Ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Z. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 1996 sp. zn. 7 To 175/95, ve znění opravného usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. listopadu 1996 293/1996 účinný od 29.11.1996

III. senát Ústavního soudu České republiky rozhodl 25. září 1996 a 7. listopadu 1996 ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Z. R. proti Vrchnímu soudu v Praze takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 1996 sp. zn. 7 To 175/95 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. května 1996 sp. zn. 42 T 16/95 se v části týkající se stěžovatele zrušují.

II. Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu se ukládá, aby při rozhodování o vazbě obžalovaného Z. R. nepřihlížel k době od 9. ledna 1996 do 6. února 1996 včetně.

III. Opatření Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 1996, jímž byl ustanoven stěžovateli obhájce JUDr. J. Ž., se zrušuje.

Odůvodněn�

Včas podanou a form�lně bezchybnou �stavn� st�žnost� [� 30 odst. 1, � 34 odst. 1, 2, � 72 odst. 1 p�sm. a), odst. 2, 4 z�kona č. 182/1993 Sb., o �stavn�m soudu] broj� stěžovatel proti rozsudku Vrchn�ho soudu v Praze a tvrd�, že t�mto rozhodnut�m (rozsudkem ze dne 6. �nora 1996 sp. zn. 7 To 175/95) bylo porušeno jeho �stavně zaručen� z�kladn� pr�vo plynouc� z čl. 40 odst. 3 Listiny z�kladn�ch pr�v a svobod (d�le jen "Listina"); konkr�tn� porušen� tohoto pr�va spatřuje v tom, že ačkoli si pro odvolac� ř�zen� před obecn�m soudem zvolil obh�jce, kter� se tak� odvolac�mu soudu vyk�zal ř�dnou plnou moc�, z�sahem tohoto soudu jej v opravn�m ř�zen� (a předevš�m ve veřejn�m zased�n�, v němž ř�zen� skončilo) obhajoval obh�jce ustanoven� soudem.

S důrazem na to, že jde o hrub� z�sah do jednoho ze zvl�šť v�znamn�ch pr�v �stavně zaručen�ch každ�mu, kdo je vystaven trestn�mu st�h�n�, navrhl, aby shora označen� rozsudek Vrchn�ho soudu v Praze byl n�lezem �stavn�ho soudu zrušen. Předseda sen�tu, z něhož napaden� rozhodnut� vzešlo, se k �stavn� st�žnosti na v�zvu �stavn�ho soudu vyj�dřil (� 30 odst. 2, � 42 odst. 3 z�kona č. 182/1993 Sb.) tak, že n�mitky stěžovatele shledal neopodstatněn�mi, neboť - s odvol�n�m na ustanoven� � 41 odst. 1, 2 a 6 trestn�ho ř�du (d�le jen "tr. ř.") - ustanoven� obh�jce odvolac�m soudem "směřovalo v�hradně k re�ln�mu naplněn� pr�v obhajoby pozitivn� činnost� obh�jce", když "stěžovatelem zvolen� obh�jce byl v rozhodn�m obdob� nečinn�"; vyslovil sv� přesvědčen�, že zvolen� postup v dan�m př�padě "vypl�v� z teorie trestn�ho ř�zen�", dle n�ž "aplikace ustanoven� obsahově nejbližš�ho pro řešen� zm�něn� problematiky (tj. ustanoven� analogick�ho) je př�pustn� a v posuzovan� věci i potřebn�. Nečinnost zvolen�ho obh�jce je totiž ve sv�ch důsledc�ch pro realizaci pr�v obviněn�ch na obhajobu totožn� se situac�, za n�ž by tito obh�jce neměli v př�padě, kdy ho m�t mus� (� 38 odst. 1 tr. ř.)".

S přihl�dnut�m k tomu a d�le t�ž proto, že "kdyby zvolen� postup nebyl opr�vněn� (v situac�ch obdobn�ch t�, ve kter� se v posuzovan� věci ocitl odvolac� soud), by nebylo možn� zabr�nit nekontrolovan�mu prodloužen� trestn�ho ř�zen�, popř�padě je vůbec ukončit", dovodil, aniž by vznesl konečn� n�vrh, že v posuzovan� věci "nedošlo ke zkr�cen� pr�va stěžovatele na obhajobu".

Obdobn� stanovisko, obsahově zcela shodn� s vyj�dřen�m předsedy sen�tu, zaujal t�ž vrchn� st�tn� z�stupce (� 76 odst. 2 al. 2 z�kona č. 182/1993 Sb.), kter� navrhl, aby �stavn� soud �stavn� st�žnost stěžovatele zam�tl.

Z vyž�dan�ch spisů obecn�ho soudu (sp. zn. 42 T 16/95 Městsk�ho soudu v Praze) a Městsk�ho st�tn�ho zastupitelstv� tamt�ž (sp. zn. Kv 59/92), jakož i z v�slechu svědka JUDr. M. K. �stavn� soud zjistil tyto skutkov� a pr�vně v�znamn� skutečnosti:

I.

a) Usnesen�m vyšetřovatele (Policie Česk� republiky - �řadu vyšetřov�n� hlavn�ho města Prahy č. j. VV 22/120-?) ze dne 8. �nora 1992 bylo proti stěžovateli zah�jeno trestn� st�h�n� (� 163 odst. 1 tr. ř.) pro skutek popsan� tak, že "stěžovatel dne 28. ledna 1992 v odpoledn�ch hodin�ch v bl�že nezjištěnou dobu v Praze 6 v gar�ži č. 4 řadov�ch gar�ž� "Pod skalou" v ulici "U Sadu" společně s J. H. s c�lem z�skat osobn� vůz bodn�mi ranami �myslně usmrtil L. P., a pot� lopatkou usmrtil D. P., kter� přišla na m�sto činu, a odcizil jejich osobn� vůz Fiat Uno červen� barvy v hodnotě ca 300 000 Kčs".

V takto popsan�m skutku spatřoval vyšetřovatel trestn� čin vraždy ve smyslu � 219 odst. 1, odst. 2 p�sm. a), f) trestn�ho z�kona (d�le jen "tr. z�k.").

Spolu se stěžovatelem pro shodně popsan� skutek se shodnou pr�vn� kvalifikac� bylo zah�jeno samostatn� trestn� st�h�n� J. H.

b) Usnesen�m t�hož vyšetřovatele ze dne 17. �nora 1992 (sp. zn. Kv 59/92) bylo proti stěžovateli (a společně t�ž proti J. H.) zah�jeno trestn� st�h�n� pro dalš� skutek spoč�vaj�c� v tom, že "koncem měs�ce prosince 1991 v bl�že nezjištěnou dobu v Praze 5 po předchoz� vz�jemn� dohodě (sc. s H.) opakovaně čekali na chodbě domu na D. F., kter�mu po fyzick�m napaden� hodlali odcizit kl�če od bytu a z něho pak odcizit pen�ze a vozidlo BMW 524 To v hodnotě přes 100 000 Kčs, avšak vzhledem k tomu, že se D. F. nedostavil v době, kdy na něj na chodbě domu čekali, k dokon�n� trestn�ho činu nedošlo".

Obdobně jako u J. H. takto popsan� skutek byl kvalifikov�n jako př�prava trestn�ho činu loupeže ve smyslu � 7 odst. 1, � 234 odst. 1, odst. 2 p�sm. b) tr. z�k.

c) Usnesen�m t�hož vyšetřovatele ze dne 3. března 1992 (č. j. MVV-42/120-92) bylo s věc� vyšetřov�n� vraždy a loupeže spojeno ke společn�mu ř�zen� vyšetřov�n� dalš�ho trestn�ho činu kr�deže podle ustanoven� � 247 odst. 1, 2, 3 tr. z�k., jehož se měl dopustit J. H. s�m, a to dvěma na sebe navazuj�c�mi skutky sp�chan�mi v Praze 5.

d) Posl�ze usnesen�m vyšetřovatele Policie Česk� republiky - obvodn�ho �řadu vyšetřov�n� v Praze 4 ze dne 20. března 1992 bylo pokračov�no proti stěžovateli v přerušen�m trestn�m st�h�n� (pro jeho dř�ve nezn�m� pobyt) pro podezřen� z trestn�ho činu �toku na veřejn�ho činitele ve smyslu � 155 odst. 1 p�sm. a) tr. z�k., jehož se měl dopustit dne 10. ledna 1991 v době v�konu trestu ve věznici č. 2 v Praze-Pankr�ci během předv�děn� k v�konu k�zeňsk�ho trestu vůči př�slušn�kovi SNV, a

e) konečně dalš�m usnesen�m vyšetřovatele (ze dne 20. března 1992 č. j. MVV 42/170-12) bylo i vyšetřov�n� t�to věci spojeno s trestn�m st�h�n�m pro trestn� čin vraždy a loupeže.

V konečn� f�zi procesn�ch �prav byl tedy stěžovatel st�h�n (za skutkov�ch okolnost� zm�něn�ch shora) pro

trestn� čin vraždy (� 219 tr. z�k.) s př�snějš� kvalifikac� dle odstavce 2,

trestn� čin loupeže (� 234 tr. z�k.) s př�snějš� kvalifikac� dle odstavce 2 a

trestn� čin �toku na veřejn�ho činitele (� 155 tr. z�k.).

II.

Usnesen�m Městsk�ho soudu v Praze ze dne 8. �nora 1992 byl stěžovatel vzhledem ke st�h�n� "pro z�važnou trestnou činnost" vzat do vazby, a to z důvodů � 67 p�sm. a), b) tr. ř. Vazebn� usnesen� je odůvodněno tak, že u stěžovatele jde o "velice z�važn� trestn� čin" (jeho z�konn� označen� nen� uvedeno), kter� je ohrožen "vysokou trestn� sazbou", z čehož plyne obava, "že se bude snažit trestn�mu st�h�n� vyhnout t�m, že by se mohl skr�vat nebo ut�ci", a konečně, že je "d�na důvodn� obava, že bude působit na spoluobviněn�ho J. H., př�padně na dosud nevyslechnut� svědky". Takto uvalen� vazba (obdobně, jako tomu bylo u spoluobviněn�ho J. H.) byla postupně obecn�mi soudy prodlužov�na, zpravidla s odkazem na to, že "skončen� vyšetřov�n� br�n� předevš�m to, že dosud nebyly provedeny vyšetřovac� �kony potřebn� k zadokumentov�n� trestn� činnosti obviněn�ch" apod.

III.

Dne 26. �nora 1992 byla Městskou prokuraturou v Praze Městsk�mu soudu v Praze pod�na obžaloba, j�ž (spolu s J. H., kter� byl postaven na prv� m�sto) byl stěžovatel obžalov�n pro trestn� činy označen� vpředu, jichž se měl dopustit již dř�ve zm�něn�mi skutky. V tomto st�diu ř�zen� byl stěžovatel ve vazbě vůbec od 8. �nora 1992, v soudn� vazbě pak od 26. června 1992.

Pro �plnost sluš� dodat, že skutky kladen� mu za vinu stěžovatel pop�ral, to kter� prvostupňov� rozhodnut� vydan� v př�pravn�m ř�zen� napadal - bez�spěšně - opravn�mi prostředky a se stejn�m v�sledkem pod�val ž�dosti o propuštěn� z vazby; toliko Nejvyšš� soud Česk� republiky v usnesen� z 21. ř�jna 1992 (sp. zn. 11 To 162/92) dospěl k z�věru, že důvody vazby ve smyslu � 67 p�sm. b) tr. ř. u stěžovatele (pro absenci konkr�tn�ch skutečnost� a s přihl�dnut�m k tehdejš�mu procesn�mu stavu) neexistuj�, takže stěžovatel (ve smyslu citovan�ho rozhodnut� Nejvyšš�ho soudu) byl nad�le ponech�n ve vazbě již jen z důvodů � 67 p�sm. a) tr. ř.

IV.

Obžalobu proti stěžovateli (a spoluobžalovan�mu J. H.) projedn�val sen�t Městsk�ho soudu v Praze 2 T ve dnech 4. až 10. listopadu 1992 a po hlavn�m l�čen� vynesl odsuzuj�c� rozsudek (shodně se zněn�m obžaloby) a stěžovateli uložil trest odnět� svobody v trv�n� 14 let se zařazen�m do III. n�pravn� skupiny; stěžovatele h�jil (od okamžiku vznesen� obviněn�) ustanoven� obh�jce.

V.

Z podnětu odvol�n� obou procesn�ch stran zab�val se věc� Vrchn� soud v Praze (sp. zn. 11 To 72/93), jemuž spis s opravn�mi prostředky byl předložen 22. dubna 1993; předseda sen�tu, jemuž věc napadla, s odkazem na povahu věci a tehdejš� věcn� i person�ln� stav na pracovišti Vrchn�ho soudu v Praze navrhl Nejvyšš�mu soudu prodloužen� vazby do 30. z�ř� 1993.

Usnesen�m Nejvyšš�ho soudu ze dne 4. května 1993 (sp. zn. 1 Tvn 90/93) bylo n�vrhu Vrchn�ho soudu v Praze vyhověno.

Odvol�n� procesn�ch stran bylo Vrchn�m soudem v Praze projedn�no v neveřejn�m zased�n� a usnesen�m ze dne 27. z�ř� 1993 byl napaden� rozsudek zrušen v cel�m rozsahu [� 258 odst. 1 p�sm. a), b), c) tr. ř.] a věc byla vr�cena městsk�mu st�tn�mu z�stupci v Praze k došetřen� (� 260 tr. ř.) s t�m, že stěžovatel s ohledem na již dř�ve konstatovan� okolnosti byl i nad�le ponech�v�n ve vazbě (viz sub. III).

VI.

Odvolac� soud v kasačn�m rozhodnut� soudu I. stupně vytkl řadu procesn�ch pochyben�, z nichž někter� měla svůj původ již v ř�zen� př�pravn�m (nedostatečn� pops�n� skutku trestn�ho činu vraždy, způsob ustanoven� znalců apod.), a d�le t�ž vady ve skutkov�ch zjištěn�ch (nedostatečn� průkaznost pachov�ch stop), a to jak co do jejich proveden�, tak i co do rozsahu proveden�ch důkazů, z nichž někter� (kupř. svědek K. potvrzuj�c� stěžovateli na rozhodnou dobu alibi, svědek F. a podobně) byly opomenuty zcela, což vše vedlo odvolac� soud k přesvědčen�, že z�věry o vině (stěžovatele a spoluobžalovan�ho J. H.) "trp� nepřesvědčivost�, rozporuplnost� a předčasnost�, neboť neměly plnou oporu v prov�děn�m dokazov�n�".

VII.

Po kasaci prvostupňov�ho rozsudku a rozhodnut� o tom, že věc se vrac� k došetřen� městsk�mu st�tn�mu z�stupci v Praze, byl spis věci se t�kaj�c� postoupen Městsk�mu st�tn�mu zastupitelstv� v Praze dne 1. ř�jna 1993.

N�prava procesně form�ln�ch pochyben�, kter� vyt�kal odvolac� soud, nebyla ani obsahově ani časově nikterak n�ročn�; obdobně tomu bylo i stran doplněn� dokazov�n�, ať se již v�tky odvolac�ho soudu vztahovaly na opomenut� svědky (s v�jimkou, o n�ž bude zm�nka později, se všichni nach�zeli v obvodu procesn�ho soudu) nebo na jin� důkazy (nedostatečn� průkaznost pachov�ch stop a z toho plynouc� požadavek odvolac�ho soudu na opakov�n� a pečliv� zdokumentov�n� jejich nov�ho srovn�n�, př�padně proveden� rekonstrukce a vyšetřovac�ho pokusu t�kaj�c�ch se trestn�ho činu loupeže, doplněn� znaleck�ch posudků z oboru psychiatrie a psychologie); za t�to situace jist� pot�že mohly vzniknout jen stran v�slechu svědka K., a to vzhledem k tomu, že tento svědek se v době vyšetřov�n� nach�zel mimo �zem� republiky (v Anglii).

Přesto, že na nezbytnost v�slechu jmenovan�ho svědka upozornilo již prv� kasačn� rozhodnut� odvolac�ho soudu (ze dne 27. z�ř� 1993) a že m�sto svědkova tehdejš�ho pobytu (obecně) bylo zn�mo, prv� (nezdařen�) pokus o zjištěn� přesn� jeho adresy byl učiněn až 20. dubna 1994, ačkoli ze spisu je zřejm�, že m�sto svědkova pobytu bylo zn�mo jeho b�val� manželce (svědkyni K., družce stěžovatele); na tuto až zar�žej�c� netečnost org�nů činn�ch v př�pravn�m ř�zen� reagoval obh�jce stěžovatele (př�pisem z 5. srpna 1994) sdělen�m svědkovy přesn� adresy, zat�mco vyšetřovatel i po tomto sdělen� po n� "p�tral" pomoc� �středny Interpolu v Praze (prv� krok k tomu učinil ž�dost� ze dne 13. z�ř� 1994) a faxem t�to �středny z 3. ř�jna 1994 přijal potvrzen� adresy sdělen� obh�jcem. Dalš� průtahy vznikaly zbytečn�mi dotazy (cestou Interpolu), zda svědek je ochoten složit svou v�pověď před česk�mi org�ny (a za t�m �čelem přijet do republiky).

Tak se stalo, že

1. z�znam o v�povědi svědka K. mohl b�t poř�zen až dne 28. �nora 1995 (v�pověď před př�slušn�m org�nem v Lond�ně) a že - po dalš�ch průtaz�ch - byl Městsk�m st�tn�m zastupitelstv�m v Praze vyšetřovateli zasl�n 20. března 1995,

2. k sezn�men� s v�sledky (doplněn�ho) vyšetřov�n� mohlo b�t přistoupeno "již" 28. června 1995 a konečně,

3. nov� obžaloba (na stěžovatele a J. H.) byla pod�na dne 18. července 1995; co do skutkov�ch okolnost� a pr�vn� kvalifikace byla v podstatě shodn� s obžalobou předchoz�.

VIII.

Podanou obžalobu projednal vazebně Městsk� soud v Praze jako soud I. stupně v pokračuj�c�m hlavn�m l�čen� (14. z�ř� až 26. ř�jna 1995) a dne 27. ř�jna 1995 vynesl rozsudek, j�mž stěžovatele uznal vinn�m podle obžaloby, tedy pro trestn� činy dle � 219 odst. 1, odst. 2 p�sm. f), � 7 odst. 1 k � 234 odst. 1, odst. 2 p�sm. f), oběma ve spolupachatelstv� ve smyslu � 4 odst. 2 a � 155 odst. 1 tr. z�k., a odsoudil jej k trestu odnět� svobody v trv�n� 15 let a pro v�kon uložen�ho trestu jej zařadil do věznice s ostrahou (� 219 odst. 2 za použit� � 35 odst. 1, � 39 odst. 3 tr. z�k.). K ž�dosti Městsk�ho soudu v Praze prodloužil Nejvyšš� soud usnesen�m ze dne 9. srpna 1995 (sp. zn. 1 Tvn 201/95) vazbu stěžovatele do 7. �nora 1996 (lhůta vazby stěžovatele ve smyslu � 71 odst. 4 tr. ř. končila dnem 8. �nora 1996).

Z předložen�ch kopi� soudn�ho spisu nebylo lze zjistit, kdy byl rozsudek soudu I. stupně procesn�m stran�m doručen a kdy -- po podan�ch odvol�n�ch ze strany všech �častn�ků ř�zen� -- byla věc opětně postoupena odvolac�mu soudu; lze však m�t za to, že se tak stalo na sklonku roku 1995, neboť již na den 9. ledna 1996 bylo nař�zeno odvolac�m soudem veřejn� zased�n�, kter� však bylo několikr�t odročov�no ( k důvodům toho později), až dne 6. �nora 1996 byl odvolac�m soudem vynesen rozsudek, j�mž stěžovatel byl uzn�n vinn�m př�pravou k trestn�mu činu loupeže [� 7 odst. 1 k � 234 odst. 1, odst. 2 p�sm. f) tr. z�k.] a trestn�m činem �toku na veřejn�ho činitele [� 155 odst. 1 p�sm. a) tr. z�k.] a za ně odsouzen k trestu odnět� svobody v trv�n� šesti let se zařazen�m pro jeho v�kon do věznice s ostrahou [� 234 odst. 2, � 35 odst. 1 a � 39a odst. 2 p�sm. c) tr. z�k.].

Stran trestn�ho činu vraždy byl rozsudek soudu I. stupně opět zrušen a věc vr�cena tomuto soudu, aby ji v potřebn�m rozsahu znovu projednal a rozhodl (� 259 odst. 1 tr. ř.); současně s vyhl�šen�m rozsudku byl u stěžovatele nař�zen (za odsouzen� trestn� činy) v�kon trestu, kter� stěžovatel nastoupil dne 7. �nora 1996.

Co do kasačn� č�sti rozsudku soudu II. stupně vyslovil odvolac� soud (pokud jde o osobu stěžovatele) sv� v�hrady zejm�na vůči konstrukci spolupachatelstv� a vůči znaleck�m z�věrům stran stěžovatelovy př�četnosti, když současně dospěl k z�věru, že i na z�kladě dosavadn�ch skutkov�ch zjištěn� (nedoznaj�-li v průběhu dalš�ho ř�zen� změn) bude nam�stě uvažovat o př�snějš� pr�vn� kvalifikaci posuzovan�ho skutku vraždy t�ž ve smyslu odstavce 2 p�sm. a), b) � 219 tr. z�k. (trestn� čin vůči dvěma osob�m sp�chan� zvl�šť surov�m způsobem), což přirozeně (odvolac� soud projedn�val současně odvol�n� st�tn�ho z�stupce) může m�t sv� důsledky při n�sledn�ch �vah�ch o trestu či zcela zřetelně vznikaj�c�ch průtaz�ch.

Z časov� posloupnosti tedy vypl�v�, že v obdob� od konce roku 1992 (předkl�dac� zpr�va soudu I. stupně nebyla k dispozici) do konce z�ř� 1993 došlo - v opravn�m ř�zen� - k větš�m průtahům u odvolac�ho soudu; podstatně větš� průtahy vznikly však - v �dob� od 1. ř�jna 1993 do 18. července 1995 (tj. t�měř 22 měs�ců) - v př�pravn�m ř�zen�. Pro zdůvodněn� těchto průtahů neshledal �stavn� soud ani v předložen�m spisov�m materi�lu, ani po proveden�m �stn�m jedn�n� v j�m proveden�ch důkazech nijak� důvod, zejm�na když z vyž�dan�ho dozorov�ho spisu Městsk�ho st�tn�ho zastupitelstv� v Praze vyplynulo, že od 27. prosince 1993 do 29. března 1995 nen� v tomto spise nijak� z�znam, kter� by osvědčoval byť sebemenš� z�sah st�tn�ho zastupitelstv� do prob�haj�c�ho došetřen�.

IX.

Obh�jce byl stěžovateli ustanoven bezprostředně po uvalen� vazby (dne 8. �nora 1992); tento obh�jce, jak tomu nasvědčuje obsah spisu, byl přiměřeně činn� již v př�pravn�m ř�zen� a stejně - soudě podle p�semn�ch pod�n� - vystupoval i v ř�zen� před soudem.

Vazba stěžovatele byla postupně a průběžně k tomu př�slušn�mi soudy prodlužov�na, naposledy (k n�vrhu soudu I. stupně) usnesen�m Nejvyšš�ho soudu ze dne 9. srpna 1995 ke dni 7. �nora 1996, tedy až k samotn�mu limitu z�konn� d�lky vazby (� 74 odst. 1 tr. ř.).

Ve spise nen� nijak�ho podkladu pro �sudek, že by obh�jce postupoval nezodpovědně, popř. že by došlo k v�znamnějš�mu zkr�cen� pr�v obhajoby ze strany org�nů v trestn�m ř�zen� činn�ch; prv� n�znak stěžovatelova nesouhlasu s postupem vyšetřovatele lze postřehnout v jeho st�žnosti ze dne 30. června 1995 adresovan� st�tn� z�stupkyni, j�ž si stěžuje jednak na průtahy ve věci, jednak na to, že pro (druh�) sezn�men� s v�sledky vyšetřov�n� mu nebyl poskytnut dostatečn� čas, př�padně že nebyl proveden v�slech j�m navržen�ho svědka V., a d�le, že pro doplněn� znaleck�ho posudku jej znalci "ve věznici vyšetřili v době 15 minut"; st�žnost vy�sťuje vůči vyšetřovateli "ozn�men�m trestn�ho činu", jehož se měl vyšetřovatel dopustit "působen�m nelogick�ch průtahů" a způsobem vyšetřov�n�, "kter� zaměřil v�lučně v neprospěch stěžovatele".

Zam�tav� stanovisko Městsk�ho st�tn�ho zastupitelstv� v Praze k pod�n� stěžovatele je odůvodněno tak, že st�tn� z�stupkyně v něm dosp�v� k z�věru, že "v r�mci došetřen� požadovan�ho Vrchn�m soudem v Praze bylo provedeno pouze několik �konů" (!), př�padně že i n�mitka stran znalců psychiatrů je nedůvodn�, neboť "z�kladn� znaleck� vyšetřen� bylo provedeno před prvn�m uzavřen�m spisov�ho materi�lu a po došetřen� bylo provedeno pouze doplněn� znaleck�ho posudku".

Tato stanoviska jsou ovšem v rozporu s požadavky odvolac�ho soudu, kter� ostatně opět č�st rozsudku soudu I. stupně, pokud se t�k� trestn�ho činu vraždy, již podruh� zrušil (rozsudkem ze dne 6. �nora 1996) t�ž pro ne�plnost skutkov�ch zjištěn� a vady ve znaleck�m dokazov�n�.

X.

K v�žn�m procesn�m komplikac�m v ř�zen� před obecn�mi soudy došlo v druh�m opravn�m ř�zen�, pro kter� - pro d�lku př�pravn�ho ř�zen� - z hlediska vazebn� lhůty zůstalo k dispozici maxim�lně 37 dnů.

Odvolac� soud k projedn�n� podan�ch odvol�n� nař�dil veřejn� zased�n� na den 9. ledna 1996; pod�n�m (faxem) ze dne 8. ledna 1996 předložil za stěžovatele plnou moc k obhajobě (ze dne 5. ledna 1996) nov� obh�jce a současně, s odkazem na "jin� soudn� jedn�n�" a "složitost a rozs�hlost věci", pož�dal o odročen� již nař�zen�ho veřejn�ho zased�n�; t�to ž�dosti odvolac� soud vyhověl, zased�n� odročil na 23. ledna 1996 a současně (u zased�n� př�tomn�ho) ustanoven�ho obh�jce zprostil povinnosti stěžovatele v t�to trestn� věci d�le obhajovat (� 40 tr. ř.).

Dalš�m pod�n�m (faxem) ze dne 22. ledna 1996 zvolen� obh�jce předsedovi sen�tu odvolac�ho soudu sdělil, že se k jedn�n� dne 23. ledna 1996 nedostav� "z důvodu pracovn� neschopnosti", a proto došlo k opětovn�mu odročen� zased�n�, a to na den 2. �nora 1996.

V t�to již kritick� situaci předseda sen�tu odvolac�ho soudu opatřen�m ze dne 23. ledna 1996 ustanovil stěžovateli -- s odkazem na ustanoven� � 36 odst. 1 p�sm. a), odst. 3 tr. ř. -- obh�jce v osobě JUDr. J. Ž., na což zvolen� obh�jce (pod�n�m ze dne 30. ledna 1996) reagoval vznesen�m n�mitky podjatosti vůči předsedovi sen�tu s odůvodněn�m, že zm�něn�m postupem "nepř�pustně zas�hl do pr�va obhajoby", a to jen proto, "aby v rozporu se z�konem urychlil průběh trestn�ho ř�zen�".

Avšak ani zased�n� nař�zen� na den 2. �nora 1996 se nekonalo, neboť dne 2. �nora 1996 v 6.30 hod. byl spoluobžalovan� J. H. nalezen ve sv� cele v bezvědom� a l�kaři nemocnice vězeňsk� služby (MUDr. K. a MUDr. Š.) vyslovili podezřen� na otravu nezn�m�mi l�ky s t�m, že současn� zdravotn� stav obžalovan�ho vyžaduje intenzivn� p�či, což přirozeně jeho �čast na veřejn�m zased�n� vyloučilo. Z tohoto důvodu bylo proto veřejn� zased�n� opět odročeno, a to na den 6. �nora 1996, kdy tak� - za �časti (pokud jde o stěžovatele nově) ustanoven�ho obh�jce - byl vynesen rozsudek, jak o tom již dř�ve byla zm�nka; stěžovatelem zvolen� obh�jce přes ř�dn� vyrozuměn� o term�nu zased�n� a přes poukaz na nezbytnost sv� �časti na něm se opět s odkazem na svou pracovn� neschopnost k zased�n� nedostavil.

Pro �plnost a k osvětlen� věci je třeba dodat, že

1. stěžovatel s ustanoven�m obh�jce odvolac�m soudem nesouhlasil a svůj nesouhlas dal najevo nejen vůči tomuto obh�jci při jeho pokusu o př�pravu obhajoby, ale t�ž samostatn�m pod�n�m zaslan�m odvolac�mu soudu, což vedlo ustanoven�ho obh�jce k ž�dosti o zproštěn� povinnosti stěžovatele obhajovat,

2. t�měř shodn� byla situace t�ž u obžalovan�ho J. H., jehož však u veřejn�ho zased�n� dne 6. �nora 1996 obhajovali obh�jci dva (zvolen� a ustanoven� odvolac�m soudem),

3. ž�dostem ustanoven�ch obh�jců o zproštěn� povinnosti stěžovatele a spoluobžalovan�ho J. H. nad�le obhajovat nebylo vyhověno,

4. jak v průběhu veřejn�ho zased�n�, tak v konečn�ch n�vrz�ch se ustanoven� obh�jci odvolali na dř�vějš� stanoviska obhajoby patrn� ze spisu, obh�jce ustanoven� stěžovateli nav�c přednesl, že "přes rozhodnut� sen�tu, kter� respektuje, r�d by zdůraznil, že se subjektivně nec�t� opr�vněn obžalovan�ho Z. R. zastupovat, a to jednak pro jeho nesouhlas, jednak t�ž z důvodů uveden�ch v � 37 odst. 2 a � 38 odst. 1 tr. ř."; svůj konečn� n�vrh proto omezil pouze odkazem "na p�semn� n�vrh sv�ho předchůdce (tj. původně ustanoven�ho obh�jce), aniž by měl co k němu dodat".

Za vyl�čen�ho skutkov�ho a procesn�ho stavu (průběhu odvolac�ho ř�zen�) �stavn�mu soudu nezbylo než usoudit, že obhajoba stěžovatele u veřejn�ho zased�n� dne 6. �nora 1996, v němž došlo jednak k pravomocn�mu odsouzen� stěžovatele (pro trestn� činy dle � 234 a 155 tr. z�k.), jednak ke zrušen� t� č�sti prvostupňov�ho rozsudku, kter� se dot�kala trestn�ho činu dle � 219 tr. z�k., byla zcela form�ln� a omezila se vlastně toliko na fyzickou př�tomnost ustanoven�ho obh�jce u veřejn�ho zased�n�, v němž v č�sti projedn�van� obžaloby bylo pravomocně rozhodnuto.

Z těchto skutkov�ch zjištěn�, jakož i z procesn�ho průběhu př�pravn�ho ř�zen� (po kasaci rozsudku obecn�ho soudu I. stupně) a (druh�ho) ř�zen� odvolac�ho vyvodil �stavn� soud n�sleduj�c� z�věry:

XI.

�stavně zaručen� pr�vo na obhajobu (čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny) spolu s presumpc� neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) jsou z�kladn�mi podm�nkami spravedliv�ho procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), v němž vina obviněn�ho (obžalovan�ho) m� b�t zjištěna; tyto �stavn� z�ruky se prom�taj� i do procesn�ho předpisu, trestn�ho ř�du (� 33 odst. 1 tr. ř.), kter� ve shodě s �stavou je vybudov�n na zcela zřeteln� z�sadě priority volby obh�jce (� 33 odst. 1, � 37 odst. 2 tr. ř.), kterou je obviněn� (obžalovan�) opr�vněn uplatnit v kter�mkoli st�diu neskončen�ho ř�zen� (� 37 odst. 2 tr. ř.); je proto vždy věc� obviněn�ho (obžalovan�ho), kdy a koho z osob opr�vněn�ch k poskytov�n� pr�vn� pomoci formou obhajoby v trestn�m ř�zen� (� 37 tr. ř.) svou obhajobou pověř�, př�p. zda sv�ho pr�va volby vůbec využije. Za uskutečněnou volbu ovšem obviněn� (obžalovan�) nese odpovědnost s�m, a již proto nen� obecn� soud opr�vněn posuzovat "kvalitu" obhajoby či "nečinnost" obh�jce, neboť jemu (obhajovan�mu) nelze upř�t pr�vo na volbu procesn� taktiky, j�ž zam�šl� svůj z�měr v ř�zen� před soudem prosadit; opak by totiž znamenal očividn� z�sah st�tn� moci do �stavně zaručen�ho z�kladn�ho pr�va na obhajobu a př�padně t�ž jistou - zřetelně než�douc� a předevš�m �stavně nepř�pustnou - formu st�tn� kontroly nad jeho v�konem

Obdobně plat� uveden� i v př�padech, kdy obviněn� (obžalovan�) sv�ho pr�va na volbu obh�jce nevyužije; toliko tehdy, jde-li o ř�zen�, v němž obviněn� (obžalovan�) ex lege obh�jce m�t mus�, je obecn� soud opr�vněn (povinen) při neuskutečněn� volbě obh�jce, obviněn�mu (obžalovan�mu) obh�jce ustanovit (� 38 odst. 1 tr. ř.), aniž by však i v takov�m př�padě byl opr�vněn na v�kon přik�zan� obhajoby jakkoli doz�rat (� 41 odst. 1, 2, 6 tr. ř.).

Z pr�va svobodn� volby obh�jce a jist� autonomnosti jeho postaven� v ř�zen� před soudem (jin�mi org�ny veřejn� moci) ovšem současně vypl�v� obh�jcova povinnost nejen podř�dit v�kon obhajoby podm�nk�m z�kona (� 41 tr. ř., � 16 z�kona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale současně t�ž jeho povinnost db�t při poskytov�n� pr�vn� pomoci etick�ch pravidel sv�ho povol�n�; za splněn� povinnost� dan�ch ustanoven�m � 41 odst. 1, 2 a 6 tr. ř. však obh�jce odpov�d� nikoli soudu (org�nu veřejn� moci), ale obhajovan�mu, př�p. org�nu, jemuž je k�rně podroben (� 32 z�kona č. 85/1996 Sb.), a proto poruš�-li obh�jce při v�konu obhajoby jemu svědč�c� povinnosti (nebo poskytuje-li pr�vn� pomoc non lege artis a nejde-li přitom o trestn� čin), nelze n�pravu zjednat jinak než cestou Česk� advok�tn� komory.

Pro takto �stavně poj�man� pr�vo na obhajobu neobstoj� v�vody předsedy sen�tu a obsahově zcela totožn� stanovisko vrchn�ho st�tn�ho z�stupce, totiž že "opodstatněnost a předevš�m leg�lnost zvolen�ho postupu" (tj. možnost za současn�ho trv�n� zastoupen� obžalovan�ho zvolen�m obh�jcem vedle něj obh�jce ustanovit aplikac� analogick�ho ustanoven� � 39 odst. 1 tr. ř.) je odůvodněn nejen teori� trestn�ho ř�zen�, ale i možnost� zneužit� pr�va na volbu obh�jce (nečinnost obh�jce, opakovan� jeho volba apod.), kter� by mohlo v�st k nekontrolovateln�mu prodlužov�n� trestn�ho ř�zen�, popř�padě k nemožnosti je vůbec ukončit".

Z odpovědnosti obhajovan�ho za (včasnou) volbu obh�jce však nikterak nevypl�v� povinnost obecn�ho soudu přizpůsobovat režim ř�zen� a jeho průběh představ�m a požadavkům obh�jce (obžalovan�ho), byť by obhajobu převzal obh�jce v sebekratš� době; běh času potřebn�ho k př�pravě obhajoby (včetně využit� pr�va na volbu obh�jce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obh�jci a nikoli naopak, takže je věc� (profesn� odpovědnost�) obh�jce, převezme-li zastoupen� "na posledn� chv�li", jak se se sv�mi z�konn�mi a etick�mi povinnostmi vypoř�d�; změnou v osobě zvolen�ho obh�jce nen� proto obecn� soud v průběhu ř�zen� co do jeho režimu nikterak v�z�n.

Ostatně dř�ve zm�něn� stanoviska odvolac�ho soudu a vrchn�ho st�tn�ho z�stupce zcela přehl�žej�, že v posuzovan� věci zřejmě nebyla splněna ani podm�nka dan� ustanoven�m čl. 40 odst. 3 al. 1 Listiny, neboť lze m�t v�žn� a důvodn� pochybnosti o tom, že ve věci - jak org�ny činn� v trestn�m ř�zen� opakovaně v různ�ch rozhodnut�ch shodně tvrd� - "n�ročn� a skutkově a pr�vně složit�", měl obh�jce ustanoven� dne 23. ledna 1996 dostatek času k ř�dn� př�pravě, měl-li stěžovatele �činně h�jit u veřejn�ho zased�n� nař�zen�ho na den 6. �nora 1996.

Z takto rozveden�ch z�sad posl�ze vypl�v�, že nahradit v ř�zen� před soudem (v př�pravn�m ř�zen�) zvolen�ho obh�jce obh�jcem ustanoven�m, př�p. vedle zvolen�ho obh�jce vnutit obžalovan�mu (obviněn�mu) obh�jce ex offo, je v z�sadě �stavně nepř�pustn�, a to i tehdy, jestliže (kupř. z hlediska d�lky vyšetřovac� vazby) hroz� nebezpeč� z prodlen�. Je totiž věc� st�tu (a soudn� moci samotn�), aby pro v�kon spravedlnosti vytvořil takov� podm�nky, kter� by umožňovaly splnit limity, kter� si s�m z�konem stanovil (srovnej shodně n�lez ve věci IV. �S 55/94 - č. 42 in �stavn� soud ČR: Sb�rka n�lezů a usnesen�, sv. 2, C. H. Beck Praha, 1995), stejně jako je povinnost� org�nů soudn� moci těchto limitů db�t. Pod těmito aspekty jev� se proto �stavn� st�žnost stěžovatele důvodn�, a proto nezbylo, než j� jako takov� vyhovět a rozhodnut� v rozsahu zřejm�m z v�roku sub. I a III znělky tohoto n�lezu, vydan� obecn�mi soudy v ř�zen� postižen�m procesn�mi vadami, zrušit (� 82 odst. 1 z�kona č. 182/1993 Sb.), a to včetně rozhodnut� obecn�ho soudu I. stupně (rozsudku ze dne 14. května 1996 sp. zn. 42 T 16/95), neboť i toto rozhodnut� m� svůj věcn� i procesn� podklad ve zrušen�m rozhodnut� obecn�ho soudu II. stupně jako soudu odvolac�ho.

XII.

Procesn� vady zjištěn� stran obhajoby obžalovan�ho Z. R. byly �stavn�m soudem v obdobn�, byť nikoli v tak v�razn� podobě, zjištěny t�ž stran obhajoby obžalovan�ho J. H., jemuž vedle obh�jce ustanoven�ho již z př�pravn�ho ř�zen� byl jeho manželkou v opravn�m ř�zen� (dle pln� moci ze dne 22. ledna 1996) obh�jce zvolen (� 37 odst. 1 al. 1 tr. ř.), přičemž ž�dosti dř�ve ustanoven�ho obh�jce o zproštěn� povinnosti jej i nad�le obhajovat nebylo odvolac�m soudem vyhověno; v důsledku toho obžalovan�ho u neveřejn�ho zased�n� dne 6. �nora 1996 obhajovali obh�jci dva.

I když trestn� ř�d nevylučuje, aby v trestn�m ř�zen� (na rozd�l od ř�zen� občanskopr�vn�ho) jednoho obžalovan�ho (obviněn�ho) obhajovalo v�ce obh�jců, z důvodů vyložen�ch již dř�ve, pokl�d� �stavn� soud za �stavně nepř�pustn�, aby se tak d�lo vynucen�m způsobem z�sahem obecn�ho soudu (př�padně jin�ho org�nu činn�ho v trestn�m ř�zen�), a tud�ž v podstatě za opomenut� uskutečněn� volby obh�jce. Shled�v� proto �stavn� soud �stavně nepř�pustn� vady t�ž i u obhajoby obžalovan�ho J. H.; pochyben� obecn�ho soudu II. stupně spatřuje �stavn� soud v tom, že ž�dosti obh�jce ustanoven�ho obžalovan�mu J. H. o zproštěn� povinnosti jej i nad�le obhajovat (vznesen� u neveřejn�ho zased�n� dne 6. �nora 1996) nevyhověl.

Tomuto pochyben�, zcela zřetelně zasahuj�c�mu omezuj�c�m způsobem do �stavou zaručen�ho pr�va na obhajobu t�ž u obžalovan�ho J. H., však �stavn� soud nevěnoval dalš� pozornost, a to jednak proto, že tato vada nebyla napadena [� 34 odst. 1, � 72 odst. 1 p�sm. a) z�kona č. 182/1993 Sb.], jednak proto, že ji neshledal (pro již zm�něnou sn�ženou m�ru v�raznosti) identickou s pochyben�m stran omezen� t�hož pr�va u stěžovatele, a proto - přihl�dnuv k t�to skutečnosti - nedospěl �stavn� soud k z�věru, že by bylo třeba (� 63 z�kona č. 182/1993 Sb.) i stran tohoto obžalovan�ho rozhodnout ve smyslu ustanoven� � 261 tr. ř. (beneficium cohaesionis), a proto stran něho př�slušnou č�st rozhodnut� obecn�ho soudu ponechal nedotčenou.

Důsledkem n�lezu �stavn�ho soudu ovšem je, že obecn� soud II. stupně bude nucen (čl. 89 odst. 2 �stavn�ho z�kona ČNR č. 1/1993 Sb.) - pokud jde o stěžovatele - nejen znovu rozhodnout ve věci sam�, a to podle procesn�ho stavu po odvol�n�ch podan�ch proti rozsudku obecn�ho soudu I. stupně ze dne 27. ř�jna 1995 (tj. podle procesn�ho stavu dan�ho vznikem zjištěn�ho důvodu proti�stavnosti), ale současně t�ž o povaze a režimu detence stěžovatele ve věznici, v n�ž se až dosud nach�z�; zde jde však již o ot�zky, kter� se kompetenčně zcela zřetelně dot�kaj� obecn�ho soudnictv� (� 2, � 23 odst. 1 tr. z�k.), a proto je �stavn� soud ponechal stranou sv� pozornosti, když samotn� důvody vazby stěžovatele neposuzoval.

XIII.

Vypoř�dav se takto s n�mitkami �stavn� st�žnosti, př�padně s vadami, kter� ač nebyly vyt�k�ny, s�m v ř�zen� před obecn�mi soudy zjistil, musel �stavn� soud na druh� straně v�žit i obecn� z�jem na ř�dn�m a �stavně souladn�m v�konu spravedlnosti, k němuž, jak se rozum� samo sebou, dlužno přiřadit i pr�vo samotn�ho st�tu na spravedliv� proces, zejm�na když v trestn�m ř�zen� st�t s�m, v limitech, kter� si stanovil, je z�častněnou (procesn�) stranou. K zm�něn�m limitům zcela nesporně n�lež� i povinnost st�tu, aby spravedlnost (ve spravedliv�m procesu) byla vykon�na bez zbytečn�ch průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) a v přiměřen� lhůtě (čl. 9 odst. 3 Mezin�rodn�ho paktu o občansk�ch a politick�ch pr�vech, j�mž je Česk� republika ve smyslu čl. 10 �stavn�ho z�kona ČNR č. 1/1993 Sb. v�z�na).

Pro oblast trestn�ho soudnictv� ve vazebn�ch věcech je, podle přesvědčen� �stavn�ho soudu, za přiměřenou lhůtu třeba pokl�dat lhůtu v maxim�ln� hranici čtyř let (� 71 odst. 4 tr. ř.), v n�ž vazebn� trestn� věc mus� b�t jako takov� pravomocně skončena; t�to z�konn� lhůtě, zcela konformn� s �stavn�mi kautelami, rozum� �stavn� soud tak, že jde o nepřekročiteln� časov� limit směřuj�c� vůči st�tu, kter� v takto určen� lhůtě mus� b�t sv�mi org�ny k tomu povolan�mi (čl. 40 odst. 1 Listiny) připraven spravedlnost ve vazebn�m režimu vykonat nebo obžalovan�ho (obviněn�ho) propustit z vazby na svobodu.

Tato objektivn� lhůta - ač směřuj�c� předevš�m vůči st�tu jako ochrana obžalovan�ho (obviněn�ho) - však v�že nejen st�t samotn�, ale - přihl�žeje k jej� podstatě a smyslu - vztahuje se sv�m způsobem i na postaven� obžalovan�ho (obviněn�ho) v ř�zen�, a to v tom smyslu, že nepokr�v� takov� přek�žky (okolnosti), na kter� st�t (jeho org�ny činn� v trestn�m ř�zen�) nem� vliv. Jestliže součinnost obžalovan�ho (obviněn�ho) na procesn� aktivitě nelze z�sahy st�tu nikterak vynucovat (� 33 odst. 1 al. 1 tr. ř.), a to ani tehdy, jestliže �čast obžalovan�ho (obviněn�ho) u prov�děn� důkazů je nepominutelnou procesn� podm�nkou (� 202 odst. 3 al. 1 tr. ř.), jev� se �stavn�mu soudu - z �stavn�ho hlediska - přiměřen� a spravedliv� (tj. všem z�konn�m a �stavn�m podm�nk�m odpov�daj�c�) - při zv�razněn�m požadavku na všechny org�ny činn� v trestn�m ř�zen� - sledovat �čel trestn�ho ř�zen� s vynaložen�m vešker�ho �sil� a prostředků, kter� jsou jim ze z�kona k dispozici, aby ř�dn� v�kon spravedlnosti nebyl ohrožov�n takov�mi okolnostmi, kter� přes ono �sil� a prostředky st�t s�m jako procesn� strana nen� s to ovlivnit; řečeno jin�mi slovy, jestliže přek�žky br�n�c� st�tu, navzdory realizovan� snaze vazebn� trestn� věc ve stanoven� lhůtě pravomocně skončit, jsou v extr�mn�m rozporu s �čelem trestn�ho ř�zen� (� 1 tř. ř.), svou podstatou a c�lem porušuj� nejen z�kon, ale současně t�ž i podm�nky spravedliv�ho procesu (stanoven�ho postupu), jak vypl�vaj� z �stavn�ho poř�dku republiky (čl. 36 odst. 1 Listiny). Sem spadaj� nejen zřejm� snahy (z�měry) obžalovan�ho (obviněn�ho) vyhnout se obmysln�m jedn�n�m důsledkům spojen�m s trestn�m st�h�n�m (sebepoškozen�, simulace či agravace ve zdravotn�m stavu apod.), tedy jedn�n� nesouc� zřeteln� snahy procesn� obstrukce, ale i takov�, kter� - ačkoli takov� znaky postr�daj� - sleduj� již mimoprocesn� c�le; takov�mto jevům zřetelně vybočuj�c�m na �kor st�tu jako procesn� strany jak z �stavně chr�něn�ch procesn�ch kautel, tak dokonce i ze samotn�ho r�mce pr�vnosti st�tu (čl. 1 �stavn�ho z�kona ČNR č. 1/1993 Sb.), je však podle přesvědčen� �stavn�ho soudu nutno čelit.

Na z�kladě těchto �vah dospěl proto �stavn� soud posl�ze k z�věru, že doba stěžovatelem str�ven� ve vazbě a vyznačen� ve znělce tohoto n�lezu, tj. doba ode dne, kdy stěžovatelem zvolen� obh�jce s předložen�m pln� moci pož�dal odvolac� soud o odročen� již nař�zen�ho veřejn�ho zased�n�, do dne 6. �nora 1996, kdy byl bez jak�koli součinnosti zvolen�ho obh�jce odvolac�m soudem vynesen t�mto n�lezem zrušen� rozsudek, m� charakter přek�žky, kterou z důvodů již rozveden�ch nelze včlenit do běhu lhůty dan� ustanoven�m � 71 odst. 4 tr. ř.

Tomuto přesvědčen�, maje na zřeteli z�kladn� hodnoty st�tu (čl. 1 �stavn�ho z�kona ČNR č. 1/1993 Sb.), sv� vlastn� povinnosti (čl. 83 �stavn�ho z�kona ČNR č. 1/1993 Sb.), jakož i ty, uložen� obecn�m soudům (čl. 90 �stavn�ho z�kona ČNR č. 1/1993 Sb.), dal �stavn� soud v�raz v�rokem sub. II znělky tohoto n�lezu, kter� je důsledkem změny v procesn� situaci (postaven� st�tu jako procesn� strany), jak o tom již byla zm�nka; již dř�ve bylo vyloženo, proč se �stavn� soud sv�m rozhodnut�m nedotkl ot�zek spojen�ch s omezen�m osobn� svobody stěžovatele, jak vypl�vaj� z př�slušn�ch rozhodnut� obecn�ch soudů o stěžovatelově vazbě (v�konu trestu), a proč je - co do př�padn�ho n�sledn�ho rozhodnut� obecn�ch soudů - zcela ponechal na jejich �vaze. Tak� z tohoto důvodu je proto třeba v posuzovan� věc� zm�něn� v�rok ch�pat nikoli jako kogentn� uložen� povinnosti obecn�mu soudu II. stupně, ale toliko za vymezen� jinak nezbytn�ho �stavně konformn�ho prostoru, pokud obecn� soud II. stupně k nov�mu rozhodov�n� o detenci stěžovatele přistoup�.

XIV.

Jestliže org�ny činn� v trestn�m ř�zen� nebyly s to pravomocně a způsobem �stavně souladn�m vazebn� trestn� věc stěžovatele pravomocně ukončit v z�konn� čtyřlet� lhůtě, jevilo se �stavn�mu soudu potřebn� položit si ot�zku, zda šlo v př�padě stěžovatele o věc vskutku natolik obt�žnou a komplikovanou, že ani z�konn� doba vyšetřovac� vazby nebyla dostatečn�; �stavn� soud po pečliv�m zv�žen� všech rozhoduj�c�ch okolnost� dospěl k z�věru, že na tuto ot�zku nelze d�t jinou než z�pornou odpověď; doplněn� dokazov�n� nař�zen� odvolac�m soudem svou povahou a n�ročnost� nikterak nevybočovalo z důkazně obt�žn� materie tam, kde nen� př�m�ch a bezprostředn�ch důkazů (v posuzovan� věci u vraždy a př�pravy k loupeži) a kdy nezb�v�, než skutkov� zjištěn� čerpat z důkazů nepř�m�ch, př�padně z v�pověd� samotn�ch pachatelů. Zd� se proto, že na zjištěn�ch vad�ch se pod�l� předevš�m zcela bezdůvodn� spol�h�n� př�slušn�ch org�nů - zejm�na v př�pravn�m ř�zen� - na samotnou d�lku z�konně př�pustn� vyšetřovac� vazby, a to t�m sp�še, že i obecn� soudy, jak tomu nasvědčuj� poznatky �stavn�ho soudu i z jin�ch trestn�ch věc�, jimiž se zab�val a na v nich zjištěn� nedostatky tak� upozorňoval (srov. např. n�lez č. 34 in �stavn� soud Česk� republiky: Sb�rka n�lezů a usnesen� - sv. 1, C. H. Beck Praha, 1994) začast� trp� v�gn� a fr�zovit� n�vrhy na prodloužen� vazby a nav�c samy se mnohdy v odůvodněn�ch př�slušn�ch rozhodnut� k bezobsažnostem uchyluj�, a to natolik, že jejich odůvodněn� nemaj� často daleko k formul�řov�m předtiskům [viz usnesen� Městsk�ho soudu v Praze z 8. �nora 1992 - sub. b) a vlastně všechna prodlužuj�c� usnesen� n�sledn�, včetně rozhodnut� soudů vyšš�ho stupně]; v takov�ch př�padech se ovšem i sebedelš� lhůty st�vaj� snadno nedostatečn�mi.

I když �stavn� soud neztr�c� ze zřetele věcn� a technick� obt�že, s nimiž se - zejm�na v ran� f�zi ř�zen� - při rozhodov�n� o vazbě obecn� soudy (zejm�na I. stupně) setk�vaj� (kvalita a rozsah jim poskytnut�ch informac�, mnohdy i časov� tlak apod.), nen� možn� opom�jet, že uvalen� vazby je vždy v�žn�m z�sahem do osobn� svobody jednotlivce, a proto vyžaduje mimoř�dně pečliv� - i když mnohdy obt�žn� - rozhodov�n� soudu. Povaha vazebn�ho rozhodnut�, a zejm�na důsledky z něj vypl�vaj�c�, ostatně vedly i z�konod�rce k tomu, že jeho v�jimečnost zdůraznil i opakovan�m uložen�m zvl�štn�ch povinnost� (� 71 odst. 1, 2 , � 72 odst. 1, 2 tr. ř.) všem org�nům trestn�ho ř�zen�, jimž současně připom�n� nejen potřebu pečliv�ho a svědomit�ho rozhodov�n�, ale i nezbytnost mimoř�dn� stav vznikl� z�konn�m omezen�m osobn� svobody v průběhu trestn�ho ř�zen� zkr�tit na dobu co nejkratš�, z čehož ovšem současně plyne i stejně v�znamn� požadavek na přiměřenou rychlost ř�zen�.

Z�kladn� př�činu posuzovan�ch pochyben� nejen v t�to věci spatřuje proto �stavn� soud v tom, že obecn� soudy při uvalen� a zejm�na při prodlužov�n� vyšetřovac� vazby nevěnuj� dostatečnou pozornost tvrzen�m důvodům (tj. nezjišťuj�, jak� skutečnosti se za použit�mi fr�zemi ve skutečnosti skr�vaj�), a pokud ji vůbec věnuj�, zcela zanedb�vaj� svou povinnost před sv�m vlastn�m rozhodnut�m přezkoum�vat, zda a kter� důkazy byly již provedeny, př�p. kter� z označen�ch důkazů provedeny nebyly, proč se tak stalo apod.

Tato očividn� povrchnost rozhodov�n� o vazb�ch na druh� straně vlastně u všech org�nů činn�ch v př�pravn�m ř�zen� vede k tomu, že (za dan�ch okolnost� ovšem důvodně) spol�haj� na "automatick�" jimi požadovan� prodloužen� vazby, neboť k tomu postač�, aby "vyšetřov�n� nemohlo b�t v cel�m rozsahu provedeno a obviněn�mu hroz� vysok� trest" atd. (viz n�vrh vyšetřovatele ze dne 14. ledna 1994 a dalš� podobn�) nebo že "ř�zen� nebylo možno pro důkazn� n�ročnost skončit ani v prodloužen� lhůtě" (odůvodňovac� věta z usnesen� Nejvyšš�ho soudu ze dne 25. května 1994) apod.

Odhl�dne-li se v posuzovan� věci od až nepochopiteln� netečnosti či liknavosti vyšetřovatele (viz "p�tr�n�" po pobytu svědka K.), je zcela zřejm�, že obdobně se ve věci chovalo i "doz�raj�c�" st�tn� zastupitelstv�, kter� očividně liknavost vyšetřovatele nejen trpělo, ale přij�malo a samo pod�valo fr�zovit� n�vrhy na prodloužen� vazby a nadto samo průtahy v ř�zen� bezdůvodně působilo (viz kupř. pozdn� dož�d�n� �řadu St�tn�ho zastupitelstv� pro město Lond�n - prosinec 1994; ot�len� s pod�n�m obžaloby až k posledn�mu dni prodloužen� vazby apod.). Obdobn� př�stup Městsk�ho st�tn�ho zastupitelstv� v Praze projevil se však i v dalš�ch směrech, neboť nadto, co př�kladmo již uvedeno, st�tn� zastupitelstv�:

1. ačkoli od okamžiku vznesen� obviněn� proti obviněn�m bylo (nemohlo neb�t) zřejm�, že alespoň u jednoho pachatele jde o vražedn� �tok vůči dvěma osob�m a že �tok s�m (vzhledem ke způsobu, jak�m byl veden, a k rozsahu devastace těl obět�, kterou způsobil) se vyznačoval mimoř�dnou surovost�, kvalifikačn� moment ve smyslu ustanoven� odstavce 2 p�sm. a), b) � 219 tr. z�k. přehl�dlo (obdobně jako soud I. stupně),

2. nerespektovalo v�tky odvolac�ho soudu, pokud jde o rozsah a způsob znaleck�ho dokazov�n�, což nakonec vedlo odvolac� soud k opětn�mu (druh�mu) zrušen� př�slušn�ho rozsudečn�ho v�roku (stran vraždy rozsudkem ze dne 6. �nora 1996), a

3. v odvol�n� proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. ř�jna 1995 (po jeho ohl�šen� 21. listopadu 1995 patrně v posledn� den z�konn� lhůty odůvodněn�m až pod�n�m došl�m na soud 27. prosince 1995) u vědom�, že konec z�konn� lhůty vyšetřovac� vazby nastane dne 7., resp. 8. �nora 1996, dom�halo se zrušen� cel�ho rozsudku soudu I. stupně a vr�cen� věci do ř�zen� prvostupňov�ho (změněno až přednesem z�stupkyně Vrchn�ho st�tn�ho zastupitelstv� v Praze u veřejn�ho zased�n� dne 6. �nora 1996), což v sobě nese předpoklad propuštěn� obžalovan�ch z vazby (� 71 odst. 4 tr. ř.).

Všechny tyto okolnosti, jak ve sv�ch jednotlivostech, tak ve sv�m souhrnu, vedly posl�ze k tomu, že odvolac� soud, jemuž pro meritorn� rozhodnut� zůstala k dispozici doba jen o něco delš� než jeden měs�c, pro procesn� komplikace, kter� neoček�val, se z hlediska ustanoven� � 71 odst. 4 tr. ř. ocitl v kritick� situaci; i když se vt�r� siln� podezřen�, že v z�věrečn� f�zi ř�zen� šlo ze strany obžalovan�ch o �čelov� jedn�n� (patrně demonstrativn� pokus o sebevraždu, n�hl� a zřejmě bezdůvodn� změna v osob�ch obh�jců, snaha obh�jce zvolen�ho stěžovatelem o prodloužen� odvolac�ho ř�zen� apod.), jehož c�lem byl zřejmě pokus dos�hnout propuštěn� stěžovatele (a spolu s n�m i spoluobžalovan�ho J. H.) z vazby na svobodu, nelze přehl�dnout, že i takov�to �čelov� pokusy - koneckonců šlo ze strany obžalovan�ch o jist� druh procesn� taktiky, j�ž za současn� �pravy trestn�ho ř�du nelze zabr�nit - nemohou org�ny činn� v trestn�m ř�zen� tak zcela ztr�cet ze zřetele a při �vaze nad procesn�m režimem t� kter� věci mus� je br�t v �vahu, což plat� předevš�m pro ř�zen� př�pravn� a ř�zen� před soudem I. stupně, kdy časov� rozvrh by měl br�t v �vahu i nezbytn� časov� prostor pro (př�padn�) ř�zen� opravn�.

Jin� věc ovšem je, zda podobn� taktiky, př�padně samo převzet� obhajoby v době, kdy evidentně nen� dostatek času na jej� ř�dnou př�pravu, je ještě slučiteln� s etick�mi z�sadami v�konu advokacie.

XV.

Zkušenosti z projedn�n� t�to věci, co do rozhodov�n� o vazbě, ostatně zcela odpov�daj�c� poznatkům z projedn�v�n� jin�ch �stavn�ch st�žnost� dot�kaj�c�ch se vazeb ukazuj� na nedostatečnost současn� pr�vn� �pravy režimu vazby.

Všechny důvody, jak shora byly vyloženy, �stavn� soud, pokud jde o rozhodov�n� o vazbě, stejně tak jako poznatky ex officio z�skan� z projedn�n� jin�ch �stavn�ch st�žnost� dot�kaj�c�ch se důvodů a d�lky vyšetřovac�ch vazeb, nut� k obecn�m z�věrům dot�kaj�c�m se t�ž současn� pr�vn� �pravy režimu vazby a k �vah�m de lege ferenda.

Předně, pokud jde o samotn� z�konn� důvody, jsou v současn� �pravě konstruov�ny zcela odtrženě od skutku (trestn�ho činu), pro kter� se vazba uvaluje (� 67 tr. ř.), resp. pro kter� je pachatel st�h�n; to již samo o sobě - při současn� praxi org�nů činn�ch v trestn�m ř�zen� zejm�na - vede k takov�mu způsobu rozhodov�n�, v němž mnohdy nen� daleko od jist�ch prvků libovůle, resp. zcela nepřezkoumateln�ho a často až př�liš extenzivn�ho v�kladu z�konn�ch a tedy i �stavn�ch kautel. To se projevuje zejm�na u těžk�ch trestn�ch činů, kdy vešker� současn� z�konn� krit�ria pro uvalen� vazby jdou v�ce m�ně stranou a vlastn�m ( a mnohdy jedin�m) důvodem vazby je pr�vě jen druh či povaha st�han�ho trestn�ho činu.

Co do z�konn� d�lky vyšetřovac� vazby jev� se současn� pr�vn� �prava jako ne zcela vyhovuj�c�, neboť jen velmi obt�žně se v n� lze vyrovnat předevš�m s procesn�mi obstrukcemi, př�padně s takov�mi okolnostmi, kter� s�m st�t kr�t� na jeho pr�vu na spravedliv� proces, jak na to bylo ostatně v tomto n�lezu pouk�z�no.