Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 242 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) 239/2005 účinný od 17.06.2005
| Schválené: | 22.03.2005 |
| Účinnost od: | 17.06.2005 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Zajištění osoby obviněného. Vazba., Právo na obhajobu. Ostatní práva obviněného v trestním řízení., Práva a rovnost účastníků řízení. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2005 v plénu ve složení JUDr. PhDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová o návrhu II. senátu Ústavního soudu na zrušení ustanovení § 242 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), takto:
1. Ustanovení § 242 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
2. Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
stavnmu soudu byla řdně a včas doručena stavn stžnost T. K., t. č. ve vazbě ve Věznici Praha - Pankrc, směřujc proti usnesen Městskho soudu v Praze ze dne 4.2.2004, sp. zn. 44 To 54/2004. Řzen o tto stavn stžnosti je vedeno pod sp. zn. II. S 96/04. Usnesenm Městskho soudu v Praze ze dne 4.2.2004, č. j. 44 To 54/2004-231, byla jako nedůvodn zamtnuta stžnost stěžovatele proti usnesen sttnho zstupce Městskho sttnho zastupitelstv v Praze ze dne 18.12.2003, č. j. KZv 293/2003-173. Tm byl stěžovatel podle 71 odst. 3 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm, ve zněn pozdějšch předpisů (trestn řd) ponechn ve vazbě.
II. sent stavnho soudu řzen o stavn stžnosti přerušil podle 78 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, a navrhl zrušen 242 odst. 2 trestnho řdu.
Stěžovatel s odkazem na judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci A. B. proti Slovensku namtl mimo jin porušen zsady rovnosti zbran, podle nž mus mt všechny strany sporu stejnou možnost mluvit a obhajovat svoji pravdu a ždn z nich nesm mt podstatnou vhodu vůči protistraně. II. sent stavnho soudu dovodil, že na jednn a rozhodovn soudu o stžnosti obviněnho v tto věci se v souladu s čl. 5 odst. 4 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), a z něj vyplvajc judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva, vztahuj vešker požadavky na veden řdnho procesu, jak je přkladmo zmiňuje stěžovatel. Mezi zkladn institucionln zruky spravedlnosti řzen o pokračovn či skončen omezen osobn svobody patř prvo obviněnho bt slyšen v kontradiktornm řzen, v němž je přezkoumvna zkonnost dalšho trvn vazby. Podle stvajc prvn pravy [ 74 odst. 1, 146a odst. 1 psm. a), 148, 149, 240 a 242 trestnho řdu, a 31 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch)], aplikovan i Městskm soudem v Praze v danm přpadě, rozhoduje soud o stžnosti proti rozhodnut sttnho zstupce o ponechn obviněnho ve vazbě v neveřejnm zasedn. Při něm jsou přtomni členov sentu a zapisovatel. Jin osoby jsou z časti na neveřejnm zasedn vyloučeny. Soud je přitom oprvněn vyjt pouze z usnesen sttnho zstupce o prodloužen vazby, stžnosti obviněnho proti tomuto usnesen, a listin obsažench ve spise. Tato prava podle nzoru II. sentu stavnho soudu neodpovd shora uvedenmu prvu obviněnch na spravedliv proces, zakotvenmu v mluvě, kter je mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy Česk republiky (dle jen "stava").
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnků řzen
stavn soud zaslal nvrh na zahjen řzen v souladu s ustanovenm 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, častnkům řzen - Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky.
Poslaneck sněmovna uvedla, že se stavn soud ve svch rozhodnutch opakovaně (nlezy vyhlšen pod č. 121/1996 Sb., 286/1996 Sb., 38/1999 Sb., 83/1999 Sb., 192/1999 Sb., 290/1999 Sb., 3/2000 Sb., 98/2004 Sb.) přihlsil k principu priority stavně konformn interpretace před derogac, tzn. v situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna je v souladu s stavnm pořdkem a druh je s nm v rozporu, nen dn důvod zrušen tohoto ustanoven; při jeho aplikaci je kolem soudů interpretovat dan ustanoven stavně konformnm způsobem. Dle připomenula, že ve skutkově obdobnm přpadě (nlez sp. zn. I. S 573/02 ze dne 23. března 2004) stavn soud konstatoval, že obecnmi soudy podvan vklad trestnho řdu nedv prostor pro slyšen obviněnho v řzen o ponechn ve vazbě. Avšak podle čl. 10 stavy plat, že stanov-li mezinrodn smlouva něco jinho než zkon, použije se mezinrodn smlouva. Proto je nutno ustanoven trestnho řdu vykldat stavně konformnm způsobem, což v danm přpadě znamen nutnost respektovat ustlen a jednoznačn vklad čl. 5 odst. 4 mluvy, provděn Evropskm soudem pro lidsk prva. Proto se Poslaneck sněmovně jev vhodnějš stavně konformn vklad ustanoven 242 trestnho řdu než jeho derogace, a to i s přihldnutm k ustanoven 243 trestnho řdu, upravujcm provděn důkazů v neveřejnm zasedn, kter m z pohledu jednoduchho prva kogentn povahu. I toto ustanoven by přitom mělo bt aplikovno s přihldnutm k čl. 5 odst. 4 mluvy a jeho vkladu Evropskm soudem pro lidsk prva. Proto Poslaneck sněmovna uzavr, že derogac ustanoven 242 trestnho řdu by nemusel bt naplněn cl sledovan podanm nvrhem.
Sent uvedl, že se tmto zkonnm ustanovenm zabval v souvislosti s nvrhem tzv. velk novely trestnho řdu (zkon č. 265/2001 Sb.), kdy byl zsadně diskutovn soulad oprvněn sttnho zstupce rozhodovat v přpravnm řzen o dalšm trvn vazby s čl. 8 odst. 5 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Požadavek, aby v řzen o pokračovn či skončen vazby mohlo bt uplatněno prvo obviněnho bt slyšen soudem před rozhodnutm, nebyl jmenovitě vysloven. Sent se většinově ztotožnil s tm, že předkldan novela ve svm důsledku sleduje pozitivn přeměnu přliš složitho, nkladnho a těžkopdnho řzen v efektivnějš (rychlejš) nstroj potlačovn kriminality při zachovn demokratickch pravidel spravedlivho procesu.
Obecně nicmně poznamenal, že čl. 5 odst. 4 mluvy je Evropskm soudnm dvorem pro lidsk prva v současnosti, po jistm obdob vhn v otzce plnho uplatňovn požadavků spravedlivho procesu na vazebn řzen, interpretovn přsně tak, že jde-li o vazbu v trestnm řzen, mus se konat stn jednn (rozsudek Nikolovov v. Bulharsko z 25. března 1999 a dalš). Rozsah aplikovatelnosti čl. 5 odst. 4 mluvy přitom přesahuje jeho slovn zněn, kter se omezuje na rozhodovn na nvrh obviněnho, a tk se rovněž rozhodovn o prodloužen vazby (např. rozsudek Grauzinis v. Litva z 10. řjna 2000). Evropsk soud pro lidsk prva tak považuje čl. 5 odst. 4 mluvy za zruku habeas corpus. Z mluvy se dovozuje obecn povinnost smluvnch sttů respektovat jej ustanoven v interpretaci podvan Evropskm soudem pro lidsk prva. Použit pravidla podle čl. 10 stavy o aplikačn přednosti mezinrodn smlouvy před zkonem je však zřejmě komplikovno jednak naznačenm vvojem nzoru (interpretace) Evropskho soudu pro lidsk prva samho, jednak obdobnmi změnami v nzoru stavnho soudu na předmětnou problematiku (např. rozhodnut sp. zn. III. S 22/03, I. S 53/03, Pl. S 4/94). Soudy proto očekvaj spše oporu danou změnou zkona, než složitějš ("trnitou") vkladovou cestu. Ždouc legislativn revize vazebnho řzen v dan věci nemus měnit formu neveřejnho soudnho projednvn, ale měla by nejspše hledat podmnky pro jeho stnost při zachovn zsady rovnostizbran a s přihldnutm k požadavku efektivnosti řzen.
Proto je podle nzoru Sentu na stavnm soudu, aby posoudil stavnost nvrhem napadenho ustanoven.
III.
Dikce napadenho zkonnho ustanoven
Ustanoven 242 odst. 2 trestnho řdu zn:
"(2) Jin osoby jsou z časti na neveřejnm zasedn vyloučeny."
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
Nvrh na zrušen ustanoven 242 odst. 2 trestnho řdu podal II. sent stavnho soudu v souvislosti s stavn stžnost T. K., kterou tento sent projednv pod sp. zn. II. S 96/04. Podstatou stavn stžnosti je nesouhlas s postupem obecnho soudu, kter svm postupem aplikoval prvě napaden ustanoven trestnho řdu. Lze tudž na straně II. sentu stavnho soudu, coby navrhovatele, konstatovat naplněn dispozice normy, obsažen v 64 odst. 1 psm. c) zkona č. 182/1993 Sb., a tedy podmnek aktivn legitimace.
V.
stavn konformita legislativnho procesu
stavn soud je v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, v řzen o kontrole zkonů nebo jinch prvnch předpisů povinen posoudit, zda napaden zkon byl přijat a vydn stavně předepsanm způsobem.
Co se tče zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, stavn soud nezjišťoval, zda byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem, jelikož u prvnch předpisů, vydanch dřve, než nabyla činnosti stava, je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se soudobm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn pravomoci [viz usnesen stavnho soudu, sp. zn. Pl. S 5/98, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu dle jen "Sbrka rozhodnut"), sv. 14. usnesen č. 32)].
Proto se stavn soud omezil na přezkum jedin změny dotčenho zkonnho ustanoven, ke kter došlo zkonem č. 292/1993 Sb., jmž se měn a doplňuje zkon č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), zkon č. 21/1992 Sb., o bankch, a zkon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcch. Touto novelou byl dosavadn odstavec druh ve zněn: "Nestanov-li tento zkon něco jinho, nen čast prokurtora při neveřejnm zasedn povinn." vypuštěn a dosavadn třet odstavec byl označen jako druh.
Ze sněmovnho tisku č. 535 prvnho volebnho obdob Poslaneck sněmovny bylo zjištěno, že se jednalo o vldn nvrh zkona, kter byl v posuzovanm směru odůvodněn takto: "čast sttnho zstupce v neveřejnm zasedn za situace, kdy čast obviněnho nebo obhjce je vyloučena, odporuje principu rovnosti stran v soudnm řzen i loze, kterou m podle stavy sttn zstupce plnit. Proto se přtomnost osob při neveřejnm zasedn omezuje na členy sentu a zapisovatele."
Ze sněmovnho tisku č. 552 prvnho volebnho obdob Poslaneck sněmovny stavn soud zjistil, že organizačn vbor navrhl upuštěn od projednvn zsad vldnho nvrhu zkona. Ze zprvy zpravodajů brannho a bezpečnostnho vboru, stavněprvnho vboru a vboru petičnho, pro lidsk prva a nrodnosti ze dne 5.11.1993 (sněmovn tisk č. 633) stavn soud zjistil, že jm byl doporučen vldn nvrh zkona ke schvlen s pravami, kter se však netkaly předmětnho ustanoven. Usnesenm Poslaneck sněmovny ze 14. schůze prvnho volebnho obdob, konan dne 10. listopadu 1993, byl vysloven souhlas s vldnm nvrhem trestnho řdu, ve zněn schvlench pozměňovacch nvrhů. Z hlasovn č. 157 vyplv, že ze 184 přtomnch poslanců bylo 104 pro, proti bylo 10, a 41 se zdrželo hlasovn.
Prezident, předseda vldy i předseda Poslaneck sněmovny zkon podepsali, a vyhlšen byl 10. prosince 1993 ve v čstce 74 pod č. 292/1993 Sb.
stavn soud tedy konstatuje, že i zkon č. 292/1993 Sb. byl přijat stavně konformnm způsobem.
VI.
Obsahov soulad napadenho ustanoven s stavnm pořdkem
Podle stvajc prvn pravy [ 74 odst. 1, 146a odst. 1 psm. a), 148, 149, 240, 242 a 243 trestnho řdu, a 31 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů], rozhoduje soud o stžnosti proti rozhodnut sttnho zstupce o ponechn obviněnho ve vazbě v neveřejnm zasedn, při němž jsou přtomni členov sentu a zapisovatel, a jin osoby jsou z časti na neveřejnm zasedn vyloučeny. Soud je přitom oprvněn vyjt pouze z usnesen sttnho zstupce o prodloužen vazby, stžnosti obviněnho proti tomuto usnesen, a listin obsažench ve spise. Tato prava podle nzoru II. sentu stavnho soudu neodpovd čl. 5 odst. 4 mluvy, podle nž mezi zkladn institucionln zruky spravedlnosti řzen o pokračovn omezen osobn svobody patř i prvo obviněnho bt slyšen v kontradiktornm řzen, v němž je přezkoumvna zkonnost dalšho trvn vazby.
Evropsk soud pro lidsk prva ve svch rozhodnutch zařadil prvo bt slyšen mezi zkladn procesn garance aplikovan v přpadech omezen svobody (srov. např. rozhodnut z 28.10.1998: Assenov a ost. vs. Bulharsko, 24760/94, 162): "Soud připomn, že čl. 5 odst. 4 zajišťuje každmu, kdo byl zatčen nebo zadržen, prvo podat nvrh na řzen, ve kterm by soud provedl kontrolu dodržovn procesnch a hmotně-prvnch podmnek nezbytnch pro zkonnost zbaven svobody ve smyslu čl. 5 odst. 4 (viz Brogan). Ačkoli řzen uveden v čl. 5 odst. 4 nemus bt vždy doprovzeno zrukami podobnmi těm, jež předepisuje čl. 6 odst. 1 pro občanskoprvn a trestn řzen (viz Megyeri proti Německu, 1992), je nutn, aby mělo soudn charakter a nabzelo zruky adekvtn druhu přslušnho zbaven svobody. Jedn-li se o osobu, jejž zbaven svobody spad pod čl. 5 odst. 1 psm. c), je nezbytn konn slyšen (viz Schiesser a dle Sancher-Reisse proti Švcarsku, 1986, Kampanis proti Řecku, 1995)." ["The Court recalls that by virtue of Article 5 4, an arrested or detained person is entitled to bring proceedings for the review by a court of the procedural and substantive conditions which are essential for the "lawfulness", in the sense of Article 5 1 (see paragraph 139 above), of his or her deprivation of liberty (see the above-mentioned Brogan and Others judgment, p. 34, 65.) Although it is not always necessary that the procedure under Article 5 4 be attended by the same guarantees as those required under Article 6 1 of the Convention for criminal or civil litigation (see the Megyeri v. Germany judgment of 12 May 1992, Series A no. 237-A, p. 11, 22), it must have a judicial character and provide guarantees appropriate to the kind of deprivation of liberty in question. In the case of a person whose detention falls within the ambit of Article 5 1 (c), a hearing is required (see the above-mentioned Schiesser judgment, p. 13, 30-31, the Sanchez-Reisse v. Switzerland judgment of 21 October 1986, Series A no. 107, p. 19, 51, and the Kampanis v. Greece judgment of 13 July 1995, Series A no. 318-B, p. 45, 47)."]
Tento prvn nzor Evropsk soud pro lidsk prva potvrdil v mnoha dalšch rozhodnutch (srov. na http://hudoc.echr.coe.int/hudoc/ rozhodnut ze dne: 25.3.1999: Nikolovov vs. Bulharsko, 31195/96, 58, řdek 20; 4.7.2000: Niedbala vs. Polsko, 27915/95, 66, ř.12; 11.7.2000 Trzaska vs. Polsko, 25792/94, 74, ř. 12; 10.10.2000, Graužinis vs. Litva, 37975/97, 31, ř. 4; 9.1.2001, Kawka vs. Polsko, 25874/94, 57, ř. 12; 13.2.2001, Garcia Alva vs. Německo, 23541/94, 39, ř. 13; 13.2.2001, Lietzow vs. Německo, 24479/94, 44, ř. 14; 13. 2. 2001, Schps vs. Německo, 25116/94, 44, ř. 14; 9.1.2003, Šiškov vs. Bulharsko, 38822/97, 77, ř. 5). ESLP tak zřetelně artikuloval principy obsažen v dřvějšch rozhodnutch (rozh. ze dne 21.10.1986 Sanchez-Reisse vs. Švcarsko, 9862/82, 51, ř. 18 nebo ze dne 13.7.1995 Kampanis vs. Řecko, 17977/91, 47 ř. 1).
Podle ustlen judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva je tak třeba na řzen, ktermi je přezkoumvna důvodnost dalšho trvn omezen osobn svobody, nutno vzthnout stejn požadavky, jako jsou požadavky kladen na prvotn rozhodovn o zbaven osobn svobody, což jednoznačně vyplv jak z vše citovanch rozhodnut, tak z rozhodnut ze dne 29.11.1988: Brogan a ostatn vs. Velk Britnie (11209/84, 65). Přitom je nerozhodn, zda se tato řzen konaj z podnětu sttnho zstupce, nebo z ředn povinnosti [viz rozhodnut ze dne 19.10.2000: Wloch vs.Polsko: 27785/95, 128; Graužinis vs. Litva, 28, ř. 7.].
Uveden nhled Evropskho soudu pro lidsk prva obsahuj i pravy tže problematiky v prvnch řdech sousednho Rakouska a Německa, kter jsou podstatně odlišn od prvn pravy obsažen v trestnm řdu.
Podle 181 odst. 1 rakouskho trestnho řdu (BGBl. 1975/631) jsou usnesen o uvalen nebo pokračovn vyšetřovac vazby, stejně jako usnesen soudu druhho stupně o pokračovn vyšetřovac vazby, činn nejdle na určitou dobu (vazebn lhůtu); konečn den lhůty je třeba v usnesen uvst. Před uplynutm vazebn lhůty je nutn provst vazebn řzen nebo je třeba obviněnho propustit. prava vazebnho řzen je v podstatě komplexně upravena v 182 thož zkona. Podle něj vyšetřovac soudce řd vazebn řzen, kter nen veřejn. O termnu jeho konn je uvědomen obviněn, jeho obhjce, sttn zstupce a kurtor. Obviněn je k jednn předveden, ledaže to pro nemoc nen možn, a mus bt zastoupen obhjcem. Nejprve sttn zstupce předlož svůj nvrh na prodloužen vyšetřovac vazby a odůvodn jej. Obviněn a jeho obhjce maj prvo odporovat. Kurtor se může vyjdřit k vazebnmu důvodu (vazebn otzce). Strany mohou ždat o doplněn zjištěnch skutečnost, kter vyplvaj ze spisu. Vyšetřujc soudce může z ředn povinnosti nebo z podnětu stran vyslechnout svědky nebo provst jin důkazy, pokud to považuje za čeln; strany maj prvo klst otzky. Dosažen čelu vyšetřovn nesm bt jednnm ohroženo. Obviněnmu nebo jeho obhjci nlež prvo poslednho slova. Pot vyšetřujc soudce usnesenm rozhodne o propuštěn nebo o prodloužen vazby, usnesen mus vyhlsit stně a vyhotovit psemně. Proti tomuto rozhodnut nlež obviněnmu a sttnmu zstupci stžnost, kterou je třeba podat do tř dnů od zveřejněn rozhodnut soudu druh stupně.
Podle 117 německho trestnho řdu (RGBl 253/1877; BGBl III 312-2) pokud je obviněn ve vazbě, může kdykoliv navrhnout soudn přezkum, zda m bt přkaz k zatčen zrušen nebo zda m bt jeho vkon podle 116 odložen (vazebn přezkum). Vedle nvrhu na vazebn přezkum je stžnost nepřpustn. Tm nen dotčeno prvo podat stžnost proti rozhodnut, kter bylo vydno na zkladě nvrhu. Soudce může nařdit samostatn šetřen, kter jsou důležit pro budouc rozhodnut o zachovn vyšetřovac vazby, a po proveden těchto šetřen provst nov přezkum. Pokud vyšetřovac vazba trvala tři měsce, aniž by obviněn navrhl vazebn přezkum nebo podal stžnost proti vazbě, kon se vazebn přezkum z ředn povinnosti, ledaže m obviněn obhjce. Podle 118 thož zkona se o vazebnm přezkumu rozhoduje po stnm projednn. stn jednn může navrhnout obviněn, nebo může bt konno z ředn povinnosti, a to i v řzen o stžnosti proti přkazu k zatčen. Byla-li zachovna vyšetřovac vazba po stnm jednn, m obviněn nrok na dalš stn jednn, jen pokud vyšetřovac vazba trvala nejmně tři měsce a od poslednho stnho jednn uběhly dva měsce. Nrok na stn jednn nenlež po dobu trvn hlavnho lčen nebo pokud byl vydn rozsudek, kterm byl uložen trest odnět svobody nebo svobodu omezujc opatřen k npravě a bezpečnosti. stn jednn mus ;bt provedeno bezodkladně nesm bt bez souhlasu obviněnho nařzeno později než po dvou tdnech od npadu nvrhu. Podle 118a mus bt o mstě a čase konn stnho jednn uvědomeno sttn zastupitelstv stejně jako obviněn a obhjce. Obviněn mus bt k stnmu jednn předveden, ledaže se přtomnosti u jednn zřekl nebo předveden brn velk vzdlenost nebo nemoc obviněnho nebo jin neodstraniteln překžky. Pokud nebude k stnmu jednn předveden obviněn, mus na jeho prva v řzen dbt obhjce. V stnm jednn mus bt slyšeni přtomn častnci. Druh a rozsah proveden důkazů stanov soud. Rozhodnut mus bt na konci stnho jednn vyhlšeno. Pokud to nen možn, mus bt rozhodnut vydno nejpozději během jednoho tdne.
Existenci prva obviněnho bt slyšen i při rozhodovn o ponechn ve vazbě připoušt v režimu našeho prvnho řdu s ohledem na člnek 5 odst. 4 mluvy i komentř k trestnmu řdu v podn Pavla Šmala (srov. kolektiv: Trestn řd: komentř, 4. vyd., Praha C. H. Beck, 2002, str. 424 a 425). Odborn veřejnosti opakovaně předestřeli přesvědčiv argumenty pro tento vklad např. Vladimr Ježek (Bulletin advokacie 2002, 3: 52), Jan Štěpn (Bulletin advokacie 2002, 6-7: 59 a 61), Bohumil Repk [Bulletin advokacie 2003, 9: 37-41], a Jiř Herczeg (Bulletin advokacie 2004, 4: 34-39).
Ze shora vyložench důvodů je tedy zcela zřejm, že i v podmnkch českho prvnho řdu je podle čl. 5 odst. 4 mluvy nutn slyšen obviněnho soudem předtm, než je rozhodovno o jeho stžnosti proti usnesen sttnho zstupce o dalšm trvn vazby.
Způsob rozhodovn o stžnosti proti rozhodnut sttnho zstupce o ponechn obviněnho ve vazbě nen specilně upraven. Forma řzen, ve kterm soud v sentu podle platn prvn pravy rozhoduje v přpravnm řzen o vazbě, je ale vymezena vslovně, byť nepřmo. Jedn se o neveřejn zasedn. V něm rozhoduje soud tam, kde nen zkonem předepsno, že se rozhoduje v hlavnm lčen nebo ve veřejnm zasedn ( 240 trestnho řdu) a jin osoby (než členov sentu a zapisovatel) jsou z časti na neveřejnm zasedn vyloučeny ( 242 odst. 2 trestnho řdu). Je-li třeba při neveřejnm zasedn provst důkazy, děje se tak přečtenm protokolů a jinch psemnost ( 243 trestnho řdu).
Podle platn prvn pravy, reprezentovan zejmna ustanovenmi 146a odst. 1 psm. a) a 240 trestnho řdu, o stžnosti proti rozhodnut sttnho zstupce o ponechn obviněnho ve vazbě ve věcech, ve kterch nen dna věcn přslušnost samosoudce ( 314a odst. 1 trestnho řdu), rozhoduje sent v neveřejnm zasedn. Neveřejn zasedn ale nesplňuje ždnou ze zsad provděn tohoto řzen, jak vyplvaj z čl. 5 odst. 4 mluvy, jak ve shora uvedench rozhodnutch dovodil Evropsk soud pro lidsk prva. Vše uveden nhled Evropskho soudu pro lidsk prva zdůrazňuje jeden z prvků kontradiktornosti řzen, tedy prvo častnka řzen, bt slyšen k nvrhu v jeho věci a k důkazům, o kter se tento nvrh opr. Jde tedy o prvo obviněnho bt slyšen jako procesn strana, jemuž v hlavnm lčen odpovd zejmna prvo vyjdřit se ke každmu jednotlivmu důkazu podle 214 trestnho řdu, a prvo na zvěrečnou řeč podle 216 odst. 2 trestnho řdu a na posledn slovo podle 217 trestnho řdu. Nejde tu tedy o povinnost soudu provst k důkazu vslech obviněnho a z toho přpadně vyplvajc prva obviněnho. Důkaz vslechem obviněnho, ať už v řzen přpravnm (tedy včetně řzen před rozhodnutm o nvrhu na vzet obviněnho do vazby) tak v řzen před soudem, slouž zsadně ke zjištěn konkrtnch skutečnost vztahujcch se k trestnmu řzen, kter maj vst ke spolehlivě zjištěnmu skutkovmu zkladu věci. Neslouž tedy vlučně ani převžně ke zjištěn nzoru obviněnho na trestn sthn či na nvrh sttnho zstupce (např. na vzet obviněnho do vazby, na proveden důkazu, apod.) či rozhodnut sttnho zstupce (např. o ponechn obviněnho ve vazbě). Proto nen na mstě poukaz Poslaneck sněmovny na kolizi ustanoven 243 trestnho řdu s prvy zaručenmi mluvou v posuzovanm směru.
Tomu, aby obviněn mohl bt před rozhodnutm soudu o stžnosti proti rozhodnut sttnho zstupce o ponechn obviněnho ve vazbě naznačenm způsobem slyšen jako procesn strana, brn v platn prvn pravě podle trestnho řdu prvě ustanoven 242 odst. 2 trestnho řdu, kter čast obviněnho (i kohokoliv jinho) při neveřejnm zasedn vylučuje. Platn prvn prava tedy neumožňuje, aby byl obviněn při rozhodovn o zkonnosti vazby obecně, a trvn vazby zvlště, slyšen pot, co byl do vazby jednou vzat. Znalost nzoru obviněnho na věc, tak, jak je prezentovna v psemn formě ve stžnosti proti rozhodnut sttnho zstupce, se z pohledu požadavků danch mluvou na tento druh řzen jev jako naprosto nedostatečn. Slyšen stran před rozhodnutm soudu je podstatnm znakem kontradiktornosti řzen. Vznam prva na slyšen, coby prvku veřejnosti při rozhodovn soudu, vystupuje do popřed prvě v řzen trestnm, kde je obviněn oproti policejnmu orgnu a sttnmu zastupitelstv svmi možnostmi a prostředky ve fakticky horšm postaven. Skutečnost, že soud rozhoduje o zkonnosti trvn vazby ex offo, stejně jako skutečnost, že u rozhodovn soudu nen přtomna ani jedna ze stran, a ryze formlně je tedy zachovna rovnost stran před soudem, nemohou na uvedenm deficitu současn prvn pravy nic změnit.
stavn soud vždy preferuje stavně konformn vklad norem jednoduchho prva před jejich derogac. V posuzovanm přpadě stavn soud dospěl k zvěru, že neexistuje stavně konformn vklad jednoduchho prva, a tedy i ustanoven 242 odst. 2 trestnho řdu, k dan problematice. Prvn prava posuzovan otzky je totiž vyčerpvajc a jednoznačn. Proto dosavadn postup obecnch soudů, kter při rozhodovn o stžnostech obviněnch proti rozhodnut sttnch zstupců o dalšm trvn vazby rozhoduj bez osobn časti obviněnho, aniž by obviněn měl možnost bt před rozhodnutm soudu v tto věci slyšen, odpovd platn pravě jednoduchho prva. To bylo ostatně dovozeno stavnm soudem v jeho usnesench, sp. zn. I. S 53/03, a III. S 22/03 (nepublikovno), o kterch se v tto souvislosti rovněž zmiňuje Sent. Dlužno dodat, že stavn soud v uvedench přpadech setrval pouze na zkoumn souladu postupu obecnch soudů s jednoduchm prvem. Zkoumal tedy jen jeden z vznamnch prvků prva na spravedliv proces.
Obecn soudy tudž nemaj možnost jednoznačnou zkonnou pravu vyložit tak, aby byla v souladu s čl. 5 odst. 4 mluvy. Způsob, jakm by to bylo možn, nen uveden v nlezu sp. zn. I. S 573/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 32, nlez č. 41, str. 397), na kter se v tto souvislosti odvolv Poslaneck sněmovna. Tento nlez naopak vslovně konstatuje, že podle čl. 10 stavy plat, že stanov-li mezinrodn smlouva něco jinho než zkon, použije se mezinrodn smlouva. Zroveň je v tomto nlezu konstatovno, že současn stav je jednoznačně protistavn a měl by bt změněn. Dan problematika přitom s ohledem na prvo obviněnho bt soudem slyšen předtm, než je rozhodnuto o dalšm trvn vazby, nebyla doposud řešena stavnm soudem ani v nlezu sp. zn. Pl. S 4/94 (Sbrka rozhodnut, svazek 2. Nlez č. 46, str. 57, vyhlšen pod č. 214/1994 Sb.), na kter odkazuje Sent. Tento nlez se sice zabval soudnm přezkumem usnesen sttnho zstupce o dalšm trvn vazby, avšak pouze s ohledem na absolutn nemožnost takovho přezkumu v tehdejšm prvnm řdu. Ani shora uveden nzory odborn veřejnosti (Pavla Šmala, Jana Štěpna, Bohumila Repka, a Jiřho Herczega) se nevyjadřuj k možnosti stavně konformnho vkladu zkonn pravy, ale pouze k možnosti obviněnho bt v danm přpadě soudem slyšen, a to s ohledem na vyšš prvn slu mluvy.
stavnmu soudu je z řzen ve věci sp. zn. IV. S 394/04 (usnesen ze dne 30.11.2004 bude uveřejněno ve svazku 35 Sbrky rozhodnut) znmo, že předsedkyně sentu Městskho soudu v Praze v řzen o stžnosti proti rozhodnut sttnho zstupce Městskho sttnho zastupitelstv v Praze o dalšm trvn vazby, vedenm pod sp. zn. 44 To 618/2004, provedla vslech obviněnho předtm, než bylo ve věci rozhodnuto. Takov postup však podle nzoru stavnho soudu ve svch důsledcch dostatečně nenaplňuje cle čl. 5 odst. 4 mluvy. Česk trestn proces je rigidn a sledovanou problematiku upravuje komplexně a jednoznačně, jako bylo dovozeno vše. Pokud m ve věci rozhodovat sent, může rozhodovat pouze ve stanovench formch, kterou je v danm přpadě neveřejn zasedn. V jednoduchm prvu tedy neexistuje možnost, aby cel sent, potažmo jeden z jeho členů, provedl vslech obviněnho předtm, než je v neveřejnm zasedn rozhodovno. Trestn řd takov postup umožňuje předsedovi sentu nebo pověřenmu členu sentu podle 183a jen ve vjimečnch přpadech. Rozhodovn soudu v tto věci, a tm i požadavek, aby byl obviněn soudem slyšen, m však povahu pravidelnou. Nedošlo tak k naplněn cle, uvedenho v čl. 5 odst. 4 mluvy, neboť vslech obviněnho provedl pouze jeden z členů sentu, a nikoliv cel sent. Ostatn členov byli při posuzovn stžnosti obviněnho v totožn situaci, jako kdyby k vslechu obviněnho jednm členem sentu vůbec nedošlo, neboť sami obviněnho "neslyšeli". Proto m stavn soud zato, že ani tmto způsobem nelze dojt k stavně konformnmu vkladu 242 odst. 2 trestnho řdu, resp. cel pravy jednoduchho prva, ve vztahu k čl. 5 odst. 4 mluvy.
Pokud je tedy tato prava v rozporu s stavnm pořdkem, do nějž nepochybně patř i mluva, jako ratifikovan a vyhlšen mezinrodn smlouva o lidskch prvech a zkladnch svobodch podle čl. 10 stavy (k tomu viz nlez sp. zn. 36/01 Sbrka rozhodnut svazek 26, nlez č. 80, str. 317; vyhlšen pod č. 403/2002 Sb.), je namstě zrušen protistavnho zkonnho ustanoven podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.
Jako obiter dictum považuje stavn soud za potřebn uvst, že v přpadech, kdy o přezkumu rozhodnut sttnho zstupce o dalšm trvn vazby rozhoduje samosoudce ( 314a odst. 1 tr. ř.), nen ždn forma řzen zkonem stanovena, a proto v přm aplikaci mluvy vůbec nic nebrn. V tomto přpadě, stejně jako i v jinch přpadech chybějc zkonn pravy, m samosoudce stavn povinnost dotvořit prvo. stavn soud se v tto souvislosti přikln k nzoru Spolkovho stavnho soudu Spolkov republiky Německo [např. in BVerfGE 9, 338 (349)], podle nějž soudcovsk činnost nespočv pouze ve vydvn rozhodnut, nbrž kolem soudce je, aby ve svch rozhodnutch vyjadřoval hodnotov představy, kter jsou imanentn v prvnm řdu, ale v textu zkona nejsou vyjdřeny vůbec nebo pouze nedostatečně. Soudce se ovšem mus zdržet svvole a jeho rozhodnut mus spočvat na racionln argumentaci. Mus bt zřejm, že psan zkon nepln svoji funkci vyřešit určit prvn problm. Soudn rozhodnut potom tuto mezeru v zkoně uzavře podle měřtka praktickho rozumu a "obecnch představ o spravedlnosti ve společnosti". O takov přpad se však v souvislosti s nvrhem II. sentu stavnho soudu (sp. zn. II. S 96/04 - viz sub I.) nejednalo.
Stejně tak se v posuzovan věci nejednalo o přpad rozhodovn soudu o ždosti obviněnho o propuštěn z vazby na svobodu, tedy o dalšm rozhodovn soudem o vazbě obviněnho. stavn soud v tto souvislosti zdůrazňuje, že na toto řzen nen možn vzthnout ve stejnm rozsahu shora uveden měřtka, kter lze vztahovat jen na řzen o stžnosti obviněnho proti usnesen sttnho zstupce o dalšm trvn vazby.
Podle nzoru stavnho soudu nen ustanoven 242 odst. 2 trestnho řdu rozporn s čl. 5 odst. 4 mluvy samostatně, ale pouze ve vztahu k těm ustanovenm trestnho řdu, kter upravuj soudn přezkum usnesen sttnho zstupce o dalšm trvn vazby. Bylo by proto zřejmě vhodnějš, pokud by řzen o tomto soudnm přezkumu bylo upraveno samostatně. Tedy obdobně, jako v přpadě řzen o vzet obviněnho do vazby ( 77 odst. 2 trestnho řdu), nebo jako je tomu ve shora uveden německ a rakousk pravě. V samostatn pravě by totiž mohlo lpe a jednoznačněji dojt k pravě povinnost soudů při přezkumu rozhodnut sttnho zstupce o dalšm trvn vazby na straně jedn, i prv obviněnho (jakož i sttnho zstupce, jako druh procesn strany) na straně druh. Jedn se předevšm o časov hledisko, o otzku povahy "slyšen" obviněnho, vyrozuměn dotčench subjektů (resp. obhjce v přpadě obviněnho) o jeho konn, a v neposledn řadě i o přpadnou možnost obviněnho vzdt se tohoto prva. Za takovch podmnek by ustanoven 242 odst. 2 trestnho řdu mohla bt nadle v nezměněn podobě součst trestnho řdu. Do doby jednoznačn pravy tto problematiky bude pouze na obecnch soudech, aby vzhledem k důvodům, kter vedly stavn soud k tomuto rozhodnut, nalzaly procesn postupy a dotvřely tak prvo. stavn soud je totiž tzv. negativnm zkonodrcem, bez oprvněn pozitivně formovat zkony, coby předpisy jednoduchho prva. K pozitivnmu formovn prvnho řdu je oprvněn v souladu se zsadou dělby sttn moci demokraticky zvolen zkonodrn orgn, tedy Parlament. stavn soud je pouze oprvněn rušit ty součsti jednoduchho prva, kter jsou v rozporu s stavnm pořdkem. Z uvedench důvodů nvrhu II. sentu stavnho soudu vyhověl a 242 odst. 2 trestnho řdu podle 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zrušil.
stavn soud se v řadě svch rozhodnut vyjdřil k interpretaci čl. 89 odst. 2 stavy, v nejnovějš sv judikatuře pak zejmna v nlezu ve věci Pl. S 2/03 (Sbrka rozhodnut, svazek 29, nlez č. 41, str. 371; vyhlšen pod č. 84/2003 Sb.), dle něhož "zvazn nen jen vrok nlezu, ale i odůvodněn, resp. ty jeho čsti, jež obsahuj ,nosn' důvody". Na těchto zvěrech stavn soud i nadle trv.
Vznam zdůrazněn "nosnch důvodů" vzrůst tam, kde i po zrušen zkonnho ustanoven, kter je v rozporu s stavnm pořdkem, nen prava jednoduchho prva posuzovan problematiky jednoznačn. To plat zejmna v přpadě, kdy i po zrušen zkonn pravy může ze strany orgnů veřejn moci dochzet k aplikaci prva v rozporu s principy, kter vedly ke zrušen přslušnho zkonnho ustanoven. Proto stavn soud zařadil do vrokov čsti nlezu zkladn stavn princip (resp. jeho interpretativn argumentaci), kter plyne z množiny nosnch důvodů vedoucch k rozhodnut o nvrhu na zrušen zkonnho ustanoven.