Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů 289/1999 účinný od 06.12.1999

Schválené: 06.10.1999
Účinnost od: 06.12.1999
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TRESTNÍ PRÁVO (HMOTNÉ)., NÁHRADA ŠKODY ZPŮSOBENÉ VAZBOU., Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce"., Soudní rehabilitace. Mimosoudní rehabilitace.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů 289/1999 účinný od 06.12.1999
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 289/1999 s účinností od 06.12.1999
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

289/1999 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 6. října 1999 v plénu o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení části ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy "splňují-li podmínky uvedené v § 3 odst. 1 nebo 2 zákona," takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Dne 2. dubna 1999 byl stavnmu soudu doručen nvrh skupiny 51 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky na zrušen čsti ustanoven 19 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen slovy " , splňuj-li podmnky uveden v 3 odst. 1 nebo 2 zkona,". stavn soud nejprve ověřil formln nležitosti nvrhu a zjistil z připojenho podpisovho archu poslanců, že jsou splněny zkonn podmnky 64 odst. 1 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, když nvrh podepsalo 51 poslanců (nikoli 52, jak uvd průvodn list navrhovatelů). K nvrhu je rovněž připojeno prohlšen, že podepsan poslanci souhlas s tm, aby v řzen před stavnm soudem v tto věci jednal jejich jmnem poslanec JUDr. Ing. Jiř Karas.

stavn soud se dle zabval ověřenm formln přpustnosti nvrhu co do jeho obsahu a zjistil, že nvrh na zrušen čsti ustanoven 19 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen slovy " , splňuj-li podmnky uveden v 3 odst. 1 nebo 2 zkona," je z hlediska čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky (dle jen "stava") přpustn.

Napaden zkonn ustanoven navrhovatel považuj za rozporn s principem prvnho sttu (čl. 1 stavy), principem nepřpustnosti uplatňovn sttn moci mimo meze stanoven zkonem [čl. 2 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina")], principem rovnosti [čl. 3 Listiny a čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech (dle jen "Pakt")] a principem prva každho vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny).

Předmětem nvrhu z hlediska jeho obsahu je zrušen podmnky sttnho občanstv pro soudně rehabilitovan osoby v přpadě uplatňovn nroku na vydn majetku vyplvajcho ze zrušen vroku o trestu propadnut majetku, propadnut věci nebo zabrn věci. V podmnce sttnho občanstv spatřuj navrhovatel znehodnocen veřejn hodnoty zakotven přmo v preambuli zkona o mimosoudnch rehabilitacch, jž je nprava křivd, k nimž došlo v obdob let 1948 až 1989. Vyjadřuj přesvědčen, že uveden, dle jejich nzoru diskriminačn, podmnka vede k nerovnosti, jež se však v rozporu s čl. 26 Paktu, jak je interpretovn Vborem OSN pro lidsk prva, nezakld na rozumnch a objektivnch rozlišovacch znacch a na vyloučen libovůle. Poukazuj dle na skutečnost, že soudně rehabilitovan osoby kromě ztrty majetku utrpěly i křivdu dalš, ztrtu osobn svobody, přičemž zvrazněn tto odlišnosti akcentoval i zkonodrce zařazenm prvn pravy jejich restitučnch nroků do samostatn třet čsti zkona o mimosoudnch rehabilitacch. Navrhovatel jsou si vědomi smyslu vztažen restitučnch nroků soudně rehabilitovanch osob pod režim zkona o mimosoudnch rehabilitacch, jenž je dn vyloučenm možnosti uplatněn nmitky vydržen vlastnickho prva povinnou osobou, nicmně v podmnce sttnho občanstv spatřuj projev libovůle sttu.

Zrušenm napadenho zkonnho ustanoven navrhovatel sleduj snahu prosadit veřejnou hodnotu, neboli mravn princip, dle něhož křivdy maj bt odčiněny, a to při zachovn rovnosti mezi dotčenmi osobami. Dle jm sleduj odstraněn nerovnosti v zkladnm prvu vlastnit majetek.

Poukazuj i na skutečnost, že zrušenm soudnch vroků o uložen trestu odnět svobody a na ně navazujcch vroků o propadnut majetku dle zkona č. 119/1990 Sb., o soudn rehabilitaci, ve zněn pozdějšch předpisů, s činky ex tunc nastala pro soudně rehabilitovan osoby prvně paradoxn situace, kdy jsou nuceny znovu ždat o majetek, a u těch z nich, kter z nějakho důvodu přišly o občanstv, dochz via facti k vyvlastněn jejich majetku. Upozorňuj rovněž, že nikde jinde v českm prvnm řdu než v souvislosti s restitucemi nen zakotveno, že by činky vroků o zrušen nezkonnch rozsudků a na ně navazujcch vroků o propadnut majetku měly jin důsledky pro osoby, kter občany jsou, a těmi, kter jimi přestaly bt. Markantn projev nespravedlnosti současn pravy spatřuj u těch soudně rehabilitovanch osob, u kterch doba od vydn odsuzujcho rozsudku, přes pravomocn rozhodnut o soudn rehabilitaci podle zkona č. 119/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, po datum, kdy vyzvaly povinnou osobu k vydn věci, je kratš 10 let, protože v tomto přpadě u povinn osoby nemohlo dojt ani teoreticky k vydržen vlastnickho prva k nemovitostem, o kter původně přišly soudně rehabilitovan osoby. Z uvedenho navrhovatel dovozuj zvěr, dle něhož u tto skupiny osob by podle obecnch zsad nebylo vůbec nutno využvat postup podle zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, protože pak podmnka sttnho občanstv m za nsledek vyvlastněn, jež je v rozporu s principy prvnho sttu ohledně předpokladu veřejnho zjmu i předpokladu poskytnut nhrady.

Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud nvrh k vyjdřen Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky. Toto vyjdřen bylo stavnmu soudu doručeno 31. května 1999. Předseda Poslaneck sněmovny prof. Ing. Vclav Klaus, CSc. v něm vodem odkazuje na důvodovou zprvu k ustanoven 19 vldnho nvrhu zkona o mimosoudnch rehabilitacch, dle nž podmnka sttnho občanstv pro vydn věci, popřpadě poskytnut finančn nhrady v přpadě zmrněn nsledků některch majetkovch křivd odpovd mezinrodnm zvyklostem. Ve svm stanovisku vychz dle z judikatury stavnho soudu k otzce podmnky sttnho občanstv v restitučnm zkonodrstv, zejmna z nlezu stavnho soudu ze dne 4. června 1997 sp. zn. Pl. S 33/96 (č. 185/1997 Sb.), přičemž prvě v jejm odstraněn pouze pro jednu skupinu oprvněnch osob (a to v oblasti trestněprvnch vztahů) a jej zachovn pro skupinu jinou by mohlo znamenat zaveden nerovnosti mezi jednotlivmi skupinami oprvněnch osob. Uveden zvěr podepřel častnk řzen i dle něj nepřpadnm poukazem navrhovatele na čl. 11 odst. 1 Listiny, kter zakotvuje prvo každho vlastnit majetek, jakož i stejn zkonn obsah a ochranu vlastnickho prva všech vlastnků, jelikož by pak přpadn zrušen podmnky sttnho občanstv pouze pro jednu skupinu oprvněnch osob nebylo řešenm zcela vyhovujcm a v souladu s tmto principem.

častnk řzen dle odkazuje na sv předchoz vyjdřen k zkonu o mimosoudnch rehabilitacch, ve kterch postuloval stanovisko, dle něhož tento prvn předpis je předpisem zcela vjimečnm a jednorzovm, když zkonodrn sbor při jeho schvalovn vychzel z principu a ze snahy alespoň čstečně zmrnit křivdy minulho režimu. Připomn, že snahou zkona bylo pouze odstranit nsledky použit dřvějšch předpisů v rozhodnm obdob, přičemž nelze mluvit o explicitnm navrcen v předešl stav. Vychzeje z čelu, kterm nebylo odstraněn všech křivd, nbrž jejich zmrněn, bylo pak možno provst je pouze v určitm omezenm rozsahu, k němuž patřilo i omezen podmnkou sttnho občanstv. častnk řzen dle vyjadřuje přesvědčen, že zkon o mimosoudnch rehabilitacch chce respektovat občansk, politick i hospodřsk prva občanů v souladu s mezinrodně chrněnmi lidskmi prvy a zkladnmi svobodami, jejichž aplikaci a čel v přpadě snahy o npravu alespoň některch v minulosti spchanch křivd nelze chpat jako bezbřehou snahu o navrcen věc k původnmu stavu.

častnk řzen k otzce přijet napadenho zkonnho ustanoven v rmci stavně stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem potvrdil, že zkon č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, jakož i zkony, kter jej měnily a doplňovaly, byly schvleny potřebnou většinou zkonodrnch sborů, podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšeny ve Sbrce zkonů. V zvěru svho vyjdřen pak uvd, že zkonodrn sbor jednal v roce 1991 v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a našm prvnm řdem a že je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost napaden čsti ustanoven 19 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a vydal přslušn rozhodnut.

II.

Dle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. stavn soud při rozhodovn v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů posuzuje obsah těchto předpisů z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony, mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy, popřpadě zkony, jedn-li se o jin prvn předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydny v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.

Pokud stavn soud v rmci kontroly norem posuzuje stavnost kompetence normotvornho orgnu a stavnost normotvornho procesu, vychz z 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, dle něhož je nvrh v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů nepřpustn, jestliže stavn zkon nebo mezinrodn smlouva, s nimiž jsou podle nvrhu přezkoumvan předpisy v rozporu, pozbyly před doručenm nvrhu stavnho soudu platnosti. Z uvedenho vyplv, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se současnm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence.

V dan věci se stavn soud tudž omezuje na konstatovn, že zkon č. 116/1994 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů, a jenž novelizoval napadenou čst ustanoven 19 odst. 1 zkona o mimosoudnch rehabilitacch, byl schvlen (dne 29. dubna 1994) potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky (ze 172 přtomnch poslanců 145 hlasovalo pro jeho přijet, 3 byli proti, 21 se zdrželo hlasovn a 3 nehlasovali), byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů.

III.

stavn soud se stavnost vymezen okruhu oprvněnch osob v zkoně o mimosoudnch rehabilitacch zabval v nlezech sp. zn. Pl. S 3/94 (S, sv. 1, s. 279 - 291) a Pl. S 33/96 (S, sv. 8, s. 163 - 172).

V prvnm z uvedench nlezů v vodu sv argumentace přitom posoudil interpretačn vznam preambule zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, z nž vyplv, že clem zkona o mimosoudnch rehabilitacch je "snaha zmrnit nsledky některch majetkovch a jinch křivd, k nimž došlo v obdob let 1948 až 1989". Prvn otzkou, kterou si stavn soud v tto souvislosti položil, bylo, zda "zmrněn" nsledků "některch" křivd lze o ohledem na princip rovnosti chpat toliko ve vztahu k okruhu a intenzitě majetkovch zsahů zejmna do vlastnictv občanů v rozhodnm obdob anebo zda je možn v něm spatřovat i zkonn prostor pro zžen okruhu oprvněnch subjektů s ohledem na jejich trval pobyt. Na danou otzku soud odpověděl zporně, když konstatoval, že prostor pro vyloučen určitch subjektů z okruhu těch, kter znaky některho restitučnho titulu napln, z uveden formulace preambule zkona dovodit nelze. Rmec možnho omezen okruhu oprvněnch osob je dle nzoru stavnho soudu dn pouze ustanovenm čl. 11 odst. 2 Listiny, podle něhož zkon může stanovit, že určit věci mohou bt pouze ve vlastnictv občanů ČSFR, resp. Česk republiky. Z tohoto ustanoven pak dovodil zvěr, že Listina v danm ustanoven "nezmocňuje zkonodrce ke stanoven dalšch podmnek nabyt vlastnictv (ať už v rmci restitučnho procesu či obecně)". A contrario tudž plat, že čl. 11 odst. 2 Listiny zmocňuje zkonodrce ke stanoven podmnky sttnho občanstv při nabvn vlastnictv v rmci restitučnho procesu [přičemž okruh věc stanovench zkonem, na kter se vztahuje nrok na vydn věc oprvněnmi osobami, disponujcmi sttnm občanstvm (ČSFR, resp. Česk republiky), je vymezen v 6 zkona o mimosoudnch rehabilitacch]. Na jinm mstě odůvodněn nlezu stavnho soudu ve věci Pl. S 3/94 se shodně uvd, že podmnka trvalho pobytu je "v rozporu s čl. 11 odst. 2 Listiny, kter zmocňuje zkonodrce toliko stanovit, že určit věci mohou bt pouze ve vlastnictv občanů nebo prvnickch osob se sdlem v Česk a Slovensk Federativn Republice".

V nvaznosti na uveden zvěry stavn soud k otzce stavnosti podmnky sttnho občanstv pro uplatněn nroku na vydn věci dle zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 33/96 konstatoval, že čl. 11 odst. 2 Listiny je specilnm ustanovenm k stavnmu principu rovnosti všech subjektů ohledně nabvn a ochrany vlastnickho prva (přkladem jeho promtnut do prvnho řdu je 17 zkona č. 219/1995 Sb., devizov zkon), přičemž je to prvě čl. 11 odst. 2 Listiny, jenž vytvř pro zkonodrce stavn prostor omezen okruhu oprvněnch osob v restitučnm zkonodrstv.

stavn soud se v uvedenm nlezu zabval i souladem ustanoven zkona o mimosoudnch rehabilitacch, jež upravuje podmnku sttnho občanstv, i s Paktem. Pakt princip rovnosti upravuje v čl. 2 odst. 1 a v čl. 26. Rovnost dle prvnho z uvedench ustanoven m povahu akcesorickou, čili vztahuje se pouze na rovnost v Paktu zakotvench prvech, přičemž prvo vlastnick mezi ně zařazeno nen. Čl. 26 zakotvuje jednak rovnost před zkonem a jednak vyloučen diskriminace. V demonstrativnm včtu důvodů vylučujcch nerovn přstup přitom nen explicitně obsaženo sttn občanstv. Vbor OSN pro lidsk prva v opakovaně vyjdřenm nzoru připoušt při aplikaci čl. 26 Paktu nerovnost pouze za podmnky vyloučen libovůle, nebo pokud se zakld na rozumnch a objektivnch rozlišovacch znacch (reasonable and objective criteria). Za takov stavn soud v nlezu sp. zn Pl. S 33/96 považoval důsledky plynouc z čl. 11 odst. 2 Listiny, jakož i cle restitučnho zkonodrstv a konečně prvn pravu sttnho občanstv dle čl. II zkona č. 88/1990 Sb., kterm se měn a doplňuj předpisy o nabvn a pozbvn československho sttnho občanstv.

V nvaznosti na zvěry obsažen v uvedench nlezech, od nichž ani v posuzovan věci neshledal stavn soud důvod se odchlit, lze uvst nsledujc.

Pokud z pohledu dosavadn judikatury stavnho soudu podmnka sttnho občanstv pro uplatňovn nroku na vydn věci dle zkona o mimosoudnch rehabilitacch nen v rozporu s stavnmi zkony ani mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy, nutno se zabvat zkladn otzkou, zda stejnm zachzenm i pro soudně rehabilitovan osoby v přpadě uplatňovn nroku na vydn majetku, vyplvajcho ze zrušen vroku o trestu propadnut majetku, propadnut věci nebo zabrn věci, zkonodrce neporušil stavn princip rovnosti. Jinmi slovy, zda zkonodrce tm, že aplikoval podmnku sttnho občanstv na celou skupinu oprvněnch osob dle zkona o mimosoudnch rehabilitacch, čili tm, že neodlišil subjekty a prva (tj. soudně rehabilitovan osoby v podmnce sttnho občanstv), ačkoli tak dle přesvědčen navrhovatelů učinit měl, neporušil stavn princip rovnosti.

Ve sv již ustlen judikatuře stavn soud interpretuje stavn princip rovnosti z dvojho pohledu [Pl. S 16/93 (S, sv. 1, s. 194 - 195, 205 - 206), Pl. S 36/93 (S, sv. 1, s. 179), Pl. S 5/95 (S, sv. 4, s. 218), Pl. S 9/95 (S, sv. 5, s. 137)]. Prvn je dn požadavkem vyloučen libovůle v postupu zkonodrce při odlišovn skupin subjektů a jejich prv, druh pak požadavkem stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn, tj. nepřpustnosti dotčen některho ze zkladnch prv a svobod odlišovnm subjektů a prv ze strany zkonodrce. Z hlediska těchto kritri nutno posuzovat i možnou protistavnost v postupu zkonodrce, pokud neodlišil skupiny subjektů a jejich prva, ačkoli tak, s ohledem na stavně relevantn okolnosti, učinit měl.

Navrhovatel nad rmec obecnch argumentů směřujcch proti podmnce sttnho občanstv poukazuj u soudně rehabilitovanch osob na vyšš mru křivdy, kterou tyto osoby utrpěly v důsledku ztrty osobn svobody, a dle na prvn činky ex tunc rozhodnut dle zkona č. 119/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zrušujcch vroky o uložen trestu odnět svobody a na ně navazujcch vroků o propadnut majetku.

Jakkoli tuto vyšš mru křivdy danou omezenm osobn svobody nelze plně odčinit, jej zmrněn je čelem specilnho zkona č. 119/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jenž vytvř rozdl v rozsahu satisfakce mezi soudně rehabilitovanmi osobami a osobami oprvněnmi dle zkona o mimosoudnch rehabilitacch. Nelze tudž zkonodrci vytknout v tto souvislosti nerozlišen postaven skupin subjektů (tj. soudně rehabilitovanch osob a oprvněnch osob dle zkona o mimosoudnch rehabilitacch) ohledně jejich prv, jež by porušovalo stavn princip rovnosti.

U soudně rehabilitovanch osob, jež nesplňuj podmnku sttnho občanstv a nemohou tudž uplatnit nrok na vydn věci dle zkona o mimosoudnch rehabilitacch a v jejichž přpadě byly vysloveny zrušujc vroky o uložen trestu odnět svobody a na ně navazujc vroky o propadnut majetku, nedochz tmto k nov expropriaci. Jakkoli tyto osoby nemohou uplatnit nrok na vydn věci dle zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nelze v jejich přpadě apriori vyloučit uplatněn prva na reivindikaci podle občanskho zkonku (viz nlez sp. zn. II. S 43/94, in: S, sv. 3, s. 99 - 102). Rozdl v postaven obou skupin osob, tj. soudně rehabilitovanch splňujcch podmnku sttnho občanstv a osob tuto podmnku nesplňujcch, pro uplatněn prva na vydn věci lze vyjdřit nsledujcm způsobem. Skupina prvn v režimu zkona o mimosoudnch rehabilitacch je zvhodněna odstraněnm možnosti uplatněn nmitky vydržen povinnou osobou, skupině druh v režimu občanskho zkonku by nezbylo, než čelit tto možn nmitce držitele věci.

Dalšm důvodem zamtnut nvrhu na zrušen čsti ustanoven 19 odst. 1 zkona o mimosoudnch rehabilitacch byly možn diskriminačn důsledky takovhoto rozhodnut. Novela občanskho zkonku č. 131/1982 Sb. v 453a zakotvila možnost propadnut majetku v občanskm soudnm řzen, dopustil-li se vlastnk věci takovho protiprvnho jednn, jmž se trvale zbavil možnosti věc obvyklm způsobem užvat. Tmto institutem byl pak v praxi nahrazen institut propadnut majetku v trestnm prvu, zejmna v přpadech dle tehdejšho 109 trestnho zkona. Dle 6 odst. 1 psm. a) zkona o mimosoudnch rehabilitacch je odnět věci dle 453a občanskho zkonku restitučnm titulem, na jehož uplatněn dopadaj důsledky nlezu stavnho soudu ve věci sp. zn. Pl. S 33/96. Zrušen podmnky sttnho občanstv v 19 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, by pak vytvořilo novou diskriminaci pro uvedenou skupinu osob, pro niž m nlez Pl. S 33/96 činky rei iudicatae.

stavn soud sdl nmitku navrhovatelů tkajc se neplnho překladu čl. 26 Paktu ve vyhlšce č. 120/1976 Sb., jenž nezahrnul "jin postaven" jako dalš znak vylučujc diskriminaci. Tato skutečnost však neměn nic na jeho prvnch zvěrech, a to i s ohledem na čl. 3 odst. 1 Listiny, jenž uveden znak obsahuje a jmž stavn soud posuzoval možnost uplatněn stavnho principu rovnosti.

Ze všech uvedench důvodů stavn soud nvrh skupiny poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky na zrušen čsti ustanoven 19 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen slovy "splňuj-li podmnky uveden v 3 odst. 1 nebo 2 zkona," zamtl.

Jako obiter dictum považuje stavn soud zvěrem za důležit zdůraznit, že jakkoli čl. 11 odst. 2 Listiny vytvř stavn prostor pro omezen vlastnickch prv osob bez sttnho občanstv Česk republiky, nutno jej interpretovat s ohledem na čl. 4 odst. 4 Listiny, tj. s ohledem na požadavek minimalizace každho stavně akceptovatelnho omezen zkladnho prva nebo svobody, restriktivně. V nvaznosti na prvn konstrukci zkona o mimosoudnch rehabilitacch (upřednostňujcho vydn věci a subsidirně v přpadě nemožnosti vydn zakotvujcho poskytovn finančn nhrady) je věc vahy demokratickho zkonodrce vytvořit prostor pro zmrněn nsledků některch majetkovch křivd spchanch komunistickm režimem i u osob bez sttn přslušnosti Česk republiky.

Odlišné stanovisko zaujali k rozhodnutí pléna podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudci JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Antonín Procházka a JUDr. Eva Zarembová.

Načítávám znění...
MENU
Hore