Ve věci návrhu na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 307/2007 účinný od 07.12.2007

Schválené: 16.10.2007
Účinnost od: 07.12.2007
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Uzavření smlouvy v občanském právu.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 307/2007 účinný od 07.12.2007
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 307/2007 s účinností od 07.12.2007
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

309/2007 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Plénum Ústavního soudu rozhodlo ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická, o návrhu Nejvyššího soudu České republiky na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, takto:

I. Návrh se zamítá. II. Odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 občanského zákoníku se - není-li právním předpisem nebo účastníky dohodnuto jinak - smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká.

Odůvodněn

I.

1. Dne 20. 10. 2006 obdržel stavn soud nvrh podle ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“), kterm se Nejvyšš soud Česk republiky (dle jen „Nejvyšš soud ČR“), za nějž jedn JUDr. Jiř Spčil, domhal zrušen ustanoven 48 odst. 2 zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk. Nvrh byl podn v souvislosti s řzenm, kter před Nejvyššm soudem ČR probh pod sp. zn. 22 Cdo 3177/2005.

2. Zněn napadanho ustanoven občanskho zkonku je nsledujc:

                            48

(2) Odstoupenm od smlouvy se smlouva od počtku ruš, nen- li prvnm předpisem stanoveno nebo častnky dohodnuto jinak.

3. Nejvyšš soud rozhoduje v řzen pod sp. zn. 22 Cdo 3177/2005 o dovoln proti rozsudku Krajskho soudu v st nad Labem - pobočky v Liberci (dle jen „krajsk soud“) ze dne 28. 4. 2005, č.j. 29 Co 312/2004-152, ve zněn opravnho usnesen ze dne 27. 10. 2005, č.j. 29 Co 312/2004-165. Podstata věci spočv v tom, že žalobce (prodvajc) prodal dne 5. 1. 1993 nemovitosti Autoklubu Desn v Jizerskch Horch (kupujc I). Kupujc I, aniž by prodvajcmu zaplatil kupn cenu 75.000,- Kč, později se souhlasem prodvajcho převedl dne 4. 5. 1994 tyto nemovitosti na žalovan (kupujc II) za kupn cenu 142.096,20,- Kč. Prodvajc však vůči kupujcmu I od smlouvy odstoupil pro nezaplacen kupn ceny, a tvrd, že se jeho vlastnictv obnovilo bez ohledu na to, že soud shora citovanm rozsudkem žalobu zamtl, když vyšel z prvnho nzoru, dle něhož odstoupen od smlouvy o převodu nemovitost může mt činky jen mezi stranami smlouvy a nemůže mt vliv na řdně nabyt vlastnick prvo třet osoby. Tento prvn nzor krajsk soud opřel tž o nlez stavnho soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. II. S 77/2000, a o rozsudek Nejvyššho soudu ČR ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1186/1998.

4. Proti rozsudku krajskho soudu ze dne 28. 4. 2005 podal prodvajc dovoln, v němž prohlašuje, že je vlastnkem spornch nemovitost, přičemž zpochybňuje nzor odvolacho soudu, dle něhož nebylo zjištěno, že by žalovan nenabyli přslušn nemovitosti v dobr vře. Jako předmět dovolacho řzen by tedy měla vystupovat otzka, zda v řzen vyšly najevo skutečnosti vylučujc dobrou vru žalovanch jako nabyvatelů nemovitost. Mezitm však vvoj judikatury učinil otzku dobr vry nabyvatele bezvznamnou, stejně jako otzku, zda nabyvatel - kupujc II - nabyl řdně vlastnictv od kupujcho I, jehož prvn předchůdce později od smlouvy odstoupil podle ustanoven 48 odst. 1 občanskho zkonku. Za nastal situace by nezbylo než rozhodnut odvolacho soudu zrušit bez ohledu na to, zda žalovan řdně nabyli vlastnick prvo či nikoliv; v důsledku odstoupen prodvajcho od smlouvy vůči kupujcmu I by totiž zaniklo i jejich vlastnick prvo. Takov přstup k věci by však byl podle nzoru Nejvyššho soudu ČR v rozporu s čl. 1, čl. 2 stavy Česk republiky (dle tž „stava“), neboť by vzal trvn řdně nabytho vlastnickho prva na prvn kony třetch osob, na něž by vlastnk neměl ždn vliv. Tm by dochzelo k vžnmu narušovn vlastnick jistoty jako součsti prvn jistoty, jež je zkladnm atributem demokratickho prvnho sttu.

5. Ve svm podn navrhovatel poukazuje na skutečnost, že Nejvyšš soud ČR ve svm rozhodnut ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1186/2000, vyslovil prvn nzor, dle něhož „Pokud převodce, kter je vlastnkem nemovitosti, tuto nemovitost převede do vlastnictv nabyvatele, nemůže dodatečn odpadnut prvnho důvodu, na jehož zkladě se převodce stal vlastnkem věci, mt za nsledek znik vlastnictv nabyvatele, kter nemovitost nabyl v dobr vře.“. Rovněž stavn soud pak tento považoval za sprvn, jak plyne z jeho nlezu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. II. S 77/2000. Dne 28. 6. 2000 ovšem občanskoprvn a obchodn kolegium Nejvyššho soudu ČR přijalo stanovisko Cpjn 38/1998 k vkladu ustanoven zkona č. 265/1992 Sb., o zpisech vlastnickch a jinch věcnch prv k nemovitostem, v němž konstatovalo, že: „Odstoupenm od smlouvy, nen-li prvnm předpisem stanoveno nebo častnky dohodnuto jinak, se smlouva od počtku ruš ( 48 odst. 2 občanskho zkonku). Tmto jednostrannm adresovanm prvnm konem zanikaj činky převodu nemovitosti na nabyvatele a obnovuje se původn stav, tedy ze zkona se obnovuje vlastnick prvo převodce. Nsledn zpis vlastnickho prva do katastru nemovitost o tto skutečnosti, vzhledem k tomu, že k obnoven vlastnickho prva převodce dochz ze zkona, nem konstitutivn činky a neprovd se vkladem, resp. vmazem vkladu, ale m pouze deklaratorn činky a provd se zznamem ( 7 odst. 1 zkona č. 265/1992 Sb.). Tento zvěr plat i v přpadě, že nabyvatel, dřve než došlo k odstoupen od smlouvy, nemovitost převedl na dalš osobu, a tato osoba nabyla nemovitost v dobr vře.“

6. V judikatuře Nejvyššho soudu ČR se po přijet vše zmněnho stanoviska začal uplatňovat naposledy uveden prvn nzor. Sent 22 Cdo Nejvyššho soudu ČR, setrvvajc na svm původnm prvnm nzoru, potvrzenm stavnm soudem a převldajcm v prvn teorii, předložil věc, v nž hodlal rozhodnout v souladu s tmto původnm prvnm nzorem, velkmu sentu občanskoprvnho kolegia Nejvyššho soudu ČR. Ten navrhl občanskoprvnmu a obchodnmu kolegiu zaujet stanoviska, kter bylo přijato a publikovno pod č. 40/2006 Sbrky soudnch rozhodnut a stanovisek s prvn větou: „Odstoupenm od smlouvy o převodu vlastnictv k nemovitosti zanik prvn titul, na jehož zkladě nabyl častnk smlouvy vlastnick prvo, a obnovuje se původn stav i v přpadě, že nabyvatel, dřve než došlo k odstoupen od smlouvy, nemovitost převedl na dalš osobu.“. Stejně pot rozhodl i velk sent občanskoprvnho kolegia Nejvyššho soudu ČR (srov. rozsudek ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 2808/2004, dostupn tak na www.nsoud.cz). Podle stanoviska Nejvyššho soudu ČR tedy v důsledku odstoupen od smlouvy mezi prvnmi předchůdci vlastnka zanik jeho řdně nabyt vlastnick prvo.

7. Za situace, kdy sent 22 Cdo Nejvyššho soudu ČR nem jinou možnost vkladu ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku, než tu, kter vychz z citovanch stanovisek Nejvyššho soudu ČR, nezbv mu, než navrhnout stavnmu soudu podle ustanoven 109 odst. 1 psm. c) zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „občansk soudn řd“), zrušen ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku s tm, že zkonodrce by měl jeho zněn nahradit textem odpovdajcm stavě, nevzbuzujcm možnosti různ interpretace.

II.

8. K vzvě stavnho soudu podala v souladu s ustanovenm 69 zkona o stavnm soudu sty svho předsedy Ing. Miloslava Vlčka vyjdřen Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky. Z vyjdřen vyplv, že napaden ustanoven bylo součst vldnho nvrhu občanskho zkonku, kter byl předložen Nrodnmu shromžděn Československ socialistick republiky jako tisk č. 156. Zmněn nvrh zkona byl přijat na jeho 24. schůzi dne 26. 2. 1962. Stenografick zznam z jednn uvd, že na začtku tto schůze bylo podle prezenčn listiny přtomno 264 poslanců. Při hlasovn o celm nvrhu zkona nebyl nikdo proti a nikdo se hlasovn nezdržel. Řešen otzky, obnovuje-li se vlastnick prvo původnho převodce nemovitosti, kter od smlouvy o převodu nemovitosti odstoupil i v přpadě, že jeho prvn nstupce ještě před odstoupenm od smlouvy tuto nemovitost platně převedl na třet osobu, se postupně vyvjelo. V posledn době se tato velmi zvažn problematika stala trvalm problmem nejen prvn teorie a soudn praxe, nbrž taktž praxe Nejvyššho soudu ČR. Na dan tma bylo napsno i řečeno již mnoho různch interpretac, je proto na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem sentu 22 Cdo Nejvyššho soudu ČR vyřešil patovou situaci.

9. Jmnem Sentu Parlamentu Česk republiky se k předmětnmu nvrhu vyjdřil jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka, kter uvedl, že problm odstoupen od smlouvy se stal aktulnm teprve v souvislosti se změnou společensko- ekonomickho prostřed. Pokud jde o činky odstoupen od smlouvy o převodu vlastnictv, nedokzala se polistopadov praxe shodnout na interpretaci napadenho ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku. V přpadech, kde v souvislosti s aplikac ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku k převodu na třet osobu nedošlo, nenabv problm ostrosti; prvn stav je vratn do původn polohy bez většch obtž. Naproti tomu tam, kde do hry vstupuje třet (a každ dalš) osoba, je ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku konfrontovno ve svm normativnm čelu s novou dynamikou ekonomickch vztahů. Sent Parlamentu ČR ve svm vyjdřen nastnil modelovou situaci převodu vlastnickho prva na třet osobu, přičemž poukzal na skutečnost, že racionln interpret by se bezpochyby dostal do pasti, kdyby měl spojit argumentačn vvody s myšlenkou obnoven vlastnickho prva původnho vlastnka na kor třet osoby. Takto smšlejc interpret by se musel sžt vnitřně s představou, že třet osoba nabyla věc od vlastnka, kter byl ale vlastně nevlastnkem. Dalš aspekt spojen s aplikac ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku je spatřovn ve vymezen okruhu jeho adrestů. Uplatněnm prva na odstoupen od smlouvy původnm vlastnkem dochz k zsahu do prvnho poměru častnky smlouvou nastolenho. Jednostrannm vkonem prva původnho vlastnka se smlouva mezi nm a původnm nabyvatelem ruš. Tento akt však nemůže vyvolat prvn činky na prvn prostřed třet, na prvnm vztahu nikterak nezainteresovan, osoby. Kdyby tomu tak bt mělo a vsledkem měla bt obnova vlastnickho prva původnho vlastnka na kor třet osoby, musela by bt patrně v zkoně nalezena patřičn pozitivn zakotven pozbyt vlastnickho prva třet osoby. V dimenzch tohoto vkladu ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku pak vyrůst vlastnick prvo třet osoby v neohroženou uzlovou konstantu. Je-li vlastnick prvo po odstoupen původnho vlastnka od smlouvy přičtno třet osobě a m-li odstoupen prvn dosah na poměr původnch častnků smlouvy, je zcela na mstě tak činky odstoupen od smlouvy identifikovat. V argumentačnm řetězci se pro dalš postup nabz ustanoven 457 občanskho zkonku, v němž se podv, že častnkům smlouvy, tj. původnmu vlastnku a původnmu nabyvateli, vznik z důvodu zrušen smlouvy povinnost vrtit si vše, co podle n dostali. Ustanoven 457 občanskho zkonku je normativně modulovno jako povinnost častnků. Ve smyslu ustlen teorie povinnost jednoho koresponduje oprvněn druhho. Původnmu převodci tak v důsledku zrušen smlouvy vznik oprvněn nabt zpět vlastnick prvo k věci od původnho nabyvatele. Nen-li to dost dobře možn, přsluš častnku podle ustanoven 458 odst. 1 občanskho zkonku peněžit nhrada. Z vše uvedenho plyne, že v přpadě odstoupen od smlouvy se vlastnick prvo původnho vlastnka neobnovuje. K ždnmu „střetu dvou vlastnictv“ nedochz, neboť původnmu vlastnkovi vznik toliko pohledvn či nrok na znovunabyt vlastnickho prva, nikoli vlastnick prvo samo. V tomto světle je třeba nahlžet i na ochranu vlastnickho prva (svobody) podle čl. 11 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“). Vzhledem k tomu, že interpretace čl. 11 Listiny je předmětem bohat stavn judikatury, lze konstatovat: je-li třet osoba prvoplatnm vlastnkem, pak je stavně chrněna ve svm prvu proti všem a nemůže j konkurovat „nrok na nabyt“ vlastnickho prva jinm. Tento zvěr se zd bt o to přesvědčivějš, že zkon pro přpad odstoupen původnho vlastnka od smlouvy ani znik vlastnictv třet osoby nepředpokld. V dalšm pak Sent Parlamentu ČR uvd, že prezentovan postoj k problematice zahrnut pod ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku se zd bt zřejm, netřeba přpad konfrontovat otzkami typu věcně prvn titul vs. dobr vra. S otzkou dobr vry pracuje v různch situacch již stvajc civiln prvo a je zjevn, že dobr vra mus zůstat klčovm instrumentem v otzkch nabvn vlastnickho prva od nevlastnka.

III.

10. stavn soud se nejprve zabval otzkou, zda je navrhovatel, tj. Nejvyšš soud ČR, oprvněn nvrh na zrušen napadenho ustanoven podat. Dospěl ke kladnmu zvěru. Navrhovatel uvedl, že mus napaden ustanoven aplikovat v občanskm soudnm řzen, přičemž je vzn prvnm nzorem občanskho a obchodnho kolegia Nejvyššho soudu ČR, kter je ovšem dle jeho nhledu v rozporu s stavou a Listinou. Předmětn nvrh Nejvyššho soudu ČR souvis s jeho rozhodovac činnost, a proto je tento oprvněnm navrhovatelem dle čl. 95 odst. 2 stavy a 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu. Zjišťovn stavnosti napadenho ustanoven zkona m povahu abstraktn kontroly normy, neboť při posouzen stavnosti tohoto ustanoven stavn soud rozhoduje, aniž by projednval či zkoumal onu konkrtn věc, jež je předmětem řzen před obecnmi soudy a jež přiměla Nejvyšš soud ČR k vyždn rozhodnut stavnho soudu o stavnosti předpisu, jehož m bt v konkrtn věci použito.

11. Z ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu vyplv, že stavn soud m, kromě přezkumu souladnosti napadenho zkona či jeho čsti s stavnmi zkony, zjišťovat, zda byl tento přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Již v nlezu stavnho soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. Pl. S 10/99 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 16, nlez č. 150, vyhlšen pod č. 290/1999 Sb., dostupn tak na www.judikatura.cz), stavn soud konstatoval, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy Česk republiky č. 1/1993 Sb., je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence. Napaden ustanoven občanskho zkonku nebylo od nabyt činnosti, tj. ode dne 1. 4. 1964, novelizovno a stavn soud se tak omezil toliko na posouzen obsahovho souladu napadenho zkonnho ustanoven s stavnm pořdkem.

IV.

12. stavn soud pot přistoupil k přezkumu napadanho ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem, předevšm s prvy a principy vymezenmi v čl. 1, čl. 2 stavy, čl. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 11 Listiny. Po zvžen samotnho nvrhu na zrušen ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku, přslušnch stanovisek k tomuto nvrhu a uvžen předmětn problematiky z pohledu roviny stavněprvn dospěl stavn soud k zvěru, že přes vešker vhrady k současn prvn pravě odstoupen od smlouvy nen nvrh na zrušen tohoto ustanoven pro jeho namtan rozpor s stavou a Listinou důvodn.

13. Dle ustanoven 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Jelikož častnci řzen vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn a stavn soud m za to, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, bylo od stnho jednn v předmětn věci upuštěno.

14. Navrhovatel ve svm podn upozorňuje stavn soud na nejednoznačnost ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku, resp. na existenci dvou konkurenčnch interpretačnch alternativ napadanho ustanoven občanskho zkonku, kdy toto bez pochybnost neřeš otzku činků odstoupen od smlouvy o převodu věci, ať již movit či nemovit, na vlastnick prvo třet osoby, kter mezitm věc nabyla. K tomuto navrhovatel odkazuje stavn soud na judikaturu Nejvyššho soudu ČR a stavnho soudu, kter vykazuje nejednotnost, přičemž uzavr, že sentu 22 Cdo Nejvyššho soudu ČR nezbv než navrhnout stavnmu soudu zrušen 48 odst. 2 občanskho zkonku s tm, že zkonodrce by měl jeho zněn nahradit textem odpovdajcm stavě a nevzbuzujcm možnosti různ interpretace. S ohledem na takto předestřen ovšem stavn soud mus předeslat, že zvol-li obecn soud postup ve smyslu čl. 95 odst. 2 stavy a 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, nen kolem stavnho soudu zabvat se vhodnost, resp. dokonalost zněn napaden prvn pravy, nbrž pouze zjistit, zda zkon, jehož m bt obecnm soudem při souzen zležitosti použito, je či nen v rozporu s stavnm pořdkem (srov. nlez stavnho soudu ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. S 19/98, Sbrka rozhodnut, svazek 13, nlez č. 19, vyhlšen pod č. 38/1999 Sb., dostupn tak na www.judikatura.cz). Při rozhodovn podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy vychz stavn soud zejmna z principu stavně konformn interpretace a aplikace prvnch předpisů, což vyvolv ten důsledek, že „V situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna je v souladu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy a druh je s nimi v rozporu, nen dn důvod zrušen tohoto ustanoven. Při jeho aplikaci je kolem všech sttnch orgnů interpretovat dan ustanoven stavně konformnm způsobem“ (srov. nlez stavnho soudu ze dne 8. 10. 1996, sp. zn. Pl. S 5/96, Sbrka rozhodnut, svazek č. 6, nlez č. 98, vyhlšen pod č. 286/1996 Sb.; dostupn tak na www.judikatura.cz).

15. V nyn posuzovan věci se tak stavn soud zaměřil na zkoumn, zda ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku lze interpretovat a aplikovat stavně konformnm způsobem, což by značilo, že jeho zrušen nen nezbytn. V opačnm přpadě, pokud jeho stavně konformn interpretace a aplikace možn nen, by stavnmu soudu nezbylo než napaden ustanoven občanskho zkonku zrušit.

V./a

16. Kupn smlouva, jakožto jeden z nabvacch titulů ve smyslu 132 občanskho zkonku, m svůj prvně dogmatick zklad v řmskm prvu. Emptio - venditio zde vystupuje jako synallagmatick zvazek, jehož kauzou je převod nerušen držby (habere licere). Převod vlastnictv pak nastv až nslednm vydrženm. Vzjemn prva a povinnosti stran zvazku jsou vymezeny dvěmi osobnmi žalobami (actiones in personam) a směřuj na vypořdn nejrůznějšch nroků, mezi něž nlež zaplacen kupn ceny, předn předmětu koupě, odpovědnost za vady a celou řadu dalšch. Vznik věcnho prva na straně kupce je pak spojen s institutem usucapio.

17. Na podkladě řmskoprvn koncepce proběhla v novověku rozshl vědeck diskuze, kter v 19. stolet vystila v doktrinln nauku. Původn vlastnost řmsk emptio - venditio, kdy přechod věcnho prva nastv až vydrženm na straně kupce, byla překonna, přičemž vědom obou vrstev kupn smlouvy se promtlo do nauky o titulu a modu. Je tak rozlišovn prvn důvod (iustus titulus) a prvn způsob nabyt vlastnictv (modus adquirendi dominii) (srov. komentř k ustanovenm 380, 424 a 425 obecnho občanskho zkonku, Rouček/Sedlček). V rmci tto koncepce pak, nestanov-li prvn předpis jinak nebo nedohodnou-li si smluvn strany něco jinho, smlouva směřujc k převodu vlastnickho prva je prvnm důvodem jeho převodu. Smlouva samotn (titulus) však převod prva nepůsob, k tomu mus přistoupit ještě prvně relevantn způsob nabyt, jenž je odvisl od povahy předmětu převodu. Smlouva o převodu vlastnictv tak nenese činek převodn (translačn), nbrž jen obligačn, neboť zavazuje zcizitele k tomu, aby vlastnictv věci na nabyvatele dalšm konem, kter je prvně uznanm způsobem převodu vlastnictv, převedl. V zsadě je tak třeba odlišit obligačn a translačn činky převodu vlastnickho prva.

18. Kupn smlouva je tedy esencilně založena na dvoufzovm pojet translačn obligace individulně posuzujcm dvoj prvn jednn, a to uzavřen smlouvy a převod vlastnictv, kdy nezbytnm předpokladem nabyt vlastnickho prva je kumulativn naplněn jak přslušnho titulu, tak i tomu odpovdajcho modu. Pokud prodvajc převede na zkladě platnho titulu a modu vlastnictv na kupujcho I, aniž by tento převod podmnil prvnmi nstroji věcněprvn povahy, kupujc I se stv vlastnkem převděn věci, jenž je nadn k tomu, aby vykonval vešker prva plynouc z povahy vlastnickch prv - ius utendi, fruendi, possidendi, abutendi, disponendi. Neplyne-li ze zkona či ze smlouvy věcněprvn povahy něco jinho, je zcela v dispozici kupujcho I, aby sv vlastnick prvo svobodně a v plnm rozsahu převedl na dalš subjekt, tedy kupujcho II. Kupujc II, kter nabyl vlastnick prvo od předchozho vlastnka, kupujcho I, se tak může spěšně dovolvat ochrany svho vlastnickho prva dle čl. 11 odst. 1 Listiny, a to erga omnes. Jakkoli pozdějš prvn kony předchozch vlastnků, a tedy i odstoupen od smlouvy, nemohou mt vliv na jeho vlastnictv, neboť v době převodu byl kupujc I skutečnm vlastnkem a nevymnil-li si tento jinak, převedl na kupujcho II vlastnickho prvo v cel jeho šři. Ze ždnho ustanoven občanskho zkonku navc nelze dovodit, že v přpadě odstoupen od smlouvy dochz tž k zniku všech smluv navazujcch.

19. Vše předestřen vahy jsou podporovny rovněž skutečnost, že při odstoupen od smlouvy mus prodvajc tomuto jednn přizpůsobit tž způsob ochrany svch prv. Přslušn nrok založen ustanovenm 457 občanskho zkonku je nrokem toliko obligačnm, nikoli věcnm. Z tohoto důvodu tak nemůže bt postupovno dle 126 občanskho zkonku a použito žaloby vlastnick, nbrž žaloby na plněn. Ustanoven 458 občanskho zkonku pak předvd prvě ty situace, kdy kupujc I nen objektivně schopen poskytnut plněn vrtit a ukld povinnmu poskytnut peněžit nhrady. Došlo-li k řdnmu převodu vlastnickho prva na kupujcho II, nen prodvajcmu ani kupujcmu I dn ždn prvn titul, o kter by mohli opřt žalobu na vydn.

20. V rovině prvně dogmatick a teoretick, při současnm uvžen platn prvn pravy, stavn soud potvrzuje vklad ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku, jak jej provedl Nejvyšš soud ČR v rozhodnut ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1186/2000, a stavn soud v nlezu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. II. S 77/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 21, nlez č. 14), dle něhož odstoupen od smlouvy o převodu věci může působit činky vhradně mezi stranami tto smlouvy a nemůže mt vliv na řdně nabyt vlastnick prvo třet osoby. Stejně tak hledisko komparativn přivd stavn soud dospět k totožnmu zvěru, jelikož holandsk prvn prava (srov. čl. 271 holandskho občanskho zkonku), německ prvn zprava (srov. 892 odst. 1, 929 BGB) a rakousk prvn prava (srov. 367 obecnho zkonku občanskho) shodně chrn prvě nabyvatele vlastnickho prva.

V./b

21. stavn soud ovšem, což je pro nyn souzenou věc zcela kruciln, dle shledv, že prvě vklad ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku, zastvan Nejvyššm soudem ČR v jeho rozhodnut ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1186/2000, a stavnm soudem v jeho nlezu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. II. S 77/2000, je vkladem stavně konformnm, kteržto hodnocen pro vklad napadanho ustanoven občanskho zkonku, jak k tomuto Nejvyšš soud ČR přistoupil v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 2808/2004, zjevně neplat.

22. stavněprvn posouzen kolize interpretačnch alternativ relevantnho jednoduchho prva, kter byly v předchozm představeny, stavn soud založil na aplikaci principu proporcionality, neboli přiměřenosti v širšm smyslu, jenž může bt taktž nazvn zkazem nadměrnosti zsahů do prv a svobod. Tento princip patř mezi standardn nstroje, jež demokratick stavn soudy užvaj pro řešen konfliktu zkladnch prv, přpadně stavnm pořdkem chrněnch veřejnch statků, a to v řzen o kontrole norem, stejně jako v řzen o stavnch stžnostech. Ve zkouman zležitosti se přitom jedn o kolizi vlastnickho prva kupujcho II na straně jedn, na druh straně pak legitimnch očekvn prodvajcho a kupujcho I.

23. Princip proporcionality je vystavěn metodologicky na třech krocch. Prvnm krokem je hodnocen jednoduchho prva hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je zvažovn zvolenho normativnho prostředku z pohledu možnho naplněn sledovanho čelu. Nen-li dan normativn prostředek způsobil sledovanho čelu doshnout, jde ze strany zkonodrce o projev svvole, jenž se považuje za rozporn s principem prvnho sttu. Druhm krokem uplatněn principu proporcionality je posouzen jednoduchho prva kriteriem potřebnosti, jež sleduje analzu plurality možnch normativnch prostředků ve vztahu k zamšlenmu čelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezen stavou chrněn hodnoty - zkladnho prva nebo veřejnho statku. Lze-li zkonodrcem sledovanho čelu doshnout alternativnmi normativnmi prostředky, je pak stavně konformn ten, jenž danou stavně chrněnou hodnotu omezuje v mře nejmenš. Sleduje-li prověřovan jednoduch prvo ochranu určit z stavně chrněnch hodnot, současně však jinou omezuje, třet hledisko principu proporcionality, jmž je poměřovn, představuje metodologii vžen těchto v kolizi stojcch stavnch hodnot. Pro vyvozen zvěru při kolizi zkladnch prv, přpadně veřejnho dobra, jako principů, na rozdl od přpadu konfliktu norem jednoduchho prva, se stavn soud řd přkazem k optimalizaci, tj. postultem minimalizace omezen zkladnho prva a svobody, resp. veřejnho dobra. Jeho obsahem je maxima, dle nž za okolnosti přijet zvěru o opodstatněnosti priority jednoho před druhm ze dvou v kolizi stojcch zkladnch prv či veřejnch statků je nutnou podmnkou konečnho rozhodnut rovněž využit všech možnost minimalizace zsahu do jednoho z nich. Přkaz k optimalizaci lze normativně odvodit z ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod, tudž analogicky rovněž v přpadě jejich omezen v důsledku jejich vzjemn kolize.

24. V souladu s vše uvedenm stavn soud nejprve zkoumal vhodnost jednotlivch vkladů ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku, kter učinily Nejvyšš soud ČR v jeho rozhodnut ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1186/2000, a stavn soud v jeho nlezu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. II. S 77/2000 (srov. odstavec 5. tohoto rozhodnut stavnho soudu; dle tak jen „vklad A“), a Nejvyšš soud ČR v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 2808/2004 (srov. odstavec 6. tohoto rozhodnut stavnho soudu; dle tak jen „vklad B“), a to v tom směru, zda takto specifikovan interpretace 48 odst. 2 občanskho zkonku, kter omezuj určit zkladn prvo či stavně chrněnou hodnotu, umožňuj doshnout sledovanho čelu, tedy ochrany jinho zkladnho prva či stavně chrněn hodnoty. Podle přesvědčen stavnho soudu vklad A vystupuje jako efektivn prostředek ochrany vlastnickho prva kupujcho II, zatmco vklad B představuje efektivn prostředek ochrany legitimnch očekvn prodvajcho a kupujcho I.

25. V rmci aplikace kriteria potřebnosti stavn soud porovnval předmětn vklady ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku s jinmi opatřenmi, umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a stavně chrněnch hodnot, přičemž za vyhovujc principu proporcionality lze vnmat pouze takov vklad, jenž je z vce možnch prostředků nejšetrnějš ve vztahu k dotčenm zkladnm prvům a stavně chrněnm hodnotm. U vkladu A je postult potřebnosti naplněn, což plyne ze samotn nutnosti zachovat a chrnit řdně nabyt vlastnick prvo kupujcho II. Naopak vklad B z hlediska kriteria potřebnosti, tedy z pohledu subsidiarity možnch alternativnch nstrojů zabezpečujcch dan čel, neobstoj. Tento vklad nen prostředkem přiměřenm, kdy ochrany legitimnch očekvn prodvajcho a kupujcho I lze doshnout dlčmi nstroji, kter se nedotkaj vlastnickho prva kupujcho II a toto nikterak neomezuj. Zde stavn soud uvažuje předevšm prvn prostředky věcněprvn povahy, kter mohou prodvajc a kupujc I, jakožto častnci smlouvy určujc jej obsah, do jimi sjednvan smlouvy zahrnout. Zajištěn převodu vlastnictv až k okamžiku obdržen protiplněn prodvajcm spolu s vedlejšm smluvnm ujednnm v podobě předkupnho prva svědčcho prodvajcmu jsou způsobil zabezpečit ochranu legitimnch očekvn prodvajcho a kupujcho I, aniž by bylo zasaženo do vlastnickho prva kupujcho II.

26. stavn soud při provděn testu principem proporcionality nakonec na vše předložen vklady ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku vzthl kriterium přiměřenosti v užšm smyslu, dle něhož jma na zkladnm prvu či stavně chrněn hodnotě nesm bt nepřiměřen zamšlenmu cli, tj. vklad omezujc zkladn lidsk prva a svobody nesm svmi negativnmi důsledky přesahovat pozitiva, kter představuje ochrana jinch zkladnch prv a stavně chrněnch hodnot. stavnmu soudu, kter posoudil zvažnost obou chrněnch hodnot, vlastnickho prva kupujcho II a legitimnch očekvn prodvajcho a kupujcho I, se nejev vklad A obsahově neměrnm a ve světle obecně akceptovateln a sdlen hierarchie hodnot jej nelze v danch souvislostech odmtat. Tento vklad tak respektuje stavn přkaz k optimalizaci. Vklad B pak stavn soud shledal opatřenm nepřiměřenm jeho čelu, jmž je ochrana legitimnch očekvn prodvajcho a kupujcho I, kdy je nutno vychzet ze skutečnosti, že jma na vlastnickm prvu kupujcho II, kter s vkladem B může bt spojena, je značn. Bylo-li by totiž připuštěno, aby odstoupenm od smlouvy mezi prvnmi předchůdci vlastnka, tedy mezi prodvajcm a kupujcm I, bylo zasaženo řdně nabyt vlastnick prvo vlastnka, tedy kupujcho II, jednalo by se zde o narušen principu prvn jistoty, kter je jednm ze zkladnch atributů demokratickho prvnho sttu. Pod zornm hlem tohoto pilře prvnho sttu je tak nutno ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku vykldat, přičemž ta interpretace předmětnho ustanoven, dle nž vztah mezi smluvci se může projevit opět jen mezi smluvci, jedin zajišťuje vlastnickou jistotu jako vznamn prvek prvn jistoty. Interpretace opačn, dle nž dodatečnm odpadnutm prvnho důvodu, na zkladě kterho nabyl vlastnictv kterkoliv z prvnch předchůdců vlastnka, tento vlastnk pozbv vlastnick prvo, ač v kontrastu s tmto čl. 11 Listiny a 123 občanskho zkonku poskytuj vlastnkovi ochranu, narušuje cel koncept prvn jistoty a ochrany nabytch prv, pochopitelně však jen těch prv, kter byla nabyta v dobr vře, kdy dobr vra vystupuje jako korektiv obecně platn pro občansk prvo. V přpadě akceptovn vkladu 48 odst. 2 občanskho zkonku, jak byl deklarovn občanskoprvnm kolegiem Nejvyššho soudu ČR, by si vlastnk, kter nabyl vlastnictv derivativně, nikdy nemohl bt jist svm vlastnictvm, což pojet materilnho prvnho sttu zjevně neodpovd.

27. stavn soud tedy naznal, a to na podkladě testu proporcionality provedenho v odstavcch 24.-26. tohoto rozhodnut, že vklad B, tedy vklad ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku učiněn Nejvyššm soudem ČR v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 2808/2004, je vkladem stavně neakceptovatelnm, jelikož nenaplňuje kriteria potřebnosti a přiměřenosti v užšm smyslu. Vklad A, dle něhož odstoupen od smlouvy o převodu věci může působit činky vhradně mezi stranami tto smlouvy a nemůže mt vliv na řdně nabyt vlastnick prvo třet osoby, tedy vklad ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku, jak k tomuto přistoupily Nejvyšš soud ČR v rozhodnut ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1186/2000, a stavn soud v nlezu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. II. S 77/2000, kter principu proporcionality bezezbytku vyhovuje, stavn soud hodnot jako vklad stavně konformn.

VI.

28. Lze připustit, že navržen zrušen ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku by patrně umožnilo novou prvn pravu formulovat snad i tak, že by byla odstraněna nejednoznačnost tohoto ustanoven ve vztahu k nyn zkouman problematice. stavn soud však v tto souvislosti mus zdůraznit, že důvodem protistavnosti, na jejmž podkladě by bylo možno přistoupit ke zrušen napadanho ustanoven občanskho zkonku, zsadně nejsou přpadn interpretačn potže při vkladu zkona. Pokud prvn norma v některch situacch neposkytuje jednoznačnou odpověď, neznamen to samo o sobě, že by takovto nejistota byla nutně protistavn. Jsou to prvě obecn soudy, kter jsou povinny nalzat prvo, což znač nejen vyhledvn přmch, konkrtnch a vslovnch pokynů v zkonnm textu, nbrž tak zjišťovn a formulovn, co je konkrtnm prvem i tam, kde se jedn o interpretaci abstraktnch norem, stavnch zsad, ustanoven Listiny a zvazků plynoucch z mezinrodnch smluv. Prostor takov interpretace a jej vznam je nepochybně větš tam, kde jde o aplikaci zkonnch předpisů, kter nejsou sice již zcela vyhovujc, avšak nejsou ve sv podstatě ani protistavn. stavn soud pak, při respektovn principu minimalizace zsahů, nemůže než zopakovat, co již judikoval ve svm nlezu ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. S 19/98, že „Z mnoha myslitelnch vkladů zkona je třeba v každm přpadě použt pouze takov, kter respektuje stavn principy (je-li takovto vklad možn), a ke zrušen ustanoven zkona pro nestavnost přistoupit teprve, nelze-li dotčen ustanoven použt, aniž by byla porušena stavnost (princip minimalizace zsahu).“ (srov. nlez stavnho soudu ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. S 19/98, Sbrka rozhodnut, svazek č. 13, nlez č. 19, vyhlšen pod č. 38/1999 Sb.; dostupn tak na www.judikatura.cz).

29. stavn soud tedy uzavr, že podle jeho stanoviska, kter vyložil v čsti V/b tohoto rozhodnut, existuje možnost stavně konformnho vkladu napadenho ustanoven občanskho zkonku, k čemuž stavn soud dle poznamenv, že jeho judikatura, jmenovitě nlez stavnho soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. II. S 77/2000, od jehož zvěrů nem důvodu se odchylovat ani v nyn posuzovan věci, poskytuje dostatečn vodtko k dosažen stavně konformnho vkladu ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku. K zabezpečen prvn jistoty častnků občanskoprvnch vztahů, včetně jejich legitimnch očekvn, jakož i k ochraně prva vlastnickho, současn zněn tohoto zkonnho ustanoven postač. Z pohledu de lege ferenda by byla vhodn jednoznačn formulace napadanho zkonnho ustanoven, stavn soud nicmně nemůže pominout, že rozhoduje de lege lata, pročež mu nezbylo než zjistit, že ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku nelze charakterizovat jako protistavn, jestliže jeho zněn nevylučuje vklad plně stavně konformn.

30. S ohledem na vše uveden okolnosti stavn soud neshledal nvrh na zrušen ustanoven 48 odst. 2 občanskho zkonku důvodnm, proto jej podle 82 odst. 1 zkona o stavnm soudu zamtl.

Načítávám znění...
MENU
Hore