Ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. 29/1996 účinný od 09.02.1996

Schválené: 13.12.1995
Účinnost od: 09.02.1996
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Svoboda pohybu a pobytu., Omezení základních práv a svobod., Transformace družstev., Privatizace národního majetku.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. 29/1996 účinný od 09.02.1996
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 29/1996 s účinností od 09.02.1996
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

29/1996 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 1995 v plénu o návrhu Ing. W. M., skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a A. J. na zrušení některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. takto:

Dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů se zrušují: a) ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, část prvé věty za čárkou ve slovech "který má trvalý pobyt na jejím území, a", b) ustanovení § 4 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území", c) ustanovení § 6 odst. 2 téhož zákona ve slovech "kteří mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky a", d) ustanovení § 7 odst. 2 téhož zákona ve slovech "trvale žijících na území České republiky", e) věta druhá § 8 odst. 1 téhož zákona znějící "Návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992 nebo do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne", f) ustanovení § 13 odst. 1 téhož zákona, g) ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona ve slovech "uplatněné ve lhůtě uvedené v odstavci 1" a ve slovech "ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 1", h) ustanovení § 22 odst. 6 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona", i) ustanovení § 22 odst. 8 téhož zákona ve slovech "ve lhůtě do konce roku 1993", j) ustanovení § 26 odst. 2 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona", k) ustanovení čl. II zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., l) ustanovení § 2 odst. 1 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve slovech "trvale žijící na území České republiky", m) v ustanovení § 2 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a trvale žijí v České republice", n) ustanovení § 11 téhož zákona.

Odůvodněn

I. A

Dne 19. 12. 1994 obdržel stavn soud Česk republiky stavn stžnost stěžovatele Ing. W. M. proti rozhodnut Pozemkovho řadu Okresnho řadu Plzeň-sever ze dne 28. 4. 1994 č. j. P-3457/92. stavn stžnost byla spojena s nvrhem na zrušen:

a) ustanoven 4 odst. 1 a 2 a 13 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ve zněn pozdějšch předpisů, čst prv věty za črkou ve slovech "kter m trval pobyt na jejm zem" a ustanoven 4 odst. 2 thož zkona ve slovech "a maj trval pobyt na jejm zem" a

b) ustanoven 13 odst. 1 thož zkona, pokud stanov přesn lhůty k uplatněn nroků.

Stěžovatel se domh ke dni 1. 2. 1995 zrušen uvedench čst ustanoven 4 odst. 1 a 2 cit. zkona, neboť podle jeho nzoru jsou jimi porušena ustanoven čl. 1 a 10 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") a konečně i čl. 1 odst. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Svůj nvrh blže nezdůvodňuje, poukazuje však souhlasně na nlez stavnho soudu ze dne 12. 7. 1994, kter byl vyhlšen pod č. 164/1994 Sb., a na jeho odůvodněn.

Vzhledem k tomu, že již uplynula lhůta pro uplatněn těchto nroků podle 13 odst. 1 a 2 cit. zkona, bylo by podle stěžovatele odstraněn překžky spočvajc ve zrušen podmnky trvalho pobytu na zem Česk republiky zbytečn, pokud by "současně nedošlo ke zrušen přesně stanovench lhůt pro uplatněn nroků vyplvajcch z tohoto zkona a stanoven novho dne činnosti, od něhož bude možno tyto nroky uplatnit."

Skutkov strnka přpadu je nsledujc. Dne 28. 12. 1992, tedy v zkonem stanoven lhůtě, uplatnili stěžovatel Ing. W. M. a dle J. M., osobn data nezjištěna, bytem Sydney, Austrlie a G. L., roz. M., osobn data nezjištěna, bytem USA, podle 9 odst. 1 cit. zkona nrok k blže specifikovanm nemovitostem.

Pozemkov řad Okresnho řadu Plzeň-sever došel k zvěru, že ani u jednoho z navrhovatelů nejsou splněny podmnky 4 cit. zkona, tzn. že nejsou občany Česk republiky a nemaj trval pobyt na jejm zem. Proto již dalš dokazovn neprovděl. S ohledem na nesplněn uvedench podmnek podle 4 cit. zkona rozhodnutm č. j. P-3457/92 ze dne 28. 4. 1994 určil, že uveden osoby včetně stěžovatele nejsou vlastnky předmětnch nemovitost a nepřsluš jim za ně poskytnut nhrady. Stěžovatel byl současně poučen o možnosti přezkoumn rozhodnut krajskm soudem. Tto možnosti však nevyužil. Předmětn rozhodnut proto nabylo dne 3. 6. 1994 prvn moci. Dne 19. 12. 1994 obdržel stavn soud stžnost spojenou s nvrhem na zrušen uvedench ustanoven cit. zkona.

Stžnost byla podna k poštovn přepravě dne 15. 12. 1994. Jej součst je i předložen listiny, kter dokazuje, že v době uplatněn nroku byl stěžovatel na zkladě rozhodnut Ministerstva vnitra Česk republiky č. j. VSP/3-53/1239/90-786 ze dne 26. 7. 1990 občanem Česk republiky. II. sent stavnho soudu došel s přihldnutm k ustanoven 75 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, k zvěru, že navrhovatel splňuje podmnky ustanoven 74 zkona č. 182/1993 Sb., řzen přerušil a nvrh na zrušen předmětnch ustanoven postoupil plnu stavnho soudu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy v čsti tkajc se nvrhu na zrušen podmnky trvalho pobytu v ustanoven 4 odst. 1 a 2 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Svm doplňujcm usnesenm ze dne 15. června 1995 postoupil k rozhodnut plna stavnho soudu i zbvajc čst nvrhu požadujc zrušen ustanoven 13 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn zkona č. 39/1993 Sb. Dne 15. června 1995 soudce zpravodaj odmtl čst nvrhu požadujc zrušen ustanoven 13 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.

I. B

V době přpravy jednn ve věci Pl. S 8/95 obdržel stavn soud dne 2. června 1995 nvrh skupiny 69 poslanců na zrušen vše uvedench ustanoven zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb., kterm se upravuj někter otzky souvisejc se zkonem č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ve zněn zkona č. 93/1992 Sb., a zkona č. 183/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ve zněn zkona č. 42/1992 Sb., zkona č. 93/1992 Sb. a zkona Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb.

Svůj nvrh skupina poslanců odůvodňuje tm, že podstata, charakter i prvn důsledky napadench čst ustanoven zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jsou zcela totožn se zrušenmi ustanovenmi zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů. Podle jejich přesvědčen by bylo nejen nelogick, ale i v rozporu s stavou a Listinou, kdyby dva zkony řešc stejnou problematiku upravovaly zcela odlišně prvn nroky fyzickch osob, totiž jen v zvislosti na tom, zda maj, nebo nemaj trval bydliště na zem Česk republiky. Ze stejnho důvodu skupina poslanců navrhuje zrušen vše uvedench ustanoven zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. omezujcch možnost npravy křivd na ty, kteř trvale žij na zem Česk republiky.

Podle skupiny poslanců je rovněž nutn zrušit ustanoven 13 odst. 1, posledn větu 8 odst. 1 a přslušn čsti ustanoven 13 odst. 2, 22 odst. 6 a 8 a 26 odst. 2 a čl. II zkona č. 183/1993 Sb. a 11 zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. Tato ustanoven zakotvuj dnes již prošl lhůty k uplatněn nroků podle zkona č. 229/1991 Sb. a zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. Tento svůj nvrh skupina poslanců nijak blže nezdůvodňuje. Poukazuje pouze na to, že tak bude oprvněnm osobm umožněno uplatnit nrok zkonem stanovenm způsobem a že tato ustanoven jsou v rozporu se stejnmi ustanovenmi stavy, Listiny a Dodatkovho protokolu k Evropsk konvenci, jak je uvd odůvodněn nlezu stavnho soudu č. 164/1994 Sb. Protože nvrh Pl. S 16/95 splňoval podmnky uveden v 64 zkona č. 182/1993 Sb. a byl přpustn podle 66 thož zkona, zahjil stavn soud řzen a poždal podle 69 thož zkona Parlament Česk republiky, aby se v zkonn lhůtě k nvrhu psemně vyjdřil.

Dne 20. června 1995 se na stavn soud obrtil navrhovatel ve věci Pl. S 8/95 Ing. W. M. s podnm, ve kterm bere zpět svůj nvrh na přezkoumn stavnosti vše uvedench ustanoven zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Toto zpětvzet však stavn soud svm usnesenm ze dne 12. července 1995 nepřipustil. V nvaznosti na to soudce zpravodaj ve věci Pl. S 16/95 svm usnesenm č. j. Pl. S 16/95-27 ze dne 26. 7. 1995 odmtl nvrh skupiny poslanců v čsti požadujc zrušen ustanoven 4 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, čst prv věty za črkou ve slovech "kter m trval pobyt na jejm zem a" a ustanoven 4 odst. 2 thož zkona ve slovech "a maj trval pobyt na jejm zem". Skupině poslanců se v tto čsti nvrhu zachovalo ve smyslu ustanoven 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. prvo častnit se jednn jako vedlejš častnk.

I. C

V době již zahjenho řzen ve věci Pl. S 16/95 napadla stavnmu soudu stavn stžnost stěžovatele A. J., kter byla spojena s nvrhem na přezkoumn stavnosti ustanoven 7 odst. 2 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a 2 odst. 1 a 2 zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. Rovněž v tomto přpadě soudce zpravodaj nvrh v tto čsti odmtl s tm, že stěžovateli se zachovv prvo častnit se řzen ve spojen věci Pl. S 8/95 jako vedlejš častnk.

I. D

S ohledem na to, že nvrh stěžovatele Ing. W. M. na zrušen ustanoven zkona č. 229/1991 Sb. tkajcch se trvalho pobytu směřoval k řešen tže otzky jako nvrh skupiny poslanců, byť byl žeji formulovn, rozhodl stavn soud o spojen věc sp. zn. Pl. S 8/95 a sp. zn. Pl. S 16/95 ke společnmu řzen ve smyslu 112 odst. 1 o. s. ř. ve spojen s ustanovenm 63 zkona č. 182/1993 Sb.

II. A

Pokud jde o meritum věci, bylo třeba vyřešit otzku, zda jsou nvrhy na zrušen vše uvedench ustanoven věcně odůvodněn a zda je možno vyjt z prvnho nzoru stavnho soudu ve věci zrušen obdobnch ustanoven zkona č. 87/1991 Sb. (Pl. S 3/94), popř. zda bude třeba tento nzor změnit postupem podle ustanoven 13 zkona č. 182/1993 Sb. anebo zda jde o odlišn problm.

Podle 69 zkona č. 182/1993 Sb. zaslal předseda Poslaneck sněmovny dne 3. 5. 1995 jej stanovisko k nvrhu Ing. W. M. Uvd se v něm, že zkon č. 229/1991 Sb. byl schvlen stavně předepsanm způsobem. Obsahově potom podle nzoru Poslaneck sněmovny zkon respektuje skutečnost, že nen možn napravit všechny křivdy, ke kterm v rozhodnm obdob došlo. Stanoven podmnek trvalho pobytu a sttnho občanstv podle zkonodrnho sboru plně odpovd mezinrodnm zvyklostem. V stanovisku je zcela pominuta jakkoli zmnka o přijet nlezu Pl. S 3/94 k zkonu č. 87/1991 Sb. a jeho důsledcch.

Taktž předseda Poslaneck sněmovny PhDr. Milan Uhde zaslal dne 13. 7. 1995 stanovisko k nvrhu skupiny 69 poslanců, kter se rovněž tk ustanoven 4 odst. 1 a 2 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, navc však požaduje zrušen řady dalšch ustanoven thož zkona, dle čl. II zkona č. 183/1993 Sb. a vše uveden ustanoven zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. Ve svm stanovisku uvd, že zkony, stavnost jejichž ustanoven je předmětem řzen, byly schvleny potřebnou většinou poslanců zkonodrnch sborů, byly podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a byly řdně vyhlšeny.

Z hlediska obsahovho uvd, že zkon č. 229/1991 Sb. je zkladnm prvnm předpisem upravujcm restituci zemědělskho majetku, kter přijalo Federln shromžděn. Smyslem jeho pravy bylo v souvislosti se zahjenou ekonomickou reformou nezbytně nutn v prvn řadě urychleně upravit vlastnick vztahy k půdě tak, aby vlastnci mohli v plnm rozsahu realizovat sv vlastnick prvo a aby byla zroveň umožněna privatizace sttn půdy. Pokud jde o podmnky sttnho občanstv a trvalho pobytu, vychzely ze stejnho principu jako v zkoně č. 87/1991 Sb. Zkony, kter zkon č. 229/1991 Sb. měn a doplňuj, reaguj na situaci, kter vznikla pot, co zkon začal bt realizovn v praxi a byly přijaty dalš souvisejc zkony. Obsahem zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. je odstraněn některch dalšch majetkovch křivd, k nimž došlo na zem Česk republiky použitm některch prvnch předpisů, což je zcela v souladu se zmocněnm obsaženm v 7 odst. 2 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn zkona č. 93/1992 Sb.

Předseda Poslaneck sněmovny ve svm stanovisku považuje za nadbytečn opakovat argumentaci, kter byla obsažena ve vyjdřench Poslaneck sněmovny k jinm nvrhům (naposled k nvrhu Ing. W. M. ve věci Pl. S 8/95) a zejmna s ohledem na nlez stavnho soudu Pl. S 3/94 publikovan pod č. 164/1994 Sb. "Jsme však přesvědčeni, že soulad tohoto zkonnho řešen s stavn garanc zkladnch prv a svobod je nutn posoudit zejmna s ohledem na dobu, ve kter byly uveden zkony přijaty," uvd předseda Poslaneck sněmovny. Vyjdřil dle stanovisko, že zkonodrn sbory jednaly v přesvědčen, že přijat zkony jsou v souladu s stavou a našm prvnm řdem a je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost těchto zkonů a vydal přslušn rozhodnut.

II. B

(stavnost podmnky pobytu)

Pokud jde o stavnost podmnky pobytu, popř. trvalho žit na zem Česk republiky, byly předloženy nsledujc nvrhy. Stěžovatel Ing. W. M. navrhuje zrušen těchto ustanoven:

a) ustanoven 4 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, čst prv věty za črkou ve slovech "kter m trval pobyt na jejm zem",

b) ustanoven 4 odst. 2 thož zkona ve slovech "a maj trval pobyt na jejm zem".

Skupina 69 poslanců navrhuje v tto čsti svho nvrhu zrušen nsledujcch ustanoven:

c) ustanoven 6 odst. 2 thož zkona ve slovech "kteř maj trval pobyt na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky",

d) ustanoven 7 odst. 2 thož zkona ve slovech "trvale žijcch na zem Česk republiky",

e) ustanoven 2 odst. 1 zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. ve slovech "trvale žijc na zem Česk republiky",

f) v ustanoven 2 odst. 2 thož zkona ve slovech "a trvale žij v Česk republice".

Předmětem probhajcho řzen proto bylo v tto čsti nvrhů posouzen:

-- zda je stavnm zžen okruhu osob, na kter se vztahuje možnost zmrněn některch majetkovch křivd vůči vlastnkům zemědělskho a lesnho majetku v rozsahu 1 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb.,

-- zda mezi zemědělskm a lesnm majetkem restituovanm podle zkona č. 229/1991 Sb. a jinm majetkem restituovanm podle zkona č. 87/1991 Sb. nen rozdl, kter by zachovn podmnky trvalho pobytu, popř. trvalho žit na zem Česk republiky odůvodňoval,

-- a zda je proto možno přidržet se prvnho nzoru, kter byl podrobně vyložen v odůvodněn již zmněnho nlezu Pl. S 3/94 (č. 164/1994 Sb.).

V otzce posouzen, zda je stavnm zžen okruhu osob, na kter se vztahuje možnost zmrněn nsledků některch majetkovch křivd vůči vlastnkům zemědělskho a lesnho majetku v rozsahu 1 odst. 1 zkona č. 229/ /1991 Sb., zaujal stavn soud stanovisko, kter se opr o jeho prvn nzor, kter byl podrobně vyložen v odůvodněn již zmněnho nlezu Pl. S 3/94 (č. 164/1994 Sb.). V nyn posuzovanm přpadě již proto šlo jen o posouzen, zda mezi zemědělskm a lesnm majetkem restituovanm podle zkona č. 229/1991 Sb. a jinm majetkem restituovanm podle zkona č. 87/1991 Sb. nen rozdl, kter by zachovn podmnky trvalho pobytu, popř. trvalho žit na zem Česk republiky odůvodňoval. Takov rozdl ale stavn soud neshledal a setrval na svm původnm stanovisku z těchto důvodů:

1. Odlišn režim pro restituce zemědělskho a lesnho majetku na jedn straně a ostatnho majetku na straně druh vznikl pouze v důsledku postupnho přijmn zkonů č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. Stejně tak nlez stavnho soudu Pl. S 3/94 (č.164/1994 Sb.) se tkal pouze ostatnho majetku proto, že zrušen obdobnch ustanoven ohledně zemědělskho a lesnho majetku nebylo navrženo a stavn soud nemohl postupovat ultra petitum.

V tomto rozhodnut se tedy v podstatě jedn pouze o sjednocen pravy určitho institutu v celm prvnm řdu tak, aby byla v souladu s normami vyšš prvn sly. Neodůvodněn fragmentace ustlenho pojmu "nemovitost", kter by byla jednm z důsledků zachovn dosavadnho rozlišovn zemědělskch, resp. lesnch a ostatnch nemovitost, by byla v rozporu s požadavkem odstraňovn kazuističnosti prva. Zachovvn osvědčench abstraktnch pojmů tvoř zklad prvnho řdu a patř k zkladům prvnho řdu každ svobodn společnosti.

2. stavn soud proto konstatuje, že obsah pojmu "někter majetkov křivdy" použit v preambuli zkona č. 229/1991 Sb. směřuje k vymezen obsahu a rozsahu napravovanch křivd, nikoli bezprostředně k vymezen jejich subjektů. To plyne již z toho, že preambule hovoř o "některch křivdch", nikoli však o křivdch vůči "některm vlastnkům" zemědělskho a lesnho majetku.

3. Čl. 11 odst. 2 Listiny neumožňuje rozlišovat mezi občany Česk republiky (do 31. 12. 1992 občany ČSFR) s trvalm pobytem na zem Česk republiky (do 31. 12. 1992 na zem ČSFR) a mimo toto zem, jak již konstatoval stavn soud v nlezu č. 164/1994 Sb. Čl. 4 odst. 2 Listiny přitom umožňuje omezit zkladn prvo nebo svobodu jen zkonem a za podmnek stanovench Listinou, přičemž podle čl. 4 odst. 4 Listiny mus bt při takovm zsahu šetřeno jejich podstaty a smyslu. Tyto požadavky Listiny nebyly v přpadě stanoven podmnky trvalho pobytu nebo trvalho žit na zem Česk republiky (ČSFR do 31. 12. 1992) dodrženy a došlo proto k omezen zkladnch prv nepřpustnm způsobem. Zkonodrce je při stanoven zsahů do stavně zaručench zkladnch prv a svobod vzn stavnmi zkony, Listinou a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy a omezen může stanovit jen tam, kde mu to uveden předpisy vyšš prvn sly umožňuj.

4. Stejně tak stavn soud potvrzuje sv stanovisko o vazbě ustanoven čl. 11 odst. 2 na čl. 14 Listiny, kter zaručuje svobodu pobytu a pohybu jako zkladn lidsk prvo. Zkon č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, však v napadench ustanovench realizaci tohoto prva spojuje se ztrtou možnosti nabvat do vlastnictv určit věci. To však ustanoven čl. 14 odst. 3 Listiny neumožňuje. Na jeho zkladě nelze občana Česk republiky nutit k trvalmu pobytu na jejm zem a podmiňovat tm možnost nabyt určitch věc podle čl. 11 odst. 2 Listiny do jeho vlastnictv. Tm současně došlo k porušen ustanoven čl. 3 odst. 3 Listiny, podle kterho nesm bt "nikomu" způsobena jma pro uplatňovn jeho zkladnch prv a svobod.

stavn soud proto potvrdil svůj nzor vysloven ve vše citovanm nlezu a dospěl k zvěru, že nvrh na zrušen uvedench ustanoven zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. tkajcch se podmnky trvalho pobytu, popř. trvalho žit na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky, popř. Česk republiky je důvodn, zejmna pokud poukazuje na rozpor s čl. 1 stavy, čl. 1, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 2, čl. 14 odst. 2 Listiny a dle čl. 3 odst. 3 Listiny. V dalšm se v tomto bodě odkazuje na odůvodněn nlezu Pl. S 3/94 uveřejněnho pod č. 164/1994 Sb. stavn soud proto z tam uvedench důvodů považuje nvrh skupiny poslanců na zrušen ustanoven zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. tkajcch se podmnky trvalho pobytu, popř. trvalho žit na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky (od 1. 1. 1993 na zem ČR) za odůvodněn.

Stejně tak stavn soud nevid z hlediska čelu nvrhu rozdlu v použitch pojmech "trval pobyt"a "trvale žij". Poukazuje zde na sv stanovisko k tto otzce v nlezu č. 164/1994 Sb. (Sbrka nlezů a usnesen, sv. 1, Praha 1994, str. 283). Tyto pojmy, stejně jako pojmy "bydliště", "zdržovn se" apod. použvaj naše prvn předpisy v různm vznamu, podle toho, zda se jedn o předpisy veřejnoprvn nebo soukromoprvn. Pojem "trvale žij(c)" použit v ustanoven 7 odst. 2 zkona č. 229/1991 Sb. a v 2 odst. 1 a 2 zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. proto jen blže určuje povahu takovho pobytu. Protože stavn soud z vše uvedench důvodů podmnku trvalho pobytu považuje za nestavn, je nutno ze stejnch důvodů za nestavn označit podmnku "trvalho žit" na zem Česk republiky (do konce roku 1992 na zem ČSFR). Třeba přitom podotknout, že vysvětlivka č. 1 v zkoně Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb. uvd jako přslušn předpis zkon č. 135/1982 Sb., o evidenci pobytu občanů (sprvně o hlšen a evidenci pobytu občanů). Vysvětlivky pod čarou ovšem nelze považovat za zvaznou čst prvnho předpisu (srov. nlez sp. zn. Pl. S 16/93, Sbrka nlezů a usnesen, sv. 1, str. 201) a nemohou proto měnit soukromoprvn pojet pobytu zahrnujc animus domicilandi za jeho veřejnoprvn, politickou a evidenčn podobu. To ovšem v tomto přpadě nen rozhodujc. Tato vysvětlivka jen ukazuje na změr českho zkonodrce (na rozdl od ne zcela jasně vyjdřenho změru federlnho zkonodrce) upravit tuto otzku pojmově stejně jako zkon č. 229/1991 Sb. v ustanoven 4 odst. 1 a 2.

II. C

(stavnost lhůt spojench s podmnkou pobytu)

Ve druh čsti svho nvrhu skupina poslanců Poslaneck sněmovny navrhla zrušen nsledujcch ustanoven stanovcch lhůty pro uplatněn nroků z přezkoumvanch prvnch předpisů:

-- 8 odst. 1 věty druh zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, znějc: "Nvrh mus bt uplatněn do 31. prosince 1992 nebo do šesti měsců od prvn moci rozhodnut pozemkovho řadu o nevydn nemovitosti, jinak prvo zanikne",

-- ustanoven 13 odst. 1 thož zkona,

-- ustanoven 13 odst. 2 thož zkona ve slovech "uplatněn ve lhůtě uveden v odstavci 1" a ve slovech "ode dne skončen lhůty uveden v odstavci 1",

-- ustanoven 22 odst. 6 thož zkona ve slovech "od činnosti tohoto zkona",

-- ustanoven 22 odst. 8 thož zkona ve slovech "ve lhůtě do konce roku 1993",

-- ustanoven 26 odst. 2 thož zkona ve slovech "od činnosti tohoto zkona",

-- ustanoven čl. II zkona č. 183/1993 Sb., kter stanov dvouměsčn prekluzivn lhůtu pro uplatněn nroků, kter z tohoto zkona vyplvaj,

-- a konečně zrušen ustanoven 11 zkona Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb., kter stanov prekluzivn lhůtu pro uplatněn nroků, kter vyplvaj z tohoto zkona.

K tomu je třeba uvst, že zkonem Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb. byly v ustanoven 13 odst. 1 tyto lhůty posunuty, popř. nově stanoveny. Konkrtně byla lhůta k uplatněn vzvy na vydn nemovitosti podle 6 cit. zkona posunuta z 31. 12. 1992 na 31. 1. 1993 a zcela nově byla stanovena lhůta pro uplatněn nhrady za mrtv a živ inventř podle 20 na 31. 3. 1993. Skupina poslanců žd zrušen těchto a dalšch lhůt obdobnm způsobem jako v přpadě nlezu k obdobnm ustanovenm zkona č. 87/1991 Sb.

stavn soud tyto otzky posoudil a ve vztahu k nvrhu na zrušen vše uvedench lhůt rovněž potvrzuje svůj prvn nzor, kter vyslovil v nlezu Pl. S 3/94 (č. 164/1994 Sb.). Pokud je existence prva spojena se lhůtou, tak v přpadě zjištěn, že prvo bylo omezeno nestavnm způsobem, je nutno odstranit i překžku, kter by brnila v jeho stavnm uplatněn, ať již osobě oprvněn, kter byla nestavně zkrcena na svch prvech, nebo vlastnkovi, kterm se stane na zkladě spěšně uplatněnho nroku na vydn nemovitosti. stavn soud taktž setrval na svm původnm stanovisku, pokud jde o nepřiměřenou krtkost lhůt ve vztahu k občanům žijcm v zahranič. Ti tak měli ztženou možnost provst opatřen k tomu, aby nespravedlivě odňat zemědělsk majetek mohli zskat zpět, ať již nvratem do vlasti, nebo napadenm nestavnch ustanoven zkonů, kter jim restituci majetku znemožňovaly. Taktž stavn soud znovu připomn sv stanovisko o nutnosti dostatečnho respektovn rovnch prv občanů v souvislosti s pravou lhůt a sv stanovisko k pojet retroaktivity a prvn jistoty (Sbrka nlezů a usnesen, sv. 1, Praha 1994, str. 286 až 288).

Pokud jde o rozdl mezi lhůtami stanovenmi časovm sekem (dies a quo) a lhůtami stanovenmi datem (dies ad quem), jedinou odlišnost nutno spatřovat v tom, že lhůty stanoven časovm sekem (dies a quo) se znovu ve stejn dlce otevřou pro osoby, kter se stanou vykonatelnost nlezu osobami oprvněnmi, kdežto v přpadě lhůt stanovench datem (dies ad quem) nebude uplatněn restitučnch nroků časově omezeno, pokud se neuplatn obecn lhůty.

Zde stavn soud očekv, že zkonodrce sm uvede prvn pravu do takovho stavu, aby bylo zcela jasn, že nroky mohou uplatnit pouze ty osoby, kterm to zrušen ustanoven přezkoumvanch zkonů neumožňovala, a zroveň stanov nov lhůty tam, kde jsou v důsledku nlezu stavnho soudu zcela vypuštěny, přičemž je stanov v takov dlce, kter bude přiměřen zrušen pravě a současn situaci nově oprvněnch osob. stavn soud prostředky, ktermi by takov lhůty sm stanovil a upravil, podle našich stavnch předpisů, ktermi je vzn, nem.

Práva na uvedení odlišného stanoviska k písmenům e) až k) a n) výroku nálezu v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením jeho jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využili soudci Ústavního soudu České republiky JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Pavel Varvařovský. Odlišná stanoviska 1. Odlišné stanovisko soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Pavla Varvařovského Podepsaní soudci nesouhlasí s většinovým stanoviskem k těm bodům nálezu, kterými se zrušují lhůty k uplatnění práv (body e, f, g, h, i, j, k, n výroku), a to z těchto důvodů: Poslání Ústavního soudu ČR spočívá v kontrole ústavnosti. V tomto rámci tento soud může pouze rušit neústavní předpisy, případně jejich části, není však jeho úkolem reparovat následky, které nastaly tím, že došlo ke zrušení neústavní podmínky pro vznik nároku. Lze zajisté pochopit důvody, které navrhovatele vedly k tomu, že kromě zrušení podmínky trvalého pobytu na území republiky se domáhali též zrušení ustanovení, která stanoví lhůty k uplatnění práv. Tím, že byl tento návrh většinovým stanoviskem pléna akceptován, postavil se Ústavní soud do role, která ústavnímu soudnictví nepřísluší a dosti dobře ani příslušet nemůže. Jestliže preambule Ústavy a její článek 1 deklarují Českou republiku jako demokratický právní stát, pak tato zásada především vyžaduje, aby Ústavní soud respektoval status moci zákonodárné. Neústavnost lze odstranit, resp. přispět k jejímu odstranění, pouze těmi specifickými prostředky, které jsou Ústavnímu soudu dány. Zrušení lhůt pak navíc porušuje zásady právního státu i tím, že významným způsobem zasahuje do právních jistot fyzických i právnických osob. Názor, že samotný výrok o neústavnosti podmínky trvalého pobytu by byl výrokem čistě akademickým či pouhým prázdným gestem, podepsaní soudci nesdílejí. Takovýto "holý" výrok není pro zákonodárnou moc o nic menším podnětem k pozitivní úpravě, nežli výrok doprovázený současně zrušením lhůt, v daném případě navíc lhůt již prošlých. Jestliže navrhující skupina poslanců ústy svého zástupce konstatovala, že se jedná o návrh dosud největšího počtu poslanců, a jestliže navíc jsou v této skupině velkým počtem zastoupeni poslanci vládní koalice, pak o to víc lze předpokládat, že nic nebrání tomu, aby o změnu ve lhůtách a jejich běhu bylo usilováno způsobem ústavně obvyklým - tedy na půdě Poslanecké sněmovny. Lhůta sama o sobě nemůže být protiústavní. Může se však jako taková jevit s ohledem na konkrétní okolnosti, např. tehdy, jestliže určitou skupinu oprávněných osob evidentně diskriminuje, či v jiných extrémních případech. V posuzovaném případě plynuly hlavní lhůty k uplatnění nároku od 24. 6. 1991 do 31. 1., resp. 31. 3. 1993. Délku této doby je třeba posuzovat i s ohledem na veřejný zájem, kterým v tomto případě bylo urychlení privatizace zemědělské a jiné půdy. Poměřování zájmu restituentů (resp. vlastníků, kteří nemohli svoji půdu normálně užívat) a oprávněného zájmu společnosti na urychlené privatizaci, rozhodně nevyznívá tak, že by zde došlo k porušení zásady rovnosti, resp. k neodůvodněné diskriminaci určité skupiny oprávněných osob. V tomto směru se jeví odůvodnění nálezů, pokud jde o nepřiměřeně krátké lhůty ve vztahu k občanům žijícím v zahraničí, jako nepřesvědčivé a účelové. Většinový názor pléna Ústavního soudu navíc nepřihlédl k rozdílům ve způsobu stanovení lhůt pro uplatnění nároku. Některé lhůty jsou určeny jejím koncem (dies ad quem). Zrušením napadeného ustanovení nastává situace, kdy nároky jsou buď časově zcela neomezené, příp. se na ně používají obecné občanskoprávní lhůty pro uplatnění nároků. Jiné lhůty jsou určeny počátkem běhu lhůty a délkou (dies a quo). Zrušením počátku zůstává zachována délka, navozuje se však stav právní nejistoty, kdy tato lhůta počíná běžet pro osoby, které se v důsledku zrušení podmínky trvalého pobytu stávají osobami oprávněnými. Ústavní soud nemůže při svém rozhodování pominout ani praktické důsledky, které jeho rozhodnutí přinese. Zrušením lhůt ve smyslu návrhu se vytváří situace, ve které jakékoliv výklady a závěry v odůvodnění nálezu nemohou zabránit pokusům o nejrůznější interpretaci otázky, komu a v jaké délce se lhůty otevírají. V závěru odůvodnění nálezu vyjadřuje Ústavní soud očekávání, "že zákonodárce sám uvede právní úpravu do takového stavu, aby bylo zcela jasné, že nároky mohou uplatnit pouze ty osoby, kterým to zrušená ustanovení přezkoumávaných zákonů neumožňovala a která zároveň stanoví nové lhůty tam, kde jsou v důsledku nálezu Ústavního soudu zcela vypuštěny, přičemž je stanoví v takové délce, která bude přiměřená rušené úpravě a současné situaci nově oprávněných osob" (poslední odstavec odůvodnění nálezu). Takto formulovaný apel na zákonodárce je - v obecné rovině - akceptovatelným vyjádřením vztahu Ústavního soudu ČR a Parlamentu ČR, jenž vychází ze zásady demokratického právního státu zakotvené v preambuli a v čl. 1 Ústavy. Naprosto stejným způsobem mohl být zákonodárný sbor vyzván k regulaci nových lhůt i tehdy, pokud by k jejich zrušení nedošlo. Takový postup by zcela evidentně zabránil jakýmkoliv spekulativním úvahám o tom, komu a v jaké délce se lhůty pro uplatnění nároků otevírají. Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu je vykonatelný dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, jakož i s přihlédnutím k pravidlům legislativního procesu platným pro Parlament ČR, zcela nepochybně vznikne po vykonatelnosti nálezu období, v němž naznačené otázky nebudou regulovány. Následnou úpravou, pokud bude Parlamentem přijata, mohou být vyvolány i nežádoucí retroaktivní účinky. Z uvedených důvodů měl být návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v té části, v níž se domáhá zrušení lhůt, zamítnut. 2. Odlišné stanovisko soudce JUDr. Vlastimila Ševčíka Odlišné stanovisko oproti většinovému názoru pléna Ústavního soudu jsem zaujal ohledně bodů e, f, g, h, i, j, k, a n výroku nálezu, a to z těchto důvodů: Odůvodnění příslušné části nálezu Ústavního soudu s odkazem na shodnost posuzované materie vychází z právního názoru vysloveného již dříve v nálezu ze dne 12. července 1994 (Pl. ÚS 3/94; č. 164/1994 Sb.; rozhodnutí č. 38 Sbírky nálezů a usnesení, sv. 1, Praha, C. H. Beck, 1994) a na rozhodovací důvody tohoto předchozího nálezu výslovně odkazuje; již vůči tomuto nálezu zaujal jsem odlišné stanovisko, které jsem také přiměřeným způsobem zdůvodnil: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 1, str. 289 - 291, Praha, C. H. Beck 1994. Vzhledem k tomu, že uvažovaná materie je v obou věcech skutečně shodná, a že při projednávání návrhu ing. W. M. nevyšlo najevo nic, co by bylo s mým přesvědčením (odlišným právním názorem) v rozporu, setrvávám na svých výhradách vyslovených již dříve a odkazuji na důvody, jimiž jsem tyto výhrady podložil, včetně doplňků, jak v této věci vyplývají z odlišného stanoviska soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Pavla Varvařovského, případně které v předchozí věci (Pl. ÚS 3/94) se podávají z odlišného stanoviska soudce JUDr. Vladimíra Čermáka. Plénum Ústavního soudu ve svém většinovém názoru v této věci dospělo - mimo jiné - k závěru, že "Pokud je existence práva spojena se lhůtou, v případě zjištění, že právo bylo omezeno neústavním způsobem, je nutno odstranit i překážku, která by bránila (těm kterým subjektům) v jeho ústavním uplatnění"; zde je jen poněkud jinými slovy vyjádřena myšlenka předchozího nálezu, totiž, že (v jistých případech) je třeba "reparovat následky legalizace neústavnosti"; k výhradám vysloveným již v předchozím odlišném stanovisku (in: cit. Sbírka str. 291) jeví se mi na místě dodat, že v zásadě jsou si všechny složky moci ve státě (při respektu k obecně uznávané nauce o její dělbě) rovny, a že, i když (na rozdíl od klasické nauky) v současné společnosti lze připustit jisté jejich přesahy, nemůže a nesmí ani tato skutečnost narušovat žádoucí rovnováhu mezi nimi; řečeno jinými slovy, vzájemných hranic (a z nich vyplývajících pravomocí) mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní je stále co nejúzkostlivěji dbát, a to tím spíše, jestli - jak řečeno již v předchozím odlišném stanovisku - způsob "reparace následků neústavnosti v zákoně", "musí být nezbytně podložen politickou vůlí", jejíž projevy však v moci soudní nemají místa. Z téhož důvodu a při respektu ke zmíněné již rovnosti všech složek moci ve státě, jeví se mi i formulace "apelu na zákonodárce", jak vyplývá z odůvodnění nálezu, problematická, neboť vyvolává dojem, jakoby ústavní postavení Ústavního soudu bylo moci zákonodárné nadřízeno. Z těchto důvodů - obdobně jako ve věci Pl. ÚS 3/94 - mám proto za to, že v uvažované části měl být návrh skupiny poslanců zamítnut.

Načítávám znění...
MENU
Hore