Sbírka 18.200 zákonů od roku 1945 - všechny konsolidované znění

X
Měli jste na mysli
...
Dokument musí obsahovat také:
Dokument nesmí obsahovat:
Typ právního předpisu:
Autor:
Dokument nesmí obsahovat:
Dokument musí obsahovat také:
+Hledat podle paragrafu
:
:
:
od:
do:
:

Poslední aktualizace
31.05.2020
Nové vyhlášené předpisy

Ve věci návrhu na zrušení § 160 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon 282/1998 účinný od 01.12.1998


Schválené: 14.10.1998
Účinnost od: 01.12.1998
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Přijímání úplatku.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HIST JUD DZ EU PP ČL
...   Načítávám historická znění...
...   Načítávám judikaturu...
...   Načítávám důvodové zprávy...
...   Načítávám evropskou legislativu...
...   Načítávám podzákonní předpisy...
...   Načítávám čôlánky...

Ve věci návrhu na zrušení § 160 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon 282/1998 účinný od 01.12.1998
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 282/1998 s účinností od 01.12.1998
282/1998 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 1998 v plénu o návrhu E. E. na zrušení § 160 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

E. E. podala k stavnmu soudu stavn stžnost proti usnesen Městskho soudu v Praze sp. zn.6 To 288/97, jmž bylo zamtnuto jej odvoln proti rozsudku Obvodnho soudu pro Prahu 2 ze dne 7. května 1997 sp. zn. 3 T 75/96. Tmto rozsudkem Obvodn soud pro Prahu 2 uznal navrhovatelku vinnou trestnm činem přijmn platku podle ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona, jehož se dopustila tm, že v přesně nezjištěn době od počtku roku 1994 do června 1994 v Praze v kancelřch firmy Realit Real servis v nebytovch prostorch v bazaru svědka J. M. a jinde požadovala pod přslibem, že zařd u majetkov komise Obvodnho řadu Městsk čsti Praha 2 nezvšen njemnho v těchto prostorch, od J. M. a L. P. platek, kter pak skutečně přijala ve formě zlatho řetzku a kter vrtila pot, kdy L. P. ověřovala u starosty Městsk čsti Praha 2 postup při zvyšovn njemnho u nebytovch prostor. Za tento trestn čin j byl uložen trest odnět svobody v trvn jednoho roku s podmněnm odkladem na dobu tř let.

Proti uvedenmu rozsudku podala navrhovatelka odvoln, kter Městsk soud v Praze usnesenm podle 256 trestnho řdu jako nedůvodn zamtl.

Navrhovatelka nesouhlasila s provedenmi důkazy a s jejich prvnm hodnocenm oběma soudy. Protože toto hodnocen podle jejho nzoru souvis s širokou a neurčitou formulac ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona, spojila navrhovatelka se svoj stavn stžnost nvrh na zrušen 160 odst. 2 trestnho zkona. Jeho uplatněnm - podle nzoru navrhovatelky - nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti.

Po přezkoumn stavn stžnosti dospěl stavn soud k zvěru, že nvrh splňuje všechny předpoklady stavn stžnosti spojen s nvrhem na zrušen čsti zkona podle zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, proto dle 78 odst. 1 cit. zkona řzen přerušil a usnesenm ze dne 4. března 1998 postoupil nvrh na zrušen 160 odst. 2 trestnho zkona plnu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky za použit 78 odst. 1 zkona o stavnm soudu, neboť Městsk soud v Praze opřel sv rozhodnut o napaden ustanoven zkona.

V odůvodněn svho nvrhu na zrušen 160 odst. 2 trestnho zkona navrhovatelka poukzala na existujc judikaturu, kter se zabv přijmnm platku podle 160 odst. 2 trestnho zkona, podle něhož se tohoto trestnho činu dopoušt ten, kdo v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu platek žd. Uvedla, že tato judikatura pochzejc převžně z dřvějšho obdob pod obstarvnm věc obecnho zjmu rozum nejen rozhodovac činnost, ale i jinou činnost, kter souvis s plněnm společensky vznamnch kolů (např. přpravu podkladů pro rozhodnut). Stěžovatelka cituje stanovisko z publikace Novotn, Dolensk, Valo, Vokoun: Trestn prvo hmotn - zvlštn čst, podle něhož platn prava trestnch činů zležejcch v platkřstv je vrazně poznamenna minulost, kdy totalitn stt značně etatizoval naši společnost a jej ekonomiku, vytvořil trvalou převahu poptvky nad nabdkou, čmž vznikly pro korupci ty nejpřznivějš podmnky. Vzniklou situaci stt řešil předevšm represivnmi prostředky, jejichž širokou aplikaci měly umožnit zkonn formulace skutkovch podstat těchto trestnch činů, zejmna velmi neurčit formulace v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu. Dle tohoto stanoviska bude nutno v budoucnu omezit trestnost na přpady pravho platkřstv, kdy jde o platek hlavně v souvislosti s rozhodovnm věc veřejnch.

Formulace ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona je dle nzoru navrhovatelky velmi obecn a širok a lze si pod n představit celou řadu různch jednn. Vzhledem k tomu, že každ společensk zřzen pohlž odlišně na jednotliv společensk děje a procesy, to, co bylo obstarvnm věc obecnho zjmu za doby společenskch vztahů minulch, nen totožn s dnešnm pojetm. Protistavnost napadenho ustanoven trestnho zkona spatřuje navrhovatelka zejmna v tom, že zatmco pojem "veřejn činitel" zkon formuluje poměrně precizně v ustanoven 89 odst. 9 trestnho zkona, definici pojmu "v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu" zkon zcela pomj. Podle nzoru navrhovatelky jde o zsadn problm, neboť tato skutečnost vede ve svm důsledku k nesprvnm zvěrům obecnch soudů a k omezen osobn svobody občanů, kteř by neměli bt postihovni trestn repres v přpadech aktivnho vkonu sv podnikatelsk činnosti. Je přesvědčena, že se tak narušuje prvn jistota občana, kter nemůže objektivně a spolehlivě předpokldat, že jeho kony při vlastn podnikatelsk činnosti, a tm při realizaci stavně zaručenho prva podnikat, nebudou z důvodu blže neurčenho střetu podnikatelsk činnosti s prvem veřejnm, napřklad ze strany orgnů činnch v trestnm řzen, hodnoceny jinak, než je sm občan zamšlel a jak je obsahově uskutečnil.

Navrhovatelka považuje za nevhodn, aby vymezen pojmu "obstarvn věc obecnho zjmu", popřpadě "v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu" bylo ponechno judikatuře, navc pochzejc většinou z doby totalitnho systmu. Podle nzoru navrhovatelky se při jej činnosti jedn o vkon jejho osobnho prva podnikat, konkrtně provdět sprvu čsti nemovitost na zkladě obchodn smlouvy, a v jejm rmci pak jde o uzavřen či neuzavřen njemn smlouvy s tm či onm pronajmatelem, přičemž jeho vběr je předmětem svobodnho rozhodovn v oblasti civilnho prva.

Navrhovatelka dle uvedla, že podle čl. 39 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") stanov jen zkon, kter jednn je trestnm činem. Podle současn pravy však to, co je obsahem jednn ve smyslu trestnho prva, určuje, definuje a konkretizuje pouze judikatura obecnch soudů, a nikoli zkon sm, takže lze o obsahu pojmu "v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu" pochybovat. V tom, že byla uznna vinnou spchnm trestnho činu ždn platku v souvislosti s obstarvnm věci obecnho zjmu, ačkoli šlo o jej podnikatelskou činnost (sprvu nemovitost), navrhovatelka spatřuje přmou vazbu na napaden ustanoven.

Navrhovatelka zastv nzor, že skutkov podstaty trestnch činů mus bt formulovny tak, aby byly zřeteln, předvdateln, určit a aby poskytovaly veškerou dostupnou prvn jistotu pro každho občana. Tvrd, že v přpadě ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona byla uveden pravidla porušena, takže aplikac napadenho ustanoven bylo porušeno jej stavn prvo na osobn svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny a prvo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, a to zejmna tm, že činnost, kter je projevem jejho prva podnikat, byla obsahově hodnocena obecnmi soudy jako obstarvn věc obecnho zjmu. Dle namt porušen čl. 39 Listiny, podle něhož jen zkon stanov, kter jednn je trestnm činem, a konečně čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, kter garantuj prvo na spravedliv proces.

Zvěrem navrhovatelka uvedla, že ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona je v rozporu s stavou a Listinou, neboť jde o pojem neurčit, kter nen zkonem vymezen tak, aby o něm v souvislosti s trestnm sthnm nebylo důvodnch pochybnost. Navrhovatelka tvrd, že při spchn předmětnho trestnho činu mus jt o činnost soustavnou a veřejně vznamnou s širšm dopadem na společnost a že podnikatel při sv podnikatelsk činnosti vykonvan na zkladě živnostenskho listu a podle obchodn smlouvy věci obecnho zjmu ve smyslu trestnho zkona obstarvat nemůže.

Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen k nvrhu na zrušen 160 odst. 2 trestnho zkona uvedl, že toto ustanoven je součst trestnho zkona v nezměněn podobě již od roku 1961, a cituje z důvodov zprvy, podle nž platkřstv podrv důvěru občanů k sttnm a hospodřskm orgnům, a proto je třeba platkřstv sthat, nejen tk-li se veřejnch činitelů, nbrž i těch, kdo obstarvaj věci obecnho zjmu. Dosavadn tměř čtyřicetilet praxe při aplikaci tohoto ustanoven, stle rostouc počet odsouzench za tento trestn čin i ustlen vklad pojmů obsažench v tomto ustanoven svědč o tom, že 160 odst. 2 trestnho zkona je činnou, jasnou a nepostradatelnou součst tohoto zkona. O potřebě zachovat postih trestnho činu platkřstv svědč i mluva Evropsk unie o boji proti korupci, kter ukld provst členskm sttům takov opatřen, aby svmi přslušnmi prvnmi předpisy postihovaly přijmn platků jako trestn čin. Obdobně pojm trestnost přijmn platků tž připravovan mluva Rady Evropy proti platkřstv, kter by se neměla omezovat pouze na trestn postih veřejnch činitelů (řednků), ale tž na oblast soukromho sektoru.

Na zkladě těchto skutečnost je ve vyjdřen uveden zvěr, že ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona by mělo bt zachovno.

II.

Po posouzen nvrhu navrhovatelky na zrušen ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona dospěl stavn soud k zamtavmu stanovisku.

stavn soud se zabval hodnocenm formy i obsahu ustanoven o přijmn platku v 160 trestnho zkona, jakož i vznamem prvn pravy trestnho činu platkřstv a vznamem postihu tto trestn činnosti z hlediska celospolečenskho. Prvn pravu platkřstv v oddlu třetm hlavy třet zvlštn čsti trestnho zkona je třeba posuzovat jako celek. Trestn zkon hovoř jednak o přijmn platku, jednak o podplcen. Pokud jde o přijmn platku, bude podle 160 odst. 1 trestnho zkona potrestn, kdo v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu přijme nebo si d slbit platek, podle 160 odst. 2 trestnho zkona bude potrestn, kdo za okolnost uvedench v odstavci 1 platek žd, přičemž dle odstavce 3 se zvyšuje trestn sazba v přpadě, že se někdo tto trestn činnosti dopust jako veřejn činitel. Pokud jde o podplcen podle 161 odst. 1 trestnho zkona, dopust se tohoto činu ten, kdo jinmu v souvislosti s obstarvnm věci obecnho zjmu platek poskytne, nabdne nebo slb, přičemž dle odstavce 2 se opět trestn sazba zvyšuje v přpadě, že se tohoto jednn dopust veřejn činitel. Skutkov podstata všech uvedench trestnch činů tedy spočv v tom, že někdo platek žd, přijme, slb nebo poskytne v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu. Obstarvn věc obecnho zjmu je tedy zkladnm předpokladem naplněn skutkov podstaty těchto trestnch činů. Stěžovatelka však ve sv argumentaci směřujc ke zrušen napadenho ustanoven jde dle a tvrd, že podnikatel při sv podnikatelsk činnosti vykonvan na zkladě živnostenskho listu a podle uzavřen obchodn smlouvy věci "obecnho zjmu" vůbec obstarvat nemůže. Tm odděluje soukromoprvn a veřejnoprvn aspekty do dvou izolovanch sfr a pomj i skutečnost, že zkon neomezuje platek pouze na bezprostředn obstarvn věc obecnho zjmu, ale vztahuje tento pojem vůbec na činnosti podniknut v souvislosti s obstarvnm věci obecnho zjmu. Užit vlivu na majetkovou komisi, kter je poradnm orgnem rady Městsk čsti Praha 2, k tomu, aby nebylo zvšeno stěžovatelce njemn užvanho nebytovho prostoru, je třeba chpat jako činnost podniknutou v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu.

Při posuzovn vkladu tohoto pojmu lze souhlasit s nmitkami navrhovatelky, že tento pojem nen obsažen ve vkladovch pravidlech 89 trestnho zkona a že obsah tohoto pojmu nen zkonem vtělen do kategorizujcho včtu nležitost a je tudž na soudech, aby provedly jeho vklad v jednotlivch přpadech, přičemž se mohou opřt o existujc judikaturu, i když převžně z minulho obdob. Dle judikatury obecnch soudů je obstarvn věc veřejnho zjmu činnost, kter souvis s plněnm kolů tkajcch se věc obecnho zjmu, tedy nejen rozhodovn orgnů sttn moci a sprvy, ale i uspokojovn zjmů občanů a prvnickch osob v oblasti materilnch, socilnch, kulturnch a jinch potřeb, pokud se jedn o zležitosti obecnho (veřejnho) zjmu. Lze souhlasit s tm, že vklad tohoto pojmu různmi soudy může vytvřet dojem, že nen jednotn, neboť zkon neposkytuje ždnou definici konkrtnch pojmovch znaků pro jeho posouzen, a rovněž lze souhlasit i s tm, že zcela jednoznačn obsah tohoto pojmu v zkoně by přispěl k prvn jistotě podnikatelů. Na druh straně je zřejm, že platkřstv jako takov a v souvislosti s tm i způsob vyžadovn platků a jejich povaha mohou mt i v podmnkch tržnho hospodřstv natolik rozmanitou podobu, že pokus o jejich ještě bližš definici by mohl znamenat takov pojmov omezen, jež by nepostihlo všechny mysliteln formy tto trestn činnosti. Složitost života společnosti vylučuje schopnost objektivně (v zkonech) formulovanho prva postihnout svmi včty a definicemi veškerou variabilitu jeho projevů. Proto v tto souvislosti vystupuje do popřed prvě loha soudů při interpretaci tohoto pojmu a při jeho aplikaci na jednotliv přpady.

Navrhovatelka pokld pojem "obstarvn věc obecnho zjmu" za relikt "starho režimu" a jeho etatistickch tendenc, protože nen v zkoně bezprostředně spojen s činnost přesně definovanho subjektu "veřejnho činitele". Veřejn činitel však nen trestnm zkonem pominut. Dopust-li se tto činnosti, jedn se o přitěžujc okolnost dle 160 odst. 3 trestnho zkona. Ve skutečnosti se v tomto ohledu naše dosavadn prava neliš od pravy zem Evropsk unie. Německ trestn zkon např. v 331 odst. 1 definuje subjekt přijmajc nebo požadujc platek jako "nositele ředn funkce nebo osobu vzanou zvlštnmi povinnostmi vůči veřejn sprvě".

Tak v Česk republice m zvlštn povinnosti a zvazky vůči veřejn sprvě nepochybně nejen veřejn činitel, ale i ten, kdo na zkladě smlouvy s městskou čst přejm kol obstarvat v zjmu obce sprvu věc, jež obci patř. Tato okolnost je v našem trestnm zkoně vyjdřena prvě slovy "v souvislosti s obstarvnm věc obecnho zjmu". V zjmu obce byl pak sotva přslib zařdit nezvšen njemnho, když obec přistupovala celkově k jeho zvyšovn.

Je třeba dodat, že navrhovatelka nežd zrušen postihu za platkřstv v trestnm zkoně vůbec, ale pouze zrušen jednoho konkrtnho ustanoven, a tvrd, že by mělo bt nahrazeno vstižnějš formulac. Vzhledem k takto formulovanmu nvrhu a k tomu, co již bylo uvedeno, stavn soud zvžil nsledky zrušen předmětnho ustanoven v trestnm zkoně. Dospěl při tom k zvěru, že zrušenm pouze druhho odstavce 160 trestnho zkona by nebyl řešen problm formulace a vkladu pojmu "obstarvn věc obecnho zjmu", neboť ostatn ustanoven by v trestnm zkoně zůstala nedotčena. Ze zkona by pouze vypadla jedna skutkov podstata trestnho činu přijmn platku, což by v praxi vedlo k paradoxn situaci, protože by sice bylo trestn jednn, kdy někdo přijme nebo si d slbit platek, ale nebylo by trestn, pokud by někdo platek ždal. Je tedy nepochybn, že ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona nelze vytrhnout z kontextu ustanoven 160 trestnho zkona a zrušit pouze toto ustanoven.

stavn soud se dle zabval otzkou, zda napaden ustanoven trestnho zkona je v rozporu se zkladnmi prvy dle Listiny a s čl. 6 evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, jak to namt navrhovatelka. Dospěl k zvěru, že dikce napadenho ustanoven nen v rozporu s čl. 8 odst. 1 a 2, s čl. 26 odst. 1, s čl. 39 ani s čl. 36 Listiny, neboť prva zde stanoven neporušuje ani ždnm způsobem neomezuje. Je sice třeba připustit, že nesprvn aplikace předmětnho ustanoven obecnmi soudy by mohla vst k porušen uvedench prv, avšak takovou situaci je třeba řešit přpad od přpadu. To ostatně plat obecně pro rozhodovac činnost soudů vůbec. Proto nelze učinit z formulace zkonnho textu zstupn problm pro přpady eventuln chybn kvalifikace a interpretace jeho ustanoven tm či onm soudem, neboť i zněn zkona mus bt z dobrch důvodů formulovno natolik široce, aby postihlo všechny možn varianty trestnho činu.

Jinou otzkou v danm přpadě je, zda postup obecnch soudů při provděn a hodnocen provedench důkazů, prvnm posouzen jednn navrhovatelky a při aplikaci napadenho ustanoven vedl k porušen zkladnch prv navrhovatelky, jak to uvd v stavn stžnosti. Touto otzkou se stavn soud v tomto řzen o nvrhu na zrušen 160 odst. 2 trestnho zkona nezabval, neboť to bude předmětem řzen o stavn stžnosti navrhovatelky.

Zvěrem lze shrnout, že na zkladě uvedench skutečnost stavn soud neshledal rozpor ustanoven 160 odst. 2 trestnho zkona č. 140/1961 Sb. s stavou, stavnmi zkony ani mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy, a proto nvrh na zrušen napadenho ustanoven zamtl.

...   Načítávám znění...
Judikaty.info © všechny právy vyhrazená
Hore