Ve věci návrhu na zrušení části § 85 druhé věty zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů 243/1999 účinný od 10.11.1999
| Schválené: | 13.10.1999 |
| Účinnost od: | 10.11.1999 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Česká národní rada (ČNR). Parlament České republiky., Volby. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 13. října 1999 v plénu o návrhu politické strany Demokratická unie podaném spolu s ústavní stížností na zrušení části § 85 třetí věty zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, která zní " , která ve volbách získala nejméně tři procenta z celkového počtu platných hlasů,", takto:
Část § 85 třetí věty zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, která zní " , která ve volbách získala nejméně tři procenta z celkového počtu platných hlasů,", se zrušuje.
Odůvodněn
I.
Dne 16. řjna 1998 podal stěžovatel, tj. politick strana Demokratick unie, stavn stžnost podle 72 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Důvodem stavn stžnosti bylo rozhodnut Ministerstva financ o nevyplacen přspěvku na hradu volebnch nkladů Demokratick unii v čstce 7 778 790 Kč. Ministerstvo financ oznmilo dopisem z 19. srpna 1998 Demokratick unii sv rozhodnut s odvolnm na čst ustanoven 85 zkona č. 247/1995 Sb., o volbch do Parlamentu Česk republiky a o změně a doplněn některch dalšch zkonů, (dle jen "volebn zkon") zavdějc pro vyplacen přspěvku hranici zskanch hlasů ve vši tř procent z celkovho počtu platnch hlasů odevzdanch ve volbch. Ministerstvo financ je podle 85 volebnho zkona orgnem oprvněnm vyplcet politickm stranm přspěvek na hradu volebnch nkladů po 90 Kč za každ platn odevzdan hlas. S ohledem na to, že vyplacen volebnho přspěvku na hradu volebnch nkladů bylo odmtnuto s poukazem na ustanoven zkona, podala Demokratick unie spolu s stavn stžnost nvrh na zrušen čsti 85 volebnho zkona, jehož uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti.
Demokratick unie spatřuje v rozhodnut Ministerstva financ porušen čl. 22 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), konkrtně zsah orgnu veřejn moci do svobodn soutěže politickch sil v demokratick společnosti. Dle stavn stžnosti, je-li každ platn hlas odevzdan ve volbch dotovn čstkou 90 Kč pro přslušnou politickou stranu, pak již jakkoli dalš podmnky pro vyplacen tto čstky znamenaj zsah do svobodn soutěže politickch sil, neboť se tak vytvřej nerovn podmnky pro působen politickch stran. Tato nerovnost podmnek je znsobena dle i povinnost kandidujcch politickch stran skldat kauci ve vši 1 600 000 Kč. Jestliže se pak některm stranm ani nevrt tato kauce ani nedostanou přspěvek na volebn nklady za každ odevzdan hlas, jde o ekonomickou diskriminaci sttu vůči vznikajcm politickm stranm, jž jsou znevhodněny proti stranm etablovanm, což je v přmm rozporu s čl. 5 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), podle něhož je politick systm založen na voln soutěži politickch stran. Dle Demokratick unie stt tmto postupem požaduje, aby nově vznikl politick strana bez jakchkoli sttnch finančnch prostředků překročila již v prvnch volbch po svm vzniku třprocentn hranici, a to v konkurenci se stranami sttem bohatě financovanmi. stavn stžnost shledv kromě toho i jednoznačnou diskriminaci z pohledu občana, neboť stt rozhodl, že někter hlas bude mt hodnotu 90 Kč a jin nikoli. Konečně pak poukazuje stavn stžnost na to, že nelze pouze ochranu politickch prv deklarovat a poslze pak ekonomickmi nstroji činit prav opak. M-li bt zachovna skutečně svobodn soutěž politickch sil, pak mus bt tato čstka tak vyplcena za každ odevzdan hlas bez dalšch omezujcch podmnek.
Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky jako častnka řzen se předevšm namt, že podle čl. 87 odst. 1 psm. j) stavy a 73 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. může politick strana podat nvrh k stavnmu soudu jen v přpadě jejho rozpuštěn nebo jinho rozhodnut orgnu veřejn moci, kter se dotk jej činnosti. Současn prvn prava jin prvn důvod pro aktivn legitimaci politick strany v řzen podle 72 a nsl. zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nepřipoušt. Demokratick unie nen tedy k podn předmětnho nvrhu oprvněna. Poslaneck sněmovna považuje proto za bezpředmětn vyjadřovat se k nvrhu na zrušen čsti 85 volebnho zkona a omezuje se pouze na konstatovn, že volebn zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkona je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a našm prvnm řdem, a je na stavnm soudu, aby podan nvrh posoudil a vydal přslušn rozhodnut.
Vzhledem k nmitce nedostatku aktivn legitimace politick strany v řzen podle 72 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, byl stavn soud nucen nejprve se zabvat touto vhradou. Dospěl k zvěru, že argumentace Poslaneck sněmovny vychz z chybnho vkladu zkona, a nen proto opodstatněn. Podle 72 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb. stavn stžnost je oprvněna podat fyzick nebo prvnick osoba podle čl. 87 odst. 1 psm. d) stavy proti pravomocnmu rozhodnut, opatřen nebo jinmu zsahu orgnu veřejn moci porušujcm stavně zaručen prva a svobody. Prvnickou osobou je nepochybně i politick strana, kter je subjektem prv a povinnost.
Ustanoven o okruhu oprvněnch osob pro podn stavn stžnosti nen dotčeno, ale pouze doplněno 73 zkona č. 182/1993 Sb., kter upravuje speciln přpad rozpuštěn politick strany anebo jinho rozhodnut sttn moci, jež se tk činnosti politick strany, např. rozhodnut o zamtnut registrace politick strany nebo o pozastaven jej činnosti dle 14 zkona č. 424/1991 Sb., o sdružovn v politickch stranch a v politickch hnutch, ve zněn pozdějšch předpisů, tedy věc, o nichž rozhoduje zpravidla na nvrh vldy Nejvyšš soud. V přpadě 73 zkona č. 182/1993 Sb. může politick strana podat nvrh podle čl. 87 odst. 1 psm. j) stavy, jestliže m za to, že rozhodnut tkajc se jej činnosti nen ve shodě s stavnmi nebo jinmi zkony. Tm nen omezeno prvo politick strany kromě nvrhů podle 73 zkona č. 182/1993 Sb. podvat i stavn stžnosti za podmnek 72 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Pokud pak jde o 72 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, politick strana jako prvnick osoba je oprvněna podat stavn stžnost, m-li za to, že pravomocnm rozhodnutm v řzen, jehož byla častnkem, opatřenm nebo jinm zsahem orgnu veřejn moci bylo porušeno jej zkladn prvo nebo svoboda zaručen stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou podle člnku 10 stavy. Protože v danm přpadě stavn stžnost napaden skutečnost nastala bezprostřednm působenm ustanoven 85 volebnho zkona, přsluš Demokratick unii prvo podat spolu s stavn stžnost nvrh na zrušen toho prvnho předpisu, jehož uplatněnm došlo k nsledkům, jež jsou předmětem stavn stžnosti ( 74 zkona č. 182/1993 Sb.).
stavn soud zvžil i pochybnost, zda stavn stžnost nebyla podna někm zjevně neoprvněnm podle 43 odst. 1 psm. c) zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Ministerstvo financ ve sdělen z 19. srpna 1998 č. j. 143/61 733/1998 uvd, že nen oprvněno přspěvek na hradu volebnch nkladů Demokratick unii vyplatit, protože tato strana nesplnila zkonnou podmnku pro vplatu volebnho přspěvku dle 85 volebnho zkona.
Ministerstvo financ patrně nepokld sv sdělen za rozhodnut orgnu sttn sprvy a odkazuje vslovně na "obvyklou cestu" proti omezen, jež Demokratick unie pokld za protistavn. Tyto "obvykl cesty" mohou bt dvě. Prvn spočv v podn nvrhu na zrušen předpisu volebnho zkona prostřednictvm skupiny poslanců nebo sentorů těch politickch stran, jež jsou v Parlamentu již zastoupeny. Takov (imaginrn) počin velkch stran ve prospěch stran malch, kter jsou jejich potencionlnmi konkurenty, lze však stěž předpokldat.
Druhou cestou by mohla bt soudn žaloba proti Česk republice zastoupen Ministerstvem financ o vyplacen přslušnho volebnho přspěvku. Avšak i tato cesta m sv skal. I kdyby žalobce v takovm přpadě navrhl obecnmu soudu, aby poždal o zrušen napadenho ustanoven volebnho zkona, soud by sice mohl, ale nemusel řzen přerušit a nemusel by dle čl. 95 odst. 2 stavy věc předložit stavnmu soudu. Žalobce je v takovm přpadě plně odkzn na nzor obecnho soudu, kter m povinnost obrtit se na stavn soud pouze tehdy, jestliže sm dojde k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm zkonem.
Je zřejm, že při takovm postupu by stěžovateli, tj. Demokratick unii, mohla vzniknout vžn a neodvratiteln jma podle 75 odst. 2 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb. Avšak odkaz na "obvyklou cestu" obecnch soudů v tomto přpadě neobstoj ani z hlediska 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., neboť eventuln nmitku, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesn prostředky, kter mu zkon k ochraně jeho prva poskytuje, stavn soud nemůže akceptovat, jde-li o stžnost, kter svm vznamem podstatně přesahuje vlastn zjmy stěžovatele - v danm přpadě o otzku obecnho vznamu, jež zce souvis s principem rovnosti politickch stran ve volebn soutěži.
Bez ohledu na tuto zvažnou okolnost obě cesty označen za "obvykl" vykazuj nedostatky, jež by ve svch důsledcch znamenaly restriktivn zsahy do pojmovho obsahu materilnho prvnho sttu a do prva domhat se soudn cestou uplatněn principu rovnosti zaručenho stavou, Listinou, jakož i mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (čl. 36 Listiny a čl. 6 mluvy). Před touto skutečnost neobstoj argument, že sdělen Ministerstva financ nen formlnm rozhodnutm sprvnho orgnu. Podle 20a zkona č. 424/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, přspěvek vyplc Ministerstvo financ na ždost politick strany nebo hnut. V danm přpadě ve skutečnosti jde o odmtnut vznesenho požadavku, tedy o zaujet stanoviska, jež je ve sdělen z 19. srpna 1998 pod č. j. 143/61 733/1998 vyjdřeno. Dle nzoru stavnho soudu v tomto přpadě nen tolik podstatn, zda šlo o formln věcn zamtnut ždosti anebo prostě jen o "opatřen" nebo "jin zsah" orgnu veřejn moci.
Skutečnost zůstv, že jde o negativn reakci orgnu veřejn moci na vznesen nrok, byť s odkazem, že ustanoven zkona vplatu volebnho přspěvku nedovoluje. Tak vzhledem k tomu je na mstě stavnost 85 volebnho zkona přezkoumat, neboť stěžovatelka odvozuje odmtnut svch nroků prvě od protistavnho charakteru tohoto ustanoven. Sent stavnho soudu m ostatně dle 64 odst. 1 psm. c) zkona č. 182/1993 Sb. prvo "v souvislosti s rozhodovnm o stavn stžnosti" přpadně tž sm podat nvrh na zrušen prvnho předpisu, dojde-li při jeho přezkoumn k zvěru, že odporuje stavnmu zkonu.
Ze všech těchto důvodů stavn soud přistoupil k projednn nvrhu na zrušen čsti 85 druh věty volebnho zkona, jež zn " , kter ve volbch zskala nejmně tři procenta z celkovho počtu platnch hlasů,".
II.
stavn soud po zvžen všech okolnost přpadu dospěl k zvěru, že nvrh na zrušen čsti 85 volebnho zkona, jež podmiňuje sttn přspěvek na volebn nklady strany zsknm nejmně tř procent z celkovho počtu platnch hlasů, je opodstatněn.
Stanovisko stavnho soudu vychz ze zvžen zkladn otzky, totiž vztahu mezi dvěma rozpornmi aspekty volebn soutěže politickch stran. Prvnm z nich je požadavek svobodn volebn konkurence politickch stran za rovnch podmnek poskytujcch politickm stranm rovnou šanci ve volebn soutěži a vedouc k takov skladbě volenho sboru, jež odpovd nejlpe skutečn diferenciaci politick vůle voličů. Druhm požadavkem je schopnost zkonodrnho sboru přijmat rozhodnut na zkladě formace politick většiny, tj. bt zkonodrnm orgnem nejen nominlnm, ale i funkčnm. V zemch s poměrně roztřštěnm spektrem politickch stran se tak střetv princip čeln integrace s principem přirozen diferenciace, neboť tak potřeba vzniku politick většiny schopn jak vytvořit vldu, tak vykonvat zkonodrnou činnost je v povaze stavnho sttu.
Oba tyto požadavky je třeba citlivě a vyvženě respektovat v celkov prvn pravě všech prvků volebnho procesu i při pravě postaven politickch stran. Proto je z hlediska reprezentativn demokracie přpustn začlenit do prvn pravy integračn stimuly tam - a pouze tam - kde pro to existuj zvažn důvody, zejmna za předpokladu, že by roztřštěnm hlasů mezi velk počet politickch stran došlo k bezbřehmu "přemnožen" politickch stran, a tm k ohrožen funkčnosti a akceschopnosti, jakož i kontinuity parlamentnho systmu. Po špatnch zkušenostech s přlišnou roztřštěnost parlamentnho spektra přistoupily evropsk stty aplikujc systm poměrnho zastoupen ve volbch tak vesměs k zaveden integračnch stimulů, zvlště pak omezovac klauzule, většinou pětiprocentn. Takov integračn zsahy zkonodrce jsou obecně pokldny za stavně legitimn, pokud se uskutečňuj v mře nezbytně nutn pro formaci politick vůle lidu potřebn pro přijmn rozhodnut ve volenm sboru a pokud tyto pravy ve svm celku přliš nenarušuj skutečn obraz politick vůle voličů vyjdřen jejich hlasovnm, neboť v konfrontaci obou těchto požadavků požv vyšš stavn ochrany prvě princip voln soutěže politickch stran (čl. 5 stavy, čl. 22 Listiny).
stavn soud se integračnmi stimuly již zabval, a to zejmna ve dvou přpadech. Prvn (Pl. S 25/96 - č. 88/1997 Sb.) se tkal pětiprocentn omezovac klauzule. stavn soud tehdy prohlsil tuto klauzuli za stavně konformn a shledal, že jist omezen diferenciace při rozdělovn mandtů je přpustn, jde-li o minimln zsah umožňujc vznik sněmovny schopn plnit sv stavn funkce.
Druhm přpadem byl nvrh na zrušen volebnch kauc (Pl. S 3/96 - č. 161/1996 Sb.), kter zskal sice podporu většiny soudců stavnho soudu, nikoli však většiny kvalifikovan, takže byl zamtnut. V tomto přpadě šlo u Poslaneck sněmovny o zrušen povinnosti každ ze stran či koalic složit kauci 200 000 Kč v každm volebnm obvodu, v němž se častn voleb, přičemž vrcen tto čstky je vzno na zskn alespoň pěti procent hlasů ve volbch. V důsledku toho zůstal v platnosti i tento integračn stimul, kter stav i mal strany před povinnost složit 1 600 000 Kč jako kauci pro svou volebn čast ve všech obvodech s rizikem, že tuto čstku ztrat, nezskaj-li nejmně pět procent hlasů ve volbch ( 35 odst. 4 volebnho zkona).
Jak pětiprocentn omezovac klauzule, tak i toto opatřen jsou odůvodňovny potřebou čelit přlišn diferenciaci politickho spektra a existenci četnch drobnch politickch stran. V podstatě o stejn důvody se opr i 85 volebnho zkona, kter vže vplatu volebnho přspěvku ve vši 90 Kč za každ hlas odevzdan pro stranu či koalici na podmnku zskn nejmně tř procent z celkovho počtu platnch hlasů.
Jako dalš důvod těchto omezen se uvd obava z opakujc se samočeln aktivity stran směřujc primrně k zskn sttnch prostředků, jakož i zviditelněn svch kandidtů z jinch než prvě volebnch důvodů (např. z důvodu zskn osobn popularity, z důvodů firemnch, resp. obchodnch aktivit, z recese aj.).
Přspěvek na hradu volebnch nkladů, tak jak je upraven v 85 volebnho zkona, nen sm o sobě v zemch Evropsk unie ničm zcela vjimečnm. Mrnějš podmnky pro vyplacen volebnho přspěvku plat v Německu, Francii, Itlii a Dnsku. Belgie a Španělsko vž vplatu na zskn parlamentnho mandtu, Řecko na volebn zisk tř procent hlasů a na kandidaturu strany alespoň ve dvou třetinch obvodů, Lucembursko na zskn alespoň pěti procent v přslušnm obvodu, Velk Britnie, Irsko, Nizozemsko a Portugalsko neznaj přm financovn politickch stran sttem vůbec. Z tohoto pohledu se řešen českho volebnho zkona nevymyk evropskmu průměru.
stavn soud však soud, že objektivn posouzen nvrhu Demokratick unie vyžaduje nikoli pouze izolovan zvžen samotnho přspěvku na hradu volebnch nkladů, ale jeho hodnocen v souhrnu vslednho efektu všech těchto faktorů v našem volebnm systmu.
Tu je třeba předevšm pojmově odlišit působen pětiprocentn omezovac klauzule od volebnch kauc a přspěvku na hradu volebnch nkladů. Omezovac pětiprocentn klauzule působ přmo a primrně až v systmu rozdělovn mandtů mezi jednotliv politick strany, tedy teprve po ukončen hlasovn voličů, a jej vliv na vstup politickch stran do volebn soutěže a na jejich čast ve volbch je pouze nepřm, totiž zprostředkovan vahou, zda šance zskat parlamentn zastoupen pro stranu je, či nen reln. Tato vaha může sice někter strany odradit od časti ve volbch, jejich volnost častnit se voleb a konkurovat ostatnm ve volebn soutěži však tm nen přmo omezena.
Naproti tomu volebn kauce představuj zsah primrně nikoli do rozdělovn mandtů, ale přmo jaksi "předem" do svobody vstupu do volebn soutěže a časti ve volbch a zřetelně působ a priori na rovnost volebnch šanc tm, že vž hradu 1 600 000 Kč, kter strany předem pro svou plnou čast ve volbch skldaj, na zskn nejmně pěti procent hlasů v celosttnm měřtku.
K tomuto "apriornmu nstroji integrace" se v Česk republice přmo řad i omezen přspěvku na hradu volebnch nkladů, kter svou povahou omezuje mal politick strany rovněž dalšm, a to dodatečnm finančnm zvhodněnm, ve srovnn se stranami parlamentně zastoupenmi. V Česk republice tak dochz k takov kumulaci ekonomickch překžek pro samotnou čast malch stran ve volebn soutěži, jež nem obdoby v ždnm ze sttů Evropsk unie s volebnm systmem poměrnho zastoupen. V těch totiž neexistuj ani v nznaku volebn kauce. Přestože neexistuj volebn kauce, je i sama hranice pro poskytnut přspěvku na hradu volebnch nkladů posuzovna kriticky. Tak např. v Německu byla vše 2,5 % zskanch hlasů shledna Spolkovm stavnm soudem protistavn a novou pravou 18 zkona o politickch stranch byla snžena na 0,5 % pro spolkov a 1 % hlasů pro zemsk volby. Spolkov stavn soud ve svm rozhodnut (Entscheidungen sv. 24, s. 300, 339 n.) prohlsil, že zkonodrce sice sm vplatu volebnho přspěvku učinit odvislou od zskn jistho minimlnho počtu hlasů, avšak hranici 2,5 % označil za protistavn, neboť je v rozporu s principem rovnch volebnch šanc politickch stran. Demokracie je ve sv podstatě zaměřena proti privilegim, proto v roce 1975 v jin souvislosti tž stavn soud shledal, že "každ m vykonvat sv sttoobčansk prva co do formy a způsobu s maximln mrou rovnosti" a že "každ mus mt bez ohledu na sociln rozdly, zvlště pak na svůj původ, nrodnost, vzděln nebo majetek, stejnou šanci stt se členem parlamentu" (tamtž, sv. 40, s. 317 - 318).
Princip voln soutěže politickch stran zahrnuje pojmově povinnost sttu respektovat rovnost šanc těchto stran z hlediska prvn pravy podmnek tto soutěže a pravy nroků pro jej častnky, neboť jde v podstatě o aplikaci obecn zsady rovnosti garantovan jak stavnmi, tak i mezinrodnmi akty. Jakkoli zsah zkonodrce do těchto podmnek je zsahem sttu a měl by se řdit obecnm zjmem. Procentuln omezen pro vplatu přspěvku na hradu volebnch nkladů politickch stran nesm bt produktem libovůle anebo vhodnosti posuzovan pouze z hlediska zjmů etablovanch stran.
I pro Českou republiku proto plat, že zkonodrce mus při pravch v oblasti tvorby politick vůle respektovat, že mu jsou na tomto poli vytyčeny zvlště zk meze a že je mu odepřeno každ diferencovan zachzen se stranami, jehož podkladem nen důvod mimořdn zvažnosti. V tto souvislosti lze poukzat na zvěr Spolkovho stavnho soudu SRN, že "při hradě nkladů na volebn boj, při nž mus bt zohledněny zsadně všechny strany, kter se častnily volebnho boje, nemůže bt stanoven minimlnho podlu hlasů oprvněno poukazem na to, že volby maj vytvřet funkceschopn parlamenty" (Entscheidungen, sv. 24, str. 341). Tak v Česk republice kritrium pro tuto pravu mus bt jin. Nejde o nstroj dalš integrace, ale prostě o zjišťovn, zda nvrhy a programy předložen k volbě jsou vžně mněny, zda se orientuj vhradně na volebn spěch a nikoli na jin cle. Smyslem volebnho přspěvku nesm bt omezen volnosti volebn soutěže, ale zajištěn jej vžnosti. Spolkov stavn soud SRN např. vslovně konstatoval, že podl 0,5 % hlasů jako důkaz vžnosti snah ve volebnm boji postač a čin zbytečnm ověřovn podle jinch kritri. Čm nižš je prh volebnho spěchu, tm je pravděpodobnějš, že volebn spěch se kryje s politickm vznamem strany.
Jestliže modern reprezentativn demokracie bere zřetel na funkčnost parlamentnho systmu a přijm v omezen mře integračn stimul do systmu rozdělovn mandtů, neznamen to, že integračn hlediska směj mt přednost před principem voln a v zsadě neomezen soutěže volebnch stran. Jejich voln soutěž je přmm vrazem pluralistick povahy demokratick společnosti a prvě ochrana pluralismu v politickm životě m primrn vznam pro samu existenci demokratick společnosti. Proto je vrazně chrněna čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny. Jakkoli přm nebo nepřm omezovn rovnosti stran ve volebn soutěži nesm jednotlivě ani v kumulaci opatřen, jež diferencovaně postihuj nebo zvhodňuj určit strany, potlačovat apriorně již samotnou čast politickch stran ve volebn soutěži. Kumulace finančnch podpor pouze pro někter strany je ve svch důsledcch současně kumulac faktickch finančnch sankc pro strany jin. Proto je třeba pečlivě zvažovat, zda nen překročen čel takovch opatřen. Tmto čelem mus bt pouze vžnost sil soupeřcch stran, jež nen zaměřeno k jinm clům než k časti na politick reprezentaci a prosazovn vlastnho programu v n. Integračn stimuly jsou v reprezentativn demokracii v omezen mře přpustn až po ukončen procesu svobodn soutěže prvně rovnch politickch stran, tedy po sečten hlasů pro strany, a to určitou diferenciac při rozdělovn mandtů, nikoli však apriorně finančn stimulac některch a znevhodněnm jinch stran, neboť tm by dochzelo k modifikaci a stylizaci již i v počtu hlasů pro politick strany odevzdanch.
Tak francouzsk Conseil Constitutionnel v roce 1990 (rozhodnut č. 89 - 271 DC) vazbu volebnho přspěvku na zskn vce než pěti procent hlasů v jednotlivch obvodech prohlsil za protistavn a odporujc principu rovnosti, takže v současn době se sice polovina hrnn sumy volebnch přspěvků rozděluje proporcionlně mezi strany podle počtu členů parlamentu, avšak druh polovina se rozděluje všem stranm, jež se častnily voleb, proporcionlně podle počtu zskanch hlasů, aniž by byla stanovena procentuln hranice. V Dnsku stač pro zskn přspěvku 1 tisc odevzdanch hlasů při poslednch parlamentnch volbch.
stavn soud již ve svm nlezu o financovn politickch stran (Pl. S 26/94 - č. 296/1995 Sb.) uznal přpustnost sttnho finančnho přspěvku politickm stranm, a to vzhledem k jejich nezastupitelnm funkcm v stavn formě vldy reprezentativn demokracie. stava v čl. 5 vychz z toho, že tvorba politick vůle a formace sttn moci je vsledkem voln soutěže politickch stran v rmci demokratickho prvnho sttu. Vsledkem tto soutěže je určit politick profil volench orgnů sttn moci. Proto zsahy sttnch orgnů zpět do života politickch stran jsou neždouc tam, kde by mohly voln a svobodn průběh soutěže stran omezit. Rovněž čl. 22 Listiny stanov, že zkonn prava všech politickch prv a svobod a jej vklad a použvn mus umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politickch stran v demokratick společnosti.
V současn době existuj pro volby do Poslaneck sněmovny materiln stimuly podněcujc volebn abstenci malch stran, jež mus cestou nevratnch volebnch kauc sttu "zaplatit" za to, že nedoshly hranice stanoven na pět procent platnch hlasů, a tm i uhradit jakousi "pokutu" ve vši 1 600 000 Kč za svou prostou čast ve volebn soutěži. Kromě toho však existuje i řada omezen, jež finančn nroky v opačnm směru, totiž nroky politickch stran vůči sttu, v přpadě malch stran zcela eliminuj, a to přesto, že tyto strany uplatňuj svou roli ve volebn soutěži v obecnm zjmu stejně jako strany parlamentně etablovan. Ty navc kromě přspěvku na hradu volebnch nkladů požvaj řadu dalšch materilnch vhod; maj nrok na stl přspěvek politick straně nebo hnut minimlně ve vši 3 000 000 Kč každm rokem, jestliže zskaly nejmně tři procenta hlasů ( 20 odst. 4 a odst. 6 zkona č. 424/1991 Sb.). Tato čstka se zvyšuje za každou dalš i započatou desetinu procenta hlasů ročně o 100 000 Kč. Dle pak maj nrok na přspěvek na každ jednotliv mandt dle 20 odst. 7 zkona č. 424/1991 Sb. ve vši 500 000 Kč za mandt a konečně pak dostvaj finančn hrady od sttu v souvislosti s vkonem parlamentnch funkc a činnost parlamentnho klubu. V SRN např. naproti tomu existuje pouze volebn přspěvek vyplcen všem stranm, kter zskaly alespoň 0,5 % hlasů.
Kumulace řady finančnch postihů malch stran (a tm finančnch vhod pro větš strany) je v současn pravě tak rozshl, že dochz apriorně k "dušen" těch malch stran, kter nemaj dosti finančnch prostředků pro veden volebn kampaně a placen kauc. U vědom toho potenciln voliči takovch stran již při hlasovn samm uhbaj svmi hlasy jinam, jestliže "jejich strana nem dost prostředků, aby se zviditelnila v soutěži s ostatnmi". Čm vyšš je limit pro mal strany, tm mně bude počet hlasů pro ně odevzdanch vyjadřovat jejich skutečn vznam a tm slabš bude tak věrohodnost volebnch vsledků. Hlasovn voličů m však bt vrazem svobodnho rozhodnut ve voln soutěži stran a integračn faktor m působit až po ukončen svobodn volebn soutěže.
Neměrn kumulace materilnch sankc je ve svch důsledcch kontraproduktivn, neboť postihuje prvě jen ty demokratick politick strany, kter nedisponuj množstvm vydatnch sponzorskch darů a jimž nahromaděn finančnch sankc znemožňuje vst přiměřenou volebn kampaň, resp. vůbec vstoupit do volebn soutěže. Na druh straně pak mohou jin, rovněž mal, politick strany disponovat dostatkem finančnch prostředků od vlivnch sponzorů, kteř s nimi spojuj politick prosazovn vlastnch zjmů.
Vzhledem ke všem těmto okolnostem dospěl stavn soud k zvěru, že vazba přspěvku na hradu volebnch nkladů na zskn nejmně tř procent z celkovho počtu platnch hlasů ve volbch do Poslaneck sněmovny svm rozsahem a zejmna tak s přihldnutm k dalšm omezenm, jimiž jsou postihovny politick strany, kter zskaly mně než pět, resp. tři procenta hlasů, přesahuje nezbytnou mru potřebnou ke zjištěn vžnosti volebnch myslů stran a zasahuje do rovnosti šanc politickch stran ve volebn soutěži. V tomto souhrnu finančnch postihů se pro někter z nich stv čast ve volbch finančně nenosnm luxusem.
stavn soud proto přslušn ustanoven volebnho zkona s činnost od vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů zrušil pro jeho rozpor s čl. 5 stavy a čl. 22 Listiny. Je věc vahy Parlamentu Česk republiky, zda m bt pro volby do Poslaneck sněmovny při existenci volebnch kauc ponechna tž i určit hranice - řekněme kolem 1 % - zskanch hlasů jako důkaz vžnosti volebnch myslů stran, a tm i podmnka pro vplatu přspěvku na hradu volebnch nkladů.
O stavn stžnosti spočvajc v požadavku Demokratick unie na vplatu přspěvku na hradu volebnch nkladů ve vši 7 778 790 Kč vznesenm v souvislosti s minulmi volbami do Poslaneck sněmovny, jež se konaly v roce 1998, rozhodne I. sent stavnho soudu, jakmile tento nlez plna stavnho soudu bude vykonateln.