Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů 281/1998 účinný od 01.12.1998
| Schválené: | 22.09.1998 |
| Účinnost od: | 01.12.1998 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Privatizace národního majetku., Ochrana vlastnictví., Soudní rehabilitace. Mimosoudní rehabilitace. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 1998 v plénu o návrhu E. S. a spol. na zrušení části ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Usnesenm ze dne 22. ledna 1998 sp. zn. I. S 2/97 přerušil I. sent stavnho soudu řzen ve věci stavn stžnosti navrhovatelů E. S., O. Š., V. S. a P. K. směřujc proti rozsudku Městskho soudu v Praze ze dne 30. zř 1996 sp. zn. 20 Co 292/96. Důvodem přerušen řzen byla skutečnost, že spolu s stavn stžnost byl podn nvrh na zrušen prvnho předpisu podle 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Proto I. sent stavnho soudu podle 78 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. řzen o stavn stžnosti přerušil a nvrh na zrušen čsti čl. II bodu 2 zkona č. 116/1994 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů, postoupil plnu stavnho soudu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky.
stavn soud zkoumal nejprve, jak mu ukld 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., zda byl napaden zkon přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Zjistil, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců zkonodrnho sboru, podepsn stavnmi činiteli a řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů. stavn soud proto dovodil, že ustanoven zkona, jehož zrušen stěžovatel navrhuj, se stalo platnou součst našeho prvnho řdu.
Napadenm zkonem č. 116/1994 Sb. byl změněn a doplněn zkon č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů, tak, že došlo k rozšřen okruhu osob oprvněnch dle zkona o mimosoudnch rehabilitacch o ty fyzick osoby, kter v době přechodu věci na stt z důvodů uvedench v 6 zkona o mimosoudnch rehabilitacch měly na věc nrok podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některch majetkověprvnch jednn z doby nesvobody a o nrodn sprvě majetkovch hodnot Němců, Maďarů, zrdců a kolaborantů a některch organizac a stavů, nebo podle zkona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některch majetkově-prvnch jednn z doby nesvobody a o nrocch z tto neplatnosti a z jinch zsahů do majetku vzchzejcch, pokud k převodu nebo k přechodu vlastnickho prva prohlšenm za neplatn podle těchto zvlštnch předpisů došlo z důvodu rasov perzekuce a tento nrok nebyl po 25. noru 1948 uspokojen z důvodů uvedench v 2 odst. 1 psm. c) zkona (tj. v důsledku politick perzekuce nebo postupu porušujcho obecně uznvan lidsk prva).
Napadenm ustanovenm je čst bodu 2 člnku II tohoto zkona, podle něhož věc při aplikaci zkona o mimosoudnch rehabilitacch nelze oprvněn osobě vydat, byla-li po 1. řjnu 1991 nabyta do vlastnictv jin osoby než sttu nebo byl-li schvlen ohledně takov věci privatizačn projekt nebo vydno rozhodnut o jej privatizaci.
Nvrh stěžovatelů obsažen v jejich stavn stžnosti požaduje zrušen druh čsti napadenho ustanoven, a to slov "nebo byl-li schvlen ohledně takov věci privatizačn projekt nebo vydno rozhodnut o jej privatizaci". Stěžovatel odůvodňuj svůj nvrh porušenm principu rovnosti vlastnků a rovnosti forem vlastnictv. Podle nich sice zkonem č. 116/1994 Sb. došlo k rozšřen okruhu osob oprvněnch k restituci o osoby postižen z rasovch důvodů v době nacistick okupace, avšak v čl. II bodu 2 současně bylo stanoveno, že věc oprvněn osobě nelze vydat, bylo-li již rozhodnuto o jej privatizaci anebo byl schvlen privatizačn projekt. Tm došlo k vyloučen naturln restituce tam, kde bylo přijato rozhodnut o privatizaci anebo byl schvlen privatizačn projekt. Podle navrhovatelů se tm majetkov dispozice jinho vlastnka povyšuj nad soudně vymahateln nroky oprvněnch osob. Citovan ustanoven zkona je tak dle navrhovatelů v rozporu s čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), neboť zakld nerovnost oprvněnch osob. Současně toto ustanoven odporuje čl. 3 odst. 1 Listiny, neboť nerespektuje stavn zruku zkladnch prv pro všechny osoby bez rozdlu rasy, vry a nboženstv. Je rovněž v rozporu s čl. 4 odst. 3 Listiny, neboť porušuje stavn princip, podle něhož zkonn omezen zkladnch prv mus platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky. Dle navrhovatelů odporuje dle i člnku 4 odst. 4 Listiny, neboť poskytuje nadměrnou ochranu "privatizovanho majetku", čmž zkonodrce dajně porušil stavn pořdek, dle něhož mus bt při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv šetřeno jejich podstaty a smyslu. Stěžovatel dle uvděj, že došlo tž k porušen čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť je přiznn vlastnickmu prvu určit kategorie vlastnků vyšš stupeň ochrany.
Ze všech uvedench důvodů navrhuj stěžovatel současně s stavn stžnost zrušen t čsti ustanoven čl. II bodu 2 zkona č. 116/1994 Sb., jež je vyjdřena slovy "nebo byl-li schvlen ohledně takov věci privatizačn projekt nebo vydno rozhodnut o jej privatizaci".
Ve vyjdřen podanm Poslaneckou sněmovnou Parlamentu Česk republiky se uvd, že zkon č. 116/1994 Sb. obsahuje přechodn ustanoven potřebn pro jeho bezkonfliktn aplikaci ve vztahu k dosavadnm předpisům. Ustanoven čl. II bodu 2 je pravou, kter chrn třet osoby, jež ve stanovenm časovm rozmez již nabyly sporn věci. Zkonodrce v době přijet zkona musel vzt ohled na novou prvn situaci a poskytnout tuto ochranu při zachovn stavnch principů a zruk ustanovenm, že nelze vydat věc, jestliže byl ohledně n již schvlen privatizačn projekt nebo bylo-li vydno rozhodnut o jej privatizaci. Podle nzoru Poslaneck sněmovny by zrušen předmětn čsti tohoto ustanoven mohlo vyvolat prvn nejistotu ohledně nabvn vlastnictv na zkladě podmnek upravench privatizačnmi zkony a mohlo by znamenat porušen rovnosti vlastnictv ve vztahu k t čsti privatizovanho majetku, o kter již bylo rozhodnuto, nevyjmaje možnost zpětn působnosti na již upraven vztahy k privatizovanmu majetku. Jedn se předevšm o nutnost zachovn kontinuity ve vztahu ke změněnm vlastnickm vztahům v důsledku procesu privatizace. Vypuštěn čsti ustanoven by vedlo k nepřiměřenm zsahům do nově vzniklch vlastnickch vztahů, a tedy do prv třetch osob. V zvěru vyjdřen se konstatuje, že zkon č. 116/1994 Sb. byl schvlen potřebnou většinou poslanců zkonodrnho sboru a byl řdně vyhlšen. Za tohoto stavu věci Poslaneck sněmovna vyjdřila stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a našm prvnm řdem. Je proto na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
Ve vyjdřen, kter podal k stavn stžnosti navrhovatelů Fond nrodnho majetku Česk republiky, se navrhuje zamtnut nvrhu. Fond nrodnho majetku považuje zkon č. 116/1994 Sb. za vyvžen, neboť umožňuje odstranit minul křivdy a zroveň nepřipoušt křivdy nov, kter by byly způsobeny vlastnkům privatizovanho majetku, kdyby museli po několika letech restituentům vracet majetek po prvu zskan a mnohdy dokonce o nemal investice zhodnocen. Prvnm problmem by byly vynaložen prostředky, tj. otzka, zda by je byli povinni nahradit restituenti nebo stt. Přitom stt nepochybil, když v souladu s platnmi prvnmi předpisy v době před činnost zkona č. 116/1994 Sb., tj. před 1. červencem 1994, privatizoval majetek, a nemůže nst hmotnou odpovědnost za to, jak s nm nabyvatel privatizovanho majetku nakldal při vkonu svho vlastnickho prva. Problematick je i to, že řada majetků i několikrt změnila majitele. V t souvislosti Fond nrodnho majetku klade ve svm vyjdřen otzku, kdo by se na kom hojil, a poukazuje na to, že by vznikla řada žalob a soudnch řzen. Dalšm důsledkem by bylo, že by se naturln restituce ve prospěch restituenta rovnala povšen jeho vlastnickho prva nad rovn prvo všech nabyvatelů privatizovanho majetku, čmž by došlo k porušen čl. 3 odst. 1 Listiny. Konečně pak u všech dosavadnch nabyvatelů privatizovanho majetku by nastal stav prvn nejistoty, což by se nepochybně projevilo na dalšm průběhu privatizace. Vzhledem k tomu, že ve finančnm vyjdřen obdrž restituent ekvivalent naturln formy, je jeho vlastnictv - dle nzoru Fondu nrodnho majetku - oceněno a vypořdno. prava čl. II bodu 2 zkona č. 116/1994 Sb. proto nen nadměrnou ochranou privatizovanho majetku, nbrž přiměřenou ochranou, bez nž by nabvn odsttněnho majetku bylo značně problematick.
II.
Nvrh na zrušen čsti zkona č. 116/1994 Sb. spojili stěžovatel s stavn stžnost proti rozsudku Městskho soudu v Praze ze dne 30. zř 1996 sp. zn. 20 Co 292/96, v němž se uvd, že vydn věci brn schvlen privatizačnho projektu a navrhovatel se odkazuj na poskytnut nhrady finančn. Je třeba poznamenat, že obecn soudy zvolily pro sv rozhodnut snadnějš cestu, neboť pokldaly za zbytečn zjišťovn, zda v danm přpadě nedošlo před činnost napadenho zkona již k převodu vlastnictv, když snadno prokazateln schvlen privatizačnho projektu bylo ze zkona stejnou překžkou vydn majetku jako přechod vlastnictv ze sttu na jinou osobu. Tento postup umožnil stěžovatelům napadnout před stavnm soudem prvě jen tuto v rozsudku Městskho soudu v Praze uvedenou překžku vydn věci obsaženou v zkonn pravě, neboť dle rozsudku jejm uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti. Proto se plnum stavnho soudu zabvalo stavnost t čsti předpisu, jež byla napadena, a to tž u vědom toho, že stžnost svm vznamem podstatně přesahuje vlastn zjmy stěžovatelů. Nezkoumalo proto, zda byla naplněna tž překžka vydn věci uveden v prvn čsti napaden věty zkona, tj. převod vlastnictv před činnost zkona na jin osoby, než je stt, neboť dalš řzen ve věci sam přsluš sentu stavnho soudu.
Po vyhodnocen všech stanovisek dospělo plnum stavnho soudu k zvěru, že nvrh stěžovatelů nen důvodn. Nestavnost čsti zněn čl. II bodu 2 zkona č. 116/1994 Sb. nebyla plnem stavnho soudu shledna. Zkon č. 116/1994 Sb. rozšřil okruh osob oprvněnch ze zkona o mimosoudnch rehabilitacch dodatečně, a to s nezanedbatelnm časovm odstupem, o dalš kategorii osob. Lze si jistě představit, že obsah zkona č. 116/1994 Sb. mohl bt pojat již do zkona č. 87/1991 Sb., čmž by se stalo i přijet ustanoven čl. II bodu 2 napadenho zkona zbytečnm. K tomu však nedošlo, takže zkonodrce s časovm odstupem tř let nemohl než zvžit rozsah dalšch zsahů sttu do prvnch poměrů, jež se změnily v mezidob v důsledku aplikace zkona č. 87/1991 Sb., v dřvějšm zněn.
V souvislosti s nvrhem na zrušen čsti věty "nebo byl-li schvlen ohledně takov věci privatizačn projekt nebo vydno rozhodnut o jej privatizaci" obsažen v čl. II bodu 2 cit. zkona je na mstě obrtit pozornost od konkrtn stavn stžnosti, s nž je nvrh spojen, k obecnmu posouzen napadenho ustanoven a zvžen obecnch nsledků jeho přpadnho zrušen.
Zkonem č. 116/1994 Sb. došlo k rozšřen restitučnch nroků v době, kdy se s majetkem, kter byl dodatečně zahrnut do restituc, mohlo již dřve volně nakldat. Protože došlo k nov změně vlastnickch poměrů, musel zkon č. 116/1994 Sb. tuto situaci řešit tak, aby nezaložil ve svch důsledcch nov majetkov křivdy v nově konstituovanch vlastnickch vztazch. Prvě ustanoven čl. II bodu 2 zkona č. 116/1994 Sb. takov přpady řeš. V důsledku tto prvn pravy nedochz k absolutnmu zniku restitučnho nroku, nbrž pouze k nemožnosti věc vydat, a to při zachovn nroku na finančn nhradu. Tmto přstupem je brn zřetel jak na zjmy restituentů, tak na zjmy novch vlastnků věci nabyt v souladu se zkonem, tj. v procesu privatizace. Přijetm navrhovanch změn by naopak byl navozen protistavn stav prvn nejistoty na straně současnch vlastnků, kteř zcela leglně nabyli svch vlastnickch prv v rmci procesu privatizace.
Zkon č. 116/1994 Sb. stanov pro uplatněn nroků oprajcch se o rozšřen okruhu oprvněnch osob lhůtu jednoho roku od činnosti zkona, tj. do 1. července 1995 pro uplatněn nroku na vydn věci, a jednoho roku od prvn moci rozsudku, kterm byl zamtnut nvrh na vydn věci, pro uplatněn nroku na finančn nhradu. Vzhledem k tomu, že tyto lhůty nebyly napadeny, byly by zrušenm uveden čsti zkona zpochybněny pouze přpady, kdy byl nrok na vydn uplatněn v době od 1. července 1994 do 1. července 1995, a to vůči věcem, kter v t době byly předmětem privatizačnho projektu a ještě nepřešly na jinou osobu než stt. Tam, kde v tto lhůtě k uplatněn nroku nedošlo, nebyl by tento nrok vymahateln. Nebyl by vymahateln ani v dalšch přpadech, kdy by na vydn věci byl nrok vznesen až po přpadnm zrušen předpisů, s odůvodněnm, že oprvněn osoby neuplatnily svůj nrok dřve prvě s ohledem na tehdy platn text zkona, kter to znemožňoval. Tm by vznikl odlišn prvn režim pro oprvněn osoby, a to nikoli jejich vinou, nbrž opatřenm sttu, za kter by měl někdo (snad stt?) odpovdat. Dalš nsledky by bylo třeba připsat někomu (sttu?) k tži v přpadech, kdy by zrušenm napaden čsti zkona vznikl nrok na vydn těch věc, jejichž vlastnictv mezitm bylo dle leglně a legitimně převedeno jednou nebo vcekrt na jin subjekt nebo jin subjekty.
Stěžovatel vyslovili při stnm jednn před stavnm soudem nzor, že rozhodnut o privatizaci nen relevantnm prvnm aktem, kter by mohl bt postaven na roveň aktům soukromoprvnm při řešen otzky změny vlastnictv. Toto stanovisko stavn soud nesdl. Rozhodnut o privatizaci, resp. schvlen privatizačnho projektu je sice samo o sobě sprvnm aktem, avšak v souvislosti s posuzovnm možnosti vydat věc dle zkona č. 116/1994 Sb. a prvě jen v tto souvislosti je rozhodnutm, kter se přmo opr o přkaz a slu zkona a stv se aktem, kter je veřejnoprvně v uvedench souvislostech nadřazen veškerm aktům soukromoprvnm. Ani označen stanoviska Fondu nrodnho majetku za argumentaci politickou a nikoli prvn nem pro posouzen věci vznamu. Dle nzoru stavnho soudu nen důvodu stavět proti sobě argumentaci "kvazipolitickou" a "kvaziprvn". Sm pojem prvnho sttu patř k zkladům parlamentn demokracie a je - stejně jako řada jinch stavnch pojmů - předevšm tž principem politickm. Z tohoto hlediska i zkon, kterm Parlament vyjadřuje obecn zjem a obecnou vůli, je aktem tž politickm, neboť jde o akt veřejn moci.
Obecně lze řci, že princip prvnho sttu přikazuje posoudit přiměřenost rozsahu a dosahu určitho opatřen sttu vůči stupni nalhavosti těch důvodů, jež k takovmu zsahu stt vedou. V danm přpadě se jedn o ustanoven, kterm se oprvněnm osobm za určitch předpokladů upr vydn věci a ze zkona č. 87/1991 Sb. nahrazuje prvem na nhradu finančn. stavn soud po zvžen všech okolnost dospěl k zvěru, že důsledky, kter by navržen změna zkona přinesla, neopravňuj k zsahu navrženho rozsahu, neboť destabilizace prvnch poměrů a prvn nejistota (negativn efekt) by byly nepřiměřen pozitivnmu efektu takov změny, takže nov škody a křivdy tmto opatřenm vznikl by převažovaly nad užitkem z tohoto opatřen plynoucm. Vzhledem k dlouhodobmu potlačovn občanskch a lidskch prv v režimu, kter trval čtyřicet let, nelze morln odsouzen "starho režimu" spojit s naprostm odstraněnm a plnou nhradou všech křivd. Byl by to pro stt i pro společnost kol "ultra vires", nad jejich sly. Modern prvn stt nen založen na principu "fiat iustitia, pereat mundus". Proto v tto souvislosti stavn soud znovu poukazuje na vodn čst zkona o mimosoudnch rehabilitacch, dle nž je čelem rehabilitac nikoli odstraněn, nbrž zmrněn křivd, ke kterm došlo. Takov zmrněn spočv dle 2 odst. 1 zkona o mimosoudnch rehabilitacch buď ve vydn věci, nebo v poskytnut finančn nhrady nebo ve zrušen některch sprvnch aktů, popřpadě v pravch v oblasti socilnho zabezpečen. Z toho vychz i napaden ustanoven zkona č. 116/1994 Sb. Toto ustanoven nezakld ani nerovnost oprvněnch osob a nen v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny, neboť postaven oprvněnch osob se nov kategorii osob přiznv, nrok na nhradu za majetek sttem odňat se nepopr a upravuje se pouze způsob tto nhrady tak, aby se přiměřeně šetřilo tž prvnch poměrů v procesu privatizace již nově vzniklch.
Ze všech uvedench důvodů stavn soud nvrh na zrušen čsti ustanoven čl. II bodu 2 zkona č. 116/1994 Sb. vyjdřen slovy "nebo byl-li schvlen ohledně takov věci privatizačn projekt nebo vydno rozhodnut o jej privatizaci" zamtl.
Odlišné stanovisko v této věci zaujali podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudci JUDr. Iva Brožová a JUDr. Vladimír Čermák.