Sp. zn. Pl. ÚS 17/10 ve věci návrhu na zrušení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 418/2009 Sb. 232/2011 účinný od 10.08.2011

Schválené: 28.06.2011
Účinnost od: 10.08.2011
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Mzdy pracovníků státního zastupitelství (prokuratury).

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Sp. zn. Pl. ÚS 17/10 ve věci návrhu na zrušení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 418/2009 Sb. 232/2011 účinný od 10.08.2011
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 232/2011 s účinností od 10.08.2011
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

232/2011 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 17/10 rozhodl dne 28. června 2011 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů (soudce zpravodaj), Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5, za který jedná předseda senátu JUDr. Michal Holub, na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 418/2009 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a Mgr. F. J. a Mgr. P. N. jako vedlejších účastníků řízení takto:

* pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 125, str. 191, vyhlášen pod č. 233/1999 Sb.

I. Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 418/2009 Sb., se zamítá. II. Ve zbytku se návrh odmítá.

Odůvodněn

I.

Rekapitulace nvrhu

1. stavnmu soudu byl dne 25. března 2010 doručen nvrh Obvodnho soudu pro Prahu 5 na zrušen ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb., o platu a některch dalšch nležitostech sttnch zstupců a o změně a doplněn zkona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovn pohotovost v rozpočtovch a v některch dalšch organizacch a orgnech, ve zněn pozdějšch předpisů, ve zněn zkona č. 418/2009 Sb., (dle tž jen „zkon č. 201/1997 Sb.“).

2. Navrhovatel uvedl, že se před nm pod sp. zn. 10 C 22/2010 projednv žaloba, kterou se sttn zstupce Městskho sttnho zastupitelstv v Praze domh vůči Česk republice - Městskmu sttnmu zastupitelstv v Praze zaplacen čstky 1 615 Kč, kter představuje rozdl mezi čstkou 43 268 Kč (což odpovd hrubmu platu 58 400 Kč), kter by mu nležela jako čist plat za měsc leden 2010 podle zkona č. 201/1997 Sb., a čstkou 41 653 Kč (což odpovd hrubmu platu 56 064 Kč), kter mu skutečně byla vyplacena v noru 2010 podle thož zkona, ve zněn zkona č. 418/2009 Sb., kterm se měn zkon č. 236/1995 Sb., o platu a dalšch nležitostech spojench s vkonem funkce představitelů sttn moci a některch sttnch orgnů a soudců a poslanců Evropskho parlamentu, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 201/1997 Sb., o platu a některch dalšch nležitostech sttnch zstupců a o změně a doplněn zkona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovn pohotovost v rozpočtovch a v některch dalšch organizacch a orgnech, ve zněn pozdějšch předpisů.

3. Navrhovatel v nvrhu uvd, že nzor o oprvněnosti svho nroku na doplacen čsti platu žalobce dovozoval ze zvěru, že čl. II zkona č. 418/2009 Sb., resp. 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb. je rozporn s stavnm pořdkem Česk republiky.

4. Navrhovatel m za to, že forma reglementace problematiky platovch nroků sttnho zstupce formou zkona byla zjevně snahou trvale (minimlně dlouhodobě) stabilně upravit platov nležitosti sttnho zstupce, aby tato prava nepodlhala momentlnm politickm vlivům a nladm politiků a současně byla vyjdřenm vznamu funkce sttnho zstupce v stavnm systmu Česk republiky, neboť formou zkona jsou tměř vlučně upraveny platov nroky funkc ve veřejnm sektoru, kter upravuje přmo stava Česk republiky (dle tž jen „stava“), a platy většiny zaměstnanců sttu jsou naproti tomu určeny nařzenm vldy. Zkon č. 201/1997 Sb. navzal na mzdov vvoj v nepodnikatelsk sfře za předminul rok, čmž zakotvil i „platovou“ solidaritu sttnch zstupců s ostatnmi zaměstnanci placenmi z veřejnch rozpočtů. Vše platu sttnho zstupce (stejně jako soudce) tak sttem nen individulně určovna, ale je dna určitmi objektivnmi kritrii. Takovto prvn prava na jedn straně zajišťuje, že plat sttnho zstupce nen odtržen od vvoje platů jinch zaměstnanců sttu, a tedy i ekonomick situace sttu, na druh straně zamezuje clenmu zsahu moci politick, zejmna zkonodrn a vkonn, resp. jej složky vldn do vkonu pravomoc sttnho zastupitelstv, neboť takovmu zsahu do vše platu sttnho zstupce by předtm musel předchzet procentulně totožn zsah do vše platů všech ostatnch zaměstnanců ve veřejnm sektoru.

5. Navrhovatel dle poukazuje na skutečnost, že vše platu sttnho zstupce je určena pouze platovou zkladnou nsobenou koeficienty s ohledem na počet let praxe a zařazen v hierarchii sttnho zastupitelstv. Plat je tedy fixn, bez jakchkoli pohyblivch složek, přspěvků, osobnch ohodnocen či odměn. Tato prava m zabrnit ekonomickm tlakům nadřzench složek na vkon funkce sttnho zstupce. Sttn zstupce v zsadě nesm, na rozdl od např. poslanců a sentorů, vykonvat jinou vdělečnou činnost ani zastvat ždnou jinou placenou funkci. pln odkzanost na plat je odůvodněna potřebou ochrany vkonu funkce před vnějšmi vlivy. Způsob pravy platovch nroků sttnch zstupců je i metodou jist kompenzace omezench možnost sttnch zstupců relně ovlivnit vši svho platu. Navrhovatel dle uvd, že sttn zstupci (shodně jako soudci) nemaj možnost častnit se legislativnho procesu, je jim odňato stavn prvo na stvku, nemaj možnost o vši svho platu (kolektivně) se zaměstnavatelem vyjednvat či prostm nesouhlasem se změnou pracovn smlouvy zabrnit snžen svho platu. Ani jejich počet (cca 1 300) nen dostatečn na to, aby mohli relně, např. využitm prva shromažďovacho či petičnho, ovlivnit rozhodnut zkonodrce při změnch zkona o platu sttnch zstupců.

6. Navrhovatel dle upozorňuje, že rok 2010 je čtrnctm kalendřnm rokem, v němž je plat formlně určen uvedenm zkonem, a zroveň jedenctm rokem, v němž podle tohoto zkona ve skutečnosti určen nen. V současn době je plat původně stanoven podle zkona č. 201/1997 Sb. snžen dvěma zkony, a to zkonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejnch rozpočtů, kdy došlo k zmrazen vše platov zkladny sttnho zstupce na rovni roku 2007, což zkonodrce označil za „mimořdn opatřen při určovn vše platu sttnch zstupců v letech 2008 až 2010“, zkonem č. 418/2009 Sb. pak byl plat sttnho zstupce oproti zmrazen zkladně snžen o 4 %. V roce 2010 je tak plat sttnho zstupce o 23 % nižš, než by byl podle zkona č. 201/1997 Sb. beze změn provedench zkony č. 261/2007 Sb. a č. 418/2009 Sb., zatmco od roku 1997 průměrn plat zaměstnanců veřejnho sektoru rostl mezi lety 1997 a 2007 o 106 % (do roku 2010 nejmně o 112 %). V roce 2009, kdy byl již druhm rokem zmražen plat sttnch zstupců, což vedlo k spoře maximlně několika destek milionů korun, došlo ke zvšen tabulkovch platů zaměstnanců veřejnho sektoru o 3,5 %, což představovalo nrůst vdajů sttnho rozpočtu o cca 7,7 mld. Kč. V tomtž roce byl ve stavu legislativn nouze schvlen zkon č. 418/2009 Sb., kter z důvodu „stabilizace“ rozpočtu dle snžil platy sttnch zstupců o 4 %, což představuje dle důvodov zprvy sporu 31,2 mil. Kč, tedy cca 0,02 % pro rok 2010 plnovanho schodku sttnho rozpočtu. Nepoměr mezi zvyšovnm platů většině zaměstnanců sttu a clenm diskriminačnm snižovnm platů sttnch zstupců je tedy zjevn, přičemž snaha moci zkonodrn negativně zasahovat do platovch nležitost sttnho zstupce je dlouhodobou a stle se stupňujc.

7. S ohledem na vše uveden navrhovatel shledv čl. II zkona č. 418/2009 Sb., resp. 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb. rozpornm se zsadou přiměřenosti, proporcionality a odůvodněnosti (racionality) zsahu zkonodrn moci, neboť zkonodrce změnu zkona č. 201/1997 Sb. dostatečně neodůvodnil a disproporcionlně a diskriminačně, tedy nestavně j zashl do postaven sttnho zastupitelstv, tudž moci jin. Při zdůvodňovn potřebnosti přijet zkona č. 418/2009 Sb. bylo v zkonodrnm sboru poukazovno na to, že se plat o 4 % snižuje všem zaměstnancům ve veřejnm sektoru. Pot, co zkonodrci zkon č. 418/2009 Sb. přijali, však Poslaneck sněmovna rozhodla o navšen sttnho rozpočtu pro rok 2010 o přslušnou čstku k dorovnn platů zaměstnanců ve veřejn sfře na vši roku 2009 tak, aby vše platů těchto zaměstnanců byla zachovna. Zkonodrci tedy vlastně jedin důvod pro zsah do zkona o platu sttnch zstupců svm nslednm jednnm sami popřeli.

8. Navrhovatel spatřuje v přijet napadenho ustanoven zkona zsah do principu dělby moci (čl. 1 stavy), principu demokratickho prvnho sttu (čl. 2 odst. 1 stavy) a zsady legality [čl. 2 odst. 3 stavy, čl. 2 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen „Listina“)]. Podle nzoru žalobce zkonodrn sbor překročil přijetm zkona č. 418/2009 Sb. svou pravomoc, neboť jednu z brzd či protivah, kter mu je ve vztahu k jin moci svěřena, v rozporu s stavnmi principy zneužil. Zkon č. 418/2009 Sb. je tudž nutno mt za projev libovůle zkonodrce, pohybujc se mimo prostor legality a legitimity. V tto souvislosti navrhovatel poukazuje na nlezy stavnho soudu ze dne 11. 6. 2003 sp. zn. Pl. S 11/02, ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. Pl. S 43/04 (oba viz nže) a dalš, o kterch se žalobce domnv, že je lze aplikovat i na postaven sttnch zstupců, a ve kterch stavn soud vyslovil, že přpadn zsah do platovch nroků soudců mus zkonodrn sbor vce nežli jindy s ohledem na postaven adrestů normy vžit, přičemž takov platov restrikce může bt toliko nstrojem solidrnm, a nikoli nstrojem prvnm a jedinm, jak zkonodrce zkonem č. 418/2009 Sb. učinil.

9. Ve svm nvrhu navrhovatel dle poukazuje na zvlštn postaven sttnho zastupitelstv jako soustavu sttnch orgnů, kter kombinuje znaky moci vkonn i moci soudn. Princip nezvislosti sttnho zastupitelstv m zajistit nestrannost sttnho zstupce při dozorovn zkonnosti přpravnho řzen, umožnit mu zastupovat v řzen před soudem veřejn zjem, kter nemus bt totožn se zjmem sttu, a tak v souvislosti se zsadou obžalovac zajistit to, že jednotliv trestn kauzy skutečně budou předloženy soudu k jeho rozhodnut. Podle nzoru žalobce je nezvislost sttnch zstupců součst zkladnho stavnho principu demokratickho prvnho sttu. Nezvislost sttnch zstupců lze odvodit i z v podstatě totožn prvn pravy jejich postaven, jako je tomu v přpadě soudců. Zde je možno poukzat na omezen možnosti přeložen sttnch zstupců, předpoklady a způsob vzniku jejich funkce, taxativně uveden důvody zniku funkce, pravu krnho řzen, přičemž všechny tyto atributy jsou jinak obecně bez toho, že by při tom vznikaly jakkoliv pochybnosti, přijmny jako zruky soudcovsk nezvislosti. Za takovou zruku je v přpadě soudců pojmno i jejich hmotn zabezpečen, kter m mimo jin, shodně jako u sttnch zstupců, omezit korupčn tlaky vůči těmto představitelům sttn moci. Z těchto důvodů se žalobce domnv, že v přpadě posuzovn stavnosti zsahů do platovch nroků sttnch zstupců by měl stavn soud postupovat minimlně obdobně jako v přpadě posuzovn zsahů moci zkonodrn do totožnch nroků soudců.

10. Navrhovatel spatřuje v postupu zkonodrce při snžen platů sttnch zstupců o 4 % v roce 2010 tak porušen zkazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny), neboť jde o postup, kdy si moc politick z veřejnch zaměstnanců vybere jen někter a těm snž platy bez jakhokoliv racionlnho odůvodněn; platy totiž byly snženy pouze zk skupině zaměstnanců sttu tak, že osoby podlejc se na sanaci schodků veřejnch rozpočtů byly určeny dle svho povoln.

11. Navrhovatel dle poukazuje na nzor žalobce, že Česk republika nemůže svm zaměstnancům jednostranně snižovat odměnu za prci, neboť takov postup by byl nejmně v rozporu s stavnm principem rovnosti. Vše mzdy každho zaměstnance je dna v zsadě pracovn smlouvou a zaměstnavatel ji nemůže jednostranně měnit. Zatmco mzda je v zsadě určena tržně na zkladě dohody zaměstnance a zaměstnavatele, plat je jednostranně určen zaměstnavatelem na zkladě platovho předpisu. Tento rozdl však nen možn interpretovat tak, že umožňuje (na rozdl od „soukrom“ sfry) jednostrann snižovn platu. Zaměstnanci sttu by se tak stali apriori mněcennou kategori zaměstnanců, jejichž prvo na spravedlivou odměnu by bylo možno libovolně omezovat jen proto, že jejich zaměstnavatelem je stt, kter zroveň disponuje možnost měnit prvn předpisy upravujc vši odměny za prci.

12. Navrhovatel se tak domnv, že přijetm zkona č. 418/2009 Sb. došlo k porušen stavnho prva sttnch zstupců na spravedlivou odměnu za prci, neboť důvodem snžen platu sttnch zstupců zjevně nebylo to, že pravomoci sttnho zstupce byly snženy, přeneseny na jin subjekt či že by snad sttn zstupci mně nebo hůře pracovali a plnili sv koly. Je zřejm, že plat, jenž m bt odměnou za odvedenou prci a pln pro svho přjemce mnoho funkc (zabezpečovac, kompenzačn, motivačn), nemůže bt zaměstnavatelem jednostranně, neodůvodněně snižovn, a to navc za okolnost, kdy zaměstnavatel se svm zaměstnancem o změně vše jeho platu ani nejedn.

13. Zvěrem navrhovatel vyslovuje sv přesvědčen, že zkonodrn sbor přijetm zkona č. 418/2009 Sb. porušil jeden ze zkladnch principů demokratickho prvnho sttu, a to princip legitimnho očekvn. Sttn zstupce nastupuje do sv funkce s vědomm, že jeho postaven odvozen přmo z čl. 80 odst. 2 stavy je upraveno zkonem, a to včetně jeho platovch nroků. Sttn zstupce tedy po nstupu do funkce legitimně očekv, že zkonn prava jeho postaven bude zachovna. Postup zkonodrce, kter bez důvodu zvlště zvažnho usiluje o změnu platovch pravidel v oblasti justice, lze označit za formu porušen obecn prvn zsady

pacta sunt servanda

a disproporcionln protistavn zsah do legitimnho očekvn těch, pro něž již byly zkonem na dobu neurčitou formulovny určit podmnky, s jejichž znalost osoby majc zjem o prci sttnch zstupců do těchto funkc nastupovaly. Čast zsahy zkonodrnho sboru do zkona o platu sttnch zstupců navc ve svm důsledku narušuj princip předvdatelnosti prvn normy pro jej adresty a princip prvn jistoty.

II.

14. Dne 26. 8. 2010 byly stavnmu soudu doručeny stavn stžnosti Mgr. F. J. a Mgr. P. N. spojen s nvrhem na zrušen ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb. Oba stěžovatel, zastoupen stejnm advoktem, jsou sttnmi zstupci, kteř se v řzen před obecnm soudem domhali vyplacen čstky 1 615 Kč, o kterou jim pr byl aplikac shora uvedenho zkona snžen plat na roveň 96 % dosavadnho platu. Okresn soud v Hradci Krlov stavn stžnost napadenm rozsudkem jejich žalobu zamtl, a jelikož proti tomuto rozsudku nen ve smyslu 202 odst. 2 občanskho soudnho řdu přpustn odvoln, obrtili se s danou věc na stavn soud. Vzhledem k tomu, že uveden stavn stžnosti směřovaly proti stejnmu rozsudku obecnho soudu, věcně se tkaly i shodn otzky, namtaly zasažen do tchž stavně chrněnch prv a navrhovaly i zrušen stejnho ustanoven prvnho předpisu, byly v zjmu hospodrnosti řzen a v souladu s 63 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, a 112 odst. 1 občanskho soudnho řdu spojeny usnesenm stavnho soudu ze dne 6. 10. 2010 sp. zn. I. S 2493/10 ke společnmu řzen a rozhodnut. Usnesenm stavnho soudu sp. zn. I. S 2493/10 ze dne 25. řjna 2010 pak byla řzen o předmětnch stavnch stžnostech ve smyslu 78 zkona o stavnm soudu přerušena a nvrh na zrušen ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb. byl postoupen plnu stavnho soudu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy. Vzhledem ke skutečnosti, že stavn soud v nyn projednvan věci jedn o nvrhu identickm s nvrhem stěžovatelů, byl jejich později podan nvrh na zrušen uvedenho zkonnho ustanoven pro překžku

litispendence

dne 18. 11. 2010 jako nepřpustn ( 35 odst. 2 zkona o stavnm soudu) stavnm soudem odmtnut podle 43 odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu z důvodu uvedenho v 43 odst. 1 psm. e) thož zkona. Mgr. F. J. a Mgr. P. N. přitom maj prvo častnit se jednn v nyn projednvan věci jako vedlejš častnci ( 35 odst. 2 věta za střednkem zkona o stavnm soudu).

III.

Průběh řzen a rekapitulace vyjdřen častnků řzen

15. V souladu s 69 zkona o stavnm soudu vyzval stavn soud Poslaneckou sněmovnu Parlamentu Česk republiky (dle jen „Poslaneck sněmovna“) a Sent Parlamentu Česk republiky (dle jen „Sent“), aby se k nvrhu vyjdřily.

16. Poslaneck sněmovna prostřednictvm prvn mstopředsedkyně Poslaneck sněmovny Miroslavy Němcov sdělila, že nvrh zkona, kter byl po svm přijet zveřejněn pod č. 418/2009 Sb., byl do Poslaneck sněmovny předložen vldou 21. zř 2009 jako sněmovn tisk č. 920. Na zkladě ždosti předsedy vldy Poslaneck sněmovna projednala nvrh zkona ve zkrcenm jednn v rmci vyhlšenho stavu legislativn nouze. Vlda v předloženm sněmovnm tisku č. 920 uvedla, že navrhovan prvn prava odpovd stavnmu pořdku a prvnmu řdu Česk republiky a neodporuje mezinrodnm smlouvm, ktermi je Česk republika vzna, s tm, že Evropsk unie ponechv prvn pravu platů a nhrad vdajů představitelů sttn moci, soudců, sttnch zstupců a dalšch zaměstnanců sttu nrodn prvn pravě. Rozpočtov vbor projednal sněmovn tisk č. 920 dne 23. zř 2009 a doporučil Poslaneck sněmovně, aby jej projednala v obecn rozpravě, neprojednvala ždnou jeho čst v rozpravě podrobn a schvlila jej bez připomnek. Nvrh zkona byl schvlen ze 188 přtomnch poslanců 182 hlasy pro, proti 2 hlasy. Poslaneck sněmovna o nvrhu zkona ještě jednala na sv 64. schůzi pot, co Sent nvrh zkona vrtil Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy. Tyto nvrhy se ale netkaly napadenho čl. II zkona č. 418/2009 Sb., a tedy ani ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb. Poslaneck sněmovna nvrh zkona znovu schvlila ve zněn, ve kterm byl postoupen Sentu, a to 142 hlasy pro, 3 hlasy proti, ze 161 přtomnch poslanců. Prezident republiky zkon podepsal 13. listopadu 2009 a zkon byl vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 418/2009 Sb. Poslaneck sněmovna vyjdřila stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a prvnm řdem Česk republiky, a současně sdělila, že souhlas v tto věci s upuštěnm od stnho jednn před stavnm soudem.

17. Sent prostřednictvm svho předsedy MUDr. Přemysla Sobotky sdělil, že nvrh zkona, kter byl přijat pod č. 418/2009 Sb., byl doručen Sentu dne 25. zř 2009 a byl projednvn jako sentn tisk č. 173 ve dvou vborech, a to ve vboru stavněprvnm, kter byl vborem garančnm, a ve vboru pro hospodřstv, zemědělstv a dopravu. K jednn na stavněprvnm vboru lze uvst, že zležitost tkajc se navrhovanho snžen platů byla poměrně široce diskutovna. Diskuse byla vedena jednak obecně ve vztahu ke všem osobm, na kter se snžen mělo vztahovat, kdy bylo poukazovno na tzv. zmrazen platov zkladny, kter bylo provedeno pro obdob let 2008 až 2010 v rmci zkona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejnch rozpočtů. V t souvislosti zazněl nvrh na zvžen, zda by s navrhovanm snženm platů nemělo bt spojeno i tzv. odmrazen platov zkladny s tm, že dočasn snžen platov zkladny pro rok 2010 by mohlo bt i ve většm rozsahu. Vedle toho pak byla tato zležitost diskutovna ve vztahu k soudcům, jelikož zstupci Soudcovsk unie se obrtili na někter členy vboru se ždost, aby došlo k vynět soudců z navrhovanho snžen platů, a veřejně byl prezentovn zsadn nesouhlas Soudcovsk unie a Unie sttnch zstupců s navrhovanou pravou. K těmto otzkm se vyjdřili i zstupci předkladatele a po rozpravě převžil v stavněprvnm vboru většinov nzor, aby v tto zležitosti nebylo do pravy postoupen z Poslaneck sněmovny zasahovno a byla zachovna prava předložen vldou, založen na tom, aby v souvislosti s nalhavou potřebou finančnch spor došlo ke 4% spoře finančnch prostředků na platy v roce 2010 pro celou rozpočtovou sfru. Vbor pro hospodřstv, zemědělstv a dopravu nvrh zkona projednal na sv 15. schůzi konan dne 5. řjna 2009 a ve svm usnesen č. 221 doporučil Sentu projednvan nvrh zkona schvlit ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Sent předložen nvrh zkona projednal na sv 12. schůzi dne 5. řjna 2009 a po rozpravě přijal usnesen č. 290, kterm vrtil nvrh zkona Poslaneck sněmovně ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů, uvedench v přloze; jednalo se o pozměňovac nvrhy, kter doporučil k přijet stavněprvn vbor. Pro toto usnesen z 65 přtomnch sentorů hlasovalo 65 a nikdo nebyl proti. Poslaneck sněmovna pak 4. listopadu 2009 setrvala na svm nvrhu a zkon byl 27. listopadu 2009 vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 418/2009 Sb. Předmětn nvrh zkona Sent projednal v mezch stavou stanoven kompetence a stavně stanovenm způsobem. Navrhovan restrikce platů byla při projednvn nvrhu zkona v Sentu vnmna a posuzovna v kontextu toho, že v zsadě srovnateln restrikce m bt v roce 2010 provedena u všech osob, jejichž platy jsou financovny ze sttnho rozpočtu, a akceptoval ji ve většinovm přesvědčen, že je v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky. Skutečnost, kterou Sent nemohl při projednvn předpokldat, je, že po schvlen tto zkonn pravy došlo nsledně k narušen uvedenho jednotcho principu, když v rmci schvalovn vldnho nvrhu zkona o sttnm rozpočtu na rok 2010 nebylo v Poslaneck sněmovně přijato vldou navržen 4% snžen objemu finančnch prostředků na platy zaměstnanců ve veřejnm sektoru. Tuto změnu již Sent nsledně nemohl vzt v vahu, jelikož projednvn nvrhu zkona o sttnm rozpočtu nespad do jeho působnosti.

18. stavn soud zaslal vyjdřen častnků řzen navrhovateli a umožnil mu se k nim vyjdřit. Navrhovatel v replice prohlsil, že skutečnosti uvděn častnky řzen nejsou spornmi, ale s nzorem o stavnosti napadenho ustanoven, jak již uvedl v nvrhu, nesouhlas. Podnm ze dne 23. 11. 2010 zstupce vedlejšch častnků stavnmu soudu sdělil, že s nvrhem ve věci sam souhlas v rozsahu uvedench hmotněprvnch argumentů. Co se tče argumentů procesn povahy vztahujcch se k proceduře přijet zkona a směřujcch ke zrušen novelizačnho ustanoven (původn zněn petitu ze dne 22. března 2010), tak k nim se vedlejš častnci nevyjadřuj, protože maj za to, že se s nimi stavn soud fakticky vyrovnal v nlezu vydanm pod sp. zn. Pl. US 12/10 ze dne 7. zř 2010 (viz nže). K vyjdřenm Poslaneck sněmovny a Sentu vedlejš častnc uvděj, že nezpochybňuj formln sdělen procedurlnho charakteru, ale nesouhlas se zvěrem, že vydan zkon nen protistavn. Ve svm vyjdřen pak vedlejš častnci poukazuj na princip nezvislosti vkonu funkce sttnch zstupců, kter, byť nen vyjdřen v stavnch textech vslovně, lze odvodit vkladem. Vedlejš častnci dle pokazuj na nlezy stavnho soudu, ve kterch dospěl k zvěru, že trvalost a neměnnost odměňovn soudců, kteř maj zaručen stl přjem, je součst garance jejich nezvislosti, kter je materilnm znakem prvnho sttu. Vedlejš častnci se domnvaj, že ve vztahu k principům vkonu funkce sttnho zstupce lze dojt ke stejnm zvěrům, byť jsou někter aspekty vkonu funkce sttnho zstupce odlišn od aspektů vkonu funkce soudce. Vzhledem k obshlosti vyjdřen vedlejšch častnků k nvrhu stavn soud pot, co se s jeho obsahem seznmil, pro stručnost vymezuje jeho hlavn body: vztah nezvislosti a odměňovn, otzka nezvislosti v kontextu stavnho textu, mezinrodn srovnn nezvislosti sttnch zstupců, historick rozbor vvoje prvn pravy po roce 1989, odlišnost nezvislosti sttnch zstupců od nezvislosti soudců (nestrannost), nezvislost sttnch zstupců ve světle dosavadn judikatury obecnch soudů a stavnho soudu, mezinrodněprvn standardy nezvislosti, prvně-filozofick důvody nezvislosti sttnch zstupců, rozpor s prvem na nerušen vkon veřejn funkce, rozpor s principem rovnosti, přiměřenosti a legitimnho očekvn a požadavkem racionality prvn normy. Ve svm psemně formulovanm zvěrečnm nvrhu doručenm stavnmu soudu dne 19. 5. 2011 vedlejš častnci zvlště poukzali na ad hoc charakter platovch prav představitelů justice, kter je v hrubm rozporu se ždouc stabilitou odměňovn. Ačkoliv zkonodrce měl napaden zkon odůvodňovat jako přechodn opatřen s předpokladem budoucho růstu, poukazuj vedlejš častnci na dalš platovou restrikci v roce 2011. Tm měl zkonodrce - nahlženo s odstupem času - zsadně zpochybnit legitimitu napadenho zkona. Dosaženou sporu ve sttnm rozpočtu považuj vedlejš častnci za iluzorn, neboť je zastněna zsadnmi dopady na soustavu sttnho zastupitelstv, podlamuje důvěru sttnch zstupců ve smysl svho posln a respekt společnosti k nim. Skupinu sttnch zstupců považuj za jedinou skupinu, kter měla bt v roce 2010 zasažena platovou restrikc. Napaden ustanoven tak m bt pouze zstupnm symbolem a vsledkem populistickho jednn zkonodrce. Vedlejšm myslem zkonodrce mělo bt potlačen nezvislosti justice a omezen činn ochrany společnosti. Vedlejš častnci zvěrem zopakovali sv stanovisko nvrhu vyhovět.

19. Dne 21. 3. 2011 doplnili vedlejš častnci eventuln petit, kterm reagovali na možn pochybnosti o projednatelnosti nvrhu po 31. prosinci 2010: [Ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb.] „ve zněn platnm po celou dobu roku 2010 bylo v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky po cel obdob sv platnosti.“. Dle připojili eventuln petit, jmž by mělo bt vysloveno, že [ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb.] „se zrušuje k 1. lednu 2010.“. Konečně připojili kumulativn petit, dle něhož [ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb.] „nelze na platov poměry sttnch zstupců v roce 2010 aplikovat.“.

20. K dotazu stavnho soudu založil odbor ekonomick Ministerstva spravedlnosti do spisu daje o průměrnm měsčnm platu soudce a sttnho zstupce v letech 2006 až 2010 v nsledujc podobě:

 
+---------------------+-----------+-----------+-----------+-----------+-----------+
| Průměrn plat (Kč)  |    2010   |    2009   |    2008   |    2007   |    2006   |
+---------------------+-----------+-----------+-----------+-----------+-----------+
| SOUDCI              |   81 485  |   84 169  |   83 565  |   83 236  |   77 521  |
+---------------------+-----------+-----------+-----------+-----------+-----------+
| STTN ZSTUPCI     |   70 475  |   73 492  |   74 527  |   73 120  |   68 297  |
+---------------------+-----------+-----------+-----------+-----------+-----------+

K uvedenmu se po vzvě stavnho soudu vyjdřil navrhovatel i vedlejš častnci. Navrhovatel zpochybnil vypovdac hodnotu dajů o průměrnch platech, neboť tyto daje blže nezohledňuj u soudů a sttnch zastupitelstv rozdlnou personln strukturu (služebn stř, funkčn zařazen apod.). Rovněž vedlejš častnci poukzali na skutečnost, že průměrn plat je vsledkem působen mnoha faktorů, kromě vše platov zkladny i nsobcch koeficientů, služebnho věku a funkčnho zařazen. Poukzali na rozdl mezi vš průměrnch platů soudců a sttnch zstupců s tm, že relativn rozdl v těchto platech se zvyšuje v neprospěch sttnch zstupců. Ve druhm okruhu argumentů vedlejš častnci poukzali na dlouhodobost trendu, kdy předevšm v poslednm desetilet podstupuj platy sttnch zstupců změny znamenajc platovou restrikci. Oproti tomu platy v nepodnikatelsk sfře, jejichž faktick vše je důsledkem rozpočtov politiky sttu, rostly. Na svch nvrzch vedlejš častnci setrvali.

21. K řzen před stavnm soudem nutno dle uvst, že navrhovatel (č. l. 33), častnci řzen (č. l. 26 a č. l. 18) a vedlejš častnci řzen (č. l. 74) vyslovili souhlas s upuštěnm od stnho jednn. Vzhledem k tomu, že od stnho jednn stavn soud neočekval dalš objasněn věci, postupoval s odkazem na 44 odst. 2 zkona o stavnm a rozhodl bez stnho jednn.

IV.

Dikce napadench ustanoven

22. Napaden ustanoven 3 odst. 9 zkona č. 201/1997 Sb. zn: „Od 1. ledna do 31. prosince 2010 čin plat sttnho zstupce 96 % platu podle tohoto zkona a podle čl. LI zkona č. 261/2007 Sb.“.

V.

Aktivn legitimace navrhovatele

23. Podle čl. 95 odst. 2 stavy dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu. Toto oprvněn je dle konkretizovno v 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, podle něhož může soud u stavnho soudu podat nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven. Podmnkou meritornho projednn takovho nvrhu je naplněn dikce čl. 95 odst. 2 stavy v tom smyslu, že se mus jednat o zkon, jehož m bt při řešen věci použito, tzn. zkon nebo jeho ustanoven, jež je navrhovno ke zrušen, maj bt navrhovatelem přmo aplikovny při řešen konkrtnho sporu. stavn soud shledal tuto podmnku naplněnou, neboť navrhovatel bude posuzovat žalobu o zaplacen rozdlu mezi platem, kter by žalobci přslušel před přijetm napadench ustanoven a po napadenmi ustanovenmi provedenm snžen platu.

VI.

stavn konformita legislativnho procesu

24. V rmci řzen o nvrhu na zrušen zkona či jeho čsti stavn soud zkoum, zda byl napaden předpis přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem ( 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu). stavn soud konstatuje, že zkon č. 418/2009 Sb., jehož člnkem II byl 3 zkona č. 201/1997 Sb. doplněn o odstavec 9, tedy o napaden ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem, resp. že v tomto řzen nezjistil nic, co by svědčilo pro zvěr opačn. Ke stejnmu zvěru dospěl stavn soud tak ve svm nlezu ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. S 12/10 (vyhlšen pod č. 269/2010 Sb.; vešker citovan judikatura stavnho soudu je dostupn v elektronick databzi na http://nalus.usoud.cz). Ve vztahu k recentnm zvěrům stavnho soudu v nlezu sp. zn. Pl. S 55/10 ze dne 1. 3. 2011 (vyhlšen pod č. 80/2011 Sb.) nutno podotknout, že stejně jako v nlezu sp. zn. Pl. S 12/10, jehož individuln zvěry zůstaly nlezem sp. zn. Pl. S 55/10 nedotčeny, neshledv stavn soud materiln porušen principů legislativnho procesu v pouh skutečnosti, že zkon byl projednn ve stavu legislativn nouze. stavn postaven opozice, resp. relevantn parlamentn menšiny nemohlo bt dotčeno za situace, kdy nvrh zkona byl schvlen ze 188 přtomnch poslanců 182 hlasy pro, proti 2 hlasy, resp. 142 hlasy pro, 3 hlasy proti ze 161 přtomnch poslanců, tedy naprostou většinou všech poslanců. V posouzen tto otzky je stavn soud vzn zvěry nlezu sp. zn. Pl. S 12/10.

VII.

Prvn hodnocen stavnho soudu

25. Nvrh nen, pokud jde o tvrzenou protistavnost obsahu napadenho ustanoven, důvodn.

26. Navrhovatel předkld několik argumentačnch okruhů: Považuje napadenou pravu za disproporcionln a iracionln zsah do nezvislosti sttnch zstupců, principu dělby moci a nezvislosti justice jako celku (čl. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 80 odst. 2, čl. 81 stavy). Rovněž namt porušen zkladnho prva na spravedlivou odměnu za prci (čl. 28 Listiny). Dle se dovolv principu rovnosti a zkazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 1 Listiny). Povšechně pak poukazuje na princip legitimnho očekvn, princip prvn jistoty a zsadu pacta sunt servanda (principy prvnho sttu).

VII. a)

K charakteru nezvislosti sttnch zstupců

27. V vodu vah stavnho soudu je nutno odmtnout klčov komparativn argument navrhovatele a zdůraznit, že sttn zastupitelstv nevykonv soudn moc, a tudž jsou možnosti aplikace dřvějšch zvěrů stavnho soudu značně omezen. Jestliže navrhovatel systematicky a podrobně odkazuje na předchoz zvěry stavnho soudu ve vztahu k otzce (ne)přpustnosti platovch restrikc na straně soudců, nedomnv se stavn soud, že by někter obdobn rysy nezvislosti při vkonu funkce sttnho zstupce představovaly zklad souměřitelnho postaven se soudci.

28. Na tomto mstě nen čeln široce shrnovat zvěry dosavadn judikatury stavnho soudu ve vztahu k platovm restrikcm na straně soudců [nlez sp. zn. Pl. S 13/99 ze dne 15. 9. 1999 (N 125/15 SbNU 191; 233/1999 Sb.)*; nlez sp. zn. Pl. S 18/99 ze dne 3. 7. 2000 (N 104/19 SbNU 3; 320/2000 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 16/2000 ze dne 3. 7. 2000 (N 105/19 SbNU 23; 321/2000 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 11/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 34/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 138/38 SbNU 31; 355/2005 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 43/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 9/05 ze dne 14. 7. 2005 (N 140/38 SbNU 81; 356/2005 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 55/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 9/44 SbNU 103; 65/2007 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 13/08 ze dne 2. 3. 2010 (vyhlšen pod č. 104/2010 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 12/10 ze dne 7. 9. 2010 (vyhlšen pod č. 269/2010 Sb.)]. Postač např. připomenout zvěr opakovan v posledně uvedenm nlezu, založen na (protikladn) komparaci stavnho postaven soudců na jedn straně a představitelů moci zkonodrn a vkonn na straně druh. Toliko a pouze ve vztahu k soudn moci byl stavnm soudem shledn „rozdln dispozičn prostor pro zkonodrce k platovm restrikcm vůči soudcům ve srovnn s dispozičnm prostorem k takovmto restrikcm v jinch oblastech veřejn sfry“ (bod 21). Klčovou stavn hodnotou, kterou stavn soud ve sv judikatuře hjil, byla v stavě explicitně formulovan soudcovsk nezvislost jakožto hodnota, kter zcela specificky kolidovala se zsahem do platovch poměrů soudců. Důsledkem uvedenho je dlč zvěr, že dosavadn judikatura stavnho soudu neobsahuje takov vklad stavnho pořdku, kter by skupině sttnch zstupců poskytoval v platovch otzkch postaven obdobn nezvislosti soudcovsk.

29. Jak vyplv z obsahu nvrhu, přiložen žaloby a vyjdřen vedlejšch častnků, navrhovatel, stejně jako vedlejš častnci, se přesto domnvaj, že většinu těchto zvěrů platnch pro soudce lze do jist mry tak vzthnout na postaven sttnch zstupců. Vedlejš častnci k tomu konstatuj, že „vzjemn vazba nepřpustn restrikce a nezvislosti plat v tomto přpadě bez ohledu na odlišn typ nezvislosti, protože jej předpoklady - předevšm nezvislost na politick moci - jsou shodn“ (bod 13 vyjdřen). V postupu zkonodrce spočvajcm v (negativnm) zsahu do platů sttnch zstupců tak spatřuj nepřpustn zsah do sv nezvislosti.

30. stavn soud proto, vychzeje ze zvěrů svho vše citovanho nlezu sp. zn. Pl. S 12/10 i z dřvějšch nlezů vztahujcch se k problematice „soudcovskch platů“, podrobněji uvd k nmitkm navrhovatele uvedenm v čsti VIII odst. 2 a 3 nvrhu a k nmitkm vedlejšch častnků uvedenm ve vyjdřen k nvrhu v čsti 1, tkajcm se nezvislosti sttnch zstupců, že postaven sttnch zstupců nen co do rmce vymezenho principem soudcovsk nezvislosti srovnateln s postavenm soudců, jejichž nezvislost je garantovna přmo čl. 81 a zejmna čl. 82 odst. 1 stavy. Vztah mezi hmotnm zabezpečenm soudců a jejich nezvislost pak přmo vyplv z 75 odst. 1 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch). Přesto stavn soud konstatuje k nmitkm navrhovatele i vedlejšch častnků, kteř kladli ve svm nvrhu na princip nezvislho vkonu funkce sttnho zstupce a obecně jeho postaven v justičnm systmu velk důraz, nsledujc.

31. Sttn zastupitelstv je v stavě systematicky zařazeno do hlavy třet upravujc moc vkonnou, a to do čsti, jež se tk vldy (čl. 80 stavy). Jakkoli navrhovatel i vedlejš častnci polemizuj s tmto systematickm zařazenm sttnho zastupitelstv pod moc vkonnou a dovozuj, že z takovho formlnho podřazen moci vkonn neimplikuje jakkoliv prvek zvislosti na jinm orgnu veřejn moci, je faktem, že i konstrukce zkona č. 283/1993 Sb., o sttnm zastupitelstv, ve zněn pozdějšch předpisů, a to i po novele proveden zkonem č. 14/2002 Sb., činn od 1. 3. 2002, obsahuje řadu prvků nesvědčcch pro soudcovsk charakter jejich nezvislosti. Tomu odpovd ostatně i zcela odlišn role sttnho zstupce v soudnm řzen: Podle 2 odst. 3 trestnho řdu je sttn zstupce povinen sthat všechny trestn činy, o nichž se dozv, pokud zkon nebo vyhlšen mezinrodn smlouva, kterou je Česk republika vzna, nestanov jinak. Z stavy (čl. 80 odst. 1) tak sttn zstupci disponuj vlučnou (nen-li zde konkurenčnho institutu) žalobn pravomoc, přpadně dalš působnost svěřenou zkonem [viz např. 4 odst. 1 a 2, 5 a 42 zkona č. 283/1993 Sb.; 174-175 trestnho řdu; 62 a 62a zkona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve zněn pozdějšch předpisů; 9 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon)]. Tato oprvněn (resp. povinnosti) čin ze sttnho zastupitelstv sice orgn (i v stavn rovině) specifick oproti jinm sttnm orgnům (

orgn sui generis

), nikoliv však orgn soudn moci.

32. Jakkoliv na straně sttnho zastupitelstv lze shledat řadu zkonnch zruk nezvislosti a nestrannosti, přetrvvaj rovněž prvky od soudn moci odlišujc. Srovnej napřklad prvky nadřzenosti či instančnho dohledu ( 11a, 12, 12c, 12d, 12e zkona č. 283/1993 Sb.) či podrobnou pravu sprvy sttnho zastupitelstv Ministerstvem spravedlnosti ( 13 a nsl.; srov. dle i pravu kreace v 18 zkona č. 283/1993 Sb.). Ani trestněprvn ochrana soudcovsk nezvislosti sttnm zstupcům nesvědč (srov. skutkovou podstatu trestnho činu zasahovn do nezvislosti soudu vyjdřenou v ustanoven 335 zkona č. 40/2009 Sb., trestn zkonk). Rovněž ani petičn prvo nen ve prospěch sttnch zstupců omezeno (srov. 1 odst. 3 zkona č. 85/1990 Sb., o prvu petičnm).

33. Sttn zstupci jsou - na rozdl od soudců - zkonem a slibem osobně zavzni primrně k ochraně veřejnho zjmu ( 18 odst. 3 zkona č. 283/1993 Sb.), což může vst k legitimn pochybnosti o jejich nestrannosti při posuzovn střetu zkladnch prv a svobod a veřejnho zjmu. K odlišnmu charakteru a zrukm soudcovsk nezvislosti - v kontextu principu dělby moci - naopak srov. podrobněji nlez sp. zn. Pl. S 7/02 ze dne 18. 6. 2002 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.) a judikaturu navazujc, již zde netřeba dle rekapitulovat. Ždn z těchto prvků, resp. absence vslovnch zruk (zejm. čl. 80 stavy v komparaci s čl. 82 stavy) nepředstavuje oporu pro zvěr o

judicilnm

charakteru nezvislosti sttnho zastupitelstv.

34. Zkon o sttnm zastupitelstv definuje ve svm 1 odst. 1 sttn zastupitelstv jako soustavu řadů sttu, určench k zastupovn sttu při ochraně veřejnho zjmu ve věcech svěřench zkonem do působnosti sttnho zastupitelstv. Podmnky, za kterch je sttn zstupce povinen vykonvat svou funkci, zakotvuje 24 zkona o sttnm zastupitelstv. Jedn se zejmna o nroky na odbornost, nestrannost, morln bezhonnost, neovlivnitelnost a nezaujatost při vkonu funkce sttnho zstupce. Ačkoliv tedy stava ani zkon č. 283/1993 Sb. blže nekonkretizuj charakter nezvislosti sttnho zstupce, stavn soud nezpochybňuje, že z hlediska subjektivnho, tedy v nrocch na schopnost sttnho zstupce „bt odolnm vůči jakmkoliv (politickm, medilnm, občanskm) tlakům“ (nlez sp. zn. Pl. S 12/10, bod 23), lze dovodit obdobn rysy jako u subjektivně nezvislho soudce. Tato „vnitřn nezvislost“ však může bt vykonvna pouze v omezenm rmci „nezvislosti vnějš“, respektive administrativn. Administrativn nezvislost je dna v přpadě soudců „systmovmi, politickmi a institucionlnmi podmnkami vytvořenmi pro vkon skutečně nezvisl soudn moci“, kter však ve struktuře sttnho zastupitelstv absentuj. stavn soud se k tto problematice vyjadřoval již ve svm nlezu ze dne 23. března 2004 sp. zn. I. S 573/02 (N 41/32 SbNU 397), kde konstatoval, že považuje za důležit zdůraznit, „že uveden hodnocen povahy rozhodovn sttnch zstupců nutno chpat z hledisek přsně institucionlnch, tedy jako konstatovn objektivně existujc potenciality, kter z hlediska zkonodrcem zvolenho funkčnho uspořdn institucionlně nebrn možnm ingerencm exekutivy do rozhodovn sttnch zstupců. Nijak se tm nezpochybňuje jak dosažen (a ždouc) roveň nezvislosti stavně povolanch zstupců veřejn žaloby, tak konkrtn způsob vkonu funkce jednotlivch sttnch zstupců, jejich profesionln kvality a snaha rozhodovat nestranně a objektivně při dodržovn ustanoven trestnho řdu a ostatnch předpisů. Nicmně prvě potencialita možnho činnho ntlaku brn považovat sttnho zstupce za orgn nezvisl, jak to m na mysli mluva.“. K charakteru a zrukm nezvislosti sttnho zstupce při setrvn na vše uvedenm viz blže Lata, J. Nezvisl sttn zstupce - zbožn přn nebo dosažiteln realita? In Bulletin advokacie, 3/2010, s. 66-73. Vše pojat vnitřn nezvislost se pochopitelně neomezuje na soudce či sttn zstupce, ale je dna i u dalšch skupin sttnch zaměstnanců, přkladmo pracovnků Nejvyššho kontrolnho řadu apod.

35. Uveden hodnocen (stavně specifickho a od soudů odlišnho) postaven sttnho zastupitelstv nen v judikatuře stavnho soudu nikterak neobvyklm či dokonce překvapivm (jedn se o antitezi k zvěrům navrhovatele o posilovn role sttnho zstupce). V tomto lze odkzat na konkrtn důsledky uveden doktrny projevujc se v přpadech zrušen čsti zkona (trestnho řdu), a to v oblasti rozhodovac činnosti sttnho zstupce. Přkladem budiž např. nlez ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. Pl. S 15/04 (N 180/35 SbNU 391; 45/2005 Sb.), kterm bylo zrušeno ustanoven 146 odst. 2 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů. Stalo se tak kromě jinho proto, že osoba, kter byla pořdkov pokuta podle 66 trestnho řdu uložena v přpravnm řzen policejnm orgnem nebo sttnm zstupcem, měla k dispozici řdn opravn prostředek (stžnost). Stžnostnm orgnem však v těchto přpadech nebyl soud, nbrž sttn zstupce, kter vykonv nad přpravnm řzenm dozor (byla-li pokuta uložena policejnm orgnem), přpadně nadřzen sttn zstupce. Uveden stžnostn orgny však v tomto přpadě nelze (nebylo možno) považovat za splňujc kritria nezvislho a nestrannho tribunlu ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž jen „mluva“).

36. Rovněž z nlezu sp. zn. Pl. S 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.), v němž se posuzovaly zruky spravedlivho procesu v mechanismu přezkumu trvn vazby, plyne, že sttn zstupce podle nzoru stavnho soudu nen ani jinou ředn osobou zmocněnou zkonem k vkonu soudn pravomoci ve smyslu čl. 5 odst. 4 mluvy (k čemuž dle srovnej tam citovanou judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva).

37. Relativně aktulnm přkladem může bt dle nlez ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. S 3/09 (vyhlšen pod č. 219/2010 Sb.), jmž bylo zrušeno ustanoven 83a odst. 1 čsti věty prvn a věty druh trestnho řdu ve slovech: „ , v přpravnm řzen sttn zstupce nebo policejn orgn. Policejn orgn k tomu potřebuje předchoz souhlas sttnho zstupce.“. Rovněž zde stavn soud uvedl, že o vydn přkazu k prohldce jinch prostor a pozemků nemůže rozhodovat sttn zstupce, nbrž nezvisl a nestrann orgn. „Nelze totiž opomjet skutečnost, že sttn zstupci pln v kontradiktornm řzen funkce orgnu veřejn žaloby a jsou zkonem, jakož i slibem osobně zavzni k ochraně veřejnho zjmu ( 18 odst. 3 zkona o sttnm zastupitelstv). V přpravnm řzen, kde maj zcela dominantn postaven, jsou společně s policejnm orgnem povinni organizovat svou činnost tak, aby činně přispvali k včasnosti a důvodnosti trestnho sthn ( 157 odst. 1 trestnho řdu). To vše může vst k legitimnm pochybm stran jejich nestrannosti (resp. jejho zdn) při posuzovn střetu zkladnch prv a svobod osob s veřejnm zjmem na sthn trestn činnosti.“. V uveden věci stavn soud dle odkzal na nlez sp. zn. Pl. S 11/04 ze dne 26. 4. 2005 (N 89/37 SbNU 207; 220/2005 Sb.), v němž byly vymezeny nroky na orgn, kter materilně vzato vykazuje takovou kvalitu, kterou lze ztotožnit se soudem. „stavn pořdek Česk republiky (čl. 81 a 82 stavy) stanov, že soudnictv vykonvaj pouze nezvisl a nestrann soudy, respektive nezvisl a nestrann soudci, kteř se řd zkladnmi pravidly spravedlivho procesu (čl. 1 odst. 1 stavy, hlava pt Listiny). Tato ustanoven lze vykldat jako institucionln zruky materilně chpanho vkonu soudn moci, a proto z hlediska prva na spravedliv proces nen nezbytn, aby ve všech přpadech byl soudem ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny vhradně orgn začleněn do soustavy obecnch soudů, avšak mus jt o orgn nezvisl, jehož členov disponuj nezvislost a nestrannost při svm rozhodovn. Dle mus mt nepodmiňovan přstup ke zkoumn všech relevantnch aspektů věci (skutkovch i prvnch), a mus respektovat zkladn zsady spravedlivho procesu (např. zsadu nikdo nesm bt soudcem ve vlastn věci či zsadu slyšeny mus bt obě strany), přičemž vykonateln rozhodnut již nelze dalšm mocenskm aktem zvrtit (vymezen soudnictv v materilnm smyslu).“.

38. Z

prima facie

nonjudicilnho charakteru postaven sttnho zstupce, resp. sttnho zastupitelstv, jak je zřejm, vyšel i uveden nlez sp. zn. Pl. S 11/04, kterm byl zrušeno ustanoven 77k odst. 6 zkona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů. Nlez kromě jinho konstatoval, že postaven nezvislho tribunlu ve formlnm i materilnm smyslu nemělo ani Kolegium na seku ochrany utajovanch skutečnost při Nejvyššm sttnm zastupitelstv ( 7a zkona č. 283/1993 Sb., ve zněn do 28. 2. 2006), a to i vzhledem k jeho institucionlnmu postaven: „Kolegium však za soud považovat nelze, a to ani v materilnm pojet, neboť pochybnosti o nezvislosti vznikaj strukturlně v objektivn rovině, čmž se však zroveň nijak nezpochybňuje ani nezvislost sttnch zstupců plncch koly veřejn žaloby, ani se tm nijak nezpochybňuj profesn a lidsk kvality stvajcch či minulch členů Kolegia.“.

39. Tyto vahy vedou stavn soud v nyn projednvan věci k zvěru, že ačkoliv m sttn zastupitelstv vzhledem ke svmu posln vznamnou stavně předvdanou lohu, kter je pro fungovn justice nenahraditeln, a zroveň nen přmou sttn sprvou, nejedn se o instituci, jejmž podstatnm atributem by byl nestrann a nezvisl vkon moci soudn. K zsadně shodnm zvěrům o součsti sttnho zastupitelstv jako součsti moci vkonn s postavenm orgnu

sui generis

dospv i prvn doktrna (L. Bahľov, J. Filip, P. Molek, M. Podhrzk, R. Suchnek, V. Šimček, L. Vyhnnek. stava Česk republiky - Komentř. Linde Praha, 2010, s. 940, s. 943, s. 944, aj.). Jev se jako vhodn doplnit, že ani aplikaci tzv. odklonů v trestnm řzen, resp. v přpravnm řzen sttnm zstupcem [podmněn zastaven trestnho sthn podle 307 a 308 trestnho řdu, narovnn podle 309 až 314 trestnho řdu, odstoupen od trestnho sthn mladistvho podle 70 a 71 zkona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mldeže za protiprvn činy a o soudnictv ve věcech mldeže a o změně některch zkonů (zkon o soudnictv ve věcech mldeže), ve zněn pozdějšch předpisů, a podmněn odložen podn nvrhu na potrestn podle 179g a 179h trestnho řdu] nelze považovat za rozhodovn o vině a trestu ve smyslu ustanoven čl. 90 věty druh stavy a čl. 40 odst. 1 Listiny.

40. Na tom nic neměn tvrzen vedlejšch častnků, že pokud sttn zastupitelstv zastupuje veřejnou žalobu, čin tak v důsledku vlastnho nezvislho sudku o obsahu veřejnho zjmu, a to nezvisle na jinch orgnech veřejn moci. stavn soud nezpochybňuje vznam nezvislosti sttnho zstupce při posuzovn jednotlivch přpadů, ať již v přpravnm řzen, kdy na jeho vaze zvis, zda bude zahjeno trestn sthn, či ve fzi jeho rozhodovn o tom, zda jsou dny důvody k podn obžaloby či nikoliv. Jistě lze konstatovat, že jak z stavy, tak ze zkona č. 283/1993 Sb., ale i ze samotn zsady rovnosti častnků řzen a spravedlivho procesu plyne požadavek nezvislho vkonu funkce sttnho zstupce, a to v rmci soustavy sttnho zastupitelstv, kter jakožto zvlštn samostatn orgn

sui generis

pln stavou a zkonem stanoven kol vlastn pouze tomuto orgnu sttn moci (srovnej rozsudky Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 27. 10. 2005 č. j. 6 As 58/2004-45 a ze dne 12. 11. 2009 č. j. 1 As 9/2009-86). Nicmně potencialita možnho zsahu do vkonu funkce ať již vedoucho sttnho zstupce či řadovch sttnch zstupců neumožňuje pohlžet na vkon funkce sttnho zstupce z hlediska nezvislosti vkonu funkce jako na vkon soudn moci. Proto tak nelze dospět k zvěru o ohrožen takov nezvislosti prostřednictvm zsahu do vše platu sttnho zstupce, jak to bylo již dřve konstatovno u soudců.

41. Z mezinrodnch dokumentů k postaven sttnch zstupců navrhovatel poukazuje např. na Pravidla k roli sttnch zstupců (Guidelines on the Role of Prosecutors) přijat na 8. kongresu OSN o prevenci kriminality a zachzen s pachateli, kter se uskutečnil v Havaně v srpnu až zř 1990. Pravidla doporučuj „přiměřen ohodnocen“ („

adequate remuneration

“) a zdůrazňuj zsadn roli, kterou sttn zstupci hraj ve fungovn trestn justice, ovšem již např. bod 10 Pravidel vslovně odděluje řad sttnho zstupce od vkonu soudnictv („

The office of prosecutors shall be strictly separated from judicial functions

.“). Ve světle čl. 9 odst. 3 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech, kter vyžaduje (pro rozhodovn o vazbě) předveden před soudce nebo „

řednka, kter je zkonem zmocněn vykonvat soudcovskou pravomoc

,“ shledal Vbor pro lidsk prva (OSN), že sttnho zstupce nelze považovat za nositele institucionln objektivity a nestrannosti charakteristick pro vkon soudnictv (např. Communication N 521/1992, Vladimir Kulomin v. Hungary, UN document CCPR/C/56/D/521/1992, bod 11.3).

42. Konečně i judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva přisuzuje sttnm zstupcům specifickou roli v trestnm řzen, ale neshledv u nich zruky nezvislosti a nestrannosti jako u soudců (k těmto zrukm např. Huber proti Švcarsku, rozsudek ze dne 23. 10. 1990, č. 12794/87, 42; Niedbała proti Polsku, rozsudek ze dne 4. 6. 2000, č. 27915/95, 48-50; Assenov a dalš proti Bulharsku, rozsudek ze dne 28. 10. 1998, č. 24760/94, 146; Nikolova proti Bulharsku [GC], rozsudek ze dne 25. 3. 1999, č. 31195/96, 49-50; Merit proti Ukrajině, rozsudek ze dne 30. 3. 2004, č. 66561/01, 62-63; Nevmerzhitsky proti Ukrajině, rozsudek ze dne 5. 4. 2005, č. 54825/00, 56, 125). „

Furthermore, the prosecution authorities not only belong to the executive branch of the State, but they also concurrently perform investigative and prosecution functions in criminal proceedings and are party to those proceedings. The Court therefore reiterates its position as to the status of the prosecutor, who cannot be regarded as ,an officer authorised by law to exercise judicial power

‘ (...)“ (Salov proti Ukrajině, rozsudek ze dne 6. 9. 2005, č. 65518/01, 58).

43. Jakkoliv nen ambic ani povinnost stavnho soudu specifikovat stavn postaven sttnch zstupců či je detailně vůči jinm skupinm sttnch zaměstnanců vymezovat, postačuje vše uveden pro zvěr, že nesvědč-li sttnm zstupcům stavně garantovan nezvislost soudcovsk, nelze se dovolvat ani těch zruk, kter tuto soudcovskou nezvislost zabezpečuj, včetně stavnm soudem judikovan neměnnosti platovho postaven. Argumentace navrhovatele se pohybuje v kruhu v tom smyslu, že z komparace určitch - zkonodrcem již přiznanch - shodnch zruk nezvislosti na straně sttnch zstupců i soudců shledv potřebu vkladem stavy dovodit zruky dalš (nyn neměnnost platovch poměrů). Jestliže však sttnm zstupcům stava nepřiznv justičn charakter, šel by přpadn zvěr o potřebě shodnho rozsahu zruk nezvislosti sttnch zstupců a soudců zjevně nad rmec stavy.

44. stavn soud dle zvažoval, nakolik vznamnm v projednvan věci je dlč zvěr vysloven v nlezu sp. zn. Pl. S 55/05 (viz vše), dle něhož za formu „platov restrikce je ovšem třeba považovat i zmrazen zkonem předpokldanho růstu přjmů soudců nebo i

jinch stavnch činitelů

, přičemž např. ,trval‘ zmrazen platů

některch představitelů sttu

by stavn soud nepochybně posuzoval jako krok stavně nepřpustn“ (bod 55; kurzva pro čely tohoto nlezu). Uvedenou vahu je však nutno vykldat v kontextu tehdy projednvan věci a zejmna pak ve světle skutečnosti, že tato vaha (obiter dictum) nebyla v pozdějš judikatuře dle konkretizovna či rozvedena, z čehož lze dovodit relativitu uveden teze. Otzku rozpočtovch opatřen v platov sfře bezesporu nelze nahlžet toliko optikou subjektivnch zjmů určitch skupin zaměstnanců sttu, nbrž s přihldnutm k tomu, že fungovn veřejn sprvy, stavnch orgnů sttu a přmo sttnho zastupitelstv nen samočeln. Prostřednictvm uvedench instituc totiž stt předevšm pln sv koly dan stavou, mezi něž patř realizace zsad demokratickho prvnho sttu a ochrana zkladnch prv a svobod. Je-li zkonodrce (či v mezch sv působnosti vlda) omezen v vahch o platovch restrikcch vůči některm představitelům sttu, pak je to v prvn řadě ohled na faktick dopady, kter platov restrikce v určitm segmentu veřejnho sektoru vyvolaj. Pokud by zjevnm činkem (nebo dokonce změrem) platov restrikce, kter dopad na skupiny zaměstnanců sttu, byl např. rozvrat v dan oblasti veřejn sprvy, či snžen procedurln ochrany zkladnch prv a svobod, souhrnně řečeno selhn při realizaci elementrnch stavnch povinnost sttu, jednalo by se nepochybně o akt stavně nepřpustn.

45. K tomu však stavn soud dle konstatuje, že při posouzen vše uveden intenzity protistavnosti (ochromen čsti někter z moc) nen otzka vdajů na platy zaměstnanců jedinm určujcm aspektem. Do vah stavnho soudu by musely bt přiměřeně zahrnuty celkov materiln podmnky, kter jsou jednotlivm mocenskm složkm poskytnuty. Z předložench stanovisek častnků a vedlejšch častnků řzen však nijak neplyne, že by nyn posuzovan platov restrikce představovala vůči sttnm zstupcům, resp. soustavě sttnho zastupitelstv takov zsah, kter znamenal faktick či dokonce změrn ztěžovn či mařen kolů, kter sttnmu zastupitelstv stava a zkon č. 283/1993 Sb. ukldaj.

46. Je možno přisvědčit navrhovateli, že v přpadě sttnch zstupců nebyl naplněn požadavek, aby k přpadnm platovm restrikcm došlo pot, co si zkonodrce opatřil relevantn stanovisko jejich reprezentantů, kter by se mělo stt i součst důvodov zprvy. K přijet napadench ustanoven došlo naopak ze strany zkonodrce v zsadě jednostrannm zkonem, bez

audiendi alterae partis

. Nutno přihldnout i k tomu, že Unie sttnch zstupců Česk republiky je pouze dobrovolnm stavovskm nepolitickm sdruženm sttnch zstupců Česk republiky, stejně tak v přpadě soudců Soudcovsk unie Česk republiky. Tyto organizace, jak se zd, nemaj možnost zashnout do legislativnho procesu, respektive relevantnm způsobem v tomto procesu reprezentovat sv připomnky (srov. nlez sp. zn. Pl. S 12/10, bod 25). V nyn projednvan věci však, při absenci dalšch aspektů shodnch s nlezem sp. zn. Pl. S 12/10, se nejedn o důvod ke zrušen napaden pravy.

VII. b)

K prvu na spravedlivou odměnu

47. Podle čl. 28 Listiny zkladnch prv a svobod maj občan prvo na spravedlivou odměnu za prci, přičemž podrobnosti stanov zkon (čl. 28 věta druh Listiny), a tohoto prva se lze domhat pouze v mezch zkonů, kter toto ustanoven provděj (čl. 41 odst. 1 Listiny).

48. Jednm z esencilnch znaků demokratickho prvnho sttu je princip přiměřenosti, kter zejmna předpokld, že opatřen omezujc zkladn prva či svobody nesměj svmi negativnmi důsledky přeshnout klady, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench. K omezen zkladnch prv či svobod sice může zcela vjimečně dojt i v přpadě jejich kolize s některm z veřejnch statků (veřejn zjem); podstatn je však v tto souvislosti maxima, podle kter zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v přpadě mimořdně silnho a řdně odůvodněnho veřejnho zjmu, při pečlivm šetřen podstaty a smyslu omezovanho zkladnho prva. Prvn podmnkou je tedy vzjemn poměřovn v kolizi stojcho zkladnho prva a veřejnho zjmu (tzv. neprav konflikt, na rozdl od střetu dvou zkladnch prv), druhou je požadavek šetřen podstaty a smyslu omezovanho zkladnho prva, resp. svobody (čl. 4 odst. 4 Listiny). Vzjemn poměřovn kolidujcch zkladnch prv pak jako obvykle spočv zejmna v nsledujcch kritrich: prvnm je kritrium vhodnosti, hledajc odpověď na otzku, zda institut omezujc určit zkladn prvo umožňuje doshnout sledovanho cle, nsleduje kritrium potřebnosti, spočvajc v porovnn legislativnho prostředku omezujcho zkladn prvo, resp. svobodu s jinmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod, a pokračuje kritrium porovnvn dotčench, v kolizi stojcch zkladnch prv [srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 40/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 88/30 SbNU 327; 199/2003 Sb.)].

49. Při vaze o použitelnosti principu přiměřenosti (proporcionality) však nelze nevidět, že v praxi stavnho soudu nemus bt vždy tento princip hlavnm kritriem vahy o stavnosti toho kterho zkonnho ustanoven. To proto, že princip proporcionality se uplatňuje zejmna v oblasti lidskch prv a zkladnch svobod (hlava druh Listiny); v oblasti prv hospodřskch, socilnch a kulturnch je však třeba přihldnout prvě k čl. 41 odst. 1 Listiny otevrajcmu Zirok prostor pro zkonodrce při volbě nejrůznějšch řešen. Vzhledem k čl. 41 odst. 1 Listiny nemus bt zkonn prava v přsnm vztahu proporcionality k cli, kter je regulac sledovn, tj. nemus jt o opatřen v demokratick společnosti nezbytn, jako je tomu napřklad u jinch prv, jichž se lze dovolvat přmo z Listiny (srov. však např. čl. 27 odst. 1, 2 a 3 Listiny a prva tam uveden, jež nejsou člnkem 41 odst. 1 limitovna). Testem stavnosti v tomto smyslu projde takov zkonn prava, u nž lze zjistit sledovn nějakho legitimnho cle a kter tak čin způsobem, jejž si lze představit jako rozumn prostředek k jeho dosažen, byť nemus jt o prostředek nejlepš, nejvhodnějš, nejčinnějš či nejmoudřejš [nlez sp. zn. Pl. S 83/06 ze dne 12. 3. 2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.)]. Jinmi slovy řečeno, ustanoven čl. 28 Listiny je tak primrně vydno zkonodrci k tomu, aby je naplnil konkrtnm obsahem (srov. i druhou větu samotnho ustanoven, kter odkazuje na podrobnosti stanoven běžnm zkonem). Sociln a hospodřsk prva, k nimž se řad i prvo na odměnu za prci a uspokojiv pracovn podmnky, se liš od klasickch zkladnch prv v tom, že neexistuj jako a priori neomezen zkladn prva, kter mohou bt zkonodrcem omezovna pouze z důvodů předvdanch v Listině, ale naopak zkonodrce jim dv přslušn obsah a rozsah.

50. V přpadě hospodřskch a socilnch prv proto stavn garance představuj stavně zaručenou ochranu instituc (zaměstnn, mzda, sociln zabezpečen, rodina, rodičovstv atd.), nikoliv ochranu konkrtnch veřejnch subjektivnch prv. Jako kritria stavnho přezkumu mohou proto sloužit pouze tam, kde by zkonodrce stavn ochranu těchto instituc zcela ignoroval či negoval. Totž plat i ve vztahu k interpretaci zkonů obsahujcch pravu těchto instituc. Pokud obecn soudy takov zkon interpretuj a aplikuj, je jejich činnost z hlediska stavnho kontrolovateln jen z pohledu možnho vkonu libovůle, nikoliv však z pohledu samotnho čl. 28 Listiny. Konkretizace hospodřskch a socilnch prv nlež jen zkonodrci, nikoliv stavnmu soudu. [usnesen sp. zn. II. S 1372/07 ze dne 19. 6. 2007 (ve SbNU nepublikovno); srov. dle nlez sp. zn. Pl. S 8/07 ze dne 23. 3. 2010 (vyhlšen pod č. 135/2010 Sb.); nlez sp. zn. Pl. S 2/08 ze dne 23. 4. 2008 (N 73/49 SbNU 85; 166/2008 Sb.) aj.].

51. V posuzovan věci stavnmu soudu postačuje zjištěn plynouc z důvodov zprvy, že zkonodrce sledoval svm postupem sporu ve veřejnch vdajch při zohledněn ekonomick situace sttu. Napaden předpis tak nen vsledkem např. zjevně iracionlnho chovn zkonodrce či nhodnch změn (omylů) v průběhu legislativnho procesu. Proveden platov korekce zcela zjevně neohrozila smysl a podstatu zkladnho prva (čl. 4 odst. 4 Listiny), neboť např. platov roveň sttnch zstupců zůstv nadle vrazně vyšš než u sttnch zaměstnanců. Ani při posouzen relace platov zkladny sttnch zstupců k platov zkladně soudců, kter je ve prospěch soudců ovlivněna nlezem sp. zn. Pl. S 12/10, nelze hovořit o extrmn disproporci. Nelze tedy považovat platovou roveň sttnch zstupců za nespravedlivou. Naznačil- li Sent ve svm vyjdřen, že při schvalovn napadenho ustanoven předpokldal snžen platov rovně u všech zaměstnanců ve veřejnm sektoru, nelze než tuto vahu považovat při stavnm přezkumu za pouh konstatovn, z něhož mohl eventulně vzejt podnět vldě. Nedospěl-li stavn soud k zvěru o porušen prva na spravedlivou odměnu za prci podle čl. 28 Listiny, tm spše nelze shledat porušen prva na nerušen vkon veřejn funkce podle čl. 21 odst. 4 Listiny, jehož porušen vedlejš častnci namtali prvě skrze snžen platu.

VII. c)

K dalšm nmitkm

52. stavn soud nesdl ani přmočar přesvědčen navrhovatele, že zkonodrce nen oprvněn snižovat platy zaměstnancům ve sttnm sektoru. Dovolv-li se navrhovatel legitimnho očekvn, nutno podotknout, že pod tmto označenm se v judikatuře soudů objevuje vce prvnch konceptů. Vyskytuje se jak v poloze principu, dle něhož nikdo nemůže bt zklamn ve sv důvěře v akty veřejn moci, tak v poloze majetkovho nroku (složky vlastnickho prva) plynoucho z čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Pojet navrhovatele (a vedlejšch častnků) se blž koncepci druh, je ovšem přznačn, že stavn soud tento charakter nepřiznal ani platovm nrokům soudců (ve vše uveden judikatuře). Legitimn očekvn v dosavadn judikatuře stavnho soudu nachzelo svůj zklad v konkrtn prvn pravě doplňovan takovmi akty veřejn moci (zejm. soudnmi rozhodnutmi), kter rozsah a obsah nležitě konkretizovaly; soudn ochrany se tak dostvalo legitimnmu očekvn coby existujc složce vlastnickho prva. Institut legitimnho očekvn nechrn nezměnitelnost platovch poměrů sttnch zaměstnanců do budoucna, neboť ty jsou (jako v tomto přpadě) zvisl přinejmenšm na ekonomick situaci sttu a rovněž čstečně i politickch vahch (prioritch), kter se mohou projevit i v pravch organizace sttn moci. Porušen

legitimnho očekvn

na určit budouc přjem („nezmrazen plat“) - a to soudců - že se jejich plat bude určitm předpokldanm způsobem vyvjet, tak nebylo shledno ani kupřkladu v nlezu sp. zn. Pl. S 13/08 ze dne 2. 3. 2010 (č. 104/2010 Sb.) [k čemuž srovnej odlišn stanovisko soudkyně E. Wagnerov]; ani v nlezu sp. zn. Pl. S 9/05 ze dne 14. 7. 2005 (N 140/38 SbNU 81; 356/2005 Sb.) [srov. odlišn stanovisko k odůvodněn nlezu soudce S. Balka]; ani v nlezu sp. zn. Pl. S 43/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.) [srov. odlišn stanovisko k odůvodněn nlezu soudce S. Balka]. Byl- li by součst stavnho pořdku obecn imperativ nezměnitelnosti (nezhoršitelnosti) platovch poměrů sttnch zaměstnanců (dovozen z některho z obecnch stavnch principů), byla by zpochybněna argumentačn linie dosavadn judikatury ve věcech platovch poměrů soudců, kter tuto zruku dovozuje vhradně z stavně postulovan soudcovsk nezvislosti a principu dělby moci ve sttě.

53. stavn soud v tto souvislosti poukazuje na skutečnost, že v řadě svch rozhodnut [např. nlezy ve věcech vedench pod sp. zn. Pl. S 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), sp. zn. Pl. S 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), sp. zn. Pl. S 5/95 ze dne 8. 11. 1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.), sp. zn. Pl. S 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.)] vyložil obsah stavnho principu rovnosti. Ztotožnil se v nich s chpnm rovnosti, jak ji vyjdřil stavn soud ČSFR ve svm nlezu z 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. S 22/92 (publikovanm pod č. 11 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR). stavn soud ČSFR v něm pojal rovnost jako kategorii relativn, jež vyžaduje odstraněn neodůvodněnch rozdlů („je věc sttu, aby v zjmu zabezpečen svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nesm postupovat zcela libovolně ... Pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt pouze s odvolnm na veřejn hodnoty.“). Zsadě rovnosti v prvech je proto třeba rozumět tak, že prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům nesm bt projevem libovůle, neplyne z n však zvěr, že by každmu muselo bt přiznno jakkoli prvo [nlez sp. zn. Pl. S 15/02 ze dne 21. 1. 2003 (N 11/29 SbNU 79; 40/2003 Sb.)].

54. Ve věci sp. zn. Pl. S 4/95 ze dne 7. 6. 1995 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.) stavn soud mj. konstatoval, že nerovnost v socilnch vztazch, m-li se dotknout zkladnch lidskch prv, mus doshnout intenzity zpochybňujc, alespoň v určitm směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušenm rovnosti spojeno i porušen jinho zkladnho prva. V oblasti prv hospodřskch, socilnch, kulturnch a menšinovch, s ohledem na skutečnost vyvažovn vztahů mezi různmi skupinami složitě socilně, kulturně, profesně či jinak rozvrstven společnosti - zkonodrce logicky disponuje širšm prostorem k uplatněn sv představy o přpustnch mezch faktick nerovnosti. Z argumentace navrhovatele v zsadě plyne, že k platovm zsahům do již existujcch platovch relac mezi jednotlivmi skupinami sttnch zaměstnanců (představitelů sttn moci) m dochzet toliko plošně, a nikoliv selektivně, respektive že zkonodrce nem možnost měnit existujc platov poměry jedn skupiny sttnch zstupců, pokud zroveň nezměn (ve stejnm poměru) platov poměry jinch skupin sttnch zaměstnanců. S tm se stavn soud neztotožňuje.

55. Ve vztahu k hodnocen mry eventulnho dotčen neakcesorick rovnosti (čl. 1 Listiny) napadenm ustanovenm stavn soud uvd, že protistavnosti v dostatečn intenzitě nic nenasvědčuje. V oblasti rozpočtov a hospodřsk politiky sttu stavn soud dlouhodobě prokazuje vysokou mru zdrženlivosti. Na problematiku posouzen stavnosti platov restrikce sttnch zaměstnanců nelze nahlžet optikou přsnějš než na dalš opatřen hospodřsk politiky, např. daňov nstroje. Naopak v přpadě stanovovn vše platu sttnho zaměstnance se nejedn o zsah do existujcho vlastnickho prva (srov. relaci mezi čl. 11 odst. 1 a odst. 5 Listiny), nbrž o opatřen čistě prospektivn, tedy indikujc přinejmenšm stejně širok prostor pro vahu zkonodrce jako v přpadě zdaněn. I pro nyn posuzovanou věc je vznamn, že otzka vhodnosti a nezbytnosti danho opatřen je zsadně ponechna na vůli zkonodrce, kter za sv rozhodnut nese politickou odpovědnost, což nicmně neznamen absolutn libovůli zkonodrce, jehož limity jsou dny vyloučenm rozporu s stavnm principem akcesorick i neakcesorick rovnosti [k hodnocen daňovch nstrojů naposled v nlezu sp. zn. Pl. S 53/10 ze dne 19. 4. 2011 (vyhlšen pod č. 119/2011 Sb.) s odkazem na předchoz judikaturu].

56. Po vyloučen zsahu do zkladnho prva (vše) samostatně i ve spojen s principem rovnosti tedy stavn soud pro vyloučen všech pochybnost posoudil, zda napaden předpis nen protistavnm z důvodu rozporu s principem rovnosti neakcesorick (čl. 1 Listiny), kter lze zjednodušeně přiblžit jako zkaz libovůle (iracionality) zkonodrce při zsahu, kter nen omezenm zaručenho zkladnho prva (tj. všeobecn rovnost před zkonem).

57. K vaze, nakolik lze sttn zstupce považovat za

jedinou

, resp.

svvolně

a

iracionlně

zvolenou skupinu sttnch zaměstnanců, jž se měla dotknout platov restrikce, konstatuje stavn soud, že zkon č. 418/2009 Sb. sth obdobnm snženm platů (platov zkladny) o 4 % nejen sttn zstupce, nbrž řadu dalšch představitelů sttn moci, a to poslance a sentory Parlamentu, členy vldy, prezidenta republiky, soudce stavnho soudu, členy, viceprezidenta a prezidenta Nejvyššho kontrolnho řadu, členy, mstopředsedy a předsedu Rady pro rozhlasov a televizn vysln, členy, mstopředsedu a předsedu Rady stavu pro studium totalitnch režimů, členy a předsedu Rady Českho telekomunikačnho řadu, soudce (viz ovšem nlez sp. zn. Pl. S 12/10) a poslance Evropskho parlamentu (k včtu srov. čl. I zkona č. 418/2009 Sb. ve spojen s 1 zkona č. 236/1995 Sb.). V tomto ohledu nutno konstatovat, že sttn zstupci nejsou skupinou, na niž by zkonodrce individulně a iracionlně clil. Zkon č. 418/2009 Sb. se naopak racionlně dotk těch představitelů sttn moci, jejichž platov poměry jsou stanoveny přmo zkonem, resp. obdobnm zkonnm mechanismem. Zroveň je pro zvolen skupiny představitelů sttu charakteristick, že zkonem přiznvan platov poměry jsou zřetelně nadprůměrn a že vytyčen politick změr vdajovch spor v zsadě nelze realizovat jinmi prostředky (např. propouštěnm). Nutno podotknout, že zkonodrce ve vztahu k ostatnm sttnm zaměstnancům nem relnou možnost přm platov restrikce, neboť vše platů sttnch zaměstnanců jsou do značn mry věc

faktickou

, odvjejc se často při vcesložkovm platu od individulnch rozhodnut v rmci pracovněprvnch vztahů. V tomto stavn soud nemůže brt v vahu platov excesy, ke kterm dle veřejně dostupnch informac dochz zejmna v střednch orgnech sttn sprvy, za něž jsou odpovědni konkrtn vedouc pracovnci. Tyto jevy nemohou bt součst referenčnch kritri v rmci eventuln komparace platovch rovn různch skupin sttnch zaměstnanců a stavn soud ani nen oprvněn tyto platov relace posuzovat. Z důvodov zprvy k zkonu č. 418/2009 Sb. plyne, že restrikce se tk kromě přibližně 1 300 sttnch zstupců i cca 3 500 dalšch představitelů (včetně soudců). Přijet zkona č. 418/2009 Sb. dle bylo odůvodňovno „vlivem současn celosvětov hospodřsk krize,“ resp. „spornmi opatřenmi vdajov strnky sttnho rozpočtu“. Z uvedenho nelze shledat libovůli zkonodrce, neboť z materie opakovaně projednvan stavnm soudem v oblasti hospodřskch opatřen ve formě zkona i z obecně znmch informac z činnosti vldy a Parlamentu je zřejm, že změrem politick reprezentace bylo a je snižovat vdaje sttnho rozpočtu v mnoha oblastech, a to včetně širok skupiny sttnch zaměstnanců. Tento změr je realizovn v mnoha krocch již po dobu několika let, proto i napaden ustanoven nelze hodnotit jako jednotliv svvoln zsah vůči skupině sttnch zstupců, nbrž v kontextu řady dalšch ekonomickch opatřen, kter probhala, probhaj a připravuj se i do budoucna (včetně dalšch opatřen platovch).

58. K přiměřenosti sledovanho cle (spora na vdajov strnce sttnho rozpočtu) ve vztahu k použitmu nstroji (platov restrikce) konstatuje stavn soud, že elementrn racionln zklad zkonodrcem zvolenho postupu byl dn, neboť v důvodov zprvě deklarovan změr ušetřit čstku 31,2 mil. Kč na straně platů sttnch zstupců, resp. cca 126,7 mil. Kč na straně všech 4 800 představitelů sttn moci (včetně soudců) je zjevně co do principu i co do konkrtn vše racionlnm opatřenm nikoliv zanedbatelnho vznamu. Zroveň, jak bylo shledno vše, toto opatřen samo osobě v konkrtnch existujcch celkovch platovch poměrech sttnch zstupců nevyvolv zsah do zkladnho prva (zejm. prvo na spravedlivou odměnu podle čl. 28 Listiny). Tedy lze řci, že postup zkonodrce byl přiměřen deklarovanmu čelu. Eventuln poukaz na relativně nzkou čstku, kter m bt podle zkonodrce vsledkem spornch opatřen (v kontextu celkov vše sttnho rozpočtu), v tom smyslu, že takto nzk spora dostatečně neodůvodňuje postup zkonodrce, m spornou argumentačn hodnotu. Vyšš čstka rozpočtov spory by nutně znamenala zroveň mnohem intenzivnějš zsah do platovch poměrů jednotlivch dotčench osob a eventuln možn porušen zkladnho prva. Při přijet takovho argumentu by v podstatě nikdy nebylo v praxi možn nalzt vyvžen stav přiměřenosti platov restrikce, neboť by se takov zsah pohyboval pouze ve dvou polohch: buď zkonodrce postupuje svvolně, neboť na jeho straně nen ždn (dostatečně intenzivn) veřejn zjem, anebo by platov restrikce sice přinesla znatelnou sporu sttnho rozpočtu, ovšem za cenu drastickho snžen platov rovně a nslednho možnho porušen některho ze zkladnch prv na straně sttnch zaměstnanců a ohrožen někter z funkc sttu.

59. stavn soud tedy neshledal, při sv zdrženlivosti hodnotit celkov platov poměry sttnch zaměstnanců (představitelů sttn moci), kter jsou vždy dlem vrazem politick vůle a dlem vrazem hospodřsk situace sttu, že by zkonodrce vykročil z mez racionlnho rozhodovn natolik intenzivnm způsobem, že by se zvlště profesn skupina sttnch zstupců stala skupinou platově znevhodněnou (ve vsledku podhodnocenou). Vsledn stav platov rovně sttnch zstupců nepředstavuje iracionln nivelizaci platovch poměrů odlišnch skupin sttnch zaměstnanců, a tedy ani porušen principu rovnosti v tom aspektu, kter žd provzet racionlně odlišn postaven sttnch zstupců (ve světle vše uvedenho oproti jinm skupinm sttnch zaměstnanců) určitou vyšš platovou rovn. V nyn projednvan věci nelze v ždnm ohledu hovořit o stavn nerovnosti, resp. nerovnosti před zkonem. Pro plnost nutno dodat, že v přpadě eventulnho založen derogačnho vroku stavnho soudu prvě na argumentu neakcesorick nerovnosti, kter by označil zkonodrcem zvolenou skupinu 4 800 představitelů sttu (včetně soudců) za oběť legislativn svvole, by nosn důvody takovho nlezu nutně musely dopadnout i na dalš dotčen skupiny představitelů sttu (

nota bene

včetně poslanců a sentorů Parlamentu a řady dalšch podle 1 zkona č. 236/1995 Sb.).

VIII.

Obiter dictum

60.

Obiter dictum

stavn soud přes vše uveden připomn, že zkonodrce zkonem č. 283/1993 Sb. ukld sttnmu zastupitelstv (a tm tedy sttnm zstupcům, jejichž kony jsou podle 23 odst. 2 thož zkona považovny za kony sttnho zastupitelstv) řadu vznamnch a jinm orgnem nezastupitelnch kolů zejmna v trestnm řzen, kdy zajišťuje ochranu veřejnho zjmu jako orgn veřejn žaloby, nezastupiteln je tak role sttnho zastupitelstv při prevenci a postihovn trestn činnosti, např. korupce a hospodřsk kriminality.

61. Nen na voln vaze sttu, zda a jakm způsobem bude postihovat zločinnost. stavn soud setrvv na doktrně, že trestn řzen představuje toliko vztah mezi pachatelem a sttem, tedy že stavně nen zaručeno prvo třet osoby (oznamovatele, poškozenho), aby jin osoba byla sthna a odsouzena. Nelze však zroveň pominout, že je jednoznačnou povinnost sttu zajistit ochranu zkladnch prv včetně prv zaručench mluvou, a to i prostřednictvm efektivnho trestnho řzen, resp. že v určitch situacch lze hovořit o činn ochraně (obět) pouze prostřednictvm trestnho prva. Selhn sttu v tto povinnosti může podle okolnost představovat typicky porušen čl. 2 odst. 1, čl. 3 či čl. 8 mluvy [X a Y proti Nizozemsku, rozsudek ze dne 26. 3. 1989, č. 8978/80, 27: „

This is a case where fundamental values and essential aspects of private life are at stake. Effective deterrence is indispensable in this area and it can be achieved only by criminal-law provisions (...)

“; M. C. proti Bulharsku, rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. 39272/98, 150-153; Assenov a dalš proti Bulharsku, rozsudek ze dne 28. 10. 1998, č. 24760/94, 102; Osman proti Spojenmu Krlovstv, rozsudek ze dne 28. 10. 1998, č. 23452/94, 115-116; a dalš]. Zvlště k nezastupiteln roli sttnho zstupce v řzen před soudem konstatuje stavn soud, že spravedliv trestn řzen bez aktivn participace sttnho zstupce vst nelze, neboť převzet jeho funkc soudem samotnm zakld důvodn pochybnosti o nestrannosti soudu v konkrtn věci a porušen zsady obžalovac [Thorgeir Thorgeirson proti Islandu, rozsudek ze dne 25. 6. 1992, č. 13778/88, 53; zejmna pak Ozerov proti Rusku, rozsudek ze dne 18. 5. 2010, č. 64962/01, 54-55 (porušen čl. 6 odst. 1 mluvy pro absenci sttnho zstupce); v nedvn době pak Krivoshapkin proti Rusku, rozsudek ze dne 27. 1. 2011, č. 42224/02, 44-46 (porušen čl. 6 odst. 1 mluvy pro absenci sttnho zstupce)].

62. K vše uvedenmu zvěru, že materiln zabezpečen sttnch zstupců jako aspekt jejich nezvislosti, na rozdl od soudců, nepožv přm stavn ochrany a je garantovno pouze v rovině zkona, je tedy dle nutno dodat nsledujc. Bytostnm důvodem, na němž je založena existence sttu, sttn moci, je zajišťovn bezpečnosti občanů. kolem politick moci v demokratickm prvnm sttě je vytvořit optimln pravidla pro vznik a fungovn mechanismů, kter spolehlivm a efektivnm způsobem zajist vyšetřovn, sthan a souzen trestnch činů a jinho zvadnho (deliktnho) jednn ve společnosti. Pro fungujc justici a sttn zastupitelstv, tedy soustavy, kter na sebe těsně navazuj a jsou jinmi složkami sttn moci nezastupiteln, je nutno zajistit vběr těch nejlepšch prvnků, kteř jsou v dan oblasti a čase k dispozici. Obsahem slova

nejlepš

nen pouze formln kvalifikace a odborn zkušenosti, ale zejmna osobn integrita a jej jednotliv projevy jako je neplatnost, zodpovědnost, slušnost, čestnost, svědomitost, uměřenost, statečnost, pracovitost a přstup k chpn svěřen moci jako služby společnosti. Soudce ani sttn zstupce by neměl bt při nstupu do funkce tzv.

tabula rasa

, o kter se nic nev, ale naopak listem hojně popsanm, o němž se d usuzovat, že moc, kterou se svoj funkc přebr, nezneužije. Pro sttnho zstupce by mělo bt otzkou cti obhjit před soudcem přesvědčivost a věrohodnost předložench důkaznch prostředků, na kterch vybudoval sv dlo - obžalobu - pokud byl přesvědčen o jej důvodnosti a nezbytnosti zsahu do osobn sfry jednotlivce, kterou trestn řzen přinš. Celkov kvalita a spravedlnost trestnho rozsudku velmi zsadnm způsobem zvis nejen na dobr obhajobě, ale zejmna i na kvalitn prci a přpravě obžaloby.

63. Je na exekutivě a jej politick reprezentaci, aby provedla analzu materilnho zabezpečen v jednotlivch prvnickch profesch (soudci, sttn zstupci, advokti, notři, exekutoři apod.) a přijala takov opatřen, aby materiln zajištěn a vdělečn možnosti byly v nležit proporci ve vztahu k nročnosti prce a odpovědnosti v jednotlivch prvnickch profesch s clem zajistit jejich vzjemnou prostupnost. Nelze ani odhlžet od aktulnch platovch poměrů zejmna na některch ministerstvech, o nichž se veřejnost postupně dozvd.

64. Zkonodrce přistupuje opakovaně k negativnm zsahům do platu sttnch zstupců - na rozdl od ostatnch sttnch zaměstnanců. Nutno proto zmnit obavy, že svmi nekoncepčnmi kroky setře platov rozdly mezi sttnmi zstupci a jinmi skupinami zaměstnanců sttn sfry natolik, že ohroz stabilitu fungovn sttnho zastupitelstv. Takov vvoj je těžko obhajiteln politickm clem selektivnch spor ve sttnm rozpočtu, neboť by se dostal do rozporu s vše konstatovanmi povinnostmi sttu či doporučujcmi mezinrodnmi dokumenty („

Like for judges, remuneration in line with the importance of the tasks performed is essential for an efficient and just criminal justice system. A sufficient remuneration is also necessary to reduce the danger of corruption of prosecutors

.“ Zprva Bentsk komise o evropskch standardech nezvislosti soudnho systmu: Čst II - Sttn zastupitelstv, přijat 17.-18. prosince 2010, studie č. 494/2008, bod 69). V tomto kontextu stavn soud nepřehlž, že vlda si odpovědnost uvědomuje, jak plyne ze snahy poslit platovou stabilitu v soustavě sttnho zastupitelstv prostřednictvm vazby na platovou roveň soudců od roku 2012 (sněmovn tisk 341).

IX.

Zvěr

I s přihldnutm k vše naznačen roli sttnch zstupců v trestnm řzen a jejich stvajcmu postaven v rmci struktury sttnch orgnů neshledal stavn soud, že by napaden ustanoven zkona představovalo již porušen stavnho pořdku v intenzitě opravňujc stavn soud k využit derogačn pravomoci, kter mu přsluš. Z důvodů vyložench v čstech VII. a), b), c) tak byl nvrh zamtnut podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že vedlejš častnci v průběhu řzen připojili eventuln a kumulativn nvrhy modifikujc intertemporln činky původnho nvrhu, pro nějž bylo řzen sp. zn. Pl. S 17/10 zahjeno, na něž však v celm rozsahu dopadaj rozhodovac důvody vše uveden, nepojednv nyn stavn soud tyto nvrhy samostatně (např. i z hledisek jejich formln projednatelnosti v již probhajcm řzen vzhledem k procesnmu postaven vedlejšch častnků), nbrž odmt tyto nvrhy v celm rozsahu jako zjevně neopodstatněn podle ustanoven 43 odst. 2 psm. a) zkona o stavnm soudu. Materilně stavn soud chpe předložen nvrhy jako (oprvněn) požadavek vedlejšch častnků, aby se stavn soud vyrovnal s intertemporlnmi činky svho eventulnho derogačnho nlezu. V tomto stavn soud odkazuje např. na sv stanovisko sp. zn. Pl. S-st. 31/10 ze dne 14. 12. 2010 (vyhlšeno pod č. 426/2010 Sb.), kter je přslibem, že se stavn soud bude k „časovm aspektům vykonatelnosti“ svch nlezů důsledněji vyslovovat s přihldnutm k individulnmu charakteru věci, při vzanosti na tam vysloven principy.

Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vlasta Formánková, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Jan Musil, Pavel Rychetský a Eliška Wagnerová a k jeho odůvodnění soudce Vojen Güttler.

Načítávám znění...
MENU
Hore