Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii 236/2001 účinný od 10.07.2001
| Schválené: | 20.02.2001 |
| Účinnost od: | 10.07.2001 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | ADVOKACIE., Povinnost zachovávat mlčenlivost. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 20. února 2001 v plénu o návrhu JUDr. F. P. na zrušení slov "advokátů a" v § 46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 24. 1. 2000 došla stavnmu soudu stavn stžnost JUDr. F. P., zastoupenho advoktkou JUDr. H. K., proti rozsudku Městskho soudu v Praze z 12. 10. 1999, čj. 38 Ca 357/98-40, spolu s nž byl podn nvrh na zrušen čsti ustanoven 46 odst. 4 zkona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o advokacii"), a to v rozsahu slov "advoktů a", pro jeho rozpor s čl. 10 Listiny zkladnch prv a svobod, č. 2/1993 Sb., (dle jen "Listina"), jakož i pro rozpor s prvem spočvajcm v tom, že nikdo nen povinen sm sebe usvědčovat.
Druh sent stavnho soudu usnesenm z 20. 6. 2000 čj. II. S 46/2000-13 přerušil řzen o stžnosti a nvrh na zrušen ustanoven zkona postoupil plnu.
Pravomocnm rozsudkem Městskho soudu v Praze z 12. 10. 1999 čj. 38 Ca 357/98-40 byla zamtnuta navrhovatelova žaloba proti rozhodnut odvolacho sentu Česk advoktn komory (dle jen "ČAK") z 8. 9. 1998 sp. zn. K 147/97.
Krn sent Krn komise ČAK svm rozhodnutm z 10. 4. 1998 sp. zn. K 147/97 uložil navrhovateli pokutu ve vši 5 000 Kč. Odvoln proti tomuto rozhodnut odvolac sent ČAK zamtl a napaden rozhodnut potvrdil. Proti konečnmu rozhodnut orgnu ČAK brojil navrhovatel sprvn žalobou u Městskho soudu v Praze, kter žalobu zamtl.
Obecn soud tm, že podle nzoru navrhovatele aplikoval v řzen o sprvn žalobě ustanoven 46 odst. 4 zkona o advokacii, porušil stavn prvo zakotven v čl. 10 Listiny, podle něhož každ m prvo, aby byla zachovna jeho lidsk důstojnost, osobn čest, dobr pověst a chrněno jeho jmno, m prvo na ochranu před neoprvněnm zasahovnm do soukromho a rodinnho života, jakož i na ochranu před neoprvněnm shromažďovnm, zveřejňovnm nebo jinm zneužvnm dajů o sv osobě.
Jak zdůrazňuje navrhovatel, u Městskho soudu v Praze navrhl, aby stavnmu soudu byla předložena k posouzen stavnost 46 odst. 4 zkona o advokacii, což bylo odmtnuto proto, že otzka použit tohoto zkonnho ustanoven nebyla předmětem řzen před obecnm soudem. Přpisem od ČAK z 27. 6. 1997, kter předložil navrhovatel, byl navrhovatel poždn o poskytnut klientskho spisu k dispozici ČAK. I když tu nebyl uveden paragraf, na zkladě něhož se tak stalo, je zřejm podle nzoru navrhovatele, že se jednalo o postup prvě podle 46 odst. 4 zkona o advokacii. Uveden předpis byl tedy ve věci uplatněn.
Za těchto okolnost bylo povinnost obecnho soudu postupovat podle 109 odst. 1 psm. c) zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "o. s. ř. "), tj. řzen přerušit a podat stavnmu soudu nvrh na zrušen čsti citovanho zkonnho ustanoven. Sm soud měl totiž dojt k zvěru, že citovan ustanoven zkona o advokacii, jehož m bt při projednvn nebo rozhodovn věci použito, je v rozporu s Listinou.
Za rozhodujc z hlediska svho nvrhu plnu, to vedle zdůrazněn, že nikdo nen povinen sm sebe usvědčovat, považuje navrhovatel prvo na ochranu informac od klienta, spadajc pod čl. 10 Listiny, s nmž je proto v rozporu citovan ustanoven zkona o advokacii, a to v rozsahu slov "advoktů a". Jde o to, že napaden zkonn ustanoven umožňuje předkldn klientskho spisu jinm osobm, než je pouze konkrtn advokt, jemuž byly určit důvěrn informace jeho klientem sděleny a ve spisu uchovny.
Za stavn by navrhovatel považoval takovou pravu, kter by umožňovala vydn klientskho spisu, resp. jeho čsti jen se souhlasem klienta. Dosavadn prava ale umožňuje, aby s ohledem na prošetřovn konkrtn kauzy mezi advoktem a jeho klientem, byly důvěrn daje klienta zpřstupněny blže neurčenmu a neznmmu okruhu dalšch osob.
Navrhuje proto, aby ustanoven 46 odst. 4 zkona o advokacii v rozsahu slov "advoktů a" bylo zrušeno pro jeho rozpor s čl. 10 Listiny. Bude věc legislativy, jak řešen poslze zvol, aby bylo v souladu s stavou Česk republiky (dle jen "stava").
II.
Z vyjdřen častnků k nvrhu, jež stavn soud podle 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon") vyždal, přichz z povahy věci v vahu jen vyjdřen Poslaneck sněmovny.
Jej předseda k nvrhu mimo jin uvedl, že ustanoven 46 odst. 4 zkona o advokacii je podmnkou toho, aby kontroln rada ČAK mohla plnit koly, kter j citovan zkon ukld, tzn. dohled nad dodržovnm zkona o advokacii a stavovskch předpisů advokty a jinmi orgny ČAK. Vedle obecnch povinnost, kter advoktům ukld zkon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobnch dajů a o změně některch zkonů, vztahuje se na ně i povinnost mlčenlivosti o všech skutečnostech, o nichž se dozv v souvislosti s poskytovnm prvnch služeb podle 21 zkona o advokacii. Na členy orgnů ČAK a jej zaměstnance, jakož i na všechny osoby, kter se častn krnho řzen, se povinnost mlčenlivosti rovněž vztahuje, a to ve zcela totožnm rozsahu. Proto se zstupce častnka domnv, že napaden ustanoven zkona o advokacii, v čsti věty za střednkem vyjdřen slovy "advoktů a", nen v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky ani s mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna.
Za tohoto stavu věci konstatuje, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem Česk republiky a jejm prvnm řdem. Je proto na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost napadenho zkonnho ustanoven a rozhodl.
Prvn zstupce navrhovatele v replice na stanovisko častnka předně konstatuje, že předloženm spisu dv advokt k dispozici podklady, kter ho mohou usvědčit. Tak sm opatřuje důkazy pro sv obviněn, a to nejen pro krn proviněn, nbrž i pro trestn čin. Za vznamnějš však stěžovatel považuje tu skutečnost, že něco podobnho se může přihodit jeho klientovi. Povinnost mlčenlivosti uložen advoktům, orgnům advokacie a jejich zaměstnancům, na niž vyjdřen častnka poukazuje, nen dostatečnou zrukou, aby k takovm nsledkům nedošlo. Je tomu tak proto, že zkon nevymezuje způsob, jakm m bt klientsk spis předložen. Vzhledem k tomu jej určuj orgny advokacie (viz Bulletin advokacie č. 1/99, s. 79 a nsl.). M-li bt podle toho spis zasln poštou, může se při přepravě ztratit a dostat se do rukou komukoliv. Ani po předložen spisu orgnům ČAK nen upraveno, jakm způsobem m bt zabezpečen proti neždouc manipulaci s nm. Z dopisu přiloženho k replice stěžovatele vyplv, že jej m u sebe člen krnho sentu. V souvislosti se soudnm řzenm (o sprvn žalobě) může klientsk spis opustit sfru advokacie. Zjist-li z něho sprvn soud okolnosti, kter nasvědčuj tomu, že byl spchn trestn čin, může to vst k trestnmu postihu advokta nebo klienta, protože soud povinnost mlčenlivosti uloženou zkonem o advokacii vzn nen. Vedle uvedench trestněprvnch aspektů nelze přehldnout, že ve spise jsou osobn citliv daje o klientovi chrněn zkonem č. 101/2000 Sb. Naznačen důsledky mohou nastat proti vůli klienta, neboť stžnost na advokta může podat protistrana či někdo dalš, přičemž on mus klientsk spis předložit. V zvěru repliky navrhovatele se konstatuje, že nen možno nevidět kvalitativn rozdl mezi informacemi, kter m advokt od klienta, a jinmi daji, tj. dokumenty advokacie, oběma obsaženmi v klientskm spise. Proto nemůže platit stejn režim pro kontrolu advokta a ČAK, jak to čin napaden zkon.
stavn soud vyždal podle 48 odst. 2 a 49 odst. 1 zkona vyjdřen k nvrhu tž od Ministerstva spravedlnosti.
Jeho legislativn odbor v prv řadě uvedl, že v 74 zkona požadovan vztah podan stavn stžnosti a nvrhu na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven z nvrhu stěžovatele nelze jednoznačně dovodit. Ve vztahu k předmětu stavn stžnosti m dle za to, že vyždn spisu advokta obsahujcho určit daje o osobě klienta nelze posuzovat jako přpadn zsah do stavně zaručench prv osoby advokta, ale naopak tohoto klienta. Proto, i pokud by se v postupu ČAK jednalo o aplikaci 46 odst. 4 zkona o advokacii, nepředstavovalo by to vůči advoktovi přm zsah do jeho stavně zaručench prv a svobod.
Vztahu mezi advoktem a klientem se podle nzoru Ministerstva spravedlnosti dotk předevšm odstavec 3 čl. 10 Listiny. Zde uveden prvo by mělo předevšm chrnit klienta před neoprvněnm zveřejněnm nebo zneužitm osobnch dajů, kter poskytl advoktovi a kter jsou vedeny ve spise. Vyjdřen v tto souvislosti odkazuje na 21 zkona o advokacii ukldajc povinnost mlčenlivosti advoktovi ve vztahu ke klientovi. Pro přpad krnho řzen zkon o advokacii ukld povinnost mlčenlivosti ve stejnm rozsahu i advoktům - členům orgnů ČAK a jejm zaměstnancům, jakož i dalšm osobm, kter se častn krnho řzen. Zkonem o advokacii je proto tmto způsobem dostatečně chrněno v čl. 10 Listiny stavně zaručen prvo.
III.
V rmci zkoumn procesnch podmnek řzen o podanm nvrhu se stavn soud zabval otzkou platnosti napadenho ustanoven 46 odst. 4 zkona o advokacii v době doručen nvrhu stavnmu soudu. Zjišťoval tedy, jak mu ukld 68 odst. 2 zkona, zda zkon o advokacii, v němž je napaden ustanoven obsaženo, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Za tm čelem vyždal od Poslaneck sněmovny těsnopiseck zprvy z jejch schůz, na nichž byla předmětn prvn prava projednna a přijata.
Z těsnopiseck zprvy ze 40. schůze Poslaneck sněmovny, konan dne 13. 3. 1996 stavn soud zjistil, že nvrh na vydn zkona o advokacii byl na zvěr třetho čten přijat poměrem hlasů 81 pro, 10 proti. Zkon o advokacii tak byl vzhledem k čl. 39 odst. 1 a 2 stavy platně přijat a poslze podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a vyhlšen ve Sbrce zkonů.
IV.
V řzen o zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven zkoum stavn soud obsah těchto prvnch aktů z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy, jak mu to ukld 68 odst. 2 zkona.
stavn soud proto zkoumal podstatu stavn stžnosti - tj., zda osoba stěžovatele je přmo dotčena v jeho stavně zaručenm prvu, že nikdo nen povinen sm sebe usvědčovat - z pohledu napadenho zkonnho ustanoven.
Zkonn ustanoven ( 46 odst. 4), jehož čst je navržena ke zrušen, zn:
"(4) Kontroln radě přsluš dohlžet na dodržovn tohoto zkona a stavovskch předpisů jinmi orgny Komory a advokty; členům kontroln rady mus bt umožněn přstup ke všem psemnostem, jakož i jinm dokumentům advoktů a Komory.".
Z listinnch důkazů, kter stavn soud doposud v dan věci shromždil, je třeba v prv řadě vychzet z důvodov zprvy k zkonu o advokacii.
Vzhledem k tomu, že zprva se napadenou čst předmětnho zkona jmenovitě nezabv, nebylo zjištěno nic, co by do věci mohlo vnst jasno. Ani novela zkona o advokacii, zkon č. 210/1999 Sb., a důvodov zprva k němu, se ustanoven 46 odst. 4 zkona o advokacii nedotkly.
stavn zruky prva občana spočvajcho v tom, že nen povinen usvědčovat sebe sama, je zapotřeb hledat předevšm v Listině.
Z tohoto hlediska je namstě připomenout ustanoven čl. 37 odst. 1 Listiny, kter stanov, že každ m prvo odepřt vpověď, jestliže by j způsobil nebezpeč trestnho sthn sobě nebo osobě blzk. Specilnm ustanovenm v tomto kontextu je čl. 40 odst. 4 Listiny, jenž přiznv prvo odepřt vpověď obviněnmu, přičemž tohoto prva nesm bt ždnm způsobem zbaven. Specilnm proto, že se tk obviněnho, ne kohokoliv, a zroveň obviněnho, kter ze zkona [ 33 odst. 1 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "tr. ř.")] povinnost vypovdat nem, to na rozdl např. od svědků, jichž se předevšm čl. 37 odst. 1 Listiny dotk.
Nad rmec zkazu donucovn jinho k sebeobviněn vpověd lze zmněn stavn prvo chpat v širšm rozsahu tak, že ani jin důkazy nen občan povinen proti sobě poskytovat.
V tomto rozsahu je předmětn stavn prvo garantovno čl. 40 odst. 2 Listiny, zakotvujcm presumpci neviny. Z tto zsady plyne zsada jin, a sice in dubio pro reo, zakldajc přinejmenšm povinnost orgnů činnch v trestnm řzen dokazovat vinu obviněnho, m-li dojt k odsouzen. A contrario pak z tto povinnosti vyplv neexistence povinnosti samotnho obviněnho se usvědčovat jakmkoliv způsobem, nejen vlastn vpověd. Logickm důsledkem bude zkaz jakhokoliv donucovn občana k sebeobviněn.
Pomoc stejnho logickho argumentu je možn dovodit neexistenci povinnosti k sebeobviněn z čl. 40 odst. 3 Listiny, kde se mimo jin hovoř o prvu osobn obhajoby. Doznn obviněnho je v tto souvislosti vlučnm jeho prvem.
Pokud jde o mluvu o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod č. 209/1992 Sb., č. 243/1998 Sb. (dle jen "mluva"), je potřeba se oprat o čl. 6 odst. 2 (presumpce neviny), odst. 3 psm. c) (prvo osobn obhajoby).
Mezinrodn pakt o občanskch a politickch prvech č. 120/1976 Sb. (dle jen "Pakt") hovoř o presumpci neviny v čl. 14 odst. 2. Čl. 14 odst. 3 psm. g) potom vslovně konstatuje, že každ, kdo je obviněn z trestnho činu, nesm bt nucen svědčit proti sobě nebo přiznat vinu.
Uveden ustanoven stavněprvn povahy tkajc se prv osoby trestně obviněn musela bt citovna proto, že stěžovatel, jakožto "krně obviněn" ( 33 odst. 1 zkona o advokacii), m analogick postaven prvě jako "trestně obviněn" ( 35e odst. 2 zkona o advokacii).
Nvrhem na zrušen napaden ustanoven zkona o advokacii je svou povahou obdobn zajišťovacmu institutu "povinnosti k vydn věci" ve smyslu 78 tr. ř., jež zavazuje každho, tedy i obviněnho.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost věc doličnou předložit, a to je reln zejmna u obviněnho, kter tak zřejmě učin prvě proto, aby neposkytoval proti sobě věcn důkaz, přičemž nevznikne zroveň potřeba takovou věc zajistit, což v praxi bude spše vjimečn, a ani nebude nutno postupovat podle odstavce 2 citovanho ustanoven, nelze splněn předkldac povinnosti vynutit, a to ani postupem podle 66 tr. ř., nem-li bt dotčen čl. 40 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 2 mluvy a čl. 14 odst. 2 Paktu. Donucovn ke splněn povinnosti věc předložit cestou aplikace 66 tr. ř. by bylo stavn, jestliže by se tkalo jin osoby než obviněnho, zavzan povinnost věc doličnou předložit.
Půjde-li však o věc, kterou pro čely trestnho řzen bude nutno zajistit, což je patrně ve většině přpadů, a obviněn ji dobrovolně nevyd (nespln edičn povinnost), může mu bt odňata. Tu se však uplatn podpůrně dalš zajišťovac kon podle 79 tr. ř., a sice odnět věci.
Přitom takovto "odnět věci" nelze chpat jako donucen k vydn věcnho důkazu proti sobě sammu. Odnět věci zde m z tohoto hlediska stejnou povahu, jako jin zajišťovac kony podle trestnho řdu, aplikovan bez ohledu, resp. proti vůli obviněnho (srov. např. "Zajištěn peněžnch prostředků na čtu u banky", 79a tr. ř., "Domovn a osobn prohldka", 82, 84 a 85 tr. ř. apod.).
V těchto přpadech nejde o donucovn obviněnho k poskytnut důkazů proti sobě samotnmu, nbrž o nucen zajištěn věcnch důkazů byť proti vůli obviněnho. Proveden takovchto konů proti vůli obviněnho v rozporu s stavou nen.
Kdyby přesto měla bt stavnost chpna takto široce, koneckonců by se tm paralyzovalo trestn řzen, tedy zskvn důkazů a jejich provděn v jeho průběhu.
S napadenm ustanovenm zkona o advokacii srovnateln trestněprocesn zajišťovac kony obsahuj tedy v sobě pojistky stavnosti, resp. jejich stavně konformnm vkladem lze stavnost zachovat, což plat zejmna pro 78 odst. 1 tr. ř.
Pojistku stejnho typu v nvaznosti na 46 odst. 4 zkona o advokacii, k textu za střednkem, nabz podle nzoru stavnho soudu ustanoven 33 odst. 5 a 6 zkona o advokacii.
Podle odstavce 5 m krně obviněn mimo jin prvo navrhovat důkazy, kter by měly bt provedeny. Je logick, že potom nen povinen poskytovat proti sobě důkazy jej usvědčujc, ledaže tak učin dobrovolně.
Neučin-li tak, nevyd-li tedy dobrovolně např. klientsk spis, měl by krn orgn ČAK postupovat podpůrně podle odstavce 6, kde stoj: " ... jin důkazy lze provdět jen tehdy, jsou-li dobrovolně poskytnuty. Důkazy, kter nelze takto provst, provede na doždn Komory a na jej nklady soud; ...". Praxe je ovšem v tomto ohledu jin, neboť zmněn orgn uvedenou cestou klientsk spisy dajně nevyžaduje, ale nesplněn povinnosti vydat spis je kvalifikovno a postiženo jako samostatn krn proviněn.
Vzhledem k podpůrn aplikaci trestnho řdu v řzen krnm ( 35e odst. 2 zkona o advokacii) by to měl bt soud, jakožto orgn činn v trestnm řzen, kter by v přpadě, že krně obviněn advokt odmtne předložit nebo vydat klientsk spis, zřejmě postupoval přiměřeně podle 78 a 79 tr. ř., jejichž stavnost, resp. i stavn vklad a aplikace z hlediska sebeobviňovn a donucovn k němu byly rozebrny vše. Přitom by měl respektovat uveden zvěry stran vkladu nejen podpůrně aplikovanho trestnho řdu, ale i přmo napadenho ustanoven 46 odst. 4 zkona o advokacii, neměl-li by se dostat do kolize s stavou. Jinmi slovy řečeno, musel by respektovat požadavek vkladu zkona, tedy vkladu jen stavně konformnho (viz nlez plna stavnho soudu č. 186/1997 Sb.).
Při takovto přiměřen aplikaci 78 tr. ř. by musel bt brn v vahu i jeho odstavec 2, podle něhož předkldac ani edičn povinnost ve smyslu odstavce 1 nem ten, kdo by měl předložit nebo vydat listinu, jejž obsah se tk okolnosti, o kter plat zkaz vslechu ( 99 tr. ř.).
Ve vztahu ke krně obviněnmu advoktovi by šlo o zkaz podle odstavce 2 naposledy citovanho ustanoven, tj. z důvodu respektovn povinnosti mlčenlivosti uložen mu v 21 zkona o advokacii. Totž ustanoven však ve svm odstavci 6 stanov vjimku v tom směru, že povinnosti mlčenlivosti se advokt nemůže dovolvat v krnm řzen, jakož i vůči advoktovi, kter byl pověřen předsedou kontroln rady provedenm přpravnch konů k prověřen, zda došlo ke krnmu proviněn ( 33 odst. 3 a 46 odst. 4 za střednkem zkona o advokacii).
Přiměřen použit trestnho řdu ( 78) prvě v takovchto přpadech by mělo spočvat v tom, že zmněn nemožnost dovolvat se povinnosti mlčenlivosti prvě v krnm řzen vylučuje v tomto kontextu použit 99 odst. 2 tr. ř., a v důsledku toho i 78 odst. 2 tr. ř. Jinak vyjdřeno, přslušn soud by za tto situace měl trvat na splněn edičn povinnosti krně obviněnm advoktem. Jestliže by ji přesto nesplnil, a klientsk spis by bylo nutn pro čely krnho řzen zajistit, což je prakticky tměř ve všech přpadech, postupoval by přiměřeně podle 79 tr. ř. Pokud by ho potřeba zajistit nebylo, povinnost k pouhmu jeho předložen ve smyslu 78 odst. 1 tr. ř. by nebylo možn vynucovat ždnm způsobem, z důvodů uvedench shora.
Poslze by doždan soud takto opatřen listinn důkaz provedl pro čely krnho řzen.
Jako obiter dictum stavn soud dodv, že by si měl bt přitom vědom role, v nž tu vystupuje: nebyl by totiž orgnem činnm v trestnm řzen, nbrž orgnem působcm v krnm řzen vedenm proti advoktovi, v dan věci z podnětu klienta. Z toho by pro něj mimo jin např. vyplvalo, že dov-li se z klientskho spisu, jmž provd důkaz pro krn řzen, že se klient dopustil trestnho činu, nemohl by postupovat podle 8 odst. 1 věty druh tr. ř., nbrž musel by respektovat ustanoven 168 odst. 3 zkona č. 140/1961 Sb., trestn zkon, ve zněn pozdějšch předpisů, jmenovitě zkona č. 210/1999 Sb. (dle jen "tr. zk."). Podle prvho z nich, "Sttn orgny jsou ... povinny neprodleně oznamovat sttnmu zstupci nebo policejnm orgnům skutečnosti nasvědčujc tomu, že byl spchn trestn čin.". Podle ustanoven uvedenho jako druh v pořad "Oznamovac povinnosti nem advokt nebo advoktn koncipient, kter se dozv o spchanm trestnm činu v souvislosti s vkonem advokacie nebo prvn praxe"; toto ustanoven nepochybně plat i pro krn orgny ČAK, tedy i pro soud, kter by byl činn na jejich doždn podle 33 odst. 6 a 35e odst. 2 zkona o advokacii, jinak by totiž ztrcelo svůj smysl. Zjistil-li by doždan soud ze spisu, že trestnho činu se dopustil naopak advokt, měl by postupovat stejně, jako kdyby toto zjištěn učinil přmo krn orgn ČAK ( 168 odst. 1 a 2 tr. zk.).
Na těchto zvěrech nic neměn oprvněn vtky v navrhovatelově replice, jež se tkaj nedostatečn ochrany obhajcch klientskch spisů z hlediska vyjeven jejich obsahu nepovolan osobě. Bude na ČAK, jak na uveden skutečnosti zareaguje.
Prvn možnost zajištěn důkazů pro čely řzen krnho (nebo i trestnho) proti vůli krně (nebo i trestně) obviněnho nemůže bt zjednodušeně chpna jako nezkonn a nestavn donucovn obviněnho k poskytovn důkazů proti sobě sammu. Je nutn rozlišovat ono stavně zaručen prvo nebt donucovn k sebeobviněn na straně jedn, tedy předložit proti sobě důkaz pod donucenm, od prvn možnosti, kterou m krn (trestn) moc, proti vůli obviněnho opatřovat důkazy, tj. i jejich odnětm, nebyl-li vydn, a v jeho neprospěch, to na straně druh.
V.
S přihldnutm k vsledkům prvnho a stavněprvnho rozboru stavn soud nvrh na zrušen čsti 46 odst. 4 zkona o advokacii v rozsahu slov "advoktů a" podle 82 odst. 1 zkona zamtl.