Ve věci návrhu na zrušení § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 220/2005 účinný od 06.06.2005
| Schválené: | 26.04.2005 |
| Účinnost od: | 06.06.2005 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | OCHRANA UTAJOVANÝCH SKUTEČNOSTÍ. STÁTNÍ, HOSPODÁŘSKÉ a SLUŽEBNÍ TAJEMSTVÍ., Státní dozor. Státní dohled. Administrativní dozor. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2005 v plénu ve složení JUDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová (soudce zpravodaj) a JUDr. Michaela Židlická o návrhu Krajského soudu v Brně na zrušení § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ustanovení § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
I. Rekapitulace nvrhu a jeho přpustnost
Nvrhem, kter byl stavnmu soudu doručen dne 19.2.2004, poždal Krajsk soud v Brně postupem podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") o zrušen 77k odst. 6 zkona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, v platnm zněn (dle tž "ZOUS"), protože při rozhodovn věci žaloby Ing. P. P. proti Kolegiu na seku ochrany utajovanch skutečnost při Nejvyššm sttnm zastupitelstv (dle jen "Kolegium"), veden pod sp. zn. 36 Ca 9/2003, dospěl k zvěru, že předmětn ustanoven je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky. Na tomto nvrhu krajsk soud setrval, přestože v mezidob (od vydn žalobou napadenho rozhodnut) došlo ke zrušen čsti zkona o sttnm zastupitelstv, jež předepisovala hodnocen odborn způsobilosti sttnch zstupců (čst devt zkona č. 283/1993 Sb., o sttnm zastupitelstv, v tehdy platnm zněn), jehož existence byla prvotnm důvodem podn nvrhu na zahjen řzen podle 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu"). Nyn podle krajskho soudu nelze tvrdit, že hodnocen odborn způsobilosti sttnho zstupce může mt vliv na jeho karirn postup, přesto však existuj důvody dalš (uveden i v původnm nvrhu). V předmětn věci navc Kolegium rozhodovalo za původnch legislativnch podmnek.
stavn soud nejprve konstatoval, že nvrh byl podn oprvněnm subjektem v souladu s 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu a že se jedn o nvrh přpustn ( 66 zkona o stavnm soudu per eliminationem).
Podstatou nvrhu krajskho soudu jsou jeho pochybnosti o Kolegiu jakožto nezvislm a nestrannm tribunlu, kter je s to vst spravedliv proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž "mluva") a čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Kolegium rozhoduje o opravnm prostředku proti rozhodnut ředitele Nrodnho bezpečnostnho řadu (dle tž "NB"), resp. ministra vnitra, ředitele zpravodajsk služby či policejnho prezidenta ( 77a ZOUS), rozhodnut o stžnosti bezpečnostně prověřovanch osob proti nevydn (zniku platnosti) osvědčen či potvrzen ( 75 a 76 a jejich odst. 1, 2 a 5 ZOUS) o splněn podmnek umožňujcch seznamovat se s utajovanmi skutečnostmi danho stupně utajen. Možnost přezkoumvn shora uvedench rozhodnut nezvislm orgnem původně prvn prava vůbec nepřipouštěla. Teprve po zsahu stavnho soudu byla nejprve zrušena jejich explicitn soudn vluka [jde o nlez ze dne 12.7.2001 sp. zn. Pl. S 11/2000, publikovan ve Sbrce nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 23, str. 105; vyhlšen pod č. 322/2001 Sb.; v elektronick podobě na www.judikatura.cz]. Nsledně byla přijata novelizace ZOUS zkony č. 151/2002 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s přijetm soudnho řdu sprvnho, a č. 310/2002 Sb., kterm se měn zkon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobnch dajů a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 18/1997 Sb., o mrovm využit jadern energie a ionizujcho zřen (atomov zkon) a o změně a doplněn některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 38/1994 Sb., o zahraničnm obchodu s vojenskm materilem a o doplněn zkona č. 455/1991 Sb., o živnostenskm podnikn (živnostensk zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, a zkona č. 140/1961 Sb., trestn zkon, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 283/1993 Sb., o sttnm zastupitelstv, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 42/1992 Sb., o pravě majetkovch vztahů a vypořdn majetkovch nroků v družstvech, ve zněn pozdějšch předpisů, jimiž bylo na straně jedn založeno prvo napadnout rozhodnut o nevydn osvědčen žalobou ( 73 odst. 2 ZOUS), na straně druh pak toto rozhodnut (spolu s dalšmi rozhodnutmi uvedenmi vše) napadnout tž opravnm prostředkem ke Kolegiu ( 77a až 77k ZOUS). Podle 77k odst. 6 ZOUS pak konečn rozhodnut Kolegia nepodlh soudnmu přezkumu. Těmito legislativnmi zsahy vznikla velmi nepřehledn situace, a to zejmna pokud jde o možnost nezvislho přezkumu rozhodnut o nevydn osvědčen ( 75 odst. 5 ZOUS), kter lze pravděpodobně napadnout žalobou ve sprvnm soudnictv ( 73 odst. 2 ZOUS) i opravnm prostředkem ke Kolegiu ( 77a citovanho zkona); všechna rozhodnut Kolegia (tedy včetně rozhodnut o opravnch prostředcch proti dalšm rozhodnutm, jak jsou popsna vše) přitom vslovně soudnmu přezkumu nepodlhaj ( 77k odst. 6 citovanho zkona). Situaci navc podle krajskho soudu komplikuje nejasnost v otzce, zda lze žalobou napadnout konečn sprvn rozhodnut vydan na zkladě 75 odst. 1 a 5 zkona o ochraně utajovanch skutečnost, neboť pouze tento individuln sprvn akt vydan ve věci vydn osvědčen lze považovat za rozhodnut - ždn rozhodnut o nevydn osvědčen se nevydv.
Krajsk soud upozornil na rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tž "ESLP") ve věci Incal proti Turecku, kde byly v přpadě vojenskch soudců konstatovny pochyby o jejich nezvislosti bez ohledu na legislativn zkazy zasahovn do jejich pravomoc. Pochybnosti se tkaly rovněž čtyřletho obnovitelnho mandtu. Krajsk soud zvěrem nvrhu upozornil na vše citovan nlez stavnho soudu, v němž byla konstatovna nutnost umožněn realizace přiměřench zruk na ochranu soudem (či jinm nezvislm a nestrannm tribunlem), byť by podle povahy věci a s přihldnutm k charakteru přslušn funkce šlo o ochranu i značně zvlštn a diferencovanou.
Řzen o podanm nvrhu bylo usnesenm plna stavnho soudu ze dne 23.3.2004 přerušeno z důvodu nedostatečnho obsazen stavnho soudu. Překžka projednvn nvrhu odpadla dne 16.6.2004, kdy prezident republiky jmenoval dvanctho soudce stavnho soudu. stavn soud dnem 22.6.2004 pokračoval v řzen a soudce zpravodaj si vyždal v souladu s ustanovenm 42 odst. 4 a 69 odst. 1 zkona o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen obou komor Parlamentu Česk republiky a vyjdřen osoby, jejž prva byla dotčena aplikac ustanoven, jehož zrušen se požaduje.
II. Rekapitulace vyjdřen
A. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky, zastoupen předsedou PhDr. Lubomrem Zaorlkem, ve svm vyjdřen ze dne 26.7.2004 uvedla, že argumentům navrhovatele nemůže dt za pravdu. Předně dala na zvžen, zda navrhovatel postupoval v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy, podle kterho lze postupovat pouze tehdy, dojde-li obecn soud k zvěru, že zkon, kter m bt aplikovn, je v rozporu s stavnm pořdkem. Pojem stavnho pořdku je v stavě taxativně vymezen a mezinrodn smlouvy nezahrnuje. Navrhovatel však opakovaně požaduje posouzen otzky, zda Kolegium splňuje požadavky stanoven mluvou. Bez ohledu na vše uveden okolnosti však Poslaneck sněmovna nesouhlas se zvěrem navrhovatele, podle něhož Kolegium nen nestrannm a nezvislm tribunlem, jak jej m na mysli čl. 6 mluvy. Judikatura ESLP podle Poslaneck sněmovny posuzuje nezvislost určitho tribunlu dle individulnch okolnost a jakkoli zvěry nelze paušalizovat, což m dokldat i stěžovatelem zmněn přpad Incal proti Turecku, kdy se soudci těsnou většinou přiklonili k zvěru o nedostatku nezvislosti soudu složenho z aktivnch armdnch důstojnků, kter posuzoval činy spchan civilisty. Poslaneck sněmovna konstatovala, že nen důvod zpochybňovat subjektivn nezvislost členů Kolegia s tm, že Kolegium splňuje i kritria objektivn nezvislosti.
I kdyby nebylo ze zkona o sttnm zastupitelstv vypuštěno tzv. hodnocen odborn způsobilosti, nebylo by možn z mechanismu provděn hodnocen dovozovat zvěr o narušen nezvislosti Kolegia. Plněn kolů člena Kolegia nemohlo bt předmětem hodnocen odborn způsobilosti. Zkonnou formulaci, podle nž se vkon funkce člena Kolegia považuje za vkon funkce sttnho zstupce, nutno chpat "pouze jako zkonnou garanci uznn činnosti vykonan sttnm zstupcem v Kolegiu..., kdyby tto formulace nebylo, byl by sttn zstupce nucen vykonvat funkci člena Kolegia ve svm volnm čase". Dle Poslaneck sněmovna poukzala na neexistenci služebn subordinace člena kolegia ve vztahu k nejvyššmu sttnmu zstupci (zejmna 7a odst. 4 zkona o sttnm zastupitelstv). Kritria nezvislosti tribunlu formulovan ESLP nelze aplikovat mechanicky. Samotn fakt jmenovn ze strany exekutivnho orgnu nelze považovat za ohrožen nezvislosti a nestrannosti Kolegia. Nakonec i vběr a jmenovn soudců zajišťuj a provděj exekutivn orgny.
Je skutečnost, že funkčn obdob členů Kolegia je dvoulet, což by mohlo bt vykldno jako znak existenčn a rozhodovac zvislosti jeho členů. Ve specifickm přpadě členů Kolegia tomu tak nen. Jeho členov, jako sttn zstupci působc u Nejvyššho sttnho zastupitelstv, jsou osobami požvajcmi všeobecn vžnosti, se stabilnm zaměstnnm neodvislm od vkonu funkce v Kolegiu. Vkon funkce nepřinš ždn materiln vhody ani jin prospěch. Člen nen materilně motivovn, aby ve sv funkci setrval, a členstv naopak znamen dodatečnou pracovn ztěž a omezen možnosti věnovat se běžn agendě. Pokud člen Kolegia svou funkci vykonv, "čin tak pouze z pocitu zodpovědnosti za naplňovn zkona o ochraně utajovanch skutečnost". Poslaneck sněmovna zdůraznila, že zsadně odmt myšlenku, že by ze strany exekutivy mohl bt v jednotlivch přpadech vyvjen ntlak na členy Kolegia, aby určitm způsobem rozhodovali. Neexistuje způsob, jak vyvinout na člena Kolegia činn ntlak, aby určitm způsobem rozhodoval. Eventuln neprodloužen funkčnho obdob člena nijak nepoškozuje, naopak je spše zbaven pracovnho zatžen. Členstv v Kolegiu je spše morln volbou než aktem, kter by zlepšil karirn či materiln postaven. Nelze se rozumně domnvat, že by se někter člen Kolegia nechal při vkonu funkce ovlivňovat nebo se podvoloval jakmukoli ntlaku. Nelze proto hovořit o objektivně opodstatněnch pochybnostech o nezvislosti Kolegia, jak to požaduje judikatura ESLP.
V zvěru svho vyjdřen předseda Poslaneck sněmovny dodal, že platn prvn prava je poznamenna rysem provizornosti, kdy samotn existence Kolegia je zvisl na rozhodnut jednotlivch sttnch zstupců, aby se stali členy, resp. aby v Kolegiu setrvali, k čemuž je nelze nutit. V době přijet se nepředpokldalo, že prava bude platit trvale. Zkon měl pozbt platnosti dne 31.12.2003 a v současn době je platnost prodloužena do dne 30.6.2005. Provizorn prava řešila situaci, kter nastala po přijet nlezu Pl. S 11/2000, kdy měl bt po zrušen čsti ZOUS poskytnut vldě dostatečn časov prostor pro přpravu zcela nov prvn pravy ochrany utajovanch skutečnost a postupu bezpečnostnho prověřovn. I proto bylo funkčn obdob členů Kolegia dvoulet. Navzdory možnm věcnm nedostatkům Poslaneck sněmovna nesdl nzor, že prava postaven Kolegia a řzen před nm nen v souladu s stavnm pořdkem, resp. s čl. 6 mluvy.
B. Sent Parlamentu Česk republiky, zastoupen předsedou doc. JUDr. Petrem Pithartem, ve svm vyjdřen ze dne 30.7.2004 uvedl, že v Sentu, kter byl dobře obeznmen s nlezem stavnho soudu sp. zn. Pl. S 11/2000, nakonec převžil nzor, že nvrh na zaveden odvolacho prostředku ke Kolegiu je prvně dostatečnm a čelnm řešenm kolize zjmu na bezpečnosti a zruk spravedlivho procesu. Někter pochybnosti o vhodnosti tohoto řešen rozptylovali zastnci popisovanho nzoru poukazem na omezenou platnost zkona s tm, že v danm obdob roku a půl bude moci bt předmětn konstrukce zdokonalena nebo nahrazena jinou. Předmětn nvrh zkona byl Sentem vrcen Poslaneck sněmovně z jinch důvodů.
Na okraj Sent poznamenal, že kritria posuzovn mry nezvislosti a nestrannosti soudu (tribunlu) nastaven teori stavnho prva a judikaturou ESLP a stavnho soudu považuj za zklad nezvislosti soudů demokratick prostřed, rozdělen moci a nezbytn existenčn (hmotn) zabezpečen soudců. Vlastn nezvislost soudců se zaručuje jejich exkluzivnm jmenovnm bez zsadnho vlivu vldy a legislativy (v Česk republice prezidentem republiky), časově mnohaletm (neomezenm) mandtem soudce, zaručenm odolnosti vůči možnosti dostvat instrukce pro vkon soudcovsk funkce (neodvolatelnost, nepřeložitelnost apod.). Nestrannost soudců je pak spojovna s vyloučenm podjatosti (k osobm a věcem), neslučitelnost funkce soudce s jinmi funkcemi a jinou vdělečnou činnost a se zrukami k vyloučen všech legitimnch pochybnost o nestrannosti. V subjektivn rovině nestrannosti je vyžadovna důvěryhodnost a autonomn rozhodovn (slibem se soudce zavazuje rozhodovat podle svho "vědom a svědom"). Zvenč se zajišťuje nestrannost zkazem jejho ohrožovn (např. zkazem zasln petic soudům). Při porovnn danch kritri s pravou požadavků na zabezpečen nezvislosti a nestrannosti Kolegia a statusu sttnho zstupce Nejvyššho sttnho zastupitelstv jako člena Kolegia nebyly Sentem shledny kvantitativně vznamn diference. Jistm kvalitativnm nedostatkem nezvislosti Kolegia je podle Sentu jmenovn v působnosti vldy a rmcov začleněn do vztahů sttnho zastupitelstv, a tedy exekutivy, "i když v dalšch uvažovanch vazbch se může tento požadavek poněkud relativizovat".
Sent upozornil, že podle judikatury stavnho soudu obsahuje Listina někter zkladn prva, jež jsou svou povahou socilnmi hodnotami plncmi funkci spše jen idelně typickch kategori vyjadřujcch clov představy. Prvo na svobodn povoln patř k těmto prvům. Zatmco prvo na bezpeč, život a zdrav jsou zkladnmi prvy bez dalšho, u prva na svobodnou volbu povoln je předpokldna jeho konkretizace zkonem. Z tohoto pohledu se Sentu jev omezen přstupu k obecnm soudům ve věcech bezpečnostnch prověrek stavně konformnm, může-li bt tmto způsobem chrněno hodnotově vyšš prvo. Vlastnosti dan materie nejsou kompatibiln s obvyklou soudn prax. Bezpečnostn prověrka nen vždy založena na nepochybnch důkazech, vznik často na zkladě velmi voln vahy podle pravidla "v pochybnostech v neprospěch posuzovan osoby". Přezkum rozhodnut m předevšm vyloučit hrub subjektivismus či zlovůli "v podstatě rozhodnut". Utajovan skutečnosti probran při přezkumu mus bt zroveň efektivně chrněny. Sent upozornil, že vyslovil-li ESLP porušen čl. 6 odst. 1 mluvy v oblasti požadavků na nezvislost a nestrannost soudu, šlo v zsadě vždy o trestn soudy či orgny, kter aplikovaly trestn prvo (srov. Incal proti Turecku, Findlay proti Spojenmu krlovstv). Přezkum rozhodnut o nevydn osvědčen k prci s utajovanmi skutečnostmi nen ve srovnateln poloze zvažnosti.
C. K vyjdřen byl vyzvn i Ing. P. P., jehož prva byla dotčena aplikac napadenho ustanoven a jehož věc vymezila i konkrtn předmět řzen před stavnm soudem. Ing. P. P. ve svm vyjdřen uvedl, že pro vkon svho povoln musel jako vojk mt bezpečnostn prověrku II. stupně, kteroužto nezskal, jeho zvazek nebyl prodloužen a při nemožnosti zskat msto odpovdajc jeho kvalifikaci byl ke dni 31.12.2003 vyřazen ze služebnho poměru u Armdy Česk republiky.
D. Bez vyzvn, resp. na zkladě aktivity Poslaneck sněmovny zaslal stavnmu soudu vyjdřen i ředitel Nrodnho bezpečnostnho řadu Mgr. J. M. stavnmu soudu je z řzen ve věci sp. zn. Pl. S 41/02 znmo, že vlda Česk republiky zpracovn legislativnch předloh na seku utajovanch skutečnost vkld do rukou NB (viz např. nvrh nov zkonn pravy zaslan stavnmu soudu ve věci sp. zn. Pl. S 41/02 nebo usnesen vldy č. 88 ze dne 22.1.2003 č. j. 615/2003-NB/80 nebo č. 293 ze dne 31.3.2004, viz dokumentov portl www.vlada.cz - v připomnkovm řzen tedy maj nzory NB zsadn vliv). Ve světle těchto okolnost považoval stavn soud za relevantn zabvat se i tmto nevyždanm vyjdřenm. Ředitel NB předevšm uvedl, že navrhovatel mylně považuje Kolegium za sprvn orgn. Kolegium je orgnem nezvislm a soudn přezkoumvn jeho rozhodnut se proto jev nadbytečnm. Tento orgn v sobě v maximln možn mře zahrnuje jak nezvislost na vkonnm administrativnm apartu (tedy ať již na NB, jeho řediteli nebo na zpravodajskch službch), tak nezvislost na jinch orgnech sttu, kam je třeba zahrnout i Nejvyšš sttn zastupitelstv (dle tž "NSZ"). Tm jen garantovna objektivita rozhodovn a nedochz k tomu, že by se s utajovanmi skutečnostmi mohla seznmit osoba, o nž se rozhoduje, anebo jej prvn zstupce. Ochrana utajovanch skutečnost je vyvžena ve vztahu k procesnmu postaven osoby, o nž se rozhoduje. Popřenm "principu utajen" může bt utajovan skutečnost předložena osobě nepovolan. Může dojt jak k narušen mezinrodn spoluprce v oblasti zpravodajskch služeb a vyšetřovacch orgnů, tak i teoreticky k přmmu ohrožen života např. zpravodajskch agentů, svědků atd. To je v rozporu s mezinrodnmi zvazky Česk republiky. "Standardn soudn řzen ve věcech bezpečnostnch prověrek včetně neomezenho provděn důkazů hroz zvažnm vyzrazenm utajovanch skutečnost. Teoreticky by bylo dokonce možn, že by soudn spor byl veden určitmi osobami čistě za čelem rozkryt utajovanch skutečnost zkonnou cestou."
V dalš čsti vyjdřen ředitel NB uvedl obdobn argumenty uplatněn v řzen ve věci nlezu sp. zn. Pl. S 11/2000, kter skončila zrušenm zkazu soudnho přezkumu rozhodnut ve věcech bezpečnostnho prověřovn. Rozhodovnm o vydn či nevydn osvědčen nedochz podle NB k ždnmu zsahu do oblasti zkladnch prv. Ostatně ani stavn soud pr nedospěl k zvěru, že by takov rozhodovn přmo porušovalo prvo na svobodnou volbu povoln. Osvědčen jako kladn vsledek bezpečnostn prověrky nen ničm jinm, než prokznm určit zvlštn kvalifikace. Na přstup k utajovan skutečnosti nen prvn nrok, držitel osvědčen může bt, opět jen v přpadech, kdy je k tomu důvod, určen k přstupu k utajovan skutečnosti. Pouze stt rozhoduje o tom, co je a nen utajovanou skutečnost, a "měl by to bt proto pouze stt (tzn. sttn administrativa), kdo umožňuje k takov skutečnosti přstup.". Pouze stt by měl posuzovat vhodnost osoby, jž může bt umožněn tento přstup. Kolegium je jakousi nadstavbou nad sttn administrativou a zcela supluje postaven soudu. NB dle uvedl, že střetem roviny nrodn bezpečnosti a roviny lidskoprvn se čstečně (sic) zabval stavn soud ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 11/2000, kde připustil, že velmi zřeteln bezpečnostn zjem sttu může bt legitimnm ospravedlněnm pro určitou mru zsahu do prv jednotlivce. stavn soud se však podle NB tohoto konfliktu jen velmi lehce dotkl, spše jej pouze konstatoval, neposkytl k němu dosud hlubš teoretick rozbor. NB soud, že Kolegium střet řeš. Naopak vůči soudnm přezkumu vznš zsadn nmitku, protože podle 45 odst. 5 zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, v platnm zněn, (dle tž "s. ř. s.") dojde k vyzrazen utajovan skutečnosti osobě, kterou stt nepovažuje za přijatelnou pro seznmen se s utajovanou skutečnost ( 45 odst. 5 s. ř. s.: "Do čst spisu ..., kter ... z nahlžen nebyly vyloučeny, sm nahlžet pouze častnk a jeho zstupce, popřpadě tž osoba, kter se prokže osvědčenm pro přslušn stupeň utajen projednvanch skutečnost"; 45 odst. 4 s. ř. s.: "Z nahlžen nelze vyloučit čsti spisu, ... jimiž byl nebo bude provděn důkaz soudem. Z nahlžen nelze dle vyloučit ani ty čsti spisu, do nichž měl častnk prvo nahlžet v řzen před sprvnm orgnem."). Tto situaci brn 36 odst. 8 ZOUS ("Jsou-li někter z důvodů nevydn nebo odnět osvědčen utajovanmi skutečnostmi, uvede se v oznmen pouze odkaz na podklady, ze kterch řad vychzel."). Utajen je podle NB v tomto přpadě legitimn.
Legislativa tkajc se prověřovn fyzickch osob je ve sttech EU a NATO svěřena vlučně nrodnm pravm. Přesto NB upozornil, že pln soudn přezkum nen obvykl. I tam, kde je nejvyššm přezkumnm orgnem soud, nen umožněno dotčen osobě ani jejmu zstupci, aby se seznmili s vsledky šetřen, kter bylo podkladem pro nevydn oprvněn, či dokonce pro rozhodnut o zniku oprvněn. Ve Francii soudu nepřsluš seznmit se s utajovanmi skutečnostmi. Byly-li podkladem rozhodnut, pouze se bez dalšho konstatuj. V Dnsku věc přezkoumv ministerstvo spravedlnosti a osobě nen dna možnost seznmit se s citlivmi skutečnostmi. Soudn žaloba nen přpustn. V holandskm dvojinstančnm soudnm řzen jsou procesn prva prověřovan osoby zsadně omezena. K utajovan či citliv informaci m přstup vlučně soudce. Slovensk prava m zakotven soudn přezkum (analogicky jako dřve v Česk republice podle hlavy pt občanskho soudnho řdu) bez pln jurisdikce a bez posuzovn merita věci. Posuzuje se jen zkonnost postupu bez toho, aniž by byl soud seznmen s utajovanmi skutečnostmi. Litevsk prava omezuje procesn prva stejně jako prava holandsk.
V Turecku a Španělsku nem prověřovan osoba možnost jakkoli zasahovat do průběhu prověřovn, nem možnost dozvědět se důvody rozhodnut "a samozřejmě nem možnost uplatňovat jakkoli nmitky či opravn prostředek". Podobn trend se nyn uplatňuje v Itlii. I tyto země jsou vzny mluvou a i v těchto zemch jsou ustanoven obdobn čl. 36 odst. 2 Listiny. V těchto zemch bylo uznno, že přslušn prvn pravy nejsou v rozporu s prvem na spravedliv proces garantovanm mluvou. NB podotkl, že je sice vyloučeno zskat komplexn mezinrodn srovnn dan materie, ale princip naznačen v citovanm nlezu stavnho soudu, tedy omezen procesnch prv jednotlivce s (dajně) zřetelnou prioritou ochrany utajovanch skutečnost, je obecně v Evropě považovn za legitimn. K materii panuje rozdln přstup. Vvoj zpadnch demokraci historicky nepřinesl zsadn nedůvěru ve sttn administrativu, popř. v činnost bezpečnostnch složek, resp. občan v důsledku odlišnho vnmn sprvnosti řednch rozhodnut neprojevuj nedůvěru i v takto důležit oblasti, jž je zajištěn bezpečnosti, což dokld počet opravnch prostředků. Ve Spojenm krlovstv, Francii či Belgii jde statisticky o několik podn ročně (do deseti), v Česk republice jich jen loni bylo cca sto. Zvěrem NB uvedl, že ustanoven 77k odst. 6 zkona považuje za souladn s stavnm pořdkem i mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna.
stavn soud se dotzal ředitele NB, (1.) zda se již vyskytly přpady, kdy v totožnm přpadě Kolegium rozhodlo o opravnm prostředku ( 77a - 77k ZOUS) jinak než obecn soud o žalobě podan podle 73 odst. 2 ZOUS, a (2.) v přpadě, že se tak již stalo, jak NB dle postupoval, resp. kter rozhodnut akceptoval. Na prvn otzku bylo odpovězeno, že se tak zatm stalo v jednom přpadě, kdy soud rozhodnut zrušil, zatmco Kolegium opravn prostředek zamtlo. V ostatnch čtyřech přpadech soud žalobu zamtl. NB však protestoval i proti tomu, že soud zde "nerespektoval překžku věci rozsouzen", neboť Kolegium považuje za nestrann a nezvisl orgn soudnho typu. V přpadě rozdlnch rozhodnut pr NB nev, kter m respektovat. Na druhou otzku NB odpovědět nemohl, protože rozhodnut, jež založilo rozdlnost, mu ještě nebylo doručeno. Upozornil však, že rozhodnutm Kolegia je vslovně vzn ze zkona ( 77j odst. 1 ZOUS). Bez dalš argumentace rovněž upozornil, že zrušen napadenho ustanoven otevře cestu k poškozen zjmů Česk republiky v oblasti kryptografie. Zvěrem byly objasněny procedurln otzky bezpečnostnho pohovoru, z něhož je vyhotovovn protokol. Prověřovan osobě, popř. i jejmu prvnmu zstupci, jsou sděleny důvody neudělen prověrky. NB sdělil, že je v zsadě lhostejno, jak orgn bude rozhodnut přezkoumvat, avšak mus bt zabrněno tomu, aby se prověřovan osoba či jej zstupce seznmili s utajovanou skutečnost, a je ždouc, aby řzen proběhlo v pevn lhůtě. Poznamenal rovněž, že čm je menš počet osob, jež se při přezkumu seznm se spisovm materilem, tm je menš riziko vyzrazen a tm jsou menš nklady na utajen.
stavn soud poždal častnky řzen o souhlas s upuštěnm od stnho jednn ( 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu), neboť od stnho jednn nebylo možno očekvat dalš objasněn věci. Pot bylo možno přistoupit k meritornmu projednn věci.
III. stavnost legislativn procedury a legislativn historie posuzovanho zkona
Dřve, než stavn soud přikročil k posouzen obsahu napadenho ustanoven zkona z hledisek jeho souladu s stavnmi zkony, se musel podle 68 odst. 2 in fine zkona o stavnm soudu zabvat splněnm formlnch požadavků přijet přslušn prvn normy. Legislativn proces přijet zkona č. 310/2002 Sb. byl však stavnm soudem shledn stavně konformnm již v nlezu ze dne 28.1.2004 sp. zn. Pl. S 41/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 32, str. 61; vyhlšen pod č. 98/2004 Sb.).
Ustanoven 77k odst. 6 bylo do zkona o ochraně utajovanch skutečnost vloženo zkonem č. 310/2002 Sb., kter vznikl jako poslaneck iniciativa reagujc "na praktick problmy, kter se objevily v souvislosti s jeho dosavadn aplikac, a to na nemožnost nezvisl kontroly, respektive přezkoumn negativnho rozhodnut Nrodnho bezpečnostnho řadu v rmci bezpečnostn prověrky probhajc podle tohoto zkona" (důvodov zprva ze dne 10.7.2001). V průběhu projednvn tohoto nvrhu byl dne 12.7.2001 vydn nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 11/2000, kter s činnost ke dni 30.6.2002 zrušil původn zněn 73 odst. 2 ZOUS, kter soudn přezkum zakazovalo. Poslaneck nvrh vloženm 77a až 77k do ZOUS řešil problm absence nezvislho přezkumu ustavenm Kolegia a vymezenm procesnch pravidel v řzen před Kolegiem. Pot, co byl Poslaneck nvrh schvlen dne 27.3.2002 Poslaneckou sněmovnou, rozhodl Sent dne 3.5.2002 o jeho vrcen Poslaneck sněmově s pozměňovacmi nvrhy, z nichž jeden navrhoval zrušen mezitm ustavenho (viz dle) soudnho přezkumu (srov. psm. C usnesen Sentu č. 372 ze dne 3.5.2002). Usnesenm ze dne 13.6.2002 Poslaneck sněmovna setrvala na původnm nvrhu zkona, jenž byl publikovn ve Sbrce zkonů dne 12.7.2002, kdy rovněž nabyl činnosti.
V mezidob předložila vlda Parlamentu nvrh zkona, kterm se měnily někter zkony v souvislosti s přijetm soudnho řdu sprvnho (zkon č. 151/2002 Sb.) Tmto zkonem (Poslaneck sněmovna jej schvlila dne 15.2.2002, Sent dne 12.3.2002 a ve Sbrce zkonů byl publikovn dne 17.4.2002) bylo do ZOUS vloženo ustanoven 73 odst. 2, podle kterho lze proti rozhodnut o nevydn osvědčen podat žalobu do 15 dnů ode dne doručen rozhodnut, když v řzen o tto žalobě se čast osob zčastněnch na řzen nepřipoušt. Tato prava nabyla činnosti dne 1.1.2003. Avšak dne 27.9.2002 byla rozeslna Sbrka zkonů, v nž bylo, na zkladě zmocněn obsaženho v zkoně č. 310/2002 Sb., předsedou vldy pod č. 418/2002 Sb. vyhlšeno pln zněn zkona o ochraně utajovanch skutečnost, ve kterm nebyl 73 členěn na odstavce a možnost soudnho přezkumu nezmiňoval.
IV. Vymezen předmětu řzen
Nvrh, kter posuzuje stavn soud, vzešel z řzen před obecnm soudem, v němž osoba prověřovan NB podala sprvn žalobu proti rozhodnut Kolegia. V žalobě se namt, že ustanoven 77k odst. 6 zkona o ochraně utajovanch skutečnost je tměř totožn s stavnm soudem zrušenm zněnm 73 odst. 2 citovanho zkona. Přitom dne 1.1.2003 nabylo činnosti nov zněn ustanoven 73 odst. 2 citovanho zkona, kter připoušt možnost soudnho přezkumu rozhodnut o nevydn osvědčen.
Dopady bezpečnostnho prověřovn do sfry zkladnch prv a svobod se stavn soud zabval již několikrt [srov. nlezy ve věcech sp. zn. Pl. S 44/02, sp. zn. Pl. S 36/01 a sp. zn. I. S 577/01 (viz dle), sp. zn. I. S 752/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 30, str. 65) či sp. zn. II. S 241/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 27, str. 73), sp. zn. II. S 28/02 (viz dle) a sp. zn. II. S 142/03 (Sbrka rozhodnut, svazek 31, str. 45)]. Předevšm však v citovanm nlezu sp. zn. Pl. S 11/2000 konstatoval, že "respektuje skutečnost, že s ohledem na specifika a vznam rozhodovn ve věcech utajovanch skutečnost, kdy je velmi zřeteln bezpečnostn zjem sttu, nen možn vždy garantovat všechny běžn procesn zruky spravedlivho procesu (např. veřejnost jednn). Nicmně i v tomto typu řzen je kolem zkonodrce umožnit zkonnou formou realizaci přiměřench zruk na ochranu soudem (či jinm nezvislm a nestrannm tribunlem ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy), byť - podle povahy věci a s přihldnutm k charakteru přslušn funkce - na ochranu i značně zvlštn a diferencovanou." (srov. Sbrku rozhodnut, svazek 23, str. 105, nebo č. 322/2001 Sb. či elektronickou verzi nlezu na www.judikatura.cz).
Citovanm nlezem stavn soud mj. zrušil jako stavně nekonformn zkonnou vluku soudnho přezkumu rozhodnut orgnů vkonn moci ve věcech bezpečnostnho prověřovn. Zkonodrce na vzniklou situaci reagoval jednak připuštěnm obecnho soudnho přezkumu ( 73 odst. 2 ZOUS) a jednak zavedenm řzen před přezkumnm orgnem sui generis, jmž se stalo Kolegium ( 77a až 77k ZOUS). V projednvan věci jde o prvo na verifikaci přslušn procedury, nikoli o "prvo zskat bezpečnostn prověrku", jež pochopitelně zaručeno nen.
Z judikatury stavnho soudu vyplv, že z hlediska ochrany zkladnch prv a svobod nemůže bt veřejn zjem na utajovn při přezkumu rozhodnut, kter v přmm důsledku omezuje možnost vykonvat určit konkrtn povoln, důvodem k vynět tohoto rozhodnut z aplikačnho zběru čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy, jež zakotvuj prvo na soudn ochranu. I když stavn soud připustil, že soudn kontrola bezpečnostnho prověřovn m specifickou povahu, přesto je třeba při posuzovn stavnosti 77k odst. 6 ZOUS vedle ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny přihlžet i k čl. 1 odst. 1 stavy, jež Českou republiku prohlašuje za demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana, čmž mj. stanov jak zkladn způsob vkonu veřejn moci, tak principiln atributy prva na soudn ochranu. Jakkoli se v přpadě soudn kontroly bezpečnostnho prověřovn jedn o oblast připouštějc určit omezen zkladnch prv, stavn soud připomn, že na projednvanou materii je třeba nahlžet z hlediska vynucovn stavnho zkazu diskriminace (čl. 1 odst. 1 stavy, čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), z něhož minimlně vyplv prvo na přezkoumn toho, zda průběh a vsledek bezpečnostnho prověřovn, kter je plně v rukou vkonn moci s uplatněnm širok diskrece, neměly diskriminačn charakter a zda nebyly poznamenny libovůl. Vedle prva na volbu povoln, modifikovanho ve vše uvedenm smyslu, se u některch kategori prověřovanch nesporně uplatn i čl. 21 odst. 4 Listiny, kter stanov, že "Občan maj za rovnch podmnek přstup k volenm a jinm veřejnm funkcm."
V. Je Kolegium možno považovat za soud?
A. Napaden ustanoven 77k odst. 6 ZOUS, kter soudn přezkum rozhodnut Kolegia zapovd, je v rozporu s ustanovenm 73 odst. 2 ZOUS, kter soudn přezkum zaručuje. Krajsk soud v Brně předložil stavnmu soudu věc na zkladě zvěru, že vztah těchto dvou navzjem kolidujcch ustanoven bez uveden toho, kter řzen m proběhnout dřve, bud nejasnosti a vztah mezi rozhodnutm Kolegia a rozhodnutm soudnm nen řešen, a to ani pro situaci, kdy tato rozhodnut spolu nekoresponduj. Před posouzenm důsledku střetu obou ustanoven musela bt odpovězena otzka, jakou povahu m Kolegium.
stavn pořdek Česk republiky (čl. 81 a 82 stavy) stanov, že soudnictv vykonvaj pouze nezvisl a nestrann soudy, respektive nezvisl a nestrann soudci, kteř se řd zkladnmi pravidly spravedlivho procesu (čl. 1 odst. 1 stavy, hlava pt Listiny). Tato ustanoven lze vykldat jako institucionln zruky materilně chpanho vkonu soudn moci, a proto z hlediska prva na spravedliv proces nen nezbytn, aby ve všech přpadech byl soudem ve smyslu 36 odst. 2 Listiny vhradně orgn začleněn do soustavy obecnch soudů, avšak mus jt o orgn nezvisl, jehož členov disponuj nezvislost a nestrannost při svm rozhodovn. Dle mus mt nepodmiňovan přstup ke zkoumn všech relevantnch aspektů věci (skutkovch i prvnch) a mus respektovat zkladn zsady spravedlivho procesu (kupř. zsadu nikdo nesm bt soudcem ve vlastn věci či zsadu slyšeny mus bt obě strany), přičemž vykonateln rozhodnut již nelze dalšm mocenskm aktem zvrtit (vymezen soudnictv v materilnm smyslu). Dosavadn judikatura stavnho soudu nezvislost a nestrannost zmiňovala jako nezbytn atributy, jejichž naplněn je typicky zaručeno u moci soudn s tm, že je nemohou naplnit různ orgny exekutivn [srov. např. nlez ze dne 23.11.1999 sp. zn. Pl. S 28/98 (Sbrka rozhodnut, svazek 16, str. 185; vyhlšen pod č. 2/2000 Sb.) ve vztahu k povaze rozhodnut prezidenta Nejvyššho kontrolnho řadu, nebo nlez ze dne 17.1.2001, sp. zn. Pl. S 9/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 21, str. 55; vyhlšen pod č. 52/2001 Sb.) ve vztahu k rozhodnut policie o přestupku]. K vlastnmu obsahu atributů nezvislosti se stavn soud vyslovil zejmna v přpadech posuzovan zkonů upravujcch organizaci soudn moci (srov. např. nlez ze dne 18.6.2002, sp. zn. Pl. S 7/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 26, str. 273; vyhlšen pod č. 349/2002 Sb.). Plnum stavnho soudu poprv komplexně posuzuje nestrannost a nezvislost tribunlu sui generis, i když tak čin s přirozenou oporou, již poskytuj nže uveden nlezy stavnho soudu, jakož i (rovněž nže uveden) rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva.
Nezvislost a nestrannost představuj ideln typy, kter nikdy nelze naplnit absolutně - lze se k nim pouze přibližovat - což je dno jejich sociln povahou. Nezvislost se rozum vyloučen možnosti činně působit na svobodnou tvorbu vůle soudců, nestrannost (nezvislost na stranch) představuje absenci vztahu soudu k jedn ze stran řzen, kdy pojem strana řzen lze chpat jak v obecn, tak v konkrtn rovině. Nezvislost je vztahovou kategori, kter se zce poj s pojmem moci chpan jako možnost vnucovat vůli jinm (Weber, M., Autorita, etika a společnost, Mlad Fronta, 1997, str. 49; původně in Wirtschaft und Gesellschaft, Tbingen, JCB Mohr Siebeck 1972, str. 541-544). Dlouhodob prvn a politick vvoj liberlnch demokraci vygeneroval ze zkušenost indiktory nezvislosti a nestrannosti, z nichž lze utvřet objektivizovan kritria pro posouzen naplněn znaků nezvislosti a nestrannosti, protože v subjektivn poloze psychickho (vědomho či nevědomho) stavu rozhodujcho subjektu (na tto rovni prvě dochz k neždoucmu ovlivněn svobodnho sudku) je nelze prvnmi nstroji uchopit. Nestrannost a nezvislost v objektivn poloze se na obecn rovni posuzuj z hlediska vztahu k ostatnm mocenskm složkm (princip dělby moci), z hlediska schopnosti aktrů (s potencilnm zjmem na určitm vsledku či průběhu sporu) ovlivnit vznik, trvn a znik funkce člena soudnho orgnu (tribunlu). Soudci a členov orgnů soudnho typu proto mus mt dostatečně nezvisl status, kter vylučuje přm či zprostředkovan působen na rozhodovac činnost. Existence ochrany proti vnějšm tlakům je posuzovna např. jak z hlediska existence potenciln možnosti ovlivnit kariru soudce, tak možnost přivodit znik jeho funkce. Ke statusu nezvislosti nesporně patř i garance finančn nezvislosti. Jen tehdy dostv formln přkaz neřdit se cizmi pokyny materiln obsah a jen tak je zajištěna neutralita a distance od stran.
Pro plnost nutno dodat, že zkaz působen na soudn rozhodovn (nucen jinho, aby něco konal, opominul nebo trpěl) je podepřen jak omezenm petičnho a shromažďovacho prva tam, kde by jejich realizace mohla ovlivnit soudn rozhodovn, tak na rovni trestnho prva, kde je takov působen kvalifikovno jako trestn čin ( 169a trestnho zkona). Absence nezvislosti či nestrannosti může bt konstatovna jak v obecn (typov) rovině, tak v rovině konkrtn (vztah konkrtnho soudce ke konkrtn věci či osobě). Procesn předpisy proto stanov možnosti vznšet nmitku podjatosti, m-li někter z častnků pochybnost o nestrannosti, resp. ukldaj povinn vyloučen soudce z projednvn věci pro poměr k věci nebo k častnkům, čmž je zajišťovna nestrannost tam, kde již jsou na zkladě konkrtnch skutečnost dny důvodn pochyby.
V přpadě sprvnho soudnictv, kde jsou nejčastěji rozhodovny spory mezi exekutivnmi složkami sttu a osobami soukromho prva, o což běž i v nyn projednvan věci, vyžaduj maximy nezvislosti a nestrannosti existenci činnch a přesvědčivch garanc zpřetrhn potencilně neždoucch vazeb k moci vkonn, což je u soudců mj. zaručovno stanovenm neslučitelnosti vkonu funkce soudce s vkonem širok škly aktivit, u nichž se typově předpokld ovlivněn svobodnho sudku, protože vkon těchto činnost sleduje zjem, kter je neslučiteln se schopnost spravedlivě rozhodnout spor, v němž každ ze stran hj protichůdn zjem. Při posuzovn nestrannosti a nezvislosti nelze zcela odhldnout ani od jevov strnky věci, kdy je za validn kritrium považovno i tzv. zdn nezvislosti a nestrannosti pro třet osoby, neboť i tento aspekt je důležit pro zaručen důvěry v soudn rozhodovn. I toto kritrium reflektuje sociln povahu soudnho rozhodovn, z nž vyplv, že i když třeba ve skutečnosti neexistuje (jak v subjektivn, tak v objektivn poloze) reln důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezvislosti, nelze přehlžet přpadnou existenci kolektivnho přesvědčen, že takov důvod existuje (srov. k tomu i nže citovan rozhodnut ESLP ze dne 23.6.1981, Le Compte, Van Leuven a de Meyere proti Belgii, č. 6878/75). I ve vztahu k justici totiž plat obecn sociologick poznatek, tzv. Thomasův teorm (srov. např. Kolektiv, Velk sociologick slovnk, I., Praha, Karolinum, 1996, str. 171), dle něhož plat, že je-li určit situace - zde neexistence nezvislosti či nestrannosti - lidmi definovna jako reln, pak je reln i ve svch důsledcch - chyb obecn důvěra, že rozhodnut je spravedlivm rozhodnutm nezvislho na nestrannho tribunlu. Přitom důvěra v prvo patř mezi zkladn mimoprvn atributy prvnho sttu (srov. mezi jinmi např. nlez ze dne 11.11.2003 sp. zn. IV. S 525/02, Sbrka rozhodnut, svazek 31, str. 173).
B. stavn soud přikročil k analze nezvislosti a nestrannosti Kolegia na seku ochrany utajovanch skutečnost, zřzenho při Nejvyššm sttnm zastupitelstv.
stavn soud konstatuje, že (z formlnho hlediska) rozhodnut Kolegia prima facie nen rozhodnutm soudnm. Sttn zastupitelstv je stavně řazeno k vkonn moci (čl. 80 stavy je řazen v jej hlavě třet, vymezujc vkonnou moc) a je stavně zřzeno k zastupovn trestn obžaloby. S ohledem na konstatovanou specifičnost oblasti bezpečnostnho prověřovn se stavn soud zabval otzkou, zda lze Kolegium považovat za soud v materilnm smyslu. Nutno přisvědčit nmitkm, že zkon o sttnm zastupitelstv skutečně obsahuje zruky nezvislosti členů Kolegia. Je však třeba dle prověřovat, zda jsou tyto formln zruky naplněny i materilně, resp. zda postač pro obranu proti potencilnm vnějšm tlakům a zda jsou způsobil vytvořit obecn přesvědčen o nezvislosti.
Nelze přehldnout, že členstv v Kolegiu akcesoricky vzne na přidělen k Nejvyššmu sttnmu zastupitelstv; o přidělen rozhoduje ministr spravedlnosti ( 19 odst. 2 zkona o sttnm zastupitelstv). Nejvyššho sttnho zstupce, jemuž jsou členov NSZ podřzeni (srov. 18 odst. 2 zkona o sttnm zastupitelstv, v platnm zněn), rovněž jmenuje a bez nutnosti udvat důvody (sic!) odvolv vlda ( 9 odst. 1 a 2 zkona o sttnm zastupitelstv). Členov Kolegia mus bt bezpečnostně prověřeni NB ( 7a odst. 2 věta třet zkona o sttnm zastupitelstv), prověřen je časově omezen na dobu pěti let [ 37 odst. 1 psm. d) ZOUS] a kdykoli odňateln [ 37 odst. 2 psm. b) ZOUS]. Vztah ředitele NB k vldě je vymezen stejně jako u nejvyššho sttnho zstupce ( 7 odst. 2 a 3 ZOUS). Ředitel NB je přmo odpovědn ministerskmu předsedovi, kter je mu služebně nadřzen a dohlž na činnost řadu ( 7 odst. 3 ZOUS). Nvrh na zahjen krnho řzen proti sttnmu zstupci přidělenmu k NSZ podv nejvyšš sttn zstupce nebo ministr spravedlnosti [ 8 odst. 3 psm. a) zkona č. 7/2002 Sb., o řzen ve věcech soudců a sttnch zstupců, v platnm zněn]. Tyto prvn nstroje objektivně vytvřej linii umožňujc potenciln ovlivněn svobodnho sudku členů Kolegia, na čemž nemohou nic změnit v zkoně obsažen garance formln nezvislosti.
Mandt členů Kolegia je dvoulet (což bylo podle Poslaneck sněmovny spojeno s faktem, že prava byla považovna za dočasnou). Schvalovn členů Kolegia provd vlda na nvrh ministra spravedlnosti ad hoc (srov. např. usnesen vldy č. 704 ze dne 14.7.2004, kterm vlda schvlila kandidta na předsedu Kolegia s tm, že toto rozhodnut změnila usnesenm č. 898 ze dne 15.9.2004, kdy schvlila předsedu jinho - srov. na www.vlada.cz). Ostatně i Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen uvedla, že "samotn existence Kolegia je zvisl na rozhodnut jednotlivch sttnch zstupců, aby se stali členy, resp. aby v Kolegiu setrvali, k čemuž je nelze nutit.". Z tohoto pohledu Kolegium nedostoj nrokům na relativn stlost svho složen, kter m znemožnit ovlivněn vsledku rozhodovn pomoc změny složen Kolegia, což implikuje, že nemůže dostt nrokům na stabilitu rozhodovacho sboru, jež nalezly vraz v zsadě zkonnho soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny).
Za zsadn skutečnost rovněž nutno považovat, že členov Kolegia mus bt bezpečnostně prověřeni, přičemž toto rozhodnut může bt změněno ( 36 odst. 5 a 7 ZOUS). Do vběru členů orgnu kontrolujcho řdn průběh bezpečnostnho prověřovn tak může velmi činně zasahovat NB, jehož činnost maj kontrolovat, nehledě na to, že zvolen konstrukce vytvř potenciln hrozbu nepřetržit linie selekce, kter je zcela v rukou exekutivnho orgnu. Zvěr, že neexistuje činn možnost, jak vyvinout ntlak, je v rozporu se samotnou koncepc prověřovn, kdy je mj. zjišťovno, zda neexistuj skutečnosti, ktermi by nepovolan osoba mohla ovlivnit budouc rozhodovn prověřovanch osob. Za situace, kdy zkon stoj na obecnmi zkušenostmi neprověřen presumpci bezvadnosti prce sprvnch orgnů (zde NB), nelze z hlediska principu brzd a protivah v řzen o kontrole norem přehlžet fakt, že NB jako exekutivn orgn m, dky koncentraci citlivch informac osobnho charakteru, pozoruhodn mocensk potencil. To jen zvyšuje nalhavost skutečně nezvisl kontroly umožňujc prověřen jak řdnho vkonu pravomoc při bezpečnostnm prověřovn, tak např. zjistit, zda nejsou utajovny skutečnosti, jež nen potřeba tajit (tj., zda nen taxonomie utajovn nadměrně přsn a zda je omezovn prv skutečně nezbytn).
V kontextu projednvan věci, kter je nahlžena z pohledu nutnho vyvžen veřejnho zjmu na bezpečnosti s ochrannou individulnch prv a svobod, nelze pomjet, že sttn zstupci jsou zkonem a slibem osobně zavzni k ochraně veřejnho zjmu ( 18 odst. 3 zkona o sttnm zastupitelstv), což může vst k legitimn pochybnosti o jejich nestrannosti při posuzovn střetu zkladnch prv a svobod s veřejnm zjmem na bezpečnosti chrněnm v danm přpadě utajovnm. Ostatně sttn zstupci v trestnm řzen (zejmna v přpadě přpravnho řzen a u vazeb) procesně těž z utajen, protože maj oproti obhajobě přstup i k těm čstem spisu, kter jsou v režimu vyhrazen. Jejich postoj k prospěšnosti a mře utajen nen neutrln. Tyto aspekty možnho střetvn zjmů u soudců běžně eliminuje uplatňovn principu neslučitelnosti vkonu funkce. U tribunlů sui generis je zajišťovno takov složen tribunlu, kter uplatněn různch, většinou neuvědomovanch, zjmů neutralizuje svou heterogennost (u ns např. 5 zkona č. 7/2002 Sb., o řzen ve věcech soudců a sttnch zstupců).
Tak z důvodov zprvy k zkonu č. 310/2002 Sb. vyplv, že přezkum Kolegiem nebyl do zkona včleněn proto, aby byl zajištěn soudn přezkum sprvnch rozhodnut vydanch při bezpečnostnm prověřovn osob, nbrž kvůli zvšen důvěryhodnosti a objektivnosti exekutivnho bezpečnostnho prověřovn: "...negativn rozhodnut NB m velmi zvažn dopady na profesn, ale i osobn život prověřovan osoby, navrhovatel jsou přesvědčeni, že je nutno do celho systmu bezpečnostnch prověrek vnst vnějš kontroln prvek v podobě nezvislho odvolacho orgnu, kter bude oprvněn rozhodnut NB přezkoumat. Zřzen nezvislho kontrolnho orgnu navc vnese do procesu bezpečnostnch prověrek vyšš stupeň důvěryhodnosti a objektivnosti, než tomu bylo dosud, aniž by současně cel proces vrazně časově či jinak komplikovalo." (Důvodov zprva nvrhu poslanců F. O., P. N. a I. L. ze dne 10.7.2001; srov. i Šimček V., "Přezkum rozhodnut o nevydn bezpečnostnho osvědčen" in Dančk, B., Šimček, V., Bezpečnost Česk republiky, MP, Brno, 2002, str. 150).
Na otzku, zda je Kolegium orgnem, kter je i při respektovn specifik bezpečnostnho prověřovn ještě schopen vst spravedliv proces, musel stavn soud ve světle shora uvedenho odpovědět zporně. (stavn soud proto shledal nadbytečnm zabvat se kvalitou procesnch garanc v řzen před Kolegiem). Nelze konstatovat, že pochyby o nezvislosti a nestrannosti Kolegia tvořenho sttnmi zstupci nejsou legitimn. Členov Kolegia nemaj institucionlně vytvořeny podmnky pro nležitou distanci od orgnů vkonn moci. Tento zvěr plat objektivně a nen třeba konkrtně prokazovat, jak lze na členy Kolegia činn ntlak vyvinout. Pro plnost nutno dodat, že rozhodovac volnost členů Kolegia nen podepřena stejnou trestněprvn ochranou, jako je tomu u soudců ( 169a trestnho zkona) Jestliže Sent a Poslaneck sněmovna považuj přezkum Kolegiem za dostatečn (resp. NB považuje soudn přezkum za zbytečn), nutno připomenout, že čl. 36 odst. 2 Listiny zaručuje přezkum sprvnho rozhodnut soudy, což nemus nutně ve všech přpadech představovat instituce začleněn do soudn soustavy, nicmně mus jt o instituce, kter naplňuj zkladn zruky nestrannosti a nezvislosti a kter dodržuj zsady spravedlivho procesu. Kolegium však za soud považovat nelze, a to ani v materilnm pojet, neboť pochybnosti o nezvislosti vznikaj strukturlně v objektivn rovině, čmž se však zroveň nijak nezpochybňuje ani nezvislost sttnch zstupců plncch koly veřejn žaloby, ani se tm nijak nezpochybňuj profesn a lidsk kvality stvajcch či minulch členů Kolegia.
VI. Je soudn přezkum nutn?
A. stavn soud se dle zabval argumentac NB, že soudn přezkum rozhodovn exekutivy v oblasti bezpečnostnho prověřovn nen obvykl, což NB podpořil poukazem na zahraničn pravy. Proto i stavn soud použil srovnvac metody vkladu a zkoumal přstup k soudn kontrole bezpečnostnho prověřovn v zemch, kter prošly podobnm prvnm vvojem a vzaly na sebe stejn mezinrodněprvn zvazky k ochraně utajovanch informac jako Česk republika.
stavn soud Slovensk republiky nlezem ze dne 11.2.2004 zrušil ty čsti zkona o ochraně utajovanch skutečnost (zkon č. 241/2001 Z.z., o ochrane utajovanch skutočnost), kter sice umožňovaly soudn přezkum rozhodnut o ukončen bezpečnostnho prověřovn, avšak bez toho, aby dotčen osoba mohla poždat o soudn přezkum rozhodnut na zkladě znalost konkrtnch důvodů, tzv. ukončen bezpečnostn prověrky bez vyjdřen, a zrušil i ustanoven, kter zamezovalo dotčen osobě poždat o soudn přezkum rozhodnut o tzv. zniku platnosti vyjdřen (srov. elektronickou verzi nlezu stavnho sdu Slovenskej republiky ze dne 11.2.2004 sp. zn. Pl. S. 15/03 vystavenou na www.concourt.sk). stavn soud Slovensk republiky konstatoval, že uznv nepominutelnost bezpečnostnch zjmů sttu a uznv i prostředky, kter pro dosahovn tohoto čelu zvolil zkon o ochraně utajovanch skutečnost, ale neztotožnil se s tm, aby se čel tohoto zkona dosahoval popřenm principu prvnho sttu anebo na kor zkladnch prv jednotlivce. Součst prvnho sttu je i podle stavnho soudu Slovensk republiky podroben zasahovn orgnu veřejn moci do prv jednotlivce činn kontrole, kterou mus zabezpečit alespoň v posledn instanci soudn moc, neboť poskytuje nejlepš zruky nezvislosti, nestrannosti a regulrnosti řzen (str. 15 citovanho nlezu). stavn soud připustil určit omezen přezkoumatelnosti (str. 16 citovanho nlezu), avšak pouze tak, aby byla zaručena reln, a ne jen fiktivn realizace zkladnho prva na soudn ochranu, a aby byly dny dostatečn zruky ochrany proti svvoli (str. 17 a 18 citovanho nlezu). stavn soud Slovensk republiky tak dospěl k jednoznačnmu zvěru, že ani zjem na bezpečnosti nemůže odůvodnit odepřen prva na přezkum před nezvislm a nestrannm soudem, k čemuž dochz tm, že prověřovan osoba nezn alespoň zkladn informace o důvodech rozhodnut. Pro plnost se sluš dodat, že stavn soud Slovensk republiky odmtl věc podřadit pod aplikačn zběr prva na svobodn přstup k povoln, s čmž nesouhlasili dva soudci ve svch odlišnch stanoviscch. Jedna soudkyně nesouhlasila s odmtnutm přezkoumn věci pod zornm hlem prva na informace.
Podobně stavn soud Polsk republiky nlezem ze dne 10.5.2000 zrušil tu čst zkona o ochraně utajovanch informac (ustawa z 22. stycznia 1999 r. o ochronie informacji niejawnych), kter neumožňovala soudn přezkum rozhodnut o bezpečnostnm prověřovn, a to pro rozpor s stavnm prvem na přstup k soudu a s prvem na přstup k veřejn službě, jakož i pro rozpor sčl. 13 mluvy (srov. elektronickou podobu rozhodnut ze dne 10.5.2000, Sygn. K. 21/99 vystavenou na http://www.trybunal.gov.pl). Polsk stavn soud konstatoval, že samo bezpečnostn prověřovn, jakož i jeho vsledek mohou bezprostředně zasahovat do zkladnch prv a svobod jednotlivců (str. 36 citovanho nlezu).
Trybunal Konstytucyjny na zkladě rozboru sv sprvněprvn judikatury, judikatury ESLP (str. 25-27 a 29 citovanho nlezu), jakož i na zkladě komparace zahraničnch prav podan znalcem prva (str. 24-25 citovanho nlezu), konstatoval s odkazem na svůj ustlen vklad prva na spravedliv proces (str. 33-35), že prva bezpečnostně prověřovanch osob, v kontextu garance prva na rovn přstup ke sttn službě (čl. 60 stavy Polsk republiky), podlhaj stavnmu zkazu odepřen přstupu k soudu (čl. 77 odst. 2 stavy Polsk republiky), protože spadaj do rmce stavně chrněnch prv a svobod. Proto bylo ustanoven zkona o ochraně utajovanch informac ( 42 odst. 1), kter zamezovalo přezkumu Nejvyššm sprvnm soudem bez toho, aby tyto věci současně vslovně svěřilo do pravomoci obecnch soudů, shledno v rozporu s člnky 45 odst. 1 a 77 odst. 2 stavy Polsk republiky, kter zakotvuj prvo na soudn přezkum rozhodnut zasahujcch do zkladnch prv či svobod (str. 38 citovanho nlezu). Polsk stavn soud konstatoval, že mezinrodn standardy garance prva na přstup k soudu jsou standardy minimlnmi, jež jsou v dan oblasti nižš než standardy prva polskho (str. 29 citovanho nlezu).
stavn soud nemohl přisvědčit nmitce NB, že ze zahraničn komparace vyplv, že soudn přezkum bezpečnostnch prověrek nen obvykl. Ostatně sm NB uvedl přklady zem, v nichž přezkum umožněn je (Nizozemsko, Litva). K absolutnm čslům o počtu opravnch prostředků, kter uvedl NB, nutno dodat, že bez řdovho vyjdřen počtu mst, na něž se vztahuje nutnost prověrky, jsou tyto daje irelevantn.
B. Krajsk soud svůj nvrh mj. opřel i o judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva, avšak podan vyjdřen zpochybňovala jej relevanci. Předevšm nelze akceptovat nmitku založenou na konstatovn, že mluva o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod nen součst stavnho pořdku Česk republiky a tudž nen přilhav argumentovat judikaturou ESLP, kter zvazně vykld mluvu. stavn soud již ve svm nlezu ze dne 25.6.2002 sp. zn. Pl. S 36/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 26, str. 317; vyhlšen pod č. 403/2002 Sb.), jakož i v nlezech dalšch [srov. sp. zn. Pl. S 19/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 29, str. 279; vyhlšen pod č. 101/2003 Sb.), sp. zn. Pl. S 44/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 30, str. 417; vyhlšen pod č. 210/2003 Sb.) či sp. zn. Pl. S 41/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 32, str. 61; vyhlšen pod č. 98/2004 Sb.)] konstatoval, že mluva zskala v stavnm pořdku Česk republiky pevn msto. Povaha napadenho ustanoven se navc v každm individulnm přpadě dostv do rozporu s kautelami zaručenmi mluvou, kter mus bt ve vztahu k zkonu aplikovna přednostně. Navc krajsk soud namtal i porušen čl. 36 odst. 2 Listiny a stavn soud, s přihldnutm k vvoji, kter přinesl rozšřen vnitrosttnch standardů soudn ochrany, nevid důvod, proč by garance spravedlivho procesu upnajc se k čl. 6 odst. 1 mluvy neměly platit i na zkladě čl. 36 odst. 2 Listiny. Nelze se tak ztotožnit s nmitkou, že přpadem Incal proti Turecku (rozhodnut Velkho sentu ze dne 9.6.1998, vyhledateln v elektronick verzi pod sp. zn. 22678/93 v oficiln databzi ESLP HUDOC http://www.echr.coe.int) nelze argumentovat, neboť posuzovn nestrannosti a nezvislosti mus respektovat individuln okolnosti přpadu a zvěr ESLP m tudž omezenou platnost. Zde stavn soud poznamenv, a to pouze na okraj, že přijet takovho obecnho postoje k judikatuře by fakticky znemožnilo jej vkladov užvn a v důsledku by vedlo ke snžen prvn jistoty, protože by předevšm otevřelo samotnm soudům cestu k rozdlnmu rozhodovn v principilně stejnch přpadech, tedy k arbitrrnosti či libovůli při rozhodovn. Soudy, maj-li rozhodovat spravedlivě, mus posuzovat stejn přpady stejně. Dle je třeba poznamenat, že soudn rozhodnut je soudnm rozhodnutm bez ohledu na to, jak těsnou většinou bylo přijato. Ostatně stejn princip je uplatňovn i ve vztahu k jinm rozhodnutm veřejn moci (Parlamentu, vldy atd.), tj. dosaženm stavou či zkonem stanoven většiny.
stavn soud m za to, že ESLP se již vyjdřil k cel řadě aspektů, kter jsou vysoce relevantn i při posuzovn lidskoprvn dimenze bezpečnostnho prověřovn.
V přpadě Incal proti Turecku (srov. toto rozhodnut v HUDOC in http://www.echr.coe.int, 65, 67-8; pozn. vešker elektronick verze rozhodnut ESLP citovanch v tomto nlezu byly zskny v anglick verzi členěn do čslovanch odstavců) byla mj. kladně odpovězena otzka, zda pochybnost o nestrannosti soudců může bt dna z hlediska jejich institucionlnho vztahu k předmětu sporu a zda soudci měli z profesnho hlediska zvlštn poměr k ochraně veřejnho zjmu, jehož porušen měli posuzovat, tedy zda byli disponovni předevšm chrnit zjem sttu na bezpečnosti, nežli vykonvat spravedlnost. stavn soud rovněž konstatuje, že princip aplikovan ESLP v přpadu Incal, podle něhož se při posuzovn nezvislosti nelze spokojit s formlnmi zrukami, je natolik pevně svzn s ideou spravedlivho rozhodovn, že jej nelze omezovat jen na trestn řzen. Ostatně tento princip je pevně spojen i s naš stavnost, kter stoj na koncepci materilnho prvnho sttu [srov. např. nlez ze dne 21.12.1993 sp. zn. Pl. S 19/03 (Sbrka rozhodnut, svazek 1, str. 1; vyhlšen pod č. 14/1994 Sb.]. Sent namtl, že vyslovil-li ESLP porušen čl. 6 odst. 1 mluvy v oblasti požadavků na nezvislost a nestrannost soudů, šlo vždy v zsadě o trestn soudy či orgny aplikujc trestn prvo. Přezkum rozhodnut o nevydn osvědčen k prci s utajovanmi skutečnostmi nen ve srovnateln poloze zvažnosti. Avšak čast citace tohoto rozhodnut v jinch přpadech rozhodovanch ESLP navc napovdaj, že přpad Incal se zařadil mezi tzv. leading cases, a proto nelze v něm obsažen principy přehlžet poukazem na fakt, že byly vyřčeny při posuzovn trestn věci. Jakkoli je rozlišovn zvažnosti zsahů do zkladnch prv legitimn, stavn soud navc nemůže pominout, že např. sm v minulosti považoval za porušen "prva na soud" zkonnou vluku soudnho přezkumu ve věcech tzv. bagatelnch přestupků, za něž bylo možno uložit pokutu do vše 2000 Kč [srov. nlez ze dne 17.1.2001 sp. zn. Pl. S 9/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 21, str. 55; vyhlšen pod č. 52/2001 Sb.)].
ESLP aplikoval (a shledal porušen) čl. 6 odst. 1 mluvy i v přpadě přezkumu rozhodnut sprvnho orgnu (rozhodnut plna ze dne 22.10.1984, Sramek proti Rakousku, 8790/79: 34). Pojem soudu byl vyložen v materilnm smyslu a ESLP při posuzovn nezvislosti a nestrannosti vyzdvihl jako důležit kritrium i zdn, kter může vzbudit pochybnosti o nezvislosti, kdy je třeba mt zruku ochrany proti vnějšm tlakům ( 42 citovanho rozhodnut, nebo tž Berger, V.: Judikatura ESLP, Praha, IFEC, 2003, str. 193, nebo Sudre, F.: Mezinrodn a evropsk prvo lidskch prv, Brno, MU, 1997, str. 177, nebo Čapek, J.: Evropsk soud a Evropsk komise pro lidsk prva, Praha, Linde, 1995, str. 395). O věci pan Sramkov rozhodoval tribunl, jehož člen byl hierarchicky podřzen jedn ze stran, čmž byl porušen čl. 6 odst. 1 mluvy. Stejně postupoval ESLP i v přpadě Tinnelly & Sons a ost. proti Britnii (rozhodnut Velkho sentu ze dne 10.7.1998, 20390/92: 72 a 78), když k omezen prva na přstup k soudu, kter měl prověřit frovost přidělovn veřejn zakzky v Severnm Irsku ( 12), došlo z důvodů veřejnho zjmu na bezpečnosti. Soud podrobil toto omezen testu proporcionality ( 76 citovanho rozhodnut) a rozhodl, že čl. 6 odst. 1 mluvy přiznval stěžovatelům prvo na přstup k soudu.
stavn soud ve věci sp. zn. Pl. S 11/2000 konstatoval, že ESLP v přpadě specilnch skupin sttnch zaměstnanců (pouze) připustil, že jsou z pole působnosti čl. 6 odst. 1 mluvy vyloučeny spory zaměstnanců sttu, "jejichž zaměstnn je charakteristick specifickmi činnostmi veřejn sprvy v mře, v jak tato sprva jedn jako držitelka veřejn moci pověřen ochranou obecnch zjmů sttu nebo jinch veřejnch společenstv. Zjevn přklad takovch činnost představuj ozbrojen sly a policie" (srov. rozhodnut Velkho sentu ESLP ze dne 8.12.1999, Pellegrin proti Francii č. 28541/95: 66; tž Přehled rozsudků Evropskho soudu pro lidsk prva č. 1/2000, str. 7 a nsl., nebo Berger, op. cit., str. 280). ESLP přihldl i k předchoz judikatuře, kter nezpochybňovala určit diskrečn vsady sttn sprvy, ale upozornil, že vjimky z aplikace čl. 6 odst. 1 mluvy je třeba nadle interpretovat restriktivně.
Avšak v přpadě Wille proti Lichtenštejnsku (rozhodnut Velkho sentu ze dne 28.10.1999, 28396/95: 41) ESLP konstatoval, že "prvo na přstup k veřejn funkci bylo v mluvě myslně vynechno. Odmtnut jmenovat někoho do veřejn funkce tedy samo o sobě nemůže bt zkladem stžnosti oprajc se o mluvu. Z toho však nevyplv, že by osoba ustanoven do funkce nemohla napadnout sv odvoln z funkce, pokud jm bylo porušeno někter z prv zaručench mluvou. Osoby ve veřejnch funkcch se nevymykaj působnosti tohoto nstroje. mluva ve svch člncch 1 a 14 upřesňuje, že 'každmu, kdo podlh (...) jurisdikci' smluvnch sttů se přiznvaj 'bez diskriminace založen na jakmkoli důvodu' prva a svobody uveden v hlavě I. Čl. 11 odst. 2 in fine, kter sttům umožňuje uvalit zvlštn omezen na vkon svobod shromažďovn a sdružovn 'přslušnky ozbrojench sil, policie a sttn sprvy', ostatně potvrzuje, že zruky mluvy se obecně vztahuj na osoby ve veřejnch funkcch" (viz i rozhodnut plna ze dne 28.8.1986, Glasenappov a Kosiek proti Německu, 9228/80: 49, resp. 9704/82: 35, nebo Berger, op. cit. str. 518; nebo i rozhodnut Velkho sentu ze dne 26.9.1995 Vogtov proti Německu, 17851/91: 43, nebo Berger, op. cit., str. 521).
ESLP totiž pojem občansk prva a zvazky, obsažen v čl. 6 odst. 1 mluvy, nevykld restriktivně, ale zahrnuje pod něj vešker řzen, jejichž vsledek je určujc pro prva a zvazky soukrom povahy (srov. rozhodnut plna ze dne 28.6.1978, Knig proti Německu, 6232/73: 90; tž Sudre, op. cit., str. 174, nebo Berger, op. cit., str. 270). Tam, kde rozhodnut přijat sprvnmi orgny, kter rozhoduj o občanskch prvech a zvazcch, sama nesplňuj požadavky čl. 6 mluvy, je nezbytn, aby takov rozhodnut podlhala nsledn kontrole soudnho orgnu s plnou jurisdikc, kter poskytuje zruku ochrany tohoto člnku (za všechny srov. rozhodnut plna ze dne 23.6.1981, Le Compte, Van Leuven a de Meyere proti Belgii, 6878/75, 41 a nsl., nebo in Berger, op. cit. str. 185). V přpadě Kingsley proti VB (rozhodnut sentu ze dne 7.11.2000, 35605/97, kter bylo co do merita věci dne 28.5.2002 potvrzeno rozhodnutm Velkho sentu) bylo pod čl. 6 odst. 1 mluvy zařazeno sprvn rozhodnut o odejmut osvědčen k provozovn kasin ( 15 a 45 rozhodnut sentu, resp. 18 rozhodnut Velkho sentu) a ESLP pod pojem pln jurisdikce jednoznačně zařadil (v přpadě, že je zpochybněna nestrannost tribunlu) pravomoc soudu sprvn rozhodnut zrušit a přikzat věc nestrannmu soudu k rozhodnut (Kingsley proti VB: 32 rozhodnut Velkho sentu). Při rozhodnut, zda určit orgn může bt pokldn za nezvisl na vkonn moci, je nutno přihldnout ke způsobu jmenovn a dlce mandtu jeho členů, k existenci zruk proti vnějšm tlakům a k tomu, zda orgn bud zdn nezvislosti (viz Le Compte, 55, či rozhodnut sentu ze dne 28.6.1984 Campbell a Fell proti UK, 7819/77: 78; nebo i Sudre, op. cit., str. 176). ESLP přirozeně nepovažuje designovn soudců rozhodnutm či doporučenm orgnů veřejn moci nebo Parlamentu za fakt bez dalšho zpochybňujc jejich nezvislost. V citovanm přpadě Cambell & Fell byl Vbor vězeňskch inspektorů (u něhož je zaručeno heterogenn složen jak z profesnho hlediska, tak z hlediska vztahu k exekutivě, jakož i z hledisek jinch - srov. citovan rozhodnut, 32) shledn způsobilm vst spravedliv proces (srov. i Čapek, op. cit., str. 395).
Nelze opomenout, že i ESLP v přpadě střetu zkladnch prv se zjmem na bezpečnosti často připomn nutnost zajištěn možnosti vyvrtit přpadně nepravdiv informace o soukromm životě, byť by šlo o informace tajn (rozhodnut sentu ze dne 26.3.1987, Leander proti Švdsku, 9248/81: 48), kdy je třeba zabezpečit nezvisl dohled, kter nejlpe zajist soud, jak bylo konstatovno v rozhodnut Rotaru proti Rumunsku (rozhodnut Velkho sentu ze dne 4.5.2000, 28341/95 43, 46 a 72, česky Sbrka soudnch rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva ve Štrasburku 1/2003). ESLP konstatoval, že je nutno přesvědčit se o existenci adekvtnch a dostatečnch zruk proti zneužit nashromžděnch nepravdivch informac, neboť systm tajnho sledovn, určen k ochraně nrodn bezpečnosti, s sebou nese riziko podkopvn, ba dokonce zničen demokracie s odůvodněnm, že ji chrn (srov. i rozhodnut plna ze dne 6.9.1978, Klass a dalš proti Německu, 5029/71: 49-50 nebo Berger, op. cit., str. 449-450). Aby totiž systm tajnho sledovn byl slučiteln s čl. 8 mluvy, mus obsahovat zkonem stanoven zruky, kter jsou aplikovateln na kontrolu činnosti přslušnch služeb. Kontroln procedury musej co možn nejvěrněji respektovat hodnoty demokratick společnosti, předevšm vsadn postaven prva, na něž vslovně odkazuje preambule mluvy. "To mimo jin implikuje, že zasahovn vkonn moci do prv jednotlivce mus podlhat činn kontrole, kterou mus normlně zajišťovat, přinejmenšm v posledn instanci, soudn moc, neboť nabz nejlepš zruky nezvislosti, nestrannosti a regulrnho řzen (viz Klass a ost. proti Německu, 55, citovno dle Rotaru, 59).
stavn soud konstatuje, že judikatura ESLP věnuje zvlštn pozornost nutnosti zajistit nezvislou a nestrannou kontrolu utajovanch dajů o vlastn osobě. (Bez povšimnut nelze nechat ani fakt, že ačkoli švdsk vlda ve sporu Leander uspěla a soud dal přednost veřejnmu zjmu, po otevřen archivů se mělo zjistit - naproti ujištěnm danm ESLP švdskou vldou - že tajn informace se tkaly pouze politickch aktivit stěžovatele, a nikoli nrodn bezpečnosti. Švdsk vlda se v roce 1997 stěžovateli veřejně omluvila a poskytla kompenzaci (Tllborg D. in Greenwood, D., Huisman, S.: Transparency and Accountability of Police Forces, Security Services and Intelligence Services, George C. Marshall Association, Sofia, 2004, str. 119, nebo Mendel, T.: Freedom of Information: A Comparative Legal Survey, UNESCO 2003, str. 11-12). Nutno dle podotknout, že i stavn soud ve věci sp. zn. Pl. S 11/2000 potvrdil (stejně jako stavn soud polsk), že standard soudn ochrany poskytovan stavou a Listinou je v tto oblasti širš. V souvislosti s průběhem a vsledkem bezpečnostnho prověřovn totiž mohou bt dotčena i jin zkladn prva, než byla prva zvažovan v přpadě Pellegrin, protože potenciln zsahy do prva na informace o vlastn osobě, prva nebt diskriminovn či prva na ochranu soukrom přesahuj rmec pracovněprvnho sporu, což potvrdil i přpad Leander ( 76), kdy ESLP posoudil věc i z hlediska dotčen čl. 13 mluvy, kter přiznv prvo na efektivn opravn prostředek (srov. i způsob argumentace tmto rozhodnutm v judikatuře ESLP).
VII. Provizornost ZOUS
V řzench před stavnm soudem bylo opětovně poukazovno na provizorn povahu zkona o ochraně utajovanch skutečnost, což mělo patrně vysvětlit jeho nedostatky
Zkon č. 310/2002 Sb. ve svm čl. IX. stanovil: "Zkon č. 148/1998 Sb., o utajovanch skutečnostech, pozbv platnosti dnem 31. prosince 2003.". Protože pozměňovac nvrh sněmovnho vboru pro obranu k zkonu č. 310/2002 Sb. (usnesen č. 206 ze dne 15.3.2002, kter sněmovna akceptovala dne 25.3.2001, obsahovalo větu: "Tento zkon nabv činnosti dnem vyhlšen a pozbv platnosti dnem 31.12.2003." (viz sněmovn tisk 1000/4), lze se důvodně domnvat, že původnm změrem bylo omezit platnost pouze novely ZOUS, kter reagovala na nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 11/2000 (srov. vystoupen ve sněmovn rozpravě dne 22.3.2002 "...v zkoně o ochraně utajovanch skutečnost je cel řada dalšch problematickch mst a bude naprosto nutn jej podrobit po volbch důkladn revizi. Proto vbor navrhuje omezit platnost tto novely dnem 31. prosince 2003, a tm motivovat přšt vldu k urychlen prci na velmi důkladn novele (in www.psp.cz - Poslaneck sněmovna: 1998 - 2002: Sněmovn tisk 1000: průběh projednvn), avšak přijat zněn zkona č. 310/2002 Sb. omezilo platnost celho zkona o ochraně utajovanch skutečnost (shodně Šimček V., str. 150). Nsledně zkonodrce zkonem č. 436/2003 Sb., kterm se měn zkon č. 555/1992 Sb., o Vězeňsk službě a justičn strži Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, s činnost ode dne 1.1.2004 prodloužil platnost zkona o ochraně utajovanch skutečnost do 30.6.2004. Šlo o nvrh přijat na zkladě usnesen sněmovnho vboru pro obranu a bezpečnost (č. 89 ze dne 1.10.2003). Ve sněmovn rozpravě bylo konstatovno, že relně hroz, že by od 1.1.2004 v prvnm řdu Česk republiky přinejmenšm po určitou dobu neplatila ždn prvn prava ochrany utajovanch skutečnost (viz zznam sněmovn rozpravy dne 22.10.2003). Konečně zkonem č. 386/2004 Sb., kterm se měn zkon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkonodrce s činnost od 29.6.2004 posunul pozbyt platnosti zkona o ochraně utajovanch skutečnost o jeden rok do 30.6.2005 s tmto odůvodněnm: "byl zpracovn nvrh novho zkona o ochraně utajovanch informac a o bezpečnostn způsobilosti... Legislativn rada vldy na svm zasedn dne 12.2.2004 rozhodla vrtit... předložen materil předkladatelům k přepracovn v intencch jejho stanoviska. Toto přepracovn bude vyžadovat určitou dobu. Nsledně by měl bt nvrh předložen opět do legislativnho procesu, čmž by relně hrozilo, že ... od 1.7.2004 by prvn řd neobsahoval ždnou prvn pravu ochrany utajovanch informac. Aby bylo možn odpovědně upravit oba původn nvrhy v intencch připomnek Legislativn rady vldy, a zroveň zajistit existenci prvnho předpisu upravujcho problematiku ochrany utajovanch informac po 30.6.2004" (viz důvodov zprva k zkonu č. 386/2004 Sb.).
stavn soud, jehož plnum posuzuje zkon č. 148/1998 Sb. již potřet, byl vždy ujišťovn, že brzy bude přijata prava nov. K tomu však stle nedošlo. Nvrh zkona zpracovan z pověřen vldy NB byl předložen Poslaneck sněmovně dne 27.1.2005. Poslaneck sněmovna dne 30.3.2005 prodloužila platnost zkona o utajovanch skutečnostech do 31.12.2005 (usnesen č. 1619, 42. schůze Poslaneck sněmovny, sněmovn tisk 735; redakčn poznmka: v mezidob od rozhodnut plna do vyhlšen tohoto nlezu byl tento zkon schvlen i Sentem na jeho 5. schůzi - viz usnesen č. 113 ze dne 28.4.2005). stavn soud konstatuje, že nejistota spojen s prodlužovnm provizria neprospv ani ochraně zkladnch prv a svobod ani zjmu na bezpečnosti sttu. Z druh strany je jist, že Poslaneck sněmovně předložen nvrh zkona nebyl dosud skutečně přijat, a že bude pokračovno v provizoriu.
VIII. Zvěr
Pot co bylo shledno, že Kolegium nedostoj nrokům na materilně chpan soud předvdan čl. 36 odst. 2 Listiny, stavn soud v intencch předloženho nvrhu zkoumal vztah ustanoven 73 odst. 2 ZOUS, kter připoušt soudn přezkum rozhodnut v oblasti bezpečnostnho prověřovn, s ustanovenm 77k odst. 6 ZOUS, kter vyjm rozhodnut Kolegia z rmce soudnho přezkumu. Z hlediska čl. 36 odst. 2 Listiny se nabz, aby i rozhodnut Kolegia podlhalo soudnmu přezkumu.
Zkonem naznačen možnost procesn souběžnosti nastoluje neurčitost v otzce, kter prostředky k ochraně svch prv mus dotčen osoba vyčerpat před tm, než se obrt na obecn soud. Tm je nastolovna neždouc nejistota neslučiteln jak se zsadami spravedlivho procesu, tak s obecnmi principy, z nichž mus vychzet prvn předpisy každho prvnho sttu. Z tohoto pohledu je pouh existence ustanoven 77k odst. 6 neždouc. Argumentace ředitele NB, že rozhodnut Kolegia představuje res iudicata, je z stavnho pohledu neudržiteln. prava narušuje stavn principy prvn jistoty a předvdatelnosti prva.
stavn soud konstatuje, že zkaz soudnho přezkumu stanoven stle platnm ustanovenm 77k odst. 6 zkona o ochraně utajovanch skutečnost je v rozporu s stavnm pořdkem, protože odporuje stavně garantovanmu prvu na soudn ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny) a dle odporuje principům prvn jistoty a předvdatelnosti prva vyplvajcm z konceptu prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy). Toto konstatovn nen vrazem podceňovn bezpečnostnch zjmů Česk republiky, jejichž zajištěn konec konců umožňuje pokojnou realizaci zkladnch prv a svobod, nbrž je vrazem cty k zkladnm prvům a svobodm, mezi nimiž zaujm prvo na soudn ochranu nezastupiteln msto. stavnmu soudu nepřsluš podlet se na legislativnm procesu a nemůže předjmat podobu pravy, kter nabude činnosti po 31.12.2005, přesto, i vzhledem k nmitkm obsaženm ve vyjdřench, zrekapituluje někter důvody (mimo vše uvedench), kter jej vedly k vydn dřvějšch nlezů.
Ve věci sp. zn. Pl. S 16/99 stavn soud konstatoval, že mluva "jednoznačně vyžaduje, aby o prvu (tedy o věci sam a nikoli jen o zkonnosti předchozho sprvnho aktu) rozhodl soud nebo soudu podobn orgn. V naš pravě tedy soud může odstranit pouze rozhodnut nezkonn, nikoli však věcně vadn. Jinak řečeno, tč. nelze sprvn uvžen zvislho orgnu nahradit nezvislm soudcovskm uvženm. Je-li tomu tak ve věcech 'občanskch prv a zvazků' a 'sprvnho trestn' ve smyslu mluvy, je tento stav nestavn, v jinch věcech obstoj" (Sbrka rozhodnut, svazek 22, str. 329; vyhlšen pod č. 276/2001 Sb.).
stavn soud si je vědom deliktnosti problmu a do jist mry rozum obavm NB ze zmařen čelu ZOUS, jmž je ochrana bezpečnosti Česk republiky. Ostatně ve věci sp. zn. Pl. S 11/2000 bylo shledno, že oblast bezpečnostnho prověřovn je natolik specifick, že "ani z stavněprvnho hlediska nen možn garantovat všechna procesn prva těchto osob v takov mře, jako tomu je u profes jinch a u pracovnch sporů jejich zaměstnanců. Na druh straně však ani specifika ochrany utajovanch skutečnost nemohou vst k vědom rezignaci na stavn ochranu prv prověřovanch osob. Jestliže tedy čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy zaručuj každmu zkladn prvo na spravedliv proces a jestliže ze soudnho přezkumu nesm bt vyloučen přezkum rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny, mus zkonodrce i v tomto přpadě garantovat přezkum sprvnch rozhodnut nezvislm soudnm orgnem, byť nelze vyloučit nikoli běžn typ řzen, kter bude jednotliv přpady dostatečně diferencovat. Stvajc prvn prava totiž ve svch důsledcch znamen, že v procesu provděn bezpečnostn prověrky dochz ke značn koncentraci moci u jedinho orgnu exekutivy, přičemž jeho rozhodnut může citelně zashnout do individuln sfry prověřovan osoby" (Sbrka rozhodnut, svazek 23, str. 105; vyhlšen pod č. 322/2001 Sb.). Později zaveden řzen před Kolegiem však těmto nrokům nedostlo. Vzhledem k poznmce Krajskho soudu v Brně považuje stavn soud za vhodn dodat, že oznmen o nevydn osvědčen, resp. oznmen o odnět prověřen, je nutno považovat za rozhodnut napadnuteln sprvn žalobou (obdobně nlez ze dne 25.11.2003 sp. zn. I. S 577/01, Sbrka rozhodnut, svazek 31, str. 223). Ve věci sp. zn. II. S 28/02 bylo konstatovno, že "Rozhodovn NB o tom, že prověřovan osoba přestala splňovat podmnky uveden v ustanoven 18 zkona č. 148/1998 Sb., je svm charakterem rovněž rozhodnutm, dotkajcm se čl. 26 odst. 1 Listiny." (nlez ze dne 25.6.2003, Sbrka rozhodnut, svazek 30, str. 447).
Pokud jde o obavy NB z rozšiřovn okruhu osob, jež se v soudnm řzen seznm s utajovanou skutečnost, lze konstatovat, že ve věci sp. zn. Pl. S 41/02 (srov. nlez ze dne 28.1.2004, Sbrka rozhodnut, svazek 32, str. 61; vyhlšen pod č. 98/2004 Sb.) byla zevrubně řešena otzka zpřstupněn utajovan skutečnosti obviněnmu a jeho obhjci. stavn soud připomněl řešen tto otzky v občanskm soudnm řdu a soudnm řdu sprvnm a nenašel důvod, proč by tyto intence neměly platit pro všechna soudn řzen. Přitom je nesporn, že tak soudce mus zachovvat mlčenlivost, a proto nelze hovořit o tom, že seznm-li se v řzen s utajovanou skutečnost, dojde k porušen či ohrožen bezpečnosti.
Od těchto zvěrů nem stavn soud důvod se odchylovat a konstatuje, že považuje soudn přezkum procesu bezpečnostnho prověřovn za slučiteln se zjmem na bezpečnosti Česk republiky a se zjmem na jej mezinrodn důvěryhodnosti, přičemž si lze představit pravu, kter při omezovn přstupu k utajovanm informacm při soudnm přezkumu v souladu s principem proporcionality zvol diferencovan přstup, aby přpadn rozsah omezen zkladnho prva v konkrtnm přpadě v nejvyšš možn mře korespondoval se stupněm zvažnosti chrněnho zjmu. Utajovan skutečnosti probran při přezkumu mus bt zroveň efektivně chrněny, avšak z nepřstupnosti utajovanch skutečnost soudnmu přezkumu lze stěž učinit pravidlo.
IX. Obiter dictum
Toliko v rmci obiter dicta využitelnho v zahjenm parlamentnm procesu přijmn vldnho nvrhu zkona o ochraně utajovanch informac a o bezpečnostn způsobilosti (sněmovn tisk č. 880 - srov. www.psp.cz, Parlament Česk republiky Poslaneck sněmovna od 2002) zbvalo posoudit, zda je řzen před Kolegiem nutn. Bylo tedy nutno podrobit ustanoven 77a až 77k ZOUS testu proporcionality.
Test proporcionality, kter patř jak v kontinentln, tak anglosask prvn oblasti ke standardnm nstrojům, jež soudy použvaj mj. při posuzovan střetu veřejnho zjmu s individulnmi prvy či svobodami, stavn soud přiblžil v mnoha svch nlezech (srov. i rozhodnut polskho a slovenskho stavnho soudu, jakož i četn rozhodnut ESLP). V nlezu ze dne 13.8.2002 sp. zn. Pl. S 3/02 stavn soud s odvolnm na preambuli a prvn člnek stavy konstatoval, že v přpadech střetů zkladnch prv či svobod s veřejnm zjmem, resp. s jinmi zkladnmi prvy či svobodami: "...je třeba posuzovat čel (cl) takovho zsahu ve vztahu k použitm prostředkům, přičemž měřtkem pro toto posouzen je zsada proporcionality (přiměřenosti v širšm smyslu), jež může bt tak nazvna zkazem nadměrnosti zsahů do prv a svobod. Tato obecn zsada zahrnuje tři kritria posuzovn přpustnosti zsahu. Prvnm z nich je princip způsobilosti naplněn čelu (nebo tak vhodnosti), dle něhož mus bt přslušn opatřen vůbec schopno doshnout zamšlenho cle, jmž je ochrana jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku. Dle se pak jedn princip potřebnosti, dle něhož je povoleno použit pouze nejšetrnějšho - ve vztahu k dotčenm zkladnm prvům a svobodm - z vce možnch prostředků. Třetm principem je princip přiměřenosti (v užšm smyslu), dle kterho jma na zkladnm prvu nesm bt nepřiměřen ve vztahu k zamšlenmu cli, tj., opatřen omezujc zkladn lidsk prva a svobody nesměj, jde-li o kolizi zkladnho prva či svobody s veřejnm zjmem, svmi negativnmi důsledky přesahovat pozitiva, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench" (Sbrka rozhodnut, svazek 27, str. 177; vyhlšen pod č. 405/2002 Sb.).
stavn soud dle konstatuje, že zajištěn bezpečnosti sttu je jistě legitimnm clem. Konstituovan řzen před Kolegiem však nedostoj nrokům kritria způsobilosti naplněn čelu (nebo tak vhodnosti), dle něhož mus bt přslušn opatřen vůbec schopno doshnout zamšlenho cle, jmž je ochrana jinho zkladnho prva nebo veřejnho zjmu. Jakkoli totiž umožňuje doshnout ochrany zjmu na bezpečnosti, nen způsobil dostt nrokům čl. 36 odst. 2 Listiny a zajistit soudn ochranu prvům, jež mohla bt v souvislosti s bezpečnostnm prověřovnm dotčena. Tento cl umožňuje nejlpe doshnout soudn přezkum, jehož roli nen s to přezkum provděn Kolegiem nahradit.
Za situace, kdy rozhodnut Kolegia mus podlhat soudnmu přezkumu, je zjevn, že řzen před Kolegiem neobstoj ani z hlediska kritria potřebnosti, protože mus bt dle přezkoumvno soudem, a zaveden tohoto řzen jen rozšiřuje počet osob, kter se seznamuj jak s utajovanou skutečnost (shodně viz i vše uvedenou odpověď ředitele NB na položen otzky), tak se soukrommi daji o prověřovan osobě (čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny). Nutno dodat, že i z čl. 7 odst. 1 Listiny, garantujcho nedotknutelnost soukrom, plyne jak maxima omezen počtu osob, kter se seznamuj s informacemi o prověřovan osobě (často vysoce intimn povahy), tak nutnost zajištěn nezvisl kontroly celho procesu. Dle principu potřebnosti je povoleno použit pouze nejšetrnějšho - ve vztahu k dotčenm zkladnm prvům a svobodm - z vce možnch prostředků. Řzen před Kolegiem takovm prostředkem nen. Protože stavn soud dospěl zvěru, že řzen před Kolegiem nesplňuje kritria vhodnosti a čelnosti, pozbylo smyslu zkoumat, zda by řzen dostlo principu přiměřenosti v užšm smyslu. stavn soud pouze připomn, že podle dajů NB se bezpečnostn prověřovn od listopadu 1998 do nora 2002 dotklo 15 352 fyzickch osob a 563 "organizac" (srov. usnesen č. 274 Bezpečnostn rady sttu ze dne 27.3.2002 dostupn na www.vlada.cz). Řzen před Kolegiem je nadbytečn, přičemž s ohledem na nesplněn kritri proporcionality nelze tvrdit, že tato nadbytečnost neškod.
Ze všech uvedench důvodů stavn soud v zkoně č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zrušil dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů (viz vrok) ustanoven 77k odst. 6. Vzhledem k tomu, že jin v zkoně existujc ustanoven pln čel vypouštěnho ustanoven, a zkon sm pozbude činnosti dne 30.6.2005 (pozn. red.: resp. 31.12.2005 - viz redakčn poznmka v poslednm odstavci čsti VII tohoto nlezu a zkon č. 190/2005 Sb., kterm se měn zkon č. 170/2002 Sb., o vlečnch veternech, a zkon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, kter byl v době mezi veřejnm vyhlšenm tohoto nlezu a jeho vyhlšenm ve Sbrce zkonů uveřejněn v čstce 70 Sbrky zkonů rozeslan 23.5.2005), neshledal stavn soud důvodu k odložen vykonatelnosti tohoto nlezu.