Ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 127/2002 Sb. 229/2009 účinný od 27.07.2009

Schválené: 12.05.2009
Účinnost od: 27.07.2009
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Extradice. Extradiční řízení. Vydávání nelegálních přistěhovalců., Právní postavení cizinců.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 127/2002 Sb. 229/2009 účinný od 27.07.2009
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 229/2009 s účinností od 27.07.2009
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

229/2009 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl dne 12. května 2009 v plénu složeném ze soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Františka Duchoně, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila (soudce zpravodaj), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Nejvyššího správního soudu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto:

*Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 21, nález č. 5, str. 29, vyhlášen pod č. 78/2001 Sb.

Návrh na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb., se zamítá.

Odůvodněn

I.

1. Dne 10. března 2008 byl stavnmu soudu doručen nvrh Nejvyššho sprvnho soudu podan podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen „stava“) na vysloven protistavnosti ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn zkona č. 217/2002 Sb., (dle tž jen „zkon o pobytu cizinců“). Navrhovatel tak učinil pot, co v řzen o kasačn stžnosti V. S., občana Ukrajiny (v řzen o kasačn stžnosti a dle v textu odůvodněn tohoto nlezu tž jen „stěžovatel“), veden pod sp. zn. 2 As 22/2006, dospěl k zvěru, že napaden ustanoven, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s čl. 1 stavy a s čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“) a že tento rozpor nelze překlenout ani stavně konformnm vkladem.

II.

Okolnosti přpadu

2. Stěžovatel byl v trestnm řzen, vedenm Okresnm soudem v Kladně, odsouzen k trestu vyhoštěn (rozsudek ze dne 16. listopadu 1999 č. j. 1 T 69/1999-203), tento trest však nebyl vykonn a stěžovatel se nadle zdržoval na zem Česk republiky. Pot rozhodnutm Policie Česk republiky, Oblastnho ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha ze dne 28. listopadu 2003 č. j. SCPP-465/PH-OPK4-SV bylo stěžovateli uloženo sprvn vyhoštěn, a to přes již zmněn rozhodnut Okresnho soudu v Kladně. Ani pot však stěžovatel zem Česk republiky neopustil.

3. Dne 4. dubna 2005 vydalo Oblastn ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha pod č. j. SCF-I63/PH-OPK4- SV-2005 rozhodnut o zajištěn stěžovatele podle ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců.

4. Stěžovatel se thož dne před polici k věci vyjdřil tak, že byl již v trestnm řzen odsouzen k trestu vyhoštěn, zem Česk republiky však neopustil, byl bez cestovnho dokladu, a proto si vymyslel nov jmno V. P., kter použval. Poždal o azyl, avšak ten mu nebyl udělen. Z zem Česk republiky neodcestoval, protože nechtěl. Dle uvedl, že v Česk republice m dtě, s jehož matkou nežije ve společn domcnosti. O dtě se nestar a ani na něj neplat. V rodnm listě dtěte je uvedeno smyšlen jmno otce V. P., neboť toto jmno udval v azylovm řzen.

5. V odůvodněn rozhodnut Oblastnho ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha ze dne 4. dubna 2005 o zajištěn stěžovatele podle ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců se uvd, že stěžovatel do Česk republiky přicestoval v roce 1999 a do dnešnho dne toto zem neopustil a ani se nepokusil svůj pobyt zlegalizovat. Byl si vědom toho, že zde pobv neoprvněně, a to v rozporu s vše uvedenm rozsudkem a rozhodnutm o sprvnm vyhoštěn. Z těchto důvodů m policie za to, že je dno nebezpeč, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn.

6. Toto rozhodnut Oblastnho ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha ze dne 4. dubna 2005 stěžovatel napadl žalobou, ve kter uvedl, že m na zem Česk republiky dtě, o kter se chce starat, a vzhledem k dlce zajištěn by dtě nemělo zajištěnu dostatečnou pči, což by bylo v rozporu se zsadou 6 Deklarace prv dtěte.

7. Městsk soud v Praze rozsudkem ze dne 9. zř 2005 č. j. 7 Ca 187/2005-38 žalobu V. S. zamtl. V odůvodněn svho rozhodnut konstatoval, že z obsahu sprvnho spisu plyne, že Oblastn ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha postupovalo v souladu se zkonem a řdně zhodnotilo, že by stěžovatel mohl ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, neboť se na zem Česk republiky zdržoval neoprvněně. Soud dodal, že stěžovatel navc vůči sttnm orgnům vystupoval pod smyšlenm jmnem. K žalobnmu tvrzen stěžovatele, že se v době zajištěn nebude moci starat o svho syna, městsk soud uvedl, že tyto skutečnosti zkon o pobytu cizinců v přpadě zajištěn cizince nezohledňuje (na rozdl od samotnho sprvnho vyhoštěn). Dle bylo poukzno na fakt, že samo zajištěn cizince je rozhodnutm pouze dočasnm a nmitky stran přbuznch v Česk republice jsou řešeny až v přpadnm rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Městsk soud dle dodal, že sm stěžovatel do policejnho protokolu uvedl, že se o dtě nestar a neplat na něj, a z toho důvodu jeho poukaz na mluvu o prvech dtěte působ silně čelově.

8. Proti rozhodnut Městskho soudu v Praze podal stěžovatel kasačn stžnost. V kasačn stžnosti stěžovatel uvděl, že sprvnmu orgnu ani sprvnmu soudu nepřsluš posuzovat důvody uloženho trestu vyhoštěn v trestnm řzen vedenm Okresnm soudem v Kladně (č. j. 1 T 69/1999-203), nicmně lze dovodit, že manželstv se sttnm občanem Česk republiky, popř. jin přbuzensk poměr v přm linii, je důvodem, pro kter se trest vyhoštěn neuděluje. Pakliže je i přesto takov trest uložen, m odsouzen prvo poždat po uplynut tř let o upuštěn od vkonu zbytku uloženho trestu. Stěžovatel dle uvedl, že Oblastn ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha svm rozhodnutm ze dne 28. listopadu 2003 č. j. SCPP-465/PH-OPK4-SV rozhodlo o uložen sprvnho vyhoštěn, a to přes již zmněn rozhodnut Okresnho soudu v Kladně vydan v trestn věci. Stěžovatel dle konstatoval, že je v přbuzenskm poměru k nezletilmu V. P., kter je občanem Česk republiky, což platilo i v době sprvnho rozhodovn, a tudž byl důvod, aby sprvn vyhoštěn nebylo uloženo. Sprvn vyhoštěn je pak svou povahou nadbytečn, stejně jako rozhodnut o zajištěn cizince podle ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců. Stěžovatel dle uvedl, že se na zem Česk republiky již nezdržuje a nen mu umožněn styk s jeho nezletilm synem. Proto požaduje, aby bylo rozhodnuto o tom, že jeho sprvn vyhoštěn v roce 2003 a jeho nsledn zajištěn podle zkona o pobytu cizinců bylo nezkonn. Důvodnost kasačn stžnosti pak spatřuje v ustanoven 103 odst. 1 psm. a), b) a d) zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, (dle jen „s. ř. s.“). Z těchto důvodů stěžovatel navrhl rozsudek městskho soudu zrušit a věc mu vrtit k dalšmu řzen. Zroveň poždal o přiznn odkladnho činku kasačn stžnosti.

9. Řzen o kasačn stžnosti bylo rozhodnutm Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 21. 12. 2007 č. j. 2 As 22/2006-88 přerušeno, protože Nejvyšš sprvn soud dospěl k zvěru, že zkonn ustanoven, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, a proto věc podle čl. 95 odst. 2 stavy předložil stavnmu soudu a navrhl, aby ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců bylo zrušeno.

10. Ze spisu Městskho soudu v Praze sp. zn. 7 Ca 187/2005 se dle zjišťuje (č. l. 51), že podle sdělen Oblastnho ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha ze dne 13. 12. 2005 č. j. SCPP-14-5711/PH-XIII-C-2005 byl stěžovatel dne 22. řjna 2005 z Česk republiky vyhoštěn s platnost sprvnho vyhoštěn do 26. zř 2015. V současn době se pravděpodobně zdržuje na zem Ukrajiny.

III.

Argumentace navrhovatele

11. Nejvyšš sprvn soud při projednvn věci zaujal nzor, že zkonn ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců v rozhodnm zněn, jež mělo bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, neboť omezen osobn svobody na zkladě předmětnch ustanoven je v rozporu s stavnmi imperativy rovnosti a proporcionality. Nejvyšš sprvn soud m v prv řadě za to, že omezen osobn svobody podle ustanoven 124 a nsl. zkona o pobytu cizinců zakld racionlně neodůvodněnou nerovnost. I v přpadě, že by stavn soud dospěl k zvěru, že princip rovnosti předmětnou zkonnou pravou porušen nebyl, považoval by Nejvyšš sprvn soud tuto pravu za neslučitelnou s principem proporcionality. Dle Nejvyšš sprvn soud poukazuje na skutečnost, že tento rozpor nen pouze akademickou otzkou, ale m řadu negativnch důsledků, kter zsadnm způsobem zasahuj do prv zajištěnch osob.

12. Nejvyšš sprvn soud vyslovil nzor, že nen dn ani důvod k zastaven řzen o nvrhu na zrušen předmětnho zkonnho ustanoven, byť nikterak nezpochybňuje, že novelizac provedenou zkonem č. 428/2005 Sb. došlo ke změně ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců. Nejvyšš sprvn soud zdůrazňuje, že v danm přpadě jde o postup přmo podle čl. 95 odst. 2 stavy, kter je pojmově založen na funkčnm odlišen obecnho a stavnho soudnictv. Obecn soud je v stavnm systmu Česk republiky vzn zkonem, kter ve sv rozhodovac činnosti aplikuje, a je povinen jej vždy interpretovat a aplikovat stavně konformnm způsobem. Zroveň nemůže bt sporu o tom, že soud je vzn rovněž stavnm pořdkem, tzn. systmem norem nadzkonn prvn sly. Pokud tedy nastane situace, kdy obecn soud dospěje k přesvědčen, že zkon nebo jeho čst, kterou je povinen v konkrtn věci aplikovat, nelze vyložit stavně konformně, a protože v podmnkch demokratickho prvnho sttu nen mysliteln, aby soud vědomě postupoval podle protistavnch norem, představuje jeho jedinou možnost předložen věci stavnmu soudu k posouzen stavnosti konkrtnho zkona s tm, že nsledn prvn nzor vysloven stavnm soudem je pro obecn soud zvazn.

13. Nejvyšš sprvn soud poukzal na to, že procesně srovnatelnou situaci řešil stavn soud v nlezu ze dne 10. ledna 2001 sp. zn. Pl. S 33/2000 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.*; tento nlez, jakož i všechna dle uveden rozhodnut stavnho soudu jsou dostupn v elektronick databzi na webov adrese http://nalus.usoud.cz), kdy rozhodoval rovněž o nvrhu obecnho soudu, brojcm proti některm zkonnm ustanovenm v době rozhodovn stavnho soudu již novelizovanm. Protože situace vznikl v nyn projednvan věci je srovnateln s dřve vyslovenm prvnm nzorem stavnho soudu, obsaženm v citovanm nlezu, odkazuje Nejvyšš sprvn soud na přmou aplikovatelnost čl. 95 odst. 2 stavy a navrhuje vysloven protistavnosti ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců v aplikovanm zněn, tzn. ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 428/2005 Sb. a zkonem č. 379/2007 Sb., zcela v intencch tohoto nlezu. Nejvyšš sprvn soud m proto za to, že stavn soud v tomto přpadě z důvodů, kter přesvědčivě vyslovil v citovanm nlezu, nen oprvněn postupovat podle ustanoven 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, tzn. usnesenm zastavit řzen. Mezi zkladn zsady prvnho sttu totiž patř zkaz retroaktivnho působen prvnch předpisů, čehož přmm důsledkem je mimo jin i povinnost všech orgnů aplikujcch prvo (včetně obecnch soudů) použvat vždy prvn předpisy v takov podobě, v jak platily v době, kdy došlo k rozhodnm prvnm skutečnostem. Jakkoliv tedy prvn předpis může bt v době rozhodovn stavnho soudu již změněn či dokonce bez nhrady zrušen, mus bt i nadle aplikovn na prvn vztahy dřvějš, nastal ještě za doby jeho platnosti a působnosti. Pokud by v těchto přpadech stavn soud odepřel meritorn posouzen stavnosti těchto předpisů s poukazem na jejich pozdějš derogaci, vyvolal by tm situaci vědomho porušovn stavně zaručench zkladnch prv a svobod častnků řzen, jelikož soudům by nezbylo nic jinho než podle těchto zkonů, o jejichž protistavnosti by byly přesvědčeny, rozhodovat i nadle.

14. Nejvyšš sprvn soud poukzal na to, že osobn svoboda, jež je chrněna čl. 8 Listiny, je jednou ze zkladnch lidskch svobod, což je reflektovno nejen Listinou, nbrž i mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech.

15. Zajištěn cizince je upraveno zejmna v ustanovench 124 až 129 zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů. Podle ustanoven 124 tohoto zkona v rozhodnm zněn je policie oprvněna zajistit cizince, jemuž bylo doručeno sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn, je-li nebezpeč, že by mohl ohrozit bezpečnost sttu, zvažnm způsobem narušit veřejn pořdek nebo mařit anebo ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Doba zajištěn přitom nesm překročit 180 dnů a počt se od okamžiku omezen osobn svobody. V přpadě cizince mladšho 18 let nesm doba zajištěn překročit 90 dnů (ustanoven 125 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb.). O zajištěn cizince rozhoduje orgn policie, přičemž jeho rozhodnut nabv prvn moci doručenm nebo pot, co cizinec rozhodnut odmtne převzt. Po prvn moci rozhodnut může policie cizince zajistit. Zajištěn mus bt bez zbytečnho odkladu ukončeno po zniku důvodu pro zajištěn. Zda důvody pro zajištěn trvaj, je přitom policie povinna zkoumat po celou dobu trvn zajištěn. Dle se zajištěn ukončuje, rozhodne-li soud ve sprvnm soudnictv o zrušen rozhodnut o zajištěn cizince, nařdil-li soud v řzen podle zvlštnho prvnho předpisu (ustanoven 200o až 200u zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, dle tž jen „o. s. ř.“) propuštěn cizince, je-li cizinci udělen azyl nebo doplňkov ochrana či je-li cizinci povolen dlouhodob pobyt za čelem ochrany na zem. Co se tče přezkumu zajištěn, je proti rozhodnut o zajištěn možno podat sprvn žalobu. Sprvn soud pot rozhodne o zkonnosti rozhodnut orgnu policie. Navc je možn postupovat podle občanskho soudnho řdu. Na nvrh cizince se zahajuje řzen podle 200o až 200u o. s. ř., ve kterm soud zkoum, zda trvaj podmnky jeho zajištěn.

16. Zkonn prava zajištěn cizince nalz svůj stavn vraz v čl. 8 odst. 2 Listiny, kter stanov, že nikdo nesm bt sthn nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, kter stanov zkon. Toto ustanoven zakld obecnou vjimku z pravidla, že osobn svoboda je zaručena (čl. 8 odst. 1 Listiny), přičemž dovoluje zbavit někoho osobn svobody z důvodů stanovench zkonem způsobem, kter je rovněž stanoven zkonem.

17. Z hlediska mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“) je situace jin. Omezen osobn svobody mus nastat pouze z důvodů předvdanch mluvou. Omezen osobn svobody z jinch důvodů by bylo s mluvou v rozporu. Institut zajištěn cizince je zařaditeln pod ustanoven čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy, kter umožňuje „zkonn zatčen nebo jin zbaven svobody osoby, aby se zabrnilo jejmu nepovolenmu vstupu na zem nebo osoby, proti nž probh řzen o vyhoštěn nebo vydn“. Zajištěn cizince je sice předvdno mluvou a důvody i způsob zajištěn jsou upraveny zkonem, avšak v souladu s stavnm pořdkem a mluvou je institut zajištěn podle nzoru navrhovatele pouze prima facie. Přezkum stavnosti napadench ustanoven nelze redukovat pouze na posouzen naplněn formlnch znaků. Samotn fakt, že prava je provedena zkonem, a splňuje tak požadavky izolovaně čtenho čl. 8 odst. 2 Listiny, nepostačuje k tomu, aby byla prava shledna stavně konformn. V prv řadě je třeba vyjt z čl. 4 odst. 4 Listiny, kter stanov, že při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. Ustanoven čl. 8 odst. 2 Listiny je přitom zjevně ustanovenm o mezch zkladn svobody. Dle mus bt, kromě naplněn formlnch znaků, zkonn prava v souladu s stavnmi principy, mezi kter patř mimo jin rovnost a proporcionalita. Pokud dotčen zkonn prava s těmito principy v souladu nen, mus bt podle ustlen judikatury stavnho soudu zrušena [srov. např. nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 25/97 ze dne 13. 5. 1998 (N 53/11 SbNU 25; 159/1998 Sb.) či nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 6/2000 ze dne 31. 1. 2001 (N 22/21 SbNU 195; 77/2001 Sb.)]. S oběma těmito principy je napaden prava podle nzoru Nejvyššho sprvnho soudu v rozporu.

18. Podle nzoru Nejvyššho sprvnho soudu prava ustanoven 124 a nsl. zkona o pobytu cizinců porušuje princip rovnosti. Princip rovnosti je zakotven zejmna v čl. 1 Listiny, kter prav, že lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech. Rovnost je jednm ze zkladnch prvnch principů a nalz vyjdřen v řadě ustanoven stavnch i podstavnch předpisů (mj. preambule stavy, čl. 1 stavy a čl. 3 odst. 1 Listiny). Princip rovnosti je nepochybně tž jednou z nležitost prvnho sttu. Rovnost v pojet českho stavnho pořdku i v pojet jinch modernch stav však nen kategori abstraktn a absolutn. Rovnost osob před zkonem je chpna jako rovnost relativn, kter požaduje pouze odstraněn neodůvodněnch rozdlů. Je věc sttu, aby rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin, avšak mus prokzat, že tak čin ve veřejnm zjmu a pro veřejn blaho. Jinmi slovy, je věc zkonodrce, zda někter skupině osob poskytne vce prv než jin, avšak pokud tak učin, je nutn, aby toto rozlišen respektovalo určit pravidla a bylo racionlně zdůvodněno. Podobn zvěr byl vysloven již federlnm stavnm soudem [srov. nlez stavnho soudu Česk a Slovensk Federativn Republiky sp. zn. Pl. S 22/92 ze dne 8. 10. 1992 (Sbrka usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, svazek 1, ročnk 1992, str. 38; dostupn tž na http://usoud.cz/)] a nlezem stavnho soudu sp. zn. Pl. S 4/95 ze dne 7. 6. 1995 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.). Rovnost tak nen vnmna jako prvo samo o sobě, nbrž jako relativn kategorie vztahujc se vždy ke konkrtnmu prvu.

19. V tomto přpadě je prvem zasaženm předmětnou zkonnou pravou osobn svoboda, zaručen čl. 8 Listiny a čl. 5 mluvy. Ačkoliv zkonodrce může na zkladě čl. 8 odst. 2 Listiny stanovit důvody a způsob omezen osobn svobody zkonem, mus ctt stavn imperativ rovnosti. Formln rovnost de iure (či tž „rovnost před zkonem“) implikuje, že zkonodrce je povinen ke stejnm situacm přistupovat stejně, ke srovnatelnm srovnatelně a k odlišnm odlišně. To samozřejmě neznamen, že je povinen přistupovat ke všem stejně.

20. Nerovnost v tomto přpadě spatřuje Nejvyšš sprvn soud ve faktu, že srovnateln přpady omezen osobn svobody jsou řešeny jinak, a to nepoměrně vhodněji, pro ostatn skupiny osob omezovanch na svobodě. Prvn otzkou je, kter přpady omezen osobn svobody lze považovat za srovnateln. Zvolen vhodnho kompartoru je v tomto přpadě velmi obtžn. Lze však vychzet z toho, že čelem tto administrativn detence je ochrana společnosti před škodlivmi jevy, tedy před narušenm veřejnho pořdku, ohroženm bezpečnosti sttu či ztěžovnm vkonu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn ( 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců). Ochrana společnosti je tž čelem institutů vazby a zadržen či „klasickho“ zajištěn. Určitou podobnost lze vysledovat i v převzet a držen v stavn zdravotnick pči, jelikož důvodem omezen osobn svobody podle čl. 8 odst. 6 Listiny je často ochrana okol či života a zdrav (srov. 23 odst. 4 zkona č. 20/1966 Sb., o pči o zdrav lidu, ve zněn pozdějšch předpisů). Nejde ovšem jen o důvod a čel zajištěn. Ustanoven čl. 8 Listiny i čl. 5 mluvy zaručuj osobn svobodu všem. Jde o prvo (svobodu) každ fyzick osoby. Většinu přpadů, zejmna pokud se shoduj i důvody a čel omezen osobn svobody, lze tedy mt za srovnatelnou. To přirozeně neznamen, že by každ přpad omezen osobn svobody musel bt řešen stejně, je však nutn, aby pro odlišnosti existoval racionln důvod. Je tak napřklad zcela legitimn, že osoba může bt vzata do vazby na různě dlouhou dobu podle toho, z jakho trestnho činu je obviněna. Vžnost činu a jeho nebezpečnost pro společnost je zcela legitimnm důvodem vraznějšho zsahu do osobn svobody.

21. Dle Nejvyšš sprvn soud provedl srovnn zajištěn cizince a jeho přezkumu s vše zmněnmi srovnatelnmi přpady omezen osobn svobody a rovněž zkoumal, zda existuj racionln důvody, kter by odůvodňovaly konkrtn odlišnosti.

22. Nejvyšš sprvn soud předevšm srovnv instituty zajištěn cizince a vazby. Podle čl. 8 odst. 5 Listiny nesm bt nikdo vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zkonem a na zkladě rozhodnut soudu. O vzet do vazby tak mus bt rozhodnuto pouze soudem, a nikoliv sprvnm orgnem. Řzen ve věci vazby je upraveno v zkoně č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen „tr. ř.“). I během trvn vazby je zaručen periodick přezkum.

23. Proti vše zmněnm rozhodnutm o vazbě je možno podat stžnost ( 74 tr. ř.). Ve vazebnch věcech je tak zaručeno dodržovn prv osoby omezen na svobodě jednak tm, že o vzet do vazby rozhoduje soud, a dle tm, že o ponechn ve vazbě mus bt periodicky rozhodovno sttnm zstupcem (v přpravnm řzen) či soudem (v řzen před soudem). Jak sttn zstupce, tak soud jsou orgny, jejichž postaven zajišťuje vyšš mru nezvislosti než v přpadě orgnu policejnho. Toto srovnn tak ukazuje, že zajištěn cizince je mnohem mně kontrolovno soudem, a je tedy většm zsahem do prv osoby omezen na svobodě. Rozhodnut sprvnho orgnu neposkytuje takovou zruku nezvislosti a respektu k lidskm prvům jako rozhodnut soudu. Přezkum navc neprobh vždy, ale pouze tehdy, je-li podn nvrh.

24. Kromě faktu, že k zahjen řzen ve sprvnm soudnictv i k zahjen řzen podle o. s. ř. je nutn nvrh cizince, neobeznmenho s českm prvnm řdem, vzbuzuje otaznky i to, že přezkum probh dvoukolejně. Jde o nekoncepčn řešen, přičemž jeho nevhodnost se projevuje prvě ve srovnn s vazbou. V přpadě vazby rozhoduje o vzet do vazby stejn soud, kter rozhoduje o důvodech jejho trvn po podn obžaloby. V přpravnm řzen sice o důvodech jejho trvn rozhoduje sttn zstupce, avšak o stžnosti proti jeho rozhodnut rozhoduje opět přslušn soud.

25. Nejvyšš sprvn soud dle srovnv zajištěn cizince a převzet do stavn zdravotnick pče podle zkona o pči o zdrav lidu. Pokud jde o držen v stavn pči, je soudn přezkum nastartovn okamžitě a proběhne velmi rychle: soud vždy rozhodne do osmi dnů od počtku omezen osobn svobody. I v tomto přpadě je zřejm, že omezen zkladn svobody je vždy pod soudnm dohledem. Automatick soudn přezkum tak může vyloučit excesy sprvnch orgnů. Role soudu v tomto řzen je považovna za velmi důležitou, ba esenciln, i stavnm soudem [srov. např. nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 23/97 ze dne 30. 9. 1997 (N 117/9 SbNU 89; 299/1997 Sb.)]. Zajištěn cizince tedy i z tohoto srovnn vychz jako zvažnějš a mně kontrolovateln zsah do osobn svobody.

26. Pokud jde o zadržen podle trestnho řdu, je velmi limitovna doba omezen osobn svobody, což vychz již z čl. 8 odst. 3 Listiny. Osoba zadrženho obviněnho nebo podezřelho z trestnho činu mus bt ihned seznmena s důvody zadržen, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdna soudu. Soudce mus zadrženou osobu do 24 hodin od převzet vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu. Je tedy zřejm, že v přpadě zadržen lze osobu omezit na svobodě bez souhlasu soudu pouze na velmi krtkou dobu (ještě patrnějš je rozdl mezi zajištěnm cizince a zajištěnm podle 14 zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů). Fakticky tak může bt osoba omezena na svobodě 72 hodin (48 + 24), což je šedestkrt mně než v přpadě zajištěn cizince. Důvodem, proč se podobn omezen nevztahuje i na zajištěn cizince, je (jak přiznv i důvodov zprva) fakt, že povinnost předvst zajištěnho cizince před soudce nebo jinou ředn osobu zmocněnou zkonem k vkonu pravomoci podle mluvy se nevztahuje na tento přpad (cizinec nebyl zatčen za čelem předveden před přslušn soudn orgn pro důvodn podezřen ze spchn trestnho činu). Z materilnho hlediska přitom nen důvodu, aby se s obviněnm či podezřelm z trestnho činu zachzelo nesrovnatelně mrněji než s osobou, u nž hroz nebezpeč, že by mohla ohrozit bezpečnost sttu, zvažnm způsobem narušit veřejn pořdek nebo mařit anebo ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, či je evidovna v evidenci neždoucch osob.

27. Skutečnost, že mezi zajištěnm cizinců a např. vazbou či drženm v stavn zdravotnick pči čin rozdl i mluva (čl. 5 odst. 1), nen podle nzoru Nejvyššho sprvnho soudu rozhodujc. Jednak je pr nutno mt na paměti, že Listina by vzhledem k tomu, že je o vce než 40 let mladšm dokumentem než mluva a zaručuje vyšš standard ochrany lidskch prv, měla poskytovat vyšš ochranu osobm omezenm na svobodě. K postaven cizinců je třeba poznamenat, že prvě v tto oblasti pr učinilo prvo v poslednch desetiletch (zejmna v souvislosti s rozvojem mezinrodnho prva) obrovsk pokrok a cizinci maj v mnoha ohledech stejn prva jako občan sttu. Ačkoliv je na jedn straně obvykl a legitimn, že stt mezi cizinci a občany rozlišuje, pokud jde o politick prva či sociln prva, rozlišovn v oblasti zkladnch prv (zejmna prvo na život, prvo nebt mučen, osobn svoboda, zkaz nucen prce) by mělo bt co nejvce minimalizovno. Dle pr je třeba řci, že samotn rozlišen v mluvě neznamen, že je možn pravu provst libovolně. mluva tak sice pro přpady vazby stanov vyšš standard ochrany, avšak mezi drženm v stavn zdravotnick pči a zajištěnm cizinců rozdl nečin. Přesto byly zvoleny pro posledně jmenovan přpady omezen osobn svobody diametrlně odlišn modely. Otzkou pr je, zda existuje racionln důvod, proč zkonodrce zvolil v přpadě zajištěn cizinců tak nepoměrně mně vhodn model než v ostatnch přpadech omezen osobn svobody. Jedinm patrnm rozdlem mezi zajištěnm cizinců a ostatnmi srovnvanmi přpady je to, že zajištěn cizinců se vztahuje pouze na cizince. Ačkoliv rozlišovn na zkladě sttn přslušnosti může bt v některch přpadech odůvodněno (napřklad u některch politickch či socilnch prv), m Nejvyšš sprvn soud za to, že zde racionln důvod dn nen a kritrium sttn přslušnosti je zde diskriminačn. Nelze samozřejmě po zkonodrci požadovat, aby zvolil stejn model přezkumu pro všechny přpady omezen osobn svobody, avšak je pr třeba trvat na tom, že důvody rozlišovn musej bt racionlně odůvodněny. Pokud je zvolen zcela jin model omezen osobn svobody, dlky tohoto omezen a jeho přezkumu, je nutn, aby pro to existoval racionln důvod a aby mezi tmto důvodem a zvolenm řešenm existovalo spojen. To, že byl zkonodrce veden toliko formlnmi kritrii stavnosti, vyplv pr i z důvodov zprvy k zkonu (důvodov zprva ze dne 28. dubna 1999, PSP, tisk 204), kter je tradičně skoup na argumentaci tkajc se souladu s stavnm pořdkem. Lze tak uzavřt, že zkonodrce v rozporu s principem rovnosti a bez racionlnho důvodu zvolil v přpadě zajištěn cizinců model omezen osobn svobody, kter jde jednoznačně k tži zajištěnch osob. Ve vztahu ke srovnatelnm přpadům omezen osobn svobody je zajištěn cizince buď nepřiměřeně dlouh (zadržen, zajištěn), či postrd automatick a efektivn soudn přezkum (jako je tomu v přpadě vazby či držen v stavn zdravotnick pči).

28. prava ustanoven 124 a nsl. zkona o pobytu cizinců, uvedl Nejvyšš sprvn soud, porušuje tak princip proporcionality. Důležitost uplatňovn tohoto principu při posuzovn zsahů do zkladnch prv je přitom enormn, což potvrzuje i nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 25/97 ze dne 13. 5. 1998 (N 53/11 SbNU 25; 159/1998 Sb.). Ke zkoumn, zda je zkonn prava v souladu s principem proporcionality, doporučuje Nejvyšš sprvn soud použt standardn test proporcionality v podobě použvan stavnm soudem.

29. Navrhovatel uznv, že zkonnou pravou je sledovn legitimn cl, kter je nezbytn ve svobodn demokratick společnosti. Clem institutu zajištěn cizince je ochrana společnosti před škodlivmi jevy, tedy před narušenm veřejnho pořdku, ohroženm bezpečnosti sttu či ztěžovnm vkonu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn.

30. Navrhovatel uznv, že je dno racionln spojen mezi clem a prostředky vybranmi k jeho prosazen, neboť zajištěn skutečně může činně odvrtit hrozby, jimž m brnit, tj. narušen veřejnho pořdku, ohrožen bezpečnosti sttu a ztěžovn vkonu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn.

31. Nejvyšš sprvn soud se však domnv, že zkonn prava nemůže uspět ve třetm kroku testu proporcionality, protože existuj alternativn způsoby dosažen cle, jejichž využit by učinilo zsah do zkladnho prva mně intenzivn, popř. jej zcela vyloučilo. To je pr zcela patrn z toho, že existuj vhodnějš alternativy přezkumu, než je přezkum ex post na nvrh zajištěnho. Jde napřklad o model podobn modelu vazebnmu, kdy soud vyslovuje souhlas s omezenm osobn svobody a po určitm čase zkoum, zda podmnky omezen trvaj, či model podobn postupu podle čl. 8 odst. 6 Listiny, kdy soud mus v určit lhůtě vyslovit souhlas s omezenm osobn svobody. loha soudu v těchto modelech poskytuje vyšš zruky respektovn zkladnch prv a svobod zajištěnho, a tyto alternativy jsou tak z hlediska principu proporcionality vhodnějš. Nelze samozřejmě po zkonodrci požadovat, aby zvolil stejn model přezkumu pro všechny přpady omezen osobn svobody, avšak je třeba trvat na tom, že důvody rozlišovn musej bt racionlně odůvodněny a zvolen způsob zsahu do zaručench prv mus bt nejmrnějš z těch, kter stle postačuj ke splněn stanovenho legitimnho cle, či by se měl alespoň pohybovat v určitm rozumnm rmci. Jelikož je pr prokzno, že takov způsoby existuj a že relně funguj, mus je (nebo podobn způsoby) zkonodrce použt. Samotn volba prostředků je přirozeně na něm, ale nesm bt natolik excesivn jako v tomto přpadě. Současn zkonn prava zajištěn cizince je tedy pr v rozporu s principem proporcionality, neboť existuj alternativn způsoby dosažen sledovanho cle, jejichž využit by učinilo zsah do osobn svobody mně intenzivnm.

32. Nejvyšš sprvn soud se tedy domnv, že předmětn ustanoven, kter je ve věci aplikovno, je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, jelikož porušuje principy rovnosti a proporcionality, a tento rozpor nelze překlenout ani stavně konformnm vkladem. stavně konformn vklad by totiž v tomto přpadě musel nutně spočvat nejen ve stanoven novch povinnost sprvnm orgnům, ale i ve vytvořen novho druhu řzen před soudem včetně stanoven lhůt, způsobu projednn, rozhodovn a činků rozhodnut. Tm by se soud dostal mimo sv kompetence, neboť prava takovchto zležitost je lohou zkonodrce.

33. Nejvyšš sprvn soud dle podotk, že nesoulad institutu zajištěn cizince s stavnm pořdkem nen pouze akademickm tmatem. Nevhodnost a nepřiměřenost zvolenho řešen m za nsledek existenci mnoha praktickch problmů. Bez automatick kontroly soudy nen dostatečně zajištěno dodržovn prv zajištěnch, kteř sice maj možnost podat nvrh na přezkum rozhodnut i trvn podmnek zajištěn, avšak tto možnosti pr tměř nevyužvaj. Důvodem může bt jejich nedostatečn jazykov vybavenost i fakt, že policejn orgny nepln sv povinnosti podle zkona o pobytu cizinců (srov. např. zprvu ombudsmana z nvštěv zařzen pro zajištěn cizinců ze dne 14. června 2007, www.ochrance.cz). Tato povinnost je přitom v rmci zajištěn cizince zcela klčovou, neboť při absenci automatickho soudnho dohledu tvoř pojistku, že cizinec nebude zajištěn bezdůvodně.

34. V tto souvislosti se pr nelze ubrnit pochybnostem o plněn dalšch povinnost ze strany policejnch orgnů, a to zejmna poučovac povinnosti podle ustanoven 126 psm. b) zkona o pobytu cizinců. Pokud by tato povinnost byla plněna pouze formlně, tedy bez toho, aby byl cizinec o možnostech přezkumu a jejich uplatněn skutečně důkladně informovn, znamenalo by to při soustavnm neplněn kontroln povinnosti podle ustanoven 126 psm. a) zkona o pobytu cizinců efektivn znemožněn přezkumu soudy.

35. Jednm z navazujcch problmů je i to, že cizinci z rozvojovch zem často neznaj řeč, ve kter musej bt poučeni o možnosti soudnho přezkumu. Zatmco vnitřn řd zařzen mus bt vydn v devti cizojazyčnch mutacch (ustanoven 138 odst. 3 zkona č. 326/1999 Sb., ve zněn zkona č. 428/2005 Sb.), zkonn požadavky poučen o možnosti soudnho přezkumu zkonnosti zajištěn počtaj již jen s osmi cizojazyčnmi verzemi, a to bez zněn hindskho [ustanoven 126 psm. b) zkona č. 326/1999 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, (pozn. red. - sprvně: vietnamskho)]. Nejvyšš sprvn soud si je vědom, že může bt často velmi obtžn poučit cizince v jazyce, ktermu rozum, ale nemožnost tohoto poučen nesm bt cizinci na jmu a nesm mu brnit v efektivn obraně proti omezen osobn svobody. O tom, že soudn přezkum rozhodnut nen čast, svědč pr i fakt, že Nejvyšš sprvn soud vynesl za celou dobu sv existence pouze osm rozhodnut o kasačn stžnosti tkajc se zajištěn cizince, což je ve srovnn např. se stovkami stžnost s azylovou problematikou velice nzk čslo.

36. Je tedy pr zřejm, že za současnho stavu je uplatňovn prv zajištěnch bez aktivn součinnosti sprvnch orgnů pouze iluzorn. O plněn těchto povinnost pak lze mt s odkazem na zprvu ombudsmana vžn pochybnosti. Nejvyšš sprvn soud je přesvědčen, že tento stav je důsledkem nevhodně, nepřiměřeně a protistavně zvolenho způsobu institutu zajištěn a jeho přezkumu. Nprava situace je přitom bez zapojen soudů do procesu zajištěn a jeho přezkumu velice nepravděpodobn. V přpadě, že se stavn soud rozhodne napaden zkonn ustanoven zrušit, navrhuje Nejvyšš sprvn soud, aby byla odložena vykonatelnost zrušujcho nlezu, neboť určitou (avšak stavně konformn) pravu detence cizinců pokld za nutnou. Je tedy třeba dt zkonodrci dostatek času k projednn a přijet nov, stavně konformn pravy.

37. Vzhledem k vše uvedenm důvodům Nejvyšš sprvn soud navrhl, aby stavn soud nlezem rozhodl, že citovan zkonn ustanoven je v rozporu s stavnm pořdkem.

IV.

Vyjdřen častnků

38. stavn soud si podle ustanoven 69 odst. 1 zkona o stavnm soudu vyždal vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky jako častnků řzen k podanmu nvrhu. Dle stavn soud podle ustanoven 49 odst. 1 zkona o stavnm soudu poždal o vyjdřen ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera a veřejnho ochrnce prv JUDr. Otakara Motejla. K podanmu nvrhu se dle vyjdřil i plk. JUDr. Jindřich Urban, ředitel Ředitelstv služby cizineck policie Policie Česk republiky.

39. Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky Ing. Miloslav Vlček ve svm vyjdřen stavnmu soudu doručenm dne 25. dubna 2008 poukzal na to, že ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců upravuje oprvněn Policie Česk republiky zajistit po zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn cizince, u kterho je nebezpeč, že by mohl ohrozit bezpečnost sttu, veřejn pořdek nebo mařit či ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Toto ustanoven bylo od počtku součst původnho zkona č. 326/1999 Sb. a o 2 roky později bylo doplněno novelou tohoto zkona, kter byla ve Sbrce zkonů publikovna pod čslem 217/2002 Sb. Zkon č. 326/1999 Sb. byl v Poslaneck sněmovně projednvn ve 3. volebnm obdob pod čslem tisku 204. Listina v čl. 8 odst. 2 jednoznačně umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutm Policie Česk republiky, pokud se toto opr o zkon. Soulad je shledvn i s mluvou, kter každmu, kdo byl zbaven svobody zatčenm nebo jinm způsobem, přiznv prvo podat nvrh na řzen, ve kterm by soud urychleně rozhodl o zkonnosti zbaven svobody a nařdil propuštěn, je-li zbaven svobody nezkonn. Povinnost předvst zajištěnho cizince před soudce nebo jinou ředn osobu zmocněnou zkonem k vkonu pravomoci podle mluvy se nevztahuje na tento přpad (cizinec nebyl zatčen za čelem předveden před přslušn soudn orgn pro důvodn podezřen ze spchn trestnho činu).

40. Tisk 204 byl v Poslaneck sněmovně v I. čten dne 8. června 1999 přikzn Vboru pro obranu a bezpečnost a Vboru pro evropskou integraci. Během projednvn tisku 204 ve zmněnch vborech nebyl podn ždn pozměňovac nvrh tkajc se předmětnho ustanoven 124 odst. 1. Takov nvrh nepadl ani v průběhu II. čten tohoto tisku, kter proběhlo dne 13. řjna 1999. Nvrh zkona byl poslze schvlen ve III. čten dne 21. řjna 1999. Tentž den byl postoupen Sentu, Sent vrtil dne 11. listopadu 1999 nvrh zpět Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy. O nvrhu zkona ve zněn Sentu bylo v Poslaneck sněmovně hlasovno dne 30. listopadu 1999 a nvrh byl v tomto zněn přijat, přičemž se z přtomnch 172 poslanců 171 vyslovilo pro a 1 byl proti. Po podpisu prezidenta republiky dne 14. prosince 1999 byl zkon dne 23. prosince 1999 vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 326/1999 Sb.

41. Tisk 1164 tkajc se novely zkona č. 326/1999 Sb. byl v Poslaneck sněmovně v I. čten dne 7. prosince 2001 přikzn Vboru pro obranu a bezpečnost a Vboru pro evropskou integraci. Během projednvn tisku 1164 ve zmněnch vborech nebyl podn ždn pozměňovac nvrh tkajc se předmětnho ustanoven 124 odst. 1. Takov nvrh nepadl ani v průběhu II. čten tohoto tisku, kter proběhlo dne 13. března 2002. Nvrh zkona byl poslze schvlen ve III. čten dne 26. března 2002. Dne 9. dubna 2002 byl schvlen nvrh postoupen Sentu. Sent dne 3. května 2002 nvrh schvlil ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Po podpisu prezidenta republiky dne 15. května 2002 byl tento zkon dne 27. května 2002 vyhlšen ve Sbrce zkonů pod čslem 217/2002 Sb.

42. Z vše uvedenho vyplv, že oba zkony byly schvleny potřebnou většinou poslanců a sentorů, byly podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a byly řdně vyhlšeny.

43. Předseda Sentu Parlamentu Česk republiky MUDr. Přemysl Sobotka ve svm vyjdřen stavnmu soudu doručenm dne 24. dubna 2008 k podanmu nvrhu uvedl, že ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb. upravuje policejn zajištěn (internaci) cizince za čelem sprvnho vyhoštěn, a to v přpadech, kdy cizinec představuje ohrožen bezpečnosti sttu, veřejnho pořdku nebo riziko mařen předmětnho rozhodnut. Obsahov podstata tohoto ustanoven je od přijet „cizineckho zkona“ v roce 1999 zachovna, i když jeho text byl v jednotlivostech doplněn novelami č. 217/2002 Sb., č. 428/2005 Sb. a č. 379/2007 Sb. Z dalšch ustanoven o zajištěn vyplv, že doba zajištěn nesm překročit 180 dnů. Policie m povinnost poučit zajištěnho v jazyce, ve kterm je schopen se dorozumět, o možnostech soudnho přezkumu. Proti rozhodnut o zajištěn lze podat sprvn žalobu. Na nvrh cizince soud (tentokrt v řzen podle občanskho soudnho řdu) rovněž přezkoum, zda trvaj podmnky zajištěn. Toto velmi spěšn řzen o propuštěn může zajištěn iniciovat každ tři tdny. Listina v čl. 8 odst. 2 jednoznačně umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutm policie, pokud se toto opr o zkon. Nov „cizineck zkon“ byl na konci devadestch let v Sentu představen jako reakce na evropskou imigračn realitu vyrovnvn se s nemalmi počty pobytů cizinců bez povolen a pronikn organizovanho zločinu, tedy jako reakce na vžn bezpečnostn rizika. Cizineck prvo bylo v evropskm kontextu zasaženo tendenc zpřsňovat imigračn regulaci, zjednodušovat či zkracovat procedury rozhodovn, zvyšovat efektivnost vykonatelnosti rozhodnut apod.

44. Nvrh předmětnho zkona byl v přslušnm legislativnm procesu Sentu postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 27. řjna 1999. Sent postoupen nvrh zkona (sentn tisk č. 111) předepsanm způsobem projednal ve svch vborech a pot na sv 11. schůzi 2. funkčnho obdob dne 11. listopadu 1999 o něm rozhodl. Sent na doporučen jednoho ze tř vborů, kterm byl nvrh přikzn, vrtil Poslaneck sněmovně předmětn zkon s pozměňovacmi nvrhy svm usnesenm č. 179 ze dne 11. listopadu 1999. Sentem přijat pozměňovac nvrhy však nesměřovaly k danmu ustanoven 124 odst. 1 a rovněž rozprava při projednvn nvrhu zkona ve vborech Sentu ani při jeho plenrnm zasedn se předmětn problematiky nedotkla.

45. Sledovan ustanoven 124 odst. 1 bylo po přijet „cizineckho zkona“ dle zkonodrnou činnost obsahově měněno celkem třikrt, a to v rozsahu dlčch modifikac jeho vlastnost. Zkonem č. 217/2002 Sb. byly v předmětnm ustanoven konkretizovny důvody pro zajištěn cizince, a to připojenm relativně konkrtnho, demonstrativně uspořdanho včtu přpadů neleglnho chovn cizince v minulosti (jaksi podmnka stejnorod recidivy) nebo jeho řednho zaznamenn. Jedn se např. o politick extremismus, jednn nebezpečn pro veřejn zdrav, opakovan mařen vkonu rozhodnut, ilegln překročen hranic, figurovn v evidenci neždoucch osob (nrodn evidence nebo Schengensk informačn systm). Touto změnou byl vrazně zžen prostor pro rozhodovn cizineck policie o zajištěn cizince. Důvody zajištěn tak vcemně ztrcej dosavadn diskrečn potencil.

46. Zkonem č. 428/2005 Sb. bylo sledovan ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců pozměněno v tom, že byl ze zajištěn vslovně vyloučen cizinec mladš 15 let. Dan novela se věnovala mimo jin zlepšen poměrů v internačnm zařzen pro zajištěn cizinců za čelem vkonu jejich sprvnho vyhoštěn nebo předn do ciziny (ustanoven 130 až 149). Zařzen se mělo stt svm uspořdnm přiměřenějšm čelu, ktermu slouž. Navrhovatel to nazval humanizac (odklon od vězeňskho „trestajcho“ typu). Zvlštn ohledy se měly nově vztahovat na nezletilce. Kromě uvedenho pravidla o přpustnosti internace až od 15 let se stanov režim ustanovovn opatrovnka u dět bez doprovodu, garantuje se povinn školn dochzka dět apod. Doba zajištěn nezletilce nesm překročit 90 dnů (oproti 180 dnům u dospělch). Zpřsněn režim internace je limitovn 30 dny. Zlepšuj se podmnky pro nvštěvy zajištěnch. Policie m nadle zabezpečovat pouze ostrahu internačnho zařzen a bezpečnostn režim. Provozovn (vlastn sprvu) podle novely přebr civiln organizačn složka sttu zřzen Ministerstvem vnitra. Ministerstvo vnitra m podle novely vykonvat nad internačnm zařzenm „dozor“. Humanizace byla inspirovna kritikou Evropskho vboru pro zabrněn mučen a nelidskmu či ponižujcmu zachzen nebo trestn vyjdřenou při jeho nvštěvě Česk republiky v roce 2002.

47. Konečně pak bylo předmětn ustanoven 124 odst. 1 „cizineckho zkona“ novelizovno zkonem č. 379/2007 Sb. Formlně je tato změna plnm nahrazenm dosavadnho zněn, avšak obsahově nedoznalo dan ustanoven v zsadě změny ždn. Clem zkonodrce zde byl pouze legislativně-technick přepis (uspořdn) ve prospěch lepš srozumitelnosti ustanoven. Z okruhu pravidel vztahujcch se k zajištěn je třeba připomenout novelou zavděn motivačn nstroj ke zjednodušen vkonu vyhoštěn. Cizinec, kter m bt vyhoštěn, může poždat o dobrovoln nvrat do zahranič. Ministr vnitra při předkldn zkona v Sentu akcentoval myšlenku, že novela je přspěvkem k pečliv vyvženosti dvou strnek imigračn politiky, totiž vldnosti k těm, kteř potřebuj pomoc proti pronsledovn, a tvrdosti vůči cizincům, kteř chtěj jen zneužvat vhod poskytovanch hostitelskou zem.

48. Ministr vnitra ve svm vyjdřen stavnmu soudu doručenm dne 24. dubna 2008 v vodu poukzal na skutečnost, že Nejvyšš sprvn soud napad stavnost ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb., ve zněn zkona č. 217/2002 Sb., tedy zněn zkona činn do 23. listopadu 2005. Od tto doby však došlo k vrazn novelizaci tohoto ustanoven, a to zkony č. 428/2005 Sb. a č. 379/2007 Sb., v důsledku čehož byla poslena ochrana prv zajištěnho cizince. V tto souvislosti však nezpochybňuje nzor Nejvyššho sprvnho soudu, podle něhož je stavn soud povinen rozhodovat i o stavnosti prvnch předpisů, kter byly v době rozhodovn stavnho soudu již zrušeny nebo změněny, avšak jsou stle ještě aplikovateln. Ministerstvo vnitra, jako předkladatel nvrhu zkona o pobytu cizinců na zem Česk republiky, od samho počtku zastvalo nzor, že prava zajištěn cizince (ustanoven 124 až 129) je v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky. V tto souvislosti bylo konstatovno, že Listina podle čl. 8 odst. 2 umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutm policie, pokud se to opr o zkon. Tmto zkonem je zkon o pobytu cizinců, kter vymezuje konkrtn důvody, kdy je možno cizince za použit institutu zajištěn omezit na jeho osobn svobodě. Soulad byl shledn i s mluvou.

49. Z hlediska zajištěn prvn ochrany zajištěnho cizince jsou vznamn zejmna ustanoven 124 odst. 4 a 5, 125, 126, 127, 128 a 148 zkona o pobytu cizinců. Dle těchto ustanoven je mj. policie povinna neprodleně po zajištěn poučit zajištěnho cizince v jazyce, ve kterm je cizinec schopen se dorozumět, o možnosti soudnho přezkumu zkonnosti zajištěn a po celou dobu zajištěn je povinna zkoumat, zda důvody zajištěn i nadle trvaj. Zajištěn cizinec je oprvněn podle občanskho soudnho řdu podat nvrh na zrušen svho zajištěn a pokud soud rozhodne o propuštěn cizince, je zajištěn neprodleně ukončeno.

50. Ministr vnitra uvd, že ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců se opr o několik vchodisek: neexistuje subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem Česk republiky - je věc suvernnho sttu, za jakch podmnek připust vstup a pobyt cizinců na svm zem. Sprvn vyhoštěn nem trestn charakter ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy po přijet Protokolu č. 7 (čl. 1), ale je svou povahou specifickm opatřenm v oblasti kontroly přistěhovalectv. Sprvn vyhoštěn a zajištěn cizince m jedin čel, a to zajistit, aby cizinec, kter na zem Česk republiky nepobv v souladu s jejm prvnm řdem, zem Česk republiky opustil pokud možno co nejdřve. Vzhledem k tomu, že ne vždy cizinec vycestuje dobrovolně, je nezbytn zajistit vycestovn cizince z zem Česk republiky nucen, tj. za asistence Policie Česk republiky, a za tm čelem omezit osobn svobodu cizince, aby nemohl zmařit čel sprvnho vyhoštěn.

51. Ministr vnitra dodv, že nikoli každ vyhošťovan cizinec je zajišťovn, neboť skutečnost, že s cizincem bylo zahjeno řzen o sprvnm vyhoštěn, nemůže sama o sobě odůvodnit zajištěn cizince. Rozhodnut o zajištěn cizince je omezenm jeho osobn svobody, a proto mus bt řdně a konkrtně zdůvodněno. O faktickm použit institutu zajištěn svědč statistick daje Ředitelstv služby cizineck policie - v roce 2007 vydaly tvary služby cizineck policie celkem 5 438 rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Z tohoto počtu bylo v tomto obdob do zařzen pro zajištěn cizinců umstěno pouze 524 cizinců. Průměrn doba zajištěn činila 103,5 dnů (nejkratš doba činila 3 dny, nejdelš 180 dnů). Dlka doby, po kterou může bt cizinec zajištěn v zařzen (tj. 180 dnů), byla podle ministra vnitra stanovena změrně a důvodně. V zařzen pro zajištěn cizinců totiž nejsou umsťovni pouze cizinci, u nichž již bylo o jejich vyhoštěn pravomocně rozhodnuto a kteř de facto pouze čekaj na vkon tohoto rozhodnut, ale i cizinci, u kterch je důvodn obava, že mohou svm pobytem na zem Česk republiky ohrozit bezpečnost sttu nebo narušit veřejn pořdek, a kterm bylo teprve doručeno sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn. V takovm přpadě je nutn, aby nejdřve proběhlo řzen o sprvnm vyhoštěn a po dobu jeho konn byl cizinec zajištěn podle ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců.

52. Ministr vnitra zdůrazňuje, že policie je povinna neprodleně po zajištěn poučit zajištěnho cizince v jazyce, ve kterm je cizinec schopen se dorozumět, o možnosti soudnho přezkumu zkonnosti zajištěn a po celou dobu zajištěn je povinna zkoumat, zda důvody zajištěn i nadle trvaj. Soudn ochrana prv zajištěnho cizince je zajištěna, a to dokonce dvěma způsoby. Zajištěn cizinec je jednak oprvněn podat sprvn žalobu proti rozhodnut sprvnho orgnu o zajištěn cizince, jednak je oprvněn podle občanskho soudnho řdu podat nvrh soudu, aby nařdil jeho propuštěn na svobodu z důvodu, že nejsou splněny podmnky pro trvn jeho zajištěn. Tmto je tedy zajištěna dvoj ochrana, což je řešen sice do jist mry nekoncepčn, ale svm způsobem tak nadstandardn, neboť dv zajištěnmu cizinci možnost vybrat si způsob domhn se jeho prv způsobem, kter mu v dan situaci nejvce vyhovuje. Tak nevldn organizace toto prvo ve prospěch zajištěnho cizince využvaj.

53. K nvrhu Nejvyššho sprvnho soudu na zaveden automatickho soudnho přezkumu omezen osobn svobody všech cizinců, jimž bylo podle ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb. doručeno sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn nebo o jejichž sprvnm vyhoštěn již bylo pravomocně rozhodnuto, zaujm ministr vnitra odmtav postoj. Vzhledem k tomu, že doba zajištěn některch cizinců trv pouze několik dn, bylo by nutno v přpadě soudnho přezkumu zavst takov pravidla, kter by zajistila rozhodovn soudů v lhůtch dn nebo destek hodin, což by vzhledem k počtu zajištěnch cizinců znamenalo vznamnou a neopodstatněnou ztěž soudů.

54. Dle ministr vnitra uvd, že v současn době je v rmci Evropsk unie připravovna Směrnice Evropskho parlamentu a Rady o minimlnch standardech a postupech členskch sttů v přpadě nvratu neleglně pobvajcch přslušnků třetch zem. Nvrh předpokld, že rozhodnut o zajištěn by vydvaly nejen soudn, ale i sprvn orgny. V přpadě rozhodnut o zajištěn cizince sprvnm orgnem je navrhovno, aby měl cizinec prvo podat nvrh soudu na přezkoumn tohoto rozhodnut. Soudn přezkum rozhodnut by měl bt proveden ve zrychlenm řzen. Nvrh tohoto ustanoven vychz z dokumentu Rady Evropy ze dne 4. května 2005 „Dvacet pravidel pro nucen nvrat“, kter ve svm člnku 9 - soudn opravn prostředky - stanov, že zajištěn cizinec m prvo ždat soud o přezkoumn zkonnosti zajištěn. Rozhodnut soudu bude vydno rychle (tedy nen stanovena konkrtn lhůta). Na přpravě konečnho nvrhu citovan směrnice a na vypracovn stanovisek česk strany v tto věci Ministerstvo vnitra zce spolupracuje s Ministerstvem spravedlnosti.

55. Pokud Nejvyšš sprvn soud spatřuje protistavnost ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců rovněž v porušen principu proporcionality, uvd ministr vnitra, že sice existuj obecně i jin způsoby, pomoc nichž by bylo možno uvedenho cle, tedy omezen osobn svobody cizince představujcho riziko pro bezpečnost sttu, veřejn pořdek nebo řdn vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, doshnout, ale ministerstvo nen přesvědčeno, že takov metody by byly stejně efektivn a spolehliv vzhledem ke stanovenmu cli.

56. Se zřetelem ke shora uvedenmu zastv Ministerstvo vnitra nzor, že ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců je v souladu s stavnm pořdkem a nelze v něm spatřovat porušovn stavou garantovanho principu rovnosti ani principu proporcionality.

57. Ředitel Ředitelstv služby cizineck policie plk. JUDr. Jindřich Urban ve svm vyjdřen stavnmu soudu doručenm dne 14. dubna 2008 poukzal na to, že na zkladě doporučen veřejnho ochrnce prv přistoupila Policie Česk republiky, služba cizineck policie a pohraničn policie ještě v roce 2006 k řadě opatřen vedoucch ke zvšen informovanosti zajištěnch cizinců. Cel řzen o zajištěn cizince je v současn době vedeno v jazyce, ve kterm je cizinec schopen se dorozumět, a za časti tlumočnka ustanovenho v souladu se zkonem č. 500/2004 Sb., sprvn řd, ve zněn pozdějšch předpisů. Rozhodnut o zajištěn obsahuje, v souladu s ustanovenm 124 odst. 5 zkona č. 326/1999 Sb., poučen, ve kterm je cizinec informovn o možnosti podn nvrhu podle ustanoven 200o a nsl. o. s. ř., v němž soud rozhodne o trvn zajištěn nebo nařd propuštěn, jestliže zkonn důvody trvn zajištěn pominuly. Dle poučen obsahuje informaci o možnosti podat proti rozhodnut o zajištěn žalobu ve sprvnm soudnictv podle ustanoven 65 a nsl. s. ř. s. Text zmněnho poučen m tvar policie v zařzen k dispozici ve 33 jazykovch mutacch.

58. Ředitel dr. Urban dle uvd, že tvar policie, kter rozhodl o zajištěn cizince, po celou dobu zajištěn zkoum, zda důvody zajištěn trvaj. Zaniknou-li důvody pro zajištěn cizince v zařzen, tvar policie, kter rozhodl o zajištěn cizince, bez zbytečnho odkladu zajištěn v souladu s ustanovenm 127 zkona o pobytu cizinců ukonč. Z hlediska možnosti uplatněn prv cizince je třeba dle doplnit, že zařzen pro zajištěn cizinců jsou pravidelně navštěvovna nevldnmi organizacemi, jako je např. Sdružen občanů zabvajc se emigranty (SOZE) nebo Organizace pro pomoc uprchlkům (OPU), jejichž pracovnci poskytuj zajištěnm cizincům prvn pomoc a poradenstv.

59. Dle nzoru Ředitelstv služby cizineck policie Nejvyšš sprvn soud ve svm nvrhu neadekvtně porovnv počty kasačnch stžnost zajištěnch cizinců s počty kasačnch stžnost v azylov problematice. V řzen ve věci mezinrodn ochrany podle zkona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (zkon o azylu), ve zněn pozdějšch předpisů, je rozhodovno o přiznn tto ochrany a o prvu pobytu na zem Česk republiky. Zjmem cizince v azylovm řzen je tedy využt jakkoliv možnosti, kter prodlouž jeho pobyt na zem Česk republiky, proto je počet podvanch kasačnch stžnost vyšš. Zsadn rozdl je pak v čincch podanch opravnch prostředků. V azylovm řzen je cizinec oprvněn pobvat na zem Česk republiky po dobu celho řzen včetně řzen o kasačn stžnosti. Nejvyšš sprvn soud vychzel pouze z jedn z forem opravnho prostředku, dalš v nvrhu nehodnot ani je statisticky nevyjadřuje. V tto souvislosti je třeba uvst, že v průběhu zajištěn v zařzen je cizinec oprvněn podat souběžně dva nvrhy soudům, a to nvrh na ukončen zajištěn pro pominut důvodu a nvrh na přezkoumn zkonnosti důvodů zajištěn. Souběžně může probhat řzen o žalobě proti rozhodnut o sprvnm vyhoštěn.

60. Pro ilustraci uvd ředitel dr. Urban daje za rok 2007, ve kterm podali cizinci celkem 1 878 ždost o azyl, bylo vydno celkem 5 438 rozhodnut cizincům o sprvnm vyhoštěn z zem Česk republiky a celkem zajištěno 524 cizinců podle ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb. Na zkladě uvedench dajů lze konstatovat, že srovnn Nejvyššho sprvnho soudu nevyjadřuje stav věci komplexně. V roce 2007 bylo do zařzen pro zajištěn cizinců zajištěno tvary cizineck policie podle ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb. 524 cizinců, což je cca 10 % cizinců, kterm bylo v roce 2007 vydno tvary cizineck policie rozhodnut o sprvnm vyhoštěn z zem Česk republiky. Z uvedenho vyplv, že cca 90 % cizinců s vydanm rozhodnutm o sprvnm vyhoštěn mohlo z zem Česk republiky vycestovat dobrovolně, ve stanoven lhůtě. Do zařzen pro zajištěn cizinců byli v roce 2007 podle ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb. umisťovni zejmna cizinci, kteř překročili sttn hranice v krytu nebo se o takov jednn pokusili, překročili sttn hranice mimo hraničn přechod, nebo cizinci, kteř by mařili anebo stěžovali vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Tito cizinci před zajištěnm pobvaj na zem Česk republiky bez platnho vza či bez platnho oprvněn k pobytu a navc nejsou držiteli platnho cestovnho dokladu. Zajištěn cizinci v řzen o sprvnm vyhoštěn a zajištěn často změrně uvděj ke sv osobě nepravdiv daje tkajc se jejich identity a tm se prodlužuje doba jejich zajištěn v zařzen pro zajištěn cizinců.

61. Po zhodnocen celho materilu a stavu věci Ředitelstv služby cizineck policie konstatuje, že Nejvyšš sprvn soud při zpracovn nvrhu nevychzel z aktulnch dajů a současně nezhodnotil novelu zkona o pobytu cizinců provedenou zkonem č. 379/2007 Sb., kter upravila zněn ustanoven 124 odst. 1 citovanho zkona.

62. Veřejn ochrnce prv JUDr. Otakar Motejl ve svm vyjdřen stavnmu soudu doručenm dne 20. listopadu 2008 uvedl, že nvrh Nejvyššho sprvnho soudu podporuje a souhlas s argumenty Nejvyššho sprvnho soudu. Zroveň poukazuje na problematičnost ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců i z pohledu stavnch a mezinrodněprvnch zruk pro žadatele o udělen mezinrodn ochrany. Za deficitn považuje veřejn ochrnce prv tehdejš prvn pravu (tzn. zněn ustanoven 124 odst. 1 před novelizac provedenou zkonem č. 428/2005 Sb.) i z pohledu vyloučen aplikace tehdejšho sprvnho řdu [zkon č. 71/1967 Sb., o sprvnm řzen (sprvn řd), v tehdy platnm zněn]. Před přijetm novho sprvnho řdu (zkon č. 500/2004 Sb.) totiž ustanoven 168 zkona o pobytu cizinců vylučovalo v přpadě řzen o zajištěn aplikaci tehdejšho sprvnho řdu jako celku, aniž by ovšem prvn prava řzen o zajištěn obsahovala komplexn pravu řzen odpovdajc minimlně zkladnm zsadm sprvnho řzen, a to za situace, kdy rozhodnut o zajištěn naplňovalo definičn znaky sprvnho řzen ve smyslu tehdejšho ustanoven 1 odst. 1 zkona č. 71/1967 Sb.

63. JUDr. Motejl zdůrazňuje, že zajištěn představuje zvažn zsah do prva na svobodu pohybu. Ochranu osobn svobodě poskytuje čl. 8 Listiny, zroveň jde o zkladn lidsk prvo, kter se přiznv všem osobm bez rozdlu, tedy i cizincům, a lze se ho dovolvat přmo, nikoli až v mezch zkonů toto ustanoven provdějcch. Zroveň ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny mus bt při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod šetřeno jejich podstaty a smyslu a tato omezen nesměj bt použvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena. Na řzen dle ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců zroveň plně dopad čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy, ve zněn pozdějšch protokolů. Prvo na svobodu a osobn bezpečnost, obsažen v čl. 5 mluvy, je vedle prva na život druhm nejdůležitějšm prvem, kter katalog prv zakotvench v mluvě zn. Vjimky z prva na svobodu a osobn bezpečnost obsažen v čl. 5 odst. 1 mluvy jsou taxativn, a pouze zužujc (restriktivn) vklad těchto vjimek je v souladu se smyslem tohoto ustanoven tak, aby nikdo nebyl nezkonně zbaven svobody (viz např. Vasileva proti Dnsku, rozsudek ESLP z 25. zř 2003, 33). Zroveň dle konstantn judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva jedině takov zbaven svobody, kter probh v souvislosti s probhajcm řzenm o vyhoštěn nebo vydn, je považovno za opodstatněn ve smyslu čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy. Pokud takov řzen nen vedeno s nležitou pč, přestv bt přpustn podle čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy.

64. Je zapotřeb si dle uvědomit, uvd veřejn ochrnce prv, že rozhodnout o zajištěn cizince, a tm ho zbavit svobody pohybu, a fakticky tak derogovat jedno ze zkladnch lidskch prv, umožňuje ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců cizineck policii už v okamžiku doručen sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn, nikoli tedy až v okamžiku, kdy bylo alespoň nepravomocně o sprvnm vyhoštěn polici rozhodnuto. Jinmi slovy, k omezen zkladnho lidskho prva cizince může dojt ještě před tm, než je rozhodnuto o sprvnm vyhoštěn, kter pro toto omezen zakld jedin, vlučn důvod (zajištěn je institut k efektivn realizaci vyhoštěn cizince).

65. JUDr. Motejl považuje za ještě zvažnějš to, že o sprvnm vyhoštěn nemus bt rozhodnuto, a to ani nepravomocně, po celou maximln 180denn dobu zajištěn. A přestože zkon o pobytu cizinců ukld policii rozhodnout o sprvnm vyhoštěn do sedmi dnů od zahjen řzen, tato lhůta nemus bt definitivn. Zkon umožňuje policii v přpadě, že nemůže v tto sedmidenn lhůtě rozhodnout, tuto lhůtu prodloužit a pouze o tom zajištěnho cizince s uvedenm důvodů uvědomit. Zkon o pobytu cizinců tak umožňuje citelně zashnout do prva na svobodu pohybu, aniž by bylo rozhodnuto, a to alespoň nepravomocně, zda vůbec došlo ze strany cizince k jednn zakldajcmu důvod pro sprvn vyhoštěn, resp. zajištěn.

V.

Upuštěn od stnho jednn

66. Podle ustanoven 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Protože jak navrhovatel ve svm nvrhu, tak i častnci řzen vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn a dle vzhledem k tomu, že stavn soud měl za to, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, bylo od stnho jednn v předmětn věci upuštěno.

VI.

Aktivn legitimace navrhovatele

67. stavn soud se nejdřve zabval otzkou, zda je navrhovatel oprvněn nvrh na vysloven protistavnosti napadenho ustanoven podat. Dospěl k zvěru kladnmu. Je totiž zřejm, že obecn soud mus napaden ustanoven aplikovat na svůj postup v danm soudnm řzen a že aplikovan prvn prava přmo zasahuje do prv stěžovatele. Uveden nvrh souvis s rozhodovac činnost obecnho soudu, kter je tedy oprvněnm navrhovatelem (ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu).

68. Nyn projednvanm nvrhem navrhovatel splnil podmnky čl. 95 odst. 2 stavy, neboť se jm domh vysloven protistavnosti ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn zkona č. 217/2002 Sb., kter bylo v předmětn věci aplikovno, a v řzen o kasačn stžnosti bude navrhovatel sprvnost tto aplikace přezkoumvat.

69. Podle ustanoven 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu je sice dn důvod zastaven řzen, jestliže zkon, jin prvn předpis nebo jejich jednotliv ustanoven, jejichž zrušen je navrhovno, pozbudou platnosti před skončenm řzen před stavnm soudem; jak však stavn soud uvedl již v nlezu sp. zn. Pl. S 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.), dle i v nlezu sp. zn. Pl. S 12/07 ze dne 20. 5. 2008 (355/2008 Sb.), podle prvnho nzoru plynoucho z nlezu sp. zn. Pl. S 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), na kter se odkazuje i v odůvodněn nlezu sp. zn. Pl. S 42/03 ze dne 28. 3. 2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.), dojde-li soudce obecnho soudu k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito - tedy nikoli pouze v t době platn, ale tak v t době již neplatn, avšak ještě aplikovateln - je v rozporu s stavnm zkonem, je povinen předložit věc stavnmu soudu. Pokud by stavn soud odmtl poskytnout pomoc obecnmu soudu svm rozhodnutm o stavnosti či protistavnosti aplikovatelnho zkona, vznikla by neřešiteln situace umělho prvnho vakua; rozhodnut obecnho soudu samotnho o protistavnosti aplikovanch ustanoven by bylo v rozporu se zsadou koncentrovanho stavnho soudnictv.

70. V nlezu sp. zn. Pl. S 38/06 (viz vše) se stavn soud zabval otzkou, zda postup podle čl. 95 odst. 2 stavy, kter otevr prostor pro posuzovn dřvějšch prvnch skutečnost dle pozdějš, avšak již stavně konformn prvn pravy, vykazujc znaky prav retroaktivity, je souladn s principem prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy); rozlišil přpady vertiklnho a horizontlnho působen zkladnch prv a zformuloval zvěr, podle kterho prav retroaktivita v přpadě vysloven protistavnosti již zrušenho zkona a posouzen předchozch skutkovch jednn stavně konformn prvn pravou s činky ex tunc na straně veřejn moci nezakld porušen principu ochrany důvěry občanů v prvo, přpadně zsah do prvn jistoty, resp. nabytch prv. stavn soud je podle čl. 95 odst. 2 stavy povinen meritorně přezkoumat stavnost napadenho ustanoven, i když bylo již zrušeno (změněno), za podmnky, že adrestem tvrzenho důvodu protistavnosti je veřejn moc. Tak tomu je i v projednvanm přpadě (kdy napaden ustanoven bylo později novelizovno), a proto v kontextu prvnch nzorů vyjdřench ve shora uvedench nlezech jsou splněny podmnky pro meritorn projednn podanho nvrhu.

VII.

stavn konformita legislativnho procesu

71. stavn soud v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zkoumal, zda zkon, jehož ustanoven je posuzovno z hlediska stavnosti, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.

72. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamtal vady legislativnho procesu, stavn soud toliko přihldl k vyjdřenm předloženm Poslaneckou sněmovnou a Sentem a konstatuje, že zkon o pobytu cizinců včetně jeho novely byl přijat stavně předepsanm způsobem, v mezch stavou stanoven kompetence a při dodržen pravidel stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy.

VIII.

Dikce napadenho ustanoven

73. Ustanoven 124 odst. l zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn zkona č. 217/2002 Sb., znělo:

„Policie je oprvněna zajistit cizince, jemuž bylo doručeno sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn, je-li nebezpeč, že by mohl ohrozit bezpečnost sttu, zvažnm způsobem narušit veřejn pořdek nebo mařit anebo ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, zejmna je-li zjištěno, že cizinec se v minulosti dopustil jednn uvedenho v 119 odst. 1 psm. a) nebo psm. b) bodu 6 anebo 7, je evidovn v evidenci neždoucch osob ( 154), nebo je neždouc osobou zařazenou do informačnho systmu smluvnch sttů.“.

74. Důvody uveden v ustanoven 119 odst. 1 psm. a) nebo psm. b) bodu 6 nebo 7 citovanho zkona jsou nsledujc:

- je-li důvodn nebezpeč, že by cizinec mohl při pobytu na zem ohrozit bezpečnost sttu užitm sly při prosazovn politickch clů, provděnm činnosti ohrožujc zklady demokratickho sttu nebo směřujc k narušen celistvosti zem anebo jinm obdobnm způsobem, nebo

- je-li důvodn nebezpeč, že by cizinec mohl při pobytu na zem zvažnm způsobem narušit veřejn pořdek, nebo

- jestliže cizinec opakovaně myslně porušuje prvn předpisy nebo mař vkon soudnch nebo sprvnch rozhodnut, nebo

- překroč-li cizinec sttn hranice v krytu nebo se o takov jednn pokus, nebo

- překroč-li cizinec sttn hranice mimo hraničn přechod.

75. Pro plnost je třeba uvst, že novelou zkona č. 326/1999 Sb. provedenou zkonem č. 217/2002 Sb. bylo ustanoven 124 odst. 1 novelizovno tak, že na konci odstavce 1 byla doplněna tato slova: „ , zejmna je-li zjištěno, že cizinec se v minulosti dopustil jednn uvedenho v 119 odst. 1 psm. a) nebo psm. b) bodu 6 anebo 7, je evidovn v evidenci neždoucch osob ( 154), nebo je neždouc osobou zařazenou do informačnho systmu smluvnch sttů“.

76. Je možno dodat, že i po přijet zkona č. 217/2002 Sb. byl zkon o pobytu cizinců ještě několikrt novelizovn. Ke dni, kdy je stavnm soudem rozhodovno, je platn zněn ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nsledujc:

„Policie je oprvněna zajistit cizince staršho 15 let, jemuž bylo doručeno sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn nebo o jehož sprvnm vyhoštěn již bylo pravomocně rozhodnuto, je-li nebezpeč, že by mohl ohrozit bezpečnost sttu, zvažnm způsobem narušit veřejn pořdek nebo mařit anebo ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, zejmna je-li zjištěno, že cizinec

a) se dopustil jednn uvedenho v 119 odst. 1 psm. a) nebo psm. b) bodu 6 anebo 7,

b) je evidovn v evidenci neždoucch osob ( 154), nebo

c) je neždouc osobou zařazenou do informačnho systmu smluvnch sttů.“.

77. stavn soud však v nynějšm řzen, tkajcm se konkrtn kontroly stavnosti, posuzuje zkonn text ve zněn rozhodnm pro rozhodovn sprvnch orgnů a obecnch soudů v konkrtn kauze V. S. Tmto relevantnm zněnm je předchoz text 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb. po novelizaci proveden zkonem č. 217/2002 Sb.

IX.

Hodnocen stavnho soudu

78. Podle napadenho ustanoven je policie oprvněna zajistit cizince, jemuž bylo doručeno sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn, je-li nebezpeč, že by mohl ohrozit bezpečnost sttu, zvažnm způsobem narušit veřejn pořdek nebo mařit anebo ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn.

79. Uveden ustanoven je reakc na vžn bezpečnostn rizika a m zajistit, aby cizinci, kteř na zem Česk republiky pobvaj v rozporu s jejm prvnm řdem a čekaj na vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, kterm však teprve bylo doručeno sdělen o zahjen řzen o sprvnm vyhoštěn, nemohli zmařit čel sprvnho vyhoštěn a aby zem opustili co nejdřve. Je třeba podotknout, že uveden ustanoven zakotvuje oprvněn policie, neukld j však povinnost tmto způsobem postupovat. To znamen, že je na uvžen policie, zda v konkrtnm přpadě dospěje k zvěru, že je dna důvodn obava, že by cizinec svm pobytem na zem Česk republiky mohl ohrozit bezpečnost sttu nebo zvažnm způsobem narušit veřejn pořdek nebo mařit anebo ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, a rozhodne o zajištěn cizince.

80. V nlezu sp. zn. IV. S 289/2000 ze dne 27. 11. 2000 (N 177/20 SbNU 249) stavn soud vyslovil, že osobn svoboda představuje jedno ze zkladnch lidskch prv chrněnch Listinou i mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech. Zajištěn cizince za čelem sprvnho vyhoštěn je zsahem do jeho osobn svobody, a proto může bt provedeno pouze v souladu se zkony, stavou a Listinou a v neposledn řadě s mluvou, jž je Česk republika vzna.

81. Ustanoven čl. 8 odst. 1 Listiny zn: „Osobn svoboda je zaručena.“.

Ustanoven čl. 8 odst. 2 Listiny zn: „Nikdo nesm bt sthn nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, kter stanov zkon. Nikdo nesm bt zbaven svobody pouze pro neschopnost dostt smluvnmu zvazku.“.

82. Ustanoven čl. 14 Listiny zn:

„(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

(2) Každ, kdo se oprvněně zdržuje na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky, m prvo svobodně je opustit.

(3) Tyto svobody mohou bt omezeny zkonem, jestliže je to nevyhnuteln pro bezpečnost sttu, udržen veřejnho pořdku, ochranu zdrav nebo ochranu prv a svobod druhch a na vymezench zemch tž z důvodu ochrany přrody.

(4) Každ občan m prvo na svobodn vstup na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky. Občan nemůže bt nucen k opuštěn sv vlasti.

(5) Cizinec může bt vyhoštěn jen v přpadech stanovench zkonem.“.

83. Ustanoven čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy zn: „Každ m prvo na svobodu a osobn bezpečnost. Nikdo nesm bt zbaven svobody kromě nsledujcch přpadů, pokud se tak stane v souladu s řzenm stanovenm zkonem: -

f) zkonn zatčen nebo jin zbaven svobody osoby, aby se zabrnilo jejmu nepovolenmu vstupu na zem nebo osoby, proti nž probh řzen o vyhoštěn nebo vydn.“.

84. Ustanoven čl. 5 odst. 2 mluvy zn: „Každ, kdo je zatčen, mus bt seznmen neprodleně a v jazyce jemuž rozum, s důvody svho zatčen a s každm obviněnm proti němu.“.

85. Ustanoven čl. 5 odst. 4 mluvy zn: „Každ, kdo byl zbaven svobody zatčenm nebo jinm způsobem, m prvo podat nvrh na řzen, ve kterm by soud urychleně rozhodl o zkonnosti jeho zbaven svobody a nařdil propuštěn, je-li zbaven svobody nezkonn.“.

86. V čl. 2 Protokolu č. 4 k mluvě je zakotvena svoboda pohybu:

„1. Každ, kdo se prvoplatně zdržuje na zem některho sttu, m na tomto zem prvo svobody pohybu a svobody zvolit si msto pobytu.

2. Každ může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastn.

3. Ždn omezen nemohou bt uvalena na vkon těchto prv kromě těch, kter stanov zkon a jsou nezbytn v demokratick společnosti v zjmu nrodn bezpečnosti, veřejn bezpečnosti, udržen veřejnho pořdku, předchzen zločinnosti, ochrany zdrav nebo morlky nebo ochrany prv a svobod jinch.

4. Prva uveden v odstavci 1 mohou v určitch oblastech podlhat omezenm stanovenm podle zkona a odůvodněnm veřejnm zjmem v demokratick společnosti.“.

87. V čl. 1 Protokolu č. 7 k mluvě jsou zakotveny procesn zruky tkajc se vyhoštěn cizinců:

„1. Cizinec, kter m povolen pobyt na zem některho sttu, může bt vyhoštěn pouze na zkladě vkonu rozhodnut přijatho v souladu se zkonem a mus mt možnost:

a) uplatnit nmitky proti svmu vyhoštěn;

b) dt přezkoumat svůj přpad;

c) dt se zastupovat za tmto čelem před přslušnm řadem nebo před osobou nebo osobami tmto řadem určenmi.

2. Cizinec může bt vyhoštěn před vkonem prv uvedench v odstavci 1 a), b) a c) tohoto člnku, je-li takov vyhoštěn nutn v zjmu veřejnho pořdku nebo je odůvodněno zjmy nrodn bezpečnosti.“.

88. Listina jako součst stavnho pořdku Česk republiky zaručuje osobn svobodu. V čl. 8 odst. 2 Listiny se umožňuje zbaven osobn svobody, pokud se tak stane za podmnek stanovench zkonem. Tmto zkonem je v projednvan věci prvě zkon o pobytu cizinců. Institut zajištěn upravoval v rozhodn době dle zkon č. 283/1991 Sb., a to zejmna v ustanoven 14 odst. 1 (nyn zkon č. 273/2008 Sb., o Policii Česk republiky). Prvn prava tedy v rozhodn době umožňovala (a rovněž v současn době umožňuje), aby cizinec byl zbaven svobody i rozhodnutm policie, pokud se rozhodnut opr o zkon č. 283/1991 Sb. (ustanoven 14 odst. 1) a o ustanoven 124 a nsl. zkona o pobytu cizinců.

89. Prvn prava institutu zajištěn cizince za čelem sprvnho vyhoštěn nen v rozporu s mluvou, kter v čl. 5 odst. 1 psm. f) zakotvuje možnost zbaven osobn svobody zatčenm nebo jinm způsobem toho, proti němuž probh řzen o vyhoštěn. Každ, kdo je zatčen, mus bt seznmen neprodleně a v jazyce, jemuž rozum, s důvody svho zatčen a s každm obviněnm proti němu (čl. 5 odst. 2 mluvy). mluva dle stanov, že kdo byl zbaven osobn svobody zatčenm nebo jinm způsobem, může podat nvrh na zahjen řzen, ve kterm by soud urychleně rozhodl o zkonnosti jeho zbaven svobody a nařdil propuštěn, je-li zbaven svobody nezkonn (čl. 5 odst. 4 mluvy). Prvn prava zajištěn cizince obsažen v zkoně o pobytu cizinců (v rozhodnm zněn) stanov podmnky zajištěn, jeho důvody, dobu zajištěn, informačn povinnosti policie, povinnosti policie po celou dobu zajištěn cizince, důvody ukončen zajištěn a tž soudn přezkum rozhodnut o zajištěn cizince.

90. Zajištěn cizince za čelem sprvnho vyhoštěn podle ustanoven 124 a nsl. zkona o pobytu cizinců je možn jen za podmnek a z důvodů, kter stanov tento zkon. Zkon o pobytu cizinců stanov, že doba zajištěn nesm překročit 180 dn a počt se od okamžiku omezen osobn svobody. Policie je povinna neprodleně po zajištěn poučit zajištěnho cizince v jazyce, ve kterm je cizinec schopen se dorozumět, o možnosti soudnho přezkumu zkonnosti zajištěn. Nelze-li tento jazyk zjistit a nelze-li toto seznmen provst ani jinm způsobem, policie cizince pouč přednm psemně vyhotovenho poučen v jazycch českm, anglickm, francouzskm, německm, čnskm, ruskm, arabskm a španělskm o možnosti soudnho přezkumu zkonnosti zajištěn. Policie je povinna po celou dobu zajištěn cizince zkoumat, zda důvody zajištěn trvaj. Zajištěn mus bt bez zbytečnho odkladu ukončeno po zniku důvodu pro zajištěn, rozhodne-li soud ve sprvnm soudnictv o zrušen rozhodnut o zajištěn cizince nebo nařdil-li soud v řzen podle zvlštnho prvnho předpisu propuštěn cizince nebo je-li cizinci udělen azyl.

91. Soudn ochrana prv zajištěnho cizince je zajištěna, a to dokonce dvěma způsoby. Zajištěn cizinec je jednak oprvněn proti rozhodnut sprvnho orgnu o zajištěn cizince podat sprvn žalobu podle ustanoven 65 a nsl. s. ř. s. a poždat soud o přezkum zkonnosti zajištěn, jednak je proti rozhodnut sprvnho soudu přpustn kasačn stžnost k Nejvyššmu sprvnmu soudu. Dle je zajištěn cizinec oprvněn podle ustanoven 200o a nsl. o. s. ř. podat nvrh soudu, aby nařdil jeho propuštěn na svobodu z důvodu, že nejsou splněny podmnky pro trvn jeho zajištěn stanoven zkonem o pobytu cizinců. Soud přezkoum, zda trvaj podmnky zajištěn, a rozhodne o trvn zajištěn nebo nařd propuštěn, jestliže zkonn důvody trvn zajištěn pominuly. Toto řzen může zajištěn iniciovat každ tři tdny od prvn moci rozhodnut. 92. Skutečnost, že cizinci v praxi využvaj svho prva na soudn přezkum relativně zřdka a že k zahjen soudnho řzen je nutn nvrh cizince, nen argumentem svědčcm o protistavnosti napadenho ustanoven.

93. Ve svm nvrhu se Nejvyšš sprvn soud domh vysloven protistavnosti ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 217/2002 Sb., tž pro jeho dajn rozpor s čl. 1 stavy a s čl. 1 Listiny.

94. V čl. 1 stavy se uvd:

„(1) Česk republika je svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana.

(2) Česk republika dodržuje zvazky, kter pro ni vyplvaj z mezinrodnho prva.“.

95. V čl. 1 Listiny se uvd:

„Lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech. Zkladn prva a svobody jsou nezadateln, nezciziteln, nepromlčiteln a nezrušiteln.“.

96. V podanm nvrhu Nejvyšš sprvn soud srovnv prvn pravu zajištěn cizince za čelem jeho vyhoštěn s prvn pravou vazby v trestnm řzen a dle s prvn pravou řzen o vysloven přpustnosti vzet a držen v stavu zdravotnick pče dle občanskho soudnho řdu a dovozuje, že napaden ustanoven zkona o pobytu cizinců (v rozhodnm zněn) porušuje stavn princip rovnosti.

97. Nejvyšš sprvn soud nenapad samotn institut zajištěn cizince, kter je upraven ustanovenm 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců. To, proti čemu broj, je spše nedostatek podrobnějš prvn pravy, nedostatek automatickho, pravidelnho a efektivnho soudnho přezkumu. Dalšm důvodem namtan protistavnosti m bt dlka pobytu cizince v zařzen pro zajištěn cizinců (zajištěn cizince je podle navrhovatele nepřiměřeně dlouh).

98. stavn soud podotk, že kolem stavnho soudu je ochrana stavnosti, nikoli běžn zkonnosti. V souladu s čl. 87 stavy a s ustanovenm 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu stavn soud rozhoduje o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů, jsou-li v rozporu s stavnm pořdkem. stavn soud tak pln funkci negativnho zkonodrce, je oprvněn zrušit protistavn prvn předpisy a jejich jednotliv ustanoven. stavn soud však již nen oprvněn zrušen zkony a jin prvn předpisy nahrazovat novmi, tedy vlastn normotvornou činnost vyplňovat mezery v platnm prvnm řdu.

99. Argumentace Nejvyššho sprvnho soudu, namtajc porušen principu rovnosti, je zavdějc. Srovnvat ve smyslu principu rovnosti, zakotvenho v čl. 1 Listiny, lze toliko prva a povinnosti osob ve srovnatelnch situacch (např. s ohledem na tradičně zapovězen kritria rozlišovn - srov. čl. 3 Listiny). Srovnn prvn pravy dvou či vce institutů, uplatňujcch se v odlišnch situacch, nelze vydvat za zležitost rovnosti mezi osobami.

100. Dle čl. 1 stavy je Česk republika svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. Podle čl. 1 Listiny jsou lid svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech. Ustanoven čl. 3 odst. 1 Listiny zakotvuje rovnost ve vztahu k zrukm zkladnch prv a svobod. Podle čl. 4 odst. 3 Listiny mus zkonn omezen zkladnch prv a svobod platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky. Zsadu rovnosti v prvech je přitom třeba vnmat i v nvaznosti na čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech, podle něhož jsou si všichni před zkonem rovni a maj prvo na stejnou ochranu zkona bez jakkoli diskriminace, přičemž zkon m zakzat jakoukoli diskriminaci a zaručit všem osobm stejnou a činnou ochranu proti diskriminaci z jakchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlav, jazyka, nboženstv, politickho nebo jinho přesvědčen, nrodnostnho nebo socilnho původu, majetku a rodu.

101. stavn princip rovnosti, zakotven v čl. 1 Listiny, dle něhož jsou lid svobodn a rovn v důstojnosti i prvech, a komplementrně vyjdřen čl. 3 Listiny, zakotvujcm zkaz diskriminace v přiznanch zkladnch prvech, interpretuje stavn soud ve sv judikatuře z dvojho pohledu [např. nlezy stavnho soudu sp. zn. Pl. S 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), Pl. S 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), Pl. S 5/95 ze dne 8. 11. 1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.), Pl. S 9/95 ze dne 28. 2. 1996 (N 16/5 SbNU 107; 107/1996 Sb.), Pl. S 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.), Pl. S 9/99 ze dne 6. 10. 1999 (N 135/16 SbNU 9; 289/1999 Sb.), Pl. S 72/06 ze dne 29. 1. 2008 (291/2008 Sb.)]. Prvn je dn požadavkem vyloučen libovůle v postupu zkonodrce při odlišovn skupin subjektů a jejich prv, druh pak požadavkem stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn, tj. nepřpustnosti dotčen některho ze zkladnch prv a svobod odlišovnm subjektů a prv ze strany zkonodrce.

102. Ve sv judikatuře stavn soud zastv jednak koncepci rovnosti akcesorick, tzn. rovnosti ve vztahu k jinmu zkladnmu prvu nebo svobodě, jednak koncepci rovnosti neakcesorick, tj. všeobecn rovnosti před zkonem. Přitom chpe rovnost nikoli absolutně, nbrž relativně: zsadě rovnosti v prvech je třeba rozumět tak, že prvn rozlišovn mezi subjekty v přstupu k určitm prvům nesm bt projevem libovůle [srov. nlezy stavnho soudu sp. zn. Pl. S 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), Pl. S 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), Pl. S 4/95 ze dne 7. 6. 1995 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.), Pl. S 5/95 ze dne 8. 11. 1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.), Pl. S 9/95 ze dne 28. 2. 1996 (N 16/5 SbNU 107; 107/1996 Sb.), Pl. S 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.), Pl. S 15/02 ze dne 21. 1. 2003 (N 11/29 SbNU 79; 40/2003 Sb.)].

103. Rovnost je z definice kategori relativn i v jinm smyslu: uvažovat v kategorii rovnosti lze pouze v relaci mezi nejmně dvěma osobami ve stejnm, resp. srovnatelnm postaven [srov. nlez stavnho soudu ČSFR sp. zn. Pl. S 22/92 (viz vše)]. Určit skupiny osob, kter lze z hlediska zachovn principu rovnosti srovnvat, patř přitom k nejobtžnějšm kolům při použvn tto argumentace [srov. nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 47/95 ze dne 2. 4. 1996 (N 25/5 SbNU 209; 122/1996 Sb.)]. Zkladnm vodtkem je včet objektivizovanch přvlastků, na jejichž zkladě je nepřpustn jakkoliv rozlišovn nebo odlišn zachzen (srov. čl. 3 odst. 1 Listiny a obdobn antidiskriminačn ustanoven v mnoha mezinrodnch instrumentech o lidskch prvech).

104. stavn soud poznamenv, že navrhovatel zaměňuje kategorii rovnosti ve vše naznačenm pojet, kter se vztahuje důsledně k subjektům prva, za „rovnost“ mezi prvnmi instituty. Vychz totiž z předpokladu, že mezi prvn pravou zajištěn cizince za čelem vyhoštěn na straně jedn a prvn pravou vazby v trestnm řzen a prvn pravou řzen o vysloven přpustnosti vzet a držen v stavu zdravotnick pče dle občanskho soudnho řdu na straně druh jsou neopodstatněn rozdly. Srovnvat tyto prvn instituty je však v kontextu principu rovnosti nepřpadn.

105. Argumentace navrhovatele ohledně těchto institutů, jejichž obsah a podmnky aplikace jsou podstatně rozdln, se nadto pohybuje toliko v rovině vhodnosti zvolenho legislativnho řešen ve vztahu k t či on situaci, v nž vyvstv potřeba omezen osobn svobody. stavnmu soudu nepřsluš posuzovat zkonnou pravu podle referenčnho kritria vhodnosti.

106. Napaden ustanoven nepředstavuje zsah do stavně chrněnho principu rovnosti, neboť nejde o rozlišovn mezi prvy a povinnostmi jednotlivců vzhledem k tradičně zodpovězenm kritrim (viz čl. 3 odst. 1 Listiny) ani vzhledem k jinmu postaven. „Nelze namtat nerovnost tam, kde zkon stanov pro všechny subjekty, kter lze zahrnout pod osobn rozsah prvnho předpisu, stejn podmnky nroku.“ (viz nlez sp. zn. Pl. S 47/95). Z hlediska principu rovnosti je podstatn, že všichni cizinci maj podle zkona stejn podmnky, pokud jde o jejich pobyt na našem zem, resp. maj stejn prva a povinnosti bez ohledu na sv pohlav, rasu, barvu pleti, jazyk, vru a nboženstv, politick či jin smšlen, nrodnostn nebo sociln původ, přslušnost k nrodnostn nebo etnick menšině, majetek, rod nebo jin obdobn postaven. Obdobně se k otzce rovnosti vyjdřil stavn soud ve svm nlezu ze dne 28. března 2006 sp. zn. Pl. S 42/03 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.).

107. Nad rmec řečenho je třeba k projednvan věci podotknout, že mezi zajištěnm cizinců podle čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy a např. vazbou [čl. 5 odst. 1 psm. c) mluvy] či drženm v stavn zdravotnick pči [čl. 5 odst. 1 psm. e) mluvy] čin rozdl jak Listina, tak i mluva. Listina i mluva obviněnmu nebo podezřelmu ze spchn z trestnho činu při zbaven osobn svobody poskytuj vyšš mru prvn ochrany, zejmna zajišťuj automatick a pravideln soudn přezkum.

108. V mluvě je ve vztahu k obviněnmu či podezřelmu ze spchn trestnho činu (tedy kromě prvn pravy obsažen v čl. 5 odst. 2 a 4 mluvy, kter plat pro oba druhy řzen, tj. pro řzen o sprvnm vyhoštěn i pro trestn řzen) zakotvena řada dalšch variant zkonnho omezen osobn svobody: zkonn uvězněn po odsouzen přslušnm soudem; zkonn zatčen nebo jin zbaven svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnut vydanmu soudem podle zkona, nebo proto, aby bylo zaručeno splněn povinnosti stanoven zkonem; zkonn zatčen nebo jin zbaven svobody osoby za čelem předveden před přslušn soudn orgn pro důvodn podezřen ze spchn trestnho činu nebo jsou-li oprvněn důvody k domněnce, že je nutn zabrnit j ve spchn trestnho činu nebo v těku po jeho spchn; jin zbaven svobody nezletilho na zkladě zkonnho rozhodnut pro čely vchovnho dohledu nebo jeho zkonn zbaven svobody pro čely jeho předveden před přslušn orgn.

109. Každ, kdo je zatčen, mus bt seznmen neprodleně a v jazyce, jemuž rozum, s důvody svho zatčen a s každm obviněnm proti němu (čl. 5 odst. 2 mluvy). Každ, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovenm odstavce 1 psm. c) tohoto člnku, mus bt ihned předveden před soudce nebo jinou ředn osobu zmocněnou zkonem k vkonu soudn pravomoci a m prvo bt souzen v přiměřen lhůtě nebo propuštěn během řzen. Propuštěn může bt podmněno zrukou, že se dotčen osoba dostav k přelčen (čl. 5 odst. 3 mluvy). Každ, kdo byl zbaven svobody zatčenm nebo jinm způsobem, m prvo podat nvrh na řzen, ve kterm by soud urychleně rozhodl o zkonnosti jeho zbaven svobody a nařdil propuštěn, je-li zbaven svobody nezkonn (čl. 5 odst. 4 mluvy).

110. Evropsk soud pro lidsk prva (dle tž jen „Soud“) vyslovil, že zbaven osobn svobody podle čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy lze ospravedlnit pouze probhajcm vyhošťovacm nebo vydvacm řzenm. Pokud takov řzen nen vedeno s nležitou pečlivost, vazba přestv bt v souladu s tmto ustanovenm (věc Chahal proti Spojenmu krlovstv, 112, 1996). V každm soudem zkoumanm obdob mus vazba odpovdat čl. 5 odst. 1 mluvy, chrncmu jednotlivce před svvolnm zbavenm osobn svobody, a kolem soudu je zjistit, že vnitrosttn prvo je v souladu s mluvou a se zsadami, kter jsou v n obsaženy (věc Shamsa proti Polsku, 2003).

111. V tto souvislosti je nutno poukzat na věc Čonka a dalš proti Belgii (2002), ve kter byla předmětem stžnosti vyhošťovac vazba. V tto věci stěžovatel zpochybňovali, zda jejich zatčen s clem jejich vyhoštěn z belgickho zem bylo nezbytn. Soud v tto věci poznamenal, že mezi častnky řzen nen sporu o tom, že k inkriminovanmu zatčen došlo s clem vyhostit stěžovatele z belgickho zem, takže je v projednvanm přpadě aplikovateln. Soud uvedl, že ustanoven čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy nevyžaduje, aby zbaven svobody osoby, proti nž probh řzen o vyhoštěn, bylo nezbytn, napřklad proto, aby j bylo zabrněno ve spchn trestnho činu nebo v těku; v tomto ohledu čl. 5 odst. 1 psm. f) nepředpokld stejnou ochranu jako čl. 5 odst. 1 psm. c) mluvy. Vskutku vyžaduje pouze, aby „probhalo řzen o vyhoštěn“ (viz Chahal proti Spojenmu krlovstv, 1996; viz tž Kaya proti Rumunsku, 2006).

112. Ve věci Nasrullojev proti Rusku (2007) Soud poznamenal, že se obě strany shodnou na tom, že stěžovatel byl ve vazbě za čelem vydn z Ruska do Tdžikistnu. Ustanoven čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy je proto na tento přpad aplikovateln. Toto ustanoven nepožaduje, aby vazba osoby, u nž se rozhoduje o vydn, musela bt shledna nezbytnou s ohledem např. na předchzen pchn trestnho činu nebo vyhbn se řzen. V tto souvislosti poskytuje čl. 5 odst. 1 psm. f) jin stupeň ochrany než čl. 5 odst. 1 psm. c): pododstavcem psmeno f) je vyžadovno, aby „probhalo řzen o vyhoštěn nebo vydn“ (viz tž Chahal proti Spojenmu krlovstv, 112).

113. Soud dle zdůraznil, že m za kol prozkoumat, zda byla stěžovatelova vazba „zkonn“ pro čely čl. 5 odst. 1 psm. f) mluvy se zvlštnm ohledem na zruky poskytovan vnitrosttnm systmem. Tam, kde je posuzovna „zkonnost“ vazby včetně otzky, zda bylo postupovno „v souladu s řzenm stanovenm zkonem“, tam se mluva dovolv vnitrosttnho prva a zakld povinnost vyhovět hmotnm a procedurlnm pravidlům vnitrosttnho prva. Vyžaduje navc, že jakkoli zbaven svobody by mělo probhat s ohledem na čel čl. 5 mluvy, což je ochrana před svvol (viz Amuur proti Francii, 50).

114. Soud dle vyslovil, že pokud jde o „zkonnost“ zbaven svobody, včetně dodržen „řzen stanovenho zkonem“, mluva v zsadě odkazuje na povinnost dodržovat hmotněprvn a procesn normy vnitrosttn legislativy, ale navc vyžaduje i slučitelnost jakhokoli zbaven svobody s clem čl. 5 mluvy: chrnit jednotlivce proti svvoli (viz mezi jinmi Bozano proti Francii, 1986, Chahal proti Spojenmu krlovstv, 112).

115. Soud ponechal smluvnm sttům širokou autonomii při rozhodovn o vyhoštěn cizince a vslovně potvrdil, že se prvo na přstup k soudu, obsažen v čl. 6 odst. 1 mluvy, na rozhodovn o vyhoštěn cizince neuplatňuje (viz Maaouia proti Francii nebo Mamatkulov a Askarov proti Turecku).

116. Podle mezinrodnho prva m stt na zkladě sv suverenity prvo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svm zem. Tak je zavedenm pravidlem, že u členskch sttů mluvy se předpokld, že omez svobodn vkon svch prv dle obecnho mezinrodnho prva do t mry a v mezch svch povinnost, k nimž se zavzaly dle mluvy (viz věc Saadi proti Spojenmu krlovstv, 2006).

117. stavn soud se v minulosti jednoznačně vyjdřil k tomu, že Listina poskytuje soudn ochranu pouze tomu prvu, kter prvn řd garantuje [nlez sp. zn. Pl. S 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), usnesen sp. zn. IV. S 85/04 ze dne 13. 5. 2004]. stavn soud ve sv judikatuře opakovaně vyslovil, že subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem Česk republiky neexistuje, neboť je věc suvernnho sttu, za jakch (nediskriminujcch) podmnek připust pobyt cizinců na svm zem [usnesen sp. zn. IV. S 85/04 ze dne 13. 5. 2004, usnesen sp. zn. III. S 99/04 ze dne 29. 4. 2004, usnesen sp. zn. III. S 219/04 ze dne 23. 6. 2004 (U 39/33 SbNU 591), usnesen sp. zn. III. S 260/04 ze dne 9. 6. 2004]. Na udělen vza nen dle vslovnho zněn zkona prvn nrok (ustanoven 51 odst. 2 zkona o pobytu cizinců). Ždn z prv zakotvench v Listině nezakld nrok cizinců na pobyt na zem Česk republiky. Takov prvo je dno pouze občanům Česk republiky (po vstupu Česk republiky do Evropsk unie tž unijnm občanům), a to čl. 14 odst. 4 Listiny, zatmco odstavec 2 thož člnku, kter se vztahuje na ostatn cizince, zakld pouze jejich prvo svobodně zem Česk republiky opustit.

118. Je třeba předevšm poukzat na to, že v trestnm řzen zadržen či obviněn ze spchn trestnho činu je omezen na osobn svobodě proti sv vůli a nem možnost volby, zatmco cizinec zajištěn za čelem jeho sprvnho vyhoštěn může dobrovolně ze země pobytu kdykoli vycestovat.

119. Při shrnut vše uvedenho stavn soud uzavr, že nelze srovnvat zbaven osobn svobody při zajištěn cizince za čelem jeho sprvnho vyhoštěn a zbaven osobn svobody vazbou v rmci probhajcho trestnho řzen; rozdl mezi oběma řzenmi čin jak Listina, tak i mluva.

120. V tto souvislosti je nutno poznamenat, že odkazy na judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva, obsažen v podnch častnků řzen, kter se tkaj zbaven osobn svobody v souvislosti s vazbou v trestnm řzen, nelze bezvhradně aplikovat na problematiku omezen osobn svobody v průběhu řzen o vyhoštěn cizinců.

121. Nejvyšš sprvn soud dle namt, že napaden ustanoven porušuje princip proporcionality. stavn soud však dospv k zvěru, že argumentace navrhovatele, dožadujc se proveden testu proporcionality, nen korektn. I kdyby takov test byl proveden, napaden ustanoven by v něm obstlo.

122. Navrhovatel sm uznv, že touto zkonnou pravou je sledovn legitimn cl, kter je nezbytn ve svobodn demokratick společnosti. Clem institutu zajištěn cizince je ochrana společnosti před škodlivmi jevy, tedy před narušenm veřejnho pořdku, ohroženm bezpečnosti sttu či ztěžovnm vkonu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn.

123. Tak na druhou otzku testu proporcionality, zda je dno racionln spojen mezi clem a prostředky vybranmi k jeho prosazen, sm navrhovatel odpovd kladně a uznv, že zajištěn skutečně může činně odvrtit hrozby, jimž m brnit. Zajištěn cizinec nemůže narušit veřejn pořdek, bezpečnost sttu ani ztěžovat vkon rozhodnut o sprvnm vyhoštěn.

124. Pochybnost vyslovuje navrhovatel ohledně odpovědi na třet otzku testu proporcionality, zda totiž existuj alternativn způsoby dosažen cle, jejichž využit by učinilo zsah do zkladnho prva mně intenzivnm, popř. jej zcela vyloučilo. Navrhovatel se domnv, že na tuto otzku je odpověď kladn, přičemž argumentuje pravou podmnek omezen osobn svobody a pravou procesnho postupu při rozhodovn o vazbě v trestnm řzen či pravou postupu při držen v stavn zdravotnick pči.

125. stavn soud však tento navrhovatelův nzor nesdl. Podle nzoru Nejvyššho sprvnho soudu mně omezujc alternativa m spočvat v tom, že o omezen osobn svobody rozhodne jin orgn (soud namsto policejnho orgnu) a pro navrhovatele ve vhodnějšm procesnm režimu. Uveden však nelze považovat za mně omezujc alternativu, neboť stle jde o totž opatřen - omezen osobn svobody zajištěnm. Argumentace Nejvyššho sprvnho soudu se totiž vztahuje k režimu nsledn prvn ochrany, nikoli k otzce, zda nějakou mně omezujc alternativou můžeme doshnout toho, aby osobn svoboda cizince nebyla omezena vůbec nebo v menšm rozsahu nebo jinm způsobem, k čemuž m hledn mně omezujcch alternativ směřovat.

126. stavn soud navc připomn, že při zvažovn tto otzky m zcela zsadn vznam ta skutečnost, že je zcela v dispozici samotnho cizince, zda se chce vyhnout svmu zajištěn tm, že z zem Česk republiky dobrovolně vycestuje. Pokud tak neučin, dv zřetelně najevo, že je ochoten strpět omezen osobn svobody zajištěnm, a to za podmnek stanovench tuzemskm prvnm řdem.

127. stavn soud konstatuje, že prvo na soudn kontrolu zkonnosti zbaven svobody, garantovan čl. 5 odst. 4 mluvy, je v přpadě zajištěn cizince podle ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců dostatečně zaručeno jednak institutem sprvn žaloby podle ustanoven 65 a nsl. s. ř. s., jednak možnost obrtit se na soud s nvrhem na propuštěn na svobodu podle ustanoven 200o o. s. ř.

128. stavn soud konečně uvd, že je mu znm rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Rashed proti Česk republice ze dne 27. listopadu 2008 (stžnost č. 298/07), kter se vyjadřuje k otzce, zda česk prvn prava poskytovala stěžovateli - žadateli o mezinrodn ochranu, umstěnmu v přijmacm středisku v tranzitn zně mezinrodnho letiště, činn prvn prostředek npravy, jmž by mohl napadnout nezkonnost svho zbaven osobn svobody. Z hlediska čl. 5 odst. 4 mluvy Soud pot, co konstatoval, že stěžovatel měl prvo na urychlen a činn soudn přezkum, i když byl zbaven svobody ex lege na zkladě 73 zkona o azylu, aniž jakkoli orgn vydal formln rozhodnut o jeho umstěn, dospěl k zvěru, že stěžovatel neměl k dispozici prostředek npravy vyhovujc požadavkům čl. 5 odst. 4 mluvy. V nyn posuzovan věci se však nejedn o tento přpad, neboť skutkov okolnosti přpadu zde byly odlišn a bylo postupovno a rozhodovno o zajištěn stěžovatele podle ustanoven 124 odst. 1 zkona o pobytu cizinců, a nikoli podle zkona o azylu.

129. stavn soud poukazuje na to, že ve sv rozhodovac činnosti je vzn petitem nvrhu. Ustanoven 125 ani 168 zkona o pobytu cizinců předmětnm nvrhem napadena nejsou, a proto se stavn soud stavnost uvedench ustanoven při posuzovn tohoto nvrhu zabvat nemohl.

130. Zvěrem stavn soud dodv, že zamtnut podanho nvrhu však nevylučuje, že pro futuro bude vhodn se čelnost a efektivnost stvajc prvn pravy zabvat a hledat nov xešen, kter budou citlivěji přistupovat k omezen či zbaven osobn svobody cizinců v souvislosti s probhajcm řzenm o sprvnm vyhoštěn, např. zavedenm automatickho soudnho přezkumu zajištěn v určitch časovch intervalech.

131. Při shrnut vše uvedenho stavn soud nvrh na vysloven protistavnosti ustanoven 124 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn zkona č. 217/2002 Sb., podle ustanoven 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtl.

Načítávám znění...
MENU
Hore