Ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení zákona č. 243/1997 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů 30/1998 účinný od 10.03.1998

Ústavní soud rozhodl dne 17. prosince 1997 v plénu o návrhu prezidenta republiky na zrušení zákona č. 243/1997 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zákon č. 243/1997 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje.

Odůvodněn�

I.

Dne 3. ř�jna 1997 obdržel �stavn� soud n�vrh prezidenta republiky na zrušen� z�kona č. 243/1997 Sb., kter�m se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zv�řat proti t�r�n�, ve zněn� pozdějš�ch předpisů, a to z důvodu jeho přijet� způsobem odporuj�c�m čl. 50 �stavy Česk� republiky (d�le jen "�stava").

Porušen� čl. 50 �stavy spatřuje prezident republiky v n�sleduj�c�ch okolnostech: Uveden� z�kon byl dne 13. června 1997 podle � 98 odst. 1 z�kona č. 90/1995 Sb., o jednac�m ř�du Poslaneck� sněmovny, předsedou Poslaneck� sněmovny postoupen prezidentu republiky a t�hož dne doručen Kancel�ři prezidenta republiky. Dne 28. června 1997 byl prezidentem republiky vr�cen Poslaneck� sněmovně, doručen j� byl v nejbližš� n�sleduj�c� pracovn� den, tj. v ponděl� dne 30. června 1997. Dle přesvědčen� prezidenta republiky poč�tek 15denn� lhůty pro vr�cen� z�kona začal běžet dnem n�sleduj�c�m po dni postoupen� z�kona, a to v souladu se zvyklost�, jež se vyvinula od �činnosti �stavy. V dan�m př�padě to znamen�, že lhůta k vr�cen� z�kona č. 243/1997 Sb. měla zač�t běžet dne 14. června 1997.

Usnesen�m ze dne 5. z�ř� 1997 č. 244/1997 Sb. Poslaneck� sněmovna deklarovala svoje rozhodnut� nehlasovat znovu o z�konu č. 243/1997 Sb. přijat�m dne 12. června 1997 a vr�cen�m prezidentem republiky, a to vzhledem k tomu, že dle jej�ho přesvědčen� nebyla splněna podm�nka stanoven� v čl. 50 odst. 1 �stavy.

Z�kon, j�mž se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zv�řat proti t�r�n�, ve zněn� pozdějš�ch předpisů, byl publikov�n ve Sb�rce z�konů pod č. 243/1997 Sb., když byl podeps�n předsedou Poslaneck� sněmovny a předsedou vl�dy.

N�vrh prezidenta republiky poukazuje na skutečnost, že v česk�m pr�vn�m ř�du je obecně uzn�v�n pr�vn� princip, dle něhož, připadne-li posledn� den lhůty na sobotu, neděli nebo sv�tek, je posledn�m dnem lhůty nejbližš� n�sleduj�c� pracovn� den. Vzhledem k tomu, že vr�cen� z�kona je �stavn�m aktem prezidenta republiky, při němž ho nikdo nemůže zastoupit, jakož i vzhledem k pr�vn� a politick� z�važnosti tohoto aktu, nelze dle přesvědčen� prezidenta republiky 15denn� lhůtu dle čl. 50 odst. 1 �stavy zkracovat.

Jelikož je prezident republiky přesvědčen o včasnosti uplatněn� sv� �stavn� pravomoci vr�tit z�kon Parlamentu a jelikož Parlament nepostupoval dle ustanoven� čl. 50 odst. 2 �stavy, navrhuje zrušen� napaden�ho z�kona z důvodu nedodržen� �stavou předepsan� procedury.

K n�vrhu prezidenta republiky byly přiloženy:

- kopie př�slušn� str�nky tzv. refer�tn�ku Kancel�ře prezidenta republiky (č. j. L 134/97; 5414/97), j�ž se osvědčuje doručen� z�kona ze dne 12. června 1997, kter�m se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zv�řat proti t�r�n�, ve zněn� pozdějš�ch předpisů, prezidentu republiky k podpisu, a to dne 13. června 1997,

- kopie dopisu ze dne 28. června 1997 č. j. 5414/97, j�mž byl prezidentem republiky z�kon vr�cen Poslaneck� sněmovně, s vyznačen�m data jeho doručen� 30. června 1997,

- kopie dopisu předsedy Poslaneck� sněmovny prezidentu republiky ze dne 3. července 1997 č. j. 2654/97 SP, ve kter�m je konstatov�no překročen� 15denn� lhůty, pročež k vr�cen� z�kona nelze přihl�dnout, a d�le je z�kon opětovně prezidentu předkl�d�n k podpisu,

- kopie dopisu prezidenta republiky předsedovi Poslaneck� sněmovny ze dne 7. července 1997 č. j. 5920/97, ve kter�m je vyj�dřeno neměnn� stanovisko vr�tit předmětn� z�kon Poslaneck� sněmovně, jakož i přesvědčen�, že tak bylo učiněno v �stavou stanoven� lhůtě, pročež je v dopise předseda Poslaneck� sněmovny pož�d�n o opětovn� předložen� vr�cen�ho z�kona Poslaneck� sněmovně.

II.

Podle ustanoven� � 42 odst. 3 a � 69 z�kona č. 182/1993 Sb., o �stavn�m soudu, byl předmětn� n�vrh zasl�n k vyj�dřen� Poslaneck� sněmovně. Z�roveň si podle � 42 odst. 2 z�kona č. 182/1993 Sb. �stavn� soud vyž�dal jako listinn� důkazy od Poslaneck� sněmovny předložen� listiny, j�ž prezident republiky vr�til z�kon Poslaneck� sněmovně, a ověřen� fotokopie z�znamu o převzet� t�to listiny Poslaneckou sněmovnou v př�slušn� knize pošty.

�stavn� soud obdržel vyj�dřen� Poslaneck� sněmovny dne 13. listopadu 1997. Uv�d� se v něm, že v př�padě vr�cen� z�kona č. 243/1997 Sb. prezidentem republiky Poslaneck� sněmovně tato dne 5. z�ř� 1997 přijala usnesen�, že o přijat�m z�konu nebude znovu hlasovat, poněvadž j� nebyl vr�cen do 15 dnů pot�, co byl postoupen prezidentu republiky.

Stanovisko Poslaneck� sněmovny je zdůvodněno t�m, že pokud jde o způsob poč�t�n� lhůty uveden� v čl. 50 odst. 1 �stavy, �stava sama neobsahuje speci�ln� ustanoven� o poč�t�n� lhůt. Jelikož lhůta uveden� v čl. 50 odst. 1 �stavy nen� v �stavě samotn� ani v ž�dn�m jin�m z�koně bl�že interpretov�na, ned� se vykl�dat dle n�zoru obsažen�ho ve vyj�dřen� jinak než doslovně. D�le se upozorňuje na skutečnost, že za vr�cen� z�kona je nutno považovat nikoliv akt podeps�n� rozhodnut� o vr�cen�, n�brž skutečn� vr�cen�, tedy okamžik, kdy bylo rozhodnut� dopraveno adres�tovi, tj. okamžik doručen�. Ve vyj�dřen� se sice rozlišuje mezi rozhodnut�m o vr�cen� z�kona k opětovn�mu projedn�n� Poslaneck� sněmovně a doručen� tohoto rozhodnut�, nicm�ně se v něm doch�z� k z�věru, že pro oba tyto akty plat� jedna lhůta. Doručen� je t�mto časově ztotožněno s vr�cen�m, z čehož je dovozov�no, že lhůta 15 dnů mus� b�t dodržena bez ohledu na to, zda se jedn� o den pracovn� či jin�.

Ve vyj�dřen� se odm�t� analogick� použit� jin�ch pr�vn�ch předpisů o doručov�n�, neboť existuje rozd�ln� �prava u různ�ch doručov�n� a nen� zřejm�, kter� z předpisů by měl b�t aplikov�n. Odm�t� se d�le existence obecně uzn�van�ho pr�vn�ho principu t�kaj�c�ho se poč�t�n� času procesn�ch lhůt, jelikož speci�ln� �prava plat� pouze pro lhůty stanoven� v jednotliv�ch z�konech, a tud�ž ji nelze aplikovat při interpretaci lhůt stanoven�ch v �stavě.

Ch�p�n�m lhůty obsažen� v čl. 50 odst. 1 �stavy v procesn�m smyslu by tato, dle n�zoru obsažen�ho ve vyj�dřen�, ztr�cela jak�koli smysl. Důvodem tohoto z�věru je požadavek pr�vn� jistoty a neprodlužov�n� legislativn�ho procesu.

Vyj�dřen� d�le odm�t� nemožnost doručen� prezidentem republiky vr�cen�ho z�kona Poslaneck� sněmovně v den pracovn�ho klidu, pracovn�ho volna nebo ve sv�tek, protože na upozorněn� Kancel�ře prezidenta republiky je Kancel�ř Poslaneck� sněmovny připravena zajistit přijet� rozhodnut� prezidenta republiky i v uveden�ch dnech.

Na z�kladě uveden�ch argumentů je ve vyj�dřen� vysloveno přesvědčen�, že Poslaneck� sněmovna postupovala v souvislosti s vr�cen�m přijat�ho z�kona prezidentem republiky v souladu s �stavou. Rovněž je připojena kopie dopisu prezidenta republiky ze dne 28. června 1997 č. j. 5414/97, kter�m vr�til z�kon č. 243/1997 Sb. a na němž je vyznačeno datum jeho doručen� Poslaneck� sněmovně dne 30. června 1997, a vyj�dřen� vedouc�ho Kancel�ře Poslaneck� sněmovny ke způsobu doručov�n� z�konů mezi Kancel�ř� Poslaneck� sněmovny a Kancel�ř� prezidenta republiky. Dle tohoto je převzet� dopisu prezidenta republiky, kter�m z�kon vrac�, ze strany Kancel�ře Poslaneck� sněmovny stvrzeno na tzv. refer�tn�ku Kancel�ře prezidenta republiky podpisem toho, kdo z�kon přeb�r�, s uveden�m data převzet�. Převzet� dopisu ze dne 28. června 1997 je tedy stvrzeno dne 30. června 1997 podpisem na tzv. refer�tn�ku, kter� je uložen v Kancel�ři prezidenta republiky, pročež jeho ověřen� kopie nemůže b�t předložena Poslaneckou sněmovnou.

Na �stn�m jedn�n� dne 17. prosince 1997 předseda Poslaneck� sněmovny doplnil sv� p�semn� vyj�dřen� v tom smyslu, že za poč�tek lhůty obsažen� v čl. 50 odst. 1 �stavy nutno považovat den postoupen� z�kona prezidentu republiky, a nikoli den n�sleduj�c�. V dan�m př�padě by pak konec uveden� lhůty připadl na p�tek 27. června 1997, v důsledku čehož by jej� nedodržen� prezidentem republiky bylo nepochybn�.

V replice pracovnice Kancel�ře prezidenta republiky pověřen� prezidentem jednat jeho jm�nem před �stavn�m soudem byla konstatov�na n�mitka vytvořen� �stavn� zvyklosti, dle n�ž se poč�tek uveden� lhůty poč�t� dnem n�sleduj�c�m po dni postoupen� z�kona prezidentu republiky. Existence takov�to zvyklosti předsedou Poslaneck� sněmovny nebyla uzn�na.

III.

Z n�vrhu prezidenta republiky a jeho př�loh, vyj�dřen� Parlamentu a jeho př�loh, z Parlamentn�ho zpravodaje č. 10/96-97, jakož i těsnopiseck�ho z�znamu z projedn�n� z�kona č. 243/1997 Sb. v Poslaneck� sněmovně bylo zjištěno n�sleduj�c�:

N�vrh novely z�kona ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zv�řat proti t�r�n�, ve zněn� pozdějš�ch předpisů, byl schv�len Poslaneckou sněmovnou dne 22. května 1997 a Sen�tem dne 12. června 1997.

Z�kon byl dne 13. června 1997 postoupen prezidentu republiky. Prezident republiky rozhodl dne 28. června 1997 o vr�cen� z�kona, j�mž se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., ve zněn� pozdějš�ch předpisů, Poslaneck� sněmovně k opětovn�mu projedn�n�, přičemž vr�cen� z�kon byl Poslaneck� sněmovně doručen dne 30. června 1997.

Dopisem ze dne 3. července 1997 č. j. 2654/97 SP předseda Poslaneck� sněmovny konstatuje překročen� 15denn� lhůty, v důsledku čehož dle jeho přesvědčen� nelze k vr�cen� z�kona přihl�dnout, pročež opětovně prezidentu republiky z�kon předkl�d� k podpisu. Prezident republiky v odpovědi ze dne 7. července 1997 č. j. 5920/97 trv� na sv�m rozhodnut� vr�tit předmětn� z�kon Poslaneck� sněmovně, jakož i na přesvědčen�, že tak bylo učiněno v �stavou stanoven� lhůtě. V dopise se d�le uv�d�, že v situaci, když 15. den lhůty připadl na den pracovn�ho volna, tj. na sobotu 28. června 1997, prezident republiky předpokl�dal, že v tomto i obdobn�ch př�padech při uskutečňov�n� �stavn�ch pravomoc� omezen�ch lhůtami se bude postupovat tak, jak je běžn� ve všech standardn�ch pr�vn�ch syst�mech. Poukazuje se v něm d�le na skutečnost, že jak naše, tak i většina zahraničn�ch �stav př�mo neupravuje běh a ukončen� lhůt, přičemž se vždy postupuje tak, že připadne-li posledn� den lhůty na den pracovn�ho klidu (sobota, neděle, sv�tek), konč� lhůta nejbl�že n�sleduj�c�m pracovn�m dnem. Z uveden�ch důvodů prezident republiky v dopise ž�d� předsedu Poslaneck� sněmovny o opětovn� předložen� vr�cen�ho z�kona Poslaneck� sněmovně.

Na n�vrh �stavněpr�vn�ho v�boru Poslaneck� sněmovny tato dne 5. z�ř� 1997 poměrem hlasů 154 pro, 2 proti, při 22 zdrževš�ch se, rozhodla, že nejprve bude hlasovat o tom, splnil-li prezident republiky lhůtu pro vr�cen� z�kona nebo ne, a pot� bude hlasovat o samotn�m z�konu.

T�hož dne se Poslaneck� sněmovna usnesla poměrem hlasů 97 pro, 77 proti a 9 zdrževš�ch se na tom, že nebude znovu hlasovat o z�konu, kter�m se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., ve zněn� pozdějš�ch předpisů, přijat�m dne 12. června 1997 a vr�cen�m prezidentem republiky, vzhledem k tomu, že nebyla splněna podm�nka stanoven� v čl. 50 odst. 1 �stavy. Uveden� usnesen� bylo publikov�no pod č. 244/1997 Sb.

Z�kon, kter�m se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., ve zněn� pozdějš�ch předpisů, byl pot� dne 30. z�ř� 1997 vyhl�šen v č�stce 82 Sb�rky z�konů pod č. 243/1997 Sb.

IV.

Dle ustanoven� � 68 odst. 2 z�kona č. 182/1993 Sb. �stavn� soud v ř�zen� o zrušen� z�konů a jin�ch pr�vn�ch předpisů posuzuje obsah z�kona nebo jin�ho pr�vn�ho předpisu z hlediska jejich souladu s �stavn�mi z�kony, mezin�rodn�mi smlouvami podle čl. 10 �stavy, popř�padě z�kony, jedn�-li se o jin� pr�vn� předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vyd�ny v mez�ch �stavou stanoven� kompetence a �stavně předepsan�m způsobem.

Předmětem posouzen� ve věci n�vrhu prezidenta republiky na zrušen� z�kona č. 243/1997 Sb. je posledn� z uveden�ch hledisek, tj. posouzen� dodržen� �stavně předepsan�ho způsobu přijet� z�kona.

Souč�st� tohoto postupu je pr�vo prezidenta republiky vr�tit přijat� z�kon s v�jimkou z�kona �stavn�ho Parlamentu s odůvodněn�m do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen (čl. 50 odst. 1 �stavy). Pokud prezident republiky uveden�ho pr�va využije, �stavně předepsan� postup přijet� z�kona pokračuje jeho opětovn�m projedn�n�m v Poslaneck� sněmovně (čl. 50 odst. 2 �stavy).

Jestliže z�kon byl prezidentem republiky vr�cen po lhůtě stanoven� v čl. 50 odst. 1 �stavy, st�v� se platn�m bez jeho dalš�ho projedn�n� v Poslaneck� sněmovně vyhl�šen�m ve Sb�rce z�konů (čl. 52 �stavy, � 5 z�kona č. 545/1995 Sb., o Sb�rce z�konů Česk� republiky). Pokud však byl vr�cen v uveden� lhůtě, je jeho dalš� neprojedn�n� Poslaneckou sněmovnou porušen�m �stavně předepsan�ho způsobu přijet� z�kona.

IV/a

Stanovisko Poslaneck� sněmovny konstatuj�c� nedodržen� �stavou předepsan� lhůty pro uplatněn� suspenzivn�ho veta prezidentem republiky se zakl�d� na n�sleduj�c�ch argumentech:

Prvn�m je odm�tnut� existence obecn�ch pravidel pro poč�t�n� času v česk�m pr�vu, jakož i odm�tnut� možnosti analogie mezi pr�vem �stavn�m a jin�mi odvětv�mi česk�ho pr�va (a to i pr�va veřejn�ho, konkr�tně pr�va spr�vn�ho).

Absence �stavn� �pravy poč�t�n� času, jakož i zm�něn� absence obecn�ch pr�vn�ch pravidel pak dle n�zoru Poslaneck� sněmovny odůvodňuje doslovn� v�klad �stavn�ch lhůt. Tento v�klad je d�le podepřen požadavkem pr�vn� jistoty a neprodlužov�n� legislativn�ho procesu.

Argumentem třet�m je deklarovan� připravenost Kancel�ře Poslaneck� sněmovny převz�t na pož�d�n� (na z�kladě av�za) prezidentem republiky vr�cen� z�kon i v den pracovn�ho klidu.

Čtvrt�m argumentem je interpretace čl. 50 odst. 1 �stavy, dle n�ž za vr�cen� z�kona je nutno považovat nikoliv akt podeps�n� rozhodnut� o vr�cen�, n�brž skutečn� vr�cen�, tedy okamžik, kdy bylo rozhodnut� dopraveno adres�tovi, tj. okamžik doručen�.

Konečně argumentem posledn�m, p�t�m, je konstatov�n�, dle něhož za poč�tek lhůty obsažen� v čl. 50 odst. 1 �stavy nutno považovat den postoupen� z�kona prezidentu republiky, a nikoli den n�sleduj�c�. V dan�m př�padě by pak konec uveden� lhůty připadl na p�tek 27. června 1997, v důsledku čehož by jej� nedodržen� prezidentem republiky bylo nepochybn�.

N�vrh prezidenta republiky naproti tomu stoj� na stanovisku př�tomnosti obecn�ch pr�vn�ch principů v česk�m pr�vn�m ř�du, jejichž př�kladem jsou i obecně platn� pravidla pro poč�t�n� pr�vn�ch lhůt. Prezident republiky vych�z� ve sv� argumentaci d�le z předpokladu, že v tomto i obdobn�ch př�padech při uskutečňov�n� �stavn�ch pravomoc� omezen�ch lhůtami se bude postupovat tak, jak je běžn� ve všech standardn�ch pr�vn�ch syst�mech. Poukazuje v t�to souvislosti na skutečnost, že jak naše, tak i většina zahraničn�ch �stav př�mo neupravuje běh a ukončen� lhůt.

IV/b

Ve vyspěl�ch demokraci�ch problematika poč�t�n� času v �stavn�m pr�vu pot�že nečin�. Pravidlem je stav, kdy �stava př�mo pravidla pro poč�t�n� času neupravuje, přičemž pro tento �čel existuj� v pr�vu i v �stavně-politick� praxi akceptovan� postupy.

Ve Spolkov� republice Německo �stava (Z�kladn� z�kon) poč�t�n� lhůt v�slovně neupravuje. Rozhodnut� spolkov�ho prezidenta jsou přitom Z�kladn�m z�konem omezena lhůtou ve dvou př�padech: při rozhodov�n� o jmenov�n� spolkov�ho kancl�ře nebo o rozpuštěn� Spolkov�ho sněmu (čl. 63) a při rozhodov�n� o rozpuštěn� Spolkov�ho sněmu po vysloven� nedůvěry (čl. 68). V německ�m pr�vu, a to i v pr�vu �stavn�m, plat� obecn� princip, dle něhož na poč�t�n� lhůt se vztahuj� ustanoven� občansk�ho z�kon�ku (BGB), pokud neexistuj� speci�ln� ustanoven�. Z�kladn� z�kon speci�ln� ustanoven� neobsahuje [viz Schenke, Kommentar zum Bonner Grundgesetz (Bonner Kommentar), bearb. v. H. J. Abraham u. a., 9 Bde., Hamburg 1950ff., Loseblatt, Stand M�rz 1997, Art. 63, S. 52, Art. 68. S. 87].

Nadto je problematika poč�t�n� lhůt k �konům prov�děn�m ve vztahu ke Spolkov�mu sněmu upravena i v z�konu o jednac�m ř�du Spolkov�ho sněmu. Dle � 124 uveden�ho z�kona tyto lhůty poč�naj� plynout dnem n�sleduj�c�m po rozhodn�m dni, a pokud posledn�m dnem lhůty �konu prov�děn�ho ve vztahu ke Spolkov�mu sněmu je sobota, neděle nebo z�konem uznan� sv�tek, nastupuje na jeho m�sto nejbl�že n�sleduj�c� pracovn� den.

Př�kladem �stavy, kter� někter� aspekty poč�t�n� času upravuje př�mo, je �stava Spojen�ch st�tů americk�ch. Je to pr�vě př�pad prezidentova suspenzivn�ho veta, kdy �stavod�rce v�slovně upravil i jej� plynut� a skončen�: "Nevr�t�-li prezident n�vrh z�kona do deseti dnů (neděle nepoč�taje) ode dne, kdy mu byl předložen, st�v� se z�konem i bez jeho podpisu." (čl. 1, odd�l 7. �stavy Spojen�ch st�tů americk�ch).

IV/c

V posuzovan� věci je předmětem rozhodov�n� �stavn�ho soudu ve skutečnosti nikoli pouze spor o plynut� lhůt v �stavn�m pr�vu, n�brž, a to předevš�m, spor o ch�p�n� pr�va v demokratick� společnosti.

�stava Česk� republiky skutečně neobsahuje speci�ln� �pravu poč�t�n� času, tedy ani �pravu posuzov�n� poč�tku a ukončen� lhůt, a to na rozd�l od ostatn�ch odvětv� pr�va.

Dle � 122 odst. 1 občansk�ho z�kon�ku plat�: "Lhůta určen� podle dn� poč�n� dnem, kter� n�sleduje po ud�losti, jež je rozhoduj�c� pro jej� poč�tek." D�le � 122 odst. 3 občansk�ho z�kon�ku stanov�: "Připadne-li posledn� den lhůty na sobotu, neděli nebo sv�tek, je posledn�m dnem lhůty nejbl�že n�sleduj�c� pracovn� den." Ze systematick�ho v�kladu občansk�ho z�kon�ku přitom vypl�v�, že uveden� ustanoven� se vztahuj� na oba typy hmotněpr�vn�ch civiln�ch lhůt, tj. promlčec� a prekluzivn� (promlčen� je upraveno v hlavě osm� občansk�ho z�kon�ku, uveden� ustanoven� je však obsaženo v hlavě dev�t� zakotvuj�c� vymezen� někter�ch pojmů, nevztahuje se tud�ž pouze na promlčen�, n�brž tak� na prekluzi).

Dle � 57 odst. 1 občansk�ho soudn�ho ř�du plat�: "Do běhu lhůty se nezapoč�t�v� den, kdy došlo ke skutečnosti určuj�c� poč�tek lhůty; to neplat�, jde-li o lhůtu určenou podle hodin." Ustanoven� � 57 odst. 2 občansk�ho soudn�ho ř�du pak určuje n�sleduj�c�: "Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo sv�tek, je posledn�m dnem lhůty nejbl�že n�sleduj�c� pracovn� den."

Dle � 60 odst. 1 trestn�ho ř�du plat�: "Do lhůty určen� podle dn� se nezapoč�t�v� den, kdy se stala ud�lost určuj�c� poč�tek lhůty." Pro stanoven� konce lhůty je v � 60 odst. 3 trestn�ho ř�du obsažena tato �prava: "Připadne-li konec lhůty na den pracovn�ho klidu nebo pracovn�ho volna, pokl�d� se za posledn� den lhůty nejbližš� př�št� pracovn� den."

Dle � 27 odst. 2 spr�vn�ho ř�du plat�: "Do lhůty se nezapoč�t�v� den, kdy došlo ke skutečnosti určuj�c� poč�tek lhůty", přičemž "Připadne-li konec lhůty na den pracovn�ho klidu, je posledn�m dnem lhůty nejbližš� př�št� pracovn� den".

Skutečnost, že �stava neobsahuje speci�ln� ustanoven� o poč�t�n� času, je přirozen� z hlediska komparativn�ho i z hlediska věcn�ho.

Bylo již zm�něno, že �stavy demokratick�ch zem� pravidelně neobsahuj� speci�ln� ustanoven� o poč�t�n� času, takže v tomto směru �stava Česk� republiky nen� ž�dnou v�jimkou.

Modern� demokratick� psan� �stava je společenskou smlouvou, kterou se lid představuj�c� �stavod�rnou moc (pouvoir constituant) ustavuje v jedno politick� (st�tn�) těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocensk�ch (st�tn�ch) instituc�. Dokument institucionalizuj�c� soustavu z�kladn�ch obecně akceptovan�ch hodnot a formuj�c� mechanizmus a proces utv�řen� legitimn�ch mocensk�ch rozhodnut� nemůže existovat mimo veřejnost� akceptovan�ho kontextu hodnot, spravedlnostn�ch představ, jakož i představ o smyslu, �čelu a způsobu fungov�n� demokratick�ch instituc�. Jin�mi slovy, nemůže fungovat mimo minim�ln�ho hodnotov�ho a institucion�ln�ho konsenzu. Pro oblast pr�va z toho plyne z�věr, že pramenem pr�va obecně, jakož i pramenem pr�va �stavn�ho, a to i v syst�mu psan�ho pr�va, jsou rovněž z�kladn� pr�vn� principy a zvyklosti.

Tuto tezi potvrzuj� nejen teoretick� anal�zy, ale předevš�m dějiny 20. stolet� spjat� s existenc� totalitn�ch st�tů. Mechanick� ztotožněn� pr�va s pr�vn�mi texty se stalo v�tan�m n�strojem totalitn� manipulace. Učinilo zejm�na z justice poslušn� a nemysl�c� n�stroj prosazov�n� totalitn� moci.

Dalš�m naprosto neudržiteln�m momentem použ�v�n� pr�va je jeho aplikace vych�zej�c� pouze z jeho jazykov�ho v�kladu.

Jazykov� v�klad představuje pouze prvotn� přibl�žen� se k aplikovan� pr�vn� normě. Je pouze v�chodiskem pro objasněn� a ujasněn� si jej�ho smyslu a �čelu (k čemuž slouž� i řada dalš�ch postupů, jako logick� a systematick� v�klad, v�klad e ratione legis atd.). Mechanick� aplikace abstrahuj�c�, resp. neuvědomuj�c� si, a to buď �myslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a �čel pr�vn� normy čin� z pr�va n�stroj odcizen� a absurdity.

Akceptace i dalš�ch pramenů pr�va, kromě pr�va psan�ho (zejm�na obecn�ch pr�vn�ch principů), evokuje ot�zku jejich poznatelnosti. Jin�mi slovy, evokuje ot�zku, zda je jejich formulov�n� věc� libovůle nebo zda lze stanovit při jejich formulov�n� do určit� m�ry objektivizovateln� postupy.

Demokratick� syst�m čel� možn� libovůli při formulov�n� "nepsan�ho pr�va" dvoj�m způsobem. Nesd�l� v našem prostřed� tak hluboce zakořeněnou skepsi k možnosti činit odpovědn� individu�ln� rozhodnut� a předkl�dat je na z�kladě přesvědčiv� argumentace veřejnosti k posouzen�. Prvn� garance vůči libovůli je tud�ž kulturn� a mravn� kontext odpovědnosti. T�m druh�m je soustava demokratick�ch instituc� utv�řej�c� dělbu moci. Jin�mi slovy, tou prvn� je garance autonomn�, druhou garance heteronomn� normotvorby.

Ke znakům vymezuj�c�m společenstv� lid� patř� vymeziteln� okruh společně sd�len�ch hodnot, jakož i představ o racionalitě (�čelnosti) chov�n�. Společenstv�, jež nedisponuje t�mto znakem, lze udržovat pouze silou (moc�).

Typick�m př�kladem vymezitelnosti i nepsan�ch pr�vn�ch pravidel lidsk�ho chov�n� je pr�vo obyčejov�. Pro vznik pr�vn�ho obyčeje je nutn� obecn� přesvědčen� o potřebě dodržovat obecn� pravidlo chov�n� (opinio necessitatis) a d�le jeho zachov�v�n� po dlouhou dobu (usus longaevus, resp. longa consuetudo). Obě tato hlediska jsou definičn�mi hledisky i pro vymezen� obecn�ho pr�vn�ho pravidla (hlediskem odlišuj�c�m obecn� princip a pr�vn� obyčej je zejm�na m�ra jejich obecnosti).

V syst�mu psan�ho pr�va m� přitom obecn� pr�vn� pravidlo charakter samostatn�ho pramene pr�va pouze preater legem (čili, pokud psan� pr�vo nestanov� jinak).

I v česk�m pr�vu takto plat� a je běžně aplikov�na řada obecn�ch pr�vn�ch principů, kter� nejsou v�slovně obsaženy v pr�vn�ch předpisech. Př�kladem je pr�vn� princip, dle něhož neznalost pr�va neomlouv�, nebo princip nepř�pustnosti retroaktivity, a to nejenom pro odvětv� pr�va trestn�ho. Jin�m př�kladem jsou v�kladov� pravidla a contrario, a minore ad maius, a maiore ad minus, reductio ad absurdum apod. Dalš�m, a to modern�m �stavn�m nepsan�m pravidlem, je řešen� kolize z�kladn�ch pr�v a svobod principem proporcionality. Mezi tyto obecně uzn�van� pr�vn� principy bez jak�koli pochybnosti patř� v oblasti pr�va �stavn�ho pravidla poč�t�n� času, jak jsou v evropsk�m pr�vn�m myšlen� srozumitelně a smysluplně vymezena od dob ř�msk�ch. Tato skutečnost �stavod�rci, resp. z�konod�rci nijak nebr�n�, aby, pokud uzn� za vhodn�, vymezil poč�t�n� času v�slovně odlišn�m způsobem. Př�kladem tohoto postupu česk�ho z�konod�rce v odvětv� pr�va �stavn�ho je � 72 odst. 2 z�kona o �stavn�m soudu, dle něhož lhůta poč�n� již dnem rozhodn�m pro jej� plynut�, a nikoli dnem n�sleduj�c�m, jak je obvykl�. V t�to souvislosti nutno pouk�zat i na rozd�lnost dikce čl. 50 odst. 1 �stavy, kdy lhůta poč�n� "ode dne", kter� je pro jej� plynut� rozhodn�, a � 72 odst. 2 z�kona o �stavn�m soudu, dle něhož lhůta "poč�n� dnem", kter� je pro jej� plynut� rozhodn�.

Smyslem pr�vn�ho institutu lhůty je sn�žen� entropie (neurčitosti) při uplatňov�n� pr�v, resp. pravomoc�, časov� omezen� stavu nejistoty v pr�vn�ch vztaz�ch (což hraje zejm�na důležitou roli z hlediska dokazov�n� v př�padech sporů), urychlen� procesu rozhodov�n� s c�lem re�ln�ho dosažen� zam�šlen�ch c�lů. Tyto důvody vedly k zaveden� lhůt již před tis�ci lety.

Na straně druh�, pokud je uplatněn� určit�ho pr�va, resp. pravomoci časově omezeno, je nezbytn� vz�t zřetel na určit� skutečnosti (přek�žky) na straně subjektu tohoto pr�va či pravomoci, kter�, nikoli z jeho zaviněn�, jejich v�konu br�n�. Jinak řečeno, vytvořit konstrukci re�lně umožňuj�c� pr�vo, resp. pravomoc v dan�m časov�m limitu uplatnit. Za t�m �čelem pr�vn� myšlen�, opět již v dob�ch ř�msk�ch, vytvořilo myšlenkov� konstrukce, fikce stavěn� lhůty (plynut� času), resp. posunut� jej�ho ukončen�.

Tato obecn� pr�vn� pravidla (v dan�m př�padě pr�vn� fikce), jež jsou svoj� povahou pr�vn� reakc� na praktick� probl�my, v evropsk� pr�vn� kultuře plat� po tis�cilet�. Jak již bylo zm�něno, je v dispozici �stavod�rce, resp. z�konod�rce postupovat i jinak, v tomto př�padě však je povinen takov� postup v�slovně stanovit. Jelikož se tak v př�padě poč�t�n� lhůty dle čl. 50 odst. 1 �stavy nestalo, nelze jej� poč�tek i ukončen� interpretovat jinak než v souladu s obecně platn�mi principy.

Ve prospěch uveden�ho z�věru svědč� i dalš� důvod, resp. interpretačn� př�stup, jenž v t�to souvislosti považuje �stavn� soud za kl�čov�. V situaci, kdy mezi subjekty aplikuj�c�mi �stavu doch�z� ke sporu o v�klad určit�ho ustanoven�, nutno tento spor řešit ve prospěch možnosti uplatněn� �stavn� pravomoci, j�ž se dan� ustanoven� t�k�, čili z hlediska smyslu a �čelu dotčen�ho �stavn�ho institutu. T�mto v posuzovan� věci je dělba moci mezi �stavn�mi org�ny v z�konod�rn�m procesu.

Ve stanovisc�ch k posuzovan� věci se objevuje i ot�zka pr�vn� povahy předmětn� lhůty. Patn�ctidenn� lhůta dle čl. 50 odst. 1 �stavy je lhůtou na doručen�, nikoli lhůtou na "rozhodnut�", což ostatně prezident republiky ve sv�m n�vrhu na zrušen� z�kona č. 243/1997 Sb. ani netvrd�. Toto konstatov�n� nic neměn� na skutečnosti, že v předmětn� věci, jelikož konec lhůty připadl na den pracovn�ho klidu (sobotu 28. června 1997), byl jej�m posledn�m dnem nejbližš� př�št� pracovn� den (tj. ponděl� 30. června 1997).

Konečně neobstoj� ani argument Poslaneck� sněmovny, když deklaruje svoji připravenost na pož�d�n� Kancel�ře prezidenta republiky převz�t vr�cen� z�kon i v den pracovn�ho klidu. Pokud z�kon o jednac�m ř�du Poslaneck� sněmovny, př�padně jin� pr�vn� předpis neobsahuje ustanoven� vymezuj�c� rozsah působen� Poslaneck� sněmovny i ve dnech pracovn�ho klidu, je deklarov�n� jej� připravenosti převz�t, po předchoz�m av�zu Kancel�ře prezidenta republiky, vr�cen� z�kon i v den pracovn�ho klidu pr�vně irelevantn�.

Ze všech uveden�ch důvodů dospěl �stavn� soud k z�věru, že prezident republiky z�kon č. 243/1997 Sb., kter�m se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zv�řat proti t�r�n�, ve zněn� pozdějš�ch předpisů, vr�til Poslaneck� sněmovně k opětovn�mu projedn�n� ve lhůtě stanoven� čl. 50 odst. 1 �stavy. T�m, že uveden� z�kon byl vyhl�šen ve Sb�rce z�konů bez toho, že by o jeho přijet� Poslaneck� sněmovna opětovně hlasovala, došlo postupem Poslaneck� sněmovny k porušen� čl. 50 odst. 2 �stavy, pročež �stavn� soud z�kon č. 243/1997 Sb., kter�m se měn� z�kon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zv�řat proti t�r�n�, ve zněn� pozdějš�ch předpisů, zrušil.

Práva na uvedení odlišného stanoviska k odůvodnění nálezu v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením svého jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využila soudkyně JUDr. Ivana Janů.