Ve věci návrhu na zrušení § 65 odst. 2 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. 295/1996 účinný od 10.12.1996

Schválené: 05.11.1996
Účinnost od: 10.12.1996
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Nezrušitelné osvojení dítěte.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení § 65 odst. 2 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. 295/1996 účinný od 10.12.1996
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 295/1996 s účinností od 10.12.1996
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

295/1996 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. listopadu 1996 v plénu o návrhu Krajského soudu v Brně na zrušení § 65 odst. 2 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Dne 28. března 1996 obdržel stavn soud Česk republiky nvrh Krajskho soudu v Brně na zrušen ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině č. 94/1963 Sb. (dle jen "zkon o rodině").

Krajsk soud v Brně, sent 16 Co, v řzen o odvoln navrhovatele JUDr. I. I. proti rozsudku Okresnho soudu ve Znojmě ze dne 13. dubna 1994 č. j. Nc 702/94-13 ve věci nezrušitelnho osvojen zletil M. Z. dospěl k zvěru, že ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině je v rozporu s Listinou zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), a to s člnkem 3 odst. 1 a 3, jakož i s člnkem 1 v nvaznosti na ustanoven Deklarace prv dtěte (publikovan pod č. 104/1991 Sb.), a proto se rozhodl pro postup podle 109 odst. 1 psm. b) občanskho soudnho řdu a 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Svm usnesenm ze dne 5. prosince 1995 sp. zn. 16 Co 473/94 odvolac řzen přerušil a podal stavnmu soudu nvrh na zrušen čsti ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině, ve zněn zkonů č. 132/1982 Sb., č. 234/1992 Sb. a č. 72/1995 Sb.

V odůvodněn svho nvrhu navrhovatel předevšm v vodu konstatuje, že napaden ustanoven kogentn povahy nedovoluje osvojen zletilho dtěte. Takto koncipovan ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině je podle jeho nzoru v rozporu s prvnm předpisem vyšš prvn sly - stavnm zkonem č. 23/1991 Sb. - v kontextu s Deklarac prv dtěte (dle jen "Deklarace") publikovanou pod č. 104/1991 Sb. Poukazuje na člnek 3 odst. 1 Listiny a člnek 1 Listiny s tm, že rovnost prv občanů, tedy obecn platnost a zaručenost zkladnch prv a svobod pro všechny občany a tž obecně rovnocenn ochrana těchto prv, je stěžejnm principem prvnho řdu společnosti, a proto tž je vyjdřena hned v vodnch pasžch zkladnho zkona sttu - stavy Česk republiky (dle jen "stava"). Tento princip - z hlediska struktury prvnho řdu - může bt prolomen pouze prvn normou tže prvn sly vytvořen na zkladě tchž pravidel svho přijet, kter znesnadňuj jej negaci (čl. 9 odst. 1 stavy). vaha navrhovatele o rozporu ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině s předpisy vyšš prvn sly, jak dle v odůvodněn svho nvrhu uvd, vychz z předpokladu, že zvšen ochrana prv dět (nezletilch) je sama o sobě narušenm uvedenho principu, avšak narušenm, kter uvedenmu principu plně koresponduje, neboť je odůvodněna jednak Listinou (čl. 32 odst. 1 věta druh), jednak Deklarac. Meze tto ochrany jsou tž těmito předpisy dny - z člnku 32 odst. 1 Listiny vyplv, že se jedn o zvlštn ochranu, z Deklarace je pak nutno dovodit, že tyto meze jsou dny tm, že dtě zvlštn ochranu potřebuje pro svou tělesnou a duševn nezralost. Z uvedenho (a tž i z celkov koncepce Deklarace) je nutno dovodit, že se jedn o ochranu těch prv, kter nen dtě schopno si zabezpečit samo, přičemž tato ochrana směřuje, resp. m dtě chrnit proti svvolnm zsahům ostatnch subjektů - osob, sttu a instituc - např. prvo dtěte na jmno, sttn přslušnost (čl. 7 Deklarace), na zachovn totožnosti (čl. 8 Deklarace), na svobodu projevu, myšlen, svědom, nboženstv, sdružovn, shromažďovn (čl. 13 - 15 Deklarace), zkaz trestů, nsil (čl. 19 Deklarace), prvo na humanitrn pomoc v přpadě ozbrojenho konfliktu (čl. 38 Deklarace) apod. Těmito mezemi je vymezena zvlštnost ochrany prv dtěte, a pokud se vjimečn ochrana dtěte v těchto mezch prostřednictvm předpisů nižš prvn sly (zkonů) aplikuje do konkrtnho prvnho života, pak nelze hovořit o tom, že by takov ochrana byla v rozporu s principem rovnosti prv všech občanů. Na druh straně je však nutno dovodit, že tam, kde vlučn ochrana prv dtěte nevyplv z principů vyjmenovanch v Deklaraci, je již v rozporu s principem rovnch prv pro všechny občany. K tomu navrhovatel dodv, že čl. 21 Deklarace, věnujc se osvojen, m za čel chrnit dtě proti zneužit institutu osvojen, avšak nestanov vlučn prvo pouze dtěte na osvojen.

Současn prava osvojen je koncipovna jako vlučn prvo nezletilho dtěte na osvojen. Toto prvo však dle nzoru navrhovatele (je-li koncipovno jako tzv. zvlštn prvo) nen zahrnuto v mezch zvlštn (vlučn) prvn ochrany dtěte, kter je dna Deklarac, a proto je v rozporu s principem rovnosti občanů v prvech (čl. 1 Listiny). Navrhovatel tm, jak zdůrazňuje, neodpr dtěti prvo na osvojen, pouze zastv stanovisko, že je protistavn, je-li toto prvo koncipovno jako vlučn prvo nezletilho dtěte.

Poukazuje dle na to, že současn prvn prava osvojen vychz z původn koncepce osvojen jako nahrazen rodinnch vztahů tam, kde jsou tyto vztahy, ať již z objektivnch či subjektivnch důvodů, zpřetrhny, a m za kol chrnit předevšm prva nezletilho dtěte - na zajištěn řdn vchovy, odpovdajc vživy a řdn a zdrav vvoj dtěte v dospělho jedince. Pomj však, že mohou existovat i důvody a zjem ostatnch na osvojen, že osvojen zasahuje nejen do rodinněprvnch vztahů, ale prostřednictvm těchto vztahů i do vztahů např. majetkoprvnch, bytovch apod. (pokud se tk vztahů prvnch) a nemně i do vztahů společenskch. V tto souvislosti navrhovatel odkazuje tak na to, že i někter okoln stty institut osvojen zletilho znaj. Navrhovatel uznv, že zkon svou celkovou koncepc vychz z principu, že lze osvojit pouze nezletil dtě, a tak jsou tak stanoveny podmnky pro osvojen, ale vzhledem k tomu, že pouze v napadenm ustanoven je tento princip vyjdřen kogentně, navrhuje buď zrušen uvedenho ustanoven jako celku, anebo s ohledem na jazykov a logick vyjdřen kogentnosti tohoto ustanoven spojkou "a to" zrušen těchto slov v napadenm ustanoven, aby 65 odst. 2 zkona o rodině zněl: "Osvojit lze nezletilho, jen je-li mu osvojen ku prospěchu."

II.

stavn soud nejprve konstatoval, že zněn 65 odst. 2 zkona o rodině nebylo v průběhu doby nijak měněno. Dlč novely č. 132/1982 Sb., č. 234/1992 Sb. a č. 72/1995 Sb. se napadenho ustanoven nedotkly.

Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb. zaslal stavn soud nvrh Krajskho soudu v Brně Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky. Ve svm vyjdřen ze dne 25. dubna 1996 tehdejš předseda Poslaneck sněmovny PhDr. Milan Uhde potvrdil, že zkon o rodině byl schvlen potřebnou většinou poslanců Nrodnho shromžděn dne 4. prosince 1963, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. Ve vyjdřen dle uvd, že mluva o prvech dtěte (dle jen "mluva") ve sv preambuli stanov, že dětstv m nrok na zvlštn pči a pomoc a že dtě pro svou tělesnou a duševn nezralost potřebuje zvlštn zruky, pči a odpovdajc prvn ochranu před narozenm i po něm. V souladu s tm pak Listina stanov v čl. 32 odst. 1 zvlštn ochranu dět. Podle čl. 20 odst. 1 a 2 mluvy dtě dočasně nebo trvale zbaven rodinnho prostřed nebo dtě, kter ve svm vlastnm zjmu nemůže bt ponechno v tomto prostřed, m prvo na zvlštn ochranu a pomoc poskytovanou sttem. Stt zabezpečuje takovmu dtěti nhradn pči v souladu se svm vnitrosttnm zkonodrstvm. Osvojen dtěte je vznamnm rozhodnutm o jeho osobnm stavu, a proto je třeba vždy pečlivě zjišťovat, zda jsou všechny předpoklady pro osvojen splněny. Osvojit lze pouze nezletilce. Osvojen však mus bt osvojenci ku prospěchu. Jde o zkladn princip pravy osvojen. Všechny dalš podmnky, kter zkon konkretizuje, v podstatě směřuj k tomu, aby tato zkladn podmnka byla splněna. V ždnm přpadě nelze rozumět prospěchem pro osvojen dtě pouze materiln zabezpečen. čelem tohoto institutu je v co největš možn mře vytvořit vztahy, kter jsou mezi rodiči a jejich dětmi, tam, kde se přirozen podmnky pro rodičovsk vztah nemohou v pln mře uplatnit. K argumentaci nvrhu Krajskho soudu v Brně, v nž je uvedeno, že ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině je v rozporu s prvnm předpisem vyšš prvn sly - stavnm zkonem č. 23/1991 Sb. - upozorňuje na skutečnost, že Listina jako stavn zkon Federlnho shromžděn Česk a Slovensk Federativn Republiky byla uvozena stavnm zkonem č. 23/1991 Sb., kde v 1 odst. 1 bylo stanoveno, že stavn zkony, jin zkony a dalš prvn předpisy, jejich vklad a použvn mus bt v souladu s Listinou. Toto nadstavn pojet Listiny stava nepřevzala do pozitivn stavn pravy a nahradila je člnkem 3. Stanovila tak, že Listina m tutž prvn slu jako stava a dalš součsti stavnho pořdku. Konstatuje, že ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině nebo čst ustanoven 65 odst. 2 thož zkona vyjdřen slovy "a to" nen v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky ani s mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna. Sv vyjdřen pak uzavr tm, že je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost napadenho ustanoven zkona o rodině a vydal přslušn rozhodnut.

III.

Navrhovatel odůvodňuje nvrh na zrušen ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině jeho rozporem s čl. 3 odst. 1 a 3 a čl. 1 Listiny v nvaznosti na mluvu. V podstatě zastv nzor, že současn prava osvojen v zkoně o rodině je koncipovna jako vlučn prvo nezletilho dtěte a napaden ustanoven, v němž je tato zsada vyjdřena kogentnm způsobem, tak poskytuje nezletilmu dtěti zvlštn ochranu jeho prv, kter jde nad rmec mluvy a čl. 32 odst. 1 Listiny. Tm se dostv do rozporu s principem rovnosti a zkazem diskriminace, neboť představuje privilegovn nezletilch dět v jejich prvech na osvojen oproti osobm zletilm.

kolem stavnho soudu je tedy posoudit, zda stanoven podmnky osobn působnosti napaden prvn normy neporušuj zsadu rovnosti v prvech obecně vyjdřenou v čl. 1 Listiny a zaručovanou a konkretizovanou čl. 3 odst. 1 Listiny, podle něhož zkladn prva a svobody se zaručuj všem bez rozdlu pohlav, rasy, barvy pleti, jazyka, vry a nboženstv, politickho či jinho smšlen, nrodnho nebo socilnho původu, přslušnosti k nrodnostn nebo etnick menšině, majetku, rodu nebo jinho postaven. stavn zsadu rovnosti v prvech zakotvenou v čl. 1 Listiny nelze pojmat absolutně a rovnost nelze chpat jako kategorii abstraktn. Již stavn soud ČSFR vyjdřil sv chpn rovnosti, v uvedenm člnku zakotven, jako rovnosti relativn, jak ji maj na mysli všechny demokratick stavy, požadujc pouze odstraněn neodůvodněnch rozdlů (nlez stavnho soudu ČSFR uveřejněn pod č. 11 Sbrky usnesen a nlezů S ČSFR). Zsadě rovnosti v prvech je proto třeba rozumět tak tak, že prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům mezi prvnmi subjekty nesm bt projevem libovůle, neplyne z n však, že by každmu muselo bt přiznno jakkoliv prvo.

Při posuzovn důvodnosti nvrhu na zrušen ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině je třeba mt na zřeteli celkovou pravu institutu osvojen v zkoně o rodině. Sm pojem osvojen tento zkon přmo nevymezuje. Platn prvn prava institutu osvojen v zkoně o rodině stanov jak způsob vzniku osvojen, tak i jeho prvn nsledky. Při rozhodovn stavnho soudu o nvrhu je vznamn samotn způsob vzniku osvojen, předevšm samotn akt, kterm osvojitel přijm ciz dtě za sv a kterm vytvř pro osvojen dtě nov vchovn a rodinn prostřed. Tento akt podle platn prvn pravy je dovršen rozhodnutm soudu, kter m konstitutivn činky, k jehož vydn však bez prvně relevantnho chovn osvojitele nemůže dojt. Z hlediska zachovn principu rovnosti je proto třeba předevšm posuzovat postaven osvojitelů. Je to totiž vůle budoucho osvojitele, kter je nejen nezbytnm, ale tak určujcm a prvotnm předpokladem vzniku osvojen. (Podle 63 zkona o rodině je možno řzen o osvojen zahjit pouze na nvrh budoucho osvojitele, kter tak svm nvrhem - jmž je soud zcela vzn - během řzen disponuje.) Prvě z tohoto důvodu je třeba prvo na osvojen (chpan teori prva jako prvo subjektivn) vzthnout předevšm k osvojitelům. Ve vztahu k nim pak porušen principu rovnosti rozhodně dovozovat nelze. Postaven všech osvojitelů je z hlediska platn pravy stejn, všichni mohou osvojit pouze dtě nezletil. Zbv tedy posoudit otzku, kter tvoř podstatu nvrhu, totiž otzku, zda zkonodrce neporušil zsadu rovnosti tm, že nezahrnul do okruhu potencionlnch osvojenců tak osoby zletil. Z hlediska platn prvn pravy institutu osvojen je postaven dět a osob zletilch nepochybně nestejn. Podle stavnho soudu však nejde o nerovnost, kter by dosahovala intenzity nerovnosti protistavn. Opodstatňuje ji totiž přirozen objektivně existujc a evidentn odlišnost mezi nezletilmi dětmi a osobami dospělmi, odlišnost dan nalhavost potřeby zajistit nhradn rodinn vztahy prvě u dět nezletilch. Rozdl, kter tak zkonodrce mezi nezletilmi dětmi a osobami dospělmi v napadenm ustanoven čin, nelze proto považovat za neodůvodněn či stanoven libovolně ani za diskriminujc. (Podobn rozdly, byť ne zcela srovnateln, lze ostatně najt i v dalšch prvnch odvětvch našeho prvnho řdu, a to napřklad v ustanoven 479 občanskho zkonku, kter u neopomenutelnch dědiců přiznv vhodnějš postaven potomkům nezletilm v poměru k potomkům zletilm, obdobně trestn prvo z obecnch podmnek trestn odpovědnosti vyčleňuje skupinu mladistvch, pro niž stanov odlišně podmnky i obsah trestn odpovědnosti.)

Pokud navrhovatel poukazuje na existenci i jinch důvodů pro osvojen, než je nhrada rodinnch vztahů, tam, kde jsou tyto vztahy, ať již z objektivnch či subjektivnch důvodů, zpřetrhny, v tto souvislosti odkazuje tak na dřvějš prvn pravu osvojen platnou na zem našeho sttu, přpadně v některch okolnch sttech, k tomu je třeba uvst, že posoudit otzku čelnosti a vhodnosti rozšřen okruhu osvojenců i na osoby zletil je pouze v pravomoci zkonodrce, do jehož činnosti stavn soud, kromě přpadů zjištěn nestavnosti - a tak tomu, jak plyne ze shora uvedenho, v přpadě napadenho ustanoven nen - zasahovat nemůže.

Konečně je třeba uvst, že člnek 3 odst. 3 Listiny, jehož se navrhovatel rovněž dovolv (aniž však svůj nvrh v tomto směru blže odůvodnil), stanov, že nikomu nesm bt způsobena jma na prvech pro uplatňovn jeho zkladnch prv a svobod, na posuzovan ustanoven tedy evidentně nedopad. Z uvedench důvodů je stavn soud toho nzoru, že ustanoven 65 odst. 2 zkona o rodině nen v rozporu s člnkem 3 odst. 1 a 3 a člnkem 1 Listiny, a proto nvrh na jeho zrušen zamtl.

Odlišná stanoviska 1. Odlišné stanovisko soudce JUDr. Vladimíra Klokočky Nález a jeho odůvodnění vychází jednoznačně z takové interpretace ustanovení § 65 odst. 2 zákona o rodině, která vylučuje osvojení jiných osob než nezletilců. Z celkového kontextu zákona a z formulace dotčeného ustanovení (slova: "a to") dovozuje, že zákon výslovně omezuje možnost osvojení pouze na nezletilé osoby a tímto určením vylučuje jakékoli jiné použití institutu osvojení, zejména též osvojení osob, které nejsou v tomto ustanovení výslovně uvedeny. Návrh Krajského soudu v Brně na zrušení tohoto omezení poukazuje na původ této právní úpravy, která má za úkol chránit především práva nezletilého dítěte na zajištění řádné výchovy, odpovídající výživy a na řádný a zdravý vývoj dítěte v dospělého jedince. Poukazuje rovněž na to, že zákonná úprava opomíjí skutečnost, že mohou existovat i důvody a zájmem na osvojení také zletilých osob a pomíjí rovněž, že osvojení zasahuje nejen do rodinných vztahů, ale prostřednictvím nich i do vztahů majetkoprávních, bytových a společenských. Tuto úvahu nelze odbýt pouze poukazem na pozitivní omezení institutu osvojení na nezletilce, protože právní redukce institutu osvojení na osoby nezletilé je "eo ipso" rovněž radikálním zásahem státu do osobního a rodinného života a jeho uspořádání ve vztahu k osobám zletilým. Vycházíme-li z toho, že stát je založen na úctě k právům a svobodám člověka (čl. 1 Ústavy České republiky) a že státní moc slouží občanům, je omezování lidské svobody ústavně odůvodnitelné jen, jestliže takové omezení vykazuje zřetelný a dostatečně silný veřejný zájem. Vzhledem k ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které potvrzuje právo každého na respektování svého osobního a rodinného života a jež dává státu "právo zasahovat jen v nezbytných případech veřejného zájmu", měl by být v případě zákazu osvojení zletilých osob veřejný zájem na tomto osvojení zcela zřetelně patrný. Tomu tak ve skutečnosti není. Zákon o rodině vychází při úpravě osvojení primárně ze vztahu rodičů a nezletilých dětí. Ve skutečnosti právě toto zdánlivé "privilegium" obsahuje soustavu podmínek, jejichž splnění má ochranu zájmů nezletilých zajistit, a to z toho důvodu, že jsou ve věku, ve kterém nemohou sami ani právně jednat ani své vlastní zájmy plně rozpoznat. Logika osvojení musí proto být chápána opačně: úprava osvojení nezletilých není žádnou výsadou a žádným privilegiem, ale je naopak omezením možnosti osvojení, vazbou na splnění zvláštních podmínek a předpokladů a na součinnost státu. Tato omezení jsou opodstatněná věkem osvojence. Naproti tomu u osob zletilých lze logicky předpokládat, že podmínky osvojení mohou být volnější než u nezletilých dětí, protože jde o osoby, které jsou schopny právně jednat a rozpoznat své zájmy. Přesto však je logika zákona opačná. Místo volnější úpravy osvojení je osvojení zletilých zakázáno. Tímto zákazem stát, aniž by šlo o nezbytný případ veřejného zájmu, jedná v rozporu s principem minimalizace státního zásahu do osobního a rodinného života a omezuje základní svobody člověka, které nejsou ani zákonodárci k volné dispozici. V neposlední řadě je třeba vidět i to, že dosavadní právní úpravou se Česká republika zřetelně liší od většiny ostatních evropských států, které vesměs osvojení zletilých připouštějí, což není okolnost zanedbatelná z hlediska příprav vstupu do Evropské unie. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem je návrh Krajského soudu v Brně na to, aby nové ustanovení § 65 odst. 2 zákona o rodině, znělo "osvojit lze nezletilého jen, je-li mu osvojení ku prospěchu", odůvodněný a ústavně konformní. 2. Odlišné stanovisko soudce JUDr. Vladimíra Paula Toto odlišné stanovisko nejprve vyslovuje plný souhlas s odlišným stanoviskem soudce JUDr. Vladimíra Klokočky v uvedené věci. Považuje však za nutné dále zdůraznit, že zamítnutí návrhu Krajského soudu v Brně v předmětné záležitosti není ani správné, ani logické. Jak již vyplynulo z předchozího odlišného stanoviska, lze omezovat lidskou svobodu jen tehdy, je-li na tom zřetelný a dostatečně silný veřejný zájem a jsou-li dodrženy ostatní zákonné záruky. Takový veřejný zájem zde však není, nelze jej zjistit ani vykonstruovat. Naopak v tomto konkrétním projednávaném případě vychází najevo, že k adopci mělo dojít v prvé řadě v zájmu upevnění nové rodiny, která vznikla ze dvou rodin neúplných. Zde je veřejný zájem již dostatečně patrný, je zcela opačného zaměření, tj. nesměřoval by k omezení lidské svobody, a podpora takových záměrů rodiny je dána již článkem II. základních zásad zákona o rodině, když prohlašuje, že rodina založená manželstvím je základním článkem společnosti, která chrání všestranně rodinné vztahy. Toto ustanovení je ostatně konformní s čl. 23 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a s čl. 10 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Nedostatek veřejného zájmu na zábraně adopce zletilých osob se ostatně projevil i v dikci zákona o rodině v § 65 odst. 2: "Osvojit lze nezletilého jen, je-li mu osvojení ku prospěchu", která je interpretována jako nesouhlas zákonodárce s aplikací institutu adopce i v případě osob zletilých, ačkoliv žádný zákaz z ní i při laickém výkladu nevyplývá. Skutečnost, že zákon samostatně neupravil osvojování nezletilých osob, rovněž nelze pokládat za zákaz. Zákon o rodině nikde neuvádí, že adopce zletilých je nepřípustná ani nepoužívá jiného výrazu, který by zákaz činil nepochybným. A tak i zde je nutno vyjít z Listiny základních práv a svobod, z jejího čl. 2 odst. 3, kde se uvádí, že každý může činit, co není zákonem zakázáno. Interpretací, která vedla k zamítnutí návrhu Krajského soudu v Brně, v tomto případě byla porušena práva zletilých osob jako osvojenců či osvojitelů. Jiný výklad, který se sice odchyluje od běžné praxe soudů, by nebyl ani logický, protože adopce, nikoliv jeho jednorázové rozhodnutí, ale jako trvalá aplikace právního institutu, běžně existuje (na území České republiky od r. 1811 do r. 1950) a i zákon o rodině současně platný v § 73 odst. 2 počítá s tím, že osvojenec dosáhne věku dospělosti, adopce tím okamžikem nezaniká a zletilá osoba zůstává osobou adoptovanou. Potvrzuje tedy výše uvedené stanovisko, že citovaný § 65 odst. 2 zákona o rodině nebyl míněn jako zákaz. Ze zákona také nevyplývá, že adopce je výlučným právem nezletilého dítěte na osvojení, nýbrž lze z něj nejvýše dovodit, že adopce zletilých není upravena, ale není zakázána. Rozhodně ani ze zákona ani z jeho výkladů neplyne, že by potlačování adopce zletilých osob bylo v zájmu občanů, společnosti či v jiném veřejném zájmu. Ústavní soud měl tedy dostatek důvodů i podkladů, aby zjistil, že v tomto případě je nutno odstranit protiústavní stav a vyhovět návrhu Krajského soudu v Brně ve věci osvojení zletilých osob.

Načítávám znění...
MENU
Hore