou volbu povoln, protože ne vždy mus mt nevydn osvědčen ke styku s utajovanou skutečnost za nsledek nemožnost vkonu konkrtnho povoln. Rozhodnutm sttnho orgnu pr proto v danm přpadě nedochz k porušen svobodn volby povoln, ale přijm se zvěr, že dan osoba nesplňuje zkonn podmnky pro vydn osvědčen ke styku s utajovanmi skutečnostmi, z čehož pak vyplv, že nemůže zastvat povoln, v němž by se s utajovanmi skutečnostmi nutně musela seznamovat. Vyloučen soudnho přezkumu vychz z myšlenky, že chrněnm zjmem je zjem sttu. Jedině orgn moci vkonn proto dajně může rozhodnout o tom, koho osvědč a urč ke styku s tm, co je v zjmu sttu chrněno. Tmto orgnem nemůže bt nezvisl soud, kter "nemůže nařdit sttu, aby se fyzick osoba musela seznamovat s utajovanou skutečnost, jestliže ten, koho se chrněn zjem tk (stt zastoupen zde sttnm orgnem moci vkonn), nehodl sv tajemstv takov osobě zpřstupnit". To by pr odporovalo principu dělby moci. Soudn přezkum v těchto věcech by - z praktickho hlediska - mohl vst ke značně zdlouhavmu projednvn soudnch sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a tak k nedůvěře spojenců (např. v NATO), "v jejichž zjmu jsme se jist tajemstv zavzali chrnit", a v konečnm důsledku i k ohrožen bezpečnosti sttu. Proto se BIS domnv, že k vyloučen přpadn zvůle ze strany ředitelů zpravodajskch služeb by popřpadě mohl sloužit přezkum jejich rozhodnut zvlštnm orgnem zřzenm u Vboru vldy pro zpravodajskou činnost nebo přmo tmto Vborem, což je ovšem nmět pro orgny moci zkonodrn.
BIS konečně uvd, že stěžovatel Mgr. J. T. podal stavn stžnost a nevyčerpal všechny procesn prostředky k ochraně svch prv, jelikož podal stavn stžnost ještě předtm, než bylo rozhodnuto o jeho propuštěn, k čemuž došlo až dne 13. 7. 2000.
Ministerstvo vnitra ve svm vyjdřen konstatuje, že v průběhu připomnkovho řzen k nvrhu zkona o ochraně utajovanch skutečnost uplatňovalo připomnky i v tom smyslu, že podmnky bezpečnostn spolehlivosti mus bt stanoveny taxativně, jednoznačně a diferencovaně v zvislosti na stupni bezpečnostn prověrky, neboť kvůli požadavku prvn jistoty by měla bt prověřovan osoba označena za bezpečnostně nespolehlivou pouze ze zkonem stanovenho důvodu. Rovněž byl pr vysloven nesouhlas s vyloučenm soudnho přezkumu. K těmto připomnkm NB sdělil, že budou uplatněny až při zpracovn tzv. "velk" novely zkona v roce 2000.
NB k nvrhu Mgr. J. T. uvedl, že nynějš zněn ustanoven 23 zkona č. 148/1998 Sb. nen v rozporu s čl. 26 odst. 2 Listiny. Svobodn přstup k volbě povoln je totiž možno prvnm předpisem omezit a v praxi se tak děje u cel řady profes, přičemž konkrtn proveden i vyhodnocen odborn způsobilosti mus bt provděno přslušnm orgnem. V danm přpadě se pr však při vydn či nevydn osvědčen nejedn o vztah srovnateln se vztahem zaměstnance a zaměstnavatele, protože BIS v těchto přpadech postupuje podle lex specialis, a nikoliv podle ustanoven 22 zkona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostn informačn službě. O vztah podlhajc předpisům tkajcm se služebnho poměru půjde až tehdy, když zpravodajsk služba vyhodnot vsledek předchozho hodnotcho procesu. Samotn bezpečnostn prověrka spočv v konkrtnm vyhodnocen skutkovch zjištěn o určit osobě z hlediska rizik ohrožujcch zjmy Česk republiky a zjmy cizch moc, k němuž se Česk republika zavzala, a to vždy s ohledem na konkrtn pracovn či služebn zařazen a okruh utajovanch skutečnost, s nimiž by tato osoba měla přichzet do styku. Prvě z hlediska těchto rizik je pr nutn jejich demonstrativn a nikoliv taxativn prava.
K nvrhu na zrušen ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. NB uvd, že jedinou možnost přpadnho soudnho přezkumu by byl postup podle čsti pt o. s. ř., tzn. v rmci sprvnho soudnictv ( 244 odst. 3 a 245 odst. 2 o. s. ř.). Jednalo by se pr o "čstečnou" přezkoumatelnost, kdy by soud hodnotil, zda konkrtn rozhodnut orgnů sttn sprvy nevybočilo z mez a hledisek stanovench zkonem. Takov rozhodnut by bylo možno napadnout pouze pro porušen zsady materiln pravdy ukldajc sprvnmu orgnu zjistit přesně a plně skutečn stav věci, takže by bylo kolem soudu i zkoumat, zda si sprvn orgn opatřil pro rozhodnut nležit podklady. Soudn kontrola by v dan oblasti neměla zasahovat do věcn sprvnosti aktu, neboť "nen a nemůže bt věc soudu, aby rozhodl ve věci sam, totiž že dotyčn osoba je, či nen oprvněna ke styku s utajovanmi skutečnostmi v konkrtnm stupni utajen". Soudn přezkum by se proto omezil pouze na zjištěn, zda skutkov stav věci je pln a pravdiv, přičemž "samotn zhodnocen bezpečnostnch rizik již justici nepodlh".
Na poskytnut přstupu k utajovanm skutečnostem (tzn. na vydn přslušnho osvědčen) nemůže bt prvn nrok. O stanoven osobn kvalifikace mus rozhodovat zaměstnavatel a objektivnost tohoto posouzen je pr zabezpečena i postupem podle ustanoven 75 zkona č. 148/1998 Sb.
NB dle upozorňuje na skutečnost, že skutkov zjištěn, kter jsou podkladem pro vydn či nevydn osvědčen, mohou sama o sobě obsahovat utajovan skutečnosti a tak daje přsně osobn povahy, a to i o třetch osobch. "Soudnm přezkumem toho, zda tyto nashromžděn daje mohou bt považovny za dostatečn podklad pro rozhodnut o vydn či nevydn osvědčen, by byla prva a prvem chrněn zjmy těchto třetch osob nenapravitelně porušeny. " V přpadě soudnho přezkumu by soud musel zkoumat i postup zpravodajskch služeb a metod, kter samy o sobě podlhaj určitm stupňům utajen. Tm by pr opět došlo k neždoucmu zveřejněn, a tedy i ohrožen zdrojů informac, vyzrazen forem a metod prce zpravodajsk služby, čmž by mohlo dojt k nenapravitelnmu porušen prv třetch osob, a to zejmna v těch přpadech, kdy nevydn osvědčen dotčen osobě přmo souvis se zjištěnmi poznatky k tto třet osobě. Protože by předmětem soudnho přezkumu byly skutečnosti různho stupně utajen, musel by pr eventuln prvn zstupce před projednnm věci soudem bt sm subjektem bezpečnostn prověrky, pokud by se nejednalo o osobu, na niž se tato povinnost podle zkona nevztahuje.
NB se domnv, že přpadn soudn přezkum by v tto oblasti byl samočeln, protože by nevedl k ochraně zjmů dotčen osoby. Jestliže j totiž nebylo vydno osvědčen, nemůže bt zařazena na přslušn pracovn či služebn msto a v konečnm důsledku nemůže vykonvat ani konkrtn povoln, popř. mus bt přeřazena na jinou prci. Tato situace dajně představuje zcela legln instrument sttu k ochraně utajovanch skutečnost a nemůže bt považovna za porušen stavy či Listiny. Přpadn soudn přezkum může vst pouze k novmu proveden bezpečnostn prověrky, jejž vsledek je značně nejist a "nemůže poskytnout ždnou jistotu předchozho anebo požadovanho zaměstnn či pracovn pozice nebo služebn funkce". Samotn osvědčen totiž nelze oddělit od určen dotčen osoby, kter provd statutrn orgn přslušn instituce, a nikoliv orgn provdějc bezpečnostn prověrku.
NB konečně uvd, že přstup k utajovanm skutečnostem nelze považovat za zkladn lidsk prvo a nepřipuštěn soudnho přezkumu v těchto přpadech sice "může bt považovno za překročen rmce danho ustanovenm 248 odst. 1 a 2, zejmna psm. h) o. s. ř., takov exces je však důvodn a požadovan", neboť prioritou zkona je ochrana přslušnch utajovanch informac, což m vznam jak v oblasti nrodn, tak i mezinrodn.
K nvrhu JUDr. V. R. na zrušen třet věty ustanoven 36 odst. 3 zkona č. 148/1998 Sb. NB uvedl, že při posuzovn toho, zda žadateli bude, či nebude vydno osvědčen, se jedn o konkrtn hodnocen věci na zkladě skutkovch zjištěn o konkrtn hodnocen osobě (popř. osobch blzkch) a tak o prostřed, v němž se pohybuje. Vyhodnocen zskanch poznatků se provd s ohledem na konkrtn pracovn či služebn zařazen a konkrtn okruh utajovanch skutečnost, s nimiž tato osoba m přijt do styku, přičemž prioritou při vyhodnocen mus bt ochrana bezpečnosti. Riziko ohrožen bezpečnosti existuje i v přpadě pochyb o bezpečnostn spolehlivosti prověřovan osoby, kter dajně mohou vyplynout např. z nedostatečn otevřenosti, nedůvěryhodnosti apod. tto osoby při poskytovn dajů. V takovm přpadě pr mus bt rozhodujc uvžen orgnu provdějcho bezpečnostn prověrku. NB poukazuje rovněž na skutečnost, že i samotn konkrtn skutkov zjištěn, jež jsou podkladem pro rozhodnut v tto věci, mohou obsahovat utajovan skutečnosti či daje osobn povahy, a to i o třetch osobch, a při uveden důvodů nevydn osvědčen by proto mohlo dojt k vžnmu zsahu do jejich prv. Navc konkrtn zjištěn je často vsledkem postupů zpravodajskch služeb a zpravodajskch metod, kter samy o sobě podlhaj určitm stupňům utajen, a nelze proto připustit ohrožen zdrojů informac a vyzrazen forem a metod prce zpravodajskch služeb. Proto se NB domnv, že uveden ustanoven zkona č. 148/1998 Sb. nen protistavn a představuje "zcela zkonnou součst prvnch nstrojů, kter slouž k zabezpečen ochrany utajovanch skutečnost, a tm i k zajištěn bezpečnosti sttu".
K nvrhu JUDr. V. R. na zrušen věty prvn ustanoven 73 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. NB uvedl, že prvn řd Česk republiky zn řadu přpadů, kdy zvlštn zkon vylučuje použit sprvnho řdu a cel řada postupů orgnů veřejn sprvy stoj mimo pravu obsaženou ve sprvnm řdu. "Důvodem jsou zejmna takov jejich zvlštnosti, podmněn projednvanmi věcmi, kter zabraňuj vychzet ze sprvnho řdu jako celku". Oblast ochrany utajovanch skutečnost pr je specifickou problematikou - s ohledem na prioritu tto ochrany - a tuto skutečnost je pr nutno respektovat.
VII.
Ještě předtm, než se stavn soud zabval podanm nvrhem meritorně, zaměřil se na otzku, zda jsou pro takov projednn dny všechny předpoklady formln.
stavn soud shledal, že v danm přpadě důvod k zahjen řzen o tzv. konkrtn kontrole norem podle ustanoven 64 odst. 1 psm. d) ve spojen s ustanovenm 74 zkona č. 182/1993 Sb. dn byl, neboť napaden zkonn ustanoven byla v souzench věcech přslušnmi orgny sttn moci skutečně aplikovna, tedy jejich uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem obou stavnch stžnost.
stavn soud se dle zabval otzkou, zda zkon č. 148/1998 Sb. byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem podle ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. V tomto směru z těsnopiseck zprvy o schůzi Poslaneck sněmovny (2. volebn obdob, sv. 25, 2. dl, str. 572) zjistil, že Poslaneck sněmovna zkon č. 148/1998 Sb. schvlila na sv schůzi konan dne 20. 5. 1998, když ze 174 přtomnch poslanců se pro schvlen nvrhu vyslovilo 140 poslanců a 33 hlasovalo proti. Z těsnopiseck zprvy ze 4. schůze Sentu konan ve dnech 11., 12. a 18. 6. 1998 bylo dle prokzno, že zkon č. 148/1998 Sb. byl schvlen většinou hlasů 51 sentorů (pro) a 5 sentorů hlasovalo proti jeho přijet za přtomnosti 73 sentorů.
stavn soud proto konstatuje, že zkon č. 148/1998 Sb. byl řdně přijat a vydn Parlamentem Česk republiky v mezch jeho stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem podle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. Po přijet byl zkon č. 148/1998 Sb. podepsn prezidentem republiky a řdně publikovn v čstce 52 Sbrky zkonů ze dne 2. 7. 1998. Tento zkon nabyl činnosti prvnm dnem čtvrtho kalendřnho měsce po dni jeho vyhlšen, tzn. dnem 1. 11. 1998.
stavn soud dle shledal, že po podn stavnch stžnost spojench s nvrhy na zrušen některch ustanoven zkona č. 148/1998 Sb. byl tento zkon změněn zkony č. 363/2000 Sb. a č. 60/2001 Sb. (poznmka: dřvějš novely, kter nabyly činnosti ještě před podnm stavn stžnosti, jsou citovny v zhlav). Protože se však tato změna napadench ustanoven zkona č. 148/1998 Sb. nedotkla, nepozbyla (napaden ustanoven) před skončenm řzen u stavnho soudu platnost, takže nebyl dn důvod pro zastaven řzen podle 67 zkona č. 182/1993 Sb.
VIII.
Při vahch, zda napaden ustanoven zkona č. 148/1998 Sb. jsou stavně konformn, vychzel stavn soud předevšm z nsledujcch myšlenek obecnějš povahy.
A.
čelem zkona č. 148/1998 Sb. je vymezen skutečnost, kter je nutno v zjmu Česk republiky utajovat, způsob jejich ochrany, působnost a pravomoc orgnů sttu při vkonu sttn sprvy v oblasti ochrany utajovanch skutečnost, povinnost orgnů sttu, prva a povinnosti fyzickch a prvnickch osob a odpovědnost za porušen zkonem stanovench povinnost ( 1). To znamen, že i při posuzovn jednotlivch ustanoven a prvnch institutů v tomto zkoně obsažench je nutno respektovat jejich čel a vznam z hlediska čelu a smyslu tohoto zkona jako celku, nikoliv jen izolovaně.
B.
V některch svch dřvějšch rozhodnutch stavn soud opakovaně judikoval, že jednotliv zkladn prva je - v obecn rovině - zapotřeb hodnotit podle principu vyvženosti, jelikož v konkrtnm přpadě by absolutizac jednoho zkladnho prva mohlo zroveň dojt k současnmu porušen zkladnho prva jinho (typicky např. vztah mezi prvem na ochranu osobnosti a prvem na svobodu projevu). Princip vzjemn vyvženosti některch zkladnch prv a svobod je odrazem nutn vyvženosti jednotlivch individulnch a kolektivnch zjmů, mezi ktermi existuje (či může existovat) potencionln či otevřen napět a jehož projevem může bt akcentovn ochrany jednoho či druhho zkladnho prva. V danm přpadě stavn soud rovněž shledal, že existuje vztah jist tense mezi zjmem jednotlivce na straně jedn (např. mezi jeho prvem na ochranu před neoprvněnm zasahovnm do soukromho a rodinnho života a prvem na ochranu před neoprvněnm shromažďovnm, zveřejňovnm nebo jinm zneužvnm dajů o jeho osobě podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny) a zjmem sttu na straně druh. Tento zjem Česk republiky je definovn v ustanoven 2 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. jako "zachovn stavnosti, svrchovanosti, zemn celistvosti, zajištěn obrany sttu, veřejn bezpečnosti, ochrana důležitch ekonomickch a politickch zjmů, prv a svobod fyzickch a prvnickch osob a ochrana života nebo zdrav fyzickch osob".
C.
stavn soud zastv nzor, že při střetu uvedench dvou hodnot nelze přirozeně abstrahovat od bezpečnostnch zjmů sttu, kter je třeba respektovat. Je totiž zřejm, že vše definovan sttn zjem představuje zjem existenčn, kter legitimizuje určit omezen privtn sfry jedince; ostatně ve svm důsledku je to stt, jenž postaven jedince chrn. Jestliže stavn soud judikoval, že stava modernho demokratickho prvnho sttu představuje společenskou smlouvu, založenou na minimlnm hodnotovm a institucionlnm konsensu (srov. nlez sp. zn. Pl. S 33/97, stavn soud Česk republiky: Sbrka nlezů a usnesen, sv. 9, str. 407), lze pod tmto pojmem mimo jin chpat jak zjem sttu, tak i jm chrněnch osob na jeho vlastn bezpečn existenci; k ochraně tohoto zjmu mus stt disponovat přslušnmi nstroji. Jednm z nich je i oblast ochrany utajovanch skutečnost.
D.
Z uveden myšlenky, že je třeba respektovat bezpečnostn zjmy sttu, nelze ovšem dovozovat, že se stt vůči svm občanům může chovat svvolně a že může přistupovat k omezovn zkladnch prv nad nezbytně nutnou mru. I zde totiž plat obecn principy zakotven v Listině, že každ může činit, co nen zkonem zakzno, a nikdo nesm bt nucen činit, co zkon neukld (čl. 2 odst. 3), že při porušovn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu a že takov omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena (čl. 4 odst. 4). To znamen, že při omezen zkladnch prv a svobod mus stt respektovat jak formln podmnky omezen (tzn. "zkonem"), tak tak podmnky materiln (tzn. podstatu a smysl zkladnch prv).
E.
Koncepce zkona č. 148/1998 Sb. je založena na principu, že s utajovanmi skutečnostmi se může seznamovat pouze fyzick osoba, kter je nezbytně nutně potřebuje k vkonu sv činnosti a bylo j vydno osvědčen nebo bezpečnostn oprvněn (pokud tento zkon nestanov jinak) a je určenou osobu. Splněn těchto podmnek je předpokladem pro vkon povoln, kde je nezbytn seznamovat se s utajovanmi skutečnostmi ( 17). To znamen, že přstup k utajovanm skutečnostem stt umožňuje pouze velmi omezenmu okruhu osob, a to vždy podle funkčnho kritria, to znamen pouze tehdy, jestliže to přslušn osoba potřebuje k vkonu sv činnosti. S ohledem na důležitost utajovanch skutečnost je proto přirozen, že zkon na tyto osoby klade určit požadavky, kter mus splňovat. Jinak řečeno, omezenm přstupu k utajovanm skutečnostem pouze na osoby, kter splňuj zkonem stanoven podmnky, se stt snaž (a mus snažit) o ochranu svch vše definovanch zjmů. Tento cl pokld stavn soud za plně legitimn.
F.
Lze tedy zajist dovozovat, že samotn stanoven přiměřench zkonnch požadavků na osoby, kter maj k utajovanm skutečnostem přstup, nelze považovat za protistavn. Jak totiž např. judikoval - v poněkud jin souvislosti - i Evropsk soud pro lidsk prva (dle jen "Soud"), zaměstnanci sttu jsou držiteli čsti suverenity sttu, kter m "legitimn zjem vyžadovat od těchto zaměstnanců zvlštn pouto důvěry a loajality". Proto tak podle nzoru Soudu jsou z pole působnosti čl. 6 odst. 1 mluvy vyloučeny spory zaměstnanců sttu, "jejichž zaměstnn je charakteristick specifickmi činnostmi veřejn sprvy v mře, v jak tato sprva jedn jako držitelka veřejn moci pověřen ochranou obecnch zjmů sttu nebo jinch veřejnch společenstv. Zjevn přklad takovch činnost představuj ozbrojen sly a policie" (srov. Pellegrin proti Francii, Přehled rozsudků Evropskho soudu pro lidsk prva č. 1/2000, str. 7 a nsl.).
G.
Soud však rovněž opakovaně judikoval, že vnitrosttn prvo mus poskytovat určitou ochranu proti svvolnm zsahům sttnch orgnů, přičemž nebezpeč svvolnosti vyvstv obzvlšť jasně tam, kde je nějak pravomoc vkonn moci vykonvna tajně. "Zkon by směřoval proti vsadnmu postaven prva, kdyby posuzovac pravomoc poskytnut vkonn moci neznala mez. Proto mus zkon definovat rozsah a podmnky vkonu takov pravomoci dostatečně jasně, s ohledem na sledovan legitimn cl, aby jednotlivci poskytl adekvtn ochranu proti svvoli" (viz rozsudek Malone proti Spojenmu krlovstv, citovno podle rozsudku Rotaru proti Rumunsku, Přehled rozsudků Evropskho soudu pro lidsk prva č. 5/2000, str. 211; Amann proti Švcarsku, tamtž, č. 3/2000, str. 128).
H.
Při vkladu čl. 26 Listiny, jehož porušen se navrhovatel předevšm dovolvaj, je nutno mt na zřeteli, že podle čl. 41 odst. 1 Listiny je možno se prv zakotvench v čl. 26 domhat "pouze v mezch zkonů, kter tato ustanoven provděj". Zkonodrce m proto relativně širokou dispozici pro konkrtn vymezen obsahu a způsobu realizace tohoto člnku. Nicmně i v tomto přpadě je vzn stavnmi maximami, z nichž hlavn v tomto smyslu představuje čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož "Při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. Takov omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena.". Jinak řečeno, ani zmněn relativn volnost zkonodrce vyplvajc z čl. 41 odst. 1 nemůže vst k tomu, aby formou zkona porušil podstatu a smysl čl. 26 Listiny zaručujcho v odstavci 1 každmu prvo na svobodnou volbu povoln a přpravu k němu, jakož i prvo podnikat a provozovat jinou hospodřskou činnost.
Zmněnmi obecnějšmi vahami byl stavn soud veden tak při hodnocen stavnosti napadench ustanoven zkona č. 148/1998 Sb.
IX.
K nvrhu Mgr. J. T. na zrušen čsti ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. ve slově "zejmna" stavn soud uvd nsledujc:
1.
Text ustanoven 23 odst. 2, ve zněn platnm v době vydn napadench rozhodnut, zn: "Za bezpečnostn riziko se považuje zejmna
a) činnost proti zjmům Česk republiky a proti zjmům, k jejichž ochraně se Česk republika zavzala,
b) činnost směřujc k potlačovn lidskch prv nebo svobod, přpadně podpora takov činnosti,
c) styk s osobou, kter po 1. lednu 1990 vyvjela nebo vyvj činnost proti zjmům Česk republiky, přpadně se pohybuje v prostřed osob, kter takovou činnost vyvjej,
d) chovn a způsob života, kter může mt vliv na ovlivnitelnost, důvěryhodnost nebo schopnost utajovat skutečnosti,
e) skutečnost, kter může vst k vydratelnosti,
f) pravomocn odsouzen neuveden ve vpisu z evidence Rejstřku trestů,
g) probhajc trestn sthn, nebo
h) užvn jin identity."
Text ustanoven 23 odst. 2, ve zněn zkona č. 363/2000 Sb., zn: "Za bezpečnostn riziko se považuje zejmna
a) činnost proti zjmům Česk republiky a proti zjmům, k jejichž ochraně se Česk republika zavzala,
b) činnost směřujc k potlačovn lidskch prv nebo svobod, přpadně podpora takov činnosti,
c) styk s osobou, kter po 1. lednu 1990 vyvjela nebo vyvj činnost proti zjmům Česk republiky, přpadně se pohybuje v prostřed osob, kter takovou činnost vyvjej,
d) chovn a způsob života, kter může mt vliv na ovlivnitelnost, důvěryhodnost nebo schopnost utajovat skutečnosti,
e) skutečnost, kter může vst k vydratelnosti, nebo
f) užvn jin identity."
2.
Z uvedenho je zřejm, že citovan novela zkona o ochraně utajovanch skutečnost napaden slovo "zejmna" v ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. nijak nezměnila a že k zsadn změně nedošlo ani z hlediska obsahu tohoto ustanoven, ani z hlediska jeho kontextu. Podstatou citovanho ustanoven je totiž včet jednotlivch bezpečnostnch rizik. Vznam slova "zejmna" v nvět tohoto ustanoven zjevně znamen, že včet jednotlivch bezpečnostnch rizik nen taxativn, nbrž demonstrativn. Stěžovatel Mgr. J. T. proto namt, že s ohledem na toto slovo zkon vslovně předpokld existenci dalšch podmnek, kter nejsou v zkoně vslovně zakotveny.
3.
stavn soud konstatuje, že jednm ze zkladnch principů, kter mus zkonodrstv v demokratickm prvnm sttu podle čl. 1 stavy splňovat, je princip předvdatelnosti zkona. Jinak řečeno, pouze zkon, jehož důsledky jsou jasně předvdateln, splňuje podmnky kladen na fungovn materilně chpanho demokratickho prvnho sttu. V souzenm přpadě však tomu tak nen.
stavn soud si je vědom toho, že s ohledem na danou situaci měl zkonodrce nelehk kol zobecnit možn formy činnost, kter jsou bezpečnostně rizikov tak, aby na jedn straně nebyly přliš kazuistick, leč aby na druh straně nebyly přliš obecn a neurčit (srov. citovan vyjdřen Poslaneck sněmovny a do určit mry i vyjdřen BIS). Zkonn vymezen bezpečnostnch rizik proto nesporně mus bt natolik obecn, aby umožňovalo nležit uvžen přslušnho sttnho orgnu a předevšm přpadn podřazen konkrtnho přpadu pod určit bezpečnostn riziko. Oproti tomu však nelze opomenout ani skutečnost, že smyslem bezpečnostn prověrky je prvě zjišťovn, zda se u prověřovan osoby někter z bezpečnostnch rizik skutečně nevyskytuje. Je proto zřejm, že vymezen bezpečnostnch rizik bezprostředně souvis i se zaměřenm bezpečnostn prověrky a předevšm s jejm rozsahem, přičemž jej samotn proveden představuje zsah do osobnostnch prv podle čl. 10 Listiny. Nen proto možn akceptovat takovou zkonnou pravu, kter umožňuje prověrku existence jakhokoliv, i domnělho, a nikoliv relnho bezpečnostnho rizika, kter nen v zkoně uvedeno.
stavn soud respektuje skutečnost, že vymezen bezpečnostnch rizik mus bt značně obecn, neboť je zřejm, že vznam jednotlivch konkrtnch bezpečnostnch rizik se časem může měnit a že je dokonce mysliteln, že někter bezpečnostn rizika se objev zcela nově a naopak někter svm vznamem ustoup do pozad. Zkonodrce tuto určitou dynamiku zmněnch procesů mus brt v vahu a obecnost vymezen bezpečnostnch rizik je proto plně namstě a v souladu se zmněnm zjmem sttu. Zroveň však tento zjem sttu nemůže sahat tak daleko, že by legitimizoval vytvořen prostoru pro bezpečnostn rizika, jež by konstituovala nikoliv zkonodrn moc, nbrž toliko přslušn sttn orgny spadajc svoj povahou do moci exekutivn. Jinak řečeno, stavně přpustn je pouze zkonn obecn vymezen bezpečnostnch rizik, v jehož širšm rmci bude ponechn dostatečn prostor pro uvžen přslušnch orgnů, nikoliv však zkonn poskytnut prostoru pro vytvřen bezpečnostnch rizik zcela novch, kter zkonodrce nesankcionoval. Nepředvdatelnost důsledků citovanho zkona ve sledovanm smyslu se otevraj možnosti pro potencionln svvoli přslušnch orgnů, což je v demokratickm prvnm sttu nepřpustn.
Jestliže tedy NB ve svm vyjdřen k nvrhu tvrd, že posuzovn mry bezpečnostnch rizik mus odpovdat různorodosti rizik u jednotlivch osob v zvislosti na jejich funkci, či jestliže BIS ve svm vyjdřen uvd, že přpadn taxativn včet bezpečnostnch rizik "by nutně musel bt tměř bez konce" (neboť praxe by pr neustle objevovala dalš bezpečnostn rizika), lze podle nzoru stavnho soudu dovozovat, že nležitou individualizaci hodnocen bezpečnostnch rizik může přijatelně zajistit již jejich obecn zkonn vymezen, nikoliv však pouze jejich demonstrativn včet, kter odporuje principu předvdatelnosti a určitosti zkona.
stavn soud proto usuzuje, že čst ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. ve slovu "zejmna" je v rozporu s ustanovenm čl. 1 stavy.
4.
stavn soud však předevšm poukazuje na to, že napaden ustanoven je ve slovu "zejmna" - z obdobnch důvodů, jak je uvedeno vše - v rozporu s čl. 26 odst. 2 Listiny. Podle tohoto ustanoven totiž zkon může stanovit podmnky a omezen pro vkon určitch povoln nebo činnost. Smysl tohoto ustanoven tedy spočv zejmna v tom, že umožňuje zkonodrci vkon určitch povoln nebo činnost omezit, popř. podmnit, a to formou zkona. Přitom je však zřejm, že zkonn podmněn či omezen vkonu určitch povoln nebo činnost mus bt stanoveno jednoznačně a předvdatelně a že nemůže poskytovat prostor pro přpadnou svvoli ze strany sttnho orgnu, kter by mohl stanovit dalš, zkonem vslovně neuveden podmnky či omezen. Nutnost vymezen transparentnch a předvdatelnch podmnek pro vkon určitch povoln již v zkoně je dna předevšm tm, že citovan člnek Listiny jednoznačně zmocňuje toliko zkonodrce - nikoliv jin sttn orgny - ke stanoven bližšch podmnek a omezen určitch povoln nebo činnost. V danm přpadě však zkonodrce demonstrativnm včtem bezpečnostnch rizik otevřel prostor pro stanoven omezen dalšch, a delegoval tak de facto prvo určen dalšch podmnek moci exekutivn, což je zjevně v rozporu s podstatou citovanho člnku. stavn soud proto shledal, že napadenm ustanovenm stanoven demonstrativn včet bezpečnostnch rizik - a to za situace, kdy existence bezpečnostnho rizika ve svch důsledcch může znamenat nemožnost vkonu určitho povoln nebo funkce - vytvořil prostor pro (možn) svvoln, a nikoliv předem jasně stanoven omezen vkonu určitch povoln a činnost, což odporuje podstatě a smyslu čl. 26 odst. 2 Listiny.
Pro plnost stavn soud upozorňuje i na čl. 1 odst. 2 Evropsk sociln charty, podle něhož se smluvn strany zavazuj činně chrnit prvo pracovnka vydělvat si na sv živobyt ve svobodně zvolenm zaměstnn, na čl. 15 odst. 1 Charty zkladnch prv Evropsk unie ("Každ m prvo zaměstnat se a vykonvat povoln, kter si svobodně vybral nebo přijal.") a na jej čl. 52 odst. 1 ("Každ omezen využvn prv a svobod deklarovanch v tto Chartě mus vychzet jen ze zkona, kter respektuje jdro těchto svobod a prv. Při respektovn zsady proporcionality mohou bt zmněn omezen provedena jen tehdy, jsou-li nezbytn a odpovdaj-li opravdu obecnmu zjmu Unie nebo vyplvaj-li z nutnosti ochrany prv a svobod jinch osob."). Z citovanch ustanoven je zřejm, že garance svobodn volby zaměstnn je nejen součst vnitrosttnho katalogu lidskch prv, nbrž že je silně reflektovna i na rovni mezinrodnho prva.
X.
K nvrhu JUDr. V. R. na zrušen třet věty ustanoven 36 odst. 3 zkona č. 148/1998 Sb. stavn soud uvd nsledujc:
1.
Text celho ustanoven 36 odst. 3 zn:
"V přpadě, že řad bezpečnostn prověrkou ověř, že navrhovan osoba nesplňuje některou z podmnek uvedench v 18 odst. 2, osvědčen nevyd a tento vsledek navrhovan osobě oznm. Nesplňuje-li navrhovan osoba podmnky pro vydn osvědčen pro požadovan stupeň utajen, vyd řad osvědčen pro takov stupeň utajen, pro kter navrhovan osoba splňuje podmnky. Důvody nevydn osvědčen řad v oznmen neuvd."
2.
Napaden ustanoven upravuje přpady, kdy řad na zkladě proveden bezpečnostn prověrky dospěje k zvěru, že prověřovan osoba nesplňuje některou z podmnek uvedench v 18 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb., z toho důvodu navrhovan osobě nevyd osvědčen a tento vsledek j oznm. Stěžovatel napad třet větu citovanho ustanoven, podle nž důvody nevydn osvědčen řad v oznmen neuvd.
Podle ustanoven 18 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. podmnky pro vydn osvědčen navrhovan osobě pro stupně utajen "Důvěrn", "Tajn" nebo "Přsně tajn" splňuje osoba, kter splňuje kumulativn podmnky podle odstavce 1; tzn. je sttnm občanem Česk republiky, je způsobil k prvnm konům, doshla požadovanho věku a je bezhonn (splněn podmnek podle citovanho odstavce 1 postačuj pro stupeň utajen "Vyhrazen"); pro vydn osvědčen pro stupně utajen podle odstavce 2 citovanho ustanoven (tj. stupeň "Důvěrn", "Tajn", "Přsně tajn") je dle nutno, aby byla osoba osobnostně způsobil a bezpečnostně spolehliv. Je tedy zřejm, že v přpadě nesplněn někter z uvedench podmnek podle nynějš pravy nemůže bt navrhovan osobě vydno osvědčen, přičemž v oznmen o nevydn osvědčen j nejsou důvody tohoto rozhodnut sděleny.
3.
Jak již vyplv z předchzejcch vah, stavn soud v souzen věci plně respektuje nutnost zachovn vyvženosti mezi ochranou zkladnch prv a svobod občanů na straně jedn a mezi zjmy Česk republiky (vymezenmi zkonem č. 148/1998 Sb.) na straně druh. stavn soud si je rovněž plně vědom toho, že řdn a podrobn odůvodněn oznmen o nevydn osvědčen by v některch přpadech mohlo sttn zjmy, popřpadě zjmy třetch osob vžnm způsobem ohrozit. Nicmně ani v tomto - značně specifickm - přpadě nelze na ochranu zkladnch prv jednotlivce rezignovat. Nynějš dikce napadenho ustanoven totiž ve svch důsledcch vede i k tomu, že důvody nevydn osvědčen nejsou navrhovan osobě sdělovny v ždnm přpadě, a to ani tehdy, jestliže by tm zjevně nebyly poškozeny ani důležit zjmy sttu, ani zjmy třetch osob. Důvodem nevydn osvědčen podle citovanho zkonnho ustanoven může totiž bt např. skutečnost, že navrhovan osoba nen sttnm občanem Česk republiky, nen způsobil k prvnm konům, nedoshla požadovanho věku nebo nen bezhonn, což zjevně nejsou informace, jež by bylo opodstatněn (před navrhovanou osobou) zatajovat. Ostatně podle nzoru stavnho soudu nen vždy namstě navrhovan osobě nesdělovat ani důvody, proč nebyla shledna osobou osobnostně nezpůsobilou nebo bezpečnostně nespolehlivou, jelikož ne vždy - z povahy věci dokonce spše vjimečně - sdělen těchto důvodů může vst ke skutečnmu ohrožen zmněnch zjmů (srov. např. osobnostn způsobilost podle ustanoven 22, spočvajc v psychologickm vyšetřen navrhovan osoby, a v některch přpadech i bezpečnostn spolehlivost podle ustanoven 23 zkona č. 148/1998 Sb.). Nelze totiž přehldnout ani skutečnost, že v důsledku nynějš zkonn pravy je navrhovan osobě prakticky znemožněno odstranit důvody, pro kter j nebylo vydno osvědčen, a to i v těch přpadech, kdy by je odstranit mohla a kdy by jejich oznmen ani zjmy sttu, ani zjmy třetch osob neohrozilo. Přitom je zřejm, že důsledky nevydn osvědčen se v osobnostn sfře navrhovan osoby projev velmi citelně, a to jak z hlediska prvnho (např. odvoln z funkce, vpovědn důvod atp.), tak i faktickho (např. negativn reakce spolupracovnků a osob blzkch).
Jak již totiž uvedl stavn soud vše, jednm ze zkladnch principů materilnho prvnho sttu mus bt respektovn zsady předvdatelnosti zkona a vyloučen prostoru pro přpadnou svvoli ze strany exekutivn moci. Podle čl. 26 odst. 2 Listiny sice zkon může stanovit podmnky a omezen pro vkon určitch povoln nebo činnost, avšak je zřejm, že rovněž tyto podmnky a omezen mus bt transparentn a předvdateln a že každ, o jehož prvech je rozhodovno, by měl mt možnost se proti zsahům do svch prv nležitě brnit. Pokud však podle napadenho ustanoven zkona exekutivn sprvn orgn (tzn. řad) nikdy neuvd důvody nevydn osvědčen, a navrhovan osoba tedy vůbec nemus vědět či dokonce ani tušit, zda a proč byla např. shledna osobou osobnostně nezpůsobilou nebo osobou bezpečnostně nezpůsobilou, a to navc za situace, kdy zkonn formulace bezpečnostnch rizik i nadle (tzn. i po zrušen čsti ustanoven 23 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. stavnm soudem) zůstv značně obecn, musel stavn soud dospět k zvěru, že napaden ustanoven je se zmněnmi principy materilnho prvnho sttu a tedy i s čl. 1 stavy a s čl. 26 odst. 2 Listiny v rozporu. Ze všech těchto důvodů tedy nelze připustit - což stanov dnešn zkon - absolutn a bezvjimečn zkaz uvděn důvodů v oznmen o nevydn osvědčen. Na druh straně je přirozeně třeba reflektovat legitimn veřejn zjem na ochraně utajovanch skutečnost a neuvdět (do oznmen o nevydn osvědčen) zejmna takov důvody, jejichž zveřejněn by takov zjem ohrožovalo, popř. by se dotkalo oprvněnch zjmů třetch osob. Je na zkonodrci, aby - se zřetelem na tyto vahy - v nov zkonn pravě našel vhodnou cestu, kter by stavně konformnm způsobem soukrom zjem (žadatele) i zjem veřejn reflektovala a sladila.
XI.
K nvrhu JUDr. V. R. na zrušen věty prvn ustanoven 73 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. stavn soud uvd:
1.
Text ustanoven 73 odst. 1 zn:
"Na rozhodovn podle tohoto zkona se nevztahuje zkon č. 71/1967 Sb., o sprvnm řzen (sprvn řd), s vjimkou rozhodovn o pokutch podle 71 a 72. Na rozhodovn o pokutch se nevztahuj ustanoven čsti čtvrt oddl dva a tři a čsti pt zkona č. 71/1967 Sb."
2.
Navrhovatel JUDr. V. R. se domnv, že napaden ustanoven vylučujc rozhodovn podle zkona č. 148/1998 Sb. z působnosti sprvnho řdu je v rozporu s čl. 26 odst. 2, s čl. 36 Listiny a s čl. 6 odst. 1 mluvy. To proto, že za dan situace pr dochz k odnět možnosti (navrhovateli) vykonvat sv povoln, a protože bezpečnostn prověrka je podmnkou vkonu některch povoln, mus bt navrhovan osobě poskytnut činn prostor pro obranu jejch prv.
3.
K tomu stavn soud uvd, že v oblasti sprvnho prva procesnho existuje řada přpadů, na něž sprvn řd nedopad, což ve svm vyjdřen sprvně uvd i NB. Sprvn řd totiž představuje obecn procesně prvn předpis, kter svoj povahou nemus odpovdat všem formm sprvnch řzen; v konkrtnm přpadě se proto může jevit - podle povahy věci - jako užitečn upravit někter typy sprvnch řzen zvlštnm způsobem. stavn soud přitom konstatuje, že - z stavněprvnho hlediska - je zsadně v dispozici zkonodrce, kter z forem sprvnch řzen ponech pravě podle sprvnho řdu a kter sprvn řzen bude regulovat způsobem specifickm. kolem stavnho soudu totiž nen hodnotit vhodnost či čelnost zvolen prvn pravy, nbrž toliko jej stavnost.
Rovněž v souzen věci stavn soud shledal, že způsob proveden bezpečnostn prověrky fyzickch osob a tak jin řzen podle zkona č. 148/1998 Sb. jsou ze zřejmch důvodů upravena specifickm způsobem a že se na ně proto - vyjma rozhodovn o pokutch podle ustanoven 71 a 72 zkona č. 148/1998 Sb. - sprvn řd nevztahuje. V přpadě bezpečnostn prověrky fyzick osoby je procesn prava provedena takovm způsobem, že řad navrhovan osobě buď doruč osvědčen ( 36 odst. 1) nebo j vyd oznmen o tom, že nesplňuje některou z podmnek podle 18 zkona ( 36 odst. 3). Toto oznmen představuje zvlštn druh sprvnho rozhodnut, kter může navrhovan osoba ve lhůtě 15 dnů napadnout formou psemn stžnosti k řediteli řadu, kter ji přezkoum a buď stžnosti vyhov nebo ji zamtne. Toto rozhodnut ředitele řadu se stěžovateli rovněž oznm psemně (viz 75 odst. 1 a nsl. zkona). Podle ustlen judikatury stavnho soudu totiž nen rozhodujc, jak je přslušn rozhodnut označeno, nbrž zda relně zasahuje do prvn sfry jedince. Označen "rozhodnut" je označenm technickm, a předpokladem nařkatelnosti proto nen forma, ale jeho obsah (srov. např. usnesen sp. zn. III. S 16/96, stavn soud Česk republiky: Sbrka nlezů a usnesen, sv. 7, str. 327 - 328; obdobně rovněž Bureš/Drpal/Mazanec, Občansk soudn řd - komentř, 5. vyd., C. H. Beck 2001, str. 1041 - 1042).
Je zřejm, že zkon č. 148/1998 Sb. stanov v přpadě provděn bezpečnostnch prověrek fyzickch osob (což byl přpad obou navrhovatelů) zvlštn pravu sprvnho řzen, kter se odlišuje od řzen upravenho v obecnm sprvnm řdu. Jak však vyplv již z uvedench vah, samotn vynět tohoto typu sprvnho řzen z obecn pravy podle sprvnho řdu nelze považovat za rozporn s citovanmi stavnmi kautelami, neboť za určujc - z stavněprvnho hlediska - je nutno pokldat toliko to, zda toto zvlštn řzen šetř stavně zaručen zkladn prva dotčench osob, či nikoliv. Prvě v tomto směru však stavn soud neshledal nmitky navrhovatele JUDr. V. R. důvodnmi, neboť vynět tohoto typu řzen z obecn procesn pravy prvu na spravedliv proces, prvu na svobodn vběr povoln, popř. jinm stavnm principům neodporuje. Pokud by totiž stavn soud dospěl k zvěru opačnmu, musel by vychzet ze stanoviska - ve svch důsledcch zjevně absurdnho - že jakkoliv prava sprvnho řzen vybočujc z působnosti sprvnho řdu je již z tohoto důvodu protistavn. Rovněž rozpor s čl. 26 odst. 2 Listiny v danm přpadě nemůže bt dn, protože napaden ustanoven upravuje "toliko" vynět režimu řzen podle zkona č. 148/1998 Sb. z působnosti sprvnho řdu, zatmco čl. 26 odst. 2 Listiny stanov, že zkon může stanovit podmnky a omezen pro vkon určitch povoln nebo činnost. Je zjevn, že mezi oběma ustanovenmi neexistuje přm obsahov nvaznost a že tedy již z tohoto důvodu mezi nimi nemůže existovat - navrhovatelem JUDr. V. R. tvrzen - rozpor.
XII.
K nvrhu Mgr. J. T. i JUDr. V. R. na zrušen ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. stavn soud uvd:
1.
Text napadenho ustanoven zn:
"Rozhodnut, opatřen a jin kony podle tohoto zkona nepodlhaj soudnmu přezkumu, s vjimkou rozhodnut o pokutch."
2.
Stěžovatel se domnvaj, že citovan ustanoven je v rozporu s čl. 26 a s čl. 36 odst. 2 Listiny, s čl. 4 stavy a s čl. 6 odst. 1 mluvy. Podle čl. 26 odst. 1 Listiny m každ prvo na svobodnou volbu povoln a přpravu k němu, jakož i prvo podnikat a provozovat jinou hospodřskou činnost. Odstavec 2 stejnho člnku stanov, že zkon může stanovit podmnky a omezen pro vkon určitch povoln nebo činnost (odstavce 3 a 4 na přpad stěžovatelů zjevně nedopadaj). Podle čl. 36 odst. 2 Listiny se může ten, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak. Z pravomoci soudu však nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny. Podle čl. 4 stavy jsou zkladn prva a svobody pod ochranou soudn moci. Do stejn oblasti směřuje i čl. 6 odst. 1 mluvy zaručujc prvo každho, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm tribunlem zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech nebo zvazcch nebo o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn proti němu.
3.
stavn soud v prvn řadě konstatuje, že čl. 36 odst. 2 Listiny (a obdobně rovněž čl. 6 odst. 1 mluvy) představuje obecnou garanci prva na spravedliv proces, a tedy i soudnho přezkumu rozhodnut orgnů veřejn sprvy, leč zroveň poskytuje zkonodrci prostor, aby soudn přezkum zkonnosti rozhodnut orgnu veřejn sprvy zkonem vyloučil. Ani formou zkona však nen možno vyloučit přezkoumvn rozhodnut tkajc se zkladnch prv a svobod podle Listiny. Rovněž čl. 4 stavy se vztahuje k zkladnm prvům a svobodm, a to v tom smyslu, že garantuje jejich ochranu soudn moc.
stavn soud proto shledal, že podstata souzen věci spočv v tom, zda rozhodnut o vydn či nevydn osvědčen ke styku s utajovanmi skutečnostmi je rozhodnutm tkajcm se zkladnch prv a svobod podle Listiny, či nikoliv. stavně konformn je totiž pouze takov zkonn prava, jež vylouč soudn přezkum rozhodnut veřejn sprvy, kter svoj povahou do oblasti zkladnch prv a svobod podle Listiny nespadaj. Jestliže by zkon vyloučil soudn přezkum i u těch rozhodnut, kter do stavně zaručench zkladnch prv nebo svobod zasahuj, zřetelně by již hranice stavnosti překročil.
4.
Navrhovatel tvrd, že v důsledku napadench rozhodnut ztratili možnost dle vykonvat sv dřvějš povoln a že rozhodovn o vydn či nevydn bezpečnostnho osvědčen je současně rozhodovnm o přstupu k vkonu určitho povoln, kter by nemělo bt vyloučeno ze soudnho přezkumu. Z obsahu obou nvrhů je tedy zřejm, že za zkladn prvo, kter by podle čl. 36 odst. 2 Listiny nemělo bt vyloučeno ze soudnho přezkumu, považuj stěžovatel čl. 26 odst. 1 Listiny, podle něhož m každ prvo na svobodnou volbu povoln a přpravu k němu, jakož i prvo podnikat a provozovat jinou hospodřskou činnost.
Skutečnost, že nevydn bezpečnostnho osvědčen může vst až ke ztrtě určitho povoln, vyplv z ustanoven 17 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb., z něhož je zřejm, že předpokladem pro vkon povoln, kde je nezbytn seznamovat se s utajovanmi skutečnostmi, je vydn osvědčen nebo bezpečnostnho oprvněn. Jestliže přslušn osobě osvědčen nebo bezpečnostn oprvněn vydno nen, je z povahy věci zjevn, že již nadle nemůže sv původn povoln vykonvat a že může dojt např. k přeřazen tto osoby na jin msto (pokud to je možn), k odvoln z funkce nebo např. i k jejmu propuštěn ze služebnho poměru či k ukončen pracovnho vztahu. Je proto nasnadě, že rozhodnut o nevydn osvědčen ke styku s utajovanmi skutečnostmi představuje citeln zsah do přslušnho pracovnho (popř. služebnho) poměru, a tedy - ve svch důsledcch - i do zkladnho prva na svobodnou volbu povoln podle čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny. Podle odstavce 2 citovanho ustanoven zkon může stanovit podmnky a omezen pro vkon určitch povoln nebo činnost. Prvě takovou podmnkou a zroveň i omezenm ve vkonu určitch povoln je nutnost bezpečnostn prověrky, takže je proto zřejm, že i tato - značně specifick - oblast pod garance prva na spravedliv proces spad (srov. čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny).
5.
Podle přesvědčen stavnho soudu (a v souladu s vše uvedenmi obecnějšmi vchodisky) sice představuje ochrana utajovanch skutečnost a podmnky kladen na osoby, jež s těmito skutečnostmi budou nakldat, natolik specifickou oblast, že ani z stavněprvnho hlediska nen možn garantovat všechna procesn prva těchto osob v takov mře, jako tomu je u profes jinch a u pracovnch sporů jejich zaměstnanců. Na druh straně však ani specifika ochrany utajovanch skutečnost nemohou vst k vědom rezignaci na stavn ochranu prv prověřovanch osob. Jestliže tedy čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy zaručuj každmu zkladn prvo na spravedliv proces a jestliže ze soudnho přezkumu nesm bt vyloučen přezkum rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny, mus zkonodrce i v tomto přpadě garantovat přezkum sprvnch rozhodnut nezvislm soudnm orgnem, byť nelze vyloučit nikoli běžn typ řzen, kter bude jednotliv přpady dostatečně diferencovat. stavn soud se domnv, že tyto přpady je zřejmě třeba řešit zvlštn procesn pravou, jelikož specifikům dan věci zjevně nekoresponduje obecn procesn prava proveden ve stvajcm občanskm soudnm řdu, popřpadě ve sprvnm řdu.
6.
Nynějš prvn prava totiž ve svch důsledcch znamen, že v procesu provděn bezpečnostn prověrky dochz ke značn koncentraci moci u jedinho orgnu exekutivy, přičemž jeho rozhodnut může citelně zashnout do individuln sfry prověřovan osoby. řad provdějc bezpečnostn prověrku, jehož kolem je ověřen podmnek pro vydn osvědčen - a kter tedy v tomto směru realizuje určitou "službu" sttu a jednoznačně reprezentuje jeho zjmy - totiž zroveň rozhoduje o vydn sprvnho rozhodnut i o opravnm prostředku proti němu. Za situace, kdy neexistuje přezkum nezvislm a nestrannm orgnem, je prověřovan osoba prakticky podrobena vůli jedin instituce, kterou již z povahy věci nelze považovat za nezvislou či nestrannou (srov. tž např. ustanoven 7 odst. 2 a 3 zkona č. 148/1998 Sb.). Je proto zřejm, že napaden zkonn prava (tj. 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb.) v zsadě odporuje samotnmu smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny (a ostatně i čl. 6 odst. 1 mluvy a čl. 4 stavy), jenž spočv v tom, že rozhodovn o zsadnch otzkch tkajcch se individuln sfry jedince, provděn sprvnm orgnem, mus bt podrobeno přezkumu nezvislm a nestrannm orgnem, kterm je zpravidla soud. stavn soud se proto nemůže - v obecn poloze - ztotožnit s prvnm nzorem BIS obsaženm v jejm vyjdřen k nvrhu, podle něhož by přpadn soudn přezkum v tto oblasti byl v rozporu s principem dělby moci. Podle mněn stavnho soudu je totiž zapotřeb pečlivě odlišovat mezi rozhodovnm o tom, kdo bude osvědčen a určen ke styku s utajovanmi informacemi, což skutečně přsluš moci exekutivn, a mezi přpadnou soudn kontrolou tohoto procesu, což - z stavněprvnho hlediska - může vykonvat toliko nezvisl moc soudn. stavn soud respektuje skutečnost, že s ohledem na specifika a vznam rozhodovn ve věcech utajovanch skutečnost, kdy je velmi zřeteln bezpečnostn zjem sttu, nen možn vždy garantovat všechny běžn procesn zruky spravedlivho procesu (např. veřejnost jednn). Nicmně i v tomto typu řzen je kolem zkonodrce umožnit zkonnou formou realizaci přiměřench zruk na ochranu soudem (či jinm nezvislm a nestrannm tribunlem ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy) byť - podle povahy věci a s přihldnutm k charakteru přslušn funkce - na ochranu i značně zvlštn a diferencovanou.
stavn soud při posouzen stavnosti vyloučen soudnho přezkumu podle napadenho ustanoven nemohl přehldnout ani celkov kontext zkona č. 148/1998 Sb. To znamen, že vyloučen soudnho přezkumu je nutno z stavněprvnho hlediska vnmat ještě citlivěji za existujc prvn situace, kdy rozhodovn o vydn osvědčen je upraveno specifickm nestandardnm procesnm způsobem, než kdyby dotčen fyzick osoba měla i jin možnosti ochrany svch prv.
7.
Proto stavn soud dospv k zvěru, že vyloučen soudnho přezkumu všech rozhodnut podle zkona č. 148/1998 Sb. odporuje čl. 36 odst. 2 Listiny, čl. 4 stavy a čl. 6 odst. 1 mluvy.
XIII.
stavn soud - souhrnně - k problematice zrušen ustanoven 36 odst. 3 třet věty zkona č. 148/1998 Sb. ("Důvody ... řad ... neuvd") a ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. ("Rozhodnut ... nepodlhaj soudnmu přezkumu ...") dodv:
Podle čl. 88 odst. 2 stavy soudci stavnho soudu jsou při svm rozhodovn vzni pouze stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy a zkonem podle odstavce 1. Tm se rozum zkon č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Z toho plyne, že stavn soud je v principu vzn i jednotlivmi druhy vroků, kter zkon č. 182/1993 Sb. upravuje. (Nvrh zamtne či zkon, popř. jeho jednotliv ustanoven zruš - 70 odst. 1 a 2 zkona č. 182/1993 Sb. ). V souzen věci stavnmu soudu nezbylo, než ustanoven 36 odst. 3 třet věty a ustanoven 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb. zrušit. Vzdor tomu však stavn soud upozorňuje na to, že při přpravě nov zkonn pravy bude zřejmě nutn - podle povahy věci a se zřetelem na zastvanou funkci občana - rozlišovat přpady, na něž zrušen citovanch ustanoven dopad, od jinch, byť vjimečnch přpadů, u nichž lze vyloučen soudnho přezkumu (popř. neuveden důvodů nevydn osvědčen) i nadle považovat za stavně konformn (např. u pracovnků některch specifickch kategori v ozbrojench silch, u určitch přslušnků zpravodajskch služeb).
XIV.
stavn soud - nad rmec uvedenho textu - dodv, že vhrady lze mt proti zkonu č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, jako celku. V tomto směru však přslušn nvrh podn nebyl. stavn soud nicmně předpokld, že se Parlament Česk republiky bude zabvat zkonem č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, komplexně, a nikoli pouze napadenmi ustanovenmi, jež tento nlez zrušuje.
XV.
stavn soud usuzuje, že okamžitm zrušenm některch napadench ustanoven zkona č. 148/1998 Sb. by potenciln vhody z toho plynouc mohly bt zastněny jeho nevhodami, zejmna s přihldnutm k bezpečnostnm zjmům sttu blže specifikovanm v předmětnm zkonu. K nov zkonn pravě je totiž třeba poskytnout potřebn časov prostor, zejmna s ohledem na jej nročnost. Proto stavn soud využv možnosti, kterou mu nabz ustanoven 58 odst. 1 a 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. a odkld vykonatelnost tohoto nlezu ke dni 30. 6. 2002.
XVI.
Zvěr
A.
Ze všech uvedench důvodů stavn soud v zkoně č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zrušil dnem 30. 6. 2002:
- ustanoven 23 odst. 2 ve slově "zejmna"
- ustanoven třet věty 36 odst. 3
- ustanoven 73 odst. 2.
B.
Nvrh na zrušen věty prvn ustanoven 73 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. stavn soud zamtl.