Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 212 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 249/2005 účinný od 22.06.2005
| Schválené: | 05.04.2005 |
| Účinnost od: | 22.06.2005 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2005 v plénu ve složení JUDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová a JUDr. Michaela Židlická rozhodlo o návrhu Okresního soudu Plzeň-město na zrušení ust. § 212 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Navrhovatel se domh, aby stavn soud vydal nlez, kterm zruš ust. 212 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů. Uvedl, že před Okresnm soudem Plzeň-město probh pod sp.zn. 8 T 148/2001 trestn sthn obžalovanho R. Č. pro skutky, jimiž se měl dopustit trestnch činů nsil proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle 196 odst. 2 trestnho zkona a podle 197a trestnho zkona, ublžen na zdrav podle 221 odst. 1 trestnho zkona a podle 221 odst. 1, odst. 2 psm. a) trestnho zkona, porušovn domovn svobody podle 238, odst. 1, odst. 2 trestnho zkona a vydrn podle 235 odst. 1 trestnho zkona. Ve věci byl Okresnm soudem Plzeň-město vyhlšen dne 26.4.2002 rozsudek, jmž byl obžalovan zproštěn všech obžalob Okresnho sttnho zstupce Plzeň-město, ohledně nichž je vedeno toto řzen. Tento rozsudek Okresnho soudu Plzeň-město byl v celm rozsahu usnesenm Krajskho soudu v Plzni ze dne 21.8.2002, sp.zn. 8 To 374/2002, zrušen. V rmci tohoto rozhodnut bylo Okresnmu soudu Plzeň-město uloženo, aby poškozen D. K. "předestral" postupem podle 212 trestnho řdu jej vpovědi, kter učinila v přpravnm řzen a kter nejsou podle zněn trestnho řdu, činnho od 1.1.2002, v řzen před soudem použiteln.
Usnesenm Okresnho soudu Plzeň-město ze dne 15.11.2002 bylo podle 224 odst. 5 trestnho řdu trestn sthn obžalovanho R. Č. postupem podle 224 odst. 5 trestnho řdu přerušeno a věc byla předložena stavnmu soudu Česk republiky s odůvodněnm, že ustanoven 212 trestnho řdu odporuje člnku 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž "mluva"). V dan trestn věci je pr totiž pro vahu o otzce viny obžalovanho zcela zsadn, jak bude posouzena věrohodnost poškozen D. K. K tomuto posouzen m posloužit prvě tzv. předestřen jinak procesně nepoužitelnch vpověd poškozen podle ustanoven 212 trestnho řdu. Dle navrhovatel uvedl, že "stručn odůvodněn stanoviska samosoudce Okresnho soudu Plzeň-město je obsaženo v usnesen Okresnho soudu Plzeň-město ze dne 15.11.2002, sp. zn. 8 T 148/2001".
stavn soud navrhovatele upozornil, že pouh obecn odkaz na stručn odůvodněn stanoviska samosoudce Okresnho soudu Plzeň-město (dajně obsažen v usnesen Okresnho soudu Plzeň- město ze dne 15.11.2002, sp. zn. 8 T 148/2001) je pro čely řzen před stavnm soudem nedostatečn a vyzval jej k doplněn nvrhu na zahjen řzen o řdnou stavněprvn argumentaci tak, aby bylo zcela zřejm, v čem konkrtně spatřuje nesoulad napadenho ustanoven trestnho řdu s stavnm pořdkem Česk republiky.
V doplněn svho nvrhu (reagujcm na uvedenou vzvu stavnho soudu) navrhovatel uvedl, že napaden ustanoven 212 trestnho řdu odporuje čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, čl. 10 a čl. 96 odst. 1 stavy Česk republiky (dle jen stava"), jakož i čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (poznmka: pro plnost je třeba dodat, že navrhovatel cituje čl. 10 stavy ve zněn, platnm a činnm před 1.6.2002, tedy před novelou, provedenou stavnm zkonem č. 395/2001 Sb., kterm se měn stavn zkon Česk nrodn rady č. 1/1993 Sb., stava Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů). Navrhovatel prohlsil, že novela trestnho řdu činn od 1.1.2002 nepochybně v ustanovench upravujcch provděn svědeckch vpověd v řzen před soudem (a vůbec v otzce použitelnosti jednotlivch svědeckch vpověd či podn vysvětlen sepsanch svědky v přpravnm řzen) vyšla z čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, podle něhož je jednm z minimlnch prv obviněnho prvo vyslchat nebo dt vyslchat svědky proti sobě. V zsadě je pr podle nov prvn pravy - tedy po 1.1.2002 - řdn vyrozuměn obviněnho či jeho obhjce o vslechu svědka předpokladem toho, aby protokol o vpovědi takovho svědka mohl bt v řzen před soudem použit. Přitom podle zněn trestnho řdu "činnho před 1.1.2002" se takov procesn přstup nepožadoval, a tam, kde obviněn neměl obhjce, či jeho obhjce nepoždal o to, aby byl o vslechu svědků vyrozumvn, mohl soud protokol o vpovědi svědka v hlavnm lčen přečst podle dřvějšho 211 odst. 2 psm. b) trestnho řdu i bez splněn prvě popsan podmnky. Obviněn však nen podle současnho trestnho řdu poučovn o tom, že skutečnosti, kter uvede v rmci sv vpovědi, ale tak v rmci svch vyjdřen k jednotlivm provedenm důkazům, mohou bt orgny činnmi v trestnm řzen použity jako důkaz proti němu. V tto souvislosti je nutno podle mněn navrhovatele podotknout, že hodnocen věrohodnosti obviněnho bv obvyklm prostředkem sloužcm orgnům činnm v trestnm řzen k řešen otzky viny. Nezřdka - a typicky jde o přpady analogick přpadu předmětnmu, v němž proti sobě stoj vpovědi obviněnho a poškozenho - je pro rozhodnut soudu o vině či nevině obviněnho zcela zsadn otzkou hodnocen věrohodnosti poškozenho. Ustanoven 212 m prvě k posouzen tto věrohodnosti sloužit. M tedy k němu sloužit prostřednictvm tzv. "předestřen" vpovědi takov procesn kon, kter je jinak v řzen před soudem nepoužiteln, neboť nebylo-li by tomu tak, bylo by možn dřvějš svědkovou vpověď přečst některm z postupů uvedench v ustanoven 211 trestnho řdu.
Podle novely trestnho řdu, činn od 1.1.2002 - uvd dle navrhovatel - se počt s tm, že se v přpravnm řzen shromažďuj vpovědi svědků ve věcech, v nichž je v prvnm stupni k projednn a rozhodnut věci přslušn okresn soud, a to v zsadě v podobě, kter je v řzen před soudem nepoužiteln. Jde tu o tzv. protokoly o podn vysvětlen podle ustanoven 158 trestnho řdu. Použt tyto zznamy lze pouze v přpadě hlavnho lčen v rmci zjednodušenho řzen tm, že se za souhlasu obviněnho i sttnho zstupce přečtou. V souvislosti s čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 stavy nen podle nzoru navrhovatele mysliteln, aby byla v řzen před soudem přiznvna dvoj "prvn sla" důkaznm prostředkům, kter jsou nepoužiteln zejmna pro rozpor s čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Navrhovatel v tto souvislosti položil "řečnickou" otzku, zda by byla dna rovnost obžalovanch, kdyby ve vztahu k některm z nich bylo možn k posouzen věrohodnosti svědků, tedy k řešen jedn z velmi důležitch otzek trestnho řzen, "použt nepoužitelnho důkazu", zatmco ve vztahu k jinm obžalovanm by takov postup možn nebyl. Podle jeho nzoru je v rozporu s stavnm principem rovnosti, aby jeden procesně nepoužiteln důkaz mohl bt prostředkem k hodnocen důkazn situace, zatm co jin, pouze dky tomu, že je formlně jinak označen, nikoli. Procesně nepoužiteln důkaz by měl zůstat procesně nepoužitelnm důkazem bez vjimky. Ustanoven 212 trestnho řdu navc hovoř o tom, že předestřen dřvějš nepoužiteln vpovědi, kter se podle navrhovatele může rovnat a zhusta se pr tak v cel řadě přpadů rovn "nvodn otzce par excellence", soud provst může, avšak nemus. Tato zkonn dikce by mohla znamenat nejen předpoklad, při jehož splněn soud vždy přikroč k předestřen vpovědi, ale tak situaci, že uveden postup odvis od vahy soudu. Posledně jmenovan pojet pak pr zcela jistě odpovd zněn zkona, protože "kdyby se nemělo postupovat podle pojet tohoto, ale onoho, trestn řd by jistě použil v dikci upravujc zmněn procesn postup stejnou formulaci jako v ustanoven 211 odst. 2, odst. 3 trestnho řdu, v němž se obligatorně předepisuje přečten dřvějšch procesně použitelnch vpověd spoluobžalovanch či svědků". To pak opět - podle nzoru navrhovatele - odporuje shora citovanm ustanovenm Listiny a stavy, kter zajišťuj rovn prva častnků soudnho řzen.
II.
stavn soud zaslal nvrh na zahjen řzen v souladu s ustanovenm 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, častnkům řzen - Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky a vyždal si i stanovisko Ministerstva spravedlnosti Česk republiky ( 49 odst. 1 citovanho zkona).
Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky je vodem citovna čst důvodov zprvy, vztahujc se k předmětnmu ustanoven trestnho řdu. V důvodov zprvě je ustanoven 212 odůvodněno takto: "V přpadech, kdy obhjci nebyla poskytnuta možnost zčastnit se vslechu svědka v přpravnm řzen a buď soud nebo strany považuj za potřebn takov vslech opakovat v řzen před soudem, může dojt k rozporům mezi opakovanmi vpověďmi svědka. Z tohoto důvodu je třeba řešit otzku vznamu protokolu o vslechu svědka, pořzenho v přpravnm řzen a jeho použitelnosti v řzen před soudem (i s přihldnutm k principu stnosti, bezprostřednosti a prva obviněnho bt alespoň jednou přtomen provděn důkazu a klst vyslchanm osobm otzky). Nepředpokld se, že protokol o vslechu svědka z přpravnho řzen by se za tto situace přečetl, jako je tomu v přpadě postupu podle 211, kdy je přečten cel protokol, kter pak jako celek může sloužit jako rovnocenn důkaz oproti vpovědi svědka v hlavnm lčen, ale bude pouze tzv. předestřen, aby se odlišilo jeho rozdln proveden od přečten k důkazu. Předestřen bude spočvat v reprodukci dotčench čst předchozho protokolu pořzenho v přpravnm řzen bez přtomnosti obhjce se ždost o vysvětlen rozporů s novou v hlavnm lčen složenou vpověd a sm o sobě bude sloužit pouze k tomu, aby svědek vysvětlil rozpory mezi svou vpověd v přpravnm řzen a v řzen před soudem a aby si soud na zkladě toho mohl učinit zvěr o věrohodnosti vpovědi takovho svědka, složen v hlavnm lčen. Na rozdl od přečtenho protokolu o vpovědi svědka, kter je plnohodnotnm důkazem, z kterho může soud vychzet při zvěru o vině obžalovanho, pouze předestřen protokol o svědeck vpovědi nemůže sloužit sm o sobě ani ve spojen s jinmi ve věci provedenmi důkazy jako podklad vroku o vině obžalovanho, neboť byl proveden bez přtomnosti obhjce, v důsledku čehož neměla obhajoba možnost klst takovmu svědkovi otzky a vznšet proti průběhu vslechu, protokolaci a nakonec i vpovědi svědka nmitky. Z tohoto principu bude třeba v potřebnm rozsahu připustit vjimky (např. šlo-li o neodkladn nebo neopakovateln kon, provděn před sdělenm obviněn, kdy sprvnost a zkonnost garantuje přtomnost soudce, dle o vslech nezletilch svědků, nebo o přpady, kdy svědek vypovdal pod ntlakem, či byl podplacen, anebo byl-li obsah vpovědi zjevně ovlivněn průběhem vslechu v hlavnm lčen)."
Podle nzoru Poslaneck sněmovny (obsaženm v jejm vyjdřen) smyslem předestřen protokolu o dřvějš vpovědi podle 212 je, aby podle toho, zda a jak svědek nebo spoluobviněn vysvětlil zjištěn rozpory v jeho vpovědch, mohl soud v rmci volnho hodnocen důkazů ( 2 odst. 6 trestnho řdu) posoudit věrohodnost a pravdivost jeho vpovědi učiněn v hlavnm lčen. Tm je vyjdřena i podstata postupu podle 212, kter neumožňuje ani soudu ani stranm činit z předestřenho protokolu o dřvějš vpovědi přm zvěry o dokazovanch skutečnostech ( 212 odst. 2, věta druh); předestřen dřvějš vpovědi a reakce svědka nebo spoluobviněnho na existujc rozpory se zsadně projev jen v procesu volnho hodnocen důkazů soudem jako jedno z hledisek, podle nichž soud usuzuje na to, zda vpověď svědka nebo spoluobviněnho učiněn u hlavnho lčen je věrohodn a pravdiv, či nikoli, resp. v jakch směrech, ohledně kterch skutečnost a v jakm rozsahu tomu tak je (odkzno na publikaci Šmal a kol., Trestn řd, komentř, 4. vydn, Praha, C. H. Beck 2002, str. 1381) Poslaneck sněmovna dle zdůrazňuje - s ohledem na zsadu rovnosti častnků řzen - že předestřt dřvějš vpověď může svědkovi nebo spoluobviněnmu nejen předseda sentu, ale tž procesn strany, kter tak maj stejn přležitosti a nelze tedy mluvit o znevhodněn obžalovanho.
K tvrzen navrhovatele, že nen mysliteln, aby byla v řzen před soudem přiznvna dvoj "prvn sla" důkaznm prostředkům, kter nejsou použiteln (odchyln prvn prava ve zjednodušenmu řzen), Poslaneck sněmovna uvd, že diferenciace řzen před soudem v nvaznosti na diferenciaci přpravnho řzen vychz z myslu zkonodrce trestn řzen v nejmně zvažnch věcech co nejvce zjednodušit a zrychlit. Zjednodušen řzen před soudem, navazujc na zkrcen přpravn řzen, je koncipovno jako maximlně neformln a jednoduch, aniž by však osoba, proti nž se řzen vede, byla zkrcena na svch prvech garantovanch stavou, Listinou zkladnch prv a svobod, mezinrodnmi smlouvami a trestnm řdem.
Pokud jde o poukaz navrhovatele na dajn nesoulad ustanoven 212 trestnho řdu s čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, je ve vyjdřen uvedeno, že Poslaneck sněmovna při projednvn novely trestnho řdu č. 265/2001 Sb. posuzovala jednotliv ustanoven i ve vztahu k požadavkům vyjdřenm v čl. 6 citovan mluvy. Schvlen zněn je pr s čl. 6 mluvy v souladu. Co se tče navrhovatelova tvrzen, že ustanoven 212 trestnho řdu je v rozporu s čl. 10 stavy, podle něhož jsou ratifikovan a vyhlšen mezinrodn smlouvy o lidskch prvech a svobodch, jimiž je Česk republika vzna, bezprostředně zvazn a maj přednost před zkonem, Poslaneck sněmovna - vzhledem k vše uvedenmu - tvrd, že ustanoven 212 trestnho řdu je v souladu s čl. 10 stavy, a to jak ve zněn činnm do 1. června 2002, kter uvd navrhovatel, tak i ve zněn činnm od 1. června 2002.
Vyjdřen Poslaneck sněmovny je uzavřeno stanoviskem, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky a je ponechno stavnmu soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
Sent Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen uvedl, že rozhodl o schvlen předmětnho nvrhu novely trestnho řdu v mezch stavou Česk republiky stanoven kompetence a stavně stanovenm způsobem ve většinovm přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavnmi zkony Česk republiky a s mezinrodnmi zvazky sttu. Sent pr obecně akceptoval vldn prezentaci danho nvrhu novely jako počin, kterm je sledovna změna přliš složitho a těžkopdnho řzen v efektivnějš nstroj potlačovn kriminality při zachovn (poslen) demokratickch pravidel spravedlivho procesu. Pachatel m bt v tomto smyslu nejen postižen, ale m se tak stt co nejdřve po spchn trestnho činu. V danm kontextu se Sent rovněž ztotožnil s konkrtnm vldnm odůvodněnm novho 212 trestnho řdu (poznmka: srov. vše citovanou důvodovou zprvu k nvrhu novely) a svm přstupem nijak nezpochybnil vldn odůvodněn, podan k předmětnmu ustanoven trestnho řdu; obecně pr jednoznačně podpořil směřovn změn trestněprvn legislativy k vyšš rovni vynutitelnosti prva.
Ve vyjdřen Sentu se dle prav, že navrhovatel nahlž na předmětn vysvětlovn rozporů předestřenm vpovědi jako na důkazn prostředek, resp. důkaz, kter nen v hlavnm lčen (pro rozhodnut o vině) přpustn, protože nevznikl kontradiktorně. Zkonodrce však přmo v ustanoven 212 stanov, že vysvětlen rozporů "předestřenm" je pouze podpůrnou metodou posouzen věrohodnosti vpovědi v hlavnm lčen a navc vslovně zakazuje užt předestran protokol jako podklad vroku o vině. Zkonodrce rovněž v ustanoven 211 odst. 3 jasně vyjdřil, že v reakci na podstatně odchylnou vpověď stejnho svědka v hlavnm lčen může bt důkazem postavenm rovnocenně proti vpovědi před soudem jen čten takovho protokolu o dřvějš vpovědi svědka, kter vznikl při vslechu konanm s možnost přtomnosti obhjce. Podle ustanoven 212 může bt svědek konfrontovn jen s jeho vlastnm dřvějšm projevem a jen tehdy, pokud došlo v jeho vpovědch k zsadnmu obratu. Podstatn rozpory ve vpovědch maj svou přčinu, ať již banln (zapomnn, zmatenost) nebo zvažnějš (ntlak v době vyšetřovn apod.). Jej rozpoznn může vždy jen zvšit kvalitu volnho hodnocen důkazů soudem. Vysvětlen přčiny rozporu může věrohodnost vpovědi oslabit, nebo naopak poslit. Tento postup však nekonkuruje důkazu podanmu soudem. V přpadě předestřen pr nejde o podobnost se čtenm vpovědi nepřtomnho svědka, naopak svědek před soudem plnohodnotně vypovd. Obhajoba je procesně rozvinuta v pln sle. Věrohodnost vpovědi svědka před soudem mohou stejnou metodou podle 212 rovnocenně zkoumat obě procesn strany. Předestřen dřvějš vpovědi je podle vyjdřen Sentu metodou, v jejmž rmci lze podrobit svědka jakmusi testu, z něhož m vyplynout signl o jeho věrohodnosti. "Konfrontace" svědka s dřvějš vpověd může vst v některch přpadech k jeho upamatovn, takže se "vrt" ke sv vpovědi z přpravnho řzen, tentokrt v pln procesn relevanci. Proto se pr lze dobře domnvat, že se na předestřen protokol o vpovědi nevztahuje pravidlo o proveden důkazu mimo hlavn lčen, kter stanov, např. slovy nlezu stavnho soudu ČR sp. zn. III. S 376/2001 [Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 24, nlez č. 174, str. 291)], že "takov proveden důkazu mus garantovat prvo na obhajobu a zsadu kontradiktornosti řzen v mře srovnateln s podmnkami provděn důkazů v hlavnm lčen".
Pokud jde o navrhovatelem namtan vady pravy řzen, je dle - podle nzoru Sentu - třeba odlišit přpady možnho nesouladu zkona s stavou Česk republiky od přpadů pouze nespravedlivě vedenho procesu v určit věci. Vslovn zkonn zkaz užt předestřenho protokolu jako podkladu vroku o vině je při jeho porušen důvodem uplatněn opravnch prostředků. K namtanmu rozporu ustanoven 212 trestnho řdu s stavn zsadou rovnosti častnků Sent poznamenv, že rovnost častnků je zde nepochybně třeba rozumět rovnost procesnch stran, kter znamen, že v prvnm řzen nem mt jedna ze stran lepš procesn postaven než strana druh. V soudnm řzen trestnm jde o procesn rovnost obžalovanho a sttnho zstupce. Podle dan zsady maj pro všechny častnky toho kterho řzen před soudem platit stejn pravidla řzen. Nejde zde tudž o rovnost např. všech obžalovanch, jak naznačuje navrhovatel. Na okraj lze podle vyjdřen Sentu dodat, že zkouman ustanoven 212 se může v jistm pohledu jevit jako nadbytečn. Posouzen věrohodnosti vpověd totiž nlež k hodnocen důkazů, kter je dosažiteln v zavedench procesnch intencch, i bez nutnosti speciln pravy.
Sent uzavr tak, že je věc stavnho soudu, aby posoudil stavnost napadenho ustanoven zkona a aby ve věci rozhodl.
Ministerstvo spravedlnosti ve svm stanovisku k nvrhu prohlsilo, že rovnost procesn, podle nž maj všichni častnci řzen toho kterho řzen před soudem rovn postaven, je procesn zsadou, jež může bt uplatňovna jen v řzen kontradiktornm, kdy proti sobě stoj častnci jako procesn odpůrci, tedy v trestnm řzen soudnm obžalovan a sttn zstupce. V nvrhu na zahjen řzen je však tato zsada vykldna tak, že jedna strana procesu, v danm přpadě obžalovan, mus mt v každm druhu řzen před soudem stejn prva, pokud jde o hodnotu důkazů. Tak ve zjednodušenm řzen konanm podle ustanoven 314b a nsl. trestnho řdu může samosoudce podle 314d odst. 2 se souhlasem sttnho zstupce a obviněnho provst důkaz čtenm řednch zznamů o vysvětlen osob a o proveden dalšch konů z přpravnho řzen pořzench postupem podle 158 odst. 3 a 5 trestnho řdu. Naproti tomu ustanoven 212 odst. 1 trestnho řdu upravuje předestřen některch protokolů o vslechu svědka nebo spoluobviněnho z přpravnho řzen, což m jen omezen důkazn vznam, protože se jm řeš toliko rozpory ve vpovědch svědka nebo spoluobviněnho vyslchanho u hlavnho lčen, aby soud mohl v rmci volnho hodnocen důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost vpovědi, učiněn u hlavnho lčen. Podle nzoru ministerstva spravedlnosti jde o dva rozdln instituty; čtenm řednho zznamu ve zjednodušenm řzen samosoudce provd důkaz, předestřen protokolu o vslechu z přpravnho řzen ( 212 odst. 1 trestnho řdu) slouž samosoudci jen k posouzen věrohodnosti a pravdivosti svědka nebo spoluobviněnho a nelze o ně oprat vrok o vině, protože podle podmnek danch ustanovenm 212 odst. 1 trestnho řdu by nebyl dodržen požadavek na spravedliv proces ve smyslu člnku 6 odst. 3 psm. d) mluvy o ochraně lidskch prv a svobod.
Navrhovatel pr tak mylně interpretuje v ustanoven 212 odst. 1 trestnho řdu slovo "může", kter vytrhv ze souvislosti a tm dospv k nesprvnmu zvěru, že jde o fakultativn možnost soudu předestřt vpovědi z přpravnho řzen a dokld tak dalš nerovn postaven častnků řzen v porovnn k ustanoven 211 trestnho řdu, podle kterho soud za podmnek tam uvedench vpovědi obligatorně čte. Slovo "může" se podle nzoru ministerstva spravedlnosti vže ke slovům "pouze předestřeny" a m tak za cl zdůraznit, že na rozdl od předchozho ustanoven 211 trestnho řdu, podle kterho se vpovědi čtou, lze za podmnek uvedench v ustanoven 212 odst. 1 trestnho řdu protokoly o vslechu z přpravnho řzen jen předestřt. Nejde však o možnost soudu předestřt protokoly, ale o jeho povinnost v přpadě rozporů ve vpovědch. Tak v komentři k trestnmu řdu, 4. vydn autorů Šmal, Krl, Baxa, Pry (str. 1380) je uvedeno, že postup podle 212 trestnho řdu je obligatorn a že soud mus u hlavnho lčen svědkovi nebo spoluobviněnmu předestřt protokol o dřvějš vpovědi z přpravnho řzen, odchyluje-li se od n u hlavnho lčen. Soud však nemůže přikldat protokolu o tto dřvějš vpovědi jin důkazn vznam, než mu dv ustanoven 212 odst. 1 trestnho řdu. Pregnantně to pr vyjadřuje druh věta druhho odstavce 212, podle kter protokol o vpovědi, kter byl předestřen, nemůže bt podkladem vroku o vině obviněnho, a to ani ve spojen s jinmi ve věci provedenmi důkazy.
Ministerstvo spravedlnosti uzavr tak, že ustanoven 212 trestnho řdu s stavnm pořdkem Česk republiky nen v rozporu.
III.
stavn soud se v souladu s ust. 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, v prv řadě zabval otzkou, zda zkon, u kterho je namtna protistavnost napadenho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Jedn se o zkon č. 265/2001 Sb., kterm se měn zkon č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 140/1961 Sb., trestn zkon, ve zněn pozdějšch předpisů a někter dalš zkony. V tomto směru stavn soud z přslušnch sněmovnch tisků, těsnopiseckch zprv a dajů o průběhu hlasovn zjistil, že Poslaneck sněmovna Parlamentu ČR nvrh tohoto zkona řdně schvlila na sv schůzi konan dne 25.5.2001 a Sent Parlamentu ČR nvrh schvlil ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou na schůzi konan dne 29.6.2001. Po podpisu předsedou Poslaneck sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vldy byl zkon vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 102 pod čslem 265/2001 Sb. Předmětn zkon tak byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
IV.
1. Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen obsahu napadenho ustanoven zkona z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky (čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.
Ustanoven 212 trestnho řdu, jehož zrušen navrhovatel navrhuje, zn:
(1) Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněn v podstatnch bodech od sv dřvějš vpovědi, a nejde-li o přpady uveden v ustanoven 211 odst. 3 nebo o vpověď provedenou jako neodkladn nebo neopakovateln kon podle 158a, může mu bt protokol jeho vslechu z přpravnho řzen, u nějž nebyla obhjci poskytnuta možnost, aby mu byl přtomen, anebo jeho přslušn čsti některou ze stran nebo předsedou sentu pouze předestřeny k vysvětlen rozporů v jeho vpovědch, aby soud mohl v rmci volnho hodnocen důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho vpovědi učiněn v hlavnm lčen.
(2) Předestřen dřvějš vpovědi podle odstavce 1 spočv v reprodukci těch čst protokolu o předchozm vslechu, ke kterm se m vyslchan osoba vyjdřit a vysvětlit rozpory mezi svmi vpověďmi. Protokol o vpovědi, kter byl předestřen, nemůže bt podkladem vroku o vině obviněnho, a to ani ve spojen s jinmi ve věci provedenmi důkazy.
stavn soud již mnohokrt zdůraznil, že zsada stavně konformnho vkladu zkona nebo jeho jednotlivho ustanoven, resp. jinho prvnho předpisu m přednost před jeho zrušenm a že je povinnost všech orgnů veřejn moci interpretovat a aplikovat prvo se zřetelem na požadavek ochrany zkladnch prv a svobod. Konstatoval, že v situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna z nich je v souladu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami, jimž je Česk republika vzna, a druh nikoliv, nen dn důvod ke zrušen takovho ustanoven. Při jeho aplikaci je kolem všech sttnch orgnů interpretovat dan ustanoven stavně konformnm způsobem (srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 5/96, Sbrka rozhodnut, svazek 6, nlez č. 98; vyhlšen pod č. 286/1996 Sb., či nlez Pl. S 48/95, Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 21; vyhlšen pod č. 121/1996 Sb.). V demokratickm prvnm sttě, kter je chpn předevšm jako materiln prvn stt, totiž nelze připustit užit platnho zkonnho ustanoven způsobem, kter odporuje někter z fundamentlnch stavnch zsad. Povinnost soudů nalzat prvo neznamen pouze vyhledvat přm, konkrtn a vslovn pokyny v zkonnm textu, ale tž povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrtnm prvem i tam, kde jde o interpretaci abstraktnch norem, stavnch zsad, ustanoven Listiny zkladnch prv a svobod a zvazků plynoucch z mezinrodnch smluv. Z mnoha myslitelnch vkladů zkona je tedy třeba v každm přpadě použt pouze takov vklad, kter respektuje stavn principy (je-li takov vklad možn), a ke zrušen ustanoven zkona pro nestavnost přistoupit teprve tehdy, nelze-li dotčen ustanoven použt, aniž by byla stavnost porušena (princip minimalizace zsahu do pravomoci jinch orgnů veřejn moci).
stavn soud je přesvědčen, že prostor pro stavně konformn interpretaci napadenho ustanoven - při dodržen shora uvedench zsad, opakovaně tmto soudem zdůrazňovanch - je i v tomto zkoumanm přpadě dn. K tomu ho vedou nsledujc vahy.
2. Navrhovatel je toho nzoru, že ustanoven 212 trestnho řdu odporuje čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, čl. 10 a čl. 96 odst. 1 stavy, jakož i čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Se zřetelem k jeho argumentaci je zřejm, že nestavnost tohoto ustanoven v podstatě spatřuje v jeho dajnm nesouladu s principem rovnosti častnků řzen.
Zsada, že všichni častnci si jsou v řzen rovni a že maj v řzen před soudem rovn prva (čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, čl. 96 stavy, čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod) je jednou ze zkladnch zruk prva na spravedliv proces. Z nejširšho, obecnho hlediska se jedn o projev rovnosti všech lid v prvech, garantovan mj. čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod. V danm přpadě se tato obecn zsada promt do oblasti prva trestnho a je třeba ji zkoumat zejmna z hlediska rovnosti mezi sttnm zstupcem a obžalovanm. stavn princip rovnosti častnků trestnho řzen je pak blže konkretizovn předevšm v trestnm řdu. Jednoduch prvo však nesm odporovat nadřazenm stavnm principům, zakotvenm v předpisech nejvyšš prvn sly; zkladn povinnost soudu je, jak již bylo uvedeno, interpretovat je stavně konformnm způsobem. Každ ustanoven prvnho předpisu demokratickho prvnho sttu mus rovněž splňovat podmnky dostatečn přesnosti, určitosti a předvdatelnosti; nedostatek těchto vlastnost ve vztahu ke konkrtnmu zkonnmu ustanoven však mus doshnout - m-li bt považovno za rozporn s požadavkem prvn jistoty a s principem prvnho sttu (čl. 1 stavy) - takovho stupně, že jeho intenzita vylučuje možnost stanoven normativnho obsahu danho ustanoven pomoc obvyklch interpretačnch postupů při jeho vkladu (srov. nlez plna stavnho soudu sp. zn. Pl. S 2/97, Sbrka rozhodnut, svazek 8, nlez č. 91; vyhlšen pod č. 186/1997 Sb.).
Takov stavně konformn vklad je podle nzoru stavnho soudu i v přpadě napadenho ustanoven možn, dokonce i tehdy, jestliže jeho interpretace zůstane v rovině metody pouhho vkladu jazykovho. Prvn a zkladn podmnkou, stanovenou v napadenm ustanoven, totiž je, že postupovat podle něj lze pouze tehdy, odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněn v podstatnch bodech od sv dřvějš vpovědi, a nejde-li o přpady uveden v ustanoven 211 odst. 3 nebo o vpověď provedenou jako neodkladn nebo neopakovateln kon podle 158a. Jedině v takovm přpadě mu může bt protokol o jeho vslechu z přpravnho řzen, u nějž nebyla obhjci poskytnuta možnost, aby mu byl přtomen, některou ze stran nebo předsedou sentu pouze tzv. předestřen, aby objasnil nesoulad (vysvětlil rozpor) ve svch vpovědch; smyslem tohoto postupu je, "aby soud mohl v rmci volnho hodnocen důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho vpovědi učiněn v hlavnm lčen". K vpovědi svědka či spoluobviněnho tedy dochz v hlavnm lčen před nezvislm soudem, za dodržen veškerch prv obhajoby, přičemž prvo iniciovat tento postup, tj. předestřen vpovědi, maj rovnocenně obě procesn strany, takže ždn nen ani zvhodněna ani znevhodněna. Vsledkem tedy může bt - nikoliv vjimečně - i zvěr vyznvajc ve prospěch obžalovanho; předevšm však aplikace zkoumanho ustanoven umožňuje transparentnm způsobem odpovědně zjistit skutkov stav věci. Podstatn je, že předestřen protokol nemůže bt sm o sobě (a to ani ve spojen s jinmi důkazy) podkladem vroku o vině obviněnho a nen tedy procesně použitelnm důkazem; je totiž určen jen k posouzen věrohodnosti vpovědi svědka nebo spoluobviněnho uskutečněn však nyn v hlavnm lčen, již za řdn časti obhajoby.
Existence napadenho ustanoven je - podle mněn stavnho soudu - projevem jedn ze zkladnch zsad trestnho řzen souvisejcch se samotnm čelem trestnho řzen v demokratickm prvnm sttě, jmž je upravit postup orgnů činnch v trestnm řzen tak, aby trestn činy byly nležitě zjištěny a jejich pachatel spravedlivě potrestni ( 1 trestnho řdu); jde o zsadu sledujc takov postup orgnů činnch v trestnm řzen, aby byl zjištěn skutkov stav věci, o němž nejsou důvodn pochybnosti, a to v rozsahu nezbytnm pro jejich rozhodnut ( 2 odst. 5 trestnho řdu). Soud je pak v rmci veškerch skutečnost, zjištěnch řdnm způsobem, povinen pečlivě zvžit všechny okolnosti přpadu jednotlivě i ve svm souhrnu, přičemž je veden nadřazenmi stavnmi principy a čelem trestnho řzen (srov. vše) podle zkona, na zkladě faktů, zjištěnch v rmci spravedlivho procesu. Smyslem zkoumanho institutu je proto umožnit co nejvce se přiblžit stavu věci z hlediska reality, tedy tomu "co se skutečně stalo"; tak je nutno i z pohledu stavněprvnho vykldat zsadu zjištěn skutkovho stavu bez důvodnch pochybnost podle současnho zněn 2 odst. 5 trestnho řdu. Napaden ustanoven tedy - vzhledem k uvedenmu zkladnmu principu trestnho řzen - slouž k dostatečnmu posouzen a objasněn všech relevantnch okolnost konkrtnho přpadu; zroveň působ v součinnosti s nadřazenm principem, že nikdo nemůže bt sthn jinak než ze zkonnch důvodů a způsobem, kter stanov trestn řd ( 2 odst. 1 trestnho řdu) a nikoliv v rozporu s nm (srov. tž čl. 39 Listiny). Napaden předpis přitom nen - jak plyne již z jeho textu (srov. zejmna 212 odst. 2, větu druhou) - v rozporu ani se zsadou, že při rozhodovn v hlavnm lčen ... sm soud přihldnout jen k těm důkazům, kter byly při tomto jednn provedeny ( 2 odst. 12 trestnho řdu).
V uvedench souvislostech je namstě reagovat na navrhovatelovu vahu, že nemůže bt přiznvna "dvoj prvn sla" důkaznm prostředkům, kter jsou prvně nepřpustn, neboť ve vztahu k některm obžalovanm by bylo možn "použt nepoužitelnho důkazu", zatmco vůči jinm obžalovanm by takov postup možn nebyl. Podle nzoru stavnho soudu lze z tto argumentace (a celho nvrhu vůbec) dovozovat, že navrhovatel nikoli stoprocentně reflektuje smysl a důsledky napadenho zkonnho ustanoven, mj. i v srovnn s ustanovenm 211 trestnho řdu. To si ostatně uvědomil i Sent, v jehož vyjdřen se uvd, že navrhovatel nahlž na předmětn vysvětlovn rozporů předestřenm vpovědi jako na důkazn prostředky, resp. důkaz, kter nen pro rozhodnut o vině přpustn, protože nevznikl kontradiktorně. Podstata institutu "předestřen vpovědi" ve smyslu napadenho ustanoven 212 trestnho řdu, vylučujc sprvnost navrhovatelovy vahy o "dvoj prvn sle důkaznch prostředků" - neboť se o ždn důkaz ani o důkazn prostředek nejedn - je dostatečně vysvětlena v předchozm textu tohoto nlezu, v citovanm vyjdřen Sentu a ve vyjdřen Poslaneck sněmovny odvolvajc se i na důvodovou zprvu k napadenmu zkonnmu ustanoven (viz vše). Obsah těchto vyjdřen je jasn, srozumiteln a přesvědčiv a proto lze i na ně - z důvodu stručnosti - odkzat.
stavn soud se zabval i otzkou, zda napaden ustanoven nezakld nerovnost mezi obviněnmi, kteř maj obhjce, ve srovnn s obviněnmi, kteř obhjce nemaj. Na tuto otzku odpovd zporně. Ustanoven 212 trestnho řdu, a zsady tohoto nlezu vůbec, totiž plat - vzhledem k povaze věci - i pro přpad, kdy obviněn v t kter souzen věci obhjce neměl, jestliže mu nebyla poskytnuta možnost, aby byl přtomen vslechu svědka nebo spoluobviněnho ve smyslu uvedenho zkonnho ustanoven.
3. Navrhovatel dle konkretizoval svoji nmitku, že napaden ustanoven je v rozporu s čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, neboť tzv. předestřen vpovědi sloužc k posouzen věrohodnosti (svědka či spoluobviněnho) může bt zsadn i při posouzen viny obžalovanho.
stavn soud v prv řadě předesl - pokud jde o prvn přpustnost posouzen tohoto dajnho rozporu - že již ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 36/01, uveřejněnm ve Sbrce rozhodnut, svazek 26, nlez č. 80, a publikovanm pod č. 403/2002 Sb., uvedl, že stavn zakotven všeobecn inkorporačn normy, a tm překonn dualistick koncepce vztahu prva mezinrodnho a prva vnitrosttnho (stavn zkon č. 395/2001 Sb.), nelze interpretovat v tom smyslu, že by přivodilo odstraněn referenčnho hlediska ratifikovanch a vyhlšench mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch při posuzovn vnitrosttnho prva stavnm soudem, a to i s možnmi derogačnmi důsledky. Rozsah pojmu "stavn pořdek" totiž nelze vyložit toliko s ohledem na doslovn zněn čl. 112 odst. 1 stavy, nbrž i se zřetelem k čl. 1 odst. 2 stavy. stavn soud potvrdil tento svůj zvěr i ve sv dalš rozhodovac praxi (srov. nlezy sp. zn. I. S 752/02, Sbrka rozhodnut, svazek 30,nlez č. 54, a Pl. S 44/02, Sbrka rozhodnut svazek 30, nlez č. 98; vyhlšen pod č. 210/2003 Sb.)
stavn soud proto posuzoval napaden ustanoven i z hlediska jeho souladu s čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. V tto souvislosti lze však konstatovat, že stěžejn principy spravedlivho procesu, zaručen v mezinrodnch smlouvch o lidskch prvech a zkladnch svobod jsou v rmci stavnho řdu Česk republiky zakotveny zejmna v Listině zkladnch prv a svobod, takže je-li určit ustanoven prvnho předpisu shledno stavně konformnm z tohoto hlediska, vyhovuje obvykle i zsadm, zakotvenm v mezinrodnch smlouvch, kter jsou součst prvnho řdu Česk republiky.
K tomuto (kladnmu) zjištěn dospěl stavn soud i v dan věci.
K interpretaci relevantnho člnku citovan mluvy, jejž je - z hlediska zkouman problematiky - zejmna třeba vzt v vahu, totiž k člnku 6 odst. 3 psm. d), podle kterho každ, kdo je obviněn z trestnho činu, m prvo vyslchat nebo dt vyslchat svědky proti sobě a doshnout předvoln a vslech svědků ve svůj prospěch za stejnch podmnek, jako svědků proti sobě, existuje řada rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva. Tak např. ve věci Kostovski proti Nizozem z r. 1989, A-166, tento soud konstatoval, že "použt vpověď učiněnou v přpravnm šetřen samo o sobě neodporuje člnku 6 odst. 1 a 3 psm. d) mluvy s vhradou, že byla respektovna prva obhajoby. Uveden prva vyžaduj dt přiměřenou a dostatečnou přležitost popřt svědectv směřujc proti němu a svědka vyslchat, a to buď při složen svědectv nebo později". Tentž nzor opakoval uveden soud ve věci Delta proti Francii z r. 1990, A 1991-A, kdy navc uvedl, že "přpustnost důkazů je třeba předevšm posuzovat podle vnitrosttnho prva a vnitrosttnm soudům přsluš, aby hodnotily elementy, kter shromžd. Prva obhajoby vyžaduj, aby obviněn měl adekvtn a dostatečnou možnost odporovat svědectv obžaloby a klst otzky svědkům v momentě svědeck vpovědi nebo později" (srov. tž nlez stavnho soudu sp. zn. IV. S 135/99, Sbrka rozhodnut, svazek 14, str. 125, 126). Ani v tomto směru tedy stavn soud protistavnost napadenho ustanoven trestnho řdu neshledal, jelikož předmětn prvn prava přiměřenou a dostatečnou přležitost popřt svědectv směřujc proti obviněnmu a dt svědka vyslchat, a to buď při složen svědectv nebo později, nijak nezpochybňuje.
4) Pouze jako obiter dictum lze k některm čstem argumentace navrhovatele (jestliže se dotk okolnost konkrtnho přpadu) připomenout, že ačkoliv nvrh obecnho soudu podle čl. 95 odst. 2 stavy lze považovat za tzv. konkrtn kontrolu stavnosti - neboť řzen před obecnm soudem ve věci, při jejmž řešen m bt napaden zkon použit, nen v době podn nvrhu pravomocně ukončeno - stavn soud i v takovm přpadě posuzuje napaden ustanoven prvnho předpisu obecně a konkrtn přpad neřeš. Podrobn nvod, jak postupovat v takovm konkrtnm, dosud pravomocně neukončenm přpadě, proto stavn soud nepodv a nen to ani jeho kolem. Lze tedy jen stručně doplnit, že svědomit soudce mus bt schopen při použit předmětnho ustanoven 212 trestnho řdu jednat takovm způsobem, aby se "předestřen" nerovnalo např. "nvodn otzce" (jak je uvedeno v odůvodněn nvrhu), ale aby mu umožnilo - mimo jin - posoudit zejmna to, zda je vpověď svědka nebo spoluobviněnho v hlavnm lčen věrohodn a aby tm přispvalo k odpovědnmu zjištěn skutkovho stavu věci.
Procesn postup podle ustanoven 212 trestnho řdu tedy podle přesvědčen stavnho soudu nebrn vydn spravedlivho rozhodnut a prva obžalovanho nijak neporušuje; naopak, je-li uveden ustanoven aplikovno procesně sprvně a stavně konformně - tedy citlivě a odpovědně ve vztahu k nadřazenm stavnm principům a souvisejcm zkladnm zsadm trestnho řzen - přispv k dosažen čelu a smyslu trestnho řzen, vedenho přslušnmi orgny demokratickho prvnho sttu.
Proto stavn soud dospěl k zvěru, že důvody ke zrušen ustanoven 212 trestnho řdu nejsou dny, neboť nen v rozporu ani s stavnmi předpisy, jichž se navrhovatel dovolv, ani s jinmi předpisy, jež jsou součst stavnho pořdku Česk republiky.
Proto byl nvrh v souladu s ust. 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtnut.