Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 291/1999 účinný od 06.12.1999
| Schválené: | 03.11.1999 |
| Účinnost od: | 06.12.1999 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | SPRÁVNÍ ORGÁNY. SPRÁVNÍ ÚŘADY., SOUDNÍ PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ JINÝCH ORGÁNŮ., Správní rozhodnutí. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 1999 v plénu o návrhu N. CZ, spol. s r. o., na zrušení části ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
1. Návrh na zrušení ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy "rozhodnutí správních orgánů předběžné povahy" se zamítá.
2. Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodněn
Rozhodnutm - zvaznou informac Ministerstva financ - Generlnho ředitelstv cel ze dne 25. června 1998 č.j. 5704/32-1764/98 byl ve věci ždosti stěžovatele (žadatele) N. CZ, spol. s r. o., o sazebn zařazen zbož "Intact demosana hroznov cukr vitamin C - bonbony vyroben kompres" (vrobce Intact Gmbh, Mnster, SRN) tento vrobek zařazen do podpoložky kombinovan nomenklatury 1704 90 81 jako cukrovinky vyroben kompres.
Rozhodnutm Ministerstva financ ze dne 20. srpna 1998 č.j. 54 827/98 byl rozklad podan společnost N. CZ, spol. s r. o., zamtnut a rozhodnut - zvazn informace Ministerstva financ - Generlnho ředitelstv cel potvrzeno.
Usnesenm Vrchnho soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1998 č.j. 7A 81/98-18 bylo ve věci stěžovatele (žalobce) N. CZ, spol. s r. o., proti žalovanmu Ministerstvu financ zastaveno řzen o žalobě proti rozhodnut žalovanho ze dne 20. srpna 1998 č.j. 54 827/98. V odůvodněn svho rozhodnut Vrchn soud v Praze zejmna uvedl, že podle 248 odst. 2 psm. e) zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "o. s. ř.") soudy nepřezkoumvaj mimo jin rozhodnut sprvnch orgnů předběžn povahy. Takovmi rozhodnutmi jsou např. zaujet zvaznho stanoviska, rozhodnut o předchozm souhlasu, tzv. podkladov rozhodnut apod., tedy rozhodnut, ze kterch teprve vychz dalš rozhodnut konečn povahy, jmž je zasahovno do prv a povinnost určitho subjektu. Soud - na zkladě přslušn žaloby - přezkoumv teprve toto rozhodnut konečn povahy, přičemž zroveň přezkoumv i zkonnost dřve učiněnho sprvnho rozhodnut, z něhož přezkoumvan rozhodnut vychz, jestliže pro ně bylo dřvějš rozhodnut zvazn a nen-li pro jeho přezkoumn stanoven zvlštn postup ( 245 odst. 1 o. s. ř.). Vrchn soud v Praze dle zdůraznil, že "rozhodnut sprvnho orgnu, kterm byla vydna zvazn informace podle 46 celnho zkona, je prvě takovm rozhodnutm předběžn povahy, z něhož teprve bude vychzet konečn rozhodnut vydan v rmci celnho a daňovho řzen", a proto nemohl žalobu projednat. Vrchn soud v Praze uvedl, že musel řzen podle 250d odst. 3 o. s. ř. zastavit, neboť "žaloba směřovala proti rozhodnut, jež nemůže bt předmětem přezkoumvn soudem".
V stavn stžnosti proti tomuto rozhodnut Vrchnho soudu v Praze stěžovatel zejmna uvedl, že postupem Vrchnho soudu v Praze došlo k porušen jeho zkladnch prv a svobod uvedench v čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Vrchn soud v Praze podle jeho nzoru nedostl tak ustanoven čl. 90 a 95 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), když stěžovateli neposkytl zkonem stanovenou ochranu prva na soudn přezkoumn zkonnosti rozhodnut orgnu veřejn sprvy. Dle stěžovatel při hodnocen stanoviska Vrchnho soudu v Praze uvd, že 245 o. s. ř. se tk přpadů tzv. subsumovanch sprvnch aktů, zatmco "zvazn informace - psemn informace o sazebnm zařazen zbož, vydan podle 46 odst. 2 až 4 celnho zkona je nepochybně samostatnm sprvnm rozhodnutm orgnu veřejn sprvy - Ministerstva financ ČR, Generlnho ředitelstv cel" a nejedn se tedy o "podkladov sprvn akt, kter by si byl celn řad povinen sm obstarat ...". Podle jeho mněn m častnk prvo podat proti takovmu dlčmu rozhodnut odvoln, resp. rozklad a toto rozhodnut mus tedy "pojmově podlhat soudnmu přezkumu, a to i tehdy, jestliže je ve vztahu ke konečnmu rozhodnut orgnu veřejn sprvy rozhodnutm předběžnm".
Protože podle tvrzen stěžovatele došlo k zsahu do stavou zaručenho prva na soudn přezkum rozhodnut orgnu veřejn sprvy v důsledku toho, že Vrchn soud v Praze při svm rozhodovn uplatnil 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř. - kter vylučuje ze soudnho přezkumu tak rozhodnut sprvnch orgnů předběžn povahy, jež nemohou bt soudem přezkoumna podle 245 odst. 1 o. s. ř. a jin možnost takovho přezkoumn soudem v zkoně dna nen - je 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř. v rozporu s čl. 90 stavy a čl. 36 odst. 2 Listiny.
Proto stěžovatel navrhl, aby bylo usnesen Vrchnho soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1998 č.j. 7A 81/98- -18 zrušeno, a spolu s tm navrhl, aby byla zrušena čst ustanoven 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř.
Usnesenm I. sentu stavnho soudu ze dne 30. března 1999 sp. zn. I. S 48/99 bylo řzen o stavn stžnosti podle 78 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, (dle jen "zkon o stavnm soudu") přerušeno a nvrh na zrušen ustanoven zkona byl postoupen plnu stavnho soudu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.
K nvrhu se vyjdřili častnci řzen - Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ( 69 zkona o stavnm soudu), Vrchn soud v Praze a Ministerstvo spravedlnosti ( 48 odst. 2, 49 odst. 1 cit. zkona o stavnm soudu).
Poslaneck sněmovna předevšm uvedla, že čl. 90 stavy spolu s čl. 36 Listiny stanov zkladn pravomoc soudů, kter m stavn zklad a představuje ochranu subjektivnch prv poskytovanou soudy způsobem, kter stanov zkon. Tento způsob ochrany stanov soudn řdy a někter dalš předpisy a mus bt každm, kdo se domh u soudu ochrany svho prva, respektovn. Čl. 36 odst. 2 Listiny zahrnuje přpady, kdy o subjektivnm prvu rozhoduje orgn veřejn sprvy, a každ, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen jeho rozhodnutm, se může obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut. Soudn řzen podle čsti pt o. s. ř. m v těchto přpadech specifickou povahu, neboť sprvn rozhodnut je přezkoumvno pouze v rozsahu, ve kterm zasahuje do subjektivnho prva, a pouze z hlediska zkonnosti. Čl. 36 Listiny však současně připoušt možnost, aby na zkladě vjimek stanovench vslovně zkonem byla někter rozhodnut z přezkoumn vyloučena. Poslaneck sněmovna poukzala na to, že tto možnosti využv 248 odst. 2 o. s. ř., kter uvd taxativn včet rozhodnut sprvnch orgnů, u kterch je soudn přezkum vyloučen a "soudn ochrana je v těchto přpadech častnkům odepřena i v přpadech, kdy rozhodnut zashlo do jejich prv a povinnost nezkonnm způsobem". V souladu s uvedenm ustanovenm Listiny se ve vyjdřen prav, že z pravomoci soudu však nesm bt vyloučeno přezkoumn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny.
V nvaznosti na čl. 95 odst. 1 stavy, kter mimo jin vyjadřuje vzanost soudu zkonem, Poslaneck sněmovna konstatovala, že i v přpadech, kdy zněn zkona nen zcela jednoznačn a připoušt různ vklady, nen možn, aby soud odmtl rozhodnout ve věci z důvodu nejasnosti nebo neplnosti zkona. Soud proto mus v těchto přpadech aplikovat zkon na zkladě vlastnho vkladu. Z toho vychzel i Vrchn soud v Praze při kvalifikaci rozhodnut sprvnho orgnu, kterm byla vydna zvazn informace podle 46 celnho zkona, jako rozhodnut podkladovho, tj. rozhodnut předběžn povahy ve sprvnm řzen ve vztahu k dalšmu sprvnmu rozhodnut konečn povahy. Soud proto na zkladě žaloby přezkoumv teprve toto rozhodnut konečn povahy.
Použit 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř. Vrchnm soudem v Praze, kter rozhodl na zkladě svho vkladu a praxe, označila Poslaneck sněmovna za stanoven postup soudu podle čl. 36 odst. 2 Listiny z hlediska stavnch zruk.
Poslaneck sněmovna nepřisvědčila důvodům stěžovatele tkajcm se porušen jeho zkladnch prv a svobod podle čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny spolu s čl. 90, 95 a 96 stavy, neboť Vrchn soud v Praze pouze využil možnosti, kter mu dv zkon, tj. rozhodl, že rozhodnut Ministerstva financ je z přezkoumn podle 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř. vyloučeno. Toto ustanoven občanskho soudnho řdu, ve zněn zkona č. 519/1991 Sb., tudž nen v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky ani s mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna.
Zkon č. 519/1991 Sb. byl podle sdělen Poslaneck sněmovny schvlen potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn dne 5. listopadu 1991, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen.
Poslaneck sněmovna vyjdřila stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a s prvnm řdem.
Ministerstvo spravedlnosti ve svm vyjdřen v prv řadě poukzalo na obsah stavn stžnosti, z něhož je patrno, že se stěžovatel domh zrušen pouze t čsti ustanoven 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř., kter spočv ve slovech "rozhodnut sprvnch orgnů předběžn ... povahy". Napaden ustanoven představuje podle nzoru Ministerstva spravedlnosti jeden ze zkonem vymezench přpadů, tzv. vluk, tj. přpadů, kdy soudy nepře-zkoumvaj rozhodnut sprvnch orgnů. Takovou zkonnou možnost poskytuje čl. 36 odst. 2 Listiny.
Podle nzoru Ministerstva spravedlnosti bylo ustanoven o nepřpustnosti soudnho přezkumu rozhodnut sprvnch orgnů předběžn povahy zařazeno do o. s. ř. prvě proto, "že jde o rozhodnut předběžn, jinak řečeno svou povahou nikoli konečn". Nen tedy ždn důvod k tomu, aby soudnmu přezkumu byla podrobena již rozhodnut sprvnho orgnu předběžn povahy, když zkonem je zajištěn soudn přezkum konečnho (meritornho) rozhodnut sprvnho orgnu. Ministerstvo spravedlnosti proto považuje napadenou prvn pravu za stavně konformn, souladnou i s čl. 36 odst. 2 Listiny.
Vrchn soud v Praze k nvrhu na zrušen čsti ustanoven 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř. uvedl, že "prvn prava obsažen v předmětnm ustanoven nen v rozporu s stavou, neboť přpady, kdy nelze někter rozhodnut podrobit soudnmi přezkumu, mohou bt zkonem vymezeny".
Vlastn rozbor věci
Stěžovatel se podanm nvrhem domh zrušen čsti ustanoven 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř. Podle tohoto ustanoven soudy dle nepřezkoumvaj rozhodnut sprvnch orgnů předběžn, procesn nebo pořdkov povahy včetně rozhodnut o pořdkovch pokutch.
1. stavn soud ze zprvy o 18. společn schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny nrodů Federlnho shromžděn ČSFR zjistil, že dne 5. listopadu 1991 byl zkon č. 519/1991 Sb., kterm se měn a doplňuje občansk soudn řd a notřsk řd, schvlen potřebnou většinou poslanců ve Sněmovně nrodů (pro 88 poslanců, proti nikdo, hlasovn se zdrželo 5 poslanců) i ve Sněmovně lidu (pro 91, proti nikdo, hlasovn se zdrželo 6 poslanců). V tmže zznamu je poznmka redakce odkazujc na usnesen FS č. 219, SN č. 373, SL č. 355. Pot byl zkon podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 99 rozeslan dne 18. prosince 1991.
2. A. Po strnce věcn stavn soud konstatuje, že při rozhodovn podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy vychz zejmna ze zkoumn, zda je napaden ustanoven v souladu s stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy (takže jeho zrušen nen nezbytn) nebo zda toto ustanoven stavně konformn nen. V tom přpadě by stavnmu soudu nezbylo, než napaden ustanoven zrušit.
Stěžovatel konkrtně namt (jak je patrno z obsahu stavn stžnosti), že napaden ustanoven vylučuje ze soudnho přezkumu tak rozhodnut sprvnch orgnů předběžn povahy, kter nemohou bt soudem přezkoumna podle 245 odst. 1 o. s. ř. a jin možnost přezkoumn takovho rozhodnut soudem nen v zkoně dna.
Tento nzor stavn soud nesdl.
stavn soud se předevšm zabval tm, zda je 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř. v rozporu s čl. 90 stavy a čl. 36 odst. 2 Listiny.
Podle čl. 90 věty prvn stavy jsou soudy povolny předevšm k tomu, aby zkonem stanovenm způsobem poskytovaly ochranu prvům. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může se obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak.
Lze nepochybně dovodit, že každ, kdo se u soudu domh ochrany svho subjektivnho prva, mus respektovat zkonem stanoven způsob jeho ochrany, kter je obecně upraven v čsti pt o. s. ř. (sprvn soudnictv). Z 244 o. s. ř. plyne, že soudy přezkoumvaj rozhodnut orgnů veřejn sprvy potud, pokud zasahuj do subjektivnch prv. To je vslovně vyjdřeno v 244 odst. 3 o. s. ř., kter hovoř o rozhodnutch vydanch ve sprvnm řzen a dalšch rozhodnutch, kter zakldaj, měn nebo ruš oprvněn fyzickch nebo prvnickch osob. Předmětem přezkumu je toliko zkonnost těchto rozhodnut ( 244 odst. 2 o. s. ř.). Čl. 36 odst. 2 Listiny připoušt - s vhradou, že z pravomoci soudu nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny - možnost vjimek z obecn přezkumn sprvně soudn pravomoci. Někter rozhodnut orgnů veřejn sprvy proto mohou bt na zkladě vjimek stanovench vslovně zkonem z přezkoumn vyloučena. Taxativn včet těch rozhodnut sprvnch orgnů, u kterch je soudn přezkum nepřpustn, je v o. s. ř. zakotven v prv řadě v 248 odst. 2. Mezi těmito vjimkami jsou pod psmenem e) uvedena tak rozhodnut sprvnch orgnů předběžn, procesn nebo pořdkov povahy včetně rozhodnut o pořdkovch pokutch.
B. Taxativn včet rozhodnut orgnů veřejn sprvy, jejichž rozhodnut soudy dle nepřezkoumvaj, představuje proto vjimku(y) z obecnho pravidla vyjdřenho v myšlence tzv. (pozitivn) generln klauzule, tj. v uplatněn principu, podle kterho se může každ, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut (čl. 36 odst. 2 čst věty prvn Listiny). Tyto vjimky z principu generln klauzule jsou možn jedině při respektovn Listinou stanovench podmnek. Ty předpokldaj, že z pravomoci soudu nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny (čl. 36 odst. 2 věta druh Listiny), že meze zkladnch prv a svobod mohou bt za podmnek stanovench Listinou upraveny pouze zkonem (čl. 4 odst. 2 Listiny) a že při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu, přičemž tato omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny).
Vjimky z obecnho pravidla (z tzv. pozitivn generln klauzule) upravuje tedy stavodrce v čl. 36 odst. 2 posledn čst věty prvn Listiny pouze za podmnky, že tak stanov zkon. Jedn se o uplatněn tzv. negativn enumerace, tj. zkonem uvedenho včtu vjimek z přezkoumvn rozhodnut orgnů veřejn sprvy soudem připuštěnch za předpokladu, že se nejedn o přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny.
C. Uveden vahy obecnějš povahy lze blže specifikovat (a doplnit) - pokud jde o meze tzv. negativn enumerace [vyjdřen v konkrtn věci v 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř.] se zřetelem na čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 2 Listiny - nsledovně.
I. Čl. 4 odst. 4 Listiny prav, že při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. Meze zkladnch prv a svobod - pokud jde o soudn přezkum rozhodnut orgnů veřejn sprvy - jsou dny:
a) samotnou Listinou v čl. 36 odst. 2 prvn větě in fine ("Kdo tvrd, že byl ve svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může se obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak."),
b) občanskm soudnm řdem (tedy zkonem) v 248 odst. 1, 2 a 3, kde jsou zakotveny přpady, kdy soudy rozhodnut sprvnch orgnů nepřezkoumvaj.
V souzen věci se jedn o použit 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř., kter vylučuje ze soudnho přezkumu mimo jin i rozhodnut sprvnch orgnů předběžn povahy. Podle přesvědčen stavnho soudu použitm tohoto ustanoven (kter vytvř mez zkladnho prva na soudn ochranu podle čl. 36 Listiny) nejsou podstata a smysl tohoto zkladnho prva dotčeny. To proto, že je prvo fyzick a prvnick osoby na soudn ochranu dostatečně zajištěno tm, že je v pravomoci soudů přezkoumvat rozhodnut sprvnch orgnů, kter maj povahu rozhodnut konečnho.
II. Čl. 36 odst. 2 druh věta Listiny prav, že z pravomoci soudu však nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny. Toto ustanoven navazuje na prvn větu čl. 36 odst. 2 Listiny. Z porovnn obou vět tohoto odstavce lze usuzovat, že druh věta čl. 36 odst. 2 Listiny m na mysli jin zkladn prva a svobody (podle Listiny) než zkladn prvo na soudn ochranu; jinak by totiž bylo vyloučen prva na soudn ochranu vždy v rozporu s Listinou a dovětek čl. 36 odst. 2 věty prvn Listiny ("nestanov-li zkon jinak") by neměl smysl.
myslem zkonodrce nepochybně je - v danch souvislostech - zsadně poskytovat zkonem stanovenm způsobem soudn ochranu. Současně však v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny v 248 odst. 2 o. s. ř. vypočtv ta rozhodnut sprvnch orgnů, u kterch je soudn přezkum vyloučen. Je tedy zřejm, že 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř., kter se tk mimo jin rozhodnut sprvnch orgnů předběžn povahy, nen v napadenm rozsahu s čl. 90 stavy a s čl. 36 odst. 2 Listiny v rozporu.
Proto stavn soud nvrh na zrušen čsti ustanoven 248 odst. 2 psm. e) zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen slovy "rozhodnut sprvnch orgnů předběžn povahy" zamtl.
Pokud jde o zbvajc čsti 248 odst. 2 psm. e) o. s. ř., kter hovoř o vyloučen rozhodnut sprvnch orgnů procesn nebo pořdkov povahy včetně rozhodnut o pořdkovch pokutch ze soudnho přezkumu, tato ustanoven napadenm rozhodnutm uplatněna nebyla. Proto byl v tomto rozsahu nvrh na zrušen uvedenho zkonnho ustanoven odmtnut, neboť byl podn osobou zjevně neoprvněnou [ 43 odst. 1 psm. c), 74 zkona o stavnm soudu, arg. a minori ad maius].