Ve věci návrhu na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a na vyslovení protiústavní nečinnosti Parlamentu České republiky 242/2010 účinný od 17.08.2010

Schválené: 01.07.2010
Účinnost od: 17.08.2010
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., VLASTNICTVÍ K PŮDĚ A KE STAVBÁM., Církve, řeholní řády, kongregace, náboženské společnosti., Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce".

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a na vyslovení protiústavní nečinnosti Parlamentu České republiky 242/2010 účinný od 17.08.2010
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 242/2010 s účinností od 17.08.2010
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

242/2010 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2010 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická ve věci návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a na vyslovení protiústavní nečinnosti Parlamentu České republiky za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto:

*pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 38, nález č. 156, str. 241

**pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, stanovisko č. 22/05, str. 515, vyhlášeno pod č. 13/2006 Sb.

I. Návrh na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, se zamítá. II. Dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odůvodněn

I.

Rekapitulace nvrhu a argumentace navrhovatele

1. Skupina sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky (dle jen "navrhovatel") podala nvrh na zahjen řzen podle 64 odst. 1 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen "zkon o stavnm soudu"), ve kterm požaduje, aby stavn soud vyslovil, že

"Dlouhodob nečinnost Parlamentu Česk republiky spočvajc v nepřijet zvlštnho prvnho předpisu upravujcho nakldn s majetkem, jehož původnmi vlastnky byly crkve, nbožensk řdy a kongregace, porušuje čl. 1 odst. 1 stavy Česk republiky, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkovho protokolu č. 1 k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod.".

2. Dle navrhuje, aby stavn soud zrušil 29 zkona č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, (dle tž jen "zkon o půdě"). Toto ustanoven včetně nadpisu sprvně zn (navrhovatel uvd chybn text podle ASPI, nikoli podle Sbrky zkonů):

"Majetek crkv

Majetek, jehož původnm vlastnkem byly crkve, nbožensk společnosti, řdy a kongregace, nelze převdět do vlastnictv jinm osobm do přijet zkonů o tomto majetku.".

3. Z citovanho ustanoven 29 zkona o půdě podle navrhovatele vyplv, že nebylo vůl zkonodrce řešit v zkonu o půdě problematiku tzv. crkevnch restituc. Vzhledem k tomu, že nezanedbateln čst majetku patřila původně do vlastnictv crkv, nboženskch řdů a kongregac, vyjdřil zkonodrce v zkonu o půdě explicitně, že tento majetek nebude řešen zkonem o půdě, ale v jinch zkonech, kter teprve budou přijaty. Zkonodrce podle navrhovatele zamšlel v krtkm časovm obdob přijmout zkony, jejichž předmětem bude vymezen postaven crkv, vztahu crkv a sttu, financovn crkv a v souvislosti s tm i restituce původnho crkevnho majetku. Vzhledem k tomu, že zkonodrce předpokldal, že původn crkevn majetek (nebo jeho čst), bude crkvm vydn, m ustanoven 29 zkona o půdě tzv. blokačn charakter, neboť s tmto majetkem nelze nakldat (nelze jej převdět). Dlka tohoto přechodnho obdob omezen vlastnickho prva nen zkonem limitovna.

4. Navrhovatel předevšm zdůrazňuje, že nepovažuje za protistavn samotn zněn ustanoven 29 zkona o půdě v podobě, ve kter bylo přijato, a v době, ve kter bylo přijato. Za protistavn však považuje stav, kdy nedošlo k naplněn legitimnho očekvn tohoto svoj povahou pouze překlenovacho ustanoven v důsledku dlouhodob nečinnosti zkonodrce, a tm byl zakonzervovn stav, kter měl bt toliko přechodn, na dobu - v době podn nvrhu - přesahujc patnct let. V tom spatřuje navrhovatel rozpor s požadavkem prvn jistoty (čl. 1 odst. 1 stavy), neboť 29 zkona o půdě tak jistotu v prvnch vztazch nevytvř, ale odsunutm zamšlen zkonn pravy do neurčit budoucnosti naopak vnš do prvnch vztahů vrazn prvek nejistoty, což lze tolerovat toliko po časově omezenou, přechodnou dobu.

5. V ustanoven 29 zkona o půdě si podle nzoru navrhovatele zkonodrce uložil povinnost přijmout zkony, kter budou řešit prvn pravu vztahu k majetku, jehož původnmi vlastnky byly crkve, nbožensk řdy a kongregace. Skutečnost, že ždn takov zkon dosud nebyl přijat, je důsledkem dlouhodob nečinnosti zkonodrnho sboru. V tomto poukzali na nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 20/05 a dle na zvěry nlezu sp. zn. Pl. S 71/04.

6. Ustanoven 29 zkona o půdě podle navrhovatele vytvř vlastnickou nerovnost. Čst vlastnků - zejmna obc - nemůže se svm majetkem dlouhodobě svobodně nakldat. Blokačn ustanoven znemožňuje např. i takov uspořdn vlastnickch vztahů, při kterm by blokovan majetek byl převeden do vlastnictv přslušn crkve nebo při kterm by se oprvněn crkev tohoto majetku platně vzdala a umožnila vlastnku zapsanmu v katastru nemovitost tento majetek "odblokovat." Tento stav tak m podle navrhovatele zasahovat i do prva na samosprvu, neboť obce nemohou blokovan majetek využvat pro projekty čerpajc finance z veřejnch zdrojů a fondů Evropsk unie. Dochz tak k porušen čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkovho protokolu č. 1 k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž jen "mluva"). Navrhovatel dle odkzal na zvěry nlezu sp. zn. II. S 528/02 (vysloven povinnosti zkonodrce vydat zvlštn zkon) a nlezu sp. zn. Pl. S 5/03 (co do časov přiměřenosti omezen zkladnho prva).

7. Vzhledem k nutnosti přijet napadenm ustanovenm předvdanho zkona v řdnm legislativnm procesu navrhovatel navrhl odložit vykonatelnost derogačnho nlezu k 31. prosinci 2008. Zroveň navrhl přednostn projednn věci ve smyslu 39 zkona o stavnm soudu.

II.

Vyjdřen častnků řzen

8. K nvrhu se k vzvě stavnho soudu vyjdřili oba častnci řzen. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen ze dne 12. července 2007, podepsanm předsedou sněmovny Ing. Miloslavem Vlčkem, pouze uvedla, že nvrh byl schvlen stavně předepsanm způsobem dne 21. května 1991 potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. Posuzovan zkon tak byl přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Vyjdřen dle obsahuje pouze odkaz na nlez sp. zn. II. S 528/02 a připomnku, že nvrh nenapad stavnost 29 zkona o půdě, nbrž stav, kdy nedošlo k jeho naplněn.

9. Za Sent se vyjdřil jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka, kter předevšm uvedl, že koncepce restituc vychzela z principu vracen majetku při splněn určitch podmnek, a nikoli z automatickho obnoven vlastnickch prv bez dalšho řzen. V t době neexistoval ždn stavn nebo jin zkon, kter by zkonodrce k podobnmu kroku zavazoval. Připomenul v tto souvislosti vznam preambule zkona o půdě a obsah samotnho 29 tohoto zkona, ze kterho plyne vůle zkonodrce zmrnit nsledky majetkovch křivd u půdy a jinho zemědělskho majetku, jehož původnm vlastnkem byly crkve, nbožensk řdy a kongregace, a současně vůle blokovat převody uvedenho majetku do doby přijet zkonnch prav. Rovněž on poukzal na nlez II. S 528/02 a jeho vznam z hlediska zdůrazněn zvazku sttu splnit legitimn očekvn na straně crkevnch prvnickch osob. Připomenul rovněž aktivity Sentu v tomto směru (veřejn slyšen k tto problematice v dubnu 2007).

III.

stn jednn před stavnm soudem a procesn varia

10. Dne 1. července 2010 se konalo veřejn stn jednn stavnho soudu, z něhož se zstupci častnků řzen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky a Sentu Parlamentu Česk republiky omluvili.

11. Zstupce navrhovatele v jeho rmci nevznesl nvrhy na proveden dalšch důkazů. V rekapitulaci nvrhu zdůraznil provizorn charakter napaden normy a rozdl mezi mlčenm zkonodrce a opomenutm zkonodrce, přičemž v projednvan věci se m jednat o druh přpad. Tento stav trv již vce než devatenct let. Připomenul širš souvislosti vztahu sttu a crkv, otzku nezvislosti crkv na sttu a v tomto ohledu i zvěry prof. Tretery. Zstupce navrhovatele dle upozornil na určitou paralelu posuzovanho stavu s dřvějšm problmem deregulace njmů. Zvěrem setrval na svch nvrzch předložench v původnm nvrhu s tm, aby stavn soud stanovil den, k němuž se napaden ustanoven zrušuje, dle sv vahy.

12. Při poradě plna stavnho soudu předložil původně určen soudce zpravodaj Jiř Mucha zpravodajskou zprvu spolu s nvrhem na zrušen napadenho ustanoven. Pro tento nvrh se však nevyslovila kvalifikovan většinu soudců předpokldan ustanovenm 13 zkona o stavnm soudu, kter vyžaduje pro přijet rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy většinu devti hlasů. Rozhodnutm předsedajcho došlo ve smyslu ustanoven 55 zkona o stavnm soudu ke změně na mstě soudce zpravodaje a k určen novho soudce pro vypracovn nlezu, kterm se stala soudkyně Ivana Janů. co do samostatnho vroku (vrok sub II.). Byl přitom veden nsledujcmi vahami.

IV.

Předpoklady projednn nvrhu a stavnost legislativn procedury

13. stavn soud dospěl k zvěru, že po formln strnce je nvrh v souladu s požadavky zkona o stavnm soudu. V řzen o zrušen prvnho předpisu je povinnost stavnho soudu nejprve zkoumat, zda prvn předpis, kterho se nvrh tk, byl schvlen v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem ( 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu). To však lze pouze v přpadě, že plat stavn prava, na jejmž zkladě byl přezkoumvan prvn předpis přijat. Ustanoven 29 zkona o půdě plat v původnm zněn. Bylo přijato Federlnm shromžděnm ČSFR dne 21. května 1991 a vyhlšeno ve Sbrce zkonů 24. června 1991 na zkladě stavnho zkona č. 143/1968 Sb. Tento stavn zkon byl zrušen čl. 112 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") dnem 1. ledna 1993. Proto se již stavn soud otzkou splněn těchto dvou podmnek nezabval.

V.

Formln posouzen nvrhu

14. stavn soud posoudil nvrh jak z hlediska argumentace předložen navrhovatelem, tak z stavněprvnch hledisek dalšch. Dospěl k zvěru, že důvodnost nvrhu na zrušen napadenho ustanoven dna nen (vrok sub I.), ovšem argumentace navrhovatele (resp. jeho intence) m stavněprvn vznam, což vedlo stavn soud k vyhověn navrhovateli co do samostatnho vroku (vrok sub II.). Byl přitom veden nsledujcmi vahami.

15. V danm přpadě navrhovatel předložil takovou argumentačn konstrukci, ve kter představuje petit pouze prostředek, kterm m bt dosaženo skutečnho cle. Tm nen odstraněn 29 zkona o půdě jako ustanoven nestavnho, nbrž odstraněn stavu, kdy v důsledku dlouhodob nečinnosti zkonodrce nedošlo k naplněn legitimnho očekvn založenho tmto překlenovacm ustanovenm. Tento stav tak nevytvř jistotu v prvnch vztazch, jak by to odpovdalo čl. 1 odst. 1 stavy, a současně se dotk jinch stavně zaručench pozic dalšch prvnch subjektů, předevšm obc. Navrhovatel v odůvodněn svho nvrhu netvrd, že by obsah tohoto ustanoven byl v rozporu s některou součst stavnho pořdku. Svm nvrhem se snaž o dosažen stavu, kter napln legitimn očekvn založen zvazkem zkonodrce zmrnit nsledky majetkovch křivd u půdy a jinho zemědělskho majetku, jehož původnm vlastnkem byly crkve, nbožensk řdy a kongregace. K dosažen tohoto cle m podle jeho nzoru vst zrušen 29 zkona o půdě ve spojen s konstatovnm dlouhodob protistavn nečinnosti zkonodrce spočvajc v nepřijet zvlštnho zkona.

16. stavn soud ve sv ustlen judikatuře vychz z toho, že je vzn petitem nvrhu, nikoli jeho odůvodněnm. V tto souvislosti se proto musel vypořdat s otzkou, zda je možn zrušen ustanoven, kter ani sm navrhovatel nepovažuje za nestavn. Zsah stavnho soudu v takovm přpadě nen možn, neboť by znamenal, že stavn soud opoušt roli tzv. negativnho zkonodrce, a dostv se na pole vyhrazen pouze zkonodrci pozitivnmu, tj. Parlamentu Česk republiky. Možnost vyhovujcho nlezu stavnho soudu - tedy zrušen napadenho ustanoven - spojuje čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy a 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu se zvěrem, že zkon nebo jeho jednotliv ustanoven jsou v rozporu s stavnm pořdkem. Podle čl. 88 odst. 2 stavy jsou soudci stavnho soudu při svm rozhodovn vzni pouze stavnm pořdkem a zkonem, kter stanov pravidla řzen před stavnm soudem. Pokud by samotn ustanoven 29 zkona o půdě nebylo shledno protistavnm, nebyly by dny důvody pro vyhovujc nlez, nbrž pro zamtnut nvrhu nebo jeho odmtnut jako zjevně neopodstatněnho. K tomu je tedy možno shrnout, že argumentace předložen navrhovatelem vyzv stavn soud, aby přezkoumal stavnost napadenho ustanoven ve světle širšch souvislost (nepřijet jinho prvnho předpisu). Abstraktn přezkum stavnosti prvnch předpisů - ani pravomoci stavnho soudu - nejsou konstruovny k plnohodnotnmu nahrazovn eventulnch protistavnch mezer v prvu do budoucna (vyjma poskytnut ochrany v individulnch přpadech). Nelze očekvat "zstavněn" takov mezery v prvu interpretac vyslovenou stavnm soudem, a tm vlastně vyřešen problmu. stavn soud by nepřpustně vstupoval na pole pozitivnho zkonodrce.

17. stavn soud si je zroveň vědom, že nepřijet předpokldanho zvlštnho zkona dopad na širok okruh různch subjektů, přičemž při abstraktnm přezkumu normy, byť by stavn soud neshledal důvody pro jej zrušen, nelze vyloučit, že se vyskytne takov individuln přpad aplikace (dopadů) napadenho ustanoven, kter vyvol dalš stavněprvn konsekvence.

VI.

Rekapitulace judikatury stavnho soudu ve vztahu k 29 zkona o půdě

18. Sv zvěry jak k interpretaci ustanoven 29 zkona o půdě, tak k důsledkům jeho existence v kontextu nroků crkv a nboženskch společnost, stavn soud již vyložil ve sv dřvějš judikatuře. Vvoj tto judikatury byl v zsadě charakterizovn dvěma konkurenčnmi přstupy, kter se lišily v mře možnosti soudn moci (v dan době) ingerovat do komplexnch a složitch společenskch a politickch otzek, kdy těžiště odpovědnosti za přijet prvn pravy lež primrně na zkonodrci.

19. Nzor, dle něhož provizorium spočvajc toliko v přijet zkona č. 298/1990 Sb., o pravě některch majetkovch vztahů řeholnch řdů a kongregac a arcibiskupstv olomouckho, ve zněn zkona č. 338/1991 Sb., (dle tž jen "zkon č. 298/1990 Sb.") a napadenho ustanoven 29 zkona o půdě a zroveň při trvajc absenci zkona o historickm majetku crkv (tedy nečinnost zkonodrce) nen na překžku souběžn ochraně majetkovch nroků crkevnch subjektů, na něž tzv. včtov zkon č. 298/1990 Sb. dopad, před obecnmi soudy [srov. např. usnesen ze dne 24. listopadu 2004 sp. zn. I. S 428/04 (ve SbNU nepublikovno); nlez sp. zn. IV. S 298/05 ze dne 8. 8. 2005 (N 156/38 SbNU 241)*; odlišn stanoviska ke stanovisku plna sp. zn. Pl. S-st. 22/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 22/39 SbNU 515; 13/2006 Sb.)**; tato i všechna dalš citovan rozhodnut stavnho soudu jsou přstupn v elektronick databzi NALUS http://nalus.usoud.cz], byl překonn. Převldl konkurenčn nzor, kter při zdůrazněn primrn povinnosti zkonodrce upravit problematiku tzv. crkevnch restituc považoval ingerenci moci soudn (ochranu individulnch nroků) před přijetm zvlštnho zkona za nepřpadn soudn aktivismus [nlez sp. zn. II. S 528/02 ze dne 2. 2. 2005 (N 23/36 SbNU 287); stanovisko plna ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. S-st. 22/05; usnesen ze dne 19. ledna 2006 sp. zn. II. S 687/04 (ve SbNU nepublikovno) a řada rozhodnut navazujcch].

20. Již v uvedenm nlezu sp. zn. II. S 528/02 tedy stavn soud konstatoval, že "[obecn soudy] v průběhu řzen opomněly zvžit, že přechod majetku crkv je pokryt kogentnm ustanovenm 29 zkona č. 229/1991 Sb., dle něhož nelze majetek, jehož původnm vlastnkem byly crkve, nbožensk řdy a kongregace, převdět do vlastnictv jinm osobm do přijet zkona o tomto majetku. Zkon o půdě tedy předpokld, že zemědělsk majetek, kter byl dřve ve vlastnictv crkevnch prvnickch osob, bude řešen samostatnm zkonem a do doby vydn tohoto zkona je chrněn. Na tento majetek je proto nutno vztahovat režim restitučnch zkonů, a tudž zde nen prostor pro podvn žalob o určen vlastnictv pro absenci nalhavho prvnho zjmu. Ten nelze odvodit ani ze skutečnosti, že stt nebyl schopen vydat speciln restitučn zkon, přestože zkon č. 229/1991 Sb., kter nabyl činnosti již 24. června 1991, vydn takovho zkona předpokld. Stt ovšem mus svůj zvazek vydat restitučn zkon, vyplvajc z citovanho ustanoven zkona o půdě, ohledně crkevnho majetku splnit, neboť mus splnit legitimn očekvn na straně crkevnch prvnickch osob, kter se opr o zkonn ustanoven.". Tento zvěr (v konkurenci k nlezu sp. zn. IV. S 298/05 - viz vše) byl nsledně potvrzen stanoviskem sp. zn. Pl. S-st. 22/05 (viz vše), kter se předevšm vyjdřilo k charakteru zkona č. 298/1990 Sb. jako zkona restitučnho, neboť byl naplněn restitučn čel tohoto zkona, prostřednictvm včtu oprvněnch osob a dotčenho (převděnho) majetku. Nadto stanovisko převzalo čst odůvodněn nlezu sp. zn. II. S 528/02 v čsti, v nž je vslovně konstatovna povinnost zkonodrce vydat restitučn zkon, neboť mus splnit legitimn očekvn na straně crkevnch prvnickch osob, kter se opr o zkonn ustanoven. Z toho, a předevšm ze stručnosti samostatn argumentace stanoviska, je zřejm, že smyslem stanoviska nebylo koncipovat nějak dalš nov prvn zvěry, nbrž internalizovat jeden z již vyslovench prvnch nzorů, a to odlišn stanovisko k nlezu sp. zn. sp. zn. IV. S 298/05 a prvn zvěr nlezu sp. zn. II. S 528/02, kter vystupovaly v konkurenci k prvnmu nzoru sp. zn. IV. S 298/05. Uveden konstatovn povinnosti zkonodrce přijmout restitučn zkon a naplnit tak legitimn očekvn na straně crkevnch subjektů je ustleně reprodukovn v pozdějš judikatuře stavnho soudu [srov. již zmněn usnesen sp. zn. II. S 687/04; dle usnesen sp. zn. II. S 230/05 ze dne 16. března 2006; usnesen sp. zn. IV. S 509/05 ze dne 19. června 2006; usnesen sp. zn. I. S 679/03 ze dne 10. května 2007; usnesen sp. zn. I. S 1652/07 ze dne 18. července 2007 (ve SbNU nepublikovna); bod 29 nlezu sp. zn. IV.S 34/06 ze dne 21. listopadu 2007 (N 201/47 SbNU 597); usnesen sp. zn. IV. S 158/08 ze dne 6. května 2008; usnesen sp. zn. II. S 2904/08 ze dne 7. ledna 2009 a řadu dalšch (ve SbNU nepublikovna); naposled nlez ze dne 24. června 2009 sp. zn. I. S 663/06].

21. V ždnm ze svch rozhodnut stavn soud nevyslovil pochybnosti o stavnosti ustanoven 29 zkona o půdě, ačkoliv k tomu měl opakovaně přležitost. Naopak na zkladě interpretace tohoto ustanoven ustleně čin sv zvěry ve vztahu k zrukm stavně konformnho řešen majetkovho vypořdn historickho majetku crkv. Proto by eventuln konstatovn protistavnosti napadenho ustanoven ve svch důsledcch znamenalo zsadn a zroveň překvapivou změnu judikatury, neboť by tak v zsadě ztratila podkladu stanoviskem plna sp. zn. Pl. S-st. 22/05 (viz vše) založen judikatura.

VII./a

Identifikace čelu ustanoven 29 zkona o půdě

22. Dřvějš vahy obsažen v judikatuře stavnho soudu již předznamenaly vklad čelu napadenho ustanoven, k němuž stavn soud dospěl i nyn ve zvlštnm řzen o nvrhu na zrušen čsti prvnho předpisu.

23. Z obecně znmho průběhu legislativnho procesu ve vztahu k historickmu majetku crkv v letech 1990 a 1991 je zřejm, že ustanoven 29 zkona o půdě je vsledkem objektivn potřeby přijmout takovou komplexn prvn pravu, jejž přprava vzhledem k širšm souvislostem vztahu sttu a crkv vyžaduje koncepčn přstup, a nebylo ji vhodn spojovat se zkony, kter měly za cl zmrněn majetkovch křivd při uznn odpovědnosti sttu za minulost i na zkladě specifickch politickch vah, a to v obdob, kdy deetatizace majetku ve sttě musela bt esencilnm prvkem ekonomick transformace původně centrlně plnovanho hospodřstv. Konkrtn legislativn nvrhy na vypořdn historickho majektu crkv při složitosti celho problmu neměly spěch. Průběh parlamentn rozpravy dokld, že nezařazen crkv mezi osoby oprvněn v obecnch restitučnch předpisech s clem nsledně přijmout zvlštn zkon v jejich prospěch bylo předem deklarovanm změrem [Z vystoupen ministra hospodřstv vldy ČSFR Vladimra Dlouhho na 14. společn schůzi FS ČSFR dne 5. dubna 1991 (k tisku č. 547) se podv: "Třet oblast je oblast oprvněnch osob. Zde bych se chtěl zmnit o crkvi a obcch, i když se o tom zmn i zpravodajov. Vlda se domnv, ze je nutno podpořit problm řešen crkve samostatnm zkonem na rovni federace (...)" (čti v souvislosti s rozpravou k tiskům č. 393 a 643); tento i dalš v nlezu citovan stenozznamy a tisky jsou zveřejněny ve Společn česko-slovensk digitln parlamentn knihovně na http://www.psp.cz]. Podle tehdejšho nzoru vldy měl bt tento přstup dokonce (ve světle legislativn konstrukce již přijatho zkona č. 298/1990 Sb.) důsledkem zvlštnho ohledu na crkve a nbožensk společnosti, kter by neměly bt zatženy poměrně komplikovanm procesem uplatňovn restitučnch nroků, kter pro vydn nemovitosti předpokldaly obecn restitučn zkony [Z vystoupen mstopředsedy vldy ČSFR Pavla Rychetskho na 13. společn schůzi FS ČSFR dne 20. nora 1991 (k tisku č. 477, nvrh zkona o mimosoudnch rehabilitacch) se podv: "Myslm, že vznamn otzka je otzka toho, zda můžeme předloženou osnovou restituovat majetek crkv a nboženskch společnost či nikoliv. Federln vlda jako prvn restitučn zkon, předložen po 17. listopadu, předložila tomuto shromžděn zkon o majetkovch poměrech některch řdů a kongregac. Federln vlda tedy jednoznačně projevila svůj jasn mysl, že chce obnovit vlastnick poměry crkv a nboženskch společnost. Učinila to novm zkonem, kter nepožaduje od oprvněnho subjektu nic. Ze zkona se odevzdv majetek crkve, nemus v ždnch lhůtch, za ždnch hmotněprvnch podmnek ničeho prokazovat. Zde mm zkon, kter je jednoznačně formulovan jako zkon, ve kterm jsou na jedn straně subjekty oprvněn, na druh straně subjekty povinn a v přpadě konfliktu je oprvněn nezvisl soud, kter bude posuzovat a vykldat tento zkon. Vlda nechce, aby crkve byly postaveny do tohoto postaven, vlda nechce, aby byly navc omezeny přpadnou lhůtou, ve kter, když neuplatn nrok, jejich nrok beze zbytku a jednou provždy zanik, a vlda dle připoušt a nikdy to nezaprala, že nemůže souhlasit s tak zsadn změnou osnovy zkona, jde-li o změnu, kter dopad vlučně na jin vldy, nikoliv na vldu federln."; viz Společn česko-slovensk digitln parlamentn knihovna, odkaz vše].

24. Prvn řd obsahuje z tohoto důvodu i dalš ustanoven regulujc (omezujc) dispozice s majetkem, jehož původnm vlastnkem nebyl stt, kter rovněž předpokldaj přijet zvlštn prvn pravy k podrobn pravě nroků dalšch oprvněnch subjektů. Explicitně na "majetek crkv" dopad ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 92/1991 Sb., o podmnkch převodu majetku sttu na jin osoby, ve zněn pozdějšch předpisů, kter zn: "Předmětem tohoto zkona nen majetek, kter m bt vrcen prvnickm osobm zvlštnmi předpisy.1) Předmětem tohoto zkona rovněž nen majetek, kter na stt přešel po 25. noru 1948 z vlastnictv crkv, řdů a kongregac a nboženskch společnost.". V přiřazen poznmce pod čarou ustanoven odkazuje "např. [na] zkon č. 298/1990 Sb., o pravě některch majetkovch vztahů řeholnch řdů a kongregac a arcibiskupstv olomouckho.".

25. Ze smyslu napadenho ustanoven a z jeho dosavadn interpretace stavnm soudem (navzn na shora rekapitulovanou judikaturu) plyne, že jeho čelem nen toliko samotn "blokace" určit čsti sttnho majetku (zčsti tž majetku evidovanho ve vlastnictv třetch osob, zejm. obc), tedy např. snaha o zachovn určitho majetkovho

statu quo

. Podstatu napadenho ustanoven je nutno spatřovat předevšm v zvazku (přslibu) zkonodrce v časově odložen době přijmout prvn pravu vypořdvajc historick majetek crkv a nboženskch společnost, kter zohledn objektivn specifika pojednvan materie a ustanoven 29 zkona o půdě fakticky konzumuje. Dispozičn omezen s historickm crkevnm majetkem slouž toliko k ochraně tohoto majektu do doby přijet zvlštnho zkona. Takto pojat čel napadenho ustanoven vychz jak z konkrtnch historickch okolnost tvorby tzv. restitučnho zkonodrstv, neboť tento uniktn proces provzejc nejzsadnějš společensk změny lze hodnotit vhradně v dobovch kontextech [srov. typicky nlez sp. zn. Pl. S 14/94 ze dne 8. 3. 1995 (N 14/3 SbNU 73; 55/1995 Sb.) či dalš rozhodnut tkajc se legality a legitimity dekretů prezidenta republiky], tak i z pozdějšho vkladu provedenho stavnm soudem ve věcech sp. zn. II. S 528/02, sp. zn. Pl. S-st. 22/05 a sp. zn. I. S 663/06.

VII./b

Identifikace dotčench stavně chrněnch zjmů

26. Na straně subjektů (odlišnch od sttu), kter jsou evidovny jako vlastnci určit čsti nemovitost, na něž dopad dispozičn omezen plynouc z 29 zkona o půdě, přichz v vahu předevšm čl. 11 Listiny zkladnch prv a svobod, podle něhož m každ prvo vlastnit majetek, přičemž vlastnick prvo všech vlastnků m stejn zkonn obsah a ochranu. Vyvlastněn nebo nucen omezen vlastnickho prva je možn ve veřejnm zjmu, a to na zkladě zkona a za nhradu (srov. i čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod). V přpadě obc, kter navrhovatel zvlště zdůrazňuje, může bt namtn i rozpor s čl. 101 odst. 3 stavy, neboť omezenm vlastnickch prv obc jako zemnch samosprvnch celků může bt brněno v nerušenm vkonu prva zemn samosprvy (čl. 8 stavy).

27. V přpadě dotčench crkv a nboženskch společnost se jedn nejen o obecn praktick i symbolick vznam přijet zkonů "o zmrněn některch majetkovch křivd", tedy o morln zvazek demokratickho prvnho sttu vůči osobm stiženm systematickm porušovnm zkladnch prv v době komunistickho režimu, kter často zroveň patř k těm, kterm Česk republika vděč za svůj nynějš demokratick a prvn charakter, nbrž zroveň - co do někdejš ekonomick zkladny crkevn a nbožensk činnosti - o zejmna tristn historickou realitu plněn explicitnch zvazků sttu vůči (historickm) crkvm a nboženskm společnostem, kter na sebe převzal zkonem č. 218/1949 Sb., o hospodřskm zabezpečen crkv a nboženskch společnost sttem, ve zněn pozdějšch předpisů [srov. 1, 4, 6, 8, 11 odst. 1 a 12] na jedn straně a požadavku na materiln naplněn zruk plynoucch z čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny zkladnch prv a svobod na straně druh. Ve vztahu k legitimnmu očekvn (majetkovm zjmům) crkevnch prvnickch osob se jedn o čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě.

28. Dle lze vzhledem k nečinnost zkonodrce zvažovat dotčen principu prvn jistoty a ochrany důvěry v prvo, kter plyne ze zkladu materilnho prvnho sttu podle čl. 1 odst. 1 stavy. Ve vše uvedench souvislostech je možno rovněž zvžit čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. Takov omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena.

VIII.

Vlastn přezkum stavnosti

29. Shora vymezen čel 29 zkona o půdě je nutno sledovat v kontextu hodnotovho zkladu restitučn a rehabilitačn legislativy a judikatury stavnho soudu. Primrn hodnotov vchodiska zkonodrce vtělil do preambul a vodnch ustanoven restitučnch a rehabilitačnch zkonů, zkona č. 198/1993 Sb., o protiprvnosti komunistickho režimu a o odporu proti němu. stavn soud nelegitimitu režimu a jeho aktů v letech 1948-1989 vslovně konstatoval v klčovm nlezu sp. zn. Pl. S 19/93 ze dne 21. 12. 1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.). Nutno dle zdůraznit, že posuzovan problematika restituc nen stavnm soudem ani s odstupem dvou destek let nahlžena jako otzka historick nespravedlnosti, kter by se vymykala nstrojům prvnho sttu. Pro jakkoliv posuzovn aktů přijatch v rozhodnm obdob po 25. noru 1948 se jako primrn referenčn kritrium nabz předevšm dobov roveň poznn zkladnch prv a svobod, jak se v mezinrodnm společenstv ustlila a explicitně zformulovala po druh světov vlce. Na rozdl od křivd, kter se takto jev toliko při aplikaci pozdějšch měřtek, nen pro rozhodn obdob nprava aktů komunistickho režimu otzkou pouze morln, nbrž přm a trvajc důsledky těchto aktů maj konkrtn prvn relevanci [k dostatečnosti toliko morlnho odůvodněn npravy "

historical injustices

" polemicky např. Wyman, K. M. Is there a Moral Justification for Redressing Historical Injustices? In: Vanderbilt Law Review, January 2008, str. 128-194.]. Zroveň plat, že těžiště odpovědnosti za konkrtn řešen majetkovch restituc lež v prvn řadě na zkonodrci, nikoliv primrně na stavnm soudu, kter při sv kasačn pravomoci může toliko (eventulně) korigovat zkonodrcem přijat řešen, nikoliv absenci prvnho předpisu nahrazovat, a to ani z podnětu navrhovatele, kter je sm reprezentantem moci zkonodrn. Jinmi slovy řečeno, stavn soud mus odmtnout pokus o sv vtažen do politickho boje, v němž určit prvn otzka slouž ke sledovn různch politickch clů.

30. Ve sv ustlen judikatuře stavn soud opakovaně dovodil, že sttn moc - ve vztahu k normativnm prvnm aktům zvlště pak moc zkonodrn - je ve sv činnosti vedena přkazem proporcionality (přiměřenosti) a zkazem legislativn svvole. V pochybnostech o stavnosti prvnho předpisu proto stavn soud posuzuje čel (cl) takovho zsahu ve vztahu k použitm prostředkům, přičemž měřtkem pro toto posouzen je zsada přiměřenosti, jež se projevuje zkazem nadměrnosti zsahů do prv a svobod [srov. tž nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 15/96 ze dne 9. 10. 1996 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb.)].

31. Těmto vahm odpovd přezkum stavnosti podstavnho předpisu ve třech metodologickch krocch [srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.) a řadu dalšch]: Prvnm je hodnocen jednoduchho prva hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je posuzovn zvolenho normativnho prostředku z pohledu možnho naplněn sledovanho čelu. Nen-li dan normativn prostředek způsobil sledovanho čelu doshnout, jde ze strany zkonodrce o projev svvole, jenž se považuje za rozporn s principem prvnho sttu. Druhm krokem uplatněn principu proporcionality je posouzen jednoduchho prva hlediskem potřebnosti, jež sleduje analzu plurality možnch normativnch prostředků ve vztahu k zamšlenmu čelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezen stavou chrněn hodnoty - zkladnho prva nebo veřejnho statku. Lze-li zkonodrcem sledovanho čelu doshnout alternativnmi normativnmi prostředky, je pak stavně konformn ten, jenž danou stavně chrněnou hodnotu omezuje v mře nejmenš. Sleduje-li posuzovan jednoduch prvo na straně jedn ochranu určit z stavně chrněnch hodnot, na straně druh však jinou omezuje, třet hledisko principu proporcionality, jmž je poměřovn, představuje metodologii zvažovn těchto v kolizi stojcch stavnch hodnot.

32. stavn soud si je však zroveň vědom, že ne každ ustanoven prvnho řdu lze testovat podle předem danho vzorce. S ohledem na širš kontext napadenho ustanoven, neboť je součst "jednorzovho" restitučnho a rehabilitačnho zkonodrstv, kter se realizuje z podstatn čsti v době takovch kvalitativnch společenskch změn, kde alespoň čstečn nprava křivd minulosti předurčuje charakter dalšho demokratickho vvoje, jedn se o zvěry s nže uvedenou vhradou dalšho přezkumu individulnch a konkrtnch přpadů.

VIII./a

33. V prvn fzi přezkumu stavn soud testuje napaden ustanoven ve vztahu ke způsobilosti naplněn jeho čelu (vhodnost zvolenho prostředku). Jeho podstatou je zvažovn zsahu z pohledu možnho naplněn sledovanho čelu. Zkouman ustanoven mus bt schopno doshnout zamšlenho cle, jmž je ochrana jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku. Nen-li prvn prava objektivně způsobil sledovanho čelu doshnout, jde o projev svvole zkonodrce, jenž se považuje za rozporn s principem prvnho sttu.

34. Demokratick zkonodrce je při koncipovn předpisů zmrňujcch (zejmna) majetkov křivdy obecně omezen jednak faktickm stavem dotčench věc (jejich faktickou existenc) a zroveň limitovn imperativem minimalizace jmy jednak na jinch prvem chrněnch zjmech (např. veřejn zjem), jednak na zkladnch prvech ve vztahu ke vzniku majetkovch křivd novch [ať už kterkoliv straně; srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 71/04 ze dne 17. 5. 2005 (N 109/37 SbNU 421; 272/2005 Sb.), čst III. B], a to ve vztahu k osobm odlišnm od sttu, kter dotčen nemovitosti v mezidob po protiprvnm zsahu sttu eventulně nabyly v dobr vře.

35. Zkonodrce byl nucen vžit, nakolik je systm restitučnho zkonodrstv (v širokm slova smyslu) vnitřně koherentn a bezrozporn jak z objektivnho hlediska, tak z hlediska časov souslednosti přijmn jednotlivch dlčch předpisů. Tyto porevolučn prvn předpisy jsou proto charakteristick i ustanovenmi, kter maj za cl umožnit faktick či prvn činky jinho budoucho zkona.

36. Mezi tato ustanoven lze zařadit kromě napadenho 29 zkona o půdě i již zmněn ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 92/1991 Sb., dle např. 4 odst. 2 zkona č. 172/1991 Sb., o přechodu některch věc z majetku Česk republiky do vlastnictv obc, kter m zabrnit vzniku konfliktu majetkovch prv restituentů (původnch vlastnků) a obc (eventulnch novch nabyvatelů). Rovněž již zrušen ustanoven 8 odst. 6 zkona o mimosoudnch rehabilitacch [srov. nlez sp. zn. Pl. S 25/98 ze dne 10. 3. 1999 (N 38/13 SbNU 269; 57/1999 Sb.)] stanovilo, že "Věc, kter je prohlšena za nrodn kulturn pamtku, se nevyd až do doby, kdy Česk nrodn rada a Slovensk nrodn rada přijmou nov zkon o sprvě a ochraně kulturnch pamtek.", stejně jako již rovněž zrušen ustanoven 11 odst. 5 zkona o půdě (srov. nlez sp. zn. Pl. S 71/04 - viz vše), stanovujc, že "[n]emovitost, kter je prohlšena nrodn kulturn pamtkou, nelze vydat až do doby přijet zkonů upravujcch sprvu a ochranu kulturnch pamtek.". V těchto posledně uvedench přpadech se jednalo o eliminaci střetu mezi majetkovm prvem restituenta a veřejnm zjmem na ochraně kulturnch pamtek.

37. V posuzovan věci je předevšm zřejm, že zrušen 29 zkona o půdě by umožnilo převod historickho majetku crkv třetm osobm, čmž by bylo podstatně ohroženo, ne-li znemožněno, majetkov vyrovnn prostřednictvm naturln restituce (jako jedn z klčovch metod zmrňovn majetkovch křivd). Převod vlastnickho prva k původnmu crkevnmu majetku na třet osoby (nabvajc tento majetek v dobr vře) by v praxi znamenal podstatn zžen diskrece zkonodrce o metodch jakhokoliv budoucho majetkovho narovnn, nadto s možnmi zvšenmi nroky na sttn rozpočet.

38. Pokud tedy zkonodrce stanovil, že převod (přechod) majetku, jehož vlastnky byly k rozhodnmu datu crkve a nbožensk společnosti, resp. jejich prvnick osoby, jest jakožto akt contra legem stižen absolutn neplatnost (v přpadech jdoucch proti smyslu majetkovho vyrovnn), sledoval tm zcela rozumně čel napadenho ustanoven, a to ve vztahu k zajištěn materilnho podkladu pro budouc zkon o vypořdn historickho majetku crkv, přp. širš legislativn řešen majetkovho vyrovnn mezi sttem a crkvemi. Tento čel by mohl bt při absenci blokačnho činku zčsti nebo zcela zmařen, neboť toliko prvn dispozice sttu s dotčenm majetkem může bt podkladem pro přijet "zkonů o tomto majetku" při respektu k postaven eventulnch novch vlastnků.

VIII./b

39. V situaci, kdy lze sledovanho čelu doshnout alternativnmi prostředky, je stavně konformn ten, jenž danou stavně chrněnou hodnotu omezuje v mře co nejmenš. Dle tohoto principu je povoleno použit pouze nejšetrnějšho - ve vztahu k dotčenm zkladnm prvům a svobodm - z vce možnch prostředků.

40. Ačkoliv v obecn rovině je věc zkonodrce, jak bude při npravě křivd postupovat a kter prostředky zvol (v teoretick rovině je mysliteln restituce naturln či relutrn - resp. kombinace těchto prostředků), je prvě naturln restituce i s ohledem na dosavadn "restitučn zkonodrstv", přp. při ochraně jinch zkladnch prv a svobod, metodou primrn [tm nemaj bt vyloučeny metody jin, vhodnějš: srov. např. Basic Principles and Guidelines on the Right to a Remedy and Reparation for Victims of Gross Violations of International Human Rights Law and Serious Violations of International Humanitarian Law, přijat a vyhlšen Valnm shromžděnm Organizace spojench nrodů rezoluc č. 60/147 ze dne 16. prosince 2005].

41. Z veřejně dostupnch dajů je znmo [např. materil k usnesen Poslaneck sněmovny č. 774 ze dne 29. dubna 2008 (doplněn důvodov zprvy "Vymezen rozsahu vydvanho majetku a oceněn nevydvanho majetku, to je stanoven rozsahu finančn nhrady"), sněm. tisk 482, http://www.psp.cz], že zcela většinovm vlastnkem napadenm ustanovenm dotčench nemovitost je stt, přičemž se jedn zejmna o nemovitosti ve sprvě Pozemkovho fondu Česk republiky, s prvem hospodařen Lesů Česk republiky, s. p., Vojenskch lesů a statků ČR, s. p., a řadu pro zastupovn sttu ve věcech majetkovch. Ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictv sttu je dispozičn omezen s tmto majetkem bezpředmětn tmto způsobem testovat, neboť takov omezen sttu vůči sobě sammu nepochybně nezasahuje jeho stavn postaven (srov. dokonce eventuln zkonnou "povinnost" sttu vlastnit určit majetek ve veřejnm zjmu v intenci čl. 11 odst. 2 Listiny). Poměrně menš počet dotčench nemovitost je evidovn ve vlastnictv třetch osob, zejm. obc. Podrobnějš informace o struktuře těchto třetch osob stavnmu soudu nebyly předloženy.

42. V obecn rovině je myslitelnou alternativou k naturln restituci převžn důraz na jin metody zmrněn křivd, např. finančn kompenzace majetku (relutrn restituce), kter by neblokovn (odblokovn) zůstal v konečnm vlastnictv sttu (resp. dalšch subjektů). Tuto vahu - kter by teoreticky mohla znamenat mrnějš zsah do existujcch majetkovch vztahů, ovšem možn tž pouze zdnlivě - se stavn soud nect povoln rozvinout s ohledem na to, že by se dostal na pole vyhrazen zkonodrci - zvlště v otzkch politickch a ekonomickch. Restituce relutrn totiž přinš odlišn typ ztěže pro sttn rozpočet (majetkov postaven sttu), přičemž nen v tomto ohledu kolem stavnho soudu vhodnost poměru restitučnch metod posuzovat. V tomto smyslu, je-li naturln restituce (v určitm v budoucnu stanovenm rozsahu v kombinaci s dalšmi metodami) legitimnm clem zkonodrce, nepředstavuje zajištěn dotčenho majetku ustanovenm 29 zkona o půdě zsah nad rmec nezbytnosti. stavn soud nemůže vlastn vahou zkonodrci určit poměry mezi metodami naturln a relutrn restituce nařizovat.

43. stavn soud neshledal, že by zkonodrce měl k dispozici "mrnějš" prostředek, než blokaci dotčenho majetku, pokud m bt do jist mry teprve na jeho budoucm ekonomickm i politickm uvžen, jak metody zmrněn křivd zvol, resp. jakou diferenciaci ve svch vahch ve vztahu k určitm okruhům majetku, typům dotčench subjektů či dalšm okolnostem zvol. Tm nem bt řečeno, že by zkonodrce měl ve vztahu k naložen s blokovanm majetkem zcela volnou vahu. Naopak budouc legislativn řešen mus bt založeno prvě na vžen oprvněnch zjmů všech dotčench subjektů. Prvě vzhledem k jejich (stavně chrněnm) zjmům, jak budou existovat v době přijet legislativnho řešen, zkonodrce mus zvolit konkrtn kombinaci metod zmrněn křivd, aby - kromě jinho - nevznikly křivdy nov na straně oprvněnch či povinnch osob. Lze poukzat v praktick rovině i na nvrh zkona o majetkovm vyrovnn s crkvemi a nboženskmi společnostmi [konkrtně: nvrh zkona o zmrněn některch majetkovch křivd způsobench crkvm a nboženskm společnostem v době nesvobody, o vypořdn majetkovch vztahů mezi sttem a crkvemi a nboženskmi společnostmi a o změně některch zkonů (zkon o majetkovm vyrovnn s crkvemi a nboženskmi společnostmi), sněm. tisk č. 482], kter v rmci politick diskrece navrhoval za povinn osoby toliko stt, sttn organizace a Pozemkov fond Česk republiky (srov. 4), tedy nikoliv např. obce nebo dalš subjekty.

VIII./c

44. jma na zkladnm prvu nesm bt nepřiměřen ve vztahu k zamšlenmu cli, tj. opatřen omezujc zkladn lidsk prva a svobody nesměj, jde-li o kolizi zkladnho prva či svobody s veřejnm zjmem, svmi negativnmi důsledky přesahovat pozitiva, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench.

45. stavn soud dosud ani otzku stavnosti či přiměřenosti zsahu 29 zkona o půdě ve sv judikatuře nevznesl, naopak v zsadě provedl jeho stavně konformn interpretaci.

46. Ani nyn stavn soud neshledal, že by přezkum vystil v zvěr o disproporci mezi cli a prostředky sledovanmi napadenm ustanovenm a stavně chrněnmi zjmy, kter jsou ve hře. Z vše uvedenho

implicite

plyne, že čel napadenho ustanoven je sm o sobě stavně konformnm, ba přmo ždoucm, m-li odčinit majetkov křivdy spchan na crkvch a nboženskch společnostech, přp. sleduje-li naplněn zruk plynoucch z čl. 15 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny zkladnch prv a svobod (viz dle).

47. Ve vztahu k největš čsti majetku, kter je blokačnm činkem dotčen a zůstv ve vlastnictv sttu, nelze hovořit o zsahu stavněprvn relevance, zvlště pokud jde o samotnou dispozici s blokovanm majetkem. Stt se nemůže dovolvat vlastnickho prva jako prva zkladnho vůči sobě sammu, zvlště pokud dotčen majetek zskal pouze za cenu porušen mezinrodně akceptovanch standardů ochrany zkladnch prv a svobod i svch vlastnch zkonů. V tto souvislosti nelze ani teoreticky presumovat dobrou vru či obdobn subjektivn prvek na straně sttu, neboť stt zn objektivně sv prvo. Nelze tedy považovat za protistavn zsah, ani pokud stt (fakticky nebo prvně) nepřevd vyhrazenou čst majetku, kter je formlně v jeho vlastnictv.

48. Ve vztahu k obcm, kter v některch přpadech jsou evidovny jako vlastnci původně crkevnho majetku, stavn soud předevšm shledv, že blokace tohoto majetku nen svvol zkonodrce, kter by na zkladě vlastn politick vahy či na zkladě jin neobhajiteln intence zamšlel vůči konkrtnm obcm nebo vůči celkov rovni realizace prva na samosprvu zashnout. Dotčen těchto obc je dno historickou existenc vlastnick plurality před rokem 1948. Nelze předevšm bez dalšho konstatovat, že by omezen převodů konkrtnch jednotlivch nemovitost v majetku obce znamenalo bez dalšho omezen prva na samosprvu ve vztahu ke konkrtn obci.

49. Zsadn důraz nyn dv stavn soud na rozdln charakter a prvn osud majetku, kter před rozhodnm obdobm byl ve vlastnictv osob od obc odlišnch, neboť ten byl oprvněně předmětem (ať už realizovanch či nerealizovanch) vah demokratickho zkonodrce o naturln restituci třetm osobm, na jedn straně a tzv. historickho majetku obc na straně druh.

50. Otzka obnovy samosprvy obc (celkov koncepce obecnho zřzen) s nezbytnm zajištěnm materiln zkladny v demokratickch poměrech totiž reaguje na změny proveden již vldnm nařzenm č. 4/1945 Sb. z. a n., o volbě a pravomoci nrodnch vborů, a zvlště pak zkonem č. 279/1949 Sb., o finančnm hospodařen nrodnch vborů. Ten v ustanoven 30 odst. 2 stanovoval, že "Dosavadn kmenov jměn obecn pozbv tto povahy.", čmž byla završena prvn a faktick likvidace prvků zemn samosprvy. K jej obnově došlo v roce 1990 v souvislosti s přijetm stavnho zkona č. 294/1990 Sb., kterm se měn a doplňuje stavn zkon č. 100/1960 Sb., stava Československ socialistick republiky, a stavn zkon č. 143/1968 Sb., o československ federaci, a kterm se zkracuje volebn obdob nrodnch vborů. stavn zkon č. 100/1960 Sb. jm byl v čl. 86 novelizovn zejmna v tom, že "Zkladem mstn samosprvy je obec" [odst. 1] a že "Obec je samosprvnm společenstvm občanů. Je prvnickou osobou; m vlastn majetek, s nmž samostatně hospodař. [...]" [odst. 2]. Nsledně stavn zkon č. 556/1990 Sb., kterm se měn stavn zkon č. 143/1968 Sb., o československ federaci, zakotvil do čl. 4 odst. 7 novelizovanho zkona zmocněn nrodnch rad přijmout zkony, kter stanov, kter věci z majetku Česk republiky a Slovensk republiky jsou vlastnictvm obc. Tmto zkonem se pro Českou republiku stal zkon č. 172/1991 Sb., o přechodu některch věc z majetku Česk republiky do vlastnictv obc, kterm ve smyslu 1 a 2

ex lege

přešel na obce (kromě jinho i s určitmi vjimkami) majetek, kter obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949, tedy tzv. historick majetek obc.

51. Podle ustanoven 4 odst. 2 zkona č. 172/1991 Sb. "Do vlastnictv obc nepřechzej rovněž věci z vlastnictv Česk republiky, k jejichž vydn uplatn nrok oprvněn osoba podle zvlštnho předpisu.". Ve vztahu k obcm se tak jedn o vhradu, kter dle svho smyslu m zabrnit kolizm prv a nroků obc (jako eventulnch novch nabyvatelů) a oprvněnch osob (budoucch restituentů). stavn soud ve sv judikatuře v souvislosti s restitučnmi spory proto již opakovaně uvedl, že obec nemůže sv vlastnick prvo odvozovat podle zkona č. 172/1991 Sb. tam, kde předmětn nemovitosti nepředstavuj tzv. historick vlastnictv obce [srov. nlez sp. zn. II. S 411/99 ze dne 9. 2. 2000 (N 23/17 SbNU 167); nlez sp. zn. I. S 84/05 ze dne 1. 2. 2006 (N 29/40 SbNU 233)]. Skutečnost je, že vklad ustanoven 4 odst. 2 zkona č. 172/1991 Sb. zaznamenal i určit vkyvy. Např. v usnesen sp. zn. III. S 630/06 ze dne 22. 3. 2007 (U 4/44 SbNU 769) stavn soud s poukazem na tam citovanou judikaturu mimo jin uvedl, že ze smyslu ustanoven 4 odst. 2 zkona č. 172/1991 Sb., kter odkazuje na zvlštn (restitučn) přepisy, plyne, že se vztahuje "nejen na zvlštn předpisy již vydan, ale bez omezen tž na předpisy nsledn.". Podobně dřvějš usnesen ze dne 13. listopadu 1997 sp. zn. IV. S 373/97 (ve SbNU nepublikovno), s odkazem na soudn praxi v prvn řadě uvedlo, že "obce se v přpadě restituovanho majetku jeho vlastnky nestaly a oprvněnm osobm vydvaj nemovitosti za stt z titulu, že je ke dni 24. 6. 1991 držely.". Takov vklad se relnmu střetu vše uvedench prv restituenta a obce pokusil zabrnit eliminac činků byť toliko formlnho převodu dotčenho majetku na obec.

52. Oproti tomu stoj řada dalšch rozhodnut stavnho soudu, dle nichž podle zkona č. 172/1991 Sb. vlastnictv k nemovitostem dotčenm nslednmi restitucemi (kter byly vyvolny např. pozdějšm zkonem o půdě) na obce

de iure

přechz, ovšem spolu s povinnost "vydat majetek oprvněnm osobm dle předpisů restitučnch" [srov. např. usnesen ze dne 19. listopadu 2009 sp. zn. III. S 1357/09 (ve SbNU nepublikovno); nlez sp. zn. IV. S 346/98 ze dne 12. 10. 1998 (N 122/12 SbNU 187); nlez sp. zn. II. S 2277/07 ze dne 21. 5. 2008 (N 95/49 SbNU 419); usnesen stavnho soudu ze dne 31. řjna 2007 sp. zn. III. S 801/06; usnesen ze dne 16. srpna 2007 sp. zn. III. S 1602/07; usnesen ze dne 27. července 2000 sp. zn. IV. S 124/99; usnesen ze dne 17. ledna 2002 sp. zn. IV. S 477/01; ze dne 1. března 2000 sp. zn. I. S 448/98 (ve SbNU nepublikovna)]. Eventuln vkladov nejednotnost v tto otzce se však nejev jako podstatn pro čel restitučnho procesu. K tomu je vhodn poukzat i na zněn ustanoven 6 odst. 5 zkona o půdě, podle něhož "Jestliže nemovitosti přešly do vlastnictv obce, m oprvněn osoba prvo podle tohoto zkona vůči obci." [k tomu např. usnesen ze dne 28. zř 1998 sp. zn. IV. S 157/98; usnesen ze dne 19. května 1999 sp. zn. II. S 104/99 (ve SbNU nepublikovna), včetně odmtnut nvrhu na zrušen 6 odst. 5 zkona o půdě]. Z kontextu přijmn jednotlivch restitučnch předpisů a konstantn judikatury stavnho soudu je tedy nepochybně zřejm, že na rozdl od navrcen historickho majetku obc měl přechod jinho majetku určenho k budouc restituci na obce zcela specifickou, formln povahu, kdy postaven obce jako osoby povinn v restitučnm procesu nebylo stavnm soudem nikdy zpochybněno. V stavnm pořdku nadto nelze nalzt takov prvo obc, kter by zaručovalo, že jejich vztah k historickmu majetku crkv bude plynutm času posilovat. Z čl. 101 stavy totiž nijak neplyne nrok obc na historick majetek crkv a nboženskch společnost. stavn soud naopak již v minulosti vslovně uvedl, že vydn majetku v restitučnm procesu ze strany obce oprvněn osobě nen zsahem do zemn samosprvy ve smyslu čl. 101 odst. 4 stavy [usnesen ze dne 23. března 1999 sp. zn. IV. S 392/98 (ve SbNU nepublikovno)]. V ždnm z uvedench rozhodnut, jak je již zřejm, stavn soud neshledal ani porušen prva plynoucho z čl. 11 Listiny.

53. Vzhledem ke shora vymezenmu čelu napadenho ustanoven a dosavadn roli obc v restitučnm procesu, kde koncepčně vystupuj i jako osoby povinn, se tak v obecn rovině nejev samotn blokace určitho specifickho majetku, byť evidovanho jako vlastnictv obc, jako činek nepřiměřen. V tto rovině nelze zjmy samosprvnch obc na jedn straně a autonomnch crkv a nboženskch společnost na straně druh stavět do protikladu, neboť obecn rozvoj obc nen podmněn vlastnictvm původnch crkevnch nemovitost přmo obc, nbrž může bt stejně dobře naplněn hospodařenm jakkoliv třet osoby.

54. Při abstraktnm přezkumu stavnosti stavn soud nen schopen objektivně prokzat nebo hypoteticky vymodelovat všechny mysliteln situace, kter napaden ustanoven v individulnm přpadě může vyvolat. Předmětem posouzen tedy nyn nemohou bt ani specifick přpady jednotlivch vlastnků, u nichž s přihldnutm ke konkrtnm okolnostem včetně např. relevance nabvacho titulu, k existenci dobr vry či k dosavadn roli typu dotčenho subjektu v restitučnm procesu může stavn soud sv posouzen upřesnit v budoucnu [k obdobnmu odkazu na individuln přezkum srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 1/08 ze dne 20. 5. 2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.), bod 112; k precizaci a konkretizaci dřvějšho obecnějšho prvnho nzoru uvedenho ve stanovisku plna stavnho soudu došlo při hledn spravedlnosti v individulnm přpadě i např. ve vztahu ke stanovisku plna sp. zn. Pl. S-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.) pozdějšmi nlezy sp. zn. II. S 519/08 ze dne 25. 9. 2008 (N 157/50 SbNU 399); ze dne 4. prosince 2008 sp. zn. I. S 428/06; nlez ze dne 25. června 2009 sp. zn. I. S 89/07; ze dne 5. srpna 2009 sp. zn. I. S 566/07].

55. Ve vztahu k obecnmu principu prvn jistoty a ochrany důvěry v prvo (požadavek na určitost a srozumitelnost prvn normy) je nutno zvžit i celkovou legislativn kvalitu napadenho ustanoven. Eventuln nmitku neurčitosti stanoven budoucho okruhu oprvněnch osob a okruhu blokovanho (vydvanho) majetku, resp. dalšch podmnek naturln restituce je možno odmtnout. stavn soud přijetm určit interpretace napadenho ustanoven v předchoz judikatuře jeho objektivn neurčitost či nesrozumitelnost vyloučil. Pokud napaden ustanoven hovoř o "crkvch, nboženskch společnostech, řdech a kongregacch", nen jinho rozumnho vkladu, než že se jedn o entity existujc s vlastn prvn subjektivitou podle platnho prva, ať už byly chpany jako crkevn prvnick osoby uvnitř crkv a nboženskch společnost nebo vedle nich, kter byly subjektem věcnho prva k majetku, z něhož crkve a nbožensk společnosti čerpaly prostředky pro naplňovn svch clů, a jehož odejmut proto pociťovaly jako majetkovou křivdu. Ve vztahu k nim se pak jedn o takov majetek, kter

de iure

nebo

de facto

přešel na stt v rozhodnm obdob od 25. nora 1948 do 1. ledna 1990 [srov. např. 4 odst. 1 zkona o půdě; 1 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch; ale i 2 odst. 1 zkona č. 119/1990 Sb., o soudn rehabilitaci], a to v důsledku majetkov křivdy [srov. např. uvozujc větu zkona č. 298/1990 Sb.; preambuli a ustanoven 6 odst. 1 zkona o půdě; preambuli a ustanoven 1 a 6 zkona č. 87/1991 Sb.; 1 zkona č. 403/1990 Sb., o zmrněn nsledků některch majetkovch křivd]. Vymezen okruhu dotčenho majetku v ustanoven 29 zkona o půdě je dostatečně určit, neboť existence věcnho prva (resp. pozbyt prva k majetku, jehož odejmutm byla způsobena křivda) v rozhodnm obdob je objektivně prvně průkaznou skutečnost, a je nerozhodn, že sttn orgny nevedou kompletn samostatn seznam dotčenho majetku, k čemuž ani nen prvnho důvodu.

56. Konečně je zřejm, že napaden ustanoven 29 zkona o půdě neobsahuje konkrtně stanovenou lhůtu pro přijet zkona o původně crkevnm majetku. Doba, po kterou je od činnosti napadenho ustanoven dotčen majetek blokovn, je stanovena pouze relativně, a to ve vztahu k přijet zmiňovanho zvlštnho zkona. stavn soud konstatuje, že v obecn rovině takov postup nen apriorně vyloučen. Jedn se spše o otzku legislativn techniky a jej vhodnosti, přičemž zkonn odkaz na zvlštn zkon, kter m teprve vzniknout, vždy obsahuje prvek relativn prvn nejistoty o obsahu takovho zkona, je ovšem odůvodniteln limitovanmi lidskmi možnostmi moci vkonn a zkonodrn připravovat a přijmat pouze omezen počet zkonů v danm čase. Z dnešnho pohledu legislativně nestandardn konstrukce napadenho ustanoven nen překvapujc v kontextu rovně restitučn legislativy z počtku 90. let. V tto souvislosti je nutno poukzat na stavně vznamn pochybnosti o splněn nroků kladench na obecnost prvnho předpisu i např. u tzv. včtovho zkona č. 298/1990 Sb., kter nelze v testu proporcionality překlenout jinak než poukazem na vjimečn důvody pro jeho přijet [jak uvedl stavn soud v nlezu sp. zn. Pl. S 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (318/2009 Sb.), čst VI./a]. Obdobn vjimečn důvody - plynouc z charakteristickch okolnost, s nimiž se potkal zkonodrce po roce 1989 - stavn soud vztahuje i na nyn projednvanou věc.

57. Na zkladě vše uvedenho tedy stavn soud neshledal důvody pro vyhověn nvrhu na zrušen ustanoven 29 zkona o půdě, neboť toto ustanoven protistavnm nen. V rmci dosaženho stavně konformnho vkladu shledal, že čel i prostředek obsažen v napadenm ustanoven obstoj při poměřovn s stavnmi principy, což nepopr ani navrhovatel, když uvd, že "nepovažuj[e] za protistavn samotn zněn ustanoven 29 zkona o půdě v podobě, ve kter bylo přijato a v době, ve kter bylo přijato. Za protistavn však považuj[e] stav, kdy nedošlo k naplněn legitimnho očekvn tohoto svoj povahou pouze překlenovacho ustanoven v důsledku dlouhodob nečinnosti zkonodrce, a tm byl zakonzervovn stav, kter měl bt toliko přechodn, na dobu přesahujc patnct let.".

58. Prvn skutečnost plynut času, jak navrhovatel zdůrazňuje, m v tomto přpadě stavněprvn důsledky nikoliv do stavnosti samotnho napadenho ustanoven, nbrž v přpadě nenaplněn tohoto ustanoven postupně se stupňujc důsledky absence prvn pravy do sfry okruhu beneficientů normy, a to eventulně až do intenzity protistavnosti. V takov situaci zrušen napadenho ustanoven na prvnm postaven beneficientů prvn normy ničeho neměn, naopak může jejich postaven (prvn jistotu) dle zhoršit, neboť určit okruh prvnch vztahů zůstv neupraven.

59. Plynut času v projednvan věci a s nm spojen nečinnost zkonodrce nebyly důvodem pro zrušen napaden normy, staly se však podkladem pro II. vrok tohoto nlezu, jmž navrhovatel požadoval konstatovat protistavn nečinnost Parlamentu.

IX.

Důsledky plynut času v relevantn judikatuře stavnho soudu

60. stavn soud ve sv judikatuře postihuje přpady, kdy kvalifikovan prvn skutečnost spočvajc v běhu času vede k zsahu stavnho soudu, a to buď kasačnho (zrušen napaden pravy) nebo interpretativnho (vysloven protistavn nečinnosti Parlamentu). Z prvn skupiny přpadů navrhovatel sm poukazuje na nlez Pl. S 5/03 (viz nže) a sp. zn. Pl. S 71/04 (viz vše), stavn soud dle zvažoval zvěry plynouc z nlezu sp. zn. Pl S 25/98 (viz vše), nlezu sp. zn. Pl. S 8/02 ze dne 20. 11. 2002 (N 142/28 SbNU 237; 528/2002 Sb.) a nlezu sp. zn. Pl. S 6/05 ze dne 13. 12. 2005 (N 226/39 SbNU 389; 531/2005 Sb.). Za druh typ přstupu lze považovat nlez ve věci sp. Pl. S 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.).

61. Ve věci sp. zn. Pl. S 5/03 ze dne 9. 7. 2003 (N 109/30 SbNU 499; 211/2003 Sb.) stavn soud zrušil ustanoven 3 a 6 zkona č. 290/2002 Sb., o přechodu některch dalšch věc, prv a zvazků Česk republiky na kraje a obce, občansk sdružen působc v oblasti tělovchovy a sportu a o souvisejcch změnch a o změně zkona č. 157/2000 Sb., o přechodu některch věc, prv a zvazků z majetku Česk republiky, ve zněn zkona č. 10/2001 Sb., a zkona č. 20/1966 Sb., o pči o zdrav lidu, ve zněn pozdějšch předpisů. Důvodem byla nepřiměřenost omezen vlastnickho prva krajů a obc k majetku, kter byl v rmci reformy veřejn sprvy na obce a kraje převeden, jež byla spatřovna v tom, že zkon zroveň zavzal obce a kraje k užvn tohoto majetku pouze k čelu, ke ktermu byly užvny ke dni přechodu vlastnictv, a to po dobu 10 let. stavn soud shledal, že u převděnch nemovitost omezen vlastnickho prva je nutno minimalizovat toliko na "přechodn dob". V projednvan věci se však jedn o podstatně odlišnou situaci. Ve věci ustanoven 3 a 6 zkona č. 290/2002 Sb. se jednalo o čelov omezen majetku, kter stt na obce převedl, aniž by indikoval dalš mimořdn dispozice s tmto majetkem v budoucnu, mělo se tedy jednat o převod relativně trval. Oproti tomu v nyn projednvan věci, kde zsadn roli hraje přijet stavně konformnho řešen zmrněn majetkovch křivd způsobench crkvm a nboženskm společnostem, jsou obce na zkladě existence napadenho ustanoven 29 zkona o půdě dostatečně informovny o eventualitě naturln restituce tohoto majetku nebo jeho čsti, a to na zkladě jak samotnho textu ustanoven 29 zkona o půdě, tak vzhledem k judikatuře stavnho soudu a jejmu vvoji. Ve věci sp. zn. Pl. S 5/03 stavn soud shledal, že užvn převděnho majetku toliko za určitm čelem po dobu 10 let (intenzita uložen povinnosti) nen vyvženo ždnou jinou hodnotou. V nyn projednvan věci však spše než potřebu odstranit jeden činek napadenho ustanoven shledal nutnost vyvžit řadu stavně chrněnch zjmů, což nelze bez aktivn časti zkonodrce.

62. Dle stavn soud zvažoval zvěry, kter učinil v přpadě nvrhu na zrušen ustanoven 8 odst. 6 zkona o mimosoudnch rehabilitacch pod sp. zn. Pl. S 25/98 ze dne 10. března 1999 (viz vše). Toto ustanoven stanovilo, že "Věc, kter je prohlšena za nrodn kulturn pamtku, se nevyd až do doby, kdy Česk nrodn rada a Slovensk nrodn rada přijmou nov zkon o sprvě a ochraně kulturnch pamtek.". Nvrhu bylo vyhověno stejně jako nvrhu ve věci sp. zn. Pl. S 71/04 (viz vše), v nž bylo zrušeno ustanoven 11 odst. 5 zkona o půdě, kter stanovilo, že "Nemovitost, kter je prohlšena nrodn kulturn pamtkou, nelze vydat až do doby přijet zkonů upravujcch sprvu a ochranu kulturnch pamtek.". V posledně uvedenm nlezu dospěl stavn soud k prvnmu nzoru, podle kterho nelze považovat za svvoli zkonodrce, že dosud na seku sprvy a ochrany kulturnch pamtek nepřijal nov zkon, je však svvol a současně diskriminujcm postupem, když prvě na tuto podmnku, navc vgně a v rozporu s principy tvorby prva v prvnm sttě vyjdřenou, vže možnost uplatněn restitučnho nroku. I ohledně těchto zvěrů stavn soud shledal zsadn odlišnosti nyn posuzovan věci. Předevšm je zřejm, že ve vztahu k původnm vlastnkům "blokovanho" majetku ve vše uvedench přpadech byla blokac stanovena překžka vydn, přestože zkon upravujc danou problematiku - tedy zkon č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči - existoval a dval sttu dostatek nstrojů k ochraně kulturnch hodnot při respektovn prv restituentů. Proto byla citovan ustanoven shledna jako nedůvodn omezen a diskriminace restituentů. V projednvan věci však napaden ustanoven slouž nikoliv primrně jako překžka, nbrž jako zruka budouc prvn (restitučn) pravy, přičemž zroveň odkazuje na předpis, kter dosud neexistuje. Zrušenm citovanch ustanoven zkona o půdě a zkona o mimosoudnch rehabilitacch tehdy ve vše uvedench věcech stavn soud odstranil nedůvodnou překžku vydn věci oprvněn osobě, v nyn projednvanm přpadě by však při absenci zvlštnho zkona npravy zvadnho stavu - naplněn legitimnho očekvn - nijak nedoshl.

63. Vzhledem k argumentům navrhovatele, kter uvd v stavn stžnosti, se nyn nejedn ani o možnost npravy tvrzenho protistavnho stavu zrušenm zkonnho ustanoven, jako např. v přpadě zrušen čsti pt zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů [srov. nlez sp. zn. Pl. S 16/99 ze dne 27. 6. 2001 (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.)], kdy stavn soud rovněž několikrt marně apeloval na zkonodrce, aby nestavn stav odstranil a uvedl prvn pravu sprvnho soudnictv do souladu s mezinrodnmi zvazky Česk republiky. V nyn posuzovan věci se totiž stavn soud klon k nzoru, že zrušenm napadenho ustanoven by k stavně konformnmu vyřešen (vyvžen) vztahů nepřispěl.

64. V odlišn pozici je nyn stavn soud i oproti řzen ve věci sp. zn. Pl. S 6/05 (nlez ze dne 13. prosince 2005 - viz vše), kdy shledal, že lhůty zakotven v ustanoven 13 odst. 6 a 7 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn zkona č. 253/2003 Sb., a ustanoven čl. VI zkona č. 253/2003 Sb., časově omezuj uplatněn prva oprvněnch osob podle 11 odst. 2 zkona o půdě na vydn nhradnho pozemku, ačkoliv těmto prvům nesvědč efektivn procesn prostředek ochrany. Tento postup zkonodrce kvalifikoval stavn soud jako svvoli zkonodrce, stojc v rozporu s stavnm principem ochrany oprvněn důvěry občana v prvo, jenž je komponentem prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy), v rozhodovanm kontextu pak i v rozporu s principem legitimnho očekvan při uplatňovn majetkovho prva plynoucho z čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě. V nyn posuzovan věci beneficienti ustanoven 29 zkona o půdě rovněž nemaj k dispozici efektivn prostředek ochrany prva, avšak jeho uplatněn nen omezeno lhůtou, kterou by bylo možno jako protistavn zrušit.

65. Konečně se v nyn posuzovanm přpadě nejedn o obdobu zpočtku tolerovan nestavnosti transformace užvacch vztahů na vztahy njemn, kde se postupně během času prvn prava dostvala stle vce do rozporu s ochranou vlastnickho prva [srov. nlez sp. zn. Pl. S 8/02 (viz vše)]. Nestavnost současnho stavu stavn soud spatřuje v nepřijet ždouc prvn pravy, nikoliv v přijet stavně nekonformn prvn pravy, tedy prvn pravy nedostatečn.

66. Nahlženo praktickmi důsledky, zrušen napadenho ustanoven by poskytlo ochranu toliko zjmům jedn skupiny adrestů normy. Ochrana zjmů crkv a nboženskch společnost - a rovněž legislativn čel napadenho ustanoven - by tak byly pominuty zcela, neboť jakkoliv dalš převody historickho crkevnho majetku by uvažovanou naturln restituci podstatně ztžily, ne-li zcela znemožnily. Zcela nrazově by se tak odpovědnost za vypořdn historickho crkevnho majetku přenesla na samotn crkve a nbožensk společnosti (resp. někdejš jednotliv subjekty vlastnickho prva) prostřednictvm velkho množstv individulnch soudnch sporů. To je cesta, kterou stavn soud již jednou odmtl, nikoliv však upřenm nroků crkevnm subjektům, nbrž prostřednictvm interpretace, ve kter dal přednost legislativnmu řešen tto složit a vnitřně provzan problematiky. stavn soud nemůže nahrazovat zkonodrce v tom, že by uplatnil vlastn politickou vůli a v zsadě pozitivně upravil určit okruhy prvnch vztahů v souladu se zjmy, kter dostatečně upraveny nejsou. Pro vyvažovn zjmů širokho spektra osob v různch situacch do budoucna se objektivně nehod nstroj, kter m stavn soud k dispozici z ustanoven 70 odst. 1 a 2 zkona č. 182/1993 Sb. Zrušen ustanoven předpokldajcho přijet zvlštnho zkona do budoucna totiž nenaprav absenci pozitivn prvn pravy.

67. stavn soud proto zvolil takov řešen, kter vslovně konstatuje stavn relevanci a nalhavost zjmů obc a třetch osob, jejichž dispozice s někdejšm crkevnm majetkem je omezena, i crkv a nboženskch společnost, o jejichž historick majetek, protiprvně zabaven komunistickm režimem, se jedn. Zroveň však konstatuje, že zrušen napadenho ustanoven 29 zkona o půdě by odporovalo principu přiměřenosti v materilnm prvnm sttě, neboť užitek z takovho postupu by byl v důsledku (dalšho) zkomplikovn budoucho vypořdn historickho majetku crkv a nboženskch společnost, i s ohledem na ekonomickou situaci sttu, značně nejistm.

X.

Protistavn nečinnost zkonodrce

68. stavn soud byl proto postaven před posouzen, jak reagovat na eventuln zjištěn (dle navrhovatele) o protistavn nečinnosti zkonodrce v důsledku plynut času. Navrhovatel předkld petit analogick rozhodnut ve věci sp. zn. Pl. S 20/05 (viz vše), kterm byla mimo jin konstatovna protistavn nečinnost Parlamentu Česk republiky spočvajc v nepřijet zvlštnho prvnho předpisu v oblasti regulovanho njemnho, kdy stavn soud nepřistoupil ke zrušen napaden prvn pravy. Ačkoliv ustanoven 696 odst. 1 občanskho zkonku předpokldalo přijet zvlštnho prvnho předpisu, ten nebyl vydn. Tm byl udržovn stav protistavnosti. stavn soud však dospěl k zvěru, že důvody ke zrušen samotnho 696 odst. 1 občanskho zkonku nejsou dny, neboť "Samotn dikce 696 odst. 1 občanskho zkonku, kter pouze předjm přijet nov pravy, nen protistavn, protistavn je dlouhodob nečinnost zkonodrce, jež m za nsledek stavně neakceptovatelnou nerovnost a v konečnm důsledku porušen stavnch principů.".

69. V citovanm nlezu sp. zn. Pl. S 20/05 stavn soud dle uvedl: "Pozornost si zaslouž i druh rovina navrhovatelovch nmitek založen na tvrzen o protistavn mezeře v zkonodrstv spočvajc v tom, že dosud nebyla přijata předpokldan prvn prava. Jako důsledek nečinnosti zkonodrnho sboru může vyvolat protistavn stav, a to tehdy, je-li zkonodrce povinen přijmout určitou zkonnou pravu, neučin tak, a tm zashne do prvem - stavou - chrněnho zjmu. Přitom povinnost pro zkonodrce může vyplvat jak přmo z stavněprvn rovně (např. v zajištěn realizace zkladnch prv a svobod nebo v jejich ochraně), tak i z rovně "obyčejnch" zkonů, v nichž si tuto povinnost

expressis verbis

sm uložil. [...] Lze tedy uzavřt, že za určitch podmnek jsou důsledky mezery (chybějc prvn pravy) protistavn, zejmna tehdy, když zkonodrce se rozhodne, že určitou oblast uprav, tento mysl v zkoně vyslov, avšak předvdanou regulaci nepřijme. Stejn zvěr plat i v přpadě, kdy Parlament deklarovanou pravu přijal, avšak ta byla zrušena proto, že nesplňovala stavn kritria, a zkonodrce nepřijal stavně konformn nhradu, ačkoliv mu k tomu stavn soud poskytl dostatečnou lhůtu (18 měsců). Navc zůstal nečinn i po uplynut tto lhůty a nezbytnou prvn pravu nepřijal dodnes (ani po vce než 4 letech)".

70. V nyn projednvan věci stavn soud vychz z vše uvedench zvěrů, kter protistavn nečinnost odlišuj od "běžn" nečinnosti zkonodrce v tom smyslu, že na straně zkonodrce mus existovat zvazek určit okruh prvnch vztahů prvně upravit, přičemž tento zvazek může plynout buď z jednoduchho prva, kde si zkonodrce tuto povinnost sm vslovně uložil, nebo přmo z stavnho pořdku, pokud neupraven určitho okruhu vztahů vyvolv stavněprvn důsledky.

71. Veden vše uvedenmi vahami konstatuje stavn soud, že v projednvanm přpadě se jedn jak o nenaplněn vslovnho zvazku plynoucho ze zkona, tak nečinnost v oblasti materilnch zruk zkladnch prv a svobod. Uveden se projevuje ve třech samostatně stojcch rovinch.

XI./a

Povinnost zkonodrce plynouc z přslibu v ustanoven 29 zkona o půdě a judikatury stavnho soudu

72. Prvn rovinou, kter je pro stavněprvn hodnocen určujc, je samotnm zkonodrcem projeven vůle (srov. citovanou čst nlezu sp. zn. Pl. S 20/05) otzku vypořdn historickho majetku crkv a nboženskch společnost vyřešit, objevujc se jak v textu napaden normy, tak dobovm myslu zkonodrce podchycenm např. ve stenografickch zznamech z jednn přslušnch komor parlamentu od roku 1991, kdy napaden ustanoven nabylo činnosti, v praxi již od roku 1990, kdy byl schvlen zkon č. 298/1990 Sb., již ve sv době prezentovan jako provizorn opatřen [kromě již citovanch viz diskusi k tiskům tkajcm se okrajově historickho crkevnho majetku http://www.psp.cz: např. Odpověď mstopředsedy vldy Česk a Slovensk Federativn Republiky RNDr. J. Mikloška, DrSc., na interpelaci podanou poslankyn Sněmovny lidu E. Novkovou ze dne 28. listopadu 1990: "(...) Zkon č. 298/1990 Sb. (...) nepostihuje zdaleka vešker majetek řdů a kongregac a řeš pouze nvrat vlastnictv u objektů, kter řdy a kongregace potřebovaly nezbytně pro zahjen sv činnosti. Hned při jednn s řdy a kongregacemi bylo dohodnuto, že jde o prvn etapu nvratu zabavenho majetku, respektive že toto nen konečn řešen majetkov rehabilitace crkv a nboženskch sdružen. (...)," tisk 272; naopak z posledn doby srov. dle např. důvodovou zprvu k nvrhu zkona o zmrněn některch majetkovch křivd způsobench crkvm a nboženskm společnostem v době nesvobody, o vypořdn majetkovch vztahů mezi sttem a crkvemi a nboženskmi společnostmi a o změně některch zkonů (zkon o majetkovm vyrovnn s crkvemi a nboženskmi společnostmi), sněm. tisk č. 482, kter rovněž spatřuje potřebnost zkona v vahch jak ekonomickch, tak (stavně) prvnch včetně naplněn legitimnho očekvn crkv a nboženskch společnost a "přslibu zkonodrce"].

73. stavněprvn vznam tto skutečnosti je zkonodrci nepochybně znm z judikatury stavnho soudu, a to nejpozději od roku 2005, kdy stavn soud zcela konkrtně a explicitně vyjdřil, že "Stt ovšem mus svůj zvazek vydat restitučn zkon, vyplvajc z citovanho ustanoven zkona o půdě, ohledně crkevnho majetku splnit, neboť mus splnit legitimn očekvn na straně crkevnch prvnickch osob, kter se opr o zkonn ustanoven." [nlez ze dne 2. nora 2005 sp. zn. II. S 528/02; stanovisko plna ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. Pl. S-st. 22/05 (viz vše); usnesen ze dne 19. ledna 2006, sp. zn. II. S 687/04 (ve SbNU nepublikovno); nlez ze dne 24. června 2009 sp. zn. I. S 663/06; a řada dalšch rozhodnut].

74. stavn soud opakovaně konstatoval, že princip ochrany legitimnho očekvn (ve smyslu ochrany důvěry v prvo) je pevně svzn s principy prvnho sttu a plyne tedy z čl. 1 odst. 1 stavy. stavn soud považuje za vhodn připomenout, že sociln filosofie došla k zvěru, že jsou-li nejist hranice legitimnch očekvn založench na zkonu, je nejist i svoboda (srov. např. Rawls, J., Teorie spravedlnosti, Praha, Victoria Publishing, 1995, str. 145). Ochrana legitimnho očekvn je integrln součst vldy prva. Předpokladem prvnho sttu a zroveň prvn jistoty, jako jednoho z jeho atributů, je takov uspořdn sttu, v němž každ, fyzick osoba i osoba prvnick, může mt důvěru v prvo, na jejmž zkladě může v relnm čase plnovat a realizovat sv zjmy. Je zřejm, že na prvn jistotu a upevňovn důvěry v prvo m srovnatelně negativn vliv jak nhl změna pravidel [srov. nlez sp. zn. Pl. S 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.)], tak nepřijet předvdanch pravidel.

75. Z komparativnho pohledu, přičemž nejde ani o typickou mezinrodn komparaci, spše o komparaci se společnm "československm prvkem", je vhodn poukzat na osud napadenho - zcela totožnho - ustanoven 29 zkona o půdě ve Slovensk republice po rozdělen československ federace. Toto ustanoven je na Slovensku dnes již prakticky konzumovno přijetm zkona č. 282/1993 Z. z., o zmiernen niektorch majetkovch krvd spsobench cirkvm a nboženskm spoločnostiam, kter nabyl činnosti dnem 1. ledna 1994, a zkona č. 503/2003 Z. z., o navrten vlastnctva k pozemkom, kter nabyl činnosti dnem 1. května 2005. Vzhledem ke konkrtn aktivitě slovenskho zkonodrce tak existence ustanoven 29 zkona o půdě, jak je zřejm, nevyvolala otzky ohledně důvěry v aktivitu zkonodrce a stavnosti eventuln legislativn nečinnosti, neboť zvazek obsažen v ustanoven 29 zkona o půdě byl naplněn. Tm je dle zroveň potvrzovn čel napadenho ustanoven, jak jej stavn soud vše rekapituloval.

76. Nalhavost veřejnho zjmu na odstraněn prvn nejistoty plynouc z provizornho prvnho stavu (zkon č. 298/1990 Sb. ve spojen s 29 zkona o půdě) k dnešnmu dni již přesahuje tolerovatelnou a ospravedlnitelnou mez. Nepřijet zvlštnho zkona, k čemuž se zkonodrce explicitně zavzal, po dobu devatencti let, ač byl stavnm soudem na problematičnost sv nečinnost upozorňovn, je projevem nepřpustn legislativn libovůle, a porušuje čl. 1 odst. 1 stavy.

XI./b

Povinnost zkonodrce plynouc z ochrany legitimnho očekvn

77. Druhou rovinou thož zvazku zkonodrce je mechanismus, jakm bylo naloženo s prvně vznamnmi nroky oprvněnch osob z řad (nejen) crkv a nboženskch společnost s ohledem na konkrtn zvolen model celkov koncepce restitučnho zkonodrstv v Československu po roce 1989. Naprost většina aktů, ktermi komunistick stt zcela odňal crkvm a nboženskm společnostem jejich hospodřskou samostatnost, by neobstla nejen s ohledem na tehdy již zcela nepochybn mezinrodn standard zkladnch prv, ale ani ve světle dobovch československch zkonů. Přechod vlastnickho prva ani v tehdejš době nemohl bt založen kupř. převzetm věci bez prvnho důvodu, navc sttem, kter po celou dobu držby ani nemohl bt v dobr vře.

78. stavn soud konstatuje, že kromě explicitnho zkonnho podkladu v ustanoven 29 zkona o půdě m legitimn očekvn crkv a nboženskch společnost zklad i v celkov koncepci restitučnho procesu po roce 1989, kter ani v jednotlivch restitučnch ustanovench [srov. interpretaci v nlezu sp. zn. Pl. S 15/98 ze dne 31. 3. 1999 (N 48/13 SbNU 341; 83/1999 Sb.) a řadě dalšch], ale ani jako celek, nemůže bt vykldn v neprospěch celch skupin subjektů (osob), kter kromě křivd majetkovch přežvaly dlouh obdob pod systematickm a permanentnm tlakem totalitn sttn moci i ve všech svch (zbvajcch) aktivitch.

79. Pro projednvanou věc je zvlště vznamn, že podle judikatury stavnho soudu i Evropskho soudu pro lidsk prva je nutno ustlenou judikaturu soudů a v n obsaženou interpretaci považovat za zkon v materilnm smyslu a za součst přslušn prvn normy [srov. nlez stavnho soudu sp. zn. II. S 566/05 ze dne 20. 9. 2006 (N 170/42 SbNU 455); nlez sp. zn. IV. S 611/05 ze dne 8. 2. 2006 (N 34/40 SbNU 281); rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva ve věcech Kruslin proti Francii ze dne 24. dubna 1990, č. 11801/85, Series A No. 176-B; Mller a dalš proti Švcarsku ze dne 24. května 1988, 10737/84 , Series A No. 133; Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti Německu ze dne 20. listopadu 1989, č. 10572/83, Series A No. 165; pokud nen uvedeno jinak, citovan rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva (Komise) jsou zveřejněna v databzi HUDOC na http://www.echr.coe.int]. V nyn posuzovan věci tak existence legitimnho očekvn (majetkovho zjmu) dotčench crkevnch subjektů plyne jak ze zkonnho ustanoven, tak z ustlen interpretačn a aplikačn praxe (judikatury stavnho soudu, na niž systematicky odkazuj soudy obecn).

80. Na tomto mstě je nutno uvst, že ačkoliv pojem legitimnho očekvn může mt přes toto označen v vahch různch stavnch soudů či Evropskho soudu pro lidsk prva zvlštn povahu, tedy nen zcela volně zaměniteln s obdobně označenmi teoretickmi konstrukcemi v jinch jurisdikcch (sperance lgitime; legitimate expectation), jeho relevantn podstatou je majetkov zjem, kter spad pod ochranu čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě (i čl. 11 Listiny). Podle tohoto člnku: "Každ fyzick nebo prvnick osoba m prvo pokojně užvat svůj majetek. Nikdo nemůže bt zbaven svho majetku s vjimkou veřejnho zjmu a za podmnek, kter stanov zkon a obecn zsady mezinrodnho prva. Předchoz ustanoven nebrn prvu sttů přijmat zkony, kter považuj za nezbytn, aby upravily užvn majetku v souladu s obecnm zjmem a zajistily placen dan a jinch poplatků nebo pokut.". Pojem "majetek" obsažen v prvn čsti čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě m autonomn rozsah, kter nen omezen na vlastnictv hmotnho jměn a nezvis na formln kvalifikaci vnitrosttnho prva. Může zahrnovat jak "existujc majetek", tak různ majetkov hodnoty včetně pohledvek, na jejichž zkladě stěžovatel může tvrdit, že m přinejmenšm "legitimn očekvn" doshnout činnho užvn vlastnickho prva. Předmětem ochrany podle zmněnho člnku je tedy nejen nabyt, tj. existujc majetek, ale tak legitimn očekvn nabyt takovho majetku. střednm pravidlem při zvažovn aplikovatelnosti čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě je ohled na konkrtn a individuln okolnosti přpadu, kter ve svm souhrnu měly založit majetkov zjem chrněn čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě [Iatridis proti Řecku [GC], rozsudek ze dne 25. března 1999, č. 31107/96, odst. 54, ECHR 1999-II; Beyeler proti Itlii [GC], ze dne 5. ledna 2000, č. 33202/96, odst. 100, ECHR 2000-I; Broniowski proti Polsku [GC], ze dne 22. června 2004 č. 31443/96, odst. 129, ECHR 2004-V; Anheuser-Busch Inc. proti Portugalsku [GC], ze dne 11. ledna 2007, č. 73049/01, odst. 63].

81. Ustanoven čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě v interpretaci Evropskho soudu pro lidsk prva neukld členskm sttům obecn zvazek navracet majetek, kter na ně byl převeden před ratifikac mluvy. Ani nepředstavuje omezen členskch sttů při stanoven rozsahu majetkovch restituc a určen podmnek, za kterch bude majetek navracen původnm vlastnkům [Jantner proti Slovensku, rozsudek ze dne 4. března 2003, no. 39050/97, odst. 34]. Na druhou stranu však, pokud smluvn stt po ratifikaci mluvy (Protokolu) přijme prvn pravu umožňujc plnou nebo čstečnou obnovu vlastnictv konfiskovanho majetku, může tento zkon zakldat

nov

majetkov prvo pod ochranou čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě. Totž plat ve vztahu k opatřenm tkajcm se restituce nebo kompenzace majetku, kter plynou ze zkona přijatho před ratifikac mluvy (Protokolu), pokud tento zkon zůstv v činnosti i po ratifikaci mluvy (Protokolu) [Broniowski proti Polsku [GC], ze dne 22. června 2004, č. 31443/96, odst. 125, ECHR 2004-V; Maltzan a dalš proti Německu (dec.) [GC], ze dne 2. března 2005, č. 71916/01, 71917/01 a 10260/02, odst. 74(d), ECHR 2005-V; Kopeck proti Slovensku [GC], ze dne 28. zř 2004, č. 44912/98, odst. 35(d), ECHR 2004-IX].

82. Pokud jde dle o pojem legitimnho očekvn, vzhledem k různmu pojet tohoto institutu v různch jurisdikcch lze na okraj komparativně zmnit např. odlišnou koncepci legitimnho očekvn v judikatuře Evropskho soudnho dvora (Soudnho dvora Evropsk unie), kter se pojet ustlenmu v judikatuře stavnho soudu a Evropskho soudu pro lidsk prva zcela zsadně vymyk. Respekt k legitimnmu očekvn v judikatuře Evropskho soudnho dvora je sice jednm z nejčastěji se dovolvanch principů prva Společenstv/EU, nicmně jeho aplikace je typick pouze v konkrtně stanovench oblastech, zejmna v oblasti zemědělstv a v zaměstnaneckch sporech [viz Tridimas, T. The General Principles of EC Law. Oxford University Press, 2000, str. 169]. Tento princip m zvlštn vznam zejmna v kontextu retroaktivn aplikace prva. Lze se ho však dovolvat i v jinch souvislostech, ale vždy jen v rozsahu, ve kterm samo Společenstv/EU již dřve vytvořilo situaci, kter dala vzniknout legitimnmu očekvn. Takov očekvn může vzniknout na zkladě dřvějš legislativy nebo na zkladě jednn instituc Společenstv, přičemž tohoto principu se lze dovolat, pouze pokud legislativa nebo jednn dotčench orgnů jsou bezprostředn přčinou legitimnho očekvn. Legitimn očekvn může bt zdrojem hmotnch prv, čmž se odlišuje např. od principu prvn jistoty, kter m spše charakter obecnho a interpretačnho principu. Při respektovn vše uvedench obecnch předpokladů, Evropsk soudn dvůr konkretizoval koncepci legitimnho očekvn ve sv judikatuře tak, že mus mt určitou podobu z hlediska toho, kdo se jej může dovolvat, v jakm čase, v jakm rozsahu a ve vztahu k jakm prvům. Např. v rozsudku Soudu prvn instance T-199/01,

G contre Commission de Communautes europennes

ze 7. listopadu 2002, v bodě 38 se uvd, že je odkazovno na předchoz judikaturu, a dle, že se prvo legitimnho očekvn vže na tři podmnky - tomu, kdo se jej dovolv, mus bt veřejnou sprvou Společenstv poskytnuty přesn, bezpodmnečn a shodn zruky, vyplvajc z oprvněnch a spolehlivch zdrojů, dle tyto zruky mus bt takov povahy, že z nich vznikne legitimn očekvn u toho, komu jsou určeny, a konečně tyto zruky mus bt poskytnuty v souladu s použitelnmi normami. Uveden podmnky vztahujc se ke koncepci

legitimnho očekvn

vymezen ve vše uvedenm rozsudku Soudu prvn instance T-199/01,

G contre Commission de Communautes europennes

však mus bt chpny v zkm kontextu projednvan oblasti, kterou se tento přpad zabv, totiž v kontextu zaměstnaneckho sporu, ve kterm bylo odmtnuto proplatit nhradu lkařskch vdajů řednku Evropsk komise.

83. stavn soud v nlezu ze dne 8. března 2006 sp. zn. Pl. S 50/04 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.) uvedl, že "k principu legitimnho očekvn v souladu s judikaturou Evropskho soudu pro lidsk prva judikoval, že z n zřetelně vystupuje pojet ochrany legitimnho očekvn jako majetkovho nroku, kter byl již individualizovn individulnm prvnm aktem, anebo je individualizovateln přmo na zkladě prvn pravy" (srov. nlez ve věci sp. zn. Pl. S 2/02 - viz vše). Konečně zcela konkrtně k posuzovan problematice se stavn soud vyjdřil v již citovan judikatuře [nlez ze dne 2. nora 2005 sp. zn. II. S 528/02; stanovisko plna ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. S-st. 22/05, prostřednictvm potvrzenm zvěrů dřve citovanho nlezu; usnesen ze dne 19. ledna 2006 sp. zn. II. S 687/04 (ve SbNU nepublikovno); a řada rozhodnut navazujcch], když uvedl, že "Stt ovšem mus svůj zvazek vydat restitučn zkon, vyplvajc z citovanho ustanoven zkona o půdě, ohledně crkevnho majetku splnit, neboť mus splnit legitimn očekvn na straně crkevnch prvnickch osob, kter se opr o zkonn ustanoven.". V nyn projednvan věci tedy stavn soud legitimn očekvn (majetkov zjem) dovozuje z konkrtnho zkonnho ustanoven podpořenho dlouhodobou interpretac stavnm soudem.

84. Ve stěžejnm rozsudku Velkho sentu ze dne 22. června 2004 ve věci Broniowski proti Polsku [GC], č. 31443/96, ECHR 2004-V - kter m pilotn charakter a jehož nosn zvěry nelze pominout ani v nyn posuzovan věci - Evropsk soud pro lidsk prva hodnotil situaci stěžovatele, kter, stručně řečeno, nespěšně uplatňoval svůj požadavek na odškodněn za nemovitosti, kter jeho rodina pozbyla po druh světov vlce. Tento jeho majetkov zjem měl oporu v prvnm řdu (přslib zkonodrce) a judikatuře nejvyššch soudnch instanc. V důsledku postupu a zejmna nečinnosti sttu, kter nepřijal odpovdajc - prvnm řdem předvdan - zkon, podle něhož by o odškodněn mohlo bt rozhodnuto, bylo shledno porušen čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě.

85. Pro zvěry stavnho soudu se jev jako podstatn, že Evropsk soud pro lidsk prva kvalifikoval nečinnost zkonodrce jako zsah do prva ve smyslu obecnho pravidla věty prvn čl. 1 [odst. 136, 145, 146 rozsudku]. Zdůraznil, že kontext citovanho člnku obsahuje i pozitivn povinnost sttu zabezpečit vkon dotčench majetkovch prv při zohledněn spravedliv rovnovhy mezi konkurujcmi si zjmy jednotlivce a cel společnosti [odst. 143-144]. Každ zsah do prva zaručenho mluvou mus sledovat legitimn cl při zachovn zsady spravedliv rovnovhy (

fair balance

), kter je vlastn čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě. Zroveň uvedl, že vnitrosttn orgny, pro svou přmou znalost společnosti a jejch potřeb, maj širok možnosti vlastnho uvžen v otzce identifikace veřejnho zjmu při vyvažovn střetvajcch se prv a zjmů, až na situace, kdy jejich sudek zjevně postrd rozumn zklad [odst. 149; s odkazem na James a dalš proti Spojenmu krlovstv, ze dne 21. nora 1986, č. 8793/79, Series A no. 98-A; The Former King of Greece (Bval řeck krl) proti Řecku [GC], rozsudek ze dne 23. listopadu 2000, č. 25701/94, ECHR 2000-XII]. Uveden měřtka jsou platn i pro tak zsadn změny systmu, jakmi jsou přechod země od totalitnho režimu k demokratick formě vldy a reforma politick, prvn a ekonomick struktury sttu jakožto fenomnů, kter nevyhnutelně zahrnuj i přijmn ekonomickho a socilnho zkonodrstv se širokmi společenskmi dopady. Při aplikaci čl. 1 Dodatkovho protokolu mus bt provedeno celkov zhodnocen různch dotčench zjmů při zohledněn, že mluva je zamšlena k zajištěn prv, kter jsou "čeln a činn.". Při posuzovn přpustnosti zsahu nemus bt hodnoceny nutně pouze konkrtn podmnky kompenzace, nbrž i postup stran a prostředky využit sttem a jejich implementace. V tomto kontextu zdůraznil Evropsk soud pro lidsk prva, že nejistota, ať již plyne ze zkona, sprvnch postupů či z praxe orgnů sttn sprvy, je faktorem, kter mus bt brn v potaz při hodnocen postupu sttu. Pokud se jedn o sporn otzky veřejnho zjmu, sttn moc mus jednat ve sprvn čas, vhodně a důsledně [odst. 151; s odkazem na rozsudek ve věci Vasilescu proti Rumunsku ze dne 22. května 1998, č. 27053/95, odst. 51, ECHR1998-III; Beyeler proti Itlii [GC], ze dne 5. ledna 2000, č. 33202/96, odst. 110

in fine

, 114 a 120

in fine

, ECHR 2000-I; Sovtransavto Holding proti Ukrajině ze dne 25. července 2002, č. 48553/99, odst. 97-98, ECHR 2002-VII].

86. V předmětnm přpadu Evropsk soud pro lidsk prva opakovaně zvažoval historick faktory, specifika dotčenho obdob, kdy se stt musel potkat s problmy politick, hospodřsk a sociln přeměny, i velk rozsah spornch nroků, a připouštěl mimořdnou obtžnost situace, vyžadujc komplexn politick rozhodnut [srov. odst. 155-163]. Evropsk soud pro lidsk prva dle připustil, že v situacch, jejichž řešen vyžaduje přijet spornho zkona s vraznmi ekonomickmi dopady na cel stt, mus mt vnitrosttn orgny značnou diskreci nejen při vběru opatřen pro ochranu a regulaci vlastnickch vztahů, ale rovněž volbě odpovdajc doby k jejich proveden. Vběr těchto opatřen může zahrnovat i nezbytn rozhodnut omezit vši kompenzace za zabaven majetek na roveň nižš než je jeho tržn cena. Ustanoven čl. 1 Dodatkovho protokolu tedy nezajišťuje prvo na plnou kompenzaci za všech podmnek [odst. 182; s odkazem na rozsudek James a dalš proti Spojenmu krlovstv, ze dne 21. nora 1986, č. 8793/79, odst. 54, Series A no. 98-A].

87. Dle Evropsk soud pro lidsk prva uvedl, že ačkoliv zsadn reformy politickho a ekonomickho systmu země a stav veřejnch financ mohou ospravedlnit vrazn omezen vyplcench kompenzac (za nemovitosti, o něž stěžovatel a dalš osoby přišly po roce 1945), polsk stt nebyl schopen předložit dostatečn vysvětlen, ve vztahu k čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, z jakho důvodu trvale selhval po mnoho let při realizaci nroku stěžovatele, stejně jako tisců jinch [odst. 183]. Pravidla a principy plynouc z čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě vyžaduj, uvedl Evropsk soud pro lidsk prva, aby stty nejen respektovaly a aplikovaly konzistentně a předvdatelně zkony, kter samy přijaly, ale i v jejich důsledku zajistily prvn a faktick podmnky pro jejich realizaci. Stejn principy zavzaly polsk stt, aby v přiměřenm čase, vhodnmi prostředky a důsledně naplnil legislativn přslib vypořdat přslušn nroky, a to ve veřejnm zjmu [odst. 184]. Skutečnost, že stěžovatel nepatrnou čst (kolem 2 %) kompenzace již obdržel, Evropsk soud pro lidsk prva neshledal za důvod, proč by tm měl bt zbaven možnosti zskat alespoň přiměřenou čst nrokovan hodnoty [odst. 186

in fine

].

88. Kromě vroku o porušen čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě Evropsk soud pro lidsk prva vyslovil, že toto porušen m původ v systmovm problmu spočvajcm v selhn domcho zkonodrstv a praxe [vrok sub 3]. Dalšm vrokem Evropsk soud pro lidsk prva uložil polskmu sttu povinnost prostřednictvm vhodnch prvnch opatřen a sprvn praxe zajistit realizaci dotčenho majetkovho prva i ve vztahu k jeho ostatnm nositelům nebo jim namsto toho poskytnout odpovdajc kompenzaci [vrok sub 4].

89. Vše uveden prvn zvěry Evropskho soudu pro lidsk prva dopadaj

mutatis mutandis

i na postaven beneficientů napadenho ustanoven 29 zkona o půdě, kteř byli o budoucm vypořdn historickho majetku crkv sttn moc opakovaně ujišťovni, a to postoji a explicitnmi přsliby vrcholnch orgnů moci vkonn i jednotlivch stavnch činitelů, a předevšm samotnm zkonodrcem prostřednictvm přslibu obsaženho v zkonn normě. V tto atmosfře poslze stavn soud odmtl uveden přslib zkonodrce řešit kazuisticky prostřednictvm individulnch soudnch řzen, ktermi by vzhledem k vysokmu počtu potencilnch sporů zahlcen soudn moc aktivisticky naplňovala čel zkona, kter vznikne teprve v budoucnu. Stěžejnm je v tto věci prvek důvěry v prvo, o jehož konkrtn interpretaci byly crkevn subjekty opakovaně ze strany veřejn moci ujišťovny, včetně explicitnch rozhodnut stavnho soudu [již uveden rozhodnut: nlez ze dne 2. nora 2005 sp. zn. II. S 528/02; stanovisko plna ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. S-st. 22/05, s připojenm odkazem na předchoz nlez; usnesen ze dne 19. ledna 2006 sp. zn. II. S 687/04; nlez ze dne 24. června 2009 sp. zn. I. S 663/06; a řada dalšch rozhodnut].

90. To, co stavn soud ve sv judikatuře označuje jako legitimn očekvn [srov. uvozovkami opatřen pojem

right to credit

ve vroku sub 3 rozsudku

Broniowski

], je nepochybně trvajcm a konkrtnm majetkovm zjmem spadajcm pod čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě. Nemožnost realizovat tento majetkov zjem (resp. doshnout kompenzace) po dobu devatencti let tak podle nzoru stavnho soudu splňuje hledisko protistavnosti, spočvajc v opomenut legislativně vyřešit systmov a komplexn problm, na nějž byl zkonodrce stavnm soudem opakovaně upozorňovn. Legitimita čelu tohoto zsahu (nečinnosti) mohla trvat po určit přechodn obdob v době přijmn nejzsadnějšch kroků společensk transformace, nen však udržiteln

ad infinitum

. Jako mimořdně cynick se mimochodem jev protiargument, dle něhož se dotčen subjekty nyn nemohou dovolvat svch majetkovch nroků, protože sv zjmy řdně nehjily dostupnmi prvnmi prostředky bezprostředně po zsahu do prva mezi lety 1948-1989. Obdobn argumentace vystavuje podstatu prvnch a politickch změn po roce 1989 zsadnm pochybnostem o jejich smyslu a zavr oči před rol soudů v (crkevnch) politickch procesech jako ochotnch vykonavatelů stranickch přkazů [srov. zvlště nlez ze dne 2. nora 1999, sp. zn. II. S 66/98, kter ve vztahu k obdobně "nedůslednmu" stěžovateli přilhavě poznamenal, že "by dalš uplatňovn majetkovho prva na nemovitosti poměrně vysok hodnoty zcela určitě vedlo k nejjednoduššmu tehdy použvanmu prostředku sttu - tj. k odstraněn nositele tohoto prva, a to bez jakhokoli zdůvodněn."; k tomu obecně nlez stavnho soudu ze dne 21. prosince 1993, sp. zn. Pl. S 19/93 (viz vše)].

91. K uvedenmu stavn soud připoušt, že určit specifikum tohoto subjektivnho majetkovho prva může - i s ohledem na uvžen zkonodrce - vyplynout ze samotn organizačn podstaty jednotliv crkve nebo nbožensk společnosti, kdy konkrtn podoba vypořdn nemus směřovat vůči individulnm subjektům, nbrž podle okolnost i vůči crkvi či nbožensk společnosti jako celku. Přes uveden mus zkonodrce respektovat principy, kter plynou čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, podle nichž nesm bt vše stanoven nhrady v poměru k hodnotě kompenzovanho majetku projevem libovůle zkonodrce, nbrž mus održet zsadu přiměřenosti (resp.

fair balance

). Pokud majetkov křivda způsoben formlně jednotliv crkevn prvnick osobě byla, s ohledem na organizačn strukturu a vnitřn vazby crkv, zamšlena a realizovna jako akt protiprvn represe vůči cel (přslušn) crkvi, zahrnuje pozitivn odpovědnost zkonodrce i uvžen vhodn podoby pravy těchto celkovch vztahů, s vhradou poskytnut soudn ochrany v konkrtnm přpadě. Je-li jako alternativa k uvedenmu zvažovna cesta vysokho počtu individulnch soudnch sporů, v řdech tisců - což by bylo praktickm důsledkem přenesen odpovědnosti ze zkonodrce na soudy při zrušen 29 zkona o půdě - pochybuje stavn soud, že by po mnoha dalšch letech těchto řzen, byť by se fakticky většina majetku dostala do vlastnictv crkv a nboženskch společnost, byl vůbec naplněn původn morln a ekonomick čel restituc či zohledněny v ždouc mře zjmy obc či třetch osob.

XI./c

Povinnost zkonodrce plynouc ze zvazku ochrany zkladnch prv a svobod

92. Ačkoliv stavn soud v několika svch rozhodnutch připomenul, že tzv. restitučn zkonodrstv vychz obecně z koncepce, že na restituce nen stavně založen nrok a že takov nrok neplyne ani z mezinrodnch zvazků Česk republiky, v citovan věci sp. zn. Pl. S 20/05 stavn soud rovněž konstatoval, že nečinnost zkonodrce (neupraven určit otzky) je protistavn, pokud vyvolv dalš přm protistavn nsledky.

93. Ustanoven čl. 2 odst. 1 Listiny garantuje nbožensk pluralismus a nboženskou toleranci, respektive oddělen sttu od konkrtnch nboženskch vyznn (zsada konfesně neutrlnho sttu). Zsada nboženskho pluralismu a tolerance je vyjdřena v čl. 15 odst. 1 a v čl. 16 Listiny zkladnch prv a svobod. středn princip konfesně neutrlnho sttu je realizovn kooperačnm modelem vztahu sttu a crkv a jejich vzjemnou nezvislost. Pro nsledujc vahy je podstatn, zda a do jak mry představuje ekonomick soběstačnost materiln předpoklad nezvislho vkonu prv zaručench předevšm čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny. stavn pořdek Česk republiky totiž neobsahuje pouze imperativ nezvislosti sttu na crkvch a nboženskch společnostech (jako součst ideologick a nbožensk neutrality sttu), nbrž i požadavek nezvislosti crkv a nboženskch společnost na sttu při naplňovn jejich clů.

94. stavn soud nahlž s ohledem na formln prvn kontinuitu, avšak zroveň jasně deklarovanou hodnotovou diskontinuitu českho sttu s předchozm nedemokratickm režimem [nlez ze dne 21. prosince 1993, sp. zn. Pl. S 19/93 (viz vše)], jako na všeobecn zvazek demokratickho a prvnho sttu, vyjdřen v čl. 1 stavy a předevšm v jednotlivch ustanovench Listiny zkladnch prv a svobod, zajistit nejen formln, ale i skutečnou obnovu materilnch zruk vkonu zkladnch prv a svobod, kde dřve - navzdory elementrnmu lidskoprvnmu obsahu v mezinrodnm

ius cogens

- stt selhal. Přijet Listiny zkladnch prv a svobod a přihlšen se k dalšm mezinrodnm instrumentům ochrany zkladnch prv však nen bodem nula, v němž by limitně začnala povinnost sttu, je-li to třeba, aktivně vytvořit podmnky pro realizaci zkladnch prv. Naopak ve vztahu k jednotlivm nositelům zkladnho prva nelze nebrat ohled na historick kontext situace, v nž se aktulně a vinou sttu nachzej. Jinmi slovy řečeno, bylo by v rozporu s koncepc rozvoje a posilovn zkladnch prv, pokud by společensk změny vedly opakovaně k zavděn nižšch standardů zkladnch prv na zkladě ignorovn historickch přčin současnho stavu. Dějiny demokratickch a prvnch sttů nemohou sestvat z tlustch čar za minulost, nbrž poučen z dřvějšch zkušenost se mus projevovat v zrukch neopakovn minulch chyb v budoucnu.

95. V tomto ohledu chpe stavn soud celkov proces restituc (v širokm slova smyslu) po roce 1989 nikoliv jako čistě politick změr, kter by byl toliko součst (nezbytn) liberln ekonomick transformace, v nž by plnil primrně funkci deetatizace společenskho bohatstv, nbrž jej pojm i jako proces obnovy materilnch zruk vkonu zkladnch prv projevujc se např. i ve fungovn občansk společnosti [akcent na prvn pojet pozoruj ve většině zem středn a vchodn Evropy a fungujc tržn ekonomiku považuj za měřtko spěšnosti transformace např. Posner, E. A. - Vermeule, A. Transnational Justice as Ordinary Justice. In Harvard Law Review, Vol. 117, No. 3, January 2004, s. 765-825; zvlště ve vztahu k Česk republice je možno dokonce u vnějšch pozorovatelů za důraz na prvn pojet na kor lidskoprvnho aspektu pozorovat kritiku: Williams, R. C. The Contemporary Right to Property Restitution in the Context of Transitional Justice. Occasional Paper Series, International Center for Transitiona Justice, May 2007, s. 11-23, http://www.ictj.org].

96. Ke vztahu crkv a nboženskch společnost jako takovch k stavně zaručen svobodě nboženskho vyznn poznamenv stavn soud pro plnost tolik, že stavn relevance těchto entit je dna čl. 15 odst. 1 (

"Svoboda [...] nboženskho vyznn je zaručena."

) a čl. 16 odst. 1 Listiny, podle něhož je zaručen vkon nboženstv nebo vry soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučovnm, nboženskmi kony nebo zachovvnm obřadu, a to buď samostatně nebo společně s jinmi (rozpoznn prvn subjektivity takovho společenstv prvem je pak již důsledkem těchto zruk, neboť ve sttě nelze realizovat sv prva bez vstupovn do prvnch vztahů) [srov. např. nlez ze 18. června 2003 sp. zn. I. S 146/03 (viz nže)]. Rovněž Evropsk komise pro lidsk prva uvedla, že pro čely čl. 9 mluvy se zd bt rozdln nahlžen na crkve a na jejich jednotliv členy toliko uměle konstruovan, pročež i crkvm samotnm byla samostatně přiznna prva plynouc z čl. 9 odst. 1 mluvy, neboť prostřednictvm crkv a nboženskch společnost vykonvaj sv zkladn prvo sami věřc [X. & Church of Scientology v. Sweden, App. 7805/77, 16 Eur. Comm'n H.R. Dec. & Rep. 68 (1979), citovno dle Evans, C. Freedom of Religion under the European Convention on Human Rights. Oxford : Oxford University Press, 2001, s. 13-14]. stavn deklarace svobody vyznn bez zruk institucionlnch, tedy např. bez reflexe prvku prva sdružovacho či bez respektu k nezbytn funkčn majetkov podstatě jednotlivch crkevnch subjektů, by zajišťovala nboženskou svobodu toliko iluzorně.

97. Crkve a nbožensk společnosti jsou tedy nositelkami zkladnch prv a v nyn pojednvanm kontextu i způsobil vystupovat jako subjekty prv vlastnickch. Jen na okraj ve vztahu k historickmu charakteru majetku crkv lze poukzat na dostupn doktrinrn nzory, kter shodně nedovozuj charakter crkevnho majetku jako vlastnictv sttnho [K problematice vlastnictv katolick crkve a restituc crkevnho majetku (Masarykova univerzita v Brně); Posouzen otzky crkevnho vlastnictv (Zpadočesk univerzita v Plzni, Fakulta prvnick); Odborn posudek (stav sttu a prva AV ČR); Prvně historick expertiza Univerzity Karlovy v Praze prvnho postaven tzv. katolickho crkevnho majetku v druh polovině 19. a ve 20. stolet na zem dnešn ČR; expertizy jsou zveřejněny v přloze sněm. tisku č. 858 "Zprva předsedy dočasn komise Poslaneck sněmovny pro řešen majetkovch otzek mezi sttem a crkvemi a nboženskmi společnostmi o činnosti komise v době od 13. června 2008 do 31. března 2009"]. Pro vlastnick postaven crkv v tomto ohledu zvlště nen rozhodn, zda se jednalo o prvnick osoby veřejnho či soukromho prva [The Holy Monasteries (Svat klštery) proti Řecku ze dne 9. prosince 1994, č. 13092/87, 13984/88, srie A č. 301-A, odst. 48-49].

98. stavn soud již ve sv judikatuře potvrdil, že aktivity crkv nelze omezovat toliko na vkon kultu, nbrž že stavn ochrany (čl. 15 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny) požvaj i jejich tradičn aktivity obecně prospěšn, vzdělvac, zdravotnick, sociln, charitativn apod. [nlez sp. zn. I. S 146/03 ze dne 18. 6. 2003 (N 115/31 SbNU 33); nlez sp. zn. Pl. S 6/02 ze dne 27. 11. 2002 (N 146/28 SbNU 295; 4/2003 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 2/06 ze dne 30. 10. 2007 (N 173/47 SbNU 253; 10/2008 Sb.)]. K tomu lze srovnat např. nzor německho Spolkovho stavnho soudu, dle něhož "Svoboda nboženskho vyznn v sobě vedle svobody jednotlivce projevovat sv vyznn v soukrom a na veřejnosti nutně obsahuje i svobodu sdružovn se v organizacch za čelem společnho veřejnho vyznn, zvlště pak svobodu vyznn pro crkve v jejich historicky utvořen podobě a na zkladě jejich posln (BVerfGE 42, 312). K podn stavn stžnosti na ochranu zkladnho prva na nerušen vkon nboženskho vyznn jsou oprvněny nejen nbožensk společnosti, jejich suborganizace nebo jejich prvně nezvisl zařzen, ale tak prvnick osoby, jejichž clem je plněn charitativnch kolů při realizaci jednoho ze zkladnch požadavků nboženskho vyznn (viz BVerfGE 19, 129; 30, 112; 42, 312; 46, 73)" [BVerfGE 53, 366]. V tomto kontextu např. "pojet katolick crkve zahrnuje vkon nboženstv nejen v oblasti vry a bohoslužby, nbrž tak svobodu k rozvoji a působen ve světě, což odpovd jejm nboženskm kolům. K tomu patř obzvlště charitativn působen. Aktivn lska k bližnm je podstatnm kolem křesťanů a křesťanskmi crkvemi je chpna jako zkladn funkce. Nezahrnuje pouze crkevně zajišťovanou nemocničn pči, nbrž obecně je podle zkladnch nboženskch požadavků orientovna na zabezpečen potřebnch lid včetně jejich vchovy a vzděln" (BVerfGE 70, 138; BVerfGE 57, 220). Historick loha crkv ve společnosti je reflektovna i v judikatuře jinch stavnch soudů [srov. rozhodnut stavnho soudu Italsk republiky ze dne 11. dubna 1989, ITA-1989-R-001; rozhodnut stavnho soudu Litevsk republiky ze dne 13. června 2000, LTU-2000-2-006; rozhodnut stavnho soudu Maďarsk republiky ze dne 27. nora 1993, HUN-1993-1-003; označen dle databze CODICES http://www.codices.coe.int].

99. Budiž dle řečeno, že Evropsk soud pro lidsk prva se ve věci The Holy Monasteries (Svat klštery) proti Řecku ze dne 9. prosince 1994, č. 13092/87, 13984/88, srie A č. 301-A, při posuzovn vyvlastněn hospodřskch pozemků dotčench klšterů shledal primrně porušen zaručen ochrany majetkovch zjmů plynoucch z čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, nikoliv prva plynoucho z čl. 9 mluvy. K tomu však stavn soud dodv, že tento individuln zvěr (oddělen majetkovch prv od nbožensk svobody) nen prakticky přenositeln při abstraktnm posouzen nečinnosti zkonodrce na nyn posuzovanou - diametrlně odlišnou - věc. V tto čsti odůvodněn nlezu totiž stavn soud hodnot (a) širš stavn konsekvence českho stavnho pořdku, (b) a to při zvžen celkov intenzity zsahu, kter (z podstatn čsti) nevydn majetku může znamenat do materilnch zruk rovně nbožensk svobody (c) při zohledněn existence jinch zruk prv plynoucch z čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny.

100. K bodu (a) stavn soud konstatuje, že Česk republika je podle čl. 1 odst. 1 stavy demokratickm prvnm sttem založenm na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. Z uvedenho principu předevšm vyplv, že stavn soud mus vychzet z t vnitrosttn či mezinrodněprvn pravy, kter poskytuje nejvyšš standard ochrany zkladnch prv a svobod. Referenčnm kritriem je nyn předevšm čl. 16 odst. 1 a 2 jako speciln ustanoven k čl. 15 odst. 1 Listiny. Mra konkrtnosti těchto ustanoven održ předchoz trpkou zkušenost, kterou přineslo ignorovn formlně přiznanch zkladnch prv v době komunistickho režimu v Československu, a zroveň navazuje na lidskoprvn standardy dosažen v civilizovanch zemch. Interpretace těchto ustanoven byla již opakovaně traktovna v judikatuře stavnho soudu.

101. K vaze pod bodem (b) je nutno předevšm uvst, že se nyn nejedn o individuln zsah vůči jednomu subjektu nebo skupině subjektů, nbrž že podstatou majetkov křivdy je zabrn veškerho hospodřskho a vznamn čsti dalšho majetku určenho pro působen crkv ve společnosti, což negativně zashlo cel segment společnosti a v důsledku dalšch opatřen eliminovalo vkon podstatnch složek zkladnho prva. stavn soud ve svch vahch proto zohledňuje, že pokud se vůči crkvm a nboženskm společnostem jednalo ze strany komunistickho sttu o jednotně veden zsah celkov a komplexn, kde primrnm předmětem protiprvn represe nebyl ani tak jednotliv subjekt vlastnickho prva (crkevn prvnick osoba), ale jejich celek a postaven ve společnosti, a nikoliv jejich majetkov podstata, nbrž podstata jejich existence, održ se tato skutečnost i v jejich odlišnm postaven po změně společenskch a prvnch poměrů a v charakteru nroků, resp. v povinnosti novho demokratickho zkonodrce jm nezaviněn stav korigovat. Zkonodrce tedy stoj před řešenm důsledků zsahu, kter nebyl ve vztahu k oblastem nboženskho života v Československu jednotlivou vjimkou, nbrž pravidlem, resp. přmm ideovm imperativem, neboť se v přpadě nboženstv jednalo o "[...] opium lidu. Zrušit nboženstv jako iluzorn štěst lidu znamen ždat jeho skutečn štěst" [Marx, K. vod ke kritice Hegelovy filozofie prva. In Marx, K., Engels, B. Spisy. Sv. 1. Sttn nakladatelstv politick literatury, Praha, 1956, s. 401-402]. Znik materilně determinovanho nboženstv jako pozůstatku nižšho stupně společenskho vvoje byl pak spojovn s odstraněnm soukromho vlastnictv vrobnch prostředků v cel společnosti [Engels, B. Anti-Dhring. In Marx, K., Engels, B. Spisy. Sv. 20, Nakladatelstv Svoboda, Praha, 1966, s. 310]. Kromě praktick tzv. crkevn politiky byl uveden "idel" dokonce povšen na stavn normu prostřednictvm stavnho zkona č. 100/1960 Sb., stava Československ socialistick republiky, jejž čl. 16 vslovně stanovoval, že "Vešker kulturn politika v Československu, rozvoj vzděln, vchova a vyučovn jsou vedeny v duchu vědeckho světovho nzoru, marxismu-leninismu, [...].". Historick realita - v čemž stavn soud odkazuje na široce dostupn odborn prce historick a prvněhistorick - tak v přpadě crkv a nboženskch společnost relativizuje nhled na majetkov křivdy izolovaně ve vztahu k jednotlivm postiženm subjektům, nbrž jejich masivn charakter pronik do samotn podstaty nbožensk svobody. Celkov rozsah blokovanho crkevnho majetku, jedn-li se, jak je patrno, o drtivou většinu historickho majetku crkv a nboženskch společnost, tak v komparaci se zrukami čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny, vysťuje v protistavn stav zejm. ve vztahu k prvu crkv svobodně volit formu a rozsah svch aktivit, a tedy "spravovat sv zležitosti nezvisle na sttnch orgnech.".

102. A to i při zvžen (c) mechanismů, jakmi stt praktikuje tzv. hospodřsk zabezpečen crkv. To se děje na zkladě zkona č. 218/1949 Sb., o hospodřskm zabezpečen crkv a nboženskch společnost sttem, ve zněn pozdějšch předpisů, podle něhož stt měl a m podle 1, 4, 6, 8, 11 odst. 1 a 12 plnit řadu svch zvazků, včetně např. prv a povinnost z přechodu patrontů na stt (v stavně přpustnm rozsahu), a to i ve vztahu k čistě kultov činnosti. Nelze odhldnout od skutečnosti, že tzv. hospodřsk zabezpečen crkv bylo od počtku koncipovno jako jeden z instrumentů odstraněn hospodřsk nezvislosti crkv a nboženskch společnost, s přmm myslem nikoliv nboženskou svobodu naplňovat, nbrž ji potrat prostřednictvm přm exekutivn kontroly nboženskho života a ekonomickho tlaku. Vstižně čel a aplikaci zkona č. 218/1949 Sb. předeslal tehdejš generln tajemnk Komunistick strany Československa Rudolf Slnsk na poradě krajskch tajemnků KSČ dne 15. zř 1949: "[...] My jsme vzali biskupům půdu. Vzali jsme crkvi všechen tisk. Všude do konzistoř jsme dosadili komisaře. Zavřeli jsme crkevn školy, letos nebyla otevřena ani jedin crkevn škola. Teď postupně jim bereme klštery. Zavrme kněze. [...] Teď např. dalš důležit opatřen - nov platov zkon pro kněze. Budeme o tom ještě jednat, za jakch podmnek a komu dme plat. Myslm, že naše prce v crkevnm seku je kladn [...] Bylo by dobr, abyste měli připraven takov čern listiny těch největšch štvčů v krajch a okresch. Pamatovat na to, když ne dnes, tak ztra, to budeme potřebovat. Strana se dost naučila politicky" [citovno dle Kaplan, K. Stt a crkev v Československu 1948-1953. stav pro soudob dějiny AV ČR, Praha, Nakladatelstv Doplněk, Brno, 1993, str. 98, pozn. 190]. Zroveň bylo tzv. hospodřsk zabezpečen crkv považovno za opatřen dočasn, v duchu vše uvedench ideologickch vchodisek, o čemž svědč např. i to, že zkon č. 218/1949 Sb. vůbec nepředpokldal proces sttnho uznn či registraci crkv a nboženskch společnost novch [tž např. Hjek, J. K problematice prvnch poměrů crkv v ČSSR. Sprvn prvo, 1986, č. 6, str. 369: "prvn prava (...) spočv na uznn dočasn, dosaženm stupněm společenskho vvoje podmněn existence nboženskho ctěn (...)"].

103. Na tomto mstě stavn soud shrnuje, jakkoliv to nyn nen přmm předmětem stavnho přezkumu, že model tzv. hospodřskho zabezpečen crkv a nboženskch společnost, pokud by byl pojmn jako plnohodnotn alternativa k vypořdn historickho majetku crkv a nboženskch společnost, nen dostatečnou zrukou svobod plynoucch z čl. 16 odst. 1 Listiny, zvlště pak nezvislosti (dotčench) crkv a nboženskch společnost na sttu podle čl. 16 odst. 2 Listiny. Pro sprvn pochopen těchto vah je nutno zdůraznit, že stavn soud nyn neprovd ekonomickou analzu nroků oprvněnch crkv plynoucch ze zkona č. 218/1949 Sb. v poměru ke skutečnmu plněn sttu, nbrž hovoř obecně o mechanismu, kdy je to vhradně stt, kter dotčenm crkvm a nboženskm společnostem zkonem přiznv řadu titulů tzv. hospodřskho zabezpečen, zroveň však de facto sm určuje, jak celkov čstka na tyto vdaje bude vynaložena, čmž prakticky jednostranně rozhoduje o mře ekonomick zvislosti dotčench crkv a nboženskch společnost na sttu [srov. např. stanovisko Ministerstva kultury obsažen v kontrolnm zvěru Nejvyššho kontrolnho řadu č. 08/20: "V průběhu let byla Ministerstvem financ ve sttnm rozpočtu určena jen minimln vše prostředků na platy a pojistn administrativy, věcn nklady a držbu crkevnho majetku. Předkldn rozpočtu jednotlivch CNS bylo z tohoto důvodu zrušeno, protože stt nen schopen financovat vešker finančn potřeby crkv a nboženskch společnost", http://www.nku.cz; k vznamu tzv. hospodřskho zabezpečen pro vkon prv plynoucch z nbožensk svobody srov. např. Přibyl, S. Pojet tzv. "zvlštnch prv" crkv a nboženskch společnost podle zkona č. 3/2002 Sb. In Prvnk č. 7, roč. CXLII, 2003, str. 714].

104. Uveden stav při absenci rozumnho vypořdn historickho crkevnho majetku, kdy je stt v důsledku sv vlastn nečinnosti nadle dominantnm zdrojem přjmů dotčench crkv a nboženskch společnost, navc bez zjevn vazby na vnosy ze zadržovanho historickho majetku crkv, tak ve svch důsledcch porušuje čl. 16 odst. 1 Listiny co do volnosti projevovat vru ve společnosti veřejnm působenm a tradičnmi formami nbožensky motivovanch obecně prospěšnch aktivit s využitm přslušnch historicky formovanch ekonomickch zdrojů, a zvlště pak čl. 16 odst. 2 Listiny, a to v hospodřsk složce crkevn autonomie. Jde přitom o prvn nzor i doktrinrně zastvan, k čemuž srov. Syllov, J. K vkladu čl. 16 Listiny zkladnch prv a svobod. In: Kolř, P., Křž, J. (eds.). Narovnn vztahu mezi sttem a crkvemi. CEVRO Institut, Praha, 2009, str. 9: Zkonodrce měl v myslu "Obnovit a rehabilitovat postaven crkv, kter bylo během poslednch 40 let marginalizovno a dt jim samostatnost v rozhodovn, kterou v obdob totality ztratily. stavodrce si byl vědom skutečnosti, že formulace obsahujc slovo "nezvislost" uveden v tomto ustanoven je jedinou možnost, jak autonomii v postaven crkv poslit alespoň stavněprvně, v situaci, kdy bylo nenvratně přerušeno stalet vchovn a vzdělvac působen, kdy byl majetek, kter crkve použvaly, posttněn a vliv crkv na něj anulovn. Listinn ustanoven bylo programem, kter měl bt dovršen dosaženm skutečn nezvislosti crkv. [...] Nezvislost crkv je možno i gramaticky vykldat tak, že mus mt majetek, kter by jim umožnil nezvisle vykonvat zkladn crkevn funkce, aby měl každ prvo svobodně projevovat sv nboženstv nebo vru, buď sm, nebo společně s jinmi, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučovnm, nboženskmi kony nebo zachovnm obřadu.".

105. Na tomto mstě je vhodn upozornit, že k obdobnmu nzoru dospěl i stavn soud Maďarsk republiky v rozhodnut ze dne 12. nora 1993, č. 4/1993. Jednm z nosnch zvěrů bylo zjištěn, že tehdy napaden restitučn zkon - vymezujc okruhy navracenho majetku jejich čelem korespondujcm s tradičnmi funkcemi crkv - sleduje primrně "škody způsoben sttem ve vztahu k stavnmu prvu na svobodn vkon nboženstv, a nikoliv škody způsoben na prvu vlastnickm.". Zroveň zdůraznil, že historick role crkv ve společnosti a na veřejnost orientovan charakter jejich činnost je do jist mry odlišuje od jinch fyzickch či prvnickch osob (při zohledněn povahy jejich majetku) a zroveň umožňuje jejich komparaci - co do požadavku nezvislosti na sttu - s mstnmi samosprvami (obcemi), kter jsou jako celky rovněž neodděliteln od individulnho prva občana na sebeurčen (rozuměj: samosprvu) [srov. zejm. čst III rozhodnut; dle anglickho překladu na strnkch stavnho soudu Maďarsk republiky http://www.mkab.hu].

106. Jinmi slovy řečeno, dopady nečinnosti zkonodrce se tak projevuj nejen toliko v zk majetkov sfře (historickch) crkv a nboženskch společnost (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě), nbrž i ve faktickm omezen samostatnosti a nezvislosti na sttu (crkevn autonomie) zaručench čl. 16 odst. 2 Listiny k vkonu svobod zaručench čl. 16 odst. 1 a čl. 15 odst. 1 Listiny. Za nepřijateln považuje stavn soud ten nzor, dle něhož by (z historickho pohledu) široce pojat svoboda myšlen, svědom a nboženskho vyznn, jak plyne z českho stavnho pořdku a z mezinrodnch standardů, a jak je pod ochranou obecnch soudů a stavnho soudu, měla ospravedlňovat určitou nižš roveň ekonomick samostatnosti crkv a nboženskch společnost. Tedy že by snad existence současn vyšš rovně zkladnch prv a svobod v komparaci se stavem dřvějšm (k 25. noru 1948) mohla sloužit jako argument pro nepřiznn majetkovho vyrovnn.

107. Vzhledem k uvedenmu stavn soud shledal dostatek důvodů pro konstatovn protistavn nečinnosti Parlamentu, pročež již nepovažoval za čeln stejně podrobně rozvjet dalš aspekty problematiky, mezi nimiž je nutno poukzat předevšm na otzku racionality důvodů pro fakticky odlišn zachzen se subjekty, kter se z vůle zkonodrce staly oprvněnmi osobami podle zkona č. 298/1990 Sb. a crkevnmi prvnickmi osobami ostatnmi, kter jsou součst jak katolick crkve, tak dotčench crkv a nboženskch společnost jinch, a to s přihldnutm k tomu, že tato nerovnost je umocňovna dlkou doby, kdy jsou tyto jin prvnick osoby odkazovny na zkon, kter neexistuje. Ani vaha o zmrněn některch křivd nemůže bt ovldna iracionln svvol zkonodrce zakldajc nerovnost.

XI./d

108. Ve vztahu k obcm a třetm osobm, kter jsou aktulně zapsanmi vlastnky blokovanho historickho crkevnho majetku, dlouhodob nečinnost Parlamentu může vyvolvat individuln protistavn činky na zkladě konkrtnch okolnost, jež stavn soud vhledem k mnohosti představitelnch situac nemůže postihnout obecnm vrokem. I při setrvn na primrn odpovědnosti zkonodrce za prvn pravu dotčen materie vzhledem ke komplexnosti vztahů a vzhledem ke zdrženlivosti stavnho soudu k tomu, aby svm eventulnm kasačnm zsahem v podstatě pozitivně předznamenal budouc rozhodnut zkonodrce, se nezřk poskytnut nležit ochrany specifickm individulnm nrokům dotčench osob v budoucnu (společně s obecnmi soudy), pokud zkonodrce nepřijme stavně konformn řešen.

XII.

Zvěr

109. Z uvedench důvodů stavn soud shledal, že napaden ustanoven 29 zkona o půdě nen samo o sobě protistavnm, neboť sleduje stavně konformn čel a neobsahuje excesivn prostředky pro jeho dosažen. Zroveň však shledal, že nečinnost Parlamentu spočvajc v nepřijet zkona předpokldanho ustanovenm 29 zkona o půdě, kterm by byl vypořdn historick majetek crkv, a to po dobu devatencti let, porušuje čl. 1 stavy, čl. 11, čl. 15 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny zkladnch prv a svobod a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod.

110. stavn soud neshledal důvody pro přednostn projednn nvrhu ve smyslu 39 zkona o stavnm soudu.

Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil a Pavel Rychetský.

Načítávám znění...
MENU
Hore