Sp. zn. Pl. ÚS 52/13 ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti části ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb. a zákona č. 1/2012 Sb. 219/2014 účinný od 20.10.2014
| Schválené: | 09.09.2014 |
| Účinnost od: | 20.10.2014 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY., SPRÁVNÍ PŘESTUPKY. SPRÁVNÍ DELIKTY., TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Právní postavení cizinců., Práva a povinnosti organizace (zaměstnavatele)., Pokuty. Blokové pokuty. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 52/13 dne 9. září 2014 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Ivany Janů (soudce zpravodaj), Vladimíra Kůrky, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové a Vojtěcha Šimíčka, ve věci návrhu Městského soudu v Praze na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném od 1. 1. 2012, ve slovech "nejméně však ve výši 250 000 Kč", za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, a Krajského soudu v Hradci Králové jako vedlejšího účastníka řízení, takto :
I. Ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb. a zákona č. 1/2012 Sb., ve slovech "nejméně však ve výši 250 000 Kč", tedy ve znění před jeho novelizací, provedenou zákonem č. 136/2014 Sb., je v rozporu s čl. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb. a zákona č. 1/2012 Sb., ve slovech "nejméně však ve výši 250 000 Kč", se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
I.
1. Městsk soud v Praze se nvrhem ze dne 4. 11. 2013, kter stavn soud obdržel dne 7. 11. 2013, podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky a 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu") domhal zrušen čsti ustanoven 140 odst. 4 psm. f) zkona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve zněn zkona č. 367/2011 Sb. a zkona č. 1/2012 Sb., a to ve slovech "nejmně však ve vši 250 000 Kč".
2. Ke skutkovm okolnostem věci navrhovatel uvedl, že rozhodnutm Oblastnho inspektortu prce pro Jihomoravsk kraj a Zlnsk kraj ze dne 27. 2. 2013, č. j. 324/9.30/13/14.3-RZ byla podle napadenho ustanoven uložena pokuta ve vši 300.000,- Kč společnosti KUBE-PLUS, v. o. s. za sprvn delikt podle 10 (pozn. red.: sprvně 140) odst. 1 psm. c) zkona o zaměstnanosti, kterho se společnost měla dopustit tm, že připustila vkon nelegln prce, neboť dne 19. 9. 2012 umožnila na specifikovan stavbě vykonvat pomocn stavebn prce dvěma cizincům ukrajinsk sttn přslušnosti na zkladě psemn pracovn smlouvy, avšak v rozporu s vydanm povolenm k zaměstnn, konkrtně s mstem vkonu prce, uvedenm v tomto povolen.
3. Společnost KUBE-PLUS, v. o. s., podala proti tomuto rozhodnut odvoln, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutm Sttnho řadu inspekce prce ze dne 1. 7. 2013, č. j. 1728/1.30/13/14.3 tak, že odvoln bylo zamtnuto a prvoinstančn rozhodnut potvrzeno. Proti tomuto rozhodnut podala společnost KUBE-PLUS, v. o. s., dne 5. 9. 2013 žalobu k Městskmu soudu v Praze. Řzen o tto žalobě probh u tohoto soudu pod sp. zn. 10 Ad 20/2013, soud však dospěl k zvěru, že předmětn zkonn ustanoven je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, proto řzen přerušil a podal stavnmu soudu tento nvrh na zrušen prvnho předpisu.
4. Ustanoven 140 odst. 4 psm. f) zkona o zaměstnanosti, ve zněn zkona č. 367/2011 Sb. a zkona č. 1/2012 Sb., podle něhož byla v danm přpadě pokuta uložena, zn takto:
"Za sprvn delikt se ulož pokuta do 10 000 000 Kč, jde-li o sprvn delikt podle odstavce 1 psm. c) a e), nejmně však ve vši 250 000 Kč.
5. V odůvodněn navrhovatel zejmna uvedl, že uveden text se stal součst zkona na zkladě novelizace zkona o zaměstnanosti proveden zkonem č. 367/2011 Sb., přičemž sporn text zkona vstoupil do legislativnho procesu na zkladě pozměňovacho nvrhu v Poslaneck sněmovně. V důsledku toho důvodov zprva k zkonu č. 367/2011 Sb. o důvodech zaveden spodn hranice pokuty nehovoř. Vzhledem k tomu, že zaveden spodn hranice bylo ale spojeno i se zvšenm horn hranice pro uložen pokuty, lze podle navrhovatele soudit, že důvodem zaveden spodn hranice pokuty bylo přesvědčen zkonodrce o nedostatečnosti doposud ukldanch sankc.
6. Městsk soud v Praze při předběžnm posouzen věci vychzel ze zvěrů vyjdřench v nlezu stavnho soudu ze dne 13. 8. 2002 ve věci sp. zn. Pl. S 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.) o nvrhu Krajskho soudu v Hradci Krlov na zrušen slov "od 500 000 Kč" v 106 odst. 3 zkona č. 50/1976 Sb., o zemnm plnovn a stavebnm řdu (stavebn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů.
7. V citovanm nlezu stavn soud konstatoval, že zakotven minimln vše pokuty do zkona v zsadě sleduje legitimn cl, neboť daleko zřetelnějšm způsobem, než by tomu bylo pouze při stanoven horn hranice sazby, umožňuje odlišit zvažnost či nebezpečnost těch kterch typů protiprvnch jednn. Vedlejšm dopadem tohoto kroku ale je, že se omezuje prostor pro sprvn uvžen přslušnch sttnch orgnů, což m sv pozitivn důsledky např. v tom, že do určit mry sjednocuje vši ukldanch trestů, přpadně omezuje prostor pro svvoln či korupc ovlivněn jednn sprvnch orgnů. Může se tak jevit jako určit prostředek ochrany před eventuln diskriminac, na druh straně však větš či menš měrou paušalizuje zvažnost protiprvnho jednn, což vede k omezen možnosti sprvnho orgnu přihldnout ke konkrtnm okolnostem přpadu, osobě delikventa a k jeho poměrům.
8. stavn soud proto dospěl k zvěru, že pokuta může za určitch okolnost představovat zsah zejmna do zkladnho prva podle čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod. Pokutu lze považovat za zsah s stavněprvn dimenz, a to v přpadě, pokud zasahuje do majetkovch poměrů jedince se značnou intenzitou. stavn soud proto posuzoval čel zsahu ve vztahu k použitm prostředkům, přičemž měřtkem pro toto posouzen byla zsada proporcionality. Stupňovn represe představovan zvšenm horn hranice sankce může naplnit zamšlen cl a vzhledem k dostatečnmu prostoru pro zohledněn okolnost konkrtnho přpadu umožňuje dostt i podmnce přiměřenosti zsahu. Stanovovn a zvyšovn doln hranice sankce minimalizujc tento prostor neumožňuje přirozeně vždy uplatnit zsah přiměřen, poněvadž může mt ve vztahu k subjektům, jimž je sankce v podobě pokuty ukldna, někdy i charakter likvidačn [viz tak nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 12/03 ze dne 10. 3. 2004 (N 37/32 SbNU 367; 300/2004 Sb.)].
9. Rovněž v danm přpadě je stanovena doln hranice pokuty za jin sprvn delikt, a to na čstku 250.000,- Kč. V přpadě, kter je předmětem posuzovn v řzen vedenm u Městskho soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ad 20/2013, nebyla pokuta uložena přmo na sam spodn hranici zkonnho rozpět, ale ve vši 300 000 Kč, přičemž zkon umožňuje uložen pokuty až do vše 10 mil. Kč a jde tedy stle o pokutu prakticky těsně nad minimln hranic rozpět zkonn sazby. Z odůvodněn rozhodnut sprvnch orgnů obou stupňů vyplv, že konkrtn vši pokuty stanovovaly prvě s ohledem na šři zkonem danho rozpět a kupř. Sttn řad inspekce prce vslovně poukzal na to, že "mru typov zvažnosti danho protiprvnho jednn vyjadřuje zkonodrce pomoc rozmez vše pokuty, v jejmž rmci lze dan sprvn delikt sankcionovat".
10. Z popisu skutku, v němž sprvn orgny spatřuj sprvn delikt, přitom podle navrhovatele vyplv, že v ždnm přpadě nejde o jednn vykazujc v rmci tohoto typu sprvnch deliktů vysok stupeň společensk nebezpečnosti, ba spše naopak. Ke sprvnmu deliktu mělo dojt tak, že dva zaměstnanci v průběhu jednoho kalendřnho dne pracovali mimo msto, kter bylo uvedeno v jejich povolen k zaměstnn. Navrhovatel uvedl, že nechce nyn předjmat, zda posouzen tohoto jednn jako sprvnho deliktu bylo skutečně sprvn, je však zřejm, že i kdyby tomu tak bylo, šlo by o jednn poměrně malho stupně společensk nebezpečnosti": jednalo se pouze o dva zaměstnance, pouze o jedin den a šlo o cizince, kteř měli platn povolen k zaměstnn, "pouze" s jinm mstem vkonu prce; přitom šlo o vkon prce na zkladě řdně uzavřen pracovn smlouvy.
11. Pro porovnn navrhovatel poukzal na dva jin přpady sprvnho deliktu spočvajcho v umožněn vkonu nelegln prce, s nimiž se setkal ve sv rozhodovac praxi: přpad, kde byla nelegln prce umožněna celkem 197 cizincům, kteř pracovali zcela bez povolen, nadto dlem bez pracovn smlouvy, ke sprvnmu deliktu dochzelo po dobu jedencti měsců a jednalo se o zcela mysln, plnovit a systematick porušovn prvnch předpisů, za něž byla ve vsledku uložena pokuta ve vši 1,5 mil. Kč. Dle navrhovatele si lze představit, že prvě takov přpady mohly zkonodrce motivovat ke zpřsněn postihu za umožněn vkonu nelegln prce. Pod stejn zkonn ustanoven ovšem spadaj i přpady podstatně mně zvažn a nemus jt jen o nelegln zaměstnvn cizinců vznamně narušujc trh prce, ale o přpady majc spše charakter administrativnch nedbalostnch pochyben na straně zaměstnavatele. Takov je i druh přklad z rozhodovac praxe: přpad družstva, kter se dopustilo sprvnho deliktu zvažnost srovnatelnho s nyn projednvanm přpadem - šlo tak o vkon prce v rozporu s vydanm povolenm k zaměstnn, přičemž rozpor spočval v odlišnm mstu vkonu prce, a k nelegln prci došlo u jednoho cizince ve dvou kalendřnch dnech. Při neexistenci spodn hranice pokuty v tehdy činnm zněn zkona o zaměstnanosti byla za tento sprvn delikt uložena pokuta ve vši 50 000 Kč.
12. Navrhovatel tedy dospěl k zvěru, že vše sankce v projednvanm přpadě neodrž skutečnou vši stupně společensk nebezpečnosti projednvanho sprvnho deliktu. Pro společnost s pouhmi dvancti zaměstnanci skutečně může zaplacen několikasettiscov sankce představovat vznamn existenčn problmy, pokud nebude takov pokuta přmo likvidačn, což ostatně ilustruje i skutečnost, že vlastn kapitl postiženho čin v danm přpadě jen 70 000 Kč. Sprvn soud je sice oprvněn vši uložen pokuty za sprvn delikt snžit (pokud by to žalobce v průběhu řzen navrhl), avšak i v takovm přpadě je vzn spodn hranic stanovenou zkonodrcem. Z hlediska dopadů na žalobce je přitom zdejš soud přesvědčen, že i snžen uložen pokuty na čstku 250 000 Kč, tedy na zkonem stanoven minimum, bude pro žalobce stle představovat sankci velmi citelnou, blžc se či dosahujc likvidačn vše a vzhledem ke společensk nebezpečnosti jeho jednn i sankci nepřiměřenou.
13. S ohledem na vše uveden skutečnosti je navrhovatel - Městsk soud v Praze přesvědčen, že 140 odst. 4 psm. f) zkona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve zněn zkona č. 367/2011 Sb. a zkona č. 1/2012 Sb., je ve sv napaden čsti v rozporu s čl. 11 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod. Proto navrhl, aby stavn soud toto ustanoven zrušil.
II.
14. Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky je po rekapitulaci předmětnho nvrhu na zrušen čsti zkonnho ustanoven uvedeno, že vldn nvrh zkona, kter byl po uskutečněnm zkonodrnm procesu vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 367/2011 Sb., byl rozesln poslancům jako tisk 373 dne 27. května 2011. Pokud jde o ustanoven o vši sankce za sprvn delikt uveden v 140 odst. 1 psm. c) zkona o zaměstnanosti, ponechval jej v dosavadnm zněn, tj. bez stanoven doln hranice sankce a v jin vši, než kter byla později Poslaneckou sněmovnou schvlena.
15. Prvn čten tisku 373 proběhlo dne 8. června 2011, tisk byl přikzn vboru pro sociln politiku, kter po přerušenm projednvn přijal dne 30. srpna 2011 usnesen, ve kterm doporučil Poslaneck sněmovně schvlit nvrh zkona ve zněn jm přijatch pozměňovacch nvrhů. Mezi těmito pozměňovacmi nvrhy byl rovněž nvrh na nov zněn ustanoven 140 odst. 4 psm. f).
16. Tisk 373 prošel obecnou i podrobnou rozpravou ve druhm čten dne 1. zř 2011. V podrobn rozpravě bylo předneseno několik pozměňovacch nvrhů, ždn se však napadenho ustanoven nedotkal. Nvrh na zamtnut nvrhu zkona podaly poslankyně Dana Vhalov a Marta Semelov. Ve třetm čten konanm dne 9. zř 2011 nebyl nvrh na zamtnut nvrhu zkona Poslaneckou sněmovnou přijat. Pro pozměňovac nvrhy vboru pro sociln politiku, mezi ktermi byl nvrh na nov zněn ustanoven 140 odst. 4 psm. f), hlasovalo z přihlšench 143 poslanců 85 pro, 30 proti a nvrhy byly přijaty. V konečnm hlasovn o nvrhu zkona ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů hlasovalo z přihlšench 143 poslanců 84 pro, 58 proti.
17. Poslaneck sněmovna postoupila dne 19. zř 2011 nvrh zkona Sentu, kter jej dne 13. řjna 2011 projednal a zamtl. Poslaneck sněmovna o nvrhu zamtnutm Sentem znovu jednala ve dnech 3. a 6. listopadu 2011, kdy setrvala na svm původnm nvrhu zkona, když z přihlšench 179 poslanců hlasovalo 108 pro a 69 proti. Prezident republiky zkon podepsal dne 22. listopadu 2011 a schvlen zkon byl ve Sbrce zkonů vyhlšen dne 6. prosince 2011.
18. Vyjdřen Poslaneck sněmovny je uzavřeno konstatovnm, že nvrh zkona byl přijat po řdně provedenm zkonodrnm procesu a je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem Městskho soudu v Praze posoudil jeho stavnost a vydal přslušn rozhodnut.
19. Sent Parlamentu Česk republiky se k zaslanmu nvrhu nijak nevyjdřil.
III.
20. Dalšm nvrhem, tentokrt ze dne 27. 11. 2013, doručenm stavnmu soudu dne 12. 12. 2013 se Krajsk soud v Hradci Krlov domhal zrušen identickho ustanoven. Podle zkona o stavnm soudu je nvrh na zahjen řzen nepřpustn, jestliže stavn soud již v tže věci jedn; podal-li jej oprvněn navrhovatel, m prvo častnit se jednn o dřve podanm nvrhu jako vedlejš častnk. stavn soud proto tento nvrh usnesenm sp. zn. Pl. S 58/13 ze dne 15. 4. 2014 (dostupnm na http://nalus.usoud.cz) odmtl.
21. Jelikož navrhovatel Krajsk soud v Hradci Krlov m v souladu s ustanovenm 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, prvo častnit se řzen o nvrhu ve věci sp. zn. Pl. S 52/13 jako vedlejš častnk, vzal stavn soud v vahu relevantn čst jeho stavněprvn argumentace: předmětem řzen vedenho u Krajskho soudu v Hradci Krlov pod sp. zn. 30 Ad 15/2012 byla žaloba proti rozhodnut sprvnho orgnu podle 65 a nsl. zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn. Žalobce podnikajc jako fyzick osoba se domhal soudnho přezkumu rozhodnut Sttnho řadu inspekce prce, se sdlem v Opavě, kterm bylo zamtnuto jeho odvoln a potvrzeno rozhodnut vydan Oblastnm inspektortem prce pro Krlovhradeck kraj a Pardubick kraj, se sdlem v Hradci Krlov. Tmto rozhodnutm sprvn orgn prvnho stupně uznal žalobce vinnm ze spchn sprvnho deliktu na seku zaměstnanosti podle ustanoven 140 odst. 1 psm. c) zkona o zaměstnanosti a uložil mu dle ustanoven 140 odst. 4 psm. f) thož zkona pokutu ve vši 250 000 Kč. Žalobce brojil mimo jin i proti vši pokuty a uvedl, že nen v jeho možnostech uloženou pokutu zaplatit a že by to znamenalo okamžit ukončen vešker jeho podnikatelsk činnosti. Na podporu svho tvrzen přiložil mimo jin fotokopie daňovch přiznn k dani z přjmů fyzickch osob za roky 2010 a 2011.
22. Ze shora uvedench rozhodnut vyplv, že ve sprvnm řzen, v němž byla rozhodnut vydna, postupovaly oba sprvn orgny podle zkona o zaměstnanosti ve zněn jeho novelizace proveden zkonem č. 367/2011 Sb., kterm byla s činnost od 1. 1. 2012 změněna dosavadn vše pokut v oblasti postihu nelegln prce, přičemž při postihu vkonu nelegln prce dle ustanoven 140 odst. 1 psm. c) a e) zkona o zaměstnanosti byla jako nejnižš možn sankce stanovena pokuta ve vši 250 000 Kč.
23. Krajsk soud v Hradci Krlov je toho nzoru, že čst ustanoven 140 odst. 4 psm. f) zkona o zaměstnanosti (konkrtně čst na konci tohoto ustanoven znějc: "nejmně však ve vši 250.000,- Kč") je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, a to zejmna s čl. 11 Listiny zkladnch prv a svobod, neboť nerespektuje zsadu, aby uložen pokuty, byť i v minimln vši, nebylo pro delikventa likvidačn. Jedn se o takov zsah do majetkovch prv jednotlivce, kter vzhledem ke sv intenzitě představuje porušen zmněnho člnku a současně zakld porušen čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, neboť způsobuje zsadn nerovnost subjektů v oblasti sociln. Sprvn orgn totiž nemůže dle shora uveden prvn pravy uložit za spchn sprvnho deliktu na seku zaměstnanosti podle ustanoven 140 odst. 1 psm. c) nebo e) zkona o zaměstnanosti pokutu nižš než 250.000,- Kč a jakkoli zohlednit alespoň do určit mry majetkov a osobn poměry delikventa.
24. Krajsk soud v tto souvislosti rovněž poukzal na dosavadn ustlenou judikaturu stavnho soudu, tkajc se zkazu likvidačnch pokut, tedy na nlez ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. S 3/02 a nlez ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. S 38/02 a upozornil, že na citovan plenrn nlezy navazuje i sentn judikatura stavnho soudu [např. nlez ze dne 13. 12. 2004 sp. zn. I. S 416/04 (N 190/35 SbNU 485)], kter potvrzuje nzor, že z stavnho hlediska je nutno zamezit nepřiměřenm pokutm.
25. Krajsk soud proto shrnul, že sankce mus bt přiměřen nejen ve vztahu k objektivn a subjektivn strnce jinho sprvnho deliktu (k zvažnosti sprvnho deliktu, způsobu jeho spchn, jeho nsledkům a okolnostem, za nichž byl spchn), ale tž ve vztahu k osobě delikventa a jeho poměrům. Stanoven doln sazby pokuty zkonodrcem přitom sprvn uvžen přslušnho orgnu omezuje, což může ve svm důsledku znamenat překžku pro zohledněn nejen faktick zvažnosti konkrtnho protiprvnho jednn, ale i ekonomick situace delikventa. Ve světle citovan judikatury stavnho soudu je přitom nutno dospět k zvěru, že se sprvn orgn dopust nestavnho zsahu do vlastnickho prva delikventa tehdy, pokud mu ulož likvidačn pokutu, protože tm zmař samotnou podstatu jeho majetku. Sprvn orgny tedy mus při určen vše pokuty vždy přihldnout k osobnm a majetkovm poměrům delikventa, aby se vyhnuly uložen likvidačn pokuty, tj. pokuty, kter by byla způsobil mu sama o sobě přivodit platebn neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, přp. přivodit situaci, že by se v důsledku takov pokuty stalo v podstatě jedinm smyslem jeho podnikatelsk činnosti na dlouhou dobu splcen tto pokuty s relnm rizikem, že se sm, nebo i jeho rodina (jde-li o podnikajc fyzickou osobu) na zkladě tto pokuty dostanou do existenčnch potž. Aby však mohl sprvn orgn dostt sv povinnosti a neuložit takovou likvidačn pokutu, mus mt možnost majetkov poměry delikventa zhodnotit. S ohledem na shora uveden krajsk soud navrhl předmětnou pasž zkona o zaměstnanosti zrušit.
IV.
26. stavn soud se v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., nejdřve zabval otzkou, zda zkon, u kterho je namtna protistavnost jeho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou Česk republiky stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Jak stavn soud ověřil z přslušnch sněmovnch tisků, z dajů o průběhu hlasovn a z vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky, stalo se tak předpokldanm, stavně souladnm způsobem
27. V průběhu řzen před stavnm soudem byl dne 22. 7. 2014 ve Sbrce zkonů vyhlšen zkon č. 136/2014 Sb., kterm se měn zkon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provděn socilnho zabezpečen, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 251/2005 Sb., o inspekci prce, ve zněn pozdějšch předpisů. Bodem 50 čl. I čsti prvn tohoto zkona došlo s činnost od 1. 1. 2015 k novelizaci napadenho ustanoven, a to tak, že čstka 250 000,- Kč se nahrazuje čstkou 50 000,- Kč (k tomu blže sub 36).
28. Důvodov zprva k tomuto bodu zn: "Na zkladě provedench kontrol a nsledně vedench sprvnch řzen je možno učinit zvěr, že současn minimln vše pokuty (250.000 Kč) překračuje v řadě přpadů preventivn funkci včetně aspektu zaměřenho na odrazovn od neleglnho zaměstnvn. Minimln vše pokuty se tak v těchto přpadech stv fakticky likvidačn a přesahuje tak změr zkonodrce. Pro zachovn cle sledujcho preventivn, ale i odstrašujc činek se jev jako užitečn změnit stanovenou minimln vši sankce. Stanoven nov hranice minimln sankce m kromě vše uvedench clů naplňovat i skutečnost, že nelegln zaměstnvn se nesm zaměstnavatelům vyplcet. Tyto aspekty splňuje minimln hranice ve vši cca 50.000 Kč. Takto stanoven sankce ponechv dostatečn prostor v rmci sprvn vahy veden v danm sprvnm řzen stanovit vši sankce s přihldnutm ke konkrtnm okolnostem, předevšm počtu neleglně zaměstnvanch, až do hranice maximlnho rozpět tj. 10 mil. Kč."
29. Dne 22. srpna 2014 reagoval na vzniklou situaci i navrhovatel a pozměnil petit svho původnho nvrhu. Uvedl přitom, že jelikož mus při přezkumu rozhodnut sprvnho orgnu vychzet ze skutkovho a prvnho stavu, kter tu byl v době rozhodovn sprvnho orgnu ( 75 odst. 1 soudnho řdu sprvnho), nen změna zkonn pravy pro řzen před nm veden rozhodn.. Navrhl proto, pro přpad, že stavn soud dospěje k zvěru, že původnmu nvrhu nen možno vyhovět, aby připustil změnu nvrhu a aby v řzen bylo pokračovno jako o nvrhu na vydn nlezu, ve kterm bude konstatovno, že napaden ustanoven bylo ve zněn před svoj novelizac v rozporu s čl. 11 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod.
V.
30. stavn soud po přezkoumn podstaty věci zjistil, že nvrh je důvodn.
31. Nlezem ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. S 38/02 stavn soud zamtl nvrh skupiny poslanců na zrušen čsti 11 odst. 3 zkona č. 129/2000 Sb., o krajch (krajsk zřzen), ve zněn pozdějšch předpisů, kter stanovil kritria pro vši pokuty za sprvn delikt. Zmněn nlez k nmitce diskriminace na zkladě majetku zdůraznil, že nechpe rovnost jako absolutn, nbrž jako relativn (a nadto akcesorickou ve vztahu k jinm zkladnm prvům a svobodm). S pojmem relativn rovnosti zce souvis pojem přiměřenosti zsahu do zkladnch prv. Z charakteru pokuty jako majetkov sankce nutně vyplv, že m-li bt individualizovan a přiměřen, mus reflektovat i majetkov poměry potrestanho. Stejn vše pokuty uložen majetnmu se bude jevit jako směšn a nečinn, zatmco v přpadě postihu nemajetnho může působit drakonicky a likvidačně. Nen tedy porušenm principu relativn rovnosti, jestliže dvěma osobm v různch situacch bude uložena pokuta v různ vši, byť by jedinm rozdlem jejich situace měly bt prvě rozdln majetkov poměry. Kritrium zkoumn majetkovch poměrů delikventa při vaze o vši ukldan pokuty je nezbytn a komplementrn - nikoli ovšem proto, že vysok pokuty by byly nevymahateln, ale vzhledem k riziku likvidačnho činku nepřiměřeně vysok pokuty. Pokuta jakožto trest mus bt diferencovan, aby efektivně působila jako trest i jako odstrašen (individuln a generln prevence).
32. stavn soud tedy v citovanm nlezu nejenže odmtl nzor, že by zohledněn majetkovch poměrů a jejich promtnut do celkov vše pokuty bylo diskriminačn (naopak je shledal v souladu s principem relativn rovnosti), ale dokonce pokld zohledňovn těchto poměrů za nutn a nezbytn, aby byl dosažen čel trestu.
33. Ještě bližšm přpadem, dopadajcm na nyn zkoumanou věc, je nlez ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. S 3/02 (na kter navrhovatel tak sprvně upozornil), jmž stavn soud zrušil čst ustanoven 106 odst. 3 zkona č. 50/1976 Sb., o zemnm plnovn a stavebnm řdu (stavebn zkon), ve zněn zkona č. 83/1998 Sb., kter stanovovalo doln hranici pokuty za jin sprvn delikt dle stavebnho zkona ve vši 500.000,- Kč. V uvedenm přpadě bylo posuzovno, zda toto zkonodrcem přijat řešen bylo legitimnm zsahem do zkladnch prv, konkrtně do prva vlastnit majetek. Bylo konstatovno, že ne každ odnět majetku na zkladě pokuty, přpadně poplatků a dan, zakld zsah do vlastnickch prv, ale jen takov, jež majetkov vztahy dotčenho subjektu zsadně měn, a to tak, že měn jeho celkovou majetkovou pozici "zmařenm sam podstaty majetku". U podnikajcch osob stavn soud vyloučil zsah, v jehož důsledku by byla "zničena majetkov zkladna pro dalš podnikatelskou činnost".
34. Nepřpustn jsou tedy podle zmněnho nlezu takov pokuty, jež maj "likvidačn charakter, čmž se rozum i takov přpady, v nichž pokuta natolik přeshne možn vnosy z podnikn, že se podnikatelsk činnost v podstatě stv bezčelnou (tj. směřujc pouze k hradě uložen pokuty po značn časov obdob). Bylo zdůrazněno i nebezpeč likvidačn pokuty, spočvajc v dopadech na pachatelovo okol, a to zejmna u podnikajcch fyzickch osob, vzhledem k tomu, že nen oddělen jejich soukrom majetek a majetek určen k podnikn. V danm přpadě dospěl stavn soud k zvěru, že posuzovan doln hranice pokuty je v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, neboť "paušalizuje zvažnost protiprvnho jednn, což vede k omezen možnosti sprvnho orgnu přihldnout ke konkrtnm okolnostem přpadu, osobě delikventa a k jeho poměrům". V citovanm nlezu byla posuzovan prava shledna tak v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod a s stavn zsadou rovnosti podle čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, spočvajcm ve fakticky nerovnm dopadu zcela shodnch pokut na rozdln delikventy: "V tomto přpadě sice napaden ustanoven z formlnho hlediska zachz se všemi subjekty stejně, avšak zsadnm způsobem brn rozlišovat jejich majetkovou situaci." Bylo proto konstatovno, že vznikl faktick sociln nerovnost je takov intenzity, že zakld zsah do zkladnch prv a svobod a je tedy nerovnost v stavněprvnm smyslu.
35. Podle nzoru stavnho soudu je tedy zřejm, že uveden zvěry, plynouc z jeho předchozch nlezů, se obdobně vztahuj i na nyn zkouman přpad. Protože je nadbytečn opakovat totž jen poněkud jinmi slovy, odkazuje stavn soud na svoje již vysloven zvěry a shrnuje, že přijat prvn prava, kter, jak bylo shora vyloženo, sice již byla změněna, ale je stle ještě platn, brn řdn individualizaci konkrtnho přpadu, neboť spodn hranice pokuty je stanovena v takov vši, že omezuje rozhodujc sprvn orgny přihldnout ke specifickm okolnostem různch přpadů, jakož i k osobm delikventů a jejich majetkovm poměrům. Do těchto majetkovch poměrů může v některch přpadech zashnout se značnou intenzitou, a jde proto o zjevně nepřiměřenou vši spodn hranice pokuty, kter dosahuje stavn dimenze. Uveden ilustruj i shora popsan konkrtn přpady (navrhovatelem a vedlejšm častnkem řzen), i když stavn soud předmětnou problematiku v řzen o nvrhu na zrušen zkona nebo jeho jednotlivho ustanoven posuzuje abstraktně, a nikoliv konkrtně; to bude nsledně kolem obecnch soudů. Z uvedenho je zřejm, že rozhodnut sprvnch orgnů by nemohla bt v důsledku posuzovan prvn pravy v nezanedbatelnm množstv přpadů spravedliv, a tedy ani stavně konformn.
36. Tyto důvody ostatně v zsadě akceptoval i zkonodrce, když napaden zkonn ustanoven novelizoval (viz vše citovanou zpravodajskou zprvu). stavn soud v tto souvislosti považuje za potřebn s ohledem na princip minimalizace zsahu do rozhodovn zkonodrce zdůraznit, že předmětem nynějšho řzen byla prvě stavnost doln hranice minimln vše pokuty rozhodn pro rozhodovn navrhovatele a vedlejšho častnka nynějšho řzen v řzench (viz blže body 1 až 3 a 21 až 23), ze kterch vzešel jejich nvrh ve smyslu čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky. Nebyla proto provděna abstraktn kontrola stavnosti ustanoven 140 odst. 4 psm. f) zkona o zaměstnanosti, ve zněn činnm od 1. 1. 2015, tedy obecn stavn přpustnost jinak vymezen doln hranice předmětn pokuty, nbrž toliko stavnost doln hranice pokuty ve vši 250.000 Kč. stavn soud proto v tomto řzen nen oprvněn jakkoliv se vyslovovat k otzce, zda vůbec, a pokud ano, v jak vši by v přpadě tohoto sprvnho deliktu měla bt doln hranice pokuty zkonem stanovena. Od vykonatelnosti nlezu do nabyt činnosti uveden novely zkona o zaměstnanosti, popř. jin pravy textu 140 odst. 4 psm. f) zkona o zaměstnanosti, tak nebude doln hranice pokuty stanovena vůbec. Bude pak věc zkonodrce, aby po zrušen slov "nejmně však ve vši" v předmětnm ustanoven jeho text stylisticky upravil. S ohledem na rmec tzv. konkrtn kontroly stavnosti, kter je vzna na "souvislost" s rozhodovac činnost navrhovatele a vedlejšho častnka řzen, nebylo v tomto řzen možn předjmat, k jakmu zvěru ohledně stanoven konkrtn vše pokuty tyto soudy (s ohledem na sv moderačn prvo) přpadně dospěj, ať již podle prvnho stavu do konce roku 2014 či od 1. 1. 2015, neboť posuzovn konkrtnch okolnost přpadu uložen pokuty stavnmu soudu v řzen podle 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu nepřsluš.
37. stavn soud proto navrhovateli vyhověl a vyslovil, že (mezitm novelizovan) ustanoven 140 odst. 4 psm. f) zkona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve zněn zkona č. 367/2011 Sb. a zkona č. 1/2012 Sb., ve slovech "nejmně však ve vši 250 000 Kč", je v rozporu s čl. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod.